PREDTUCHY A VÝSTRAHY
M. TÜLLIUS CICERO
PŘEDTUCHY A VÝSTRAHY
(DE DIVINATIONE)
Nakladatel Bolmalav Hcndricli, knihkupec Praha 1-334, Husova B
ÚVOD
Touha poznávat budoucnost je asi tak dávná jako lidstvo samo. Kdy t élovik získal pojem lasu, uvedomil si asi utlmi brzy til rozdíl mezi přítomnost^ minulostí a budoucností. Přítomnost je mu toy co se pravé děje pttd ním, co vidí, slyšít cíti, zkrátka co smysly vnímá* Minulost bylo to, co vidU, slyšel, vnímal. Co teprve bude, tomu fikal budoucnost. Minulost znalt přítomnost poznával, jen o budoucnosti ještě nic neviděl, budoucnost mu byla neznáma. Ale denní zkušenost jej poučovala, £e budoucnost j f dvojí ; je to buď nkoy cojií zná, protone se to jílpřihodilo dříve, nicO) co se v jeho zkušenosti opakovalo bud pravidelné, po noci přijde den, po dni noc, nebo nepravidelné, n č kdy slunce vysvitne, jindy prSí. Avšak s ěasem poznával tlí dobře význam to-h}) co bude, nebo co by si přál, aby se stalo, tišil se, ít st stane i nebo si to nepřál, bál st toho, nebít mu nko prospívalo t nko však škodilo. Rybář chtlljií dnes vidlis zda nebude zítra bouře, aby mohl lovit. Hospodář chtfl ji£ na jaře vidět, jaká bude úroda na podzim. Král chtěl napřed vidět, zda ve válet vyhraje. Starost nebo strachy aby pro sebe získal výhodu nebo ušel škodíc jej pudila pátrat po budoucnosti, znát ji jeŠtl dříve, nr£ se stane přítomností. K tímto starostem st brzy přidružila zvědavost *— co bude, jak bude? -— i kdy t snadpřímo nebyl ohro-
s
jitu ffho ftro<ipich a zdar. A tyto city, přání, bd&ň a íľ/f/fífiflíi, vidStiU napřed, co se teprve starte, jej předvídat budoucnost. Sim mfni byl Človek vzdélánt to jest čím méně pi t,-, i ,1.1/ jehit áiy rozum, tím mocnejší byla ta f,.{/L> fiíi.I'.-trhit budoucnost. Jen osvícený duch mohl věřit, £e tot co .Tf děje ve světě, neni bezděčný shluk f uvitý postup událostí následujících po sobě naho-<h!<\ uýbrl 1« v tom zdánlivém vířeni a zmatkuje nějaký řdd. A at potom ten řád přičítal jako původci přírodě nebít bohuf byl mu to přece jen zdkon^ ome-.. lidské snuky vědomímf že člověku není na \\ t 1 • vJlc možné. Čtovčk mů£e velmi mnoho, vše ntinůl*. Jtn bííhjt snad všemoftoueí. Jen£e i tato iírn v naprostou všemohoucnosl boit byla později ometena notrým pozudnlm, ie ani nejvyšší bůh ne-*e vše; i kdyby si sebe vroucnéji přál zachránit ho miláčka o loji, musí se podrobit mocnějšímu — osudu.
Zlatí mudu váhy tu rozpínal nebeský otec,
I ■ ■ I- 11 ■. t .....li 1 iiiirti tam vkládal* zármutJiu plné,
l ľlipiy ľŕlr< t vtc » Hek tóra, státního jezdce —
V mi trrtujr chopil a ítlvlhal-dcn osudný HektOrův klesal
dolů* k Hadoví Nli.
On ml je tedy poslední, vrcholný zákon, neúprosný o nezminitelný. Ale ůÉ je dobrým ni zlý, oj mi kyne tu dort n spása, at hrozí škoda a zmar, chci jej znát, chci vědět jii dnes, co mi potká zära. Je to mužné?
Miiie se člověk dopátrat budoucnost^ aije to vůle bolí nebo ještě mocnější osud? A můi*-li,jak se to dělá? Snad bůh+ snad příroda, snad sám osud člověku nějak naznačuje, cojejčeká) snad je třeba jen si bedlivé všímat jejich znammL AU jak poznám, leje to boli zamení? Vo by jím mohlo být? Jisté nko nápadného, neobvyklého, ca té zarazU překvapí, upozorni, neboí všední vic bys přece snadno pominul! Hle, někomu se zdálo, íe našel poklad! lile, sousedovi se narodilo tele s dvěma hlavami f Híe, %Čista jasna se zablesklo a udeřilo! Tuhle sc pfece neděje denně? Jisté to něco znamená. Jen co, jen co ? Nevím. NÍtii ty? Zeptďm* Jť- JSvU pfow ti<M moudří a zkušení, jsou odbornici, kteří pěstují to umJnl, umějí zaftkávat, umějí čarovat, umějí hádat z ruky, číst ve hvězdách. Ti ndm povědí, co nám daná znamení předpovídají, A konečné se mulem* &ptot přímo boha ve věštírně. Překročíš-li íeku Halys, velkou říši rozka/il." Či říši? Snad ne svou? K smíchu, jistě ncpřátebkouJ Pozor! Ta věštba není docela jasná!
Ťak zaloíila zvědavost pověrčivost a lehkověr-nost novou védu o předvídání budoucnosti.
Také u Římanů, stejné pověrčhých jako osvícených) měla veliký význam tato ftewJ o budoucnost, jakoi i výklady různých nápadných zjfvu „znamení". Víra a povérčivost zápustly u nich spolu velmi urputné i trvale. Jimi byl prostoupen všechen jejich íivot soukromýj ale také, coi bylo horši, Uvol
7
MfpJHý. Vojevůdce .r* mil před rozhodující bitvou í t^tVMtí hiřoi v Ure j, ú pod f ŕ fofu\ jak i t 'rttffí, hádttf, zda bude výhodné bitvu svisti fili miV. Při důležitém rokováni na snimě někdo do-i/.// .1. /,■ ;if padoucnice — rokování st musilo hned pftrulii á oaloŽit, třeba šlo o vic nesmírně závaž-I% posvátného háje st náhle ozval nějaký Mas; pnmt starost byla: zda snad nehrozí státu nebezpečí? Ani muŘ velmi lynikajkí a proslulí státníci, tvjťrutfu a \pisovateU nemohli se &tfa nudnou! tilu nátodni a náboženské tradicii tfeba mnohdy ť r/jji Im nesouhlasili s Umy co na odpovědném misii dělat musili, Ale nechybili ani zavilí pochybovali a rczumdti, $celfi zavrhující všechno hadaěské umění. Různi filosofické školy, mojíi i různá míněni o bozích, odpovídaly taká různěna otázku, záa je předvídání budoucnosti moínL Statkově na př. cenili, že st bozi o svět starají a Že tedy všelijak zasahují dů jrho děni, i uznávali hádáni budoucnosti z& možné* Nortf akademie byla pťíchyhovtiČnejíi, cpikttroici je zavrhovali vůbec.
Touto látkou obíral se v svých filosofických spisech také Ciccro, KdyŽjej zrnina politických věcí v římské republice donutila upustit od veřejné £in-nmti a Spití oddal Si tunu' nrbczprČné literttluřn — ú zčásti také) protože byl hluboce dojat a rozrušen mrti své dcery Tulíte — hledal útěchy ve filosofii a hlwtihánt o bozích, budoucnosti a osudu, Z let 45 až ■ti před Kr. pochází jeho spis O podstatč bohů ve
třech knihách, v nichž, opíraje s$ o učení nové aka* demie, probral různá mínit i filosofických škol o této seci, Jako pokračovania doplněk tohoto díla napsal a vydat roku 44 spis Předtuchy a výstrahy ve dvou knihách. Je to rozprava, kterou měl s bratrem Quintemnasvívile v Tuskulu. Quintus v prvé knize podle stoického učení o bozích, velmi starostlivých o lidstvot probírá a hájí všechny zp&soby zpytování vůle boží a t(m předvídání budoucnosti. V druhé knize mu Cicero odpovídá. Vyvrací jeho minini a dokazuje nemožnost a bezpodstatnost všeho zpytováni budoucnosti, kterěj i kdyby bylo možtii, nebylo by lidem nic prospěšné. Na konec pravi, že je třeba bedlivé rozlišovat víru v bohy od pověry, a připomínat Že neruší viru v bohy ani náboženství ten, kdo vyvrací a poráží pověru.
Třetí kniha, která měla být připojena k oběma uvedeným spisům jako jejich závěr, kniha 0 osudu, zůstala nedokončena.
Ciceronův spis Předtuchy a výstrahy jsem přeložil Z tydáni Cr F. W. MUllera v Lipsku u Teubnera zr. 188?. Do Češtiny dosud přeložen nebyl. Verše většinou přeložil prof. Dr. han Bureš.
V Praze, v srpnu 1941,
Josef Hrúša
8
KNIHA PRVNÍ
Je dávná víra pocházející již z doby heroj-skér potvrzená i souhlasem národu rímskt-ho i vícch kmenů vůbec, žc lidé jií na tomto svete mohou jaksi předvídat budoucnost. Tato způsobilost sc u Reku nazývá mantiké, to jest předtucha a znalost budoucnosti. Je-!i vskutku taková způsobilost vůbec, je to ví c skvélá a prnspHná, protože sc jí lidská přirozenost mů íe co nejvíce přiblížit k moci božské. A jako
kůt tak také tuto velmi znamenitou věc naSí předkové narvali podle bohů (divi) vnuknuti boií (divinatio), kdežto Rekové, jak vykládá PJaton, podle šílení (mania) manťiké. Neznám národa ani tak ušlechtilého a vzdelaného, ani tak surového a nevzdělaného, aby se nedomníval, že je možné budoucnost na-před naznačovati znameními} kterým nékteři lidé rozumějí a dovedou ji z nich předpovídali. Protože Assyrové — abych se nejprve dovolával svčdcctvi národa nejvzdáJcnejSího — bydlili na rozsáhlých rovinách, takže viděli oblohu na všech stranách otevřenou a volnou, první pozorovali dráhy a pohyby hvčzd a vykládali z nich, co se komu předpovídá, U onoho národa Chaldaiovc — ne-
nasávají se tak pro své umění, nýbrž na ozna-i ni i kmen* — z neustálého pozorování hvĚzd pt  vypracovali védu, aby se mohlo před po* VÍoitt ro se komu přihodí, neboli na které plinetě le nŕkdo narodil. Za dlouhého vý-'ľ tik i la nesčetných století prý si tutéž vědu npaifili lež Kgypťanc. Kitikové však a Pi-sitľaué i jrjÍ4 h sousedé, obyvatelé Pamfylie — nad těmito kmeny jsme kdysi sami měli správu* — věří, že ncjspolchlivejší znamení, z Kterých se dá předpovídat budoucnost, je let a zpěv ptactva. A veru, kolik asi osad vypravilo Kecko do Aiolie, lonic, Asie, na Sicílii a do halíř bez předcházejícího dotazu u věštírny \ 1 )i-fl.'i4 li nebo v 1 )odoně nebo u J laminmia ? Nebo kolik ani válek vedlo bez porady s bohy?
Nebyl vsak oblíben u států i soukromníků im [eden druh hádání budoucnosti. Vždyť — aby* I" pomlčel O ostatních námdci h - Ľlik 11 u 11141 i Estova! jen náS národ? Máme zprávy, že na samém počátku zakladatel tohoto més-r:i [tumulus nejen město založil po zpytováni rule boži / letu ptactva, nýbrž i sám prý také byl znamení i ý augur. Augurů užívali potom i ostatní králové, a ani po vyhnání králů ne-I >•■ ii 111 i kala obec ani v míru ani ve válce nic bez zpytováni vůle boží. A protože se zdálo. Že ve vede řiiM uspiku jc vydatná pomoc k zdárným
•Ck#ro ipravova] Nimkou provincii v Mali! Asii.
12
poradám o událostech a k výkladům hrůzných úkazů v přírodě, jakož i k jejich zažeh-návání, snažili se z Etrurie získat vSecku tuto vědu, aby snad vědomě neopomíjeli ani jediný způsob zpytování božího úradku o budoucnosti. Ježto mysl, neřízená vědomě rozumem, nýbrž úplně a zcela volná, bývá po-noukávána dvěma činnostmi, totiž jednak šílením, jednak sněním, domnívajíce se, že zpytovaní vůle boží, projevující se v pomatenosti, je uloženo hlavně ve výrocích Sibyl-liných, ustanovili, aby je vykládalo deset mužů vybraných z veškerého občanstva. Proto uznali za dobré slySeti také předpovědi podobných hadačů a věštců, často bláznivé, jako byly na př. za válečného tažení Okta-viova předpovědi Kornélia Kullcola, Avšak neivysií státní rada nezanedbávala ani závažnejší sny, zdálo-li se, že se nějak týkají státu. Vždyť i za naší doby dal z usnesení senátu Lucius IuKus, spolukonsul Publilia Rutila, opravit chrám Iunony Ochrankyne pro sen, který měla Caecilic, dcera Baleárskeho.
3, Tato opatření, jak se mi zdá, uznávali naši předkové za správná spíše proto, že byli poučováni událostmi, než z důvodů rozumových. Jest však ještě také sbírka nějakých důkazů — vybrali je lide učení — o tom, proč je předpovídání budoucnosti pravdivé. Z těch-
II
in hlosorn, iiliyi h puiiTiEiivil o ncjstar&ích,je-
I'"-,- \.....liuirs Ki^uliuiský / kořť*nc vyvrátil
11 vr vnuknuli boří, ač uíil, £e bohové jsou i OitttnJ vlak vfiichni kromé Epikura, blábolí* ilhii o přirozeností boží, ve vnuknutí boží vé-ii li. Iřrba ne väichni jednotné. Neboť kdežto Sokrates a všichni sokratikovč, rovnčž Zenon ii lij kteří z ného vySli, setrvávali v píesvédčc-11í starých myslitelů, za souhlasu staré akadc« rnir i pnipatetiků, a kdežto této víře zjednal n. '! ".no pí od tím vr| ikon vážnost ťythago-r*l — sám prý tŕž chtěl být augurem — a i vážný spisovatel De mokři tos na přemnohých místě e h učil, že je možné předvídat budoucnost, peripatetikĎikaiarchos zavrhíostat-ní druhy předpovídání budoucnosti a uznal jen sny a Sílení. Rovněž náá dobrý známý Rratippos, který se po mém soude vyrovná nej prednejším peripatetÍkůmŤveíil pravé Lém-to dvéma vícern, ale ostatní druhy pred povídání budoucnosti zamítal. AvSak kaežto stojkové hájili skoro vgech onéch způsobů vrat f-nf, jrzto prý i Zenon v svých zápiscích jako by byl zasel semena a Kleanthes je jaksi jeSté trochu rozmnožil, přibyl k nim muž pronikavého ducha, Cbrysippos. Ten ve dvou knihách vyložil všechno učení o pfedpovídání budoucnosti a kro mé toho pojednal v jedné knize o véätbách a v jedné o snech. Po ném
*4
vydal jednu knihu jeho Žák Diogenes Babylonský, dvě Antipatros a pét naft Poseidon ios. Sám hlavní představitel této Skol y 3 Posei doni ů v učitel a An ti patrn v žák, Píinaitios, se sice uil sEi m k Ľi odf hýli!, ale ani on se neodvalil nádobí n (Hipřít možnost předvídati hn-driucnost, uýbrř jen prohlásil, že o ní pochybuje. Co mohl v jedné véci učinit on, stoik, přímo proti zásadám stoickýmt to učinit \ oslahuVh vrnrh nám stoikové nedovolí? Zejrnén ■ když to, co není jasné Panaitiovi, zdá se ostatním hlasatelům téhož učení jas-in"j:';í ii.nl svčfln slu iieční i* Avgjjk lato ehvíila Akademie byla potvrzena a uznána rozhodným svědectvím velmi významného filosofa. Neboť i my sami uvažujíce, čemu se má
0 předvídání budoucnosti Věfit, protože Kar-ncades promluvil proti stolkům řeč velmi bystrou a velmi obšírnou, bojíme se, abychom snad nerozvážní nesouhlasili ň vecí nepravdivou nebo aspoň jeä té dosti nezji5tČnou,
1 myslíme, že je třeba opít a opčt bedlivé srovnávat důvody s důvody, jako jsme učinili ve třech knihách úvah o podstate božť. Ne bor je-li nerozvážný souhlas a omyl v každé věci k hanbč, platí to zejména tam> kde je třeba rozhodnout se, kolik viry máme dáti zpytování vůle boŕ.í a obřadům božském, jakož i náboženství. Je totiž nebezpečí, že se
15
buď dopustíme bezbožné nevery, pomine-me-li je, nebo, uznáme-li je, žc zase propadneme babské pověře.
5. O těchto věcech jsem již jindy často rozmlouval s bratrem Quíntem, a když onehdy byl u mne v Tunkulu, promluvili jsme si o tom J ľ n lne í mšfrně. Ne bo ŕ když jsme na procházce doáli do Lykeia — tak se totiž jmenuje hořejSí gymnasium — řekl: „Nedávno jsem dočetl tvou třetí knihu o podstatě boží. Kottův vyli Ih 1 d Lim sice zviklal mé mí není, ale přece ho z kořene nevyvrátil." „Zcela správné/' odpověděl jsem, „vždyť sám Kotta vykládá tak, že ipíäc mate důkazy stolků, než ničí viru v lidských srdcích/1 Na to Quintus: „Kotta líce tam opravdu na dosti hojných místech la kin mluví, mším. aby je nezdálo, žc p Festu-uje obecné uznané právní pojmy. Ale skoro ych řekl, že sc zápalem odporuje stoikům, nadobro popírá i jsoucnost boží. Na jeho vývody mně věru nechybí odpověď; vždyť ná-Ixtirnskou viru v druhé knize dewli dobře obhájil Lori Hus, jehož výklad, jak ty sám píseS na konci třetí knihy, se i tobě zdál pravdé bližší.
AvSak, je-li libo, podívejme se na to, co je v c měch knihách vynecháno. Myslím, že to bylo vynecháno prolo, Je jsi nznal za výhodnější podrobit věc novému zkoumání a pro-
16
mluvit o nl zvláfiť. Je to rozprava o předví-il.iin budoucnosti, to jest o předpovídání a předtuchách věcí považovaných za nahodilé* Uvažujme, no asi na lom jrst. Jsou-li totiž vskutku ony možnosti předvídání, o kterých jiime slyAeti n klerŕ sami pestujeme, myslím, M v 1 ni tuké 1 kihové, a naopak, isou-li bohové, Ic Jih m také lidé, kteří zvídají jejich vůlí/; „Ty, Qulnte, arcí hájin hradu stoického, jestliže to-ilatf lenin vrspotný vztah, je-li předvídání vťile hnžf, >v j-.iiM i lidhnve, a jsou-li bohové, že Je též možné předvídat jejich vůlí. Ani to ani ono >»c neuzná tak snadno, jak ty se domníváš. Neboť jednak je možné, >.e hudouc-
......1 n;ipo\ ídasama příroda bez boha, a i jest-
ližc bohové jsou, je možné, že lidem neudělili pádnou způsobilost ke zkoumání vůle boží/' Nu ro on; „Mně věru k důkazu, že bohové jiou a že se o lidi starají, úplně stačí přesvědčení, že jsou docela zřejmé způsoby zkoumání budoucnosti. Je-li libo, vyložím ti, co si o tom myslím, ale jen tehdy, mál-li kdy a nemáS-Ii na práci nic důležitějšího." „Milý Quinte,t( děl j:-;eni, „pro Filosofii mam věru vždy volnou chvíli. Ježto pak nyní nemám žádnou jinou příjemnou práci, tím spise dychtím sly-Seti tvé mínění o předvídání budoucnosti,'*
„Já opravdu nevím nic nového," odpověděl, „ani nic zvláštního, co by jiní neznalí.
i?
Vidy ť *e držím jen prastarého mínění, po-ivrzmrho souhlasem väech kmenů a národu, Jiou lotii dva druhy zkoumání budoucnosti, Jeden z nich je utnttýt druhý přirazeni. Ale kde na uvrtí je který národ nebo kde Který stát, ktrrý by ae nedal vzru&it bucT předpovrdí ha-darú W\(\a\u íi Ii z vnitřnosti zvířat neb" vykládajících hrůzné úkazy na nebi nebo blesky, |»FrdQOv6dí aupfui u, hvrzdojjravríj li 1o.su -to asi jsou totiž druhy umélého hádání budoucnosti —nebo výklady snů a proroctví nrlinť lyto dva. cJruliy se pokládají za přiro-vrtv:1 M lim z:i to, řr jr třeba !ile?fl:l r spíše nku-tečné účinky tčehto vécí než jtrjich příčiny. Jr tritií néjaká přírodní síla, která nčkay před-|i<ivúlri biiťlniii ihjm teprve po dlouhém pi>zo-rování znamení, jindy jaksi z popudu a vnuknutí božího. Proto ať Kamcaaes tak naléhavě nezjišťuje, což dčlával také Panaitiog, zda Juppiter rozkázaly aby zleva zakrákala vrána, zprava havran. Tato znamení byJa pozorována nesmíme dlouho, a podle výsledků IaI.i |h»!šu/.ovánu ;i zapisována, Avfajt fekuše-noflti dlouJic doby při vnímavé pamĚti a svč-dectví písemných památek mohou dokázat vlc. Je úžasné, kterých druhii bylin si všímali I - kari, kterých kořenů užívali po kousnutí Hravých zvíŕat, na oční choroby a na rány! K n/n m nikdy nedovedl vyložil jejli h úc'ín-
nost a podstatu, avgak užitečností se v praxi osvedčovalo i umční a došel uznání i jeho vynálezce,
Vizmr tedy příklady, sice jiného druhu, přece vsakdosti podobné předvídání budoucnosti*
„ Ví bouřena more častokrát hlásá van budoucích vrt rit, když *r najednou dmouti a vlnití hladina počne 1 kdyí leOlVi : l..:'ily. v iu:í riLiráíí zpénŕný príboj,
o závod vra.er.it zpít hlas Neptunův, smuttiý a drsný, nebo když vichřice hvizd, jení na horských temenech
povstal,
odrazem o atíny skal svou často zmocňuje sílo."
Takovými předtuchami budoucích včcí jsou tvá Prognostika nabita. Kdo by tedy mohl z temna vyvábi t příčiny předtuch? Vím sice, že se stoik Botthus o to pokoušel; dokázal aspoň to, že vyložil úkazy na moři a na nebí. Ale kdo by mohl uspokojivé vyložit příčiny těchto úkazů?
„Rovnél tak íedivá slípka když s mof&ké ulítá tůní, zdefceným kvílením htáVá, íc hrozná nastává bouře; skfrhotá pronikaví a poplachem ovzduäí plni, Ca&tn i nýftek fcskltvoLi písní zlí znamení dává, časne zrána volaje umutnŕ a bez oddechu, stále a stále opu kuje své kvílive nářky „ dokud Jitřenka neselle na zemi chladivou rosu, Taktíž i černá vťána si nezřídka po břehu kráčí, hlavu do more smáíf a vodu se Afje otřásá."
9. Vidíme, že tato znamení skoro nikdy neklamou, a přece nevíme, proč se tak déje.
*9
Vy (M vlilHr /iijiinrni, Hladké chovanky vody, do kMku pilftého když ie najednou ve sboru dáte* nW j itudánky nvýini ikřehoty bouříce ryční.
Kdo l>y vrFil, /e xáfcjy tohle předvídají? Ivíi^f vlak nijakou přirozenou schopnest, * |m*(1 statí dosti jistou, a]c lidskému poznání tlm-ľlti nkrytnu.
IrikonulLĚ též kravy když vzhlížejí v oblohu svedou, MPidrami u vzduchu vdechují vláhudaťpřrdvidajk r.
NrjíijLin se pror, ježto vím, co se děje*
I ^i^i;ik /í-Vuý slíílr ;i Stfílr oplodňován?, kléry kaídý rok třikráte puti a třikráte kvete, tflkrAtc dávaje plody, řas trojího oráni značí.
Ani na to se nctáži, proč tento jediný strom třikrát do roka kvete nebo proč se tas k orání upravuje podle jeho květu; spokoj ují se tím, vítn> co se dejc, třeba nevím, proč se to děje. Co jsem tedy řekl na odůvodnění uvedených úkazů, tím budu obhajovati teá předpovídáni budoucnosti vůbee. Vím, že kořen likamoneje je dobře projímadlo, ze podražec je dobrý pu hadím užíiknutí-—podražce, aris-tolochía, má své jméno po objeviteli a objevitel sám učinil svůj objev ve snu — a to staří. Proč působí, nevím, Rovněž mi není dosti ji*ný důvod pro znamení st větrů a lijáků, o kterých jsem mluvil; jejich silný účinek
však poznávám, vím o ním a potvrzuji jej. Tak t-ikc" přijímám výklad, co znamená trhlina ve vnitřnostech, co vlákno na játrech, příčinu toho však neznám. A takových zkušeností je v životě plno, vždyť vnitřností užívají skoro všichni. Což blesky? Zda můžeme pochybovat o síle blesků? KromČ mnohých jiných podivuhodných případů zda není na prvém místě tento? Když byl Summanus — tehdy hlinený — na hřebenu chrámu Jova Nej dobrotivějšího a Nej mocnějšího zasažen bleskem s nebe a nikde nebylo možná najít hlavu jeho sochy, haruspikové prohlásili, že byla sražena do Tiberu; a vskutku byla nalezena praví na místí označeném od harus-piků, A vsak koho bych se spiše měl dovolávat jako svého poučovatele nelxi svědka než tebe? Vždyť znám nazpamět i tvé verSc, a rád opakuji, co v druhém zpěvu O konsulátg vypravuje Nebeská Múza;
Jupiirr planoucí nebeským ohnem se ?. počátku totf, Toil a ozařuje h vrt celý nebeskou září, duchem božským proniká tmbe i vcäkcry iMnct duchem, jenž v klenuti dheru večného zavřen ne tají, ktnrý téi tajemství mysli a života lidského chova. Jtstjiř.r poznali chtěl Liys. Iivříd pohyb a dráhy jich
bludnéř
těch, jež na pevném miste v souhvězdí nehnutí stojí, těch, jdt podle řeckých omylných názvů jak planety
bloudi,
ao
vp kul ku v.^iilí v iiľŕrur 'Irj/r se přesnými pohyby rícM* I ■ i .■ ) 11 y s v h li], že vií ck& jř bní i unlíeno vůlí, Kdy i |nl kolmulem, by], hvizd klání tehdy jai vidci, jak nr jiľlb mAírly roje v záři ae míhaly třpytní. I'll k i ŕí In lyi v hI b Ansk y ch horách jsi snfžné vrcholky spatřil n když latinským bohům jsi hojného ulcval mléka, utrrJ j h i, v tLuhvrm Irsku jak komety nebem se třpytí; iKhŕni krvEivĽ: piitky irj jejir.b ti pripomn.il tehdy,, p-, in hiúrLskŕ Hvilky v [um hrůzném rafltaly rasí\ kalným kdy sveden) luna avůj kúlOuc1 pnkfyU cclýt až k za hvízdne noci unou tmoucí zakryla zcela. A CO když Fuibos mávl po nebi pochodni váLkyd k icrA v ohnivé záři padajíc obloukem leda ne- kin nl^ nebo adohořívajlc koneční zhasla? í !o h c Lyí hl i .1.! k ým bleskem b\] iiIjľíh n j:i ^ <í^'\ sražen F*Jasní oblnhy ráble a svitlo Života ztratil? Co krtyí. ic zatřásla zemr až v útrobách těžkého tria ■ když n noŕnJ lmy se hrozní zjeveni dála, která strašlivé války a roibroje připomlnaLn, M když vznícení vestci ras věstili truchliví zkázy, pruríHtvl hojná rj sjnurhä ť rem r^ton ruľ^ŕvajlte? t Jo kdyŕ. J L]|iiírr sám i v nebi i po celé zemi eaiiymi znameními n zřejmými stále: ním vŕiítilT íe zit ttAnLanúu pohromy hrozné, jcí nedávno přelly ? Nyní tv^j komulsk ý rok vár: zachytí], nezvnilnŕ zhwtiJ, co již liaruspex. lydský, jenž z Lyrrbenskéha byl raduj v roce konsulů Torquata Kotty byl předvídal kdysi. Neboť hřfmavý otec, jenž o hvízdni Olymp se opřel, bleskem zasáhl hrozným sve chrámy n pahorky vlažni, seslav niťivý uhen i na samu Kapitolium, ' ľľlidy stEiTcr Nultý se jí íl íLíi kovová sochu., ctihodná, sta rán i tabule zákonů, schválených bohy; tehdy i sochy bohů blesk zasáhl, rozbil je zceJa. Kojná římského rodu tam vlčice Manová stah. která Komula., Herna, dva slavní Manový synyt Vojila výživným mlékem, jim skytajíc vemena plni.
Setba vlčice teto 11 bohy sražena byla bleskem s podstavce svého, v nimi tlapky jen nechala
nohou.
Kírrý puk znaler tehdyt když pročítal etruské knihy, na svitlo ncvynáScí din proroctví zanhucujících?
Vflifhni napomínali se slŕíci ohranflké zkázy, 7 nndu jeř. urozenchu má vzejiti. slra.Mivé zhouby, rovněž MíuhUsnc prorokovali vfrch zákonů zánik. Pmto vybízeli i chrámy i miäto hned vyrvat z plamenů zhouby a hrozit *c vraždy a zmaru. Pohromy tyto pry naklanou jisti, jak osud je určil, jesíliíc dři ve Jovova socba 7*9 na strmém sloupu nebude státí a k jasnému východu nebude blrdrtr To až se alanes pak teprve národ ft posvátný senát tajné odhalí pikle, Vdyi &orha ta k východu hledíc, zřJt bude k místu, kde stnál a ŕímaký Ľd zasedat mají. Teprve po dlouhém ras* a po dlouhých průtazích socha za tvého konzulátu své obvyklé dostala místo. Sotva vsak vztyčena byla a napiš by] připevnin na nl, aotva že Jovovo žezlo zan akvilo se na strmém sloupu* ejhle, hlas Allobrogů hned lidu i senátu zjevil .zkázu, jež ahním i meícm ac od zrádců chystalo, vlasti. Sprivnř přtidkuvé tedy^Jiciiž tlila v rukou dnes mále, kteřJ řídili misia i národy loužnustJ ňioudrou* správni i předkovi váli, jichž zbožni proslulá víra, kteři ostatní všecky svou moudrostí předčili velmi, vždycky v obzvláštní ucti moc bohů a velebnost mřh. X riá^oru Lomu jjfi^Ei Rvým l>yalrnrrn.krm i oni, ktcN ve volnem Čase se radoaEní oddali vídáni, v stinné Akademii a v slavném Lykeiti kdysi ilali umční plddnéhu rnyřlcut péatoviváli, Z tichto studií ve kvitu žiti byls vytržen vlastí* která ti postavila v střed mužných strasti a námah. Přece vlak v úzkostných slarosíech úlevu vždycky jsi
DUel:
volný čar>„ vlast jejž ti dala* jsi ví nova! vídám a múzam,
23
Iv \i\ t-, icilv mohl odhodlal k námitkám proti mým výklad ň m o pře d povídání bu-douc:noatlÉ ty, který jsi vykonal, co j s j vyko-BUj a tak svědomité napsal, co jsem pravé odříkal? Nu? Tážeš se, Karneade, proč se to tak děje, Anebo kterak je možné do věci vniknout? Přiznávám se, re. nevím, tvrdím však, Iv. ty gám uznáváš, že se to déje, ŘckncS;
Náhodou.'* Opravdu? Může se náhodou ■ lili něcůj co má na sobě všechny známky vnitřní pravdivosti? Při jednom vrbu čtyřmi knslkami muče náhodu způsobit, že padnou nr j lepili čísla.* Když vrhneš kostek čtyři sta, padne-li ti sto čísel nej lepší ch3 řekne š, že je in lakt" náhoda.? Barva bezděky rozstřiknuta po ilesL.r ni líží: vytvořit jakés takés obrysy ohlueje. Zdaž myslíš, že by se brzdččným i o/^iriknutím bvvy muhla vytvořit i krami Venuše Koj ská? Vyryj e*Ii vepř rypákem v písku písmeno A, můžeš proto doufat, že by dovedl opsat takt: Enniovu Andromachu? Karneades předstíral, Že se v jednom chij-skem lomu v rozbitém balvanu objevila hlava paniskoví], Možná, ze jakási přihliíná podoba, jistě však nikoli taková, abys řekl, že ji vytvoril Skopas. Bývá tomu vskutku tak, že náhoda nikdy dokonale nevystihne pravou skutečnost.
* T.j. vácchn* růtnár Venulin hod-
14- Avšak někdy se predpoveď náležité neuskuteční. Jenomže které pak umění nemá tento nedostatek? Mám na mysli umíní závislá na dohadech a nejistá* Nemáme snad lékařství pokládat za umíní? A přece, kolik je v něm omylů! Což se zkušení moreplavci nikdy nezmýlí? Zdaž vojsko achajské a velitele: tolika lodí neodplouvali od Ilia (Troje) — jak praví Pakuvius —
tak cestou vesele rej rybek ulrtlúvali* že ani nemohli se tlo&li vynadíva L. Vätak při západu ilunee rozbouří se moře, tma noční zdvojí «, že tieztJI aai mraky.
Ale zda záhuba tolika přeslavných nái/elníků a králů zničila též umíní kormidelníčka? Nebo zdii je bez ceny válečná zkušenost velitelů j protože nedávno jeden vrchní velitel ulekl mral i v vojsko]1 Nebo zda slámů ká moudrost v obecní správě nic neplatí jen proto, h: Gnar.Liis Pmiiprius mnoho véd opominul a že leccos uälo Marku Katonovi, ba i tobč samému? Odpovřd haruspiků je podobná. Všechno domnělé předvídání budoucnosti sc totiž opírá o dohad, za který se dále proniknout nemůže. Ten snad mnohdy zklame, přečasto vlak přece dovede k pravdě, neboť je vyvážen zkušeností od pravěku, a poněvadž se za tu dobu věc opakuje takřka
*5
nesčíslní krát tými způsobem a po týchž pŕcd-eháiejících známe nich, vzniklo umíní, ježto ,si lni* \ mali týchž zjevů často se opakujících a zapisovali jc.
15, Avšak, jak stálejšou ty vaSc auspicie!* ftímítí iugun je sice nyni zanedbávají —nezlob ae, Že to říkám — zachovávají je však Kílikové, Pamfylové, PisicTané i Lykové. Neboť proč bych nepřipomněl našeho vzácného hosta, slavného a pře dobrého krále Deiotara? I r n nikdy nic nepodniká, dokud napřed nevy zpytoval boží vůli v znameních. Kdysi se vrátil z chystané cesty —ba, byla již sjednána — protože mu objevivší se orel dal výstrahu. A lile, síň, v které1 mčl pobývat, kdyby byl v cestě pokračoval, druhé noci poté se zřítila, ľmto se, jak jsem slyšel přímo od něho, velmi 1 1 \\n vracel, třeba byl už mnoho dní na cestě. Nejskvěleji se však zachoval, když byl od Gae-v.ir;i /.i trest zbaven královského údelu 1 po-kiifován penězi. Prohlásil, že přece ani cťost málo nelituje oněch příznivých znamení, která ho provázela na jeho cestě za Pornpcjem. Jeho vojskem prý byla obhájena vážnost senátu i svoboda římského národa i důstojnost ŕiflr. A ptáci, na jejichž vybídnutí věrně \y-konal svou povinnost, prý mu poradili dobře: by U ť prý mu sláva přednější než majetek.
*AiiipltiU(ftUBtuIa)»nimenl,;imU bohovi prujewjí ivouvMi.
26
Deiotarus tedy, jak se mi zdá, správně zkoumá vůli boží dbaje znamení, NaSi úředníci však užívají znamení vynucených. Jc totiž třeba, aby předhozená kaše žeroucímu kuřeti padala ze zobáku v kusech. To, jak stoji v knihách, je dobré znamení, když kusy žrádla padají na zemi; a vy tohle vynucené znamení nazýváte nej příznivějším znamením, Byl tedy mnohý způsob zkoumání budoucnosti ze znamení bczdččných i vyžádaných pro nedbalost augurskěho sboru zcela ztracen a úplně opuštěn. Moudrý Kato si na to právem stěžuje.
16. Byly kdysi doby, kdy se takřka nic důležitějšího nedělávalo bez zpytování vůle boží. Platilo to i v životě soukromém, což jeStě dosud dosvědčují ptakopravci přisluhující při svatbách. Jen jejich jméno se zachovalo, ale obřad už dávno pominul. Neboŕ jako se nyní veliký význam přičítá vnitřnostem, ač i to v míře mnohem menší, než bývalo, tak se tehdy přičítal ptákům. Nedbáme-li tedy znamení nepříznivých, upadánu: do hrozného nešLěstí a to je hříšná chyba. Na př. Pub-liua Klaudius, syn slepého Appia, a jeho spolu velitel Lucius Jumus ztratili ohromná loďstva, ježto se vydali na moře přes xrýstrahu neblahých znamení. Týž osud postihl Aga-memnona. Když Achají ti začali
47
I
rrpiiiii lilnŕnŕ ii veřrjně se smáti hadačům, na Jejich teti roxkáie on plout,
ač znamrní jsou ilá. Ale nač připomínat staré véci? Víme, co •e stalo Marku Krassovi, když nedbal ohlásených neblahých znamení. V této příčině Ivůj kolega Appius, dobrý augur, jak od tebe slýchávám, bez podstatného důvodu jako censor pokáral řádného muže a dobrého ob-(,m,i (I:ij.t Afcja, protože prý ohlásil vy myšlená, neskutečná znamcnL Budiž, snad to byim censorova povinnost, když myslil, že onen muž lhal. Naprosto však neslušelo au-i.inmi přičinit poznámku, Že prý pro ten podvod utrpěl římský národ nesmírnou škodu, Byla-li totiž ta okolnost skutečně příčinou pohromy, není vinen ten, kdo neblahá znamrni ohlásil, nýbrž kdo výstrahy neposlechl. Vždyť týž augur a censor praví, že výsledek dokázal, že ohlášená znamení byla pravdivá! Kdyby hláiení bylo bývalo bez-pocIsf;Miu';, nebylo by mohlo způsobil žádnou pohromu. Vždyť neblahá známem, stejně jako ostatní auspicie, jako nápadná slova a úkazy, neudávají, proč se něco děje, nýbrž jen ohlašují, že se néco stane, neučiní-li se včas proti tomu opatření, Ateiovo hlášen í tedy domněle pohromu nezavinilo, nýbrž na-sk\ f riiivšini se /nameiiímjen upozornilo kras-
«9
sa, co se stane, nedá-li pozor. Bud tedy ono hlášení nic neplatilo, nebo, bylo-li platné, jak myslí Appius, dokázalo, že vina nelpí na tom, kdo dal výstrahu, nýbrž na tom, kdo jí nedbal.
17. Dále, odkud vám byla opatřena tahle vaše augurská hůl, ne jsi a v něj Si Ir? odznak hodnosti augurské? Vždyť už Romulus zakládaje město rozdělil jí na obloze kraje. Ro-mulova augurská berla — to jest zakřivená hůl a na horním konci mírně zahnutá, která dostala své jméno pro podobnost se zahnutou vojenskou trubkou Iituus — byla uložena v místnosti saliů, to jest na Palatiu. A když jejich radnice shořela, byla hůl v ssutinách nalezena neporušena. Co dále? Když mnoho let po Romuloví v Římě vládl Tarquinius Priskus, který ze starých spisovatelů nevypravuje o tom, jak Attus Navius holí rozdělil na obloze kraje? Jako chudý chlapec pásal totiž vepře. A když se mu kdysi ztratila svině, slíbil prý, najde-li ji, že dá bohu ncjvětŠí hrozen z viniec. Svini skutečně nasel, a rozhlížeje se o polednáeh po vinici, zastavil prý se uprostřed a rozdělil si vinici na čtyři díly. Ve třech mu ptáci odřekli, ale když si zbývající ětvr t i nu opět rozdělil v kraje, našel prý — zpráva o té příhodě je potvrzena i písemně — ohromily hrozen. Sotva se tato příhoda
*9
rozlíhkjla, uhnili v k nemu všichni sousedé ne ivými těžkostmi a on měl velikou čest i slá-V'J- lk"Ji" ľ i k Äobŕ povolal i sám král Pris-k < ľ /1 i iumaje jeho prorocké vedomosti řekl mu, že na něco myslf, a tázal se, zda se to muže uskutečnili, Attua vykonav auguríum odpověděl, že anor Tarcjuinius vSak pravil, £e myslil na to, zda by mohl břitvou uříznout brus. Potom augutovi nařídil, aby se o to pokusil. Tak prý byl před očima krále i národa břitvou rozříznut brus přinesený do shromáždění lidu. Od té doby i Tarquinius uiíval služeb au^rura Atta Na via, i lid se k němu utíkal v svých těžkostech. Také máme zprávu, že onen brus i s břitvou byl na shromaždišti zakopán a to místo ohrazeno zídkou. Popřeme vSe, spalme zápisky, řekněme, že tohle vsc je vymyšleno, věřme raději čemukoli, jen ne tomu, že se bohové o lidi starají — což příhoda Tibcria Grakcha, od tebe zaznamená-oá, sama nepotvrzuje učeni augurů i har ušijí ků? Ač Grakchus neprávem zaujal místo k vykonání auguria, nejsa si toho vědom, ježto bez auspicij překročil pomerium, řídil na sněme volbu konsulů. Je to známá příhoda a ty sám jsi o ní psal. Ale i sám Tiberius Grakchus jako augur potvrdil význam auspicií, u z nav 9vou chybu, a činnost haruspíkú získala velikou vážnost: hned po volbách byvše
30
hivtdeni do senátu prohlásili, že předseda jměmu nebyl oprávněn řídit vol by.
ill. Souhlasím tedy s třmi, kteří uznávají dvíi druhy předvídáni budoucnosti, jeden umělý, opírající se o vědu, a druhý přirozený, v kterem není odborných znalostí. O vědí lze mluvit u těch, kdož na základě vedomostí získaných dávnou zkušeností snaží s c uhádnout význam nových znamení. Bez vědy jsou vsak ti, kteří pozorovaná znamení nezkoumají ani rozumem ani dohadem, nýbrá tuSí budoucnost v jakémsi vzrušení mysli nebo popudu ducha zcela uvolněného. Děje se tak často lidem ve snách a leckdy také věstícím v záchvatu Šílenství, Za příklad je bo-jotský Bakis, krétsky Epimenídes a ervthrcj-ská Si byli a. Za takové jest pokládati také věštby —nikoli ty, při kterých se za naprosto stejných okolností tahají losy, nýbrž věštby založené na vnuknutí ducha božího. Ale nesmíme pohrdat ani losy, jestliže pro svou starobylost požívají vážnosti, jako jsou ony losy j které prý podle pověsti vydala země. Neboť o nich věřím, že z božího řízení mohou být taženy tak, aby věci dobře posloužily. Vykladači viech těchto způsobů se asi nejvíce přibližují božskému duchu těch, jejichž úradky vykládají, jako znalci literatury duchu básníků. Jaká je v tom tedy chytrošt,
31
/-ku tonout i potvrzené starobylostí chtít vyvrátil pomluvami? Neznám příčiny. Snad se tají ukryta jiouc v záhadách přírodních tajemství, neboť bůh nechtěl, abych ony věci znal, iivbi-Ä i lurL :ibvclj |cn užíval těchto /íiann.--iif. Užij i jich tedy, nedám si väak namluvit, že celá Etrurie äíli ve vnitřnostech nebo že týt Hd bloudí ve výkladu blesků nebo že klamné vykládá neblahá znamení, ježto jíž častokrát hučení země, podzemní hřmeni a častá zemětřesení pravdivé předpověděla našemu státu i jiným obcím mnohé vážné nehody. Posmívají se tomu, že mezkyně porodila; tni lianispikové právě proto, že plod vznikl v jalové útroby nepřed pověděli nesmírné zrození běd? Což Tihcrius Grakchua, syn Publiův — Publius byl dvakrát konsulem a censorem a zároveň to byl znamenitý au-gur, moudrý muž a vynikající občan — zda podle písemné zprávy jeho syna Gaja Grak-cha, když byli v domé chyceni dva hadi, nepozval na poradu haruspiky? A když vyložili, pusli-li na svobodu samce, žc za nedlouho musí umřít jeho manželka, pustí-li samici, h- umfe sám, uzriilp ře bude fépc, když láni
stařec podstoupí smrt, n t v. aby zemřela jcStfc mladá dcera Publia Afrického. Pustil samici a za několik dní zemřel. Jen se smějme harus-pikům, prohlaSujme je za domýšlivé tlachaly.
pohrdejme těmi, jejichž nauku uznal i vele-rnoudrý muž a skutkem potvrdila i zkušenost! Zavrhneme též Babylon a ty, kteří s Kavkazu ozorujícc nebeské úkazy vypočítávají dráhy vězd, odsuzujme, opakuji odsuzujme pro pošetilost nebo marnivost nebo nestoudnost ty, kteří, jak sami prohlaSuií, obsáhli v knihách památnosti čtyř set sedmdesáti tisíc let; mysleme si o nich, že lžou, aniž se bojí budoucího soudu ostatních století nad nimi. Nu, dobrák barbaři — dejme tomu, že jsou domýSliví a podvodní. — Zda lhala i řecká historie? Kdo neví, co Pythijský Apollo odpověděl Kroísovi — abych mluvil o věštění přirozeném — co Alhcňanům, co Lakedai-moňanům, co Tegeanům, co Argcjským, co Korinťanům? Chrysippos sebral mnoho věšteb a ke každí z nich ještě také pádného svědka a původce. Protože to znáš, nebudu o tom mluvit. Zastávám se jen této jediné věci: Nikdy by ona delfská věStírna nebyla bývala tak slavná a proslulá, nikdy by nebyla bývala zahrnována tolika dary t.íjr- vsrdi' národ li a králů, kdyby se nebyla každá doba presvedčila o pravdivosti jejích věšteb*
To již dávno přestalo. Jako se tedy nyní již neléSí takové slávě, ježto spolehlivost věšteb už není tak skvělá, tak by jistě ani tehdy nebyla získala takovou slávu bez naprosté
í;
3«
33
pravdivosti. Ona zemská aíla, která božským ilinlitiii v/1 usovala Pythíinu mysl, mohla vlak časem vyvanouti, jako víme, že některé feky vytekly a vyschly nebo se vytočily a daly se jinými koryty. Avšak ať se to stalo tak či onak—je to věru těžká otázka —jen ať zůstane v platnosti to, co se nedá popřít, ne-chceme-li zvrátit veškerou historii, že totiž ona věštírna byla po dlouhé věky studnicí pravdomluvnosti,
20. Ale nechrne již věEtfren a včíteb a postupme ke snům. Pojednal o nich Chrysip-pos; přijímaje do své sbírky i mnohé nevýznamné! sny počínal si docela tak jako Anti-patros. 'i'c.n slilrthíviil jen sn>\ kleré vyložil Antifon. Jeho výklad sice dokazuje bystro-vtip vykladatele, ale bylo by slušelo užiti pří-kladů skvělejších. Když matka Dionysia, známého syrakuského tyrana, iak stojí psáno u Filista, učeného a bedlivého spisovatele a tehdejšího jejího současníka, jsouc těhotná nosila v svém životě právě onoho Dionysia, měla sen, že porodila satyříka. Vykladači snů — tehdy se jim na Sicílii říkalo Galeoté —jí vyložili, jak vypravuje Filistos, že její syn bude z Reků nejslavnčjäí a že jeho Štěstí bude trvalé. Mám ti snad připomenout hry naši en nebo řeckých básníků? Již u Ennia totiž vypravuje ona známá vestálka:
34
V/r n sci ii stařena všecka se třesouc hned pf inaií svetlu, vydč&eaa je snem a placky vypráví toto: „Dcero Emrydičina. kterou na otec miloval tolik, síly mé opouštějí a život mi uniká z těla; nebo ť ve snu jsem if e la „jak sličný muž vrbovím krásn ým vleče mí po břehu do nových k rajin, Vsak nedlou ho na to Hnila jsem znova, žc samotná bloudím, rodná má sestro, že té louda vé stopuji a louda ví po tobě pátrám, srdcem tí nemohouc vnímat. 'Ivou stopu jsem
ztratila vůbec. Polom se zdálo mi zase, že otec mi domlouvá slovy: ,Dcero má, nejdříve mušli veliké prožiti strasti,
fotom teprve z řeky ti Štěstí žádané vzejde*' _'0to když otec mi řekl, hned v zápétl s oči mi zmizel, zřít jsem ho nemohla více, ač uzřít ho bylo mé přání, ačkuli zoufale po ním jsem k nebi ruce své vztáhla, tonula v pláči jsttiL, lit hotuým hlaacm volajíc po ním, Teprve potom jsem procitla ze sna, s churavým srdcem/'
Ač je to básníkova smyšlenka, přece se neliší od obvyklých snů. Ať jc třeba vymyšlena ještě také tato příhoda, kterou byl postrašen Pría-mos, protože
matce I lek u br ne tehotné již zdá, že rodí 9 ohnem pochodeň. Tu Priamou jejž sen ten poděsil a znepokojil dost, jsa velmi ztrápen obavami o svou choť, chtěl božstvo usmířit, dav zabít beránka. Pak touže po klidu jde prosit Delfského, by vyložil mu »en a vte mu vysvetlil,
Sk důležitý obsah ve sinu tají se. laj Apollonův dal mu Luto odpoveď: „Syn, který první po tom snu se narodí, ten od Priama budiž zavržen, vidy ť jest to zkáza Troje, jisti zhouba Perijaina,"
Tak jiem řekl, ať sí to jsou sny z divadelních hrr; a připojme k nim tfeba jeítě také Aeneův sen z řeckých Letopisů našeho Fabia Piktora — je to »en toho druhu, že všecky Aencovy cíny a vlečky jeho příhody byly uskutečnění toho, co Acncas před tím viděl ve snách.
A2+ Ale vizme již príbehy z bližSí doby, Jaký to sen mél Tarquinius Zpupný, o kterém sám vypravuje v Akciově Brutu?
Když noc již nastala, ji klidu oddal §e, bycn spánkem posílil sví udy znavené, I zdálo k mi, pastýř ke mne jak žene překrásné bíle stádo ovce rounatych. Dva z ného berany, dva bratry pokrevní, li vybrav brziihojsem nabil k obiti. Vtom jeho rodný bratr na mne přihnal se, by rohy potrkal a k zemi srazil mé. Když ležel na znaku jsem téice poraněn a vzhůru k nebi vzhlédl, zázrak veliký jsem spatřil i vpravo slunce kol rwř. plamenný jak září nesl dále v nové dráze své.
Vizme, kterak ten sen vyložili vykladači:
Ó králi, není div, Se lídem ve snu zdá se o tom,
co bdíce dčlají, cp mysli i vidi, tropí, kují 'r
a závažná vít nikdy r ml bez výstrahy buží.
Uej pozor, aby ten, kdo tobé jako beran hloupý
iir zdá, snad nebyl moudrý dost a vyzbrojenia vtipem
mad % trůnu tebe nesehnal. Sen onen totiž o slunci
je vřltba národu, ie brzy bude zména vlády.
Kéž prospech z ní má lid! Neb to, že do pravá se zleva
la iivrzda přcmoctii dál brala, proroctví ic krásne,
f e řf nuky itát a národ bude vládnout nade vsemi.
33, Vraťme se nyní k cizím příkladům. Učený Hcrakleides Pontský, posluchač a žák Platonův, píSe, že Falaridova matka měla sen. Zdálo se jí, že vidí sochy bohů, které sama doma zasvětila. Jeden z nich, Merk u-rius, z misky, kterou držel v pravé ruce, lil prý na zemi krev. Jak krev dopadla, začala rý tak prudce vřítí, že dům byl v zápětí pln rve. A tento matčin sen potvrdila ukrutnost jejího surového syna. Proč bych z Dinono-vých Perských dějin neuvedl sen, klerý mágové vyložili perskému králi Kvtoví? Zdálo prý se mu totiž, že u svých nohou viděl slunce. Třikrát prý se snažil dosáhnout ho rukou, marné, ježto slunce koulejíc se po každé mu uklouzlo aodkulilo se. Mágové, učení a moudří muii, tčäící se veliké vážnosti u Peraanů, mu vyložili, že mu trojnásobný pokus zmocnit se slunce veští, žc bude vládnout třicet let. A to se skutečně vyplnilo, nebol1 nastoupiv vládu jako čtyřicetiletý, dožil se sedmdesáti let. Také barbarStí národové zajisté mají jakťsi předtuchy budoucnosti a věštícího ducha, Vždyť když Tnd Kallanus, jda na smrt, vystupoval na hořící hranici, zvolal prý; „0, přeslavný odchod sc světa,ježto po spálení smrtelného tria duch vystoupí do světla, jako se to podařilo Hcraklcovi!" A když ho Alexandr vyzval, aby řekl, zda si ničeho přeje, „vý-
37
horně", odpověděl, „za nedlouho tě uvidím ľ* A to se také stalo, neboť Alexandr za několik dní poté v Babylóně zemřel.
Odchýlím se poněkud od snů, ale brzy se k nim ještě vrátim. Právě té noci, kdy shořel chrám Diany Efcskc, narodil se, jak známo, Olympiádě syn Alexandr, a když se rozednilo, volali prý mágové, že se této noci narodila zkáza a záhuba Asie. Tolik o Indech a jejich prorocích.
24, Vraťme se ke snům. Coclius píSe, že Hanníbal, chtě ze svatyně Lacinské Junony odvězti zlatý sloup, byl na pochybách, zda sloup je skutečně všecek ze zlata či jen zevně pozlacený. Dal prý jej tedy navrtat, a když se přesvědčil, že je samé zlato, rozhodl se, že jej odveze. Tu prý se mu ve snách zjevila Juno a napomínala ho, aby to nedělal, Pohrozila prý mu, udělá-li to přece, že se postará, aby přisel také o to oko, na které ještě dobře vidí. A chytrý muž prý ji poslech L Z vyvrtaného zlata dal ulít jalůvku a postavit ji na vrch sloupu. V Silenových íteckých dějinách (Coclius se jich drží, neboť Silenus velmi pečlivě zpracoval dějiny Hanili bal o vy) čte se též toto: Když Hanníbal dobyl Sagunta, měl prý ve snách vidění, že je od Jova 1 ván do shromáždění bohů, AvSak když tam přiSel, nařídil prý mu Juppiter, aby vypověděl Itálii
válku. A za velitele prý mu byl dán jeden ze shromážděných bohů, za jehož vedení prý se Hanníbal dal s vojskem na pochod. Tu prý mu onen velitel uložil, aby se neohlížel. Ale on, nemoha prý to již déle vydržet a dav se strhnout zvědavostí, ohlédl se* Spatřil prý ohromnou obludu ovinutou hady; kam šlápla, ničila všecky kroviny, vyvracela stromy i domy a on prý se ohromen tázal boha, co je tato tak hrozná obluda. Bůh prý mu odpověděl, ie- je to zpustošení Itálie; a rozkázal prý mu, aby pospíchal dále nedbaje, CO se děje vzadu za ním. V Agathokleovýt li Dějinách je psáno, že prý se karthaginskému Hamilkaroví, když obléhal Syrakusy, zdálo, že slyší hlas, že pozítří bude obědvat v Syra-kusách. Když však nastal onen den, strhla se mezí Puny a sicilskými vojáky v jeho táboře veliká řež! Jak se o tom Syrakusané dověděli, vpadli nenadále do punského tábora, Hamil-kiira zajali w c id vedli. Tak prý se onen sen uskutečnil. Dějiny a také veřejný život jsou plny příkladů* Známý nám Pubíius Decius, syn Quintův, jenž byl z Deciů prvním konsu-lem, byl za konsulátu Marka Valena a Aula Kornélia vojenským tribunem. Když bylo naše vojsko od Samnitů zle tísncnOj vydával se příliš odvážně v nebezpečí a byl varován, aby byl opatrnější. Na to prý řekl — a ten
38
39
výrok j c zachován v letopisech —že se mu zdálo, že prý s velikou slávou padl, obklíčen byv odeväaa od nepřátel. Tehdy sice vyvázl bez úrazu a vyprostil vojsko z obleze ní > za tři leta potom v4ax, když byl konsulem, zasvétil se bohům a ve zbroji se vrhl do latinského Siku, Jeho zásluha byla, že Latinové byli poraženi na hlavu. Jeho smrt byla tak slavná, že po ní zatoužil i jeho syn. Přikročme v$ak nyní, je-li libo, ke snům filosofů.
25. Platon vypravuje, že Sokrates, sedč ve státním vezení, řekl prý svemu důvěrnému příteli Kritonovij že za tři dni musí umřít. Zjevila prý se mu ve snách krásná žena a volajíc ho jménem opakovala prý tento Homé-rův verí:
„TfeLÍ radíittný den tč ůn Fthic přivede
zpátky/'
Alen srn prý se vyplnil doslova, Sokratův ž ;i k Xcnofon (znamenitý muž!) ve vypravováni o vojenském tažení, které vykonal s Mladším Kyrem, zmiňuje sc o svých snech, jak podivuhodné se mu uskutečňovaly. Řekneme snad, Že Xcnofon lže nebo že Sílí? Což Aristoteles, muž úžasného, ba skoro božského ducha, zda sám bloudí nebo chce jiné zmásti, když píše o pří hode svého dobrého přítele, Kyprá n a Kndrma? Eudemos prý na cestách po Make-
donii přisel do Fer, Bylo to thcssalské místo, již tehdy velmi proslule, úpélo však pod vládou krutého tyrana Alexandra. V tom mčstč prý tedy Eudemos onemocni! tak těžce, že o nem viichni lékaři pochybovali, 1 zdálo se mu ve snu, že mu mladík ušlechtilého vzezřeni oznamuje, že se velmi brzy uzdraví, tyran Alexandr |.n> vsak /a několik dní xem řel. Za pĚt let potom prý se Eudemos vrátí domů. A vskutku, píše Aristoteles, prvá část předpovědi prý se uskutečnila hned: i Eudemos se uzdi»vil i Kr.ni byl i <d ľlajitmVh švagrů zabit* AJe když docházel pátý rok a podle onoho snu byla nadŕjc, že se Ludcmos ze Sicílie vrátí na Kypr, padl prý v boji pod Syrakusamí, Byl tedy onen sen vyložen tak, že se domů vrátila Eudemova duše, opustivši jeho tělo. K filosofům přiřaďme velmi vzdelaného mníc a božského básníka Sofoklea. Když z Herkulovy svaty ne byla ukradena těžká zlatá miska, viděl ve snách samého boha a slyšel, že jmenuje zloděje. Po prvé a po druhé toho básník nedbal, když sc však sen opakoval, odešel na areopag a věc udal. Arcopagité nařídí zatknout udaného pachatele. Zatčený se pří vyšetřování přiznal a misku vrátil. Proto by!a ona svatyně nazývána a vaty ne Herkula Udavače, 26* Ale proč mluvím o Recích, když mé snad jtätč mnohem více zajímají naSe pří-
40
41
klady? Všichni dejepisci, Fabiové, Gelliové, ale i časem nej bližší Coelius, vypravují tento príbeh. Když ovly za války s Latiny po prvé •litveny veliké Zaslíbené hry, bylo znenadání občanstvo povoláno do zbraní. Ježto tehdy byly hry přerušeny, bylo ustanoveno obnovit je později. Když se už lid usadil, než byly zahájeny, veden byl cirkusem bičovaný otrok, kierý na Šiji nesl mttEfcUo. Potom se jednomu obranu na venkově zdálo, že se mu kdosi ve snu zjevil a prohlásil, že se mu o hrách nelíbil před tanec nik; a uložil sedlákovi, aby to šel oznámit senátu. Sedlák se vsak neodvážil. Dostal týž příkaz no druhé a byl napomenut, aby nrpokoulel jeno moc. Ani potom se ještě neodvážil. Ale zemřel mu syn a sedlák dostal ve snách tutéž výstrahu po třett. Nakonec k tomu ke všemu jeátč sám onemocněl. V nemoci se svěřil přátelům, z jejichž rozhodnutí byl na nosítkách donesen do radnice, a když senátu vypověděl svůj sen, vrátil prý sc domů pěšky a uzdraven. Ježto tedy senát onen sen uznal, byly, jak stojí psáno, hry obnoveny. Avšak Gajus Grakchus —a i to je psáno u téhož Coclia — mnohým vypravoval, když se zdráhal ucházet se o kvesturu, zjevil prý sc mu ve snách bratr Tiberius a oznámil mu, ať sc sebe více zdráhá, že přece jen musí zahynout právC tak, jako zahynul on sám. Ten-
4»
to příběh prý, jak Coeltus píSc, sám slyšel ještě dříve, než se Gajus Grakchus stal tribunem lidu, a vypravoval prý jej mnohým. Může být spolehlivější svědectví než tento sen?
27. Dále, kdo by si konečně troufal zavrhnout ony dva sny, které tak často uvádějí stolkové? Jeden je o SimonidovL Ten kdysi našel pohozenou mrtvolu neznámého muže, pohřbil ji, ale chtěje se vydat na cestu po moři, byl od onoho neznámého muže ve snách varován, aby to nedělal j vyplujc-li, zahyne prý při ztroskotání lodi, Simon i des se tedy vrátil, ostatní, kteří tehdy vypluli, zahynuli. Druhý sen, rovněž velmi proslulý, vypravuje se takto. Když dva Arkacfané^ dobří přátelé, cestujíce spolu přišli do Mcgary, jeden prý se ubytoval na hospodě, druhý u známého v soukromí. Když po večeři ulehli, zdálo prý se v hlubokém spánku jednomu z nich, tomu, který noclehoval u známého, že ho přítel pro* sí, aby mu Sel na pomoc, ježto prý mu krčmář ukládá o život, Vyděšen byv snem zprvu prý sc vzchopil, ale když se vzpamatoval, nepovažoval prý to vidění za nic výínamněho a optt si lehl. Potom se mu opět zdálo, že se mu přítel zjevil po druhé a prosí, když už mu nepomohl za živa, aby nenechal nepomstěnu aspoň jeho smrt. Krčmář prý jej zavraždil.
mŕtvolu hodil do vnzu a naházel na ni hnoje, ľnoií, aby ráno přisel ku bráně, než vůz vyli de z mésta. Teprve tímto snem byv pobídnut, počkal si časnč ráno v bráně na čeledína a uderil na něj, co prý to veze? Čeledín vy-désrn prchl, imlvoJíi byla vyhrallána a krčmář po odhalení zločinu potrestán.
28, Je nčcOj o čem by se spíSe mohlo Hci, že pochází od boha, než o tomto snu? Ale proč hledat ještě další příklady, zejména tak dávné? Častokrát jsem já tobě vypravoval svůj sen, často jsem již od tebe slyšel, co se t obr zdálo. Když jsem byl v Asii pro korut tilem, zdálo se mi kdysi, že jsi přijel na koni ku břehu kterési veliké řeky. Najednou jsi popojel ještě kus a zřítiv se do řeky nikde ses neobjevoval. Já jsem se všecek chvěl hrůzou. Polom ses najednou vesele vynořil a s týmž koněm jsi vyjel na druhý břeh řeky. Tam jsme sr oba objali. Snadné je uhádnout význam tohoto snu. Také mi zkušení lidé v Asii předpovídali, že se stane, co se vskutku stalo. Nyní zase o tvém snu. Slýchával jsem o něm často přímo od tebe, ale ještč častěji mi jej vypravoval náš Sal lušti us. Když jsi na oné reste do vyhnanství, pro nás slavného, vlasti škodlivého, přebýval v jednom dvorci na území atin-ském a skoro celou noc jsi probděl, usnuts prý teprve k ránu a spal velmi neklidně. Ač
44
byla další cesta naléhavá, prcce prý Sallustius nařídil, aby bylo ticho, a nedovolil tč vzbudil. Když ses potom sám asi v 7 hodin probudil, vypravoval prý jsi Sallustiovi svůj sem Zdálo prý se ti, když jsi v zármutku bloudil po osamělých místech, že se tč Gajus Marius, ozdobený ověnčenými svazky prutů, ptal, proč jsi smuten? A když jsi mu odpověděl, že jsi byl násilím vypuzen z vlasti, chopil prý se tvé pravice a vyzýval tě, abys byl dobré mysli. - Potom nařídil ncjbHžšímu líktoru, aby tě dovedl k jeho soše, a řekl, že u ní dojdeš spásy. Tu prý vypravuje Sallustius — 1 on zvolal, že je ti připraven rychlý a Šťastný návrat. Také na tobě prý bylo vidčti, žc tě ten sen teší. Neboť mne došla rychlá zpráva o tom, co jsi řekl, sotva ses dověděl, že se ono přeslavné usnesení senátu o tvém návratu stalo u sochy Mariovy na návrh předobrého a přeslavného ku n sula a že návrh byl schválen v naplněném divadle za ohromného jásotu a potlesku; prohlásil jsi totiž, že nic jistěji nedokazuje svůj původ od boha než onen sen v Atinsku.
29. Avšak j c mnoho snů klamných. Spíše snad třeba říci, že snů. nám nejasných, Ale uznejme, že jsou i klamné sny. Popíráme tím snad pravdivé? A pravdivých by bylo ještě mnohem víc, kdybychom chodili spát lačni,
45
Nyní vÄak jsouce najedeni dosyta a napojeni vínem, vidíme leccos zmateno a spleteno. Hle, co vykládá Sokrates v Platonové Státě. Praví totiž: „Když při spaní ona část duše, která j c účastna rozumu i myälení, unavena odpočívá, ta část, v niž vězí jakási divokost a hrubá venkovská síla, omámená nemírným jídlem a pitím, ve snách se rozbouří a nemírně se rozdovádí. Proto takovému člověku přicházejí vesměs sny nerozumné a nesmyslné, na př. že tělesně obcuje s matkou nebo s kým-koh jiným, Člověkem i bohem, často se zvířetem, také Že někoho vraždí, bezbožně se poskvrňuje krví a nerozvážné a bez ostychu páse mnohé věci nečisté i ohavné. Ale kdo uléhá po zdravém a mírném ošetření téla ne-poživ přília mnoho potravy, když tu část duse, v které je uložen myslící rozum, vzrušenou a v/pruženou nasytil hostinou dobrých myšlené*, a tu část, která se živí rozkoší, ani nedostatkem nevysílí ani přílišným ukojováním nepřesytí — oba způsoby totiž otupují duševní bystrost, když budľ přirozenosti něco chybí nebo něčím překypuje — a když ona třetí část duíe, v které vzniká hněv a prchlivost, je upokojena a její žár uhašen, ježto jsou I ioi hLČeny dvě vášnivé duševní stránky, stane se, že vynikne část mající rozum a rozvahu, připraví půdu snům a zbystří se — takovému
46
Člověku se zdají sny pokojné a pravdivé.** Opakoval jsem zde vlastní slova Platonova, qo- Poslechneme si tedy raději Epikura? Neboť Knrneadcs z řevnivosti tvrdí brzy to, brzy ono, Epikur říká, co si myslí, nemyslí však nikdy nic zdobného, níc slušného* Tomu tedy dáě přednost před Platonem a Sokratem? Neboť i kdyby tito filosofové neuváděli důvod, přece by vážností předčili ony filosofy menší váhy. Platon tedy vybízí odcházet na lůžko v tom tělesnem stavu, aby nic ducha nemátlo a neznepokojovalo. Proto prý také pythagoroveům bylo zapověděno jisti bnby, protože prý tento pokrm velmi nadýmá a nadýmání prý ruší duševní klid člověka hledajícího pravdy. Ježto je tedy duch v spánku odloučen od společnosti a styku s tělem, rozpomíná se na minulost, vnímá přítomnost a předpovídá budoucnost. Vždyť tělo spícího leží jako mrtvé, ale duch žije a je svěží. Tím spiše tomu tak bude po smrti, až vůbec tělo opustí.
Proto, blíží-h se smrt, je duch mnohem bližší božskému. Vždyť těžce nemocní a ti, kdo jsou na smrtelném loži, vidí již i nastávající smrt, Proto se jim často zjevují podoby mrtvých a oni zrovna tehdy snad nejvíce touží po slávě. Ti vsak, kteří žili jinak, než se sluSclo, tehdy právě hlavně litují svých hří-
47
chů. Žc pak umírající opravdu tuií budoucnost, potvrzuje Poseidonios příkladem, který uvádí, Kterýsi Rhoďan prý umíraje jmenoval ic.it vrstevníků a předpovídej, kdo z nich zemře prvni, kdo druhý, kdo potom a tak dále. Ale Poseidonios se domnívá, že lidé z vnuknutí božího sní trojím způsobem. Prvý jest, žc duch sám od sebe predvídaj ježto je příbuzný s boby, druhý, že ve vzduchuje plno nesmrtelných duchů, v kterých se projevují t.kkíLi obrazy pravdy, sj lí'cti, It IC spici mi liovnřívají SEimi bohově. A to se, jak jsem už řekl, dČjc mnohem snáze, jestliže se blíží smrt, žt: duch předpovídá budoucnost. Sem náleží i onen příklad s Kálaném, už vypravovaným i Hektor u Homéra, který umíraje předpovídá smrt Achilleovi, liste by zvyk nebyl jen tak maně uznal ono slovo, praesagire, kdyby na věcí nebylo vůbec nic,
Tufcil jsem, že marní kráčím, vychiteje
i domova.
Sagire je totiž větřiti, bystře cítiti, proto se říká sagae, zvídavé stařeny, ježto chtějí mnoho zvédéti. I psům sc říká sagaces, slidiči. Tedy tenř kdo vétří napřed, jeStČ dříve, než nastane sama věc, předvídá, jak sc říká, totiž napřed větří budoucnost.
Má tedy duch z dopuštění božího způso-
48
biiost vetři ti, a tato vlastnost jc mu z vnějšku vštípena a v nčm uzavřena. Vzplane-li prudčeji, nazývá se šílenství, když se duch oddelený od tčla roznecuje božím popudem.
Hekuba:
„Ale proč li zřejmé oči planou náhlým Šílenstvím? Kde je ona skromnost panny, jež té dříve zdobila?"
Kasandra:
Matko, ženo mnohem lepSÍ, než jsou ženy nejlepsí,
GMlání mé dávat včiihy. kterým nikdo nevéří* eboŕ Apollon mé nutí vritit, ženu Ulenoul Rodných aesl v r svých se stydím, píed otcem též
2a svůj riti. Matko, tebe je mi líto, na sebe se ilobívám, nejlepiH jsi Priamovi porodila mimo mne déti ad árné* nezdárnou mne,vipurnou, ony poaluSné,
Ô, nižná báseň, mravoučná a dojemn,á! Ale to je vedlejší. Náfi výrok, že šílenci Často vřítí pravdu, j c zde zřejmé vysloven*
Zde je, ideje poehudeň, jií oheň ji krví obviji! Po mnoho let byla skryta, lidé, hasit pomcAtel
To už nemluví Kassandra, nýbrž bůh uzavřený v lidském tele.
Pro velké moře jr lodi již stavéji* Pohroma přepadne posádku rychle. Čeládka sveřepá brzy vsak přijde. Náplni brehy plachetnicemi.
49
3a. Zdá se, že přednáším tragedie a báje, Aväak právě ad tebe jsem slySel, nikoli smyS-leuku, nýbrž skutečnou událost téhož druhu.
Do Dyrrhachia piý k tobě přisel tehdejäí velitel rhodského loďstva, Gaius Koponius, muž velmi moudrý a učený, a vypravoval, že jeden veslař z rhodské pětiveslice předpovídaly že za méně než třicet dní bude Řecko zbroeeno krvi. V Dyrrhachiu prý se bude plenit a lidé prý budou zmateně prchat na lodi, vidouce za sebou žalostný požár- Ale rhodské mu lodstvu prý kyne brzký návrat a cesta domů. Tehdy prý ses ty sám nemálo polekal a Marku* Vaľro í M, Kato, kteří tam tehdy byli s teboup vzdělaní muži, byli docela vy-děSenL A vskutku, za několik dní přibyl La-bicnus, který prchl z farsalského bojiště, a když oznámil, ž c vojsko bylo zničeno, stal se brzy skutkem také ostatek předpovědi. Neboť jednak byly všecky cesty a uličky po městě posety rozházeným obilím, uloupeným zc sýpek, a jednak j ste se vyděleni vřítili na lodi; a když jste sc v noci ohlíželi na mesto, viděli jste hořet nákladní lodi, které vojáci zapálili, ježto se zdráhaly vyplout s ostatními. A když vás konečné opustilo i rhodské loďstvo, přesvědčili jste se, že včStec mluvil pravdu.
Vyložil jsem co nejstručněji předpovědi ze snů a v Sílení, o nich/ jtevijil ctflvt reJtl, Že
5°
jsou přirozené. Důvod obou druhů je jeden a týž, kterého užívá náä Kratippog, že totiž lidský duch je do jisté míry vážen a čerpán z vnějaka, z čehož se vyrozumívá, že je mimo nás bozi duch, z něhož se odvozuje i duch lidský. Ale ta část lidské á\ňr. niiijíd cit, pohyb a žádostivost, není prý odloučena od činnosti těla. Ta část vsak, která má rozum a schopnost mysli ti, prý nejvíce rozkvétá, když je co nejvíce vzdálena od tela, Kratippos Lt:dyř vyloživ příklady pravdivých předpovědí a snů, konči svou úvahu takto: „Nemů-že-li bez očí být povinnost a úkol očí, mohou-] i väak oči někdy nevykoná váti svůj úkol, ten, kdo třeba jen jednou užil očí tak, aby zřel pravdu, má smysl očí vidoucích pravdu* Rovnčž tedy, ncmúže-li bez božího vnuknutí být povinnost a úkol předvídání a zpytování vůle boží, může-li se vSak někdo^ ač má věa-teckýdar, zmýlit a mrvidčt pravdu, stačí k důkazu jsoucnosti věštecké způsobilosti, když bylo jednou ne"co předpověděno tak, aby bylo vidět, že se při tom naprosto nic nestalo náhodou. Dokladů toho druhu je väak nesmírně mnoho. Musí sc tedy uznat, ie se budoucnost může předpovídat.*'
33. Avšak ty druhy předpovídání budoucnosti, které při výkladu užívají dohadů nebo byly zjištěny si uvedeny ve známost teprve
51
svými výsledky, nenazývají se, jak jsem priovi í, přirozené, nýbrž umělé > Sem náleží ha-rntplkové, auguři a hadači neboli věštci. Pe-ripatetikové je zavrhují, stoikové hájí. Některé z předpovědi se zakládají na literárních památkách a učení, jak vykládají etruské knihy, pojednávající o vnitřnostech, o hromu a blesku, jakož i knihy obřadní; také vale knihy o umem augurském, Jinc zjevy sc vsak vykládají bez přípravy hned na místé a podle potřeby dohadem. Na př. u Homéra Kal-cluis, k 11 i y 7. portu vrabců vřšLil lét es války trojské. Též v Sullových Dějinách čteme zprávu o tom, co se stalo před tvýma očima. Když totiž Sul la obětoval před velitelským stanem na nolském území, najednou vyplazil se zespodu oltáře had. Haruspex C. Posthumius žádal Sullu, aby vyved] vojsko na výpravu. Když to Sulla učinil, zmocnil se tehdy před městem Nolou skvělého samnitského tábora. Také Dionysiovi bylo krátce před nastoupením na trůn věštěno z nahodile události. Když totiž ubíraje se územím leontinským sám pustil konč do řeky, kůň potopiv se ve víru nemohl se vyprostit. Když ho přes největ&í úsilí nemohl vytáhnout, odcházel, jak vypravuje Fi-listus, jsa velmi zarmoucen. Ale sotva udělal několik kroků, najednou uslyšel za sebou řehtání a ohlédnuv se radostně spatřil čilého ko-
ně, v jehož hřívě se usadil roj včel. Význam tohoto úkazu byl, že Dionysius za několik dní poté nastoupil na trůn,
34, Což tohle? Jak pádná výstraha byla dána Lakcdaimoňanum několik dní před pohromou leukterskou tím, žc v Heraklcově svatyni zařinčely zbraně a Heraklcova socha se notně zpotila! Ale zároveň se v Thébách, jak vypravuje Kallisthcnes, v Hnakleově chrámě najednou samy od sebe otevřely dveře, zajištčnŕ závorou^ a zbraně zavěšené na stenách byly nalezeny na zemi, A když se v téže době u Lebadic konala oběť Trofoniovi, začali prý tam domácí kohouti tak vytrvale ko-krhat, že kokrhali bez přerušení. Tu prý bo-jotStí auguři prohlásili, že vítězství náleží The-banům, protože prý onen pták, byMi přemožen, mlčí, jsa vítězem, kokrhá. A právě tehdy byla Lakcdaimoňanum oznamována pohroma bitvy leukterské jeStč mnohými jinými znameními. Neboť na hlavě Lysandrovy sochy v Delfách — Lysandros byl nej slavnější Lakcdaimoňan — objevil prý se znenadání včnec z divokých a drsných polních bylin a spadly zlaté hvězdy, které Lakedaimoňané poslali do Delf po onom slavném Lysandrovč námořním vítězství nad Atheňany* Ježto prý za boje bylo v lodním táboře lakcdaimon-ském viděti Kastora s Pollukem, jejich od-
5*
53
znaky, ony zlaté hvězdy, o kterých jsem se zmínil, Že byly do Delf dodány, nedlouho před leukterskou bitvou spadly a nebyly na-le/ciiy. Nejpádiiějsj vš;»k zlovestné znameni pro Lakcdaimoňany bylo toto: Když dotazujíce se po vítězství požádali Jova dodón-ského za věštbu a jejich poslové postavili nádobu s losy na zem, opice, miláček krále mt> loského, rozházela ony losy a to, co bylo připraveno k losování, v&ecko rozmetala. Tu prý kněžka, představená věštírny, prohlásila, že se Lakedaimoňané musí báti nikoli už jen o vítězství, nýbrž přímo o své bytí.
35. Nic více? Za druhé války puiiskc* zda konsul Gaíus Flaminíus dvakrát nedbal znamení věšticích budoucnost k ohromné škodě státu? Kdy! po vojenské přehlídce hnul táborem k Arretiu a vedl legie proti IT an n i báloví, padl s ním najed nu u před sochou Jova Zastaví tele beze vSí příčiny kůň — a konsul si přece z toho nedělal svědomí, aby přes nepříznivé známem, jak se zkušeným lidem zdá-to, bitvu nesváděl. Po druhé, fcdyž se zkoumala budoucnost z chování kuřat, ptakopra-vec doporučoval odložit boj. Tu se ho Fla-minius zeptal, nebudou-li kuřata žrát ani potom, co bude třeba délati? A když odpověděl, že klidně dále ěekati, zvolal Flamínius: „Věru znamenité zkoumání vůle boží, jest-
liže se smí bojovat, když jsou kuřata hladová, ale jsou-li syta, nesmí ľ* Rozkázal tedy připravit se na pothod a vyrazit. Když však praporečník prvního oddílu nemohl hnout odznakem, a rovněž se nic nepořídilo, ani když se jich o to pokoušelo několik, Flamínius toho podle svého obyčeje nedbal, ač mu to bylo hlášeno. A tak za krátké tři hodiny bylo jeho vojsko rozsekáno a on sám zabit. Důležitý je také přídavek Coeliův, že prý právě za oné nešťastné bitvy nastalo v Ligur-sku, v Galií a na několika ostrovech, jakož i v Itálii tak silné zemětřesení, že se zřítilo mnoho měst, na mnoha místech se sesula půda, země se otevřela, řeky tekly opačnou těsto u a moře se vlévalo do řek.
36. Zkušení lidé umějí se rozmanitě dohadovat úradků božích. Známému fryžskemu králi Midasovi, když byl ještě chlapec, snášeli prý v spánku mravenci do úst pšeničné zrní. Předpovídalo se, že bude velmi bohat, a to se také stalo. Ale když prý sc maličkému Platonovi spícímu v kolébce usadily na rtech včely, bylo vyloženo, že bude mít velmi lahodnou řeč. Budoucí výmluvnost byla tedy předvídána již u nemluvněte. A což Roscius, tvůj miláček a tvé potěšení, zdaž sám za sebe lhal, Čí za ntj lhalo celé Lanuvium? Když byl jako chlapček vychováván v Soloniu,
54
55
v kraji lanuvijskérn, kojná v noci procitnuvši posvítila si na něj a s hrůzou spatřila, že spící chlapec je ovinut hadem. Vydesené' děvče strhlo pokřik. Rosciúv otec se dotázal harus-piků, a ti mu vyložili, že nad toho chlapce nebude slavnějšího a vznešenějšího. Tento výjev vy tepal Pnsíteles do stříbra a náš Ar-chias jej zvecnil básní. Nač tedy ještě čekáme? Snad na to, až nesmrtelní bohové budou s námi obcovat na námestí, na ulicích, na cestách a doma? Bohové se nám sice samí nezje* vují, ale daleko široko ukazují svou moc, kterou brzy uzavírají v útrobách země, brzy vkládají do lidských duší. Vždyť Pythii v Delfách podněcovala síla zemé, Sibyllu její přirozeností- Což nevidíme, jak rozmanitejšou krajiny ? Některéjsou smrtonosné, na př. v Ť1 ir-pinsku jezero Ampsanktí a Plutonova krajina v Asii — tu jsme viděli. A jsou také některé kraje zamořené, jiné zdravé, v některých se roďí bystré hlavy, v jiných tupé. Toho všeho příčinou je různost podnebí a nestejné odpařování půdy.
Také se často mysl vzrušuje nějakým zjevením nebo vážnými hlasy a zpěvy, často též starostlivými obavami, na pf.
Jak llvaná balíchnntka, ^dč orgiemi Jíll,
iLik uchám po horáeh a ľeukra svého hledám.
56
<»7> A také známé básnické nadšení doka* zuje božskou moc v lidském duchu. Vždyť Demokritos prohlaSujc, že bez Sílení nemůže nikdo být opravdu velikým básníkem. Totéž říká i Platon. Ať si tomu, chce-li^říká Silení, jen když se to Síleni chválí tak, jako je po-eliváh-no v Platonově r-aidm. Qoi by nfc řeč na soudě, což by sám přednes mohl být mohutný a důrazný a pádný, kdybyste při tom sami nebyli troe.hu vzrušeni? Na mou věru, vždyť jsem často právě na tobě a též — abychom sestoupili i do nižgích vrstev — na tvém příteli Aesopovi vídal takové zanícení v obličeji a tak vzrušené pohyby, že se zdálo, jako by jej z vědomí byla vytrhla nějaká vnitřní síla.
Vyskytují se také často zjevy, které sice samy o sobě nejsou nic skutečného, ale přece v duchu budí vidiny. Stalo prý se to Brennovi a jeho galským vojskům, když bezbožně vyhlásil válku svatyni delíského Apollona. Tehdy prý se totiž z posvátného místa ozvala Pythie:
To já li vyřídím a hilých. panen roj,
Proto prý bylo vidět panny útočící se zbraní v rukou a galské vojsko bylo zasypáno sněhovou vánicí.
38, Aristoteles se sice domníval, že také 11, kdož v nemoci Bílí a nazývají se zádumčiví
57
(melancholici), mají v duSi jakousi božskou Kilu tuilící budoucnost. Já však nevím, zda by K t»to vlastnost měla přiřknou ti i chorým ni>   i.iulck a na ledviny; neboť předvídat bu* douenost jc vlastnost zdravého ducha, nikoli nemocného těla, A že vskutku předvídání vůle boží jest, usuzuje se u stoikú takto; Jsou-li bohové a nepředpovídají-li lidem, co bude, bucf lidi nemilují, nebo sami budoucnost neznají, nebo se domnívají, že lidem na tom nic nezáleží, aby věděli, co bude, nebo myslí, že by se nesrovnávalo s jejich velebností naznačovat lidem napřed, co bude, nebo to ani sami bohové naznačit nemohou. Ale. běhové nás milují, vždyť jsou dobrotiví a lidskému pokolení přízniví; dobře znají, co sami ustanovili a předurčili; i nám na tom velmi záleží, abychom znaíí budoucnost, vždyť budeme opatrnější, budeme-li ji znát; jistě si nemyslí, že by se to neshodovalo s jejich velebností, vždyť není nad dobročinnost nic ušlechtilejšího; rovněž jistč mohou budoucnost předvídat. Bohové tedy nejsou a budoucnost nenaznačují. — Ale bohové jsou. Tedy naznačují, a jestliže dávají znamení, naznačují nám také několik cest, abychom jejich znamení pochopili, sice by je dávali marně. A na-značují-li cesty, nemůže nebýt předvídání budoucností. Předvídání tedy jest.
58
39. Tak uvažuje Chrysippos i Diogenes i Antipatros. Proč bychom tedy měli pochy-bovati, že to, co jsem vyložil, je čistá pravda, jestliže mi pomáhá rozum, jestliže pomáhají skutečné události, jestliže národové a kmenové, jestliže Rekové, jestliže barbaři a také naši předkové, jestliže se konečně vždy tak věřilo, jestliže nejlcpfií filosofové, básníci a nejrozumnčjSÍ lide, kteří založili města a státům dali jejich zřízení? Ci snad počkáme, až promluví zvířata, nespokojíce se souhlasem vážených lidí ? A věru, proti uvedeným druhům předvídání budoucnosti nenajde se žádná jiná námitka, než že se zdá nesnadné říci, který důvod má ten nebo onen způsob hádání a kterou příčinu. Který důvod má ha-ruspex, že naříznuté plíce, i když jsou ostatní vnitřnosti dobré, ruší čas a žádají odklad? Který důvod má augur, žc havran z pravé strany a vrána z levé potvrzují chystanou věc? Co hvězdopravec, že Jupiter nebo Venuše ve spojení s měsícem při narození hocha je znamení příznivé, Saturn nebo Mars naopak? Proč nás však bůh napomíná jen ve spánku, proč bdících nedbá? Proč šílená Kas-sandra předvídá budoucnost, moudrý Pria-mos však totéž už nedokáže? Tážeš" se, proíse to vse děje? Správně, docela správně I Ale nyní o to nejde. O to jde, zda se to skutečně
99
dčje čilí nic. Jako řeknu-li, žc magnetovec je kámen pfíluhující železo a vábící je k sobě, ale nemohu-li odůvodnit, proč, abys prostí popřel, že se to neděje. To právě děláš, když jde o předvídáni budoucnosti* Sami to vidíme, sami o tom slySíme, Čteme a dovídáme se od předků. Než se objevila nedávno vynalezená filosofie, obecný život o těchto věcech nepochyboval, a když se filosofie vyvinula, nesmýšlel jinak žádný filosof, který má nějakou vážnost. Mluvil jsem o Pythagorovi, o Demokritovi, o Sokratovi, kromě Xeno-fana jsem nevyloučil ze starších nikoho, přidal jsem starou Akademii, peripatetikv a stoiky. Jediný Epikuros nesounlasí. Ale je-li větaí hanebnost než to, že tento muž nevěří vůbec v žádnou nezištnou ctnost?
40, Ale koho by ncdojímala starobylost, dosvědčená a doložená rn*jslavnějšími památkami? Homér vypravuje o Kalchantovi jako o znamenitém auguru a spoluveliteli loďstva k Iliu; myslím, Že je vedl, protože rozuměl věatbám, nikoli že byl znalý místa. Amfilo-chos a Mopsos byli argejští králové a zároveň auguři a. na kilickém pobřeží založili řecká města, A ještě před nimi žili Atnfiaraos a Teircsias, muži nevšední a urozeni. Dokonce nebylí vnbec podobni těm, o kterých praví Ennius:
60
to jsou tí, kdo pro *vůj bídný zfek avěat
klamnou rozvíří,
nýbrž byli to muži slavní a vynikající, kteří předpovídali budoucnost, poučeni byvše od ptáků a znameními. O jednom z nich vypravuje Homér, že také v podsvětí „on jediný je moudrý, kdežto ostatní bloudí jako sliny", Amíiaraa pak sláva tak rozhlásila po Řecku, že byl ctěn jako bůh a že u jeho hrobu byly žádány věštby. Což asijský král Priamos, zdaž neměl syna řiť len a a derru Kassandru, kteri oba věStili, syn ze znamení ptáků, dcera ze vzrušení mysli a vnuknutí božího? Máme za, p áno, žc i u nás kdysi byli včitci toho druhu, jacísi bratři Marciové, lidé ušlechtilí. Cožko-rintský Polyeides? Nezmiňuje se snad o něm Homcr, že mnohým lidem mnoho předpověděl a synovi odcházejícímu k Trojí smrt? Vůbec u starých národů mívali vladaři také způsobilost věštit, neboť sc uznávalo, že králi sluli nejen být moudrý, ale též prorokovali* Dokladem toho je i náS stát, v kterém z počátku králové jako auguři a později prostí občané, obdaření toutéž kněžskou důstojností, řídili stát vážností náboženských obřadŮh 41. A tohoto způsobu předvídaní budoucnosti bylo dbáno také u barbarů; neboť v Gal-lii jsou druidové, z nichž jsem sám poznal Ucdua DiviLiaka^ tvého hostinného přítele a
61
vychvalovatcle.Ten se chlubil, že znápřirodní f id, jemuž Rekové fikají fysiologie, a budoucnost předpovídal jednak z véštebních znamení, jednak z dohadu, Také u Peršanů mafyové věStí a předpovídají; scházejí se v sva-i v n i, aby spolu hloubali a učené rozprávěli, což iste i vy kdysi dělávali o nonách.* Ani perským králem nemůže být nikdo, kdo dříve důkladné nepoznal učení a védu mágů. Známe vsak také i některé rodiny a národy oddané této veďě. V Karii je město Telmcssus, a v tom městě j c učení haruspiků ve velké vážnosti. Taktéž Elis na Pcloponnesu má dvě rodiny, Jam n vec a Klutiovce, proslulé slávou umění haruspického, V Sýrii vynikají Ghal-daíové znalostí hvězdopravectví a duševní bystrostí. Avšak Etruric /koumá ve lun znalecky místa zasažená bleskem s nebe a vykládá, co která znamení věští, co které úkazy. Proto u naäich předků za rozkvčtu našeho státu senát správně ustanovil, aby se ze Šlechtických synků po desíti z jednotlivých rodin etruských věnovalo tomu učení, aby tak znamenitá věda pro chudobu lidí nepozbyla náboženské vážnosti a neklesla na zaměstnáni výdělečné, Frygové, PisirJané a Kilikovc i národ arabský poslouchají hlavně znamení ptáků; víme, že týž obyčej je také v Umbni.
• V prrnl treth* mhle*.
6b
42. Zdá se mi, že povaha a ráz krajů samých, jak kterými národy byly obydleny, dávaly možnost k různým způsobům předpovídání budoucnosti. Vždyť Egypťané a Babyloňané vynakládali vräkerou péči na poznání hvězd, ježto bydlili na široSirých rovinách, kde se z půdy nezdvíhalo nic, co by mohlo překážet pozorování oblohy, Zato Etruskové, ježto jsouce proniknuti zbožností zvlášť horlivě a hodně často obětovali zvířata, oddávali se hlavně zkoumání vnitřností; a poněvadž se u nich pro hustý vzduch objevovalo mnoho znamení na nebi a poněvadž se z téže příčiny přt házel o mnoho nevídaných úkazů jednak na nebi, jednak na zemi, mnohdy také zrůdy lidí i dobytka po oplodnění nebo porodu, stali se z nícít nej vycvičenější vykladači podivných úkazů u Význam těchto úkazů, neboli, jak ty ŕíkáä, jejich sílu vytýkají sama slova od našich předků moudře volená. Protože totiž ukazuji, naznačují, vystraiují a předpovídají, nazývají se úkazy, náznaky, výstrahy a předpovědi.* Xaproti tomu si Arabové, Frygové a Kili-kové všímali spíšil zpěvu a letu ptáků, protože se hlavně zabývají chovem dobytka a v zimě v létě se toulají po horách a rovinách. Totéž platí o Pisidii i o naSí UmbriL Konečně
* Ottertca, poitvnti, mamtr*r prodif la.
63
—
r?
veSkerá Karíe a zejména Tel messové, jak jsem uvedl již dřivé, všímali si velmi pilně mámení a pozorovali je, jeito bydlí ve velmi úrodných a nesmírně plodných krajinách, kde se může pěstovat a rodit velmi mnoho darů přírodních.
43. Kdo vsak mrví, ře se právě ve viech spořádaných státech těailo velmi veliké vážnosti pozorování ptactva a ostatní druhy predvídaní budoucnosti? Nebylo krále, nebylo národa, aby nebyl užíval předpovídání budoucnosti z božího vnuknuti. A to nejen v míru, nýbrž jeatě mnohem více za války; tím vier, čím tužfií byl boj o spásu a čím větSí nebezpečí hrozilo svobodě. Nemluvím o našincích, kteří ani ve válce nic nepodnikají bez zkoumaní vnitřnosti, ani doma nic bez projevu vůle boží. Přihlížejme k cizím příkladům. Vždyť také Athéňané mívali na všech veřejných poradách vždy jakési služebníky boží. Kterým říkali věštci {vates, manteís). Také Lakedaimoŕianŕ přidávali svým králům k ruce za pomocníka augura, rovněž starcům (tak oni nazývají státní radu) opatřovali augura, aby byl přítomen jejich poradám. Také se v důležitějších věcech po každé dotazovali bud delfské věštírny nebo u Ham-mona nebo v Dodoně. Lykurgos, který uspořádal lakedaimonský stát, posílil sve zákony
£i4
vážností delfského Apnllona. Když je vsak Lysandros chtěl změnit, překazila mu to právě vážnost téhož svatého místa. Rovněž se správcové lakedaimonského státu nespokojovali tím, že starostlivě bděli nad státem; často spávali v svatyni Passifaině, jejíž posvátný okres ležel venku na území za mčstem, aby měli sny, jeito se domnívali, že věštby, kterých se dostává lidem klidné odpočívajícím, jsou pravé.
Vracím se již k naíím věcem. Kolikrát senát uložil decemvirům nahlédnout do knih! V jak důležitých věcech a jak často byl po-slušen výroku haruspiků! Neboť když bylo vidět dvě slunce a tři měsíce a ještě pochodně a když se slunce objevilo v noci a s nebe bylo slyšet tresk a zdálo se, že se nebe rozstoupíio, a byly na něm spatřeny koule a senátu aoäla zpráva o sesouvaní půdy v kraji privernskem, když se zemí ssedla do ohromné hloubky a Apulie byla zmítána strašlivým zemětřesením, předpovídaly se tčmito hroznými zjevy národu římskému veliké války a záhubné vzpoury; a ve všech těchto případech se odpovědi haruspiků shodovaly s knihami Sibyl-tinýmL Co říci tomu, že se v Kumách zpotil Apollo, v Kapui Viktorie? Dále narození ženomuže, zda to nebyl úkaz hrozně osudný? Když v řece Atratu místo vody tekla
6«
krev? Když tak často pršelo kamení, někdy i krev, mnohdy zemská prsŕ a jednou padalo místo deStč mléko? Když na Kapitoliu byl bleskem i nebe zasažen Kentaur, na Aven-tinu brány i lidé, v Tuskulu chrám Kastorův a Pollukův, v Římě chrám Zbožnosti, zda tehdy haruapikové nepředpověděli právě to, co sc také stalo, a zda v Sibylliných knihách nebyly nalezeny tytéž předpovědi?
44. Na sen, který nedávno za Maršické války měla Cecilie, dcera Quintova, dal senát obnovit chrám Junony Ochrankyne. Ač Siscnna vyložil, že se onen sen podivuhodně a doslova shodoval se skutečností, přece nevhodně — tuším, že byl naveden některým epikurovcem —prohlašuje, že se snům věřit nemusí. Ale proti podivným úkazům nemá žádné námitky a vykládá, že se na počátku Marši cké války potily sochy bohů, že tekla krev, že sc rozstoupilo nebe a odněkud z neznáma bylo slyšet hlasy oznamující válečná nebezpečí. V Lanuviu byly prý od myší ohlodány Slity, což měli haruspikové za nejsmut-nějíí znamení, A co říci tomu, co máme zapsáno v letopisech, že za války s Vejany, když v Albánském jezeře neobvykle přibylo vody, přeběhl prý t nám jeden vejský Šlechtic a vypravoval, že podle písemných zápisů o budoucím osudu, které mají Vejané doma,
není prý možné dobýt Vej, dokud bude v jezeře tolik vody* Ale kdyby prý voda byla z jezera vypuštěna a svým spádem odtekla dále do moře, hrozí prý národu římskému záhuba, Bude-Ii však vyvedena tak, aby se nemohla dostat do moře, bude nám to snad prospěšné? Z té doby také je ono úžasné odvodnění Albánského jezera, které tak zřídili naíi předkové. Když však Vejané, jsouce již unaveni válkou, poslali k našemu senátu posly, tu prý jeden z nich připomenul, že prý sc onen z běh neodvážil prozradit senátu vše. Jeť prý v týchž osudných knihách ještě napsáno, že za nedlouho dobudou Ríma Gal-lové. A víme, že se to skutečně stalo — za Scst let po dobytí Vej*
45. Často prý též bylo v bitvách slyšet fauny a za obecného zmatku prý se ozývaly pravdo-mluvné hlasy, neznámo odkud* Z mnohých případů tohoto druhu uvádím dva, ale velmi závažné. Neboť nedlouho před dobytím města bylo prý z Vcstina háje, prostírajícího se od Úpatí Aventiua dolů na Novou cestu, sly-5cti nlas vybízející opravit brány a hradby; ncstune-3Í se to, Rím pi ý padne. Opominutí, jemuž jsme se tehdy mohli vyhnout, bylo napraveno po oné hrozné pohromě; byl totiž proti onomu místu zasvěcen oltář Živému slovu, který, jak dodnes vidíme, je tam obe-
66
67
li
zděn, Rtivncž mnozí spisovatele1 z&puali, že prý sc při zemětřesení z hradu, odněkud od Junoniua chrámu, ozval hlass aby se k obéti opatřila březí svině. Proto páry se ona Juno nazývala Výstražná,* Smíme tedy pohrdat těmito znameními» kterými sami bohové dá- . vali výstrahu a která naši předkové uznávali?
Pytnagorovci však nejen dbali hlasů božích, nýbrž přihlíželi též k lidským hlasům; těmto slovním znamením říká se omina+ Poněvadž naši předkové věřili, že taková slova mají svůj význam, proto před každým fcincm říkali: „Ať slouží k dobru, Štěstí, zdraví a božímu požehnání,1' A když se konaly veřejné oběti, vybízeli: ř,Zachovejle posvátné ticho!" A ohlašují svátky;** „Varujte se iporů a svárů!" Rovněž když ten, kdo tnél vést lid do kolonie, světil osadu a vrchní velitel pr< hlí-žel vojsko, censor lid, vybíráni byli lidé se Šťastnými jmény, aby vedli obětní zvířata. Také konsulové pří odvodu dbají téhož obyčeje, aby první odvedený měl vhodné jméno. Vždyť vík, že jsi ty sám jako konsul a vrchní velitel tento obyčej zachovával velmi zbožně, Naši předkové si také právali, aby centurie která byla tázána na mínění první a první též odevzdávala svůj hlas (praerop;ativaJ, by»
*+ jr*řTÍBic, dnit kdy Aŕ nŕlcímnl^ aůildy é %^hu-c vcrťjB-ů úřady odporivily.
08
ť
la svým jménem za dobré znamení řádnému sněmovaní.
46, Uvedu známé příklady Šťastných průpovědí. Když byl Ludus Paulu s po druhé kotiMilemj připadlo na nfcj véstí válku s králem Perseem, A když se téhož dne k veřeru vrátil domů, líbaje svou dcerušku Terlii, tehdy j cítě docela maličkou, všiml si, že je jaksi smutná. „Oo je ti, má Tertíe, proC jsi smutná?" „Tatíčku," odpověděla, „Fcrsa pošel." Tu on objav dceruäku vroucně j i pravil: ^Přijímám, má dcero, to dobré znamení.11 Ale to jim pošlo Ětěně, kterému říkali Persa. L. Flákaj Martova kněze, jsem slyScl vypravovat, že se Mctelova Gccilie, chtíc vdát svou neteř, odebrala někam do chrámeĚku, aby po dávném obyčeji cekala na dobré znamení. Panna stála, kdcíto Cecilic seděla v kresle. Ježto se však dlouho odnikud neozýval žádný hlas, požádala prý unavená panna tetu, aby jí dovolila na chvilku si odpočinout v jejím sedadle, Ta prý na to řekla: „Ale, milá dčvcc-ko, postupuji ti své místo," To bylo to šťastné slovo, kterr se také brzy vyplnilo, neboí teta umřela a panna si potom vzala vdovce po nebožce Cecílií. Velmi Hobře vím, ze je možné pohrdat takovými frč mi a i se jím vysmívat. Ale to je zároveň nevěřit v bohy a pohrdat jejich znameními.
47- Co mám říci o augurech? To je tvůj úkol, tobě náleží obhajovat auspicie. Tobfe jako konsulovi oznámil augur (ptakopravec) Appius Claudius, ježto vznikly nějaké pochyby o auguríu klidu a blahobytu v state, že bude truchlivá a bouřlivá občanská válka, A vskutku, za málo měsíců poté vypukla válka, byla však od tebe za ještČ menč dní skon* Čena. Já s oním augurem živě souhlasím, neboť po mnoha letech on jediný dovedl nikoli prettť odříkat augurium, nýbrž prorokovat budoucnost. Tvoji kolegové se mu posmívali, a brzy mu říkali pisidský, brzy zase sorský augur. Oni totiž nevířili, ře v auguriích jsou néjakc náznaky nebo znalost budoucí pravdy. Chytře prý byly náboženské obřady vymyšleny, aby hověly chápavosti lidi nezkušených. Ale vče je docela jiná. Jisté ani oni pastýři, které vedl Romulu&t ani R o mulu s sám nemohl být tak chytrý, aby si vymýäkl náboženské obřady a tčžil z omylu prostého lidu. Avšak nesnadná a namáhavá práce, naučit se tomu, dodala nedbalosti výmluvnosti: raději totiž vykládají, že v auspiciích není nic, než by se učili, co na nich je, Co má zřejměji božský původ než auspicium, které se čte v tvém Mariovi? Nejlépe bude, když uvedu přímo tvá slova.
Najednou orel, piákjova vysokohrJmajfclho, ranený uštknutím hada ses pařezu k obrané zvedne, ostře drápy do hada zatkne a tělo mu drása, ■— napolo mrtvý had mrňavým tČlccn sléží jen mrská— V sebe se svíjejícího dál do krve zobákem trhá. Ukojiv na nřm svou zá&t a pomstiv palčivou bolest, do vody hodí jej rozervaného, kde dodělal k smrti, Sám pak od západu se k východu jasnému vznesl. Orla když M&nua uzrel, jenž hlasatel božJ byl vůlr,, jtik    na rychlých křídlech vznáií a obloukem lr:tl, videl v tom znamení dobre a návrat bývalé slávy. Na levé sirauě v tom zahřmel nám otec bobů i lidi, potvrdiv taklo znamení zřejmé, dané již orlem.
48, AvĚak Romulův augurát byl výkon pastýře, nikoli měšťáka; neubyl upraven t>odle prosté dověřivosti nevidomého lidu, nýbrž byl od u&tanovcnýdi mužů přijat a odevzdán potomkům. Proto je u Ennía líčen augur Ro-mulusspolu s bratrem,rovněž augurem, takto:
Velikou majíce starost a po vládě touííce stejní, obadva znamení vyčkávají a po ptácích hlnaL Na vrchu Remus samoten stojí a v oblohu zírá, zda se mu objeví pták, jenř znamení dobre by ddlL RninuLns na Avcntinu trř ptačí sleduje lety. Prou se, zda Remus čí Romulus po sobí nazvat má
inéito.
Dychtivé čekají druzíny jejich, kdo vladařem bude. Jako « ku bráně ohrady zastup upjatí dívá, konsul když znamení dat chcc+ a Cekají vSíchni, kdy ul z brány pomalované vůz vypu&tén bude,
Eráve tak čekaly družiny obe, strach majíce v tváři, omu z obou vítězství padne a královská vláda. Zatím slunéčko jasné jc schovalo do temnot nocí.
71
I
Znovu jí* bliŕ.il ar. drn a úsvit na&tůval první, kílyí w. v kfincinieh vaduänýirh pták překrásný
objevil, iťailnr Iciŕ po levě utranr. A íilutr slunko když vzeälo, dvBiiíVclt pcmváttiýrh ptáku ať k ítnil HnAAclo s ncbrt Lctclí střemhlav drilii a na krásné misto k hqmIL Z ttfhoRcmnuluiipuisnňl, že jemu jedávAna přednosu, >.r je Lo vůle boží, by na trůně královakŕm vládl,
49, Ale abych se ve výkladu opci vrátil lani, odkud jsem odbočil. Jestliže učím, že se skutečně děje to, co jscmuvcdlj í když nemohu odůvodnit, proč se to děje, zda tím málo vyhovím Epikurovi nebo říarneadovi? Což je-li í snadné vyložit umrlé předvídání budoucnosti, základ božského předvídání je však poněkud temný? Neboť co se předpovídá £ vnitřností, 2 blesků, úkazů v přírodě a hvčzd, to je zachyceno pozorováním trvalým. Avšak ve všech věcech starobylost dlouholetým pozorováním zjednává nevsedni vědomost, Ta může být také bez zásahu a vnuknutí božího, když pro hojné pozorování je zrejmé vidět, co z čeho povstává a co tu neb onu věc znamená. Druhý způsob předvídání je přirozený, jak jsem již řekl, loto předvídání jest při filosofické subtilnosti rozpravy vyložiti přiTOzetioLi podstatou bohů, z které podle dobrého zdání lidí velmi moudrých a velmi učených jsou naše duse vyváženy a vyčerpány, A ježto je veákcren svčt naplněn a
7«
prostoupen věčným rozumem a věcným duchem božím, jistě se lidské duse nutně hýbají pro příbuznost s dušemi bohů* Ale bdí-li duše, slouží potřebám života a oddělují se od společnosti boží, ježto jim překážejí tělesn ú pouta. Vzácný je jeden druh lidí, tčch, kteří nedbajíce těla usilují 3 veSkerou péčí a horlivě o poznání věcí božských. Těm předtuchy nejsou nvudké projevy boží vůle, nýbrž lidského rozumu, neboť i přirozeně předvídají budoucnost, na pf. zátopy a někdy budoucí zánik nebe i země ohněm. Jiní však, zkušení jsouce ve statni správě, jak vi m c na př. o athénském Solonovi, předvídají daleko do budoucnosti vznik násilnícke tyranidy. Takové lidi můžeme sice nazývat rozumnými, to jest prozíravými, naprosto vsak ne božskými. Právě tak i Mileťana Thaleta, který prý v cel cm mi -letském kraji skoupil olivy ještě dříve, než začaly kvést, aby své odpůrce tupitcle přesvědčil a dokázal, že i filosof, hodí-li se mu, du-vede vydělat veliké peníze, Nejspíše nějak poznal, že toho roku bude obrovská úroda oliv. Týž muž prý také první předpověděl zatmění slunce, které nastalo za krále Astyaga, 50. Mnohé předtuchy mívají lékaři, mnohé kormidelníci, rovněž rolnici, ale pres to o žádné z nich neříkám, že je to předvídání budoucnosti. Není jím ani předpověď, kterou
73
fysik Anaxiniandros napomenul Lakedaimo-ftany, aby opustili příbytky, vySli z města a utábořili se ozbrojeni v polích, ježto prý hrozí zemětřesení. A vskutku se tehdy zřítilo celé město a s vrcholu Taygetu se utrhl kus skály vclikýjakoloď. Ani Fcrekyda, známého učitele Pythagorova, nebudeme míti za muže božího, nýbrž spíSe za fysika, protože předpověděl zemětřesení, ježto viděl, že se z horské studny ztratila voda. A věru, lidský duch nikdy sám od sebe přirozeně nepředpovídá, leda když je tak uvolněn a svoboden, že je zcela prost styku s tělem. A to se přihází jen věSt-cům a lidem spícím. Proto Dikaiarchos uznává tyto dva druhy, a jak jsem pravil, také náS Kratippos. Jestliže proto, že to jsou přirozené stavy, nechť jsou snad nejvySSí, přece nejsou jediné. Domnívají-li se však, že v pozorování znamení nic není, maří mnoho zkušenosti platné v rozumném způsobu života. Ale protože přece něco připouštějí, a to ne málo, není, proč bychom se s nimi důrazně potýkali, zejména když někteří lidé vůbec neuznávají žádné předvídání ani předpovídání. Tedy i ti, jejichž duch pohrdaje tělem volně vylétá a vybíhá ven, rozníceni a povzbuzeni byvše jakýmsi žárem, vidí zajisté to, co hlásají jako proroci. A takoví duchové, kteří nejsou uvězněni v tělech, dávají se roz-
74
něcovati rozmanitými věcmi jako ti, kdož jsou rozněcováni zvukem hlasů a fryžskýrni melodiemi. Někdo jc hluboce dojímán, je-li v lese nebo v háji, někoho rozteskní řeky nebo dojme moře, a Sílený duch takových lidí předvídá do daleké budoucnosti, co se má stati. Z takových předpovědí jedna je na př,:
Běda, viíic!
Kdosi bude soudit slavným soudem spor tří bohyní po tom soudř přijde žena Likoiiská jak fúrie.
Vždy ŕ právě tak předpověděli veltci často mnoho věcí a to nejen slovy, nýbrž také
veräK, kterými fauni a proroci vtStili kdysi*
Podobní prý věštili též věStci Marcíus a Pub-licius; téhož druhu jsou i tajemné výroky Apollonovy. Myslím, že byly také nějaké
zemské výpary, ■ kdy/ byl jimi duch omi*
men, včätil.
51, Tento způsob jest obyčej věštců a velmi se mu podobá zjevení ve snách* Neboť totéž, co se při hází veätcum bdícím, děje se nám snícím, V spánku totiž žije duch jsa prost vnějších dojmu, ježto vůbec není obtěžován starostmi a ležící tělo je jakoby mrtvé. Poněvadž duch žije od věčnosti a stýkal se s přemnohými jinými duchy, vidí vše, co je v přírodě, jestliže sc mírní v jídle a je zdrželivý
75
v pi U do té míry, aby bdělj zatím co je trio přemoženo spánkem. Tomu se říká vid čti ve snách budoucnost. V tomto stavu vznikají vel i kŕ a nikoli přirozené1, nýbrž umrlé výklady snů a právě tak i véSteb a předpovědí prorockých. Jsou totiž i vykladači snů, jako jsou odborní vykladači básníků, Neboť jako by božská přirozenost byla nadarmo stvořila zlato a stříbro, měd a železo, kdyby zároveň nebyla poučila, jak jc možná dostat se k jejich žilám, a rovněž by zemské plodiny a ovoce nebyla dala lidem k žádnému užitku, kdyby jc nebyla spolu naučila vzdělávat pole a hovčt podmínkám vzrůstu; jako by nám nic neprospívala hmota, když bychom nevěděli, kterak ji zpracovávat, tak je též s každou užitečnou věci, kterou bohové lidem dali, sdružena jakási dovednost, skrze kterou je možná těšit sc z jejího užitku. Ježto tedy vc snech, proroctvích a věštbách bylo mnoho nejasnosti, mnoho dvojznačnosti, užilo sc výkladu vykladačů.
Kterak však bud věštci nebo lidé ve snách vidí to, co ani ve chvíli jejich vidění nikdr není, j c těžká otázka. Ale prozkoumá-li se napřed to, co je třeba napřed prozkoumat, je náä postup snazší. Tato otázka je toiiž zcela obsažena vc výkladu, který j si v druhé knize o podstatě bohii tak jasně napsaL Budeme-li
Íio d báti, zjisli se bezpečně, že j c dán spolehlivý důkaz o věci, o které j>ojednáváme, íc totiž bohové jsou a že svou prozřetelností svět řídí a spravují. Rovněž že se starají o lidi a to nejen o lidstvo jako celek, nýbrž také o každého zvlášť. Driíme-li sc toho — a po mém soudě nemůže být tato zkušenost vyvrácena — vyplývá z toho naprosto nutně, Že bohové lidem budoucnost naznačují.
5a. Je však třeba ruzlišovati, kterak, Stoi-kům se totiž nelibí domněnka, 4e bůh je přítomen v jednotlivých trhlinách jater nebo při zpěvu ptačím. Neníť to ani slušné, ani boha důstojné, ani vůbec možné. Ale svět prý už od počátku je takový, že před některými událostmi předcházejí některá znamení, uložená jednak ve vnitřnostech, jednak u ptáků, v blescích, v hrůzných úkazech přírodních, ve snech nebo výkřicích šílenců. Ti, kdo jim porozumějí správně, zřídka se klamou; náznaky spatně uhádnuté a spatně vyložené jsou chybné, jeníe chyba není ve věci, nýbrž v nevědomosti vykladačů. Když sc vsak připustí a uzná, že jakási moc boží zasahuje do lidského života, není nesnadné vytušit, kterak sc děje to, co se děje zřejmě před našima očima. Vždyť jednak pří výběru obětního zvířete může nás vésti jakási myslící síla, prostupující celý svět, jednak právě ve chvíli,
7«
77
co obětuješ, může ve vnitřnostech nastat zmena, že se potom buď něčeho nedostává, nebo je něčeho přília mnoho* Neboť příroda může v di teda malé chvilce leccos přidat nebo zmenil nebo ubrat. 2c o tom nesmíme pochybovat!, toho nej pádnější důkaz jsou události, kicrc se zbělily krátce před Caesarovou smrtí. Když totiž Caesar obetoval onoho dne, kdy po prvé sedel na zlatém křesle a vyšel na veřejnost v nachovém rouše, chybčlo v útro- \ bádi krásného býka srdce. Myslíš, že některý teplokrcvný živočich může žít bez srdce? Caesar byl touto novinou ohromen, zejména když Spurinna prohlásil, že jsou obavy, aby také Caesar nepřisel o rozum a íivot: jedna i druhá věc prý bytuje V srdci. Druhé1 ho dne zase chyběla hlavní Cist jater. Tohle vše mu nesmrtelní bohové ukazovali, aby smrt viděl, nikoli aby jí uSch Chybí-li tedy ve vnitřnostech ty Části, bez kteTých by zvíře nebylo mohlo žít, musíme tomu rozumět tak, že chybějící části zanikly právě při obětování, 53. Týž božský duch také způsobuje, že ptáci poletují zde a onde, že se skrývají brzy tu a trzy tam, že se ozývají hned zprava hned zleva. Neboť užívá-li každý živočich svého těla docela podle své vůle, pohybuje se kupředu, na strany, dozadu, otáčí se, kroutí se, protahuje a natahuje okončiny,
78
kamkoli mu libo, a tyto pohyby vykonává takřka ještě dříve, než na ně myslí, oč snáze může to učinit bůh, jehož moci poslouchá celý svět t Bůh nám také posílá znamení, o kterých vypravují dějiny —a je jich velmi mnoho — na př< jestliže mísíc krátce před východem slunce zapadne ve znamení lva, bude prý Darcus s PcrSany porazen od Alexandra a jeho Makedoňanů, a Darcus prý zahyne. NarodMi sc děvče s dvěma hlavami, vzniknou prý v národě rozbroje, doma pak bude rodinný život poruSen cizoložstvím. Bude-lí se ženě zdát, že porodila lva, bude prý přemožen od vnějších neptán. J lni siát, v tterém se to přihodí* Podobně píše také Herodotos, že prý Kroisův syn, od narození němý, promluvil; pro ten zázrak prý padlo otcovo Království a dům byl vyvracen z kořene. Který dějepis se nezmiňuje o tom, že spícímu Serviu Tuiliovi hořela hlava? Jako tedy ten, kdo se oddal spánku, posíliv sc v duši dobrými a uklidňujícími myšlenkami, mívá sny spolehlivé a pravdivé, tak je též čistá a nezkalcná mysl bdícího pohotovější chápat pravdu ukrytou ve hvězdách a znameních z letu ptáků a ostatních živočichů, jakož i z vnitřností zabitých zvířat.
54. Není tedy nic podivného na tom, co se vypravuje o Sokratovi a o čem se on sám ve
79
spisech Sokratových přátel často zmiňuje* Je to jakýsi boži hlas, fikal mu daimonion, jeho* prý vždy byl poslušen, a£ ho ten hlas nikdy nepobi zel, ný\irí často zdržoval. Na př. když se s ním Xenofon radil, zda má táhnout s Kyrem, Sokrates — nad něhož lep* šího svědka kde bychom měli hledati? —mu nejprve vyložil své mínění a pravil: „Naše rada je ovsem jr-n lidská rada, ale o záhadných a nejistých věcech doporučuji poradit se s Apollonem." Atheňané se vskutku také vždy utíká valí k Apollonovi o radu v důležitějších věcech státní správy. Rovněž je znpsána tato příhoda. Když Sokrates viděl, že jeho přítel Kriton má zavázané oko, tázal se ho, co se mu stalo. A když mu Kriton odpověděl. Že ho na procházce v přírodě šlehla do oka přitažená a puštěná větvička, řekl mu na to Sokrates: „Vidíš, neposlechl jsi mne, když jsem tě zdržoval, řídě se po svém obyčeji božím vnuknutím/' Když po nešťastné bitvě u Delia prchal s ptiraženým velitelem Lache-tem a přišli na rozcestí, Sokrates nechtěl utíkat tou cestou, kudy prchali ostatní. Na dotaz, proč nejde touž cestou dále, odpověděl, že mu bůh neradi\ A hle, ostatní prchajíce jinudy narazili na nepřátelskou jízdu. And-patros sebral velmi mnoho takových příkladů o Sokratových podivuhodných předtuchách
/ božího vnuknuti. Pominu je, neboť ty je znáfi, nemusím je tedy připomínat. Uvedu však přece aspoň jeden známý výrok onoho filosofa, výrok slavný, ba přímo božský. Když ho bezbožní soudcové odsoudili, řekl, že jde na smrt s myslí docela klidnou, neboť prý ani když odcházel z domova ani když predstupoval před soud, aby se hájil, nedostal od boha žádné znamení, které prý zpravidla dostával jakoby výstrahu před hrozícím nějakým zlem, J5- Ač se tij kdož zkoumají budoucnost, jak se zdá, bud odborným způsobem nebo dona* tlem, v mnohých případech zklamou^ přece jsem přesvědčen, le ie možné předvídat budoucnost, lidé se však mohou klamat i v této činností, právě jako v jiných vědách. Možná, že se někdy některé pochybné znamení přijalo jako jisté znamení, možná, že někdy něco zůstalo skryto, buď znamení samo nebo jeho opak. Mně však k důkazu věci, o níž pojednáváme, stačí, že se najde více věcí z božího vnuknutí předvídaných a předpověděných. Ale stačilo by také méně jich, ba, kdyby se jen jedna jediná věc toho druhu uskutečnila tak, jak byla předpověděna a napřed tušena, a jc-li při tom docela zřejmé, f.v. ac to naprosto nemohlo stát bezděky ani čirou náhodou, ľ ihlásii bych bez váháni — a musili by to ez námitek uznal všichni — že předvídání
i:
budoucnosti zcela jisto jest. Proto především mám za to, že po přikladu Poscidoniově musíme veškeru podstatu a příčinu předvídáni odvodit nejprve od boha, o kterém již dosti bylo pojednáno, potom od osudu a konečné od přírody. Rozum ovšem nutí uznat, že se vše děje z osudové nutnosti. Osudem pak nazývám to, čemu Rekové říkají heimarmené* Je to řetéz souvislých příčin a z tčehto sdružených příčin se včci rodí. To je vččná pravda vyvěrající z věčné spojitosti věcí. Je-li tomu tak, není ve skutečnosti nic, co by už napřed nebylo bývalo připraveno jako budoucí, a právě tak se ani v budoucností nestane nic, čeho příčiny nebyly už napřed obsaženy v přírodě. Z toho se vyrozumívá, že osud není to, co se tak nazývá z poverčivosti, nýbrž to, co se tak nazývá z podstaty fysické. Jtt osud v£énd příčina vécif pro kterou s f pravé vici minulé síaljt přítomné stávají a budoucí stanou. Proto můžeme zpravidla pozorováním zjišťovati, kterou příčinu která věc mívá. Zpravidla, třeba ne vždy, neboť obecně to tvrdit je těžko. A je velmi podobné pravdě, že právě tyto příčiny budoucích věcí postřehují lidé, kteří je v duchu pronikíijí a chápou, bud ve vytržení nebo majíce vidění ve snách,
56. Kromě toho, ježto se vše děje z osudové nutnosti, což bude dokázáno na jiném
místě, kdyby mohl být člověk, který by svým duchem pronikal spojitost všech příčin, takovému člověku by jistě neušlo nic. Neboť kdo zná příčiny budoucích věcí, ten nutně zná i celou budoucnost. Ježto vsak nikdo není s to, leda bůh, musí být zůstaveno člověku, aby z některých znamení, jejichž význam je mu zřejmý, napřed vytuSil budoucnost Neboť budoucí věci nevznikají nenadále; jako se může rozvíjet lano, tak je i rozvoj času, který nepřináší nic nového, nýbrž jen znova odvíjí dřívější věci. To vidí i ti, kdož mají přirozenou způsobilost předvídat budoucnost, i ti, kdo znají vývoj věcí z vlastního pozorování. Ač příčin samých nevidí, vidi přece aspoň znamení a záblesky příčin. Když pak se s nimi sdruží paměť a bedlivá pozornost, jakož i znalost písemných památek z dob minulých, vytvoří sc lak řečený umělý druh předpovídání budoucnosti z vnitřností, blesků, podivných úkazů a nebeských znamení. Není sc tedy třeba diviti, že jasnovidci předvídají, co ještě nikde není. Jest věru v£e, íenže Časové ještě daleko. A jako je v semenech obsažena podstata věcí z nich rostoucích, tak jsou v příčinách skryty věci budoucí, jejichž uskutečnění v budoucnosti již napřed tuší duch pobouřený nebo zase uvolněný spánkem nebo rozum nebo důvtip. A jako odbor-
83
nícij znající východ slunce, měsíce a ostai-nich hvězd a jejich pohyby a dráhy, dávno napřed předpovídají, kdy která změna nastane, tak i ti, kdo z dlouholeté zkušenosti mají vývoj věcí a příčinnou souvislost události — bud vždy, nebo —je4i to nesnadné — větším dílem, nebo není-ii jim dopráno ani to, alespoň někdy předvídají, co bude. Tyto a některé jiné podobné důvody potvrzující, že zkoumání budoucnosti je možné, odvozují se z osudu.
r-j}. Další důvod je z přírody a ten poutuje, jak veliká je síla ducha, jc-li odloučen od tělesných smyslů, což sc hlavně stává bud spícím nebo vztuSeným lidem. Jako se totiž duse bohů, nemajících očí ani uší ani jazyka, přece jen vespolek dorozumívají — proto také, kdykoli si lidé něčeho přejí nebo se k něčemu mlčky zavazují, nepochybují, že je bohové slyší — tak též lidské duSc, když se buď v spánku oprošťují od těla nebo jsou vzrušeny a pohybují se volně, zří to, co vidět nemohou, jsou-li ovázány s tělem, A tento druh činnosti přírody je snad těžko zařadit do onoho způsobu předvídání budoucnosti, o kterém jsme řekli, že je umělý. Ale i to se Poseidonios snaží dokázat, seč jest. Věří, že prý v přírodě jsou jakási znamení věcí budoucích. Víme na př., že KcjStí každoročné bedlivč pozoruji východ
Siriusa a z toho, jak vypravuje Herakleides Poníský, hádají, zda rok bude zdravý či ne* zdravý. Neboť je-li hvézda poněkud zakalena a jakoby zamlžena, je prý ovzduší husté a nehybné a dýchání v něm bude těžké a nezdravé. Objeví-li se však ta hvězda v jasné záři a lesku, je prý vzduch čistý a lehký a tedy také zdravý. Dcmokritos zase má za. moudré zařízení našich předků prohlížet vnitřnosti obetovaných zvířat. V jejich zevnějšku a zbarvení je prý vidět známky bud dobrého a zdravého roku nebo moru, ba leckdy prý také předzvěst budoucí dobré úrody nebo neúrody. Jestliže pozorování vycházející z přírody a zkušenost potvrzovaly ona znamení, mohlo se s časem nashromáždit mnoho poznatků, které byly zjištěny a zapsány. Zdá se tedy, že asi pramálo pronikl do podstaty věcí onen Pakuviův znalec přírody, který v jeho Chrysovi pravit
., , kdo pliiri i tm HMUjnJ
h 2 azích jaler moudřejší je nežli svých,
jťj třeba apí&c vyslechnout ixí poalcchnuul,
Proč, prosím, když sám o několik řádek dále docela jasně pravíš1
Aťjft t:<> jc, co vir ř i ví, lY-tiii, krmí, umožL plodí, pohřbívá i v srbr přijímá, jr virhů otcem tcí, fltejne. znova vír v rodin vzniká jako Lamtéi zaniká.
«5
Když tedy máme všichni jeden společný příbytek a lidské duše jsou a budou od večnosti do večnosti, proč by lidé nedovedli pochopit příčiny a účiny věcí jakož i jejich znamení? To jsem chtěl říci o předpovídání budoucnosti, pravil OuíntuH.
58. Nyní doicáži svědecky, že neuznávám řemeslné hadače ani ty, kdo věští na výdělek, ani ovšem hádání z výpovědí duiíí zemřelých lidí, kterých užíval tvůj přítel Appius. Rovněž si zhola nic nevážím žádného augura Marsa, veskýrh haruspiků, potulných astro-11 ■ ľ 11 ani hadačů Isidiných ani vykladačů snů* Vždyť nezasluhují úcty ani pro své vědomosti ani pro umění, nýbrž
jsou drzí hadači, i.sou vfStr.i poverčiví, budblupci nebo blázni, nouzi vedeni, mel sobč nemají, aŕ jiní pouíuji. Ti 7A slib bohatství si groiík vyproftují. Trn ať.ii .strhnou, osla Lni ať vyplatí.
Tohle napsal Ennius, který přece o několik veršů před tím věří, že bohové jsou, ale domnívá se, že se o lidstvo vůbec nestarají. Já však, který věřím, že se starají a že i napomínají a leccos napřed naznačují, vyloučiv lehko věrnost, šalbu a podvod, uznávám, žc je možné předvídat budoucnost.
Sotva Qiiiutus domluvil, řekl jsem: „Jsi velmi dobře připraven.. .**
86
KNIHA DRUHÁ
Dlouho jsem hledal a mnoho jsem se na~ přemýšlel, cím asi bych mohl co nejvíce lidem prospěti, aniž bych se při tom jen na chvíli přestal starati o stát. Nepřipadl jsem však na nic důležitějšího než odevzdati svým spoluobčanům návod k pěstování nejlepších věd. Tomuto úkolu jsem tuším dostál jíž v několika spisech, které jsem napsal* Ncbor jednak jsme knihou pojmenovanou Hortensius eo nejhorlivěji a ze všech sil vybízeli k studiu filosofie, jednak jsme ve čtyřech knihách Akademických vyložili, který druh filosofování pokládáme za nej skromnější, nej důslednější a nejjcmnejĚT, A ježto je základ filosofie v nej-vyšším dobru a zlu, vytříbili jsme tuto otázku v pěti knihách, aby se včdělo, čemu který mysli Lei o té věcí ucí a co se kterému zase namítá. Knihy Hovorů tuskulských —jejich také pět a byly napsány hned po oněch — objasnily, čeho je hlavně treba k blaženému životu. První totiž pojednává o pohrdání smrtí, druhá o snášení bolestí, třetí o ůtBc v zármutku, čtvrtá o ostatních hnutích mysli a konečně v páté je podán souborný výklad o obecné filosofii vůbec; učí totiž, že si ctnost k blaženému životu stačí sama. Sotva byly
B7
tyto knihy vydány, napsali jsme daläí tři O podstatě bohů, v nichž je úplně probrána celá tato otázka. Aby vgak byla vyřízena dokonale, začal jsem psát na doplnění toto jw-jednání ľŕcdtuchy a výstrahy. Připojímc-li k němu, jak máme v úmyslu, ještě takŕ výklad O osudu, bude celé této věci zcela učiněno zadost. A k těmto spisům jest při-čisti jcStě dalších šest knih O státě, které jsme psali, dokud jsme j rS t č řídili osudy státu. Důležitá věc a vlastní filosofií, k lví á byla obgír-ně upracována od Platona, Aristotela, Thco-frasta a od rodiny peripatetiků. Co mám říci o Útčšc? Toto pojednáni je mně samému věru jako účinný Ick a myslím, že velmi prospěje i jiným lidem. Sem náleží též dal Si kniha O stáří, nedávno napsaná, kterou jsme věnovali svému drahŕmu AttikovL A ježto filosofie člověka zušlechťuje a čím jej statečným, je v tomto výčtu knih též uvésti našeho Katona* A poněvadž Aristoteles a rovněž Theofrastos, oba muži vynikající jak důkladností zpracování, tak i bohatou mluvou, s filosofií sdružovali také poučováni o řečnění, zdá se mi, že je do tohoto seznamu spisů pojmout i též nase spisy o reč niet ví. Jsou to tři knihy O řečníku, čtvrtá Brutus a pátá Řečník, 2. To jsou spisy, které jsme až dosud vydali. K ostatním jsme se dychtivě chystali
jsouce odhodláni, nczmařMi ten úmysl nic závažnějšího, nedovolit, aby některá filosofická otázka zůstala v latinském písemnictví neobjasněna. Kterak můžeme totiž vlasti a stálu prokázal vrt 3 i nebo lepsí služby, než když vyučujeme a vzděláváme mládež? Zejména za dnešní doby mravní volnosti, které mládež tou měrou propadla, že j c nutné ze vserh silji krotit a uzdu opět přitáhnout. Není ovšem možné, vím to, ale není ani žádoucí, aby se tomu zaměstnání oddávala mládež veSkerá, Kéž by aspoň nčkolik jich, jejichž pričinlivost a horlivost bude se moci ve státě volně rozvinout!! Já včru při své práci získávám í z těch, kdož jsouce již pokročilého věku mají v naäich knihách zalíbení; jejich horlivá touha čísli mé knihy podněcuje jen stále mocněji mou touhu p&áti. Shledal jsem, že je jich ještě mnohem více, než jsem tuSih Povznášející a slavné je ÍUmanům i vědomí, že nepotřebují filosofických spisů psaných řecky. To zajisté dokáži, jestliže dokončím, co jsem si předsevzal* Podnčt, zabývat se výklady filosofickými, dalo mi těžké neštěstí našeho státu, ježto jsem za občanských rozbrojů ani nemohl po svém obyčeji obce chrániti, ani jsem nemohl zaháleli, ani jsem nevěděl, co bych spise měl dělati, aby má práce byla mne důstojná. Moji spoluobčane mi tedy
8.)
prominout nebu mi Miad dokonce budou vděčni, že jsem se ani v době, kdy stát byl v moci jediného muž c, neschovával, ani že jsem sebe nezradí K ani svého žalu nerozmno-äŠlj ani jsem si nevedl tak, jako bych byl zanevřel na Člověka nebo na dobu. A konečně jsem ani nikomu tak nepoch] choval, ani jsem se osudu jiného, sŕastnčjHho muže nedivil do tŕ míry, aby mne môj život mrzch Neboř z Platona a jeho filosofie jsem nabyl přesvědčeni, že některé změny ve veřejném životě jsou přirozené, že totiž v obcích brzy vládne několik předních občanů, brzy zase národ a někdy konečně jedinci. Když tedy takový osud postihl í náä stát, my, připraveni byvše o možnost konati dřívější povinnosti, obnovili jsme toto zaměstnání, jednak aby sc právě touto prací duch nejspíše zbavoval tísně a sklíčcnosti, jednak abychom svým spoluobčanům prospívali, čím právě můžeme. V knihách jsme hlásali myšlenku, v shromážděníeh lidu jsme o ní mluvili, filosofii jsme pokládali za náhradu za péči o stát. Ježto jsme se nyní opět začali starat o stát, musíme se zcela, věnovat státu, přede víím jiným na stát myslit a o něj pečovat. Zálibě ve filosofii smíme dopřávat jen tolik času a pilc> kolik zbude vedle povinnosti a práce veřejné. Než obšírněji o tom jindy; nyní se vraťme k začaté rozpravě.
3. Když totiž bratr Qiiintus, jehož výklad je podán v prvé knize, domluvil a již jsme se dosti vyprocházcli, usedlí jsme v lycejské knihovně, A já pravím: „Pečlivě jsi, Quinte, a po stoicku hájil stoického názoru. Nej větší radost však mám z toho, že jsi užil našich velmi mnohých příkladů, a to skvělých a slavných. Musím tedy k tvým slovům něco připojit, ale tak, abych nic jisté netvrdil, všeho zkusil, jsa po větaině na vahách a sám sobí nedůvěřuje* Kdybych totiž mohl něco prohlásit s jistotou, ač sám předvídání budoucnosti popírám, přece bych sám předpovídal. Dráždí mě totiž otázka, kterou se hlavně Kar-neades snažil rozřešit, kterých asi věcí se týká zkoumám' budoucnosti. Zda těch, které vnímáme smysly? Ty však vidíme, slyáíme, chutnáme, čicháme a dotýkáme se jich. Zdaje tedy v těchto věcech něco, co bychom lepe vnímali předvídáním nebo hnutím mysli než prostou přirozeností svou? Nebo zda by kterýkoli z oněch božích lidí, zbavený zraku, jako byl Teiresijis, mohl říciř co je bílé, co černé; anebo, ač je hluchý, vnímat rozmanité hlasy a melodie? Při žádné z těchto včcí, které vnímáme smysly, tedy se neužívá vnuknutí božího. Toho však není třeba ani u věcí pěstovaných jako umění se znalostí odbornou. K nemocným věru zpravidla nevodíme
90
91
věštce ani hadače, nýbrž lékaře a ti, kdož chtějí hrát na housle nebo na píšťalu, neuěí se tomu u haruspiků, nýbrž u hudebníků. Týž způsob platí v písemnictví a v ostatních vrdácli. Či myslíS, že tak řečení proroci dovedou odpovědět na otázku, zda je slunce větší než země, ti je jen tak veliké, jak se nám zdá? Zda měsíc má své světlo £1 světlo odražené od slunce? Kterou dráhu vykonává slunce, kterou měsíc? Kterou oněch pět hvězd, které prý bloudí světem? OdpovřcT na tyto otázky neslibují ti, kdož jsou pokládáni za lidi boif, ani na to, které z geometrických nbrazů jsou spľávné a které nesprávné, neboť to je věc míitnematiků, nikoli proroků.
4. Ale což ve filosofii? Zda některý z těch mužů božích někdy odpovídá na některou otázku filosofickou nebo zda se radívajf, co je dobré, co zlé, co ani dobré ani zlé? To je přece vlastní věc filosofů! Jde-li o povinnost, zda se někdo radí s haruspiky, kterak má žít s rodiči, s bratřími, s přáteli? Kterak má užívat peněz, kterak vnější pocty, kterak veřejné státní moci?
S takovými otázkami ní: zpravidla u (lkávají k lidem moudrým, nikoli k prorokům. Což z logiky nebo 1 fysiky, je možné dobrat se něčeho v těchto naukách dohadem? Je-li jeden svět či více svčtů, co je pralátka, z niž
povstává vše ostatní? To je přece moudrost přlrodozpytců. Kterak bys rozřešil „lháře",* po řecku se tomu mámení říká pseudomenos; nebo kterak by ses vypořádal s řetězcem** (řecky sorit.es — a kdyby bylo třeba latinského slova, snad by bylo dovoleno užít acervalis, Ale není toho třeba, neboť, jako sama filosofie a mnoho jiných řeckých slov, i sorites je v latinském jazyce docela běžné) tedy i tyto záhady rozřeší logikové, nikoli hadači. Má-li se odpověděn na otázku, které státní zřízení je nejlepší, které zákony, která mravní ustanovení jsou prospěšná nebo neprospěšná, zda se k tomu zavolají haruspikové z Jitruric, či o tom rozhodnou vůdcové lidu a výbor zkušených občanu politiků ? Jestliže však hádání budoucnosti a předpovídání nemá místa ani ve věcech smyslového vnímání, ani ve věchu h, ani v rozpravách filosofických, ani ve správě státní, naprosto nechápu, v čem tedy vlastně? Neboť buď se má obírat vším, nebo se mu má látka omezit, aby sejí mohlo obírat. Jenže hádání budoucnosti ani nezabírá vše, jak nás poučila úvaha, ani se nenajde
* Lhiř jc toto ■oHírib: Klayu Kréťan fokl: „Viichúl Krtf*-ne jloU lháři," Je-li lomu tak skutrťnr, mluvil pravdu, Tedy Krtfťm. který řekl privdu, je ttkt IhnrJ
** Soritca je ipCunh myíWni, vy»lovený řkriťt-ným řetězem Umdkú. ľHkltd : Skromný ŕlovík nemí xv Ul t nich potřeb. Kdo Mtná xvUltnk-li pnrfel>,,u- Iťnutep. Kdujc MmlĽfi, JwnJ iiivíiTi-vf. Skromný ŕ In vík nenl riTistivý,
[13
obor ani látka, které bychom divinaci mohli podřídit. Možná tedy, že předvídání budoucnosti vůbec nenL
5. Dobře je znám jeden řecky verš s touto myšlenkou:
Kdo dobře uhádne, toho já uznám tiejlcpSítn
veStcem.
Zda tedy věštec lépe vytuší hrozící bouři než kormidelník, nebo podstatu nemoci bystřeji než lékař, nebo povede válku rozumněji než vojevůdce důmyslem?
Ale všiml jsem si, Quinte, že ty věštění opatrně odděluješ jednak od dohadů umělých a důmyslných, jednak od věcí vnímaných smysly nebo umělými pomůckami. A vymezuješ je takto; „Věštění je předpovídání a předtucha věcí nahodilých.** Především se. vracíš právě tam, odkud jsi vyšel. Neboť i lékař i kormidelník i vojevůdce tuší napřed věci nahodilé. Že by tedy bud* haruspex nebo augur nebo věštec nebo někdo ve snu lépe uhádl, že nemocný přestojí chorobu nebo že loo* vyvázne z ne-bezpečí nebo vojsko z nástrah, než lékař, kormidelník nebo vojevůdce? A přece jsi za věštecký výkon neprohlásil ani to, když někdo z některých znamení vytuší hrozíc! větry nebo deště. Při tom jsi zpaměti přednesl něco z mých Arateí — ač právě to jsou věci náhod-
né, které se leckdy přihodí, ale nc vždy. Kde tedy jest nebo kam se poděla předtucha nahodilostí, které ty říkáš věštění? Nebo věci, které je možná napřed vytušit podle odborných vědomostí nebo dohadem, ty podle tvého soudu nemáme přičítat hadačům, nýbrž odborným znalcům, lidem zkušeným. Zbývá tedy, že je možné předvídat jen ty náhodné věci, které nemohou být předvídány ani moudrostí přirozenou ani odborné získanou. Na př., kdyby byl někdo před mnoha lety předpověděl, že M. Marccflus — ten, který byl třikrát konsulem — zahyne při ztroskotání lodi, byl by zajisté věštil z božího vnuknutí, neboť by to nebyl mohl vědět z žádné moudrosti ani znalosti odborné, Tedy předtucha věcí založených na čiré náhodě, to je pravé věštění,
6, Může tedy někdo předvídat věci, jejichž vznik nemá žádný rozumový důvod? ^eboť co jiného je náhoda, co bezděčný osud, co příhoda a co shoda okolností, než když se něco přihodí nebo zběhne tak, že se mohlo přihodit nebo zběhnout také jinak? Kterak by tedy bylo možné napřed tušiti a předpovídat i to, eo se děje slepou náhodou ji při nestálosti osudu bezděčnou shodou okolností? Lékař rozumem předvídá zhoršení nemoci, vojevůdce tuší nástrahy, kormidelník bouři.
ÍI5
A přece se i oni často zmýlí, ač se ničeho ne-donadují bez podstatného důvodu, Když hospodář vidí kvést olivu, myslí-H, že uvidí i plod, není to docela bez důvodu; ale přece se leckdy zklame* Mýlí-li se i ti, kdo nic neříkají bez podstatného důvodu nebo pravdepodobného domyslu, co máme soudit o důvtipu těch, kteří větří budoucnost z vnitřností nebo z ptáků, podivných znamení, věšteb nebo snů? Nemluvím ještě o tom, jak nicotná jsou tato znamení, trhlina v játrech, křik ha v ta n n, let orla, přemístění hvězdy, výkřiky šílenců, losy a sny. Promluvím o nich jednotlivě na svém místě. Zatím mluvím obecné o všech. Jak by se mohlo předvídat nčco, co nemá ani vnitřní důvod ani vnější známku, aby vzniklo ? Odborníci propočítávající dráhy souhvězdí, předpovídají zatmění slunce i měsíce na mnoho let napřed; předpovídají totiž to, co se sama příroda chystá nutně vykonat* Z pravidelného oběhu měsíce vidí, kdy se měsíc octne v přímce se sluncem a zemí a vběhne do jejího stínu, temného kužele, takže se nutně musí zatmít* A kdy zase týž měsíc, octnuv se mezí zemí a sluncem, zakrývá našim očím jeho světlo. V kterém znamení každá z oběžnic v kteroukoli dobu bude, kdy které znamení vychází nebo zapadá. VidíS, kterými důvody se řídí ti, kdož tyto zjevy předpovídají.
7. Avšak ti, kdo předpovídají, že se najde poklad nebo ä e pri j cle dědictví, čeho se ti drií ? Anebo v čem vězí toho příčina? Jestliže tyto a jiné příhody toho druhu vskutku mají nějakou takovou nutnou príčinu vzniku, o čem si konečně máme myslit, že se děje bezděky nebo čirou náhodou? Vid y ť se rozumu a pevnému řádu nic tak nepříčí jako náhody, takže myslím, že ani bůh neví, co se kdy zbělme nahodilého a bezděčného* Neboť ví-Ii to, jistě se to stane; co se však jistě stane, není žádná náhoda* Ale náhoda jest, nahodilosti tedy předvídat nelze. Anebo popíráš-li náhodu a tvr-díä-li, že vše, co sc děje a co se jeStě stane, je určeno od večnosti osudem, změň výměr předvídání a věatění. ftekl m přece, že věštění je předtucha véd nahodilých* Neboť nemůže-li se stát nic, přihodit nic, vyskytnout nic, leda o čem bylo od věčnosti jisté, že se to v určeném čase stane, je ještě možná nějaká náhoda? Zamítne-li se náhoda, má věstění jeatě své místo? Rekl jsi přece, že věštění je předtucha nahodilých věcí. Rckl jsi však též, že vše, co se stává nebo se stane, podléhá osudu. Stařecké je věru a plné pověry již samo slovo osud* Ale přece se právě o tomhle osudu u stoiků mnoho mluví. O tom jindy; nyní jen, čeho je nutně třeba.
8. Děje-li se vse nutně z osudu, v čem je
9ti
97
pro mne užitek z předvídání budoucnosti? Vždyíj co zkoumatel budoucnosti předpovídá, to věru samo sebou bude, takže ani nevím, co vlastné říci tornu, že našeho přítele Deiotara orel odradil od cesty. Kdyby se nebyl vrátil, byl by přenocoval v ložnici, která se druhé noci zřítila; byl by tedy býval ssu-tinami zasypán. Ale byl-li to osud* nebyl by mu zajisté uscl, nebyl-!i to jeho osud> nebyl by upadl do toho neštěstí. Co tedy pomáhá předvídání? Nebo v čem by mé mohly varovat véštby, losy nebo vnitřnosti nebo kterákoli jiná předpověd? Bylo-li osudem usouzeno, že za první punské války bude zničeno římské locľstvo, jedno pří námořní pohrome, druhé potopeno od Punů, byla by obě lod-stva docela jistě zahynula, i kdyby byla kon-suliim L. Juniovi a F. Klaudiovi kuřata dala nejpříznivéjgí znamení. Pakli však, kdyby byli velitelé poslechli znamení, loďstvo zahynout nemělo, nezahynulo osudem. Vy vSak víříte, že vše je osud; není tedy předvídání vůbec* Byl-li osud, aby za druhé války punské bylo římské vojsko u jezera Trasurncnského zničeno, zda bylo možná tomu ujít, kdyby byl kon-sul Flaminius poslechl těch znamení a úkazíí, které ho od bitvy zdržovaly? Bud tedy vojsko nebylo zničeno osudem, nebo, jestliže to byl jeho osud — vy ovšem musíte říci, že byl —
i kdyby byl poslechl znamení, výsledek byl by býval týž: neboť změna osudu není možná, Kde je tedy ona stoická víra v předvídání budoucností ?
Dcje-li se vSe osudem, nic nás nemůže na-pomenoutij abychom byli opatrnejší, neboť, ať se zachováme tak ci onak, přece jen se stane, co se stati má. Můžc-li se to však změnit, není to osud: není tedy ani předvídání, ježto předvídání se týká jen věcí budoucích, Nic väak není v budoucnosti jisté, je-li možná učinit opatření, aby se to nestalo.
9. Ostatné já myslím, že by nám ani nebylo prospěSné znát budoucnost, f aký pak asi Život by byl měl Priamos, kdyby byl již od dětství vědí-l, cit ho v stáří polka? Nech-OOC bájí, vizme doby bližši. V Útěše jsme sebrali zprávy o velmi těžkém konci přeslavných mužů naírho státu, Nuže, abvehom po-
jeho vojsko po násilné smrti jeho syna Publia bude za Eufratem zničeno a on sám že v hanbě a potupě zahyne? Nebo myslia, že by sc byl Cn. Pompcius tesil ze svých tří konsulátů, z ohromné slávy a úspěchů, kdyby byl věděl, že ztratí své vojsko, sain že bude v egyptských pustinách zabit a žc po jeho smrti přijdou ty
98
99
události, kterŕ bez bolesti ani vyslovit nemůžeme? A což Caesar? Kdyby byl tuSJl, že pravě v tom senáte, který z větaího dílu sám doplnil, v radnici Pompejově, přímo pod Pom-pejovou sochou bude zavražděn před tolika svými důstojníky od nejvzneSen£j£ích občanů, z nichž mnohé sám zahrnul dokonce nejroz-manitějatmi poctami? A že k jeho mrtvole ne-
Ífistoupi nikdo ani z přátel, ba ani z otroků? ak by sc byl asi po celý iivot trápil a .soužil t ]isift je tedy člověku prospěšnější neznát budoucnost než znáti ji. Nikdo přece, zejména vsak ani stoikové nemohou říci: Pompejus by nebyl sáhl pr> zbrani, Krassus by nebyl přesel Eufrat, Caesar by sc nebyl pustil do občanské války. Nebyl tedy jejich konec určen osudem. Vy väak tvrdíte, že se väe dčje osudem.
Íi m by tedy nebylo nic prospělo předvídat ludoucnoit Nad to by byli zabili i väechnu radost z dřívějšího života, neboť, co by je bylo mohlo těšit, kdyby byli stále myslili na smrt? Ať se tedy stoikové kroutí sebe víc, všecka jejich důvtipnost je nutně nadarmo. Neboť, jestliže sc to, co sc má stati, může stati tak nebo jinak, rozhoduje hlavně náhoda; náhodné věcí väak nemohou hýl jisté. Je-li však jisté, co s každou věcí v každé době bude, co mi pomohou haruspikové? Kdykoli oznámí, že se ěckají přesmutné událostí, po
každé připojí, že na konec víc lepe dopadne, btidc-h v ras postaráno o oběti. Děje-k se väe z vůle osudu, nemůže být nic zmírněno obětí. To cítí Homér os, když líčí, jak Jupiter naříká, Že proti osudu ani on nemir/e svému synu Sarpedonovi zachovat život. Tutéž myšlenku vyslovuje i známy1 řecký vcii:
MejvyfcAí Jupiter tOttnj k ]XHdrobf, co ntát
■e musí.
Zdá sc mi, že i atelánaký verš" právem zcsmĚs^ ňuje všechen osud, jenže v tak vážných věcech nemají žerty místa. Na konec úvahy závěrem: Nemůžc-li se z toho, co se dčje náhodou, předvídat nic, poněvadž to nemůže být nic jistého, není věStcní, Může-li se vSak předvídat, protože jsou to věcí jisté a ustanovené feudem, opít není věstění, neboť ty jsi prohlásil, žc se předvídání týká jen véd náhodných.
Co jsem dosud vyložil, budiž nám však jen jako první výpad lehkooděnců. Nyní sc pusťme clo boje zblízka a zkusme, zda budeme moci rozkolísat také obě křídla tvé rozpravy.
II. Řekl jsi totiž, že je dvojí předvídání budoucnosti, přirozené a umělé. Umělé že se zakládá dílem na dohadu, dílem na trvalé zkušenosti. Přirozené na tom, co duch uchvátí nebo přijímá zvenčí, z boří podstaty, odkud prý byly všecky duše vyčerpány, přijaty nebo
100
IOI
vzaty. Druhy umelého zkoumám budoucnosti uvedl jsi tuším tyto: hádání z vnitřností, předpovídání z blesků a podivných úkazů, dále výroky augurů a vykladačů nápadných znamení a hlasů; a všeliké jiné dohady jsi zařadil do tohoto druhu. Přirozené předvídání podle tebe jako by vycházelo ze vzrušené mysli neboje předvídal duch, který v spánku nevnímá smysly nic a nemá starostí. VÍechno předvídání jsi vsak odvozoval ze tří zdrojů: z boha, z osudu a z přírody. Ale ježto jsi sám nemohl vyložit nic, přece jsi bojoval úžasnou zásobou nespolehlivých příkladů. O tom bych přcdevSím rád ŕckI loto. Mám za toh že filosofu nesluší dovolávat se svédků, kteří bud náhodou mohou být praví nebo ze zlomyslnosti nepraví a nastrčení. Je třeba poučovat důkazy a rozumovými důvody, proč je tohle tak a ono jinak, ale nikoli příhodami, zejména ne takovými, že jim mohu ncvčrit>
12. Abych začal s činností haruspiků. Se zřetelem k státu a veřejnému náboženství myslím, že je ovsem musíme mít v úctě. Ale zde jsme sami, můžeme tedy bez pohoršení zkoumat pravdu, zejména já, když o vět&ině pochybuji. Prohlédneme si, je-li libo, nejprve vnitřnosti, Může někdo někoho přesvědčit, že haruspikové z denní zkušenosti znají, co prý j c naznačeno ve vnitřnostech? Kterak byla
trvalá nebo jak dávno mohla být pastována? Nebo kterak se vespolek dohodli o tom, která část je nepříznivá, která příznivá, která trhlina věStí nebezpečí, která prospěch a zdar? Že by se byli o těchto věcech dohodli harus-pikové etruští, elijätf, egyptStí i punšti? Ale to jednak nebylo možné, jednak ani to není myslitelné. Každý totiž, jak víme, z vnitřností vykládá jinak a nemají jednotu společné nauky. A ovsem, mají-li vnitřnosti moc předpovídat budoucnost, musí budsouvíseti s přirozenou podstatou věcí nebo být nějak upravena řízením a mocí boží, S podstatou věcí, tak mocnou a tak slavnou, působící ve všech částech a pohybech, co může mít společného — neřeknu kohoutí řluč; někteří ovšem pro* hlasují tuto část vnitřností třeba za ncjhlav-nějaí — ale játra statného býka nebo srdce nebo plíce? Co v sobě mají tyto vnitřnosti tak významného, aby se z toho mohl a věštit budoucnost?
i3.Demokritos přece žertuje, nikoli nejapné, vždyť je fysik, a fysikové jsou velmi smělí lidé1
Co jest Lllv.ké, nikdo neujdi, vSak nebes plané zkoumají —
Myslí však, že z vnitřností, jejich zevnějšku a barvy lze odhadnout leda druh píce a hojnost nebo nedostatek zemských plodin. Také
roa
103
prý j c z vnitřností vidět zdravost nebo nezdravost podnebí. Šťastný Člověk 1 Tomu jistě nikdy nechyběl žert! Takovými tretkami se baví tenhle člověk! Neviděl, že jeho mínění bude pravdě podobné teprve tehdy, když by vnitřnosti všeho dobytka najednou nabyly stejné tvárnosti a barvy? Když však v tutéž dobu játra jednoho dobytčete jsou lesklá a plná, jiného ošklivá a scvrklá, co se může vyčíst zc zevnějšku a barvy vnitřností? či je lomu právě tak jako v oné povídce o Fere-kydovi, kterou jsi vypravoval? Když se podíval na vodu načerpanou ze studny, předpověděl zemětřesení. Myslím, že ani není příliš nestoudné po zemětřesení se odvážit výkladu, která síla je způsobila. Ale z barvy pramenité vody vytušit, že bude zemětřesení? Takových příběhů se vc školách vypravuje mnoho, ale snad se nemusí všem věřit, Než dejme tomu, že řečená Demokritova slova jsou pravdivá. Kdy je ve vnitřnostech hledáme? Nebo kdy jsme po prohlídce vnitřností od haruspiků slyšeli podobný výrok? Upozorňují na nebezpečí povodní a požárů; někdy slibují dědictví, někdy ztrátu majetku. Ohledávají štěrbinu v přátelské částí zvířecího těla, velmi pečlivě prohlížejí hlavní část jater se vgceh stran. Ghybi-li vsak, je prý to případ nad míru smutný.
104
14. Tyto zkušenosti zajisté nemohly být získány pozorováním, jak jsem vyložil nahoře. Jsou to tedy nálezy odborné vědy, nikoli dlouholeté zkušenosti, můle-K se arci mluvit vůbec o vědě, když jde o věci nepoznané. Ale kterak to příbuzensky souvisí s fysickou podstatou věci? Dejme tomu, že v přírodě věci spolu vnitřně souvisí, jsouce vespolek sdruíeny, což, jak vím, jc oblílH-né učení fysiků a hlavně těch, kteří prohlásili, že vše* ehno jsoucno je jeden celek — co může míti svět společného s nálezem pokladu? Neboť jestliže mi vnitřnosti předpovídají rozhojnění majetku, a děje-li se to přirozeně, za prvé jsou vnitřnosti spoj cti y se svčtem, za druhé je můj zisk rovněž obsažen v přírodě. A tohle mohou fysikové vyslovit bez uzardění? Neboť třeba je v přírodě jakási souvislost vespolného působení, kterou připouštím, stolkové sebrali věru mnoho příkladů, na pí, myší jatérka prý v zimě* narůstají, suchá máta prý právě v zimě* kvete, její nafouklé měchýřky praskají ajádra v jablkách se obracejí na opačnou stranu, Na houslích rozechvěná struna rozezvučí jinou, lastury a ulity prý všechny zároveň s měsícem rostou a s měsícem ji cli zase ubývá. Ke kácení stromů je prý ne j vhodnější doba v zimě, když měsíce ubývá, ježto
* V drn rnvrioiilCTinoifJ.
in>í
v tom čase jsou bez mízy. Proč bych ještě vykládal o mořích a jrohybu mořské vody? Příliv a odliv se řídí pohybem měsíce. Podobných příkladů lze uvésti přemnoho na doklad, 2c v přírodě i věci docela odlehlé jisté spolu nějak souvisí — připusťme to! vždyť nám to v této rozpravě nic neublíží — zda se též nějakou trhlinou, zjíäténou v játrech, upozorňuje na budoucí zisk? Z které přírodní spojitosti a jakoby naprostého souladu a shody — Rekové tomu říkají sympathcia — může vyrůstat souvislost na př. trhliny-v játrech s mým majetečkem nebo můj skromný zisk souviset! s oblohou, zemí a vším vesmírem?
15« Připustím i to, chceŠ-li, ač věci velmi ublížím, uznám-Ii vůbec nějakou souvislost, přírody s vnitřnostmi. Avšak, pripustím-li to, kterak se přece stává, že ten, kdo chce dostat příznivé znamení, obětuje dobytče přiměřené svým potřebám? To je věc, o které jsem si myslil, že nemůže být rozřešena! Ale jak skvěle se řeáíStydím se, nikoli za tebe, jehož paměti se ještě dokonce podivuji, nýbrž za Chysippa, Ant i patra a Poseidonia, kteří arci říkají totéž co ty, že prý nás při výběru dobytčete vede nějaká síla myslící a božská, síla pronikající celým světem* Ještě mnohem lepší je vgak to, co i ty hlásáš i oni tvrdí. Chcc-li někdo obětovat, že se ve vnitřnostech obětova-
106
ného zvířete děje zmena, takže bud něco chybí nebo zase přebývá, neboť vše prý se podrobuje vůli boží. Na tohle, věr mi, nenachytáš dnes již ani starou babku! Ci se domníváš, kdyby si totéž tele byl vybral někdo jiný, že by se v něm byla našla játra bez hlavní části? A jestliže někdo třetí, s hlavní částí? Což se takové narůstání a mizení podstatné části může dít tak rychle, že se vnitřnosti upravují podle osudu obětujícího člověka? Nevidíte, že při výběru obětních zvířat rozhodujr jaksi náhoda, o čemž poučuje zejména sama zkušenost? Kdežto totiž vnitřnosti prvního zvířete byly bez hlavní čásli — je prý to případ ze všech nejhroznější — druhé obětní zvíře obětuje se již velmi často bez závady. Kde tedy jsou ony hrozby z vnitřnosti pivního zvířete? Či snad sc bohové dali tak rychle usmířit?
16, Avšak u vádí 8, že v ú trobách statného býka, když jej obětoval Caesar, chybělo srdce. Ježto však zvirc bez srdce naprosto nemohlo žít, je prý třeba za to míti, Že srdce zmizelo při obětování. Podivné, ze sice dobře víš, žc býk bez srdce žít nemohl, ale nechápeš, že srdce z ničeho nic nemohlo jen tak nékam odletět. Já zajisté mohu bud nevědět, jak důležité je srdce pro životy nebo sc domnívat, že se nějakou nemocí scvrklo a zvadlo a že
107
již ani nevypadalo jako srdce. Který vSak ty máš důvod k věření, že srdce najednou pH občtování zmizelo, ač nedlouho před tím je&tě v útrobách statného býka bylo? Ci snad, protože spatřilo Caesara oděného nacho\-ým rouchem a bez srdce*, samo též o srdce přišlo? Včř mí, že zrazujete vnitřní pevnost filosofie, zatím co vnějfiích tvrzí hájíte; neboť věříce, že umění haruspiků je pravé, obracíte na ruby všecku fysiologii. V játrech je hlavní ěást, srdce je v útrobách, ale zmizi^ jak na dobytče nasypeš mouky a naliješ vína; bůh je vyrve, nějaká síla je zničí nebo pohltí, Příroda tedy ani nerodí ani neničí vše sama, nýbrž něco buď vzniká z ničeho, nebo najednou v nic zaniká. Který fysik hlásal kdy takovou věc? Haruspikové tak ujišťují- tedy myslili, že jim je třeba spíše věřit než fysikům?
17. Což tohle, Obetu je-li se více bohům, proč se někdy některým obfť vykoná řádně, jiným nikoli? Jak nedůslední jsou však bohové, když prvními vnitřnostmi hrozí, druhými slibují zdar! Či jsou mezi nimi takové různice^ Často mezi nejbližSími příbuznými, že Apollonovi vnitřnosti vyhovují, Dianě nevyhovují? Což není docela samozřejmé, ježto se zvířata přivádějí k oběti, jak stádo běží, že se každému z bohů dostane takových vnitř-
* Mra f c alcveni e*cni>,t. j, bez uáte, bet roní mu.
hostí, jakých se mu náhodou doslalo žertev? Ale, řekneS, trochu božího řízení přece jen je v tom, komu které dobytče připadne, jako je v tom, komu se který los táhne, O losování hned promIuvím,ač ovSeinsvou zmínkou o podobně náhod č při výbéru obětních zvířat a náhodě při losování neposiluješ podstatu obětí, za to zeslabuješ význam losů srovnáním s žer-1 varn i. Když poáleme otroka na dobytčí trh pro beránka k oběti,bude mi snad přinesen ten De-1 .'mrk, který jná vnilniuřili k (nenu íircln vhodné, a bude snad můj otrok k němu doveden nikoli náhodou, nýbrž vnuknutím božím? Neboť tvrdíB-li, že i v tom je náhoda, jakoby los spojený s vůlí boží, je mí líto, že naši stoi-kove poskytli epikurovcům takovou možnost, aby se jim posmívali. Vždyť dobře víš, jak se oni takovým věcem vysmívají!
Ale oni to mohou dělat docela snadno, neboť Epikuros popsal bohy samy z žertu jako průsvitné" a pritauäné a bydlící mezi dvěma světy jakoby mezi dvěma háji, prý ze strachu, aby se na nč nezřítily J A učí, že prý sice mají údy jako mv, ale vůbec údů neužívají. On tedy jaksi oklikou bohy ruší, a právem fe nezdráhá zruSit léí. předvídáni budíujcnosii. Jenže stoikové nejsem tak důslední jako on. Jeho bůh totiž, nestaraje se ani o sebe ani n jiné, nemůže lidem dávat vnuknuli o bu-
10B
10[)
doucích věcech. Váä bůh však může jich neposkytnout i, a přece při tom svčt řídí a stará sc o lidi. Proč se tedy chytáte v kličky, kterých nikdy nerozvážete? Leckdy totiž příliš chvatní takto usuzují: Jsou-li bohové, je i předvídání budoucnosti; bohové jsou, je tedy i předvídání budoucnosti, Mnohem spise vsak platí: Není předvídání budoucnosti, nejsou tedy ani bóhovc^ Hle, jak nerozvážné usuzují, není-li předvídání budoucnosti, že nejsou ani bohové f Předvídání budoucnosti se totiž zrejmé zamítá, ale jsoucnost bohů je třeba zachovat.
t8, A když jsme zamítli tuto způsobilost nhledavačů vnitřností předpovídat, padlo zároveň i vSechno umĚní haruspiků vůrjec. Dále jjou podivné úkazy na obloze a blesky. U blesků záleží na stálém pozorováni, u ostatních úkazů na obloze sc zpravidla užívá důvtipu a dohadu. Co se tedy pozoruje u blesků? Ľtrus-kové rozdelili oblohu na Šestnáct dílů. Bylo snadné zdvojnásobit naše čtyři svetové strany, potom jcatě jednou udělat totéž, aby z toho mohli říci, odkud se objevil blesk* Především, co na tom záleží? Za druhé, co to znamená? Zda není docela zřejmé, ježto sc lidé zdčsili hřmení a úderů blesků, že především ten úžas v nich vzbudil víru, že je to dílo všemohoucího Jova? Proto máme v našich kni-
IIO
hách psáno: Dokud hrom bije a blýská se, není dovoleno konat sněmy* Snad bylo to ustanovení státu ku prospěchu; chtěli totiž mít důvod, aby někdy nemusili konat sněmy. Blesk tedy, znamení ve víech ostatních případech velmi při znivé, je jen pro sněmování neblahé, když sc objeví zleva. Ale o auspiciíeh promluvím jindy. Nyní pojednávám o blescích.
19. Říci tedy, že nejisté věcí mohou naznačovat! něco jistého, je výrok, který fysikům sluäí nejméně. O tobě totiž nemyslím, že bys náležel k těm, kteří věří, že Jovův blesk vyrobili Kyklopové v Aetně* Neboť by bylo úžasné, kterak by jím Jjuppiter mohl tolikrát házet, když by měl jen jeden f Rovněž by přece bůh nenapomínal lidi blesky, co mají dělat a čeho se mají varovat. Stolkové totiž učí, že, dají-li se do pohybu chladné výdechy země, mění se ve větry. Když se vsak shluknou v mraky, oddělí nej jemnější částečky a rozrazí je; dělaji-li to častěji a prudčeji, vzniká prý tím hřmění a blýskání, Jestliže vsak žár vytvořený L trním mraků vyšlehne jako plamenaje lo blesk bijící, 'ľedy v přírod ním úkři-zu, který se, jak vidíme, objevuje nepravidelně a v různých dobách, hledáme důležitý vztah k budoucím věcem? Na mou věru, kdyby Juppítcr skutečné takhle dával najevo
] ii
svou vůli, velmi často by blesky marně plýtvali Neboť co prospěje, vrh ne-í i blesk prjmo do moře? Go, když blesk bije do vysokých hor, a to bývá nejčastěji? Co, když udeří někde na pustině? Co, když bije do krajin obývaných lidmi, kteří si takových úkazů vůbec nevisí mají?
•20. Ale v Tiberu se našla hlava! Jako bych popíral jejich velikou chytrost! rředvídánf popírám. Rozdělení oblohy totiž, o němž jsem sc již /mínil, a vyznačení nekletých kraju poučuje, odkud se blesk objevil, tam zaletěl. Co vsak znamená, o tom nepoučí žádná věda. Jenže ty na mne dorážíš mými versi:
Nŕboŕ liŕímavý Otec, jenž ohvŕzdný Olymp se opřd, bleskrm za&Alil hrůzným své chrámy a píilioÄy vlq&tnf, seslav ničivý oheň i na samo Kupilomitn.
Tehdy byla bleskem rozbita a spadla socha Nattova, byly rozbity sochy bohů a Romulus s Remem a vlčicí je kojící, A o těchto úkazech vydali haruspikovd výpověd docela pravdivou. Podivíte vsak je, že na Rapiloliu byla stavěna Jovova socha — dvě leta po zadání stavby — právě v ten čas, kdy se v senátě stalo udání o spiknutí. „Ty se tedy odváží S — neboť tak jsi se mnou jednal — hájit této věci í proti svým činům i proti svým spisům?" Jsi bratr, proto se ostýchám. Ale co ti ko-
nečně v tomto případě vadí? Věc, že je taková, či já, že chci pomoci na světlo pravdě? Proto sám nic nenamítám, jen od tebe chci alySet odůvodnění vSeho umění haruspického. Ty ses vsak skryl do prapodivné skrýše. Poněvadž jsi tušil, že budeš v tisni, až na tobě budu žádat důvody každého jednotlivého případu předvídání, začal jsi obšírně vykla* dat> že nchlcdáS důvody a příčiny, kdy/ vidíš věc samu. Záleží prý na tom, co se děje, nikoli proč se to děje, Jako bych bud já připouštěl, že se skutečně něco děje, nebo jako by filosof směl nehledat příčiny, proč se něco deje! A při tom jsi uváděl též naše Prognostika; a některé byliny, svlačcový kořen a podražce, jejichž mocné účiny prý dobře vidíš, ač příčiny prý neznáS.
iz 1. Věc je však docela jiná. Neboť po příčinách prognostik pátral i stoik Boethus, od Lehrr jmenovaný, i nás Poseidoni* u jcstU/r nelze /jistit příčin) uiuVl] \ ču\ iimbly přece aspoň být dnkhduc píWH-iivrmy včci sumy, Co však se vypozoruje z toho, že byla bleskem zasažena socha Nattova nebo kovové desky zákonů? Rod Pinaria Natty je šlechtický: od šlechty tedy hrozilo neoezpečíl Chytře to tak misi rojil Jnppitn'3 Kojenec Romulus byl zasažen bleskem: hrozí tedy nebezpečí lomu městu, které on založil! Jak
M3
chytře nás Juppiter upozorňuje tím znamením t Ale Jovova socha byla stavena právě v tu dobu, kdy bylo hlášeno spiknutí! Ty se ovšem spiši: odhodláš za to míti, že se to stalo z boží vůle než náhodou, a ovšem neuznáš, že podnikatel, kterému Kotta a Torquatus zadali zpracování sochy, byl snad z netečno-sti nebo protože mu chyběly peníze, trochu v práci loudavý, nýbrž frkneš, že ho sami nesmrtelní bohové až do té chvíle zdržovali. Nezamítám nadobro domnění, že je to snad pravda, ale nemám jistotu a chci, abys mne poučil ty. Neboť, když jsem řekl, že se mně zdá, že se bezděky leccos skutečně děje tak, jak prý to bylo od hadačů předpověděno, rozpovídal ses obšírně o náhodě. Při jednom vrhu čtyřmi kostkami je náhodou možný jeden Venušin hod. Ale aby při čtyřech stech vrzích padlo sto Venušiných hodů, to prý již nemůže být náhoda. Především nevím, proč by to nebylo možné, ale nepru se, neboť máš v zásobě takových příkladů hojnost. Uvádíš též rozstřiknuti barev a rypák svině a přemnoho jiných. Rovněž ujišťuješ, že Karnca-des vypravuje totéž jako smvšlenku o hlavě paniskově. Jako by se to ne tylo mohlo stát náhodou a jako by v každém kusu mramoru nutné nevězela třeba hlava praxitelská! Neboť takové hlavy se právě tvoří ubíráním lát-
114 ]
ky a Praxitclcs při tom nic nepřidává. Ale když ui se ubralo té látky mnoho a začnou se objevovat rysy okolo úst, tu si všimni, že obličej již vypracovaný na Čisto by] vlastně v látce skryt. Může se tedy podobný úkaz náhodou vyskytnout také v chijských lomech. Než dejme tornu, že i to je smyšlenka. Což v mracích jsi jrSie nikdy neviděl podobu lva
nebo 1.....\ía? Může létly přece jen náhoda
napodobit skutečnost, ale tys to právě popíral !
32. AvSak protože o vnitřnostech a o blescích bylo již dosti promluveno, zbývají podivné úkazy, abychom probrali veškero umění haruspícké. Připomenul jsi porod mezkyr-né. Věc podivná, protože se nepřihází často, ale kdyby nebyla možná, jistč by se nebyla stala. A tato zásada nechť platí o všech podivných úkazech vůbec, totiž Že se nikdy nic nestalo, co nebylo možné, byl a-li však věc možná, není třeba nad ní žasnouti. Nezna-jí-li lidé důvody a příčiny, diví se, když se stane něco neobvyklého. Obvyklým příhodám se nedivíme, ani když neznáme jejich příčin. Neboť díví-li se někdo, že mezkyně porodila, neví, kterak rod i klisna, a vůbec nezná podstatu porodu u zvířat. Ale tomu, co často vídá, se nediví, ani když nezná příčiny, Přihodí-li se však něco, co dosud nevi-
115
děl, má to za zázrak. Je vskutku zázrak, že mezkynč počala, čí že porodila? Početí snad bylo proti prírode, ale porod byl potom skoro nutný.
23. Než nač vykládat ještě dále? Všimneme si, z čeho vzniklo umění haruspickě; tak nejsnáze posoudíme, zda má nějakou vážnost- Vypravuje se, že na tarquinijském území, když se při orání zabrala jedna brázda príliš hluboko, najednou se ze země vy no Ml jakýsi Tagcs a dal se s oráčem do řeči. V etruských knihách stojí psáno, že prý onen Tagcs vypadal sice jako chlapec, ale měl prý moudrost starce. Oráč spatřiv jej ztrnul, a když v úžase ztropil veliký pokřik, sbíhali se odevšad lide a za nedlouhou dobu prý se na tom místě sešla celá Etrurie. Potom prý zjevení mluvilo ještě dále, a mnozí slyšíce fio zapamatovali si i všecka jeho slova 11 zapsali je. Všecka jeho řeč prý byla to, co je nyní ulože:no ve vědě haruspické. Tato věda dalšími poznatky vzrostla m odkazem k tvmž základům se rozhojnila. Tak jsme to slyšeli od nich samých, tak mluví zprávy, kteTConi zachovávají, a to je zdroj jejich védy. Je k vyvrácení této báchorky třeba Karneada? Nebo Epikura? Je někdo tak hloupý, aby věřil, že byl vy orán — mám říci bůh čí člověk?Jestliže bůh, proč se proti přirozeností skryl v zemi, aby přisel
116
na svět vyorán? Jakže, což nemohl týž buh oznámit lidem svou nauku s místa vyššího? Byl-li však onen Tages člověk, kterak mohl žít pod zemí? Dále, kde se mohl naučit tomu, čemu učil jiné? Ale věru sám jsem hloupější než ti, kteří takovému tlachu věří, když proti nim tak dlouho mluvím.
24. Velmi dohřeje znám dávný výrok Ka-tonův, že prý se diví, proč se haruspex nesměje, kdykoli spatří haruspika? Kolik asi jejich předpovědi se splnilo? Anebo vyplnila-li se skutečně některá jejich výpověď, kde je důkaz, že se to nestalo náhodou? Když Hannibal žijící u krále Prusia ve vyhnanatví doporučoval králi bojovat až do rozhodnutí, kral řekl, že se neodvažuje, ježto prý tomu brání znamení. Na to Hannibal: „Hleďme! Snad bys nechtěl spíše věřit kousku telecího masa než zkoušenému vojevůdci?" Dále, zda se sám Caesar nerozhodl přepravit se do Afriky, ač mu velebný haruspex radil nevydávat se před zimou na cestu? Kdyby to byl neučinil, byly by se všechny nepřátelské armády stáhly na jedno místo. Nač bych připomínal odpovědi haruspiků — a mohl bych pch uvést hromadu — které se buď vůbec nesplnily nebo s výsledkem právě opačným? Za poslední občanské" války — 6 bohové nesmrtelní! — kolik jich bylo klamných! Kolik
117
I
jen nám do ftccka l>y!o posláno z Ríma odpovedí haruspických] Co všechno se říkalo o Pompejovi! On totiž až příliš věřil vnitřnostem i neobvyklým úkazům. Nechce ac mí je pfipomínaii} a věru není toho ani třeba, zejmŕna ne tobě, vidy t jsi byl při tom. ViS však, že události skoro všecky dopadly jinak, než jak byly před po ví dán v. Než o tom již dosti; přistupme nyní k výkladu o neobvyklých úkazech.
25. Přečetl jsi mnoho příkladů, které jsem sám jako konsul napsal, mnoho jiných sebral Siscnna před válkou Marši ckou+ Rovněž jsi uvedl, že jích přemnoho zapsal Kalisthenes před neäťastnou porážkou Lakcdaimoňanů v bitvě u Leukter, Promluvím o nich ovsem jednotlivě, pokud uznám za dobré, ale musím se o nich zmínit také obecně. Co jsou vlastně ona tak řečená boží znamení a jakoby ohlášení neštěstí? Co mají v úmyslu bohové nesmrtelný že nejprve posílají jen náznaky, které bez vykladačů pochopit nemůžeme, a potom neštěstí, kterého se již vyvarovat nemůžeme? Takto si přece nepočínají ani šlechetní lidé, aby přátelům předpovídali hrozící pohromy, kterým oni zhola nijak nemohou ujiti; na př. lékaři nikdy nemocným neříkají, že tou nemocí sejdou se světa, ač to často vědí. Vždyť každá předpovčd neštěstí
118
může být schválena jen tehdy, když sc k předpovědi přidá hned také výstraha, jak se neštěstí vy varovat. Co tedy pomohly tehdy Lakcdaimoňanů m — nebo nedávno našim —. podivné úkazy a jejich vykladači? Mámc-li je pokládat za výstrahy od bohu, proč jsou tak nejasné? Mámc-li totiž pochopit, co se stane, bylo by třeba zřejmého prohlášení; nechtějí-li však bohové, aby se to vědělo, nemají nic naznačovat ani skrytě.
26. Všechen domnelý výklad, na kterém záleží předvídání budoucnosti, často se v činnosti lidského ducha a důvtipu rozbíhá bud na různé strany, nebo dokonce na strany opačné. Jako totiž v soudních sporech jinak věc posuzuje a vykládá žalobce, jinak obhaj-cc, a přece oba chtějí dojít víry, tak sc ve všech věcech, kterých se lze, jak sc zdá, dopátrat dohadem, najde dvojí řeč. Když však něco přináší na svět brzy příroda, brzy náhoda, a leckdy bývá podobnost jich obou i příčinou omylu, bylo by velmi pošetilé pokládat za jejich vykonavateli! bohy, po příčinách väakjiž nepátrat. Ty věříš, žc bojotští věštci v Lcbadii z kokrhání věštebních kohoutů předvídali, í e vítězství bude Theba-nů, ježto poražení kohouti mlčívají, vítězové kokrhají. Juppiter tedy tak významné obci dával toto znamení skrze kohouty? Ci snad
"9
ti ptáci zpívají j 01 tehdy, když zvi tržili? Ale tehdy kokrhali, aniž zvítězili! To je práve to podivné v znamení, namítneš. Veliké znamení, na mou věru! Jako by kokrhaly ryby, nikoli kohoutí! Kdy pak nekokrhají, v noci ci ve dne? Třebaže vůbec vítězi z bujností a jaksi z radosti jsou podněcováni kokrhat, mohla v tomto případě být náhodou ještě také jiná příčina radosti, kterou byli podrážděni, aby kokrhali. Dcmokritos velmi dobře objasňuje příčinu, proč kohouti kokrhají na úsvitě. Protože jim zatím potrava prošla útrobami, rozdělila se do celého těla a byla strávena, zpívají v klidu jsouce nasyceni. Za nočního ticha totiž, jak praví Ennius,
kokrhají z plných plic a hlučně křídly Ifrpají.
Když je tedy toto zvíře samo od sebe tak zpěvné, co napadlo Kal lis t hena, aby řekl* že bohové dali kohoutu m kokrháním předpovídat, ač to mohla dokázat bud příroda nebo náhoda?
27. řicnátu bylo hlášeno, že krvavé pršelo, že se také řeka Atratos zbarvila krví a že se potily sochy bohů. Myslíš, že by Thales nebo Anaxagoras nebo někteří jiní fysikové uvěřili těmto zprávám? Krev ani pot nemůže vycházet než z těla. Ale krvi docela podobné
může být i jakési zbarvení ze styku s leckterou zeminou. A vlhkost, která padne zvenčí, vypadá jako pot, jako to vídáme na štukových stěnách za jižního větru. Takových úkazů vidi za války bázlivé i všude ještě více ;i ještě větších. V míru si jich tak snadno nevšimnou. Patří sem ještě dále i to, že se takové s Hasáky vymýšlejí tím beztrestněji, čím snáze se tomu víří ze strachu a v nebezpečí. My jsme však tak lehkomyslní a nerozumní, že máme za zázrak, když myši něco ohlodají, a přece myši nic jiného nedělají"! Protože však před Marsickou válkou v Lanuviu, jak jsi řekl, my Si ohlodaly štíty, prohlásili to bar uspi kové za povážlivé znamení od boha! Jako by věru na tom záleželo, že myši, ve dne v noci něco ohlodávajíce, ohlodaly síta nebo Štíty! Neboť podle toho bych se já musil hrozně bát o sl á Ľ ježto onehdy v mém bytě myši ohlodaly Platonův Stát! Nebo kdyby byla ohlodáni! Kpikumva kniha o pozilku, měl bych věřit, že bude na trhu dražší živobytí?
Nebo nás snad děsí ošklivé zrůdy, když prý se někde narodí ze zvířete nebo z člověfca? Abych řeč příliš nerozvádél, všecky zrůdy mají jeden a týž důvod. Ať se narodí cokoli, ať vypatlá jakkoli, jeho znetvoření musí mit svou příčinu v přírodě, takže proti přírodě nemůže vzniknout nic, i když něco někdy
1 2 u
J21
vybočuje z obvyklostí. Hledej si tedy, mů-žeS-Ii, u každé nove a podivu é věcí příčinu, Ncnajdrš-li žádnou, mčj přece zajisté, že nic nemohlo vzniknout bez příčiny, a hrůzu vzbu-zenou novostí věci hleď zaplašit důvodem přirozeného rozumu I Potom tebe nepoděsí ani podzemní dunění ani rozčísniité nebe ani deAť kamení nebo krve nebo roj létavic ani pochodně spatřené na obloze. Kdybych se po příčinách všech těchto věcí, úkazů zeptal Ghrysippa, sám onen obhájce předvídání budoucnost i nikdy neřekne, že se to dčje náhodou, nýbrž uvede u všech úkazů důvod zdravého rozum u i Nii se totiž nemůže díl bez príčiny, rovněž se neděje nic nemožného. Stalo-li se něco, co bylo možné, nesmí se to pokládat za zázrak. Tedy zázraků není. Kdyby se totiž vzácné úkazy měly považovat za divy, být moudrý by] by také div Já věru myslím, že se již častěji přihodilo, že mezky ně porodila, než že byla moudrá! Usuzujme tedy na konec: Nemožné se nikdy nestalo. Goje možné, není div. Není tedy vůbec divů. Kterýsi hadač a vykladač znamení prý velmi vtipně odpověděl tomu, kdo se k němu uchýlil o radu, oznamuje mu jako zázrak, že prý se mu doma had ovinul okolo dveřní závory: ,,Div by byl, kdyby se byla závora ovinula okolo hada f" Touto odpovědí dosti jasně naznačil,
MU
že nic, co je možné, nesmíme považovat za zázrak
2ů. Gaius Grakchus napsal Marku Pom-poniovi, ±e prý, když jeho otec chytil v domě dva hady, zavolal do domu haruspíky. Proč je volal na hady, proč ne na ještěrky nebo myši? Protože tato zvířátka se vidí denně, hadi nikoli. Jako by na tom záleželoj jak často se děje, co je vůbec možne" f Já se přece divím, jestliže puštění samice mělo přinést smrt Tibcriovij puštění samce však mělo být zá-hubiié Kornélii, proč pustil j< dnoho? Vždyť haruspikové neřekli, co se stane, ncpustí-li žádného hada J Než Grakchus skutečné potom zemřel. Jistě pro nějakou těžší nemoc, nikoli proto, že byl puštěn had. Vždyť haruspikové nemají takový nezdar, aby se vůbec nikdy — aspoň čirou náhodou — nesplnila žádná jejich předpověď budoucnosti!
30. Kdybych věřil, že podle tvých slov Kal-chas u Homéra z počtu vrabců předpověděl počet let války trojské, velmi bych sc tomu veru divil. O jeho předpovědi mluví u Homéra (v překlade, který jsme pořídili ve volné chvíli) Agamemnon takto:
Snášejte, mužové, pevně a odvážně útrapy třáké, abychom z védě" li mohli, co za oíud K-akW rám včäti, idali proroctví platné cl Šalebné v srdci svém chová* Neboť na onen úkaz k víichni pamatujeme,
123
■ ii Imi, Itťlt) z íiaudů kalných june vyváříi živi n zdrávi. ■Sotva ie aulický prístav se naplnil ŕrckými loďniL, ľŕoii a Priamovi icí. smrt a -/i Im hu nesly t pobílíe chladných hájů Itdyi na ohni oltářů kouřných rohaté !>ýky jsme obetovali, by bozi nám prali, lehdy pud itinným piata nem tam, kde %yvŕral pramen, zřeli jsme hrosnŕho draka, jenž v ohromných kruzích
se Kvíjel,
na pokyn Jovů v jak od oltáře sc na platan plaíí, najehni vysokých vítvlchpak mláďata vhnířdé ptaŕlm napadne, požírá chtivé, až celkem osm jich spolkl, devátá nad nimi létala matka, a píítčla žídne. I tu ohromnou tlamou drak onen rhytil n ahltl. Draka toho, když ptáčata nŕŕná i ŕ matkou byl zhubil. Jupiter, který ho poslal, odklidil zase: pokryl ho kamennou koží a drak « proměnil v káním. My viak JidŕSen! stáli a zjevu se divili tomu, který uprostřed oltářů božích se před námi udál. Tehdy Kalchantův hlas nám zase důvěru vrátil. uProČ jste tak strnuli náhle, ó Achajltt, bláhovým
strachem?
Toto znamení postlal sám Jupiter, otec nái dobrý, pozd ní b pomal ý osud, via k přr*l a v 11 < z nřhc nám kyne. Kolik zřeli jste ptáků, jež draci zub pred vámi zhltl, tolik také Hr t my před Trójou bojovat budem, v desátém roce až padne, my jisté dojdeme své pomsty! Tuto věštbu dal Kalchaa a splnení jrjf ne blííí.
Jaké pak je to konečné věštění, které z vrabců hádá na léta, a proč ne na měsíce nebo na t lny? Pročpak hádá z vra bečku, na kterých není nic zázračného, o draku vín k mlŕí, ač prý se — věc zhola nemožná — proměnil v kámen? Konečné jaká j e podobnost vrabt;r
a roku? Ale o onom hadu, který1 se pri obci i objevil Sullovi, pamatuji si obé, i že Sulla obětoval, hodlaje vytáhnout do pole, i že had vyjel zpod oltářej a onoho dne bylo dobyto skvělého úspěchu, nikoli z návodu haruspi-kova, nýbrž zásluhou vojevůdce.
31. Jenže tyto případy podivných úkazů nejsou v niěem podivné. Vykládají se teprve, když už se staly, dodatečně vedou k dohadům, na pK vypravováni o pšeničných zrnech snesených do úst Midasovi a o včelách, které prý hochu Platonovi usedly na rtech. To nejsou ani tak zázraky jako apíäc krásné výklady. Než pfece to mohly být nuď přímo pouhé výmysly, nebo se výpovědi vyplnily náhodou. Vypravování o Roscioví, že prý totiž byl omotán hadem, může ovšem být vy my Sieno; re vSak v kolébce had by i, trnnu není třeba příliš divit, zejména v Soloninsku, kde se hadi u ohniälč objevují velmi často, Neboť že ha-ruspikové od po věděli, že bude velmi slavný a velebený muž, divím se, že nesmrtelní bohové sice odhalili *lávu budoucímu herci, Africkému vítězi však níel Ty jsi také sebral podivné příběhy Flaminiový; že se i s koněm najednou skácel, to přece není žádný div! 7x-se polní odznak první setniny nedal vytáhnout ze země? Možná, íe orlonoí jen bázlivě vytahoval lot co do země zarazil s plnou dů-
věrou! Což kúň Dionysiův? Vzbudilo snad nějaký úžas, žc se vynořil z reky a že měl na hřívě roj včel? Ale ježto se Dionysios brzy potom skutečně ujal vlády, náhoda dodala oné příhodě významu zázračného. Ale La-kedaimoňanům v Herkulově svatyni zbraně zachřestily, zavřené dveře chrámu téhož boha v Thcbách se najednou samy otevřely a Štíty vysoko zavesene byly nalezeny na zemí. Nic z toho se nemohlo stát bez pohybu; kde je tedy důvod, abychom prohlašovali, že se to stalo spíše z řízení božího než náhodou?
32, Avšak na hlavě Lysandrovy sochy v Delfách prý vyrostl věnec z ostnaté trávy a to znenadání. Opravdu? Myslíš, že ten věnec vyrostl drive, než se ujalo sémě? Já väak myslím, žc tam tu hrubou trávu nanosili ptáci, lidé že jí tam nenaseli. Vše, co je na hlavě, může sc zdát podobné věnci. Žc touž dobou podle tvé řeči opadaly také 2laté hvězdy na sousoší Kastora a Polluka v Delfách a žc nikde nebyly nalezeny, to sc spíše zdá dílo zlodějů než bohů. Nadmíru se však divím, že se do řeckého dějepisu dostalo i rozpustilé chování dodonské opice! Je něco všednějšího, než že ona obludovitá potvora skácí osudí a rozhází losy? A dějepisci ujišťují, že sc Lake-daimoňanům nikdy nedostalo nad toto znamení výstrahy truchlivější! Ony předpovědi
12b
vt 1 I • , iiiplní-li se Albánské jezero a vyteče dn 111 • • 11   /i* zanikne lí nn, iiclrží-li se, žc padnou V' je? ledy byla voda Albánského jezera lena ku prospěchu předměstských polí, 11 l nit k zabezpečení hradeb a města. Ale za nedlouho potom byl slySen hlas napomínali' 1 1   larat se, aby Gallové nedobyli JUma. IVcitíi |n ý byl na nové cestě založen oltář Živi um slovu. Co z toho? Ono Živé slovo, dokud ho nikdo neznal, mluvilo a napomínalo ■1 od toho dostalo i jméno. Sotva však mělo ■ sídlo i oltář i jméno, oněmělo? Totéž se říci i o Monetě, dala nám někdy nějaké mil •■ inu nutí kromě jednou o té březí svini?
;. Dosti již o divech. Zbývají auspicie a losy, to jest určení osudu, která se tahají jako losy, nikoli výroky a předpovědi ústní, jež uprávněji nazýváme věštbami. O těch promluvím, až dojdeme k přirozenému předvi-it.iní budoucnosti. Rovněž zbývá ještě promluvit o Chaldajích, Nejdříve si však všimněme auspicií. — Augurovi je těžko tuto věc vyvracet. — Maršoví snad, ale Římanu docela snadno. Vždyť nejsme tací auguři, ahy-ehom z pozorování ptáků a ostatních znamení předpovídali budoucnost. A přece myslím, že Romulus založiv město teprve po vykonání auspicií věřil, íe v předpovídání budí mcnojji i záleží auguriká věda. Si aru věk >.e
127
totiž v lecčems mýlil. Ale tulo víru, jak vidíme i zmenila praxe, vzdělanost i čas. Drží st stále —jednak aby lid mčl ř<:mu vířil, jed-nik k velikému prospěchu obce — obyčeje, inibij/i-iiKké názory, nauka, práv* ftúgtUW i vážnújst sboru. Věru nej těžší trest si zasloužili konsulové Publius Klaudius a Lučina Ju-nius, že se přes nepříznivá znamení vyduli na moře; neboť měli vyhovět, náboženskému citu a obyčej, zděděný po předcích, neměl být tak zpupně zavržení Právem tedy byl jeden z nich soudem Jidu odsouzen k smrti, druhý se usmrtil sám- Flaminius neposlechl výstrahy ptáků, zahynul tedy i jí vojskem. Ale
0 rok později Paulus poslechl. Což nepadl
1 on v bitvě u Kan a nezahynulo i vojsko? Zajisté, ať jsou auspicie nicotné, ty auspicie, kterých my užíváme, bud z chování kuřat nebo ze znamení na obloze, jsou pouhé stíny auspicií; auspicie to vůbec nejsou.
34. „Quinte Fabie, přeji si, abys mi byl nápomocen při pozorování znamení/4 Fahius odpoví: „Slyšel jsem." Za starých časů byl teefy ku pomoci přibírán znalce, nyní kdokoli, Věci znalý musí však být, kdo má vědět, co je posvátné ticho. Silentium se totiž nazývá při pozorování ten stav, když je víe pří pra-veno, aby se pozorování konalo docela správně a bez chyby. Tu chvíli poznat dovede jen
dokonalý augur. KdyŽ vykonavatel auspicií vybídne pomocníka přizvaného k auspicím slovy: „Rciž, až se bude zdát i, že je silentium/* tázaný ani nevzhlédne vzhůru ani se neohlédne, hned odpoví: „Zdá se, že je silen-iium.ll.\Lí to omn:„Rciž,až se budou pasti.11 „Pasou se." Kteří ptáci nebo kde? Odpověd: Sluha, od toho nazvaný drti bežní k, přinesl kuřata v kleci, To jsou tedy ti prostředníci Jovovi! Co na tom záleží, zda žerou, či nežerou? Ježto však, když žerou, je třeba, aby jim ze zobáku padaly drobty a tepaly půdu, říkalo se tomu z počátku terripavium, potom lerripudium a nyní se tomu říká tripudium, Když se tedy kusy žrádla ze zobáků drobí a padají na zem, ohlašuje se zkoumáte Ji znamení nei příznivější,
35, Může tedy v tomto znamení budoucnosti hýl božské řízení, když j c i;ik násilně vynuceno? 2c v nejstarěích dobách auguři tohoto druhu neužívali, je dokázáno tím, že máme staré rozhodnutí sboru, že tripudium může dátí každý pták. Teprve tehdy by to bylo auspicium, kayby se pták objevil sám od sebe, Tehdy by se skutečně mohl zdát tlumočníkem a průvodcem Jovovým. Když se však nyní drůbež zavřená v kleci a vyhladovělá vrhá na kusy kase, až jí ze zobáku něco vypadne, ty to máS za znamení a do-
lití
mníváä sej že Romulus takhle zpytoval budoucnost? MyslíS, že ti, kdo hledali znamení, sami oblohu nepozorovali? Nyní to ukládají opatrovníku drůbeže a ten jim oznamuje, co viděl. Blesk zleva máme za nejpříznivčjsí znamení při všem kromě snemovaní. Tento obyčej byl zaveden ku prospěchu státu, aby vedoucí státníci byli vykladači znamení, rozhodujíce o platnosti jednání v shromáždění lidu, ať na nčm měl konat soud nebo se usnášet o právní platnosti zákonů nebo volit úředníky. Ale když auguři pro hlásili, že konsu-love Scipio a ťigulus byli zvoleni nesprávně, oba kons úlové se na zprávu Tiberia Grakcha úřadu vzdali. Kdopak popírá augurskou vědu? Divinaci popírám! Ale haruspikové jsou lidé boží. Když je Tiberius Grakchus pro náhlou smrt muže majít ího ohlásit výsledek hlasování první centurie — ten muž se najednou skácH a padl mrtev k zemi — uvedl do senátu, řekli, že se předseda nezachoval správné. Především uvaž, zda se jejich výrok netýkal toho, který mři ohlásit výsledek hlasování centurie; ten totiž byl již mrtev — to v£ak mohli říci též bez božího vnuknutí z vlastního dohadu. Dále možná náhodou. Náhodu z tohoto případu naprosto nemůžeme vylučovat, neboť co mohli vědět etruští haruspikové bucT o správném vybrání místa k auspi-
130
eiím nebo o právní platnosti pomrria?Já věru spise souhlasím s Gajem Marcellem než s Ap-piem Klaudiem-—oba byli moji soudruzi — n věřím, že augiirské právo bylo později přece zachováváno a udržováno z důvodů státních, ač se zprvu zakládalo jen na víře v bozi f i zenír
36. Ale o této věci jinde obšírněji; prozatím stačí tolik, Všimněme si totiž cizích au-gurif, v kterých je více poverčivosti než umění. Užívají skoro vSeeh ptáků, my jen některých. U ni eh jsou neblahé jiné druhy znamení než u nás, Dciotarus se mne Často vyplavili 11:1 způsob a rád našrho zpylování, já zase jeho. Pro bohy nesmrtelné, jak veliký to byl rozdíl! Xčkterá znamení dokonce měla platnost opačnou J A on jich užíval stále. Do které míry jich užíváme my, kromě doby, kdy je nám to právě uloženo od lidu zároveň s úřadem, kterým nás pověří?
NaSi předkové nechtěli vést i války jinak než po vykonání auspicií. Kolik již uplynulo let od té doby, co války vedou prokonsulovč a proprétori, ač auspicií nemají? Přecházejí tedy řeky bez auspicií a ani kuřaty nedávají hledat znamení. Kde je tedy způsobilost ptáků k věatění? Protože války vedou i ti, kdož auspicií vůbec nemají, zdá se, že se zpytování znamení omezuje jen na věci městské, 2 vá-
13*
leČniciví že je vymýceno, Neboť hádání ze záření hrotů kopí, což je zcela vojenské au-spicium, zcela zrušil již známý Markua Mař* cellus* který byl pětkrát konsulem; a byl to výborný vojevůdce a zároveň výborný augur! On též říkával, jestliže se někdy rozhodl svislí bitvu, že z pravidla cestuje v zastřených nosítkách, aby prjř mu auspicie nehatity jeho záměry. Tomu je podobně* co doporučujeme my auguii, odpřálinout spřežení, aby se ne-naskytlo znaními ze spřežení tahounů.* Ne-chtít, aby nás Jupiter napomínal, není právě nic jiného než zařídit, aby se burj znamení vůbec nemohlo stát, nebo stane-li se již, aby nemohlo být spatřeno.
37. Neboť jc věru nad míru směšné, když říkáš, žc Dcíotarus nelitoval auspicii, kterých se mu dostalo, když se ubíral k Pompcjovij že prý zachovávaje věrnost a přátelství k národu římskému konal jen svou povinnost. Uylať prý mu důležitější sláva a chvála než jeho království a majetek. Rád věřím, jenže jak to souvisí s auspicietru? Vždy ŕ mu havran nemohl krákorat, ie si počíná správně, chystaje se hájit svobody národa římského* Sám to cítil, jakož vskutku cítiL Ptáci ve&tí jen konce bučí příznivé nebo nepříznivé, Já myslím, ie Deiotarus užil auspicií mužnosti, jež zapo-
* Kůr I ■» t*h0HT5l Jcit* enpf»l*ni ithuríůňr TfdlklL
133
vídá dbát osobního Štěstí, jde-H o to zachovat dané slovo. Ale jestliže mu ptáci napovídali konec zdárný a úspěšný, zajisté je] ošálili. Utekl z boje s Pompcjem. Zlá doba! Opustil jej, truchlivá věc f V Caesarovi měl zároveň nepřítele i hostinného přítele; co nad to může být smutnějšího? Když mu vyrval tetrarchu na území Trokmorů a svěřil ji jednomu svému pergamskému nohsledu, a rovněž mu odňal Arménii, kterou mu svěřil senát* a aČ byl od něho přijat s projevy veliko-lepého pohostinstvy opustil j pí oloupeného i jako hostinného přítele i jako krále* Ale odbočují příliš daleko, vrátím se k své věci, Ptá-me-li se na výsledky, po nichž se pomocí ptáku pátrá, nebyly Ďctotarovi nijak příznivé, jestliže na povinnosti, dokázala je jeho muž-nostj nikoli auspicie.
3S. Nedbej tedy berly Romulovy, která prý ani v nejprudčírn ohni nemohla shořeti. Zavrhni brus Attia Navi a. Ve filosofii nemají míl místo smyšlenky ani báchorky* "Okol filosofa spíše byl zkoumat především samu přirozenou podstatu veškerého předvídání z ptac^ tva, potom původ a vznik a na konec soustavnou důslednost, Co tedy působí, že ptáci sem tam poletující néco naznačují, a někdy butf zpěvem nebo letem něco konati zapovídají, íindy přikazují? Proí je váak některvm otá-
kům dáno dávat platne znamení zleva, jiným zprava? Kterak se na to přišlo, kdo to objevil a kdy? Co o tom řekneme? Etruskové přece mají za zakladatele své nauky aspoň onoho vyoraného chlapec. Koho my? Snad Attu Navia? Jenže Romulus a Remus jsou o několik let starší a oba jiz byli an^un, jak víme. či snad to prohlásíme za vynález Pi-sidů nebo Kitíkii nebo Frygů?Je tedy jemně vzdělaným lide m libo mít za původce 1h>í-skě moudrosti barbarské národy?
39. Avšak auspicií užívají všichni, králové, národové i kinemivŕ.Jako by nevčdomosl nebyla rozSířetia po celém světě zc všeho nejvíce! Nebo jako by ses ty sám v sporných věcech spokojoval míněním davu! Kolik jen Udí nepokládá rozkoš za dobro J Ba dosti mnozí dokonce za vrchol dobral A dají se tímto množstvím st Dikové odstrašit od svého přesvědčení? Či se snad dav řídí jejich vážnosti aspoň vo velené případů'.1 K y tedy div, jestliže při auspicií ch a vůbec při zkoumání budoucnosti slabé duše vymýšlejí ony pověry, k pravdě však proniknout nemohou? Jsou ■ •i '.in -1 vespolek důslední a jednotní? Podle běž uč n n Si a u^uch k c vědy napsal Ennius:
,,v tom vŘak zabfruélo itlc:v-a, aŕ obloha
byla jasná.LN
Ale u Homéra si Aias stěžuje na trojskou krutost asi takto hlásá:
„Jupiter blesky zprava pŕlaŕň najevo dává/'
Nám se tedy znamení zleva zdají lepší, Řekům a barbarům zprava, Ovšem dobře vím, že my příznivým znamením říkáme Irvá [si-nistra), i když se objeví na pravé straně; ale zajisté naši to nazvali levé, cizinci pravé, protože se tak z většího dílu zdálo lepší. Jaký to nesoulad v těchto věcech 1 Hled, poněvadž užívají jiných ptáků, jiných znamení, jinak jHizorují, jiné odpovědi mají, ncní-Ii třeba vyznat 1, že příčinou toho je jednak jejich omyl, jednak pověra, v mnohých případech i šalba?
40. A k těmto pověrám ses nerozpakoval přidat ještě bezděčná slovní znamení. Acmi-ji a řekla Paulovi, že Pera a pošel, což otec přijal za dobré znamení. Gaecilie, že své místo postupuje dceři. Dále sem náleží také ona známá průpověď: Zachovávejte posvátné mlčeníí( a význam první centurie vyvolané, aby odevzdala hlas, dobre to znamení na sněmu. Takto se chovali jest sám proti sobě být výmluvný a slovy hojně zásoben. Kdy bys, přihlížeje k takovým náhodám, mohl být v duši klidný a 11 plně volný, aby ses k vykonání záměru nedal věsti pověrou, nýbrž
*34
l35
rozumem? Snad takhle? Prohodí-li někdo tu a Lani některé slovo ve vlastní věci a za své řeči, a hodí-li se některé to slovo dobře k tomu, co ty právě hodláš dělat nebo na co pomýšlíš, zastraší tě to nebo povzbudí? Když Markus Krassus v Brundísiu nakládal na lodi vojsko, kdosi v přístave prodávaje fiky při vtržené z Kaunu vyvolával:K aunejské J*c* Řekněme, je-li libo, že Krassus byv jím upozorněn měl od plavby upustit; nebyl prý by zahynul, kdyby byl poslechl výstrahy h Uznává-me-li takové malicherné věci za platné, bude třeba dbát i toho, když se vyvrtne noha, přetrhne řemének u opánků nebo když kýchneme,
41. Zbývají jeStě věštby losem a Chaldaio-vc, abychom potom přešli k věStcům a snům. Myslíš tedy, íc mám promluvit o věStbách? Co je věštba logem? Skoro totéž jako mrskat prsty** r metat kůtky nebo tabulkami, neboť ve všech těchto věcech platí holá náhoda, ale nikoli rozum ani rozvaha. Tohle vseje chytře vymyälcno buď na výdělek nebo z omylu, pověry nebo na ošálení. Ale jako jsme učinili při výkladu o činnosti haruspiků, tak í nyní vizme, co se vypravuje o původu nejsi a vnějších věšteb losem. Pracnestské památky nás
*• Hra, nynJ íliiz> v*ni isifirii.
poučují, že uSlechtilého a počestného N u meria Suffustia pobízely časté sny a na konec i vyhrůžky, aby na označeném místě dal lámat kámen. Viděním ve snádi byv poděšen, dal se do toho, ač se mu spoluobčané smáli. A když skálu vylámali, vyloupli prý také věštby napsané starým písmem do dubových desek. Ono místo je dnes zbožně ohrazeno u chrámu Maličkého Jova, který g Junonou sedí na klíně Fortuně ssaje mléko a ručkou sahá po prsu. Dodnes je velmi cudně od matek uctíván. A zároveň prý na tom místě, kde nyní stojí chrám Fortunin, vy prýštil z olivy med a h ar us pikové prý prohlásili, že ony věštby budem ve veliké úctě. Na jejich rozkaz byla z té olivy udělána skřínka, do níž byly uloženy ony věítby, které se dnes na Fot umí 11 pokyn vynášejí. Co jistého v nich může tedy být, když je na Fortunin pokyn hofiík nikam;! míchá a vytahuje? Ale kterak se tam ty destičky dostaly? Kdo je řezal, hladil, popisoval? Bohu, řeknou, není nic nemožného. Kéž by byl stolkům vĚtípil moudrost, aby v pověreíném vzrušení a tísni nevěřili hned všemu! Avšak všední život vytlačil již tento druh prorokování. Krása a starobylost svatyně zachovává však j cítě dnes praenestským věítbám jejích vážnost, ale jen u o berného lidu. Neboť který úřad nebo který jen trochu znamenitější muž
136
'37
užívá losu jako předpovědí? Jinde ovanu losy zcela pominuly, a již se jich neužívá, karneades podle Klitonuichova svŕdccí\ i prý říkával, že prý nikde neviděl Stčstčnu Šťastnější než v Praeneste. Pusťme tedy se zřetele i tento druh hádání budoucnosti.
4a. Prikročme již k předpovědím Ghal-daiů, vykládajících neblahá znamení, Platonův žák Eudoxos, podle mínění nej větších učenců snad mezi astrology první, ic přcsvřd* čen — a máme i jeho písemné svědectví — že se Chaldaiúm ani jejich proroctvím a před-
Íxivědím o budoucím životě každého jednot-ivec podle jeho narození mnoho věřit nesmí. Také Panaitios, jenž jediný ze stoiků předpovědi astrologické zavrhl, jme nuj c dva nej větší astrology své doby, Arehelaa a Kassandra, kteří prý sice vynikali v ostatních odvětvích astrologie, ale předpovědi toho druhu prý neužívali. Skylax z Halikarnassu, Panaitniv přítel, výborný astrolog a přední muž v obecni správě, zcela zavrhl tento způsob ehaldajského prorokování. Ale abychom se už nedovolovali svědků a řídili se i rozumovými důvody, ti, kdož hájí chalílajských předpovědí podií1 dne narození, vykládají lakto: VY zviirl-niku, po řecku dzódiakos, prý je jakási síla, taková, ie každá část onoho kruhu svým způsobem hýbá oblohou a mění ji podle toho.
kde je v které době každé souhvězdí, zda na svém místě nebo na místě sousedním. A tuto sílu prý hvězdy zvané oběžnice vzbuzují různě* Když se vsak octnou právě v té části kruhu, kde je zrození člověka právě se rodícího, nebo v té části, která je s onou nějak sdružena nebo shodná, říkají tomuto stavu trojúhelník nebo čtverec.
Ježto pak se v každé roční době změny počasí a převraty na nebí velmi zesilují ještě účinky souhvězdí se blížících nebo vzdalujících, a když účinky slunce způsobují ony zjevy, které vidíme, je prý nejen pravděpodobné, nýbrž mají za jistou pravdu, že prý rodicí se hoši získávají takový duševní í tělesný stav, jaké jc složení vzduchu. A podle toho prý se vytváří povaha, vlohy, duch, tělo, životní činnost, příhody a nehody každého jedince.
43. Úžasné bláznovství J Xehoť každému omylu nesmíme prostě říkat hloupost. T stoik Diogenes jim něco uznává, na př. že dovedou předpovídat aspoň to, jaká asi bude povaha a k čemu kdo asi bude nej způsobilejší. Ostatní však, co slibují, prý vůbec znát nemohou. Vždyť i blíženci jsou si tělesně podobni, životem vsak a svými osudy prý se zpravidla od sebe liší- Lakedaimonití králové Proklés a Eurysthenés byli bratři dvojčátka; ale nedožili se ani stejného věku, Proklés zemřel o rok
139
dříve a slavnými finy daleko vyníkl nad bratra. Avšak já prohlašuji, že Chaldaíové nemohou vědět ani to, co jim ten dobrý Diogenes s jakýmsi sebezapřením přiznává, že uhodnou. Neboť když, jak sami říkají, měsíc má vliv při narození a Ghaldaiové pozorují při narození souhvězdí, která, jak se zdá, s lunou nějak souvisí, podléhajíce velmi snadnému zrakovému klamu, posuzují to, co by měli vidět rozumem a duchem. Mathematický výpočet totiž, který by jim měl být znám, poučuje, jak nízko se měsíc pohybuje, skoro se dotýkaj e ze mě, j a k d aleko je vsak od nej bl ižšího Merkura, mnohem dále od Venuše, potom v docela jiné vzdálenosti od slunce, jehož světlem je prý osvětlován. Zbývající tři vzdálenosti jsou však ohromné, oa slunce k Marsu, odtud k Jupiterovi, dále k Saturnu, odtamtud k obloze samé, což je nejzazší a nejvzdáleněji*! končina světa. Která sila by tedy mohla ze vzdálenosti skoro nekonečné působit na měsíc, ba dokonce ještě na zemi?
44. Což když učí — a učit tomu musí -■ že všecky zrody všeho živočíšstva na celé vzdělávané a obydlené zemi jsou tytéž a že tedy všichni, kdož se narodili za téhož stavu podnebí i hvězd, musí mít stejný osud, zda není zřejmé, že tito nebeští vykladači sami víibec neznají ani podstatu vesmíru? Neboř kdežto
ony kruhy, které dělí oblohu jakoby v půli a omezují náä rozhled, řecky hondzontes, naším slovem se nejlépe nazývají obzor —Jsou velmi rozmanité a na každém mis tě jiné, je zhola nemožné, aby východ a západ souhvězdí nastával u viech národů současně, Jestliže jejich účinky jc teplota vzduchu a podnebí upravována brzy tak a brzy jinak, kterak by rodící se mohli mít tutéž přirozenost, tyléž vlohy, když je podnebí tak různé? V našich krajinách po letním slunovratu vychází souhvězdí Psa a to o několik dní později, kdežto u Tro-glodytů, jak se píše, vychází již před slunovratem. I když tedy uznáme, že nebeská síla má nějaký účin na pozemské živočichy, musí se vyznati, že ti, kdo se narodili zároveň, mohou nabyti různých přirozeností pro různost podnebí. Ale jim se to nijak nechce líbit; oni totiž hlásají, že se všichni narozeni zároveň, ar přišli na svět kdekoli, rodí s týmž slavem tělesným i duševnhn.
45, Ale jaká je to pošetilost, domnívat se, že při ohromných pohybech a změnách na obloze nic na tom nezáleží, kde který vítr fouká, liják se řítí a zuří bouře? V těchto úkazech bývá i na docela blízkých místech Často taková nepodobnost, že na př. v Tuskulu je docela jiné počasí než v Římě. To nejlépe pociťují námořníci zakoušejíce při plavbě okolo
140
mysů Často největ&ích změn větrů. Když je ledy nebe brzy jasné, brzy zase bouřlivé, zda může ělověk zdravého rozumu říci, že tyto úkazy souvisí s osudem novorozených? Tím méně věci mnohem jemnější, které vůbec nemůžeme vnímat, ale také jen stěží můžeme chápat, vlivy měsíce a ostatních souhvězdí na vytváření ovzduSí, že maji takový význam při narození dětí? Což dále, když nevědí, že Um úplně niěí význam semene, tak důležitého při plození a rození, je to jen malý omyl? Nebo ŕ kdo nevidí, že děti napodobují rodiče ve vzrůstu, v povaze a většinou i v držení lěla i pohybech? To by se nedělo, kdyby toho příčinou nebyla silná přirozenost rodičů, nýbrž přiměřený vliv měsíce a ráz podnebí. Jenže zkušenost, že tí, kdož se přesně v tutéž chvíli narodili, mívají docela různé povahy, různý život i osudy, zdaž není dostatečným důkazem, že doba narození nemá na daläí život zhola žádný vliv? Ledaže věříme, že praví ve chvíli, kdy se narodil Africký, ani nebyl počat ani se nenarodil nikdo druhý na světě* Zdaž tedy žil jeSlě jeden takový muž?
46. Dále, zda není obecné známo, že mnohým, kteří se narodili s nějakou vadou, bylo pomoženo a vada byla opravena, když se bud sama příroda rozpomenula nebo byla též po-
14a
liidniita odborným zákrokem nebo lékem? Na př. měl-li někdo jazyk tak přirosdý, že nemohl mluvit, byl mu nožíkem podříznul a uvolněn. Někteří napravili vrozenou vadu horlivým cvičením, ni př. Falerský vypravuje, že Demosthenos, nemoha dobře vyslovovat hlásku r, usilovným cvičením dokázal, Äe ji potom vyslovoval cíocela správně, Kdyby takové vady měly svůj původ ve hvězdách a byly jimi vštípeny, nemohlo by je změnit nic, K o/nosí sídlišť zda není také příčinou různosti lidských plemen? Snadné je v řeči probrat tyto různosti a zjistit tělesné i duševní ]-o/.díl\ mezi Tndy a PerSany, Aithiopy a Syry, A jak úžasná je zde tato nepodobnost a různost! Z toho se pochopí, že při narození má mnohem větší vliv různá poloha kraje než blízkost měsíce, Ncboí co se říká, že prý Babyloňané po čtyři sta sedmdesát tisíe let podrobně zkoumali hochy, jací se rodí, je to xlam. Kdyby to byli skutečné dělali, nebyli by zajisté od toho upustili. Nemáme vSak nikoho, aby bud dosvědčil, že se to děje dosud, nebo věděl, že se to dělo.
47. Vidis-li, že nehlásám, co hlásal Kar-neades, nýbrž co řekl první stoík Panaitios? Já vsak zkoumám ještě dále toto, zda se všichni, kteří padli v bitvě u Kan, narodili pod toutéž hvězdou? A přece měli všichni docela
H3
n lij n ý konte! Lid ŕ vynikající nadáním a duchem, zda jsou také vSichni z jednoho souhvězdí? Což se jich každou chvíli nerodí nesmírně mnoho? A prcce se nikdo nevyrovná Homérovi! A zálcži-li opravdu na tom, za jakého stavu na obloze se živočich rodí, musí to arci platit nejen o lidech, nýbrž také o zvířatech. A přece není větší bláhovosti! MáS přítel Lucius Tarutius Firmanus, obzvláštní znalce chaldajských Výpočtů, odvozoval dokonce den založení nakho města od oněch Pa lilií,* za kterých prý je Rornulus založil, a učil, že prý se Řím narodil, když mčsic byl ve znamení Vah; a nerozpakoval se pěti o jeho osudech. O, strašná sílo omylu 1 Což dokonce den zrození města stál pod vlivem hvězd a měsíce?] Dejme tomu, že u hocha na tom záleží, za kterého působení hvězdného nebe začal dýchal.; /.(la to mohlo mít vliv na cihly a vůbec stavivo, z něhož je postaveno město? Ale k čemu plýtvat ještě slovy? Denně je tato domněnka vyvracována. Kolik předpovědí — jak se pamatuji — bylo dáno od Chaldaiů Pompcjovi, kolik Krassovi, kolik samému Caesarovi, že všichni zemrou ve vysokém věku, doma a jen se slávou! Hrozně bych se tedy divil, že by ještě dnes mohl někdo věřit těm lidem, když vidí, že jejich před-
• Svátky.
|xrvědi jsou denně vyvraceny skutečnými událostmi.
48. Zbývají ještě dva druhy předpovídáni budoucnosti, které prý máme od přírody, nikoli od vědy, totiž proroctví a sny. „O těch, je-li libo, si, Quinte, pohovořme/* „Mně to bude velmi milé/1 odpověděl Qirintus, „vždyť zcela souhlasím s dosavadními tvými výklady. A abych řekl pravdu, ač mě tvá řeč v mém názoru utvrdila, přece jsem také sám ze ivé-ho rozumu pokládal stoické mínění o před-vídání budoucnosti za příliš pověrčivé. V této věci mě spíĚe zajímalo přesvědčení peripate-tiků, i starého Dikai archa i Kratippa, dnes proslulého, kteří věří, že v lidském nitru je jakási věštebná schopnost, kterou lidé předvídají budoucnost, když jejich duch, bud / božího nadšení rozjarený nebo spánkem uvolněný, pohybuje se svobodně a nespoután. Velmi rád bych slyšel, co o tom soudíš a kterými důvody jejich mínění podvracíš?1'
49. Když domluvil, zaěal jsem opčt svou řeč jakoby znova od začátku. Dobře vím, tlel jsem, Quinte, že jsi o ostatních druzích předvídání budoucnosti měl vždy své |ks-chybnosti; tyto dva druhy, totiž předvídání z opojení a ze snů, jsi stále uznával, které, jak se zda, vyvěrají z volného ducha. Heknu tedy, co o těchto cívou druzíeh mám za správné.
144
45
Dříve však jrJUč budu uvažovat, ke kterým důsledkům vede úvaha stoiků i naSeho Kra-lippa. Rekl jsi toliž, že Chrysippos a Diogenes jakož i Antipatros uvažují takto: Jsou-li bohové. :i neoziiumují-li napřed lidem budoucnosti, bud lidi nemilují, nebo sami bu* douenost neznají, nebo se domnívají, že lidem na tom nezáleží, aby znali budoucnost, nebo myslí, že se nesrovnává s jejich velebností předznačovat lidem budoucnost, nebo ji -h ti i sami, ;ič jsou bohové, předznačovat nemohou* Avšak bohové nás milují (vždyť to jsou dobrodinci a přátelé lidského pokolení). Rovněž dobře vědí, co sami předurčili a napřed ustanovili. Dále i nám na tom záleží, abychom znali budoucnost (vždyť budeme obezřelejší, budeme-li ji znáti). Rovněž to nepokládají za nedůstojné své velebnosti (neboť nad dobročinnost nenf nic lepšího) a budoucnost napřed znáti mohou — není tedy bohů a nenaznačují nám budoucnost. Ale bohové jsou, naznačují tedy, a když naznačují, dávají nám také možnost různým způsobem poznávat jejich znamení (sice by naznačovali matně); a dávají-li tu možnost, nemůže nebýt ani předvídání budoucnosti - - je ledy předvídáni budoucnosti. —
Ó, Lech lidí důvtipných! Jak zkrátka myslí, že vyřídili těžkou věc f Uvazujíce užívají
14b
k úsudku věcí, z kterých jim žádná není dána. Ale za rozumný úsudek jest uzuati úsudek, při kterém se pochybná věc dokazuje věcmi nepochybnými.
50h Vidíš-li, kterak Epik u ros, o němž stoi-kové často říkávají, že je duševně tupý a ne-vzdělaný, vysoudil, Že je nekonečné to, co ---— ---
uznat. „Ale co je vše jeden celek, vesmír, to se nevidí odnikud z vnějaka." Ani to se nedá popřít, „Ježto tedy nemá žádný okraj, musí být nekonečný." Vidíš, kterak důkaz od uznaných věcí dospěl k věci do té doby nejisté? To vy, logikové, neděláte, a usuzujíce nejen že neužíváte pravd obecně uznaných, nýbrž užíváte důvodů, které, i když se uznají, k zamýšlenému důkazu nijak nepřispívají. Vždyť hned na prvém místě uvádíte větu: „Jsou-li bohové, jsou k lidem dobročinní.14 Kdo vám tohle uzná ľ Snad Epikuros? Ten přece učí, žc se bohovu nestarají o nic, ani 0 své, ani o cizí l Či náš Ennius? Ten za hlučného souhlasu a potlesku lidu praví:
Já jsem Hkul vidy a řeknu zas, žc nebešťané jsou, aviak jejím zcela jedno, cosi ÍEtlŕ dčlajL
'47
A ovšem připojuje odůvodnění, prot tak věří. Jenže nám není třeba dalSí verše uvádět, statí vědět, že stoíkové mají zajisté, co je pochybné a sporné.
51. Další věta, že bohové vs> vědí, protože vseje od nich stvořeno* Ale právě v této věci jak prudký boj zuří s největAími učcnc i, popírajícími, že tento svět je dílo rukou božích I Ale nám záleží na tom, abychom znali budoucnost. Dikaiarchos napsal velikou knihu o tom, že je lépe budoucnost neznati než znáti. Äíkají, že prý to nesluší velebnosti boží, totiž nakukovat do chaty každého jednotlivce, aby viděli, co komu prospívá. A budoucnost předvídat mohou. Popírají to väak ti, kdo prohlašují, žc budoucnost není jistá. Vidíš tedy, že se věci pochybné a sporné berou za jisté a uznané? Potom věc zkroutí a usuzují takto: „Bohové tedy nejsou a nenaznačují budoucnost" Domnívají se totiž, že důkaz je již hotov! Potom přidávají: „Ale bohové jsou!" Jenže právě tohle všichni neuznávají! „Naznačují tedy budoucnost." Jenže ani to není nutný důsledek, neboť bohové mohou být a přece budoucnost nenaznačuji!! ,,Naznačují-li väak, dávají lidem také jaksi možnost, aby jejich znamením porozuměli." Aleje i také možné, že sice ty pomůcky mají, člověku jich však neposkytují í Neboť proč by
tu způsobilost dávali spise Tuskům než Římanům? ,,Dávají-íi však tu možnost, musí být nějaké předvídání," Dejme tomu, že ji bohové dávají, ač je to proti rozumu; co z toho, když myji nedovedeme přijímat? Zakončují závěrem: „Je tedy předvídání.'* Konečné slovo, možná, ale důkaz to není, neboť z nepravdivých návěstí, jak jsme se sami poučili, pravdu dokázat možné není. Všecko toto usuzování se tedy úplně zhroutilo.
hou-li oči leckdy nevykonávat svůj úkol, ten, kdo třeba jen jednou užil očí tak, že vidřl pravdu, má vědomí, že jest vidění pravdy.
dati, někdy se mýlit a pravdy nepoznat, k důkazu předvídání budoucnosti stačí, když třeba jen jednou bylo něco předvídáno tak, že je zřejmé, že při tom nebylo zhola nic uhádnuto náhodou. Trnkových příkladů je však nesmírně mnoho. Musí se tedy uznat, že možnost předvídat budoucnost vskutku je>t»" Slavnostně a krátce: Ale když dvakrát vzal, co chtěl, třeba jsme byli ochotni leccos uznali, přece jen to, co přibírá, uznat vůbec nemů*
14»
■49
zeme. Praví totiž: „1 když se oči nikdy zrný] f, přece je v nich sila videní, ježto někdy viděly správně. Právě tak jestliže někdy někdo předvídáním pravdu vytušil a rozpoznal, í když potom chybuje, přece musíme věřit, že má způsobilost předvídat budoucnost/'
53. Uvažuj, náS drahý Kratippe, kterak jsou tyhle věcí sobě podobné? Mně se věru nezdají. Vždyť oči vidouce pravdu užívají jen své přirozenosti jako smysly, kdežto duch, viděl-li někdy pravdu, buď včgtěním nebo ve snách, užil pouhé dobré náhody. Ledaže bys věřil, že lide, kteří sny mají za sny, když se někdy některý sen vyplní, tobě uznají, že to nebyla pouhá náhoda. Ale uznejme i my tobě oba horní soudy; ^logikové je nazývají lemmata, my však radčji chceme mluvit latinsky sumptiones, Česky soudy). AvSak přibraný soud (kterému říkají proslépsis) uznán nebude. Kratippos přibírá totiž tento soud: Jsou však velmi hojné předtuchy budoucnosti j nikoli náhodné. Já zase tvrdím, že žádné takové předtuchy nejsou, Hle, jak veliký je v této věci spor! A když se přibraný soud neuzná, není možný žádný závěr. Jsme vSak nestoudní, jestliže nechceme uznat věc tak samozřejmou. Co že je tak samozřejmé? Řekne: Ze se mnohé předtuchy uskutečňují* Což když připomenu, že je mnohem vtec
150
klamných? Což sama nestálost, náhodě vlastní, nepoučuje, že příčinou není příroda, nýbrž náhoda? Dále, je-li, Kratíppe, tento tvůj závěr pravdivý (neboť nyní hovořím s tebou) nechápeS, že téhož postupu mohou užívat i haruspikové, bleskovědci, vykladači podivných znamení, aupjuři, věštci z losu i Chal-daiovéř Z jejich předpovídání není ani jeden druh, aby se v něm, jak již bylo řečeno, někdy něco bezděky neuskutečnilo, Buoľ tedy jsou možné i ty druhy předvídání, které ty docela právem zavrhuješ, nebo, nejsou-li, nechápu, proč by mely být aspoň ty dva druhy, které ty zachováváš? Právě tytéž důvody, kterými je odůvodňuješ, mohou obhájit i ony druhy, které zavrhuješ.
54, Jakou však vážnost má ono blouznění, kterému vy říkáte boží nadšení, kdvž pomatený vidí věci, které moudrý nevidí, a když prý flovok pozbývaje lidského rozumu, na-kývá rozumu bořského? Máme úctu k ver* Súm Sibylliným, které prý Sibylla ze sebe vydala v gílrnství. Myslilo se —ale byla to jen klamná domněnka, žc jejich vykladač v senátě řek ne j chceme-li zachránit stát, musíme člověka, kterého jsme měli za krále, také nazývat králem. Stoj Mi tohle v knihách opravdu, kterého člověka a které doby se to týká? Skladatel výroku zajisté chytře zaonačil, aby
'51
se zdálo, ať se stane cokoli, že vše bylo předpověděno, jenže bez přesného určení času i Udí. Ku pomoci si vzal také temné skrýše slovní, zřrjmě proto, aby se tytéž verse daly upravit i jindy pro jinou potřebu. 2e všafc ona báseň není dílo člověka zbaveného roz-uinu, to dokazuje jednak báseň sama (vždyi je to spíše plod dovednosti a píle než mysli vzrušené a podnižděné), jednak i tak řečená akrostichis, že totiž z prvních písmen každého verfie dá se dohromady leccos složití, na př. v některých Enntových básních věta: „Slo-zil Q,. Ennius," K tomu je věru třeba ducha spíše pozorného než šíleného. A rovněž v Si-byUimích věštbách začáteční písmena veršů každé ho výroku dávají obsah celého výroku. To je dílo básníka, nikoli šílence, umělce pečlivého a pozorného, nikoli zbaveného rozumu. Proto nechť i Sibylla klidně odpočívá v archivu, aby podle ustanovení našich předku bez svolení senátu její knihy ani nebyly čte* ny, a nechť slouží spíše k uskladnění náboženského citu tu v k jitření. S kněžímí vyjednejme, aby z oněch knih na světlo vynáSeli raději cokoli jiného než krále, kterého v Římě nestrpí již ani bohové ani lidé.
55. Než přece řasí u miin/.í pi orokovali pravdu, na př, Kassandra:
IVo velké moře již ...
a o něco dále:
TStda, viitc,,,
Ty mě ledy nutíš věřit i bájím? Ař jsou sebe zajímavější, ať k jejich oblibě přispívá slovo, myšlenka, verš" i nápě\ — vážnost jim )řece nesmíme přičítat žádnou ani věřit smyš-enkám, Z téhož důvodu také myslím, žc se nemá věřit ani lecjakému Pubhciovi nebo věštcům Marciíiin ani Apollonovým věít-bám, z nichž některé jsou zřejmě vymyšleny, některé nerozvážně probleptnuté neuznal nikdy ani průměrný člověk, neíku-li rozumný! Jakže, namítneš, což se neuskutečnilo to, co předpověděl onen veslař z loďstva Koponio-va? Předpověděl — a to takové věci, že jsme se tehdy všichni báli, aby se nestaly. Slyšeli jsme totiž, že se v Thessalii tábor utkal 5 táborem, a zdálo se nám, že Caesarovo vojsko má více odvahy, když jeho velitel vyhlásil vát-ku vlasti, i síly, ježto bylo starší, Neblahého boje jsme se však všichni báli, jenže jsme to tajili, jak slušelo lidem pevné mysli. Avšak onen Rek —jaký div, že z velikého strachu, jak se to často stává, zapomenul na pevnou mysl i rozvahu, ba, sám na sebe? V tomto duševním neklidu vykládal, rozumu byv zbaven, že se stane to, čeho se bál, dokud byl při rozumu, a přál si, aby se to nestalo. Avšak kdo z nás, pro bohy nesmrtelné a pro lidský
'53
rozum! kdo spise mohl poznat úmysl nesmrtelných bohů, zda šílený veslař či někdo z nás, kteří jsme tam tehdy byli, já, Kato, Víirro, sám Koponíus? 56. Ale již se obracím k tobě,
Ó, svaly Apollonc, pevně v itfcdu zemí bydltd, hlas odkud vŕätebny? a zlý se první ozval ukrutný!
Vždyť tvými věštbami vyplnil Chrysippos celou knihu, jednak nepravdivými, jak jase domnívám, jednak náhodou pravdivými, jak se bezděky přečasto stává v běžnčm hovoru, jednak ohebnými a temnými, takže by vykladač potřeboval vykladače a leckdy bylo iřrba s věStbou samou se utíkat o vysvětlení k další věštbě, jednak dvojsmyslnými a takovými, že s nimi musíš k důvtipnému logikovi. Když na př. nejbohatší král v Asii dostal věštbu:
Pŕekroŕl-li Kroisos Halys, velkou físi
rozbúri,
věřil, že zničí nepřátelskou moc, zničil však svou. Věc mohla dopadnout jakkoli, věštba byla pravdivá. Ale proč mám věřit, že tato věštba byla skutečně někdy vydána Kroisovi, nebo proč mám lírmdota považovat za hodnověrnějšího než Ennia? Což si Herodot výrok o Kroisovi nemohl zbásnit právě tak jako Krmi u* o Pyrrhovi? Neboť kdo věří, že z Apol-
Ionovy věštírny vskutku bylo Pyrrhovi odpověděno :
Vítězství bude snad tnožná Pyrrhovi
Římanům urvat?
Především mluvil Apollon vždy jen řecky, za druhé ťtekové hihlr věštbu vůbec neznají; ostatně za Pyrrhových časů přestal Apollon již dávno dělat verše. Konečně, ač vždy byl, jak stojí u Rnnii
Ajakovců rod hloupý,
ve válce mnohem jsou siEnej&f než rozumem
vládnou,
přece by byl Pyrrhos mohl poznal dvojjakost výroku „Pyrrhovi Římanům**, neboťona dvojjakost, která oklamala Kroisa, byla by mohla ošálit i samého Chrysippa, tato však ani Epikura !
57. Ale, a to je hlavní, pročpak delfská věštírna takhle již verše nevydává, nejen za našich časů, ale přestala již dávno, že je v opo-vTŽení jako sotva co jiného na světě? Když se tam naléhavě žádá o věštby, vymlouvají se, že s časem „zvětrala" i síla toho místa, kde ze země vycházely výpary, jimiž podrážděná Pythia vydávala věštby. Myslil bys, že se mluví o víně nebo masti, kteréžto věci s časem zvětrávají. Ale jde o sílu půdy, a to nejen při-
J54
rozenou, nýbrž i božskou! Kterak by ta mohla zvětrá ti? ,,S časem/' řekneš. Což může vůbec stáří zničiti moc božskou? Ale co jest hožšťŕjgí než zemský výpar, rozněcující ducha tak, íc jej činí způsobilým předvídat budoucnost? Ze duch nejen vidí daleko vpřed t [o budoucnosti, nýbrž dovede j to, co vidí, vyjádřit řečí vázanou do veršů? A tato sila „zvetrala"! Snad ne od tč" doby, co lidé cicali být m čně důvěřiví? Demosthcnes, který žil lisí tři sta let před námi, již i chrly říkal, íe Pythia filipidzei, straní FilippovL To jako by byl řekl, zeje Pythia od Filippa podplacena! /. toho lze soudit, žc ani l ostatních delfských věštbách nebylo víc docela čistě. Ale jaksi se zdá, že se tihle pověrčiví, ba skoro fanatičtí mudrci mermo chtějí zdát chytří. Raději chcete, aby zvětralo a nadobro zaniklo to, co by jistě bylo věčné, kdyby vůbec kdy bylo bývalo, než nevěřit tomu, co vskutku víry neza-sluhuje.
58. Podobný je omyl se sny. Jak zdaleka byla shledávána jejich obrana í IVÍaSe duše prý je duch boží, svůj původ má z vnějška mimo tělo, a svět prý je pln duchů stejně smýšlejících! Právě pro tento božský původ lidské duSej pro její spojení s duchy vnějSími prý se vidí, co bude. Ženon učí, že se lidská duše stahuje, choulí do sebe a takřka zapadá, a to
i5«
prv je spánek. Také Pythagoras a Platon, dva velmi proslulí spisovatelé, vybízejí, abychom se k spánku ukládali po náležitém ošetření těl* ne přetíženého pokrmem, a potom prý budeme mít sny tím pravdivější. Pythagorové i viiliec nejedí bohy, že prý ten pokrm nesytí žaludek, nýbrž nadýmá ducha. Ale zdá se, že na svělĚ není tak veliké hlouposti, aby jí nehlásal některý filosof. Věříme tedy, že se duch spícího ve snách sám od sebe pohybuje, či, jak učí Dcmokritos, je popuzen viděním přicházejícím z vnřjška? Ať tak či onak, ve snách se může zdíít přemnoho nepravdivého pravdivým. Vždyť plujícím na lodi se zdá, že se hýbají věci, kterě stojí, a při zrakovém klamu vidí se v svítilně dvě světla místo jednoho. Coí teprve šílení, co opilci, co ti vidí klamných preludii 1 Ncsmíme-li vrak věřit tomu, cn se za tohoto stavu vídává, věru nevím, proč by se mClo věřit snům? Neboť o těchto přeludech můžeme, je-li ti libo, hovořit tak jako o snech a vykládat j že zdánlivý pohyb těles stojících předpovídá zemětřesení nebo nenadálý útěk, ale dvoje světlo ve svítilně prý předpovídá nesváry a vzpouru!
59. Z vidění bláznů nebo opilých lidi mohou se dobývat nespočetné dohady o zdánlivé budoucnosti; neboť kdo by, po celý den házeje kopím, přece jednou nezasáhl cíl?
'57
Celé noci sníme, a není takřka jediné, abychom nespali, a tu se jcátě divíme, že se někdy přece uskutečni to, co se nám zdálo? Co je tak nejisté jako metání kůtků? A přece není nikdo, kdo by často metaje neudělal Šťastný hod VenuSin, aspoň jednou, nezřídka dvakrát, někdy i třikrát! Máme snad jako pošetilí lidé spiše sc domnívat, že se to děje 2 vůle VenuŠiny než náhodou? Nemá-li se klamným viděním věřit ani jindy, nevidím, co zvlágtního je na snuj, aby v něm nepravda byla uznána za pravdu? Je-li od přírody zařízeno, aby spící dělali to, o čem sc jim zdá, bylo by třeba uvázat všecky, kdo jdou s pat, neboť by ve snách dělali větší pohvby než někteří blázni] Nemáme-li věřit viděním bláznů, ježto nejsou pravdivá, nechápu, proč se věří viděním ve snách, jež bývají ještě zmatenější? Snad proto, že blázni své sny nevypravují vykladačům, spáči vypravují? Dále se táži: chci-li něco psát nebo číst nebo zpívat nebo hrát na housle, nebo vykládat něco z geometrie, fysiky nebo logiky, mám čekat na sen, či rnám užít vědy, bez níž se z oněch věcí nemůže nic stát ani uskutečnit? A přece, ani kdybych chtěl plouti na lodi, nekormid-loval bych tak, jako jsem kormidloval ve snách, neboť by tu byl v zápětí trest, Kterak s tím tedy souhlasí, že nemocní hledají léku
spíše u vykladače snů než u lékaře? Což nám Aeskulap nebo Serapis může v spánku snem předpisovat, kterak máme pečovat o zdraví, Neptun nám lod řídícím radit nemůže? A dá-li Minerva lék bez lékaře, nemohou nás Musy ve snách naučit psáti, čisti a ostatním vědám a uměním? Ale kdyby se ve snách skutečně udílelo léčeni nemocí, udílelo by sc jistě též všechno to umění, o kterém jsem právě mluvil. Protože sc neudeľuje —ncudě-Jujc se ani lék. Tím se zároveň ruší i všechen význam snů,
6a. Než možná, že tohle jsou samé samo-/řefmostL Podívejme sc nyní hlouběji na kořen věci. Bud totiž dodává snům věStebného významu nějaká horská síla, o nás pečující, anebo hadači z nějaké shody a spojitosti věd v přírodě, které říkají sympathie, poznávají, co se ke každé věci hodí a co za každou vrčí následuje. Anebo není tornu tak ani onak, nýbrž je jakési soustavné a trvalé pozorování, které zjišťuje, co se po kterém snu pravidelně přiházívá, nebo co po něm následuje. Nejprve tedy třeba vědět i, že p ů vodky ně snů není žádná božská moc< A tu je ovšem zřejmé, /"■ žádné vidění ve snách nepochází od boha, neboť by to bohové činili pro nás, abychom mohli předvídat budoucnost. Kolik pak je tedy takových lidí, aby byli snů pn-
slusni, aby jim rozumeli, aby si je pamatovali? Naopak kolik je těch, kdo j i mi pohrdají a tu pověru přičítají jen duchu slabému a stařeckému! Proč by se tedy búh o takoví lidi staral a sny napomínal ty, kteří je neuznávají ani za hodny povšimnutí, neřku-li aby na nč stále myslili? Vždyť bůh nemůže neznati smýšlení jednoho každého člověka. Rovněž orní důstojné boha délat něco marně a stah-bez důvodu, což odporuje i lidské stálosti a důslednosti. Jestliže tedy většina snů zůstává nepovšimnuta nebo zanedbána, bud o tom bůn neví, nebo užívá snů jako výstrah nadarmo, Ani jedno ani druhé sc na boha nehodí, je tedy třeba říci, že bohové ve snách nedávají žádná znamení,
Gi. Také to bych jcátě rád věděl, dává-li nám búh ona viděni sknlcčnč pro upozornění a výstrahu, proč je nedává spíSe bdícímu než spícímu? Buď totiž ducha spících dráídí nějaký tlak doléhající z vnějška, nebo se duch hýbá sám od sebe, nebo je ještě nějaká jiná příčina, pro literou se nám, když usneme, zdá, že něco vidíme, slyšíme nebo děláme. Táž příčina by přece mohla působil i tiíi bdící I A kdyby to pro nás bohově dělali, když spíme, mohli by to dělat, i když bdíme, zejména když Chrysippos vyvraceje akademiky učí, že naík zrakově obrazy, bdíme-li, jsou
i ho
mnohem zřetelnější a jistější, než když spíme. Když sc tedy bohové o nas starají, slušelo by boží dobrotivosti lépe, aby nám dávala vidění zřetelnější bdícím než temnější spícím. Ježto se to neděje, musíme prohlásit, že sny od bohů nejsou, K čemu je nám třeba oklik a vytáček, nač užívat vykladačů snů? Nebylo by spíše na místě, jestliže se bůh vskutku o nás stará, aby raději přímo řekl; ,,To dělej, to nedělej]1* a aby vidění dával raději bdícímu než spícímu?
Gy, Ha včru, kdo by se odvážil ne i, íe v Sečky snyjsoupravdivé? Některé sny jsou pravdivé, praví Ennius, ale všechny pravdivé být nemusí. Než odkud je ten rozdíl, které jsou pravé, které nepravé, a dává-li pravé bůh, odkud Se berou nepravé? Neboť jsou-li od boha i ty, která bytost je méně důsledná než bůh? Ale není větíí nerozumnosti než lidskou mysl šálit vid ční m i klamnými a lživými* Jsou-li vsak pravdivé sny od boha, nepravdivé a jalové jsou původu lidského, kterak se smíme opovážit určovat, že tohle učinil bůh, tohle příroda? Proč raději neříci, že bud vše bůhř což vy popíráte, nebít vše příroda? Poněvadž první výrok popíráte, musí se uznat druhý, řřírodou však nazýváme to, co působí, že duch nikdy nemůže být klidný, nýbrž je neustále pohyblivý a čilý, Když duch
.01
pro telesnou ůiiíivu nemůže užíval ani údtj ani čidel, upadá v rozmanitá a pochybná vidění. Jsou to, jak učí Aristotele*, zbytky dojmů z oněch věcí, které v bdění vykonal nebo na které myslil. Změtením těchto dojmů někdy vznikají prapodivní': sny. Kterak vlak máme poznali, kteréž nich jsou pravé, které nepravé, to bych taky rád věděl. Ncní-li žádné dělidlo, proč dopřáváme sluchu oněm vy-kladariim? Je-li vänk vůbec nějaká známka, dychtím slyšet, eo (o je, ale tu oni uváznou v rozpacích.
63. Vždyť je už i o to spor, zda je spise pravda, že nesmrtelní hohovéf nade vše nejdo-konalejší, pobíhají po vScch koutech světa, slídí po lůžkách lidských, a ŕ jsou kdekoli, i po všech doupatech zvěře, a když vidí, že někdo tvrdě spí, honem mu nastavují všelijaká vidění záhadná a temná, aby spáč vyděšený snem, jak ráno procitne, honem s tím běžel k vykladači — či příroda, způsobuje, že se vzrušené mysli zdá, že ve snách vidí to, co viděla, dokud bděla. Co je filosofa důstojnější, vykládat takové příhody podle poverčivosti věštkyň či výklady přirozenými? Je-i i pravý výklad snů vůbec možný, přece oy ho nemohli dávat tito lidé, kteří se k tomu nabízejí jako odborníci; vždyť jc to cháska docela nevzdělaná a lehkomyslná! Ale tvoji stolkové říkají,
163
že jen moudrý může být prorokem božím. Chryaippoj definuje včStění takto i Je to způsobilost poznávat, chápat a vykládat znamení daná lidem od bohů pro poučení. VěStcc má prý vsak předvídat, jak jsou bozi lidem nakloněni, co naznačují a která opatření jest proti tomu učiniti a neštěstí zážehnávati. Týž filosof určuje výklad snů takto: Je to způsobilost pochopit a vyložit, co bohové lidem ve snách zjevuji. Co tedy z toho plyne? Je k tomu třeba jen průměrné moudrosti či vynikajícího nadání a dokonalého vzdělání? Takového člověka však neznáme žádného.
64. Pozor tedy, i když bych ti tu tvou di vinári uznal, což nikdy neudělám, abychom takového proroka také vskutku našli í Jaký však je ten boží úmysl, jestliže nám bohové ve snách nenaznačují ani to, co bychom sami svými silami mohli pochopit, ani to, čeho vykladače bychom si mohli opatřit? Jestliže nám bohové poskytují toho, čeho sami neznáme, aniž si k tomu můžeme opatřit vykladače, počínají si tak, jako kdyby v našem senátě mluvili Punové nebo Hispanové bez tlumočníka. Ba věru, k čemu vlastně jsou nejasnosti a záhady snů? nohové by si přece měli přáti, abychom rozuměli tomu, čím nás pro nás napomínají. Jakže? Což není temný žádný básník, žádný filosof? Známý Eufo-
163
rion jc vÉru velmi temný, Homéros vsak není. Který ä obou je tedy Icpsí? Herakleitosjc velmi temný! Demokritos docela nic, Mné k vůli mne napomínáš, ale já ti nerozumím, Proč mne tedy napomínáš? Jako kdyby lékař nemocnému předepsal, aby jedl:
wemĚrodce, trávochodce, domonosec bexkrevného,
místo aby prosté pn lidsku řekl: hlemýldé. Na poněkud tcmnáslova Pakuviova Amííona:
čtvernoiec nlAý, jení * krunýřem drsným.
se po polích loudáT hlavu mA krátkou, krk hadi, vzhled tupí a zvířecí zvuky, vypadá jako vykuclianý a äivot v nem neni.
Attikovc odpovydají:
Nic nerozumíme, kuly Ž ucíxikncS jasnr, cnmyslíS,
Na to on jedním slovem: želva. - Nemohl jsi to tedy, muzikante, říci hned zprvu?
65. Kcíosi hlásí vykladači snů, že prý ve a nach vidci vejce viset na popruhu svazujícím jeho lůžko. Je to zapsáno v Chrysíppové snářl. Vykládat odpoví, že pod lůžkem je schován poklad. Kopal, nasel trochu zlata obloženého stříbrem. Vykladači poslal podle uznání trochu sLfíbra. Tu onen pravil: „Ze žloutku nic?" Ta část vejce totiž podle jeho
164
výkladu znamenala zlato, ostatek stříbro. Cožpak se nikdy nikomu jinému nezdálo o vejci ? Proč tedy našel poklad jen ten neznámý? Kolik chuďasů je hodných pomoci boží, a přece je žádný sen nepobízf hledat pokladl Ale proč byl tak nejasné upozorněn, že se z vejce zrodilo podobenství o pokladu? Proč spise nebyl přímo vybídnut hledal poklad, jako byl Simonides zřejmé varován ne-plouti? Temné sny se tedy naprosto neshodují s velebností boží,
66. Pospéšme k věcem zřejmým a hjsným, jako jc na př. sen o zabitém od krčmaře; jako je sen o Simonidovi, kterému muž od něho pohrbený zapovčdčl plout i, nebo jako je vy-pravovánf o Alexandrovi. To tys, Quinte, po-mirml, čemuž se velmi divím. Když l>y! jeho důvěrný přítel Ptolemaios v bitvč poraněn otráveným gípem a za hrozných bolestí umí-ral na tu ránu, Alexandr sed č u neho byl přemožen spánkem. Tu prý se mu ve snách zjevil drak, ten, kterého krmila jeho matka Olympias, Nesl v tlamě kořínek a zároveň oznámil, kde ten kořínek roste. Nebylo to daleko odtamtud. Má prý tak silný účinek, že Ptolemaia snadno u/draví. Když Alexandr procitnuv vypověděl sen přátelům, byli hned posláni služebníci hledat ten kořen. Když byl nalezen, i Ptolemaios prý se
165
uzdravil, jakož i mnoho Jiných vojáků stejně raněných. Pripomenul jsi jeffcě mnoho jiných snů, známých z dějepisu, sen marky Falari-dovy, starlího K vra, matky Dionysíovy, Puna Hamtikara, Hannihalúv sen a sen Publia De-cía, Obecně je znám sen o pfedtanecníkovi, rovněž sen Gíaia Grakeha a nedávný sen Cecílie, dcery Balearského. Ale to jsou příhody cizích lidí, a tedy nám neznámé, leccos z toho je liczpochyby vy my Sieno. Neboť kdo za ně ručí? O svých vlastních snech co můžeme říci? Ty o tom, že jsem se já sám i s končm dostal na břeh, já o tom, že mě Marius s ověnčenými s vůzky prutů dal dovésti k svému pomníku ?
67. Všechny sny, milý Qutnte, mají jeden ráz. Jen pro všecko na světě hleďme, aby tento ráz nebyl n asi pověrou pokažen nebo i zmařen! Kterého Maria totiž myslíš, že jsem ve mái-h viděli3 Jeho obraz tuSím a podobu, jak uěf Demokritos. Odkud se ten obraz vzal? Učí totižj že takové obrazy mají svůj původ v pevných tělech a skutečných postavách. Jaké tedy bylo Mariovo tělo? To tělo, praví, které kdysi skutečně bylo. lakový Mariův obraz rné d d> provázel do území atinského? —Všechen svět je pln obrazů; vždyť si nemůžeme myslit žádní zjevení, které by nebylo vzniklo 7 popudu obrazu. — Co tedy? Což
166
jsou nás takové obrazy tak na slovo poslušný, ze přiběhnou, kdykoli si zmancme? Také obrazy věcí nejsoucích? Jc; něeo tak neobvyklého, tak prázdného, aby si duch sám nemohl vykouzlit obraz toho? Ač jsme mnohé věci nikdy nevídčit, přece si je dovedeme představit: polohu měst, lidská těla. Když si tedy v mysli vyvolávám obraz babylonských hradeb nebo Homérova obličeje, pudí mě k tomu nějaký obraz člověka nebo vřci ? Vše tedy, co chceme, může nám být známé, neboť není nic, čeho obraz bychom si v mysli nemohli vykouzlit. Do ducha spících lidi se tedy ne-vplíží žádné obrazy zvnějška, by vůbec žádné z předmětů nevyplývají. Neznám nikoho, kdo by s vél.ší vážností byl mohl vyslovit tak prázdný výrok. V duchu samem je ta přirozená síla, že, bdí-!i, má svou živost bez popudu z vnějška, jen ze svého vnitřního pohybu, úžasně rychlého. Dokud je při tom duch podporován údy a tělem a smysly, všechny jeho myšlenky, představy a city jsou jistější. Když se však tyto opory podtrhnou a duch se zbaví unaveného těla, zmítá sebou sám vlastní silou. Tehdy se v něm rozvíří obrazy podob i činností, a zdá sc, že se mnoho slyší a mnoho mluví. Ty obrazy se ovšem v slabém a uvolněném duchu pohybují v hojné míře všelijak pomíchány a zpestřeny, a zejména se
1ÍŠ7
i
I
v mysli probouzejí vzpomínky na věci, o kterých jame bdíce nuď přemýšlejí, nebo které jsme konali. Jako na př. mní stále na mysli tanul Marius, když jsem se rozpomínal, jak statečně a s pevnou myslí snášel svůj těžký pád- To, myslím, že byla příčina, proč se mi o nčm zdálo.
68. Ty však, ježto jsi stále na mne myslil a obavami, nají dnou jsi ve snách vidčl, jak jsem se vynořil z řeky. Byly totiž v myslí nás obou stopy myšlenek, kterými jsme se obírali bdíce. Ovšem leccos se k mm ještě přidružilo, na pí. mně o Mariové pomníku, tobě, že se se mnou topil i kůň, na němž jsem jel, a že se zase z vody vynořil. Čí si snad myslíS, že by některá babka byla tak hloupá, aby věřila snům, kdyby se tyhle věci náhodou, někdy šťastnou, někdy nešťastnou, bezděky neděly? Alexandrovi se zdálo, že drak mluvil. Může to být vůbec nepravda, ale buď jak buď, v žádném případě není to nic divného. On totiž draka mluvit nesly Sel, nýbrž Že se mu jen zdálo, že ho slyší. A aby věc byla tím nápadnější, mluvil prý, ač měl v hubě kořeni Jenže ve snách není nic dost nesnadné- Ptám se víak, proč Alexandr měl jen jeden tak krásný sen, tak zřejmý, proč se mu nezdály sny takejindy a proč ostatním málokdy? Mně aspoň, kromě snu o Mariovi, nezdálo se už
16O
nic tak významného, abych si to byl zapamatoval. Marně tedy bylo za tolik let života ztráveno tolik nocí? Nyní jsem ovšem po přerušení veřejné činnosti jednak zkrátil noční bdění, jednak přidal odpoledního spánku, což jsem dříve nedelával. Ale ač hodně mnoho spím, dosud mne žádný sen nenapomenul, zejména nikoli o tak významných událostech. A když se mi vůbec zdá, Že sním, je to nejčastěji to, žc bud na soudě vidím soudce nebo senát v radnici.
uq. Dále (podle rozdělení jc to na druhém místě) jaká ]e to souvislost a jaké přirozené spojem, jemuž, jak jsem pravil, říkají sym-pathic, aby se mělo pochopit, že vejce věští poklad? Lékaři ovšem z některých známek poznávají blížící se nemoc nebo zhoräcní nemoci, někdy i náznaky uzdravování. Také říkají, že z Jirku rých snů mohou poznal, zda kypíme životními silami, či j^mc vysíleni. Ale kterak přirozeně souvisí se sny poklad a dědictví, Čest a vítězství a mnohé jiné takové věci? Kdosi prý mři milostný sen, v němž se oddával rozkoSem lásky, a potom prý onemocněl močovými kaménky. V tomto případě je sympathíe zřejmá, Zdála se mu totiž ve snách taková věc, že to, co z toho vzešlo, způsobila přírodní síla, nikoli Šalebné zdání. Která tedy životní síla postavila před Simo-
169
uida ono /jevení, které mu zakázalo plouti? Anebo kterak s přírodou souvisel známý sen řečený Alkibiaduv? Krátce před smrtí se mu zdálo, že se zahalil do pláátě své přítelkyně. Když potom ležela jeho mrtvola pohozena nepohřbena a ode všech opuštěna, jeho přítelkyně ji skutečně přikryla svým pláStěm. Souviselo to tedy s budoucností a mělo příčiny přirozené, či náhoda způsobila, i že mčl ten sen, i že se uskutečnil?
70. Zda právč dohady vykladačů nepro* zrazují spise jejich bystro vtip než sílu a souvislost v přírodě? Běžec, stále mysle jen na to, že pojede závodit na olympijských hrách, má sen: zdá se mu, že jede na voze taženém čryřspřežím. Ráno honern k vykladači. Ten mu řekne: „Zvítčzíä; to totiž znamená rychlost a síla koní.*' Potom si zajde jeStč k Anti-fontovi. Ten zase: „Jistě budeS poražen. Což nechápd, čtyři tebe předběhli ľ1 Hle, jiný běžec — a takových snuje plna Chrysippova kniha, kniha Antipatrova - - ale vracím se k běžci. Svěřil se vykladač i, prý se mu zdálo, že se proměnil v orla. On na to: „Vítězství máS jisté, neboť žádný pták nelétá rychleji než orel/1 Ale Antifon témuž člověku vyložil: „Hlupáku, nevidia, že budeS ]>oražen? Vždyŕ tenhle dravec jiné ptáky pronásleduje a žena jc před sebou, sám je vždy poslední.*1
170
Kterési ženě, jež si přála mít dítě, ale nevěděla, zdaje těhotná, se zdálo, že má zapečetěno lůnoH Svěřila se s tím. Prohlásil, že nemohla pocíti, ježto prý byla zapečetěna J Ale druhý vyložil, že je těhotná, neboť prázdného prý se nic nepočetí. V čem záleží uměni vykladače, snažícího se uklouznout, d ú vtipem? Zda to, co jsem uvedl, a nesmírně mnoho příkladů, které sebrali stolkové, nedokazuje nic víc než bystrovtij j lidí, kteří z jakési takŕsi podobnosti dovedou udělat výklad brzy lakový, brzy zase jiný? Lékaři mají některé známky, ze žil obi ti a z dechu nemocného člověka a z mnohých jiných příznaků vytuší, coscstEtne. Kdyi kormidelní* i vidí, ře z vody vyskakují sepic nebo že se do přístavu hrnou delfíni, obávají se bouře. Takové případy se snadno mohou odůvodnit a vysvětlit rozumem jako přírodní úkazy, ty však, o kterých jsme mluvili dříve, naprosto ne,
71. AI c ovsem, stálé pozorování (nebol tato část výkladu jediná jeítě zbývá) dlouholetou zkušeností vytvořilo vědeckou soustavu. — Opravdu? MyslíB tedy, že můžeme sny soustavně zkoumat? Kterak? Vždyť jc nesmírně mnoho druhů. Ve snách múŕemc zažít sebe větší pošetilost, sebe větší hloupost a nehoráznost. Kterak bychom tedy mohli nesmírné množství takových smi, stále novýi k bud si
zapamatovat, nebo vůbec: zachytit? Hvězdáři vypočítali pohyb oběžnic, zjistilo se totiž, že se podrobují řádu dotud netušenému. Ale lionem sem & tím, který řádplatí ve snách nebo čím se řídi obíhání snů? Dále, kterak je možné rozeznávat pravé sny od nepravýen, když se jednak tytéž sny různým lidem různé vyplňují, ba ani týmž lidem se nevyplňují vždy stejnč? Lháři nevěříme, ani když mluví pravdu. Proto se mi zdá divné, proč tihle lidé, jestliže se některý sen vyplní jako pravdivý, proč spíše podle toho jediného snu věří mnohým jiným, než aby pro nesmírné množství jalových snů odepřeli víru jednomu?
Jestliže tedy ani bůh nejiosílá sny ani pozorováním se nedala zjistit přirozená souvislost věcí na světě se sny, ani zkušenost neza-ložila védu, z toho vyplývá, že na sny nesmí-me vůbec dáti, zejména když ti, kdož mívají sny, sami nic nepředvídají, ti, kdo je vykládají, jen hádají nemajíce přirozených důvodů. Od věků však náhoda ve viem způsobila mnohem více podivuhodného než ve snech* Konečně dohad, který muže být vykládán všelijak a leckdy pfímo opačně, je velmi nespolehlivý.
72. Budiž tedy vypískán i tento druh předvídání budoucnosti ve snách, jako byly zavrženy druhy ostatní. Neboť, abych řekl
17,'
pravdu, pověra rozšířená j>o národech celého světa sevřela srdce skoro všech lidí a zdolala lidskou slabost. To stojí psáno též v knihách o podstatě bohů. 1 v tomto pojednání nám šlo především o to, abychom to dokázali. Myslili jsme totiž, že sobě i svým spoluobčanům velmi prospějeme, jestliže tu pověru 7. kořene vyvrátíme. Avšak (a to prosím, abys měl dobře na paměti) se zánikem pověry nezaniká zbožnost [ Moudrý muž má zajisté chránit zřízení svých předků, zachovávaje jejich posvátné obyčeje a obřady. Také krása světa a pořádek ve hvězdné ří&i nutí vyznati, že jest nejaká dokonalá a vččná bytost, k níž musí lidské jxtkolcní vzhlížet s uctivým úžasem. Jako je tedy třeba hlásat náboženství ve shodě s poznáváním přírody, tak je třeba pověru vyplít se všemi kořeny. Vždyť pověra na tebe odevšad doráží a útočí a pronásleduje tě, ať se vrtneš kamkoli, když budslyStí věštce, nebo dostaneš slovní znamení, nebo obětuje^ nebo zahlédneš ptáka, nebo potkáS Ghaldaia nebo haruspika; když bud zahřmělo, nebo se zablesklo, nebo někam uhodilo, nebo se narodilo něco netvorného, nebo se přihodilo něco neobvyklého, něco z toho všeho se jistě každou chvíli stane, takže lidé nikdy nemají ani chvilky pokoje* Zdá se, že by aspoň, spánek mohl být útočištěm
173
před väcmi strastmi a starostmi. Ale právě ze spánku se rodí přemnoho starostí i obav. Tylo stavy by samy o sobí byly sice rnenítf vahy a upíše by je by J o možná přejiti, kdyby se nebyJi anů ujali filosofové, a to nikoli lidé zcela nevýznamní, nýbrž nad jiné bystří, vidoucí shody i rozpory, lidé pokládaní takřka ve vsem za dokonalé. Kdyby se byl jejich zvůlí nevzepřel Karncades, snad by nyní oni jediní byli považováni za pravé filosofy! tí tě-mi se vede takřka všechen náš hlavní a rozhodný boj, nikoli že bychom jimi nejvíce pohrdali, nýbrž ježto se zdá, že dovedou svých myälenck hájit nadmíru důvtipně a obratně, ľonŕvadŕ ^c však Akademie vyznamenává tím, že o ničem nerozhoduje, že přijímá a schvaluje, co sc zda piawlŕ nejbližäí, že snáší příčiny a uvádí důvody, co se proti té a oné inysfiTice dři namítnout, že svou vážností do ■-[umu nezasahuje, nýbrž nechává posluchačům, aby se rozhodli sami svobodně a samostatně — i my zachováme tento obyčej zavedený Sokratem, ;i je-li tobě, bratře Quinte, libo, užijeme ho co nejčastěji.
Mně včru nic nemůže být milejší, mivětit Quintus. Potom jsme se vzchopili k odchodu.
AI. TULIIUS CICERO
PŘEDTUCHY A VÝSTRAHY (de divinatione)
J. vydaní. / latiny De divmaliorw; 1 I. IL RrtüfrnovLt d. F.W.Müller in aedibuaB. G.Teubneri tSÖ?, Pfelofcil a úvod napsal Dr, Josef Hrůte. Bibliotéka Henriada ííslo 323-^340« Rediguje a vydává ISohu&lav l leudricb Priiba Husova 0. Plamem Bftikerville vylúkla
Promyslová Lékárna v Praze, Cena K 18'—. Ríjcn 1943.