CJA005 Úvod do staroslověnštiny a slavistiky pro
bohemisty II
1
I Program jednotlivých seminářů:
1. Probíraná látka: Rekapitulace hláskových změn, ablaut, prozodické prostředky praslovanštiny;
třídění staroslověnského slovesa podle podoby kmene, slovesné třídy, atematická slovesa; tvoření
přítomného času.
Literatura: (1) Encyklopedický slovník češtiny – heslo Ablaut; (2) LAMPRECHT, A.
Praslovanština – ablaut s. 76-78; (3) VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských
jazyků – prozodické prostředky praslovanštiny s. 38-43, slovesné třídy a klasifikace sloves 173–
180; (4) VEČERKA, R. a kol. K pramenům slov. Uvedení do etymologie – ablaut s. 110-118.
Cvičení: rekonstrukce hláskového vývoje vybraných staroslověnských slov/ srovnání odlišné
zvukové stavby téhož slova v jednotlivých slovanských jazycích (dále jen „hláskové
rekonstrukce“; cvičení na klasifikaci slovesných tříd; čtení, překlad, rozbor a transliterace úryvku
cyrilské staroslověnské památky (dále jen „rozbor textu“).
2. Probíraná látka: imperativ; charakteristika a vnitřní členění západoslovanských jazyků (lužická,
česko-slovenská a lechická skupina).
Cvičení: prézentní konjugace staroslověnských sloves; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
Literatura: (1) VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků – imperativ s. 181-
182; (2) Encyklopedický slovník češtiny – členění západoslovanských jazyků; (3) PETR, J.
Základy slavistiky – členění západoslovanských jazyků, s. 36-40.
Úkol do další hodiny: imperativ vybraných staroslověnských atematických a tematických sloves;
čtení a transliterace zadaného textu, rekonstrukce hláskového vývoje vybraného praslovanského
slova.
3. Probíraná látka: systém minulých časů; jednoduché minulé časy – imperfektum; charakteristika
a vnitřní členění východoslovanských jazyků.
Cvičení: imperativ; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
Literatura: (1) VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků – imperfektum s.
182-184; (2) PETR, J. Základy slavistiky – členění východoslovanských jazyků, s. 40-42.
Úkol do další hodiny: imperfektum vybraných staroslověnských atematických a tematických
sloves; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
4. Probíraná látka: systém minulých časů; jednoduché minulé časy – aorist asigmatický;
charakteristika a vnitřní členění jihoslovanských jazyků.
Cvičení: imperfektum; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
Literatura: (1) VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků – aorist
asigmatický s. 184-185; (2) PETR, J. Základy slavistiky – členění jihoslovanských jazyků, s. 42-
47.
Úkol do další hodiny: aorist asigmatický vybraných staroslověnských atematických a
tematických sloves; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
5. Probíraná látka: systém minulých časů; jednoduché minulé časy – aorist sigmatický (starší i
mladší).
Cvičení: aorist asigmatický; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
CJA005 Úvod do staroslověnštiny a slavistiky pro
bohemisty II
2
Literatura: (1) VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků – aorist sigmatický
s. 185-188.
Úkol do další hodiny: aorist sigmatický vybraných staroslověnských atematických a tematických
sloves; čtení a transliterace zadaného textu, rekonstrukce hláskového vývoje vybraného
praslovanského slova.
6. Probíraná látka: systém neurčitých slovesných časů I; nedeklinabilní formy, supinum a
infinitiv.
Cvičení: aorist sigmatický; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
Literatura: (1) VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků – supinum a
infinitiv s. 188-190.
Úkol do další hodiny: tvoření supina a infinitivu vybraných staroslověnských sloves; hláskové
rekonstrukce; rozbor textu.
7. Probíraná látka: systém neurčitých slovesných časů II; deklinabilní formy, participia, jejich
tvoření a skloňování.
Cvičení: supinum a infinitiv; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
Literatura: (1) VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků – participia s. 190-
195.
Úkol do další hodiny: skloňování substantiv; čtení a transliterace zadaného textu, rekonstrukce
hláskového vývoje vybraného praslovanského slova; srovnání odlišné zvukové stavby téhož slova
v jednotlivých slovanských jazycích.
8. Probíraná látka: analytické formy slovesné: A/ participiální; B/ infinitivní.
Literatura: VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků – participia s. 188-195.
Cvičení: participia; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
Úkol do další hodiny: tvoření a časování analytických forem slovesných; hláskové rekonstrukce;
rozbor textu.
9. Probíraná látka: skloňování substantiv.
Literatura: VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků – skloňování
substantiv s. 139–152.
Cvičení: analytické formy slovesné, rekonstrukce hláskového vývoje vybraných staroslověnských
slov/ srovnání odlišné zvukové stavby téhož slova v jednotlivých slovanských jazycích (dále jen
„hláskové rekonstrukce“; čtení, překlad, rozbor a transliterace úryvku cyrilské staroslověnské
památky (dále jen „rozbor textu“).
10. Probíraná látka: skloňování zájmen.
Literatura: (1) Encyklopedický slovník češtiny – heslo Ablaut; (2) VEČERKA, R. Staroslověnština
v kontextu slovanských jazyků – skloňování zájmen s. 152-158.
Cvičení: skloňování substantiv, rekonstrukce hláskového vývoje vybraných staroslověnských
slov/ srovnání odlišné zvukové stavby téhož slova v jednotlivých slovanských jazycích (dále jen
„hláskové rekonstrukce“; čtení, překlad, rozbor a transliterace úryvku cyrilské staroslověnské
památky (dále jen „rozbor textu“).
Úkol do další hodiny: Skloňování na semináři zadaných zájmenných tvarů; hláskové
rekonstrukce; rozbor textu.
CJA005 Úvod do staroslověnštiny a slavistiky pro
bohemisty II
3
11. Probíraná látka: štěpení (vznik nářečních rozdílů) praslovanštiny, skloňování adjektiv, vznik
složené deklinace.
Cvičení: skloňování zájmen; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
Literatura: (1) Encyklopedický slovník češtiny – heslo Štěpení nářeční praslovanštiny; (2)
LAMPRECHT, A. Praslovanština – vznik složené deklinace s. 117-119; (3) VEČERKA, R.
Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků – skloňování adjektiv s. 158-162, nářeční štěpení
s. 58-69.
Úkol do další hodiny: Skloňování na semináři zadaných adjektivních tvarů; hláskové
rekonstrukce; rozbor textu.
12. Probíraná látka: Tvoření a skloňování komparativů, skloňování číslovek.
Cvičení: cvičení skloňování a tvoření komparativů,; hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
Literatura: (1) VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků – komparativy s.
162-165, číslovky s. 165-169.
Úkol do další hodiny: Skloňování na semináři zadaných komparativních a číslovkových tvarů;
hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
13. Ukončení semináře.
Cvičení: hláskové rekonstrukce; rozbor textu.
II Podmínky ukončení předmětu a práce v seminářích:
1. Pravidelná účast na seminářích, tolerovány jsou dvě neúčasti bez udání důvodů.
2. Pravidelná příprava na semináře: student si prostuduje požadovanou látku a připraví si cvičení.
Každý student bude mít vlastní staroslověnský text v semináři čtený. Nepřipravený student se
semináře neúčastní – nepřítomnost minulý týden není omluvou.
3. Úspěšně vyřešená cvičení v e-learningovém testu. Témata 1-6 budou splněna nejpozději 31.3.,
témata 7-13 nejpozději poslední den zápočtového týdne. Nesplnění těchto podmínek, povede
k neúspěšnému hodnocení studenta.
4. Zkouška se skládá ze dvou částí: písemné a ústní. V písemné části se prověřují znalosti probírané
a procvičované v seminářích. V ústní části se navíc prověřují znalosti obecných souvislostí vzniku
prvního slovanského písemnictví, jeho tradice a základů slavistiky.
Úspěch v písemné části je nezbytnou podmínkou pro ústní část. Písemná i ústní část se konají
ve stejný den. Neúspěch v ústní části znamená, že student musí při 1. opravném nebo 2. opravném
termínu opakovat také písemnou část. Termíny budou vypsány v dostatečném předstihu. Jiné
termíny písemné části nebudou!!!!!!!! Student by měl dobře zvážit všechny možnosti a
nenechávat vše na poslední chvíli. Pokud posluchač zariskuje a přihlásí se poprvé až na
předposlední či poslední termín, měl by si při tomto hazardu uvědomit, že jiný termín už nebude.
III Obsah písemné části
1. transliterace staroslověnského cyrilicí zapsaného evangelijního úryvku (cca 3 řádky); v testu bude
uveden paralelní novočeský překlad a diferenční slovník;
2. deklinace – od 10 staroslověnských substantiv/adjektiv/zájmen/číslovek, u nichž bude uveden
nominativ a genitiv singuláru a rod, vytvořit zadanou pádovou formu (jednu);
3. konjugace – od 6 staroslověnských sloves, u nichž bude uvedena 1. osoba a 2. osoba singuláru a
infinitiv, vytvořit zadanou slovesnou formu;
CJA005 Úvod do staroslověnštiny a slavistiky pro
bohemisty II
4
4. rekonstrukce vývoje zvukové stavby slov – od předpokládané podoby prastaré (ide. nebo rané
psl.) nebo výchozí přejaté (např. z gótštiny) po podobu staroslověnskou., případně pozdně
praslovanskou; při výkladu hláskového vývoje je nutno uvést název, chronologii, příp. příčiny
změny.
IV Obsah ústní zkoušky
Budou položeny 3 otázky, a to z následujících okruhů
1 původ praslovanštiny, historické souvislosti vzniku staroslověnštiny;
2 deklinační a konjugační systém staroslověnštiny;
3 charakteristika slovanských jazyků – přibližně 5 charakteristických znaků slovanských jazyků
(zejména na základě štěpení praslovanštiny: vývoj jotace, metateze likvid, zánik a vokalizace jerů,
vývoj nosovek…).
V Literatura
Studijní literatura
Učební texty
KARLÍK, P. – NEKULA, M. – PLESKALOVÁ, J. (eds) Encyklopedický slovník češtiny. Praha 2002.
KARLÍK, P. – NEKULA, M. – PLESKALOVÁ, J. (eds) Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha
2016.
KURZ, J. Učebnice jazyka staroslověnského. Praha 1969.
PETR, J. Základy slavistiky. Praha 1984.
VEČERKA, R. Staroslověnština. Praha 1984.
VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. Olomouc-Praha 2006.
VEČERKA, R. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Praha 1980.
Čítanka
PALLASOVÁ, E. Texty ke studiu jazyka staroslověnského. Brno 1995.
Slovníky
Slovník jazyka staroslověnského. Praha 1966–1997, 52 sešitů.
VONDRÁK, V. – BARTOŇ, J. Vokabulář klasické staroslověnštiny. Praha 2003
Kromě toho lze základní informace o staroslověnské slovní zásobě naleznout v čítankách, které
obsahují diferenční slovníky.
Doporučená literatura
Učební texty/ monografie
HORÁLEK, K. Úvod do studia slovanských jazyků. Praha 1961.
LAMPRECHT, A. Praslovanština. Praha 1986.
VEČERKA, R. Počátky slovanského spisovného jazyka. Studie z dějin staroslověnského písemnictví a
jazyka do konce 11. stol. Praha 1999.
VEČERKA, R. a kol. K pramenům slov. Uvedení do etymologie. Praha 2006
Čítanky
BAUEROVÁ, H. Texty ke studiu staroslověnštiny se slovníčkem. 2. vyd. Olomouc 1992.
KURZ, J. – ŘEHÁČEK, L. – VEČERKA, R. Čítanka staroslověnských textů se slovníčkem. 2. vyd.
Praha 1977
VEČERKA, R. Staroslověnské texty. 2. vyd. (dotisk). Brno 1996.
CJA005 Úvod do staroslověnštiny a slavistiky pro
bohemisty II
5
Mile kolegyne, mili kolegove,
jelikoz nam seminar mockrat odpadl, nestihli jsme probrat tyto oblasti, ktere je nutno pro uspesne
absolvovani testu znat (krome jiz probranych):
A/ zanik a vokalizace jeru (stridnice v jednotlivych slovanskych jazycich)
B/ vyvoj nosovek (stridnice v jednotlivych slovanskych jazycich)
C/ kontrakce
D/ sklonovani substantiv
Bod D/ lze nastudovat v jakekoli ucebnici stsl. (je nutne, abyste umeli vsechny vzory sklonovat a
znali tabulkove komentare)
CJA005 Úvod do staroslověnštiny a slavistiky pro
bohemisty II
6
Body A/, B/, C/ Zaklady slavistiky J. Petr s. 65-70 nebo Praslovanstina A. Lamprecht – kapitoly
Zánik nosovek s. 127 nn., Kontrakce s. 131 nn., Zánik a vok. jerů s. 137 nn. nebo Encyklopedický
slovník češtiny, v něm hesla jery, Havlíkovo pravidlo, nosovky, štěpení praslovanštiny nářeční,
praslovanština
Naplni testu bude
1. transkripce
staroslovenskeho cyrilici zapsaneho evangelijniho uryvku (cca 3 radky); v testu bude uveden
paralelni novocesky preklad
2. sklonovani substantiv
u stsl. substantiv, u nichz bude uveden nom. a gen. sg. a rod, a/ urcite prislusnost k deklinacnimu
vzoru a kmeni; b/ vytvorite pozadovanou padovou formu
Priklad grad7, grada m., vytvorte vok. sg: a/ o-kmen, vzor rab7, b/ grade
3. rekonstrukce vyvoje zvukove stavby slov
od predpokladane podoby prastare (ide. nebo rane psl.) nebo vychozi prejate (napr. z gotstiny) po
podobu stsl., prip. pozdne psl; uvedete nazev, chronologii, prip. priciny zmeny
4. rozdily mezi slovanskymi jazyky vzikle v obdobi stepeni praslovanstiny (tj. priblizne
v obdobi 600-1000 n.l.)
poznat jednotlive slovanske varianty (hrad = ceska, gorod = vychodoslovanska, gród = polska)
nebo vysvetlit rozdily mezi slovanskymi jazyky (napr. ceskym mydlo a ruskym mylo =
zjednoduseni sekvence dl na l, ktera nebyla provedena v zapadosl. jazycich)
Vysvetleni znacek: 7 = tvrdy jer, b = mekky jer, eN = predni nosovka, oN = zadni nosovka, stsl.
= staroslovensky, psl. = praslovansky, ide. = indoevropsky
Preji Vam hezke svatky a tesim se po Novem roce (prip. jeste na vanocnim – nepovinnem –
seminari)
Pavel Kosek
STARO
Podmínkou studia v předmětu je úspěšné absolvování předmětu USLAV, přesněji znalost
cyrilského písma a praslovanského hláskosloví, která je součástí otázek k ústní zkoušce.
Vlastním předmětem zájmu je pak staroslověnský deklinační a konjugační systém a v
seminářích komplexní jazyková analýza staroslověnských textů. V seminářích je výuka
diferencována v souladu se studijním zaměřením. Studiem v předmětu lze získat nejen
potřebné teoretické znalosti, ale i schopnost tzv. filologického myšlení, jež je nezbytným
předpokladem studia v další etapě, jakož i vlastního působení absolventa v budoucí
CJA005 Úvod do staroslověnštiny a slavistiky pro
bohemisty II
7
pedagogické praxi. Student díky předmětu pochopí, že znalost jazyka nespočívá pouze ve
schopnosti odlišit tvary správné (spisovné) od nesprávných, nýbrž také ve schopnosti
rozumět jednotlivým jazykovým jevům, vysvětlit jejich původ.
Doporučuje se souběžné nebo předběžné studium dalšího slovanského jazyka z nabídky:
chorvatština, slovenština, polština a ruština.
Požadavky na studenta
Výuka předpokládá průběžnou přípravu studenta do seminářů. Ta je pak předmětem
hodnocení v podobě závěrečných testů (písemná část zkoušky), jimiž student prokazuje
svoji způsobilost pro vykonání ústní zkoušky. Závěrečné písemné testy jsou dva: jeden z
deklinace, druhý z konjugace, a v každém z nich musí být student úspěšný.
Ústní zkouška, která zahrnuje učivo z obou semestrů (USLAV i STARO), se skládá ze
dvou částí. V první je hodnocena komplexní analýza staroslověnského textu (úryvku z
probrané cyrilské památky); výstupem je tedy schopnost číst cyrilský text, poradit si s
hláskovými zákony, zařadit dané textové slovo k správnému slovnímu druhu,
identifikovat jeho tvar, prokázat schopnost slovo skloňovat/časovat (příp. stupňovat),
druhou tvoří odpověď na dvě teoretické otázky, s nimiž jsou studenti předem seznámeni.
Výsledná známka odráží studentův výkon v obou částech ústní zkoušky. Student
opakující předmět, který v předchozím ročníku studia v písemné části zkoušky uspěl,
skládá pouze ústní část zkoušky.
Přehled probírané látky
Přednášky a semináře jsou seřazeny do bloků podle následujících témat:
1. Mluvnické kategorie slovanských jmen a jejich vývoj.
2. Princip třídění mluvnických jmen ve staroslověnštině.
3. Typy staroslověnských deklinací, míra jejich produktivnosti.
4. Skloňování substantiv. Původ dnešních tvaroslovných "výjimek".
5. Skloňování zájmenné. Zájmena bezrodá a rodová.
6. Vznik a charakter složené deklinace. Skloňování adjektiv (pozitivní, komparativní) a
participií.
7. Kontrakce, její pravidla a stupeň uplatnění ve slovanských jazycích.
8. Stupňování ve staroslověnštině.
9. Číslovky - zdánlivě samostatný slovní druh.
10. Slovanské sloveso. Třídění sloves podle kmenů. Mluvnické kategorie sloves.
11. Syntetické tvary sloves. Flexe osobních slovesných tvarů.
12. Analytické tvary sloves a míra jejich uplatnění.
13. Neurčité a jmenné tvary sloves.
Literatura
Základní:
 BĚLIČOVÁ, H. Nástin porovnávací morfologie spisovných jazyků slovanských..
Praha: Karolinum, 1. vyd., 1998.
 DAVIDOVÁ, D. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny.. Ostrava: PFO,
1978.
CJA005 Úvod do staroslověnštiny a slavistiky pro
bohemisty II
8
 KURZ, J. Učebnice jazyka staroslověnského.. Praha: SPN, 1. vyd., 1969.
 ŠTEC, M. Úvod do staroslovenčiny a církevnej slovančiny.. Prešov: Pravoslávna
bohoslovecká fakulta, 1. vyd., 1994.
 VEČERKA, R. Staroslověnština.. Praha: SPN, 1. vyd., 1984.
 VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků.. Olomouc:
Euroslavica, 2004.
 VEČERKA, R. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny (skriptum). 3./4..
Brno: MU,dotisk 4. vyd. (i jiná vydání), 1998.