G K 1 4 S i. EUTROPIUS A FESTUS ^ v ^ STRUČNE RÍMSKE DEJINY ❖ SLAVNÉ OSOBNOSTI MĚSTA ŘÍMA Přeložila Bohumila Moudiová ARISTA BASET MAITREA Městská knihovna knih, 58 odd. D 18520 Dld3 ex. 13 Translation C1 Uohumila Mouchova, 2C08 Preface V: Boh u mi la Mouchova, 2008 Cover ami Layout Karel Karasz, 20O8 Czech edition -Q Arista and B,tset and Maitrea, 2003 ISBN Arista 978-80-86410-55-5 ISBN Baart 5 k nému přibyly dva prestižnější vir illustris a vkspectabilis. V dedikad díla dsaři se Eutropius také označuje jako magister memariuf., tedy jako vysoký úředník císařské správy, který vedl rozsáhlou kancelář vyřizující písemnou agendu a archívující důležité císařské dokumenty. Pozice 9titíffsttr memariät* byJa před zmíněnými reformami velmi významná a je srovnávána s dnešní ministerskou, po zmíněných zmenách však odpovídala již jen místu vysoce postaveného tajemníka, I kdy í je údaj o tomto Eutropiové úřade, doložen pouze v jediném z dochovaných stredovekých rukopisu jeho díla, kdežto ve viech ostatních chybí, zapadá uvedená funkce do Eutropiovy kariéry, která byla obdobná (iŕiilrii dráze jiných osobností té doby. Dále Eutropius o sobe ješté sděluje, že se osobní účastnil vojenské výpravy císaře Iuliana proti Peršanům (10,16). To jsou veškeré informace, které autor o sobé poskytl. K nim ješté přistupují zprávy jiných autorů, jichž je pomerné hodné, ale o nichž nelze vidy s naprostou jistotou tvrdit, že se vztahují k tvůrci Brcviaria, protože může jít jen o náhodnou shodu jmen dvou různých osobností. Všechny tyto údaje hodnotila řada badatelů, v nové době pak zejména Ital Giorgio Bonamente, jehož názory jsou většinou přijímány a citovány. ; PŘEDMLUVA y 1 V byzantském encyklopedickém slovníku Suda z 10. století jc Eutropius charakterizován jako hafas a hofisfrs, tj. učitel rétoriky nebo dobrý znalec literatury, autor stručného výtahu římské historie psaného latinsky a jiných spisů. Tato zpráva se nepochybné vztahuje k našemu Eutropiovi. Avšak ani výraz Itafos neznamená, že Itálie byla jeho rodnou zemí, ani Z faktu, že Eutropius psal latinsky, nevyplývá, že latina byla jeho mateřštinou. Jazyk Breviaria souvisel nepochybné s adresátem díla císařem Valentem, který zřejmé neznal řečtinu, a dále s tím, že i jiná breviári a 4, století, ba dokonce i rozsáhlé historické dílo Ammiana Marcel lina, jehož mateřštinou byla řečtina, isou psána latinsky, a také se skutečností, že úředním jazykem té doby byla latina jak na Západe, tak na Východe, Ostatní dochované zprávy o Eutropiovi však nejsou s naším autorem spojovány bez určitých pochyb. Podle nich je tento autor svázán s východním politickým a kulturním prostředím, do néhož dobře zapadají údaje o jeho živote a působení v dílech řeckých a latinských či latinsky píšících autoru 4. století: řeckého rétora Libania, křesťanského teologa ftehoře Naziánského, Symmacha, římského řečníka, konsula, prefekta mésta Ríma, i historika Ammiana Marccllina a takt vzdelaného byzantského historika Gregora Níkéťora z konce 14. a začátku 15. století. Na základe léchto zpráv se soudí, že llutropius byl synovcem a žákem řeckého rétora Akakia z palestinského mésta Caesareie a pojily jej, stejné jako Akakia, přátelské vztahy s Libaniem. Na východe vlastnil pozemky a tam také zastával úřady. V syrské Antiochei se roku 362 zřejmé setkal s císařem Kiliánem, s nímž se pak zúčastnil zmíněné války s PerŠany. Libanios se podle svých slov také obrátil na rétora a učitele filozofie Themístia s prosbou o pomoc Eutropiovi na začátku jeho úřední dráhy, Eutropius byl patrné činný jako magister epiitukrum již na Constantiové dvoře a mé! tehdy na starosti císařovu 1 ySTRtlCNÉ frlMSKĚ DĚllNYy- úřední korespondenci se správci provincií týkající se soudní agendy a záležitostí civilní i vojenské sféry. Poté zřejmě zůstal i na dvore císaře Iuliana. Za císaře Valenta se stal mezi lety 367 a 369 správcem provincie Kilikie, nato zastával roku 369/370 již zmíněný úřad magiítra memmiac a pak ještě" prokoušu lát v provincii Asii roku 370 a 371. Tento plynulý úspěšný vzestup se vsak najednou zastavil. Pravdepodobné vysvetlení lze nalézt u Ammiana Marcellina, Libania a Sym-macha. Symmaehus se totiž na začátku dopisu datovaného do roku 378 stručné zmiňuje o tom, že Eutropius byl v období, kdy císař Gratianus usiloval po katastrofální porížce a smrti císaře Valenta u Adrianopole roku 378 o stabilizaci státu, zproštěn obvinení a múze se cítit svobodným. Ona vina zřejmé souvisela s nařčením, podle něhož se Eutropius měl podílet na spiknutí proti Valentovi organizovaném pohanskými intelektuálními kruhy, které měly v úmyslu navázat na lulianův pokus o restauraci tradičního náboženského a filozofického myšlení a snažily se prosadit do čela římské říše podle nich jediného vhodného, byť jen v jejich okruhu známého Theodora, tajemníka na císařském dvoře, urozeného a vzdělaného muže původem z Gal-lic, 2 účasti na tomto .spiknutí byl obviněn také Libanios, ale v procesu, který probíhal v souvislosti s odhalením tohoto spolčení za Valentovy přítomnosti v Antiochei, nebyla žádná vina prokázána ani Li b ani ovi, ani Eutropiovi, který tehdy spravoval provincii Asii. Velmi aktívne se podle Libania i Ammiana Marceli iua podílel na odhalování viníku jistý Festus či Festinus, o némž uslyšíme dále. Další informace o Eutropiovi přinášejí jiné Symmacho-vy listy, které svědčí o společných kulturních zájmech téchto osobností Í o tom, že Eutropius několikrái navštívil Řím. Patrné už roku 379, tedy brzy poté, co byl zbaven nařčení, a zároveň od doby, kdy se stal ve východní části impéria au- / PŘEDMLUVA i ' gustem Theodosius, dohlíží Eutropius jako comes rerumpriva-tarum na správu císařova majetku a na císařskou pokladnu ,i n sledujícího roku se stává pratfectus pniettrnů, nejvyšsím správním úředníkem v lllyrské prefektu re. Během určité části této prefektúry je dosvědčena jeho přítomnost v Konstan-tinopoli. Vrcholem Hutropiovy úřední kariéry byl rádný koňští lát, který zastával roku 387 spolu s císařem Valentinianem II, Často se uvažuje o tom, jaký byl Eutropiův vztah ke křesťanství, Sám Eutropius se o křesťanech zmiňuje pouze jednou, při líčení vlády císaře luliana. Medailonek tohoto císaře má sice jisté panegyncké prvky, ale celkové je přece jen vyvážený. Když se v něm Eutropius dotkl lulianova vztahu ke křesťanům, poznamenal, že císař „křesťany pronásledoval tvrdě, ne však krvavé" (1U,16). Tato slova vyznívají zčásti kriticky, ;ile obsahují i ohrazení vůči přílišné kritice na císařovu adresu. O ostatních pronásledováních křesťanů se Eutropius nezmiňuje. Mnohem výmluvně] si je však celkové Eutropio-vo mlčení o křesťanství, jako by to nebyl zásadní polarizující jev tehdejší společnosti, a je tedy zřejmé, že křesťanství bylo tématem stojícím mimo jeho vnitřní život, který byl postaven na tradičních základech. Zřejmé proto se Eutropius také vůbec nezmínil o Konstantinové náboženské politice. Je vsak také možné, že nechtěl vyostroval tehdejší ideologické spory a konflikty. To, že Eutropius byl „pohan", výslovně uvádí až /.míněný byzantský historik Grcgoras NíkéforOS. Eutropiovo Breiiiarium obsahuje deset velmi krátkých knih a zahrnuje římské dějiny od legendárních počátků až ke smrti císaře loviana roku 364 a nástupu Valcntiniana a Valenta, o nichž Eutropius již v souladu se zásadami antické historio-t;i-;ilie nepojcdiiává, protože n.t /inu vladaře sc podle tehdej lích zvyklostí píší panegyriky. Již první slova Eutropiova vyprávění o římských dejinách nebyla zvolena náhodně a celá úvodní věta se muže postavit 'STRUČNÉ fttMSKÉ DĚJINVy po buk úvodům mnohem významnějších historiků: „Romanám impérium, quo ntque ab txordio ullumfm mmm neque incre-mmm toto orbe ampíixs bumana pafcs t mcmona mvrdari - (limské impérium, nad něž, pokud sahá lidská paměť, v celém světě nelze nalézt téměř nic menšího v počátcích a většího v době rozmachu ..." Celé dílo zahrnuje jedenáct set osmnáct let rímskych dějin. V prvních šesti knihách se Eutropius zabývá rímskou královskou dobou a dějinami římské republiky až do Caesarov)' smrti. V této časti především zaráží krátkost páté knihy věnované pouze dvaceti šesti letům v dějinách republiky, zatímco ostatní knihy zahrnují delší časové úseky římských dějin. Období císařství je věnována sedmá až desátá kniha, přičemž sedmá je vyhrazena císařům julsko-klaudijské dynastie, císařům roku 69 i flaviovské dynastie, osmá až desátá následujícím císařům až k lovia novi. Nejprve je při líčení římských dějin poradujícím prvkem chronologická posloupnost vlády jednotlivých králů, v době římské republiky jsou důležité události jejích dějin zaznamenávány v rámci jednotlivých konsulátů* ale přitom se postupně čím dál více do popředí dostávají velké osobnosti, jimž Eutropius věnuje stále větší místo a pozornost. Tak je tomu s Fompeiovými válečnými akcemú Caesarovými činy, jeho diktaturou a zavražděním i s válkami, které se poté rozpoutaly a vedly až ke vzniku Augustova principátu. Období císařů je pojato jako chronologicky řazený sled biografických medailonů, odlišujících se rozsahem podle délky vlády císaře i podle jeho významu a obsahujících jak prvky popisné, tak i narativní, V dějinném úseku počínajícím Diocleriano-vou tetrarch i í Eutropius vzhledem k většímu počtu via daru již nepovažoval za vhodné a možné mechanicky dodržovat chronologickou posloupnost portrétů, takže je propojuje. Pro dobu královskou a dobu římské republiky Eutropius zřejmě použil jako hlavní prameny Rímske dejiny Tita Livia, LTft.HĽ>MLUVA zčásti už ovšem ve výtazích, pro císařské období Suetoniovy Životopisy dvanácti císařů a zejména pak nedochované Císařské dejirty. Na existenci tohoto pramene se usuzuje na základe srovnání tří dél 4, století: Stručných dijxn Sexta Aurélia Victora, Eutropiova Breviaria a souboru biografií císařů a uzurpá-torú História Augusta. Zahrnoval, jak se předpokládá, římské dějiny počínaje Augustem a konče bud smrtí císaře Konstantina roku 337, nebo rokem 357, kdy císař Iulianus porazil Alamany u Štrasburku, Kromě těchto hlavních pramenů Eutropius asi použil další doplňkové, tiuv.i nimi Ri-s (iťstuc Owi Augusti (Činy božského Augusta). Historické prameny posloužily Eutropiovi jako nezbytný podklad, který však přejímal s určitým záměrem a cílem. Jakkoli jsou jeho přehledné dejiny stručné, zdaleka nepředstavují jen souhrn faktů, nýbrž je to dílko poměrné ucelené a má zřetelné zaměření. Vzniklo potí, když Valens skončil vojenské tažení proti Gótům vedeným Athanarichem a po triumfu nad nimi roku 369 přijal čestné označení Gótský, v době, v níž se priostřily vztahy na Východě s Persií kvůli Arménii. Perský král Sapor 11. napadl tento nárazníkový stát, v němž se střetávaly zájmy římské a perské, ale nedostal jej zcela pod svou kontrolu, protože Římané do uspořádání tamějších poměrů zasáhli, což Sapor pokládal za porušení uzavřeného míru, a proto pokračoval ve válečných akcích. V napjaté situaci, kdy se aktivovalo proti perské smýšlení a sílila římská touha zvrátit výsledky Iovianova ujednání z roku 363, pořádal císař Eutropia o napsání stručných římských dějin. Eutropius nesl podmínky Iovianova míru velmi těžce a své pocity dal otevřeně najevo, když je charakterizoval (10,17}. Že nejde jen o osobní Eutropiovo stanovisko, ukazuje i zoufalá a rozhořčená reakce Ammiana Marcellina (25,9,9—11), která je Eutropiově tak blízká, íe je zřejmé, že takto byl tento Rímu krajné nepříznivý mír posuzován všeobecně. Není S_l KUtiNh ŕlLMJiRI DÍIINV; ľ ftF.DM LLJVA tedy treba ani pomýšlet na to, Íe Eutrůpiovo hodnocení ovlivnilo Am m lana, i když ani to není vyloučeno. Přesvědčení, že je nutné všemožné a stále udržovat římskou imperiálni prevahu, je zřetelné nejen v záveru Eutn>i>n)v:i tli'b. krční1 sc t, principu zabývá více válečnými konflikty než životem v m tru. Tento aspekt se promítá i do hodnocení římských císařů a je to jeden z úhlů pohledu, na jehoi základě jll me/.i l í s . i f i \\ -on- hodnocen Au^ustus a vynášen Traianus, za něhož dosáhlo rímske impérium nejvétší rozlohy. Vedie obhajoby rímskeho s vŕta a jeho expanze je u Eutro-pia zřetelná také výrazná prosen Atní tendence, Přestože nevyrostl v tradiční senátorské rodine - jeho úřední dráha je kariérou jedince pocházejícího ze zámožnější střední vrstvy kuriálů, rj. členů městských rad - a zřejmé protože hodnosti senátora dosáhl svým postavením, hájil v celém svém díle přesvědčené zájmy senátní aristokracie. Při lícení dějin římské republiky se zmínil o senátu o něco více než třicetkrát, ale jen jednou v málo příznivém svetle v souvislost i s hlubokou minulostí, se secesí lidu (1,13). Činnost bratří Grakchů a pokusy dalších reformátorů zcela pominul, přál Sullovi a oproti Mariovi vyzdvihoval aristokrata Metella jako velitele ve valte s Iugurthou a Catula ve válce s Kimbry. Ani Caesar neunikl jeho kritice ze senátorských pozic, takže jeho obraz není lichotivý vzhledem k Caesarovi chování vůči senátu i proto, že rozpoutal občanskou válku, a Eutropius před ním dává přednost Pompeiovi a také Brutovi. Rovnéž u císařů si Eutropius víímal jejich vztahu k senátu, proluže nľ - podobní jako autoři jiných děl - snažil u vládnoucího císaře Valenta vyvolat představu* íe správný císař udržuje se senátem dobré vztahy, Důsledné věnoval při charakteristice císaře pozornost konsekraci, tj. posmrtnému prohlášení bohem, protože návrh na tento akt byl výsadou sená- tu a odmenou dobrému císaři. Té se tudíž nedostalo Tibe-riovi, Caligulovi, Neronovi, císařům roku 69 - Galbovi, Otho-íKivi. Vitťlliovi -, /. E'Liviovtu Domitianovi, dále synu Marka Aurélia Commodovi, ze Severovců Gctovi, ale v tomto posledním případě se tak stalo nepochybné jen proto, že Geta byl zavražděn svým bratrem a proti rozhodnutí Caracally se senát za jeho života nemohl postavit, IJadrianovi senát tuto poctu odmítal přiznat, ale její navrhovatel, Hadrianův nástupce Antoninus Pius* nakonec přes jednomyslný a výrazný odpor senátoru dosáhl svého, protože na návrhu trval a ne-ustoupil (8,7). Eutropius se také snažil vzbudit v císaři Valentovi přesvědčení, íe vždy byly žádoucí harmonické vztahy mezi senátem a armádou, zvláště pak co se týče volby císaře vojskem a jejího schvalování v senáte. Není v&ak netendenční. Tvrdí totiž, že Maximinus byl roku 235 prvním císařem provolaným legiemi, aniž by] senátorem a aniž byl schválen senátem. Avšak tato zpráva je alespoň zčásti nepravdivá, protože už roku 218 provolalo vojsko císařem příslušníka jezdeckého stavu Macrina, který také nebyl v době provolání senátorem, Eutropius u Maximi na jež té nadto zřejmé záměrně zamlčel, že senát jeho výběr vojskem přece jen schválil, protože Sex tun Aurelius Victor ve svých dějinách tento fakt uvádí (24,11), rakie i Eutropius jej v pramenech také nepochybně nalezl, V Eutropiových očích byl senát nejinak než v očích jiných významných příslušníků této instituce zcela jedinečný, byl spojen s římským impériem a jeho existencí, byl tak jedinečný, že o ustavení druhého senátu v Konstantinopoli Eutropius pomlčel, protože už pouhá zmínka o založení Konstantinopolc jako soupeře Ríma byla pro něj dostatečné hořká, a proto je tak nepatrná■ Roli senátu v římské historii vsak Eutropius zdůrazňuje také proto, íe Valentův bratr Valentinianus senátorům očiyjtd^i r —7 STRUČNĚ ftlMSKĚ DrflNYy- -1 né nepřál. Vždyť za jeho vlády byli vyznamenáni konsulátem pouze dva senátoři, zato získali vliv vojenští velitelé, protože sedmi z nich, z toho čtyřem barbarům, se této pocty dosta-lo. Valentínianus dokonce nařídil, že senátoři mohou být při vyšetřování mučeni, a na jeho příkaz úřadoval v Rímé místo prefekta jeho rodák Maximínus, jemuž dal k ruce jakéhosi pannouskélio lutra vykrádajícího hroby, z jeho/ / v iTl-i i i Liru y páchla ukrutnost a který jako Šelma bažil po lidské krvi neméně než Maximínus", jak písc Ammianus Marcellinus (28. 1,12). V takové atmosféře se senát cítil ohrožen, a práve proto Eutropius tolik vyzdvihoval jeho historickou úlohu v dejinách římského císařství. A Eutropius pocit ohrožení silně sdílel. Vlastností, která podle Eutropia hraje u císaře ústřední roli, je civilitoi. Toto hodnotení, jak ukázal francouzský badatel Stéphane RatrJ, má u Eutropia nejen etický, ale také sociálnč-politický rozmer, který je rozhodující, foincťps civilis se ne-uzavírá před veřejností maje na paméti, že i on byl prwatm, Civtliias není jen pouhá vlídnost nebo laskavost, nýbrž v prvé řadí císařův respekt k okolí a ohleduplní;, korektní chování k nemu. Císař tudíž nedává najevo povýšenost v jednání, i když je jeho postavení mimořádné a nadřazené. Ncl/x ovSem zapomínat na to, že Euiropiovi jde v prvé řade 0 vztah císaře k senátorům, v néktcrých případech k blízkému okolí. CivHUas přisuzuje Eutropius řade císařů: Augustovi, litovi. Nervoví, Traianovi, Quintillovi, Probovi, Iulianovi 1 Iovianovi. U Marka Aurélia ji vyjadřuje tak, že říká, že rento císař „nikterak nedával najevo nadřazenost svého císařského postavení" (8,12). a Claudiovi ji přiznává jen do určité míry (7,13). Opakem aviíiías je nadřazenost, povýšenost, despotismus spojený s krutostí a jinými excesy, které Eutropius vidí u jiné řady císařů: Tiberia, Caliguly. Nerona, Vitellia, Domitiana, Lu- ^ , PŔFDMIUVA \ 1 cia Vera, CaracalEy, Víctortna, Au re liana, Maxi m ia na, Nepoti-an.i a Galia. Za nejhorší mezi císaři pokládá Kuimpius Íihcn,i, Caligulu a Domitiana pro jejich krutost, lakotu a mravní nevázanost, Toto hodnocení je vsak zřejmé ovlivněno i Eutropi-ovým pramenem, Suetoniem, u něhož jsou tito tři císařové hodnoceni podobné velmi nepříznivě. K dobrému císaři patří podle Eutropiových představ také umíměnost i Štědrost a ohleduplný vztah k přátelům a blízkému okolí. Je také nezbytnej aby jej provázelo štéstí -ftlidtas, které není náhodné, nýbrž stojí při těch, kdo si je zaslouží. Mezi jednoznačné dobré, vzorové císaře patří Augustus a Traianus, jejichž rozsahem deKí medailony se vyznačují výraznými panegyrickými rysy, Eutropius si však nevšímá pouze těchto zmíněných témat. V jeho dílku, zejména při lícení dějin římské republiky, nacházíme roztroušeny římské perličky a perly xdobíri osobnosti rané či pozdější doby, A tak se dočítáme o CLncinnato-vi, který přijal svůj úkol, když orat svých několik jiter půdy, úspěíné jej vykonal a vrátil se k hospodaření, o zásadovém Rcgulovi, který neporušil dané slovo a vrátil se do Kartága na smrt, o Fabriciovi, o němž řekl král Pyrrhos: „Tak, to je ten lubricius. který se dá svést ze správné cesty obtížnŕji než samo slunce" (2,14), a zejména o výjimečnosti Scipiona, vítěze nad Hannibalem, o němž Eutropius napsal, když jej Římané v jeho čtyřiadvaceti letech vyslali do Hispánie: „Byl to patrně nejvýznamnější Říman jak své, tak i pozdější doby" (3,15). Těmito zpravidla velmi kratičkými epizodami provázenými i hodnotícími poznámkami připomínal Eutropius jakoby letmým dotekem římské vzory, o nichž Římané věděli mnohem více z vyprávění, ze školy a z četby a které měly zapůsobit i na císaře. Období římského císařství však bylo Eutropiovi beze sporu bližší, neboť jeho zájem se soustřeďoval na císaře - dobyvatele a udržovatele politické moci na území římské říše 1 —7STRUČNĚ ftfMSKĚ DĚJINY^- 1 v zdedených hranicích, korektního vůči všem a nejvíce vůči senátorům a přátelům. Císaři a jeho okolí dává návod k jednání, i když to v úvodních slovech nemůže přiznat. Co ved* 10 Eutropia k jeho názorům, se sice můžeme jen dohadovat, ale nejspíše to bylo nezvi klané, tradicí predávané vnitrní pře-svědčení, re římský svít, v němž íil, představuje jistotu prověřenou staletími, kterou je třeba chránit a uchovat. Eutropiovi zileželo nejen na obsahu sdělení, ale i na způsobu, jak jť podává. Cely frxl sľ vyznačuje přiměřenou přehledností a uspořádaností a - jak si císař přál - stručností, Eutropius vytváří nepříliš" rozsáhlé tematické celky, které jsou od sebe jasné a zřetelné oddělené. Zvolený postup je převážné, ne však výhradní informační, Eutropius dává přednost krátkým větám a kratším, nepříliš složitým souvětím, Venuje- 11 se otázce, ŕáktu, zejména pak osobnosti, jejichž význam chce vyzvednout, dovede tak učinit také bohatSí větnou a souvétnou stavbou a příslušnými stylistickými prostředky, Jeho snaze dosáhnout stručnosti vyhovují častá bezespojeČná připojení větných členů a vět i častá apozicc at jak je tomu v latinské historické próze běžné, hojné participiální vazby, Avšak vzhledem k tomu, že Eutropius podává pouze přehled dějinných událostí, kupí často pasivní vazby, jichž je více v pasážích týkajících se období republiky než císařství, protože císař, na nějž Eutropius zaměřuje pozornost, vystupuje většinou v roli aktivního činitele. Hodnotíme-li význam Eutropiova díla, lze připomenout, že o jeho užitečnosti a úspěšnosti svědčí překlady do řečtiny, z nichž jeden vznikl už za Eutropiova života a pořídil jej Paianios, rodák z Antiocheie, žák Akakia a Libania, snad i Eutropíúv spolužák u Akakia, pole studující práv v Berytu, který se pak pohyboval na dvoře v Konstantinopoli, V době, kdy překládal Breviáriitm, působil jako právník v Palestině, Fragmenty dalšího, stylisticky propracovanějšího pře dumo- 1-7 PŘEDIVU DVA r~ ~~1 čení pocházejí ze 6. století a stopy třetího překladu jsou zachyceny v 8. století. O tom, že se Eutropiovo dílo shledalo 5 odezvou, svědčí počet autorů, kteří z něho vydatně čerpali. Byli to Orosius, Hieronymus, styčné body existují mezi Kutropiem a Historii Auguit.au i Epilome dt Caťsaribtts (Výtahem o císařích), který vznikl až na počátku 5. století. Znát je mohl i August i n us, četli jej Polemius Silvius v 5. a Cassiodorus v 6> století, paralely s Eutropiem jsou v Isidorovi v 7. i v Bedovi v 7/8. století. O rozííření Eutropia ve středověku Částečné vypovídá relativné velké množství rukopisu, přičemž nejstaríí dochovaný rukopis se datuje do 9« století. Ve středověku byl Eutropius často čten [ako současí díla pozdějšího autora, Lombarda na Paula Diacona, který v 9. sto-letí jeho dílo použil jako základu svých římských dějin Historie Romana o šestnácti knihách. Impuls k jejich vzniku vzešel od Adalbergy z Beneventa, kterou neuspokojila četba Eutropiova díla. Když si tato vévodkyně Paulovi Diaconovi postěžovala, že Eutropiovo dílo je krátké a není v něm zmínky o křesťanství, rozhodl se, že Eutropia jednak doplní o údaje z Orosia, Hieronyma, lordana a dalších autoru a jednak dovede římské dějiny až do roku 552. Později však pol kal jeho dílo stejný osud, když jc okolo roku. 1000 Lando Hus Sagax doplnil, zvětšil počet knih z Šestnácti na dvacet šest a dějiny do-láhl až do 9. století, V nové době se vyskytly názory, že Eutropiovo Brauarium je dílem dosvědčujícím úpadek tvůrčích sil doby, v níž bylo napsáno. Na toto hodnocení lze odpovědět tak, že Eutropius byl vyzván k napsání stručných dějin a ty mohou stěží být koncipovány jako průlomové dílo. Třebaže Brevianum nesvědčí o vysoké vzdelanostní úrovní zadavatele, tehdejšího vladaře římského impéria, ani o po výtce intelektuálním prostředí, v němž se uplatňovalo, podávalo a šířilo základní STRUČNĚ fiiMSKĚ Dt]INYŠ informace spojené st srozumitelným poselstvím, zejména při líčení císařského období, nadto podané způsobeni odpovídajícím funkci, kterou melo mít, Knihtiskem vyílo poprvé v ftímč roku 147] v podobí jiné než původní, a to jako součást zmíněného komplexu Huto-na Rom{mas který vytvořil Paulus Diaconus. Takto je vydal i Rchor Hrubý z Jelení v Basileji roku 1532 in offiána Frobematuty takže kniha v jeho edici je mnohem obsáhlejší neí dnešní vydání, Teprve Egnatiovi v Benátkách (15L6 a 1521) a Schonhovtnovt v Basileji (1545 nebo 154b, 1552) je připisována zásadní zásluha o očištění Eutropiova textu od pozdějších dodatků. A. Schonhoven v předmluvě datované do roku 1545 napsal, ze nechce čtenáři předkládat PauUn&pro Eutropiams, a proto použil při edici rukopis obsahující Eutro-piův test nerozšířený o doplňky. Totéž učinil roku 1553 EliaS Vinetuš, který míl k dispozici dnes ztracený rukopis Bur-digalensis. Snahy vydat originálního Eutropia via k existova-ly i na jiných místech v Evropě, jak o tom svědci již edice z roku 1510 u J. Haliera v Krakově, kterou pořídil Michael Coccinius ÍKochlin). Útlá knížka obsahuje méní pozdější cli přídavku, takže například desátá, poslední Eutropiova kniha má ve srovnání s dnešními edicemi navíc asi jen deset řádků textu. Rukopisy vlastního Eutropiova díla bez dodatků ve stredoveku stále existovaly, přiremž nejstarší z nich je dochovaný Gothanus I, 101 pocházející z 9. století První vydavatelé původního Eutropia byli při srovnání í Paulovou verzí pro Adalbergu překvapeni jednoduchostí a kompaktností Eutro-piova dílka, která odpovídá jeho účelu, stejní tak, jako je i dnes příjemně překvapen každý, pokud provede toto i rovnání, které vyznívá jednoznačné v Eutropiův prospech, V současné a nedávné dobe zaznamenal Euiropius vetší zájem vydavatelů a překladatelů i komentátorů, jak o tom ľfeí OMLUVA svédčí vyber nejdůležitějíích vydání a překladů v ediční poznámce, Autorem jiného, mnohem kratšího Breviaria než je Eutro-piovo, je Rutus nebo Ruŕlus Festus. V jednom z rukopisů má název jeho díla podobu Dt bmúúrh nram gatamm populi Romímí (Krátký p re Id v d dě| in římského národa). Festus věnuje svůj Krátký přehled o rozšiřování římského impéria také císaři, jenže jeho jméno neuvádí ani v úvodu ani v závěru ani na dalších dvou místech, na nichž se k němu přímo obrací. Podle cíle, který tento spisek hlavné ve své druhé polovině sleduje, byl jeho adresátem císař Valens, jehož jméno se objevuje v explicitu jednoho ze středověkých rukopisů ze Z století. O to, aby odpověď na otázku, kterému císaři byl přehled věnován, nebyla snadná, se postaralo pít dalííeh středověkých rukopisů* jež jsou v Jak opisy rukopisu jednoho a v nichž je uvedeno jméno císaře Valentiniana, Valentova bratra a spolu vladaře. Poslední editor Festova dílka Arnaud-Lindet řeší tuto komplikaci tak, že mezi rukopisy rozeznává dvé skupiny, přičemž jedna byla opsána z rukopisu venovaného Valentovi, druhá Valentinianovi. Brmiaritim bylo napsáno po červnu roku 363, tj. poté, co císař lovia n us uzavrel s ľerfany mír, s nímž se Římané ne-chtfli smířit. Protože se Festus v závěru svého dílka zmiňuje o vítězství nad Gótyt a to můie být jen narážka na smlouvu mezi Vak n tem a gótským Athanarichem z roku 369, je tento rok považován za terminus post quem. Tento časový mezník podporuje okolnost, ze ve výčtu římských teritorií v Británii není uvedenu provincie Valencia, pojmenovaná takto po císaři Valentinianovi, kterou Římané znovu získali noku 369. Pro nékteré badatele není tento argument přesvědčivý a anglicky badatel T D, Bames se snaží dokázat, ze Festův přehled provincií zrcadlí jejich stav kolem roku 364. L -ySTRUCNÉ ftÍMSKÉ DEJINY^- Nesporné je pouze to, že Bftviarium bylo sepsáno před Valentovým tažením na Východ. Císař, jak je známo, opustil své stanoviště v Marcianopoli v Dolní Moesii (dn. Reka Devnja západné od Varny v Bulharsku) na jaře 370 a vydal se pres syrskou Antiocheiu do Hierapole v Euíiatské provinci t, Na zimu se vrátU do Konstant i nopole a následujícího roku se vypravilo římské vojsko proti perskému krátí Saporovi 11, A tak se terminus post quem 369 nebo rok 370 přece jen dostává znovu do hry. Ze závěru samotného Breviaria je zřejmé, že Festus se pokládá za staršího muže, než je Valens. Není však jasné, jaký věk naznačují Festova slova aevo graviur - postarší (kap. 30). Arnaud-Lindet má za to, že Festus je o generaci starší než Valens. Vzhledem k tomu, že se napsání Breviaria datuje do roku 369 nebo 370, pak by cisařt narozený kolem roku 328, měl ve zmíněném roce asi 41 nebo 42 let. Je sice pravděpodobné, že Festus byl staríí než Valens, že by však vékový rozdíl obnášel iednu generací, to z jeho slov zcela jednoznačné nevyplývá. Festus si kromé toho v závěru svého přehledu trouřá plánovat další literární činnost, takže slova aťiwgmvior nesvědčí o vysokém veku, i kdyby se tento plán pokládal za topos, Méně skeptičtí badatelé, než jsou W. den Boer, M. -P. Arnaud-Lindet nebo B, Baldwin, ztotožňují ;uiinr.i inholo Breviaria s Festem, o němž píší historik Ammianus Marcel linuti rétor Libanios, řecký filozof rétor a historik Eunapios (asi 345-420) a historik Zósimos (2, polovina 3. a začátek 6. století). Byl nízkého původu z Tridentu v Raetii, stal se obhájcem, byl konsulárcm v provincii Sýrii (368 nebo 365), později zastával u císaře Valenta úřad magistra memoriae a v létech 372 až 378 byl prokonsulem provincie Asie. Oba dva poslední úřady zastával po Eutropiovi. Po Valentové smrti však ztratil u císařského dvora veškerou přízeň a očistil se až u Theodosia. 1 / pRľdmlijva t— 1 Festův úřad magistra memoriae potvrzuje i incipít jednoho z rukopisů z 9, stol.: „Začíná Breviarium Festa, slovutného muŕe a magistra memoriae ...".V tomto rukopise jc také zaznamenáno věnování Eutropiova díla císaři Valentovi, aniž však následuje dílo samo, Frotože je v dedikaci uvedena Eutropiova hodnost magister mnrroritie* domnívají se někteří badatele, že opisovjč f-Vsiova rukopisu se inspiroval právě zde a přisoudil Festovi tutéž hodnost, jakou mil Eutropius. Ať už tento závér přijmeme nebo spíše považujeme za poněkud vykonstruovaný* rukopisy Festova dílka dosvědčují, že Festus mél stejně jako Eutropius stavovský titul v{ir) c(hrissí-mui). Ten Festus, o némž se zmiňují výše uvedení antičtí spisovatelé, byl přítelem oné již zmíněné a nechvalně proslulé postavy, Maxim in a, prefekta zásobování, vikaria v FJmě a prefekta Gallské prefektúry v létech 371-376, který se v ftímé dopustil mnoha krvavých excesů a byl nakonec za Valentía-nova nástupce císaře Gratiana popraven, A právě tento Ma-ximinus Festově kariéře napomohl. Podle Ammiana Marcel-lina měl sice Festus púvodné výhrady k nezákonné svévoli tohoto vysokého hodnostáře, ale když viděl jeho strmou kariéru, podlehl vidine podobného vzestupu. Vystupoval více než horliví při procesech v syrské Antiochei, o nichž byla zmínka v souvislosti s Eutropicm. Místem popravy v Antiochei odsouzeného filozofa Maxima, učitele císaře Iuliana, a jevištěm dal Jích procesů se pak stal Efésos, centrum Festem spravované provincie Malé Asie, Při těchto procesech šlo jednak o potrestání obviněných z úkladů o život císaře Valenta, jednak o stíhání takových magických praktik, jejichž cílem bylo zjišťování vůle bohů, i takových, které se týkaly každodenního života, jako zahánění nemocí a neduhu nebo sestavování horoskopů. Poněvadž se Festus podílel na likvidaci tčch, kteří magické 1 — —7struCné římské dějiny^— ~~1 praktiky prováděli, usuzuje se, že magii potíral jako rigorózní křesťan. Do takové konstrukte však nezapadají zprávy o závěru Festova života v roce 380, Podle Eunapia se toho roku Festus rozhodl oslavit již zmíněné zproštění své viny hostinou, na niž pozval významné hodnostáře a vysokou společnost. Předtím se, jak liti Hunapios, odebral do chrámu bohyne Nemesis s ú mys lem vykonat obřady, které by lio zba vily mučivých snů, v nichž ho pronásledovala jeho oběť filozof Maximos, Při odchodu viak padl na chrámových schodech mrtev. Tak alespoň s určitou dávkou zadostiučinění popisuje Festův konec Cunapios. Na základě Ammianova svědectví také víme o jiné Festové nedůslednosti, která se naviv týká pravé magie. Svolil totiž, jak píše Ammianus Mar-cellinus, k jejímu užití ve vlastní rodině k vyléčení své dcery, ale vykonavatelku magie potrestal smrtí. Obé tyto epizody z Festova života napovídaje žc Festovo chování a jednání bylo rozporuplné a účelové, Proti tomu, že autor Breviaria byl křesťan, se především slavéj] ti badatelé, klen vycházejí z charakteru samotného Festova dílka, protože křesťanský světový názor se v něm nikterak neprojevuje, naopak jsou zde formulace a náznaky, které ukazují na Festovo zakotvení v tradičním myšlení. Císař Severus Alexander byl podle Festa jakoby jakýmsi osudem zrozen k záhubě perského národa (kap. 22). Na osud se Festus odvolává také u Valeriána ijvrtutia; kap, 23) a vítězství císaře Cara bylo pod Je něho v božských očích příliš1 velké, vyvolávající závist a rozhořčení nebes (kap. 24), tedy typická hybm, A není tedy divu, že jedna skupina rukopisů datovaná do 9. -12. století tuto pasáž zkrátila tak, že z ní nakonec zůstalo pouze konstatování, že „vítězství císaře Cara nad Períany bylo příliš velké". Předmětem dohadů byla v této souvislosti také závěrečná věta Festova Breviaria (kap, 30), ale ta, jak ukázal H, Raldwin, nevypovídá ani O rozdílné nábo- l'ÍXl I1MLUVA ženské orientaci autorově a císařově, jak se dříve soudilo, ani O jejich stejné víře. Když ledy císař Valens Festa vyzval k napsání dílka, napsal je vyzvaný tradičním způsobem a císař je patrné přijal tak, jako pňjal Eutropiovo dílo psané zcela v tradičním duchu. 1 když vzdor všemu, co bylo řečeno, nelze tvrdit s úplnou jistotou, žc autor Breviäria a vysoký úředník jsou jedna a táž osobnost, je míra pravděpodobnosti jejich ztotožnění dost vysoká a není málo významných badatelů, kteří tuto totožnost přijímají. Zatímco identifikace Festa je spojena s pochybnostmi, cíl a funkce Breviaria jsou tak zřejmé, že nevyvolaly žádné dohady. Císař si přál stručné dílo a Festus, jak výslovné zdůraznil v úvodu, mu rád vyhověl (kap, 1), V úvodních kapitolách se zmiňuje o trvání římské říše, o periodizaci římských dějin (kap. 2) a podává v kostce shrnutí o chronologickém průběhu římské expanze v době královské, republikánské a za císařství na Západě, na Balkáně a v Asii zčásti vskutku tak, jak ohlašoval, tj. téměř po způsobu účetních. Po tomto svého druhu registračním záznamu následuje blok kapitol (kap. 4 9) s popisem postupného rozšiřováni římského impéria a vzniku jednotlivých provincií v západní části impéria. Ovod 4. kapitoly nemohl být stručnější: „Dále se popisuje, v jakém časovém pořadí římský stát nabýval jednotlivé provincie." Od 10, kapitoly jsou na řadě provincie v Malé Asii a na Vyt hode vĽctné Kgypla. Popis léto oblasti má také vlastní, tentokrát delší úvod, v němí se Festu s obrací na císaře: „Nyní podám výklad o východní části a celém Orientu, o provinciích ležících v blízkosti vycházejícího slunce i o tom, kdo je dobyl, abys Ty nad nimi mohl vládnout, aby tak byla ještě více povzbuzena tvoje ušlechtilá snaha zvětšit jejích počet.*1 Rozšiřování impéria ve východní části je sledováno zprvu chronologicky, ale po krátkém přechodu je tento prin- 1 -^STRUČNĚ nfJtMVr- 1 cip opuštěn a dána přednost geografickému (12,1), Zatímco výčet západních provincií byl nutný proto, aby východní nebyly vytrženy z celkového kontextu římského dobývání sveta, je Východ vlastním předmětem císařova i Festova zájmu, který sc v této oblasti soustředúje předevíím na historii bojů Římanů s Parthy a Peršany: „Slavný císaři, já vím, kam se teď upíná Tvůj zájem. Nepochybně se tážeš, kolikrát se skrížily zbraně Babylónie a Římanů a kolikrát proti sobě bojovaly šípy s kopími. Vypočítám tedy stručně výsledky těch válek. Lvuliš, í.t: iifpráii-k- ml1 radovali / ikkohka vittv.slví, lítt-rj dosáhli lstí, a potvrdíš, že Římané naproti tomu vždy zvítězili skutečnou statečností." (kap, 15). Na konci Breviaria je králky závér rovnocenný stručnému úvodu. Kdežto anexe jednotlivých území v západní části impéna probíhala ve Festové podání spíže hladce, v druhé Části Breviaria představuje Festus nejen úspěšná, ale i velmi neúspešná východní tažení jak v dobé rímske republiky, tak především za římského císařství. Jeho cílem je přitom ukázat rozmnožitele říše jako následováníhodné vzory a zatratit ty, kteří vyklízeli pozice, couvali před nepřítelem a nesnažili se případný nezdar odčinit. 2 doby římské republiky jsou vyzdviženy především východní úspěchy Gnaca Pompeia, v císařské době urovnal poměry na Východě v souladu s majestátem římského národa Augustův vnuk Gaius Iulius, válečné úspěchy sklízeli Traianus a Severus a později Gordia-nus 111. Císař Severus Alexander se kvůli svému jménu stal novým Alexandrem, který podle Festa svedl slavné boje (ve skutečnosti tak slavné nebyly) s perským ArdaŠírem, kterého ľcslus nazývá příznačné Xerxés, slávu sklidil i Aurclianus, Carus a caesar Galerius. Festus však viděl a pojmenoval, odsoudil i vysvětlil také váleíné nezdary a zabýval se jimi stejně důkladně jako vítěznými taženími. Jako nebyl skoupý na uznání, tak nešetřil kritikou, kterou odstupňoval tak, že / rkEDMLLFVA y 1 Nerona považoval za hanebnou skvrnu na pověsti římského státu kvůli ztrátě Arménie a pro potupu římského vojska, které muselo projít pod jhem, císaře Valeriána považoval za stejné neštěstí jako zlověstné znamení, když mu přidělil přívlastek injaustus, už Gallienus, ne až Aurelianus ztratil Dákii, kritiku sklidit u Eutropia úspěšný lulianus. Festus mu sice neupřel vojenské úspěchy a přiznal i dobrý začátek východní expedice, ale připomněl luliánovu nedostatečnou obezřetnost, která se projevila v rozhodujících chvílích, kdy přecenil své schopnosti při posuzování situace a nedbal pokynů rádců, nezabezpečil ochranu vojska a sám svým málo opatrným chováním vystavil svůj život nebezpečí. Festus má svou představu o úloze každého císaře, i když neodpovídá vždy historické skutečnosti a možnostem, které císař měl, a klade důraz nejen na dobytí území, nýbrž i na jeho udržení. Císaři Hadrianovi vytkl hned dvakrát, že se vzdal území na Východě dobytých Tra ia nem, i když jejich udržení nebylo reálné, Nerona pohaněl za ztrátu Arménie, ačkoli Suetonius zná jinou historickou skutečnost: Jkitánie a Arménie byly ztraceny a obě zase získány" (Nero 40,2), Zmínky o nezdařilých východních vojenských akcích mají být mementem nejen proto, že pohry zůstávají skvrnou na panovníkově povesti, ale i proto, že nebezpečí tamějších bojů nelze podceňovat a že každé neprazíravé jednání v této oblasti mělo vždy velmi neblahé důsledky. V tomto směru je třeba dát za pravdu Arnau-Lindetovi, který má za to, že Festus negativními zkušenostmi nabádá Valenta k mimořádné obezřetnosti. Také však - jak soudí americký historik antického starověku Peachin - mohly zmínky o obtížích při vojenských taženích na Východ posloužit jako eventuální alibistické vysvětlení, kdyby výsledek bojů v tak složité situaci nebyl jednoznačné příznivý. V každém případě jsou pro Festa stejně jako pro Eutropia ideálními císaři rozmnožovatelé říše 1 -7STRUCNĚ fUMSKť PtjINV^- ^ Augustus a Traunus. Valens je má následovat v tom smyslu, že má na Vychodí dosáhnout míru (palmapach), zřejmě lakového, který byl uzavřen za Diocletiana a který festus pochválil (kap, 25). Festus v sobe nezapře „Ěimana1" propaguiícího nic než expanzi a udržení dobytých pozic. Je zajímavé sledovat, jak při svém popisu střídá pasivum (např. kap. 3 „V [llyriku byli podmaněni Histrové.,,") a aktivum (tatáž 3. kap. „V Asii se Římané poprvé n i h v 111 i ...") včetně sebevědomé formulace v 1, os. plurálu (kap. 7 „Do íllyrika jsme pronikali postupné od pobřeží"). V druhé části Breviaria, v níž Festus referuje o osobním přínosu jednotlivců za republiky a císařů, užívá 1. os, plurálu jedenkrát, příznačně o vítězství (kap. 27 „A v bitvé u Narasary, kde byl zabit Narseus, jsme dosáhli vítězství''). Chválu Římanů vkládá do úst i PerŠanům (kap. 25 „Feršané s obdivem uznali, že Římané je předčí nejen vojensky, ale i morálne") a dokonce i při uzavření onoho potupného míru roku 363 - nepochybné na zmírnění horkosti, kterou tato porážka přinesla - se pokouší utěšovat sebe i čtenáře slovy: „Římané si přesto za několik dní získali takovou úctu ..." (kap. 29), Na druhé straně lze ocenit, že Festus prokázal kritičnost, když nepřímo srovnal dvojí odlišný římský zaboř, Pergamského království a Kypru: „Asii poznali Římané díky spojenectví s králem Attalem a do vlastnictví jsme ji získali po právu jako dědictví Attalovou závěr (kap, 10) -„Tak jsme nabyli tento ostrov spíše poháněni svou chamtivostí než po právu" (kap, 13). Nesmíme se víak nechat mýlit, jak upozorňuje den Boor, tato kritika byla zřejmě obecné rozšířená, protože podobně - dokonce místy i stejnými výrazy - posuzuje zábor Kypru Ammianus Marcellinus. V tak stručném a takto zaměřeném přehledu nelze očekávat výmluvnéjší narážky nebo poznámky mající vztah k císaři Valentovi nebo k samotnému Festovi. Ate přešlo tu nějaké 1 / rftEDMLUVA y -—1 narážky najít lze. Tak je tomu, když se Festus zmiňuje o rovnocenném postavení císařů Marka Aurélia a Lucia Vera - tu ne ni možné nepomyslet na podobnost s vládou Valenta a Valentiniana, Zajímavá je také zmínka o LI lpi a novi v souvislosti se Severem Alexandrem („Tento Alexander měl hlavního vedoucího císařské kanceláře právníka Ulpiana*; kap. 22), která se v daném kontextu zdá sice zcela nemotivovaná, není však vyloučeno, že tento fakt Festus zaznamenal právě proto, že sám byl vedoucím jedné z císařských kanceláří. Na zpracování tohoto stručného přehledu nemel asi jeho autor mnoho času a stačilo mu omezené množství pramenů. Mezi nimi mohl být seznam provincií, Epiíome z Lívia, císařské biografie - pravděpodobně Císařské dejiny - \ Flórová Epitome. Eutropius Festovým pramenem nebyl, a pokud existují mezi oběma autory styčné body, pocházejí zřejmé ze společného pramene. Kompozici svého dílka autor promýšlel, rozvrhl je po úvodní části do iří celků, jimž v závěru věnoval větší zájem, a to jak po stránce obsahové, tak formální. Celé dílko se vyzujeme slohem odpovídajícím zadání - Festus byl požádán 0 stručnost, a proto registruje události a lakta jako úředník, místy, zej mé i u n.i /ať alku, n-iněr i.iko by prováděl íiiventuiu a podával hlášení. Ve větách jdoucích za sebou v textu dbá až úzkostlivě, aby identifikace osob nebo událostí a věcí byla zcela jednoznačná, takže pedantsky opakuje substantivum, než aby použil zájmeno. Věty samostatné i v souvětích jsou krátké, většinou připojené souřadné, často se obejdou bez spojek. V hlavní části se kromě registrace faktu objevuje 1 epizodické vyprávění a také krátká hodnotící charakteristika císaře. Od 25. kapitoly a zejména pak od 27. kapitoly jsou souvětí delší, přibývá složité parataxe a hypotaxe, protože ľcstu.s píše n událostech, které mají bližší vztah k jeho současnosti a o nichž byl zřejmé lépe informován, takže mohl 1 —7SI KUPNÉ RÍMSKE Dť.llMYy— 1 přesněji postihnout vztahy mezi nimi a vyjádřit je i formálne explicitněji. Jeho sloh je převážné informační, jen místy Festu s sahá k vyprávění epizod, jejíchž posláním je apel, varovánu či výzva. Celkový styl tohoto přehledu je jednoduchý a mnohem nenáročnější než Eutropiův. Ale ani Festus nenapsal svůj spisek, aniž by užil všechny dostupné rétorické ozdoby. Zejména dbal na rytmickou stránku vět i jejich částí, Císaři Valentovi a jeho okolí tedy Festus poskytl stručný přehled o provinciích, zejména východních, a nejstarŠí seznam provincií, který je dnes k dispozici - snad to byla i Festova novinka. Jeho Breviarium jc programově zcela jiného charakteru než Eutropiovy Stručné déjiny a císař jej požadoval vedle dílka Eutropiova, nikoliv místo néj jako jeho zkrácenou verzi, jak se až donedávna soudilo. Dílko nebylo nepotřebné ani pro čtenáře v následujících staletích, nehol' počet rukopisu, na nichž se dochovalo, není malý, i kdy/ w srovnání s některými jinými antickými díly je pokládán za průměrný. První vydání tiskem v Rímé je z roku 1468. ií * * [)o 4. století se kladľ, i kdy/ v poslední době už nikoli všeobecné, dílko De viris illmiréus urbis Romae (Slavné osobnosti města Říma), v němž se setkáváme s řadou postav římského královského a republikánského období, které vystupují také v Eutropiově Breviariu a některé z nich i u Festa. A tak máme možnost sledovat jejich osud jak v řečišti římské historie, tak i mimo ně v podobě miniportrétů. Do nové doby se Slavnéosobnosti m fota Říma dochovaly ve dvojí rukopisné tradici, která se označuje A a B< Toto jinak pro čten drť zcela nezajímavú sdt'hii' má vyznám pro úvahy o původním stavu tohoto textu i pro dohady o jeho osudu. Verze A se dochovala v rukopisech jako součást trojdílného komplexu, jehož první úsek představuje Ongogentis Rotnanae ) PŘEDMLUVA ^ 1 (Počátky římského národa), střední část tvoří De viris illustri-hus a závěr Uber de Caesuribus (Kniha o císařích) Sexta Aurélia Victora. Soubor, nazývaný podle Aurélia VícJom Corpus Aurelianum nebo jindy trojdílný - Corpus trrptr(iínm, je znám pouze ze dvou rukopisů z 15. století. Zato samostatná verze R Di viru Hlustribus byla ve středověku opisována Častěji a dochovala se asi ve 150 rukopisech. Obě verze se však od sebe liší rozsahem. Zatímco text Slavných osobnost: zachovaný v ru kopi s cd i sa mos t a mě (II) začíná od albského krále Proky vyprávěním o Amuliovi a Numitorovi a epizodou o narození Romula a Rema, v Corpus Aureli&num (A) tato kapitola téměř celá chybí. V samostatné verzi (B) naopak chybí konec Pompeiova medailonku a také portrétky Caesara, Augusta, Catona, Cicerona, Bruta, Cassia, LSexta Pompeia, Marka Antonia a Kleopatry. Vysvětleni, proč se konec textu nedochoval* je dvojí; buď že sc ztratil, čemuž by mohla nasvědčovat okolnost, že se ztratil i konec Pompeiova portrétku, nebo že tato část byla ve verzi A dotvořena dodatečné. Proč by ale měla vzniknout dodatečně? Německý badatel P. L Schmidt soudí, že v době, kdy byl sestavován komplex Corpus Aurelianum, bylo zapotřebí skloubit všechny jeho části tak, aby tvořily celek, tedy aby se nepřekrývaly a aby nebyl hiát mezi začátkem dějin Aurélia Victora a koncem De viris iHusiribuír Takové řešení vysvětluje, proč není ve verzi Slavných osobností v Corpus Aurelianum ta část vyprávění o Romu! ovi a Removi, která je stejná jako odpovídající úsek v Origo gtnth Romanet, a proč je Augustův medailonek ve Slavných osobnostech poměrně krátký, Jeho svého druhu pokračování je totiž až v díle Aurélia Victora, který začíná své dějiny od Augusta po bitvě u Actia. To, že samostatně dochovaná verze (B) De viris iäustribus končí Pompeiem, nepřekvapuje, protože v římském pojetí stojí na počátku cí 1 -^TUľCNÉ rímske DĚjINYy 1 sařského období Caesar, jak je to zrejmé ze Sueloniova díla De vitu Caťstírum, které začíná Caesarovou biografií. Protože se však portrétky počínaje Caesarovým nclisi zásadné od předchozích, je pravdepodobnejší, že se tato rast v rukopisech B ztratila. Hypotéz souvisejících s vytvorením Corpus Aurdianum je více. Jedna se týká doby, kdy se tak stalo, další pak důvodu, který vedl redaktora komplexu ke skloubení tří uvedených děl v celek. Terminus post quem je rok 360, kdy bylo napsáno dílo Aurélia Victora, Schmidt dává velkou Šanci vzniku komplexu ještě vc 4, stoJetí, protože to je období, které přeje tvorbě historických i gramatických kom pni t li í obsahujících základní informace pro vzdělávací účely. Kdyby totiž redak-un korpusu pr.u oval později, ai^uiiieimijť Schmidt, doplnil by pravděpodobné dílo Aurélia Victora o císaře a události z pozdější doby. Důvod, proč redaktor sestavil Šňůru informací o římské říši od jejích prvopočátků, tedy od Saturna a lana až ke smrti císaře Constantiař nelze podle Schmidta hledat v tradici římské poliviovské historiografie, která se zabývá pouze určitými úseky římských dějin nebo tvorbou výtahů z historických dél a psaním biografii římských císařů, nýbrž v křesťansky pojaté historii jako dějin budoucí spásy počínajících stvořením světa. Jakousi paralelou takto kontinuálně pojaté křesťanské historiografie měla být podle Schmidta i tato trilogie začínající mýtickými počátky shrnutými v OtigDgtttíii Romanas. Ortgo je svým zaměřením tradiční, nejsou v něm však žádné militantne pohanske prvky, dílko Slavné osobnosti v soukulu s dobou, o níž pojednává, oslavuje římské virtates a zatracuje to, co není s nimi v souladu. Není zde nic, co by vybočovalo z udržovaných a pěstovaných starých římských ctností a zvyklostí, a Aurelius Victor je do té míry dědicem římských tradic, že křesťanství /ustalo f í cla mimo okruh jeho zájmu, i ľftttJMLUVA \ 1 V dílku Dcviris illmtnhui jsou představeny v hutné zkratce vlastnosti a činy římských legendárních i historických osobností. Vzdor svému doslovnému názvu 0 slavných mu-Uch méitct Říma přináší i krátká připomenutí statečných legendárních ženských postav, jako byla Lucretie, Cloelic a vestálka Claudie, z neřímskych je tu portrét Kleopatry, Mezi muži se objevují netoliko Římané, nýbrž i nepřátelé Římanů Pyrrhos, Hannibal, syrský král Antiochos, lusitánský Viriathus a pontský král Mithridatés, tedy ti, kteří zasáhli do chodu íiniských dějin. Z Římanů jsou představeni králové, legendární hrdinové, vojevůdcové, politici, buřiči i ztroskotanci. Kromě v zásadě, ale zdaleka ne vždy dodržovaného chronologického řazení portrétků jednotlivých osobností se autor zmiňuje - spíše však sporadicky - o některých legendárních událostech, jako byl boj rodu Fabiů s římskými nepřáteli, bitva u Ru^illského jezera, vznik Asklépiova kultu v Kunc nebo přivezení kultovní sochy Kylvlc do Ríma. Jednotlivé postavy představuje autor velmi stručné. Krátký portrét každé postavy začíná jejím jménem a osobnosti jsou chápány jednoznačně bud" jako pozitivní exempla nebo odstrašující případy. V popředí stojí jejich činnost v zájmu římského státu, jejich úřední kariéra a vyznamenání, kterých za své Činy dosáhli, Tento text má určitou obdobu v Ampeliově Liber memorialis, která je však ve styčných oblastech daleko stručnější a výčtovéjší. Také Slavné osobnosti mohly sloužil jako svého druhu pomůcka k základnímu, byť velmi kusému poučení o dějinách viděných prostřednictvím kariér význa čtiých postav, ale je tu i silný aspekt připomínající soubory exempel. Rukopisy spojují autorství tohoto dílka s Pliniem. Odmítnout Plinia nepůsobilo potíže, a pokud se uvažovalo o Liviovi, pak se spíše usuzovalo na využití výtahů z jeho díla. Těmto spekulacím učinil konec zhruba před desetiletím Joachim Fugmann, který krok za krokem, jak vycházejí jeho 7 STRUNNĚ Hi MS Kí. nf.|INYy PŘEDMLUVA v analýzy, ukazuje, ze toto dílko nepredstavuje udalosti fíin-ských dějin a jejich postavy stejné jako Livius, a nemůže tedy být pokračováním liviovské tradice■ Slavné osobnostijsou podle tohoto německého badatele založeny na jiném, dnes nedochovaném pramenu, který měl bibliografický charakter a byl publikován už před Liviem. Fugmann se vrací k starí í hypotéze, že autorem tohoto pramene byl bibliotékár císaře Augusta lul i us Hyginus. Ke známý autor Slavných osobností svou předlohu značně zkracoval a vytvářel z ní svého druhu excerpta, často zatemni] původní souvislosti a dopustil se také věcných omylů. Přesto všechno vsak jeho dílko uchovalo řadu informací a detailů starší provenience, než je liviovská tradice, a to z něj činí zajímavého svědka nejen doby jeho vzniku, ale i minulé. Doba, kdy dílko vzniklo, se rovněž spíše odhaduje - samostatnou verzi klade Schmidt do první poloviny 4. století, verze v Corpus Auriliamtm podle něho vznikla kolem roku 370, Arnaud-Lindct stanoví pro sepsání Slavných osobností jako jistý pouze termín post quem, a to Augustovu smrt a jeho konsekraci, o nichž je v díle zmínka, a vznik celého korpusu klade do období dosti rozsáhlého - mezi rok 360 až konec 6, století, Je zřejmé, že okolo tak malého spisu tohoto rázu je až pří-liš mnoho domněnek. Jisté j c pouze to, že má svým charakterem blízko ke sbírkám exempel, které měli Římané v oblibě, i když známá exempla Valéria Maxima jsou podána pod hlavičkou vlastností ilustrovaných na příbězích významných postav, kdežto Slavné osobnosti představují soubor krátkých portrétků nositelů ctností nebo opačných vlastností. Styl tohoto dílka je také velmi nenáročný. Často se zde vyskytuje kumulace slovesných tvarů ve 3. osobě singuláru perfekta aktiva na konci krátkých vět, prvek, který je příznačný také pro některé úseky suetoniovské biografie i některé pasáže u Eutropia a v 1, osobě singuláru i pro Res gestae Dim Augusti (Činy božského Augusta), * H- + Tyto tri zde přeložené spisy - dva nepochybně ze 4, století, třetí s otazníkem - mají jak rozdílné cíle, tak nestejnou Úroveň. Euiropiovy římské dějiny mezi nimi ční jako dílko jednotné a ucelené, Festův přehled je ukázkou sdělení a in-formací, výzev či varování, které autor považoval za nutné predložil vládci římského světa o jeho impériu před důležitým tažením na Východ, neznámým autorem vytvořené Slavné osobnosti města Ríma představují defilé známých poslav římské historie po císaře Augusta. Všechna tři dílka však mají mezi sebou ityčné body, doplňují se a předkládají to, oč se určitý okruh čtenářů zajímal a co chtěl nebo potreboval z rituské historie znát a především co stačil absorbovat. EUTROPIUS STRUČNÝ PŘEHLED ŘÍMSKÝCH DĚJIN OD ZALOŽENÍ MĚSTA panu valentovi, vel! kému gótskému, vždy vznesenému, eutropius, slovutný senátor, při d s tavený císařské kawinetní kanceláře. z íiímských de|in od založení místa podnes }sem vylíčil dle vůle tvé milosti významné válečně I mírové události v časovém sledu a steiučně a připojil jsem v krátkosti také vynikajíc] výkony římských císařů. aiw se tvá kožská, jasná mysl mohla radovat že jsi PRI správě římské ŘÍ$e kráčel v šlépějích vynikajících mužů dříve, než jsi poznal jejich činy z Četby 7 ANTICKÁ KNIHOVNA r ľkVNÍ KNIHA od založení říma po jeho dobytí cally 753 -387 ?k kr. /. - H. ŘÍMíii knílúvé. 9. První konsulové. 10. Konsal Brutus padl v boji í Árrmtm. 1L Taraumius usiluje o odvrat na trůn. Na Římany útoti Sabinove. Umírá Pxhticok-12, Zäiwdení hodnosti diktátora a velitele jízdy. 13. Římsky lid se cítí utlačován. 14, Daííipordžka Volskú. IS.Quintuí Maraus (';irtf!tíili(i uhra til zhatit: f ws t i tlím a. iň. hdáitiv padli i> boji s Vejemi í 7. Cineinnatus jmenován diktátorem. 18. Detemvtrovi. Príbeh Virginie. 19. Obyvatelé Fiden se bouří. 20. CamiUus porazil Vejany, Falisky a nakonec i Galy, kteří st zmocnili kíma kromě Kapitolu. 1. Rímske impérium, nad něž, pokud sahá lidská paměl, v celém svété nelze nalézt téměř nic menšího v počátcích a většího v době rozmachu začíná Romulem, synem věstilky Rhey Silvie a, jak se věřilo, boha Marta, narozeným zároveň s bratrem Remem. Ten v dobé, kdy žil ve společenství loupe -živých pastýřů, založil ve svých osmnácti letech na Palátín-ském pahorku malé městečko. Stalo se tak jedenáct dní před květnovými Kalendami v třetím roce šesté olympiády, približne roku tfístého devadesátého čtvrtého po zničení Tróje, vezmou-li se v úvahu nej vyšší a nejnižší letopočty dochované tradicí, 2. Poté, co Romulus založil městoh které nazval podle svého jména Roma, vykonal asi toto: přijal do obce mnoho lidí z okolí, vybral sto starších občanů za své rádce při víem svém konání a nazval je podle jejich vysokého věku senátory. Potom - protože ani on sám ani ostatní jeho muži neiné- tUlROĽLUS li manželky - pozval kmeny sousedící s místem Římem n* hry a během nich dal unést jejich, dívky. Kvůli to nim o bezpráví povstaly války, v nichž porazil Caeninské, Antcmnat-ské, Krustu minské, Sabiny. Fidenské a Vcjany. Všechno tu byli obyvatelé městeček v okolí Říma. A když se jednou znenadání rozpoutala vichřice, po níž už Rom u la nikdo nikdy nespatřil, začalo se věřit, že se v třicátém sedmém roce vJidy odebral na nebesa, a byl prohlášen bohem. Pak vládli v Římě senátoři střídajíce se po pěti dnech a tato jejich vláda trvala celý jeden rok. 3. Potom byl zvolen králem Nu m a Pompilius, který sice nevedl žádnou válku, ale obci byl prospěšný neméně než Rom u I us, Jednak dal Římanům, tehdy vesměs považovaným za lupiče a poloviční barbary, protože ustavičné válčili, zákony a vštípil jim mravní zásady, jednak rozdělil rok, do té doby nijak nečleněný a nepřehledný, na deset mésíců. Zavedl v Římě přečetné náboženské kulty a postavil nesčetné chrámy, Zemřel při nemoci ve čtyřicátém třetím roce své vlády. 4. Fo něm nastoupil Tuliu s Hosti hus. Tento král obnovil války, porazil obyvatele Alby žijící dvanáct mU od města Ríma, Vejany a Fidenské, z nichž Fidenžtí sídlí ve vzdálenosti šesti a Vejané osmnácti mil ůlI iiiľm.i kinu, a ro/íiŕil Mesto připojením pahorku Caelia, Když míl za sebou vládu v délce třiceti dvou let, byl zasažen bleskem a uhořel ve svém domě, který lehl popelem. 5. Po něm převzat vládu Ant u s Marrius, Numův vnuk od dcery. Ten bojoval proti Latinům, připojil k Rímu pahorky Aventín ajanikul a založil město v úsií reky Tiberu ve vzdálenosti Šestnácti mil od města Ríma. Zemřel při nemoci dvacátého čtvrtého roku své vlády. 6. Potom přijal královskou vládu Priscus Tarquinius. Zdvojnásobil počet snu lom, postavil v Římě cirk a založil Římské hry, které se pořádají dodnes. Také on porazil Sa- biny, připojil k městu Rímu nemalé území, které jim odňal, a vstoupil poprvé do Města v triumfálním průvodu. Zbudoval městské hradby i odpadové kanily i začal se stavbou Kapitolu, V třicátém osmém roce vlády byl zavražděn syny krále Anka, svého předchůdce. 7, Po něm převzal vládu Servius Tullius. Jeho matka byla sice urozeného původu, ale když upadla do zajetí, stala se otrokyni. Také Servius Tullius porazil Sabiny; připojil k Mé stu Iři pahorky Quirínál. Víminál, Esquilín - a římské hradby obehnal příkopy. Vůbec poprvé dal provést sčítání všeho lidu, vče do té doby ve světě zcela neznámou. Podle výsledku všeobecného sčítání žilo v Římě osmdesát tři tisíce římských občanů včetně lidí na venkově. Byl zavražděn svým zločinným zetěm Tarquiniem Zpupným, synem toho krále, jehož byl nástupcem, a vlastní dcerou, kterou měl Tarquinius za manželku. 8. Luciu s Tarquinius Superbus - Zpupný, sedmý a poslední z římských králů, porazil Volsky, kmen usedlý nedaleko Místa směrem ke Kampánii, podrobil místa Gabie a Suessu Pometii, uzavřel mír s Etrusky a postavil Jovův chrám na Kapitolu. Později, v d obé, kdy obléhal Ardeu ležící osmnáct mil od mésta Ríma, královskou vládu ztratil, když jeho syn, Tarquinius mladší, znásilnil urozenou a počestnou Lucretii, Collatinovu manželku, která toto bezpráví s bolestí sdělila manželovi, otci a přátelům a před očima jich všech se zabila, Z toho důvodu Brutus, který byl dokonce s Tarquiniem příbuzný, vyvolal lidové bouře a připravil Tarquinia o jeho moc. Brzy nato krále opustilo i vojskot které spolu s ním obléhalo Ardeu. A když dorazil k Městu, zavřely se před ním brány a nebyl vpuštěn dovnitř. Poté, co vládl čtyřiadvacet let, uprchl s manželkou i dětmi. Tak vládlo v Římě sedm králů dvě stě čtyřicet tři roky a Rím tehdy stěží sahal k patnáctému milníku. lUTKOJlUS 9. Od té doby stáli v cele Říma mfsto jednoho krále dva konsulové. Dva byli voleni proto, aby majíce stejnou pravomoc nedovolili jeden druhému chovat se nenáležité, kdyby se k ničemu takovému některý z nich propůjčil. Bylo rozhodnuto, že nesmějí mít pravomoci déle než jeden rok, aby se v dlouhotrvajícím mocenském postavení nestali povýšenými, ale aby se stále chova Ji tak, jak se sluíí na občany, vedomí si toho, že po uplynutí roku budou zase soukromými osobami. V prvním roce po vyhnání králů byli konsuly Luciu s lun i us Brutus, který měl nejvetŽÍ podíl na vyhnání Tarquinia Zpupného, a Tarquinius Col latin us, manžel Lu-cretie. Ale Tarquinius Collatinus byl úřadu vzápéu zbaven; bylo totiž rozhodnuto, že nikdo jménem Tarquinius nesmí zůstat ve Méstě. A tak se vystihoval se víím, co mu patřilo, a jeho místo zaujal konsul Lucius Valerius Publitola. Avšak vyhnaný král Tarquinius shromáždil veliké množství rodů, a aby obnovil svou královskou moc, zdvihl proti místu Římu válku. 10. V první bitvě se navzájem připravili o život říms-ký konsul Brutus a Tarquiniův syn Arruns, Římané v5ak odešli 7 boje jako vítězové, Římské paní, které považovaly Bruta za ochránce své počestnosti, oplakávaly jeho smrt po dobu jednoho roku, jako by to byl jejich společný otec, Valerius Imblicola učiml svým kolegou Spuria Lucretia Tricipitina, Lu-cretiina otce, a poté, co ten zemřel následkem nemoci, vzal si za kolegu Horatia Pulvilla, A tak bylo v prvním roce pét kousul ú h protože Tarquinius Collatinus opustil Město kvůli svému jménu, Brutus zahynul v boji a Spurius Lucretius onemocněl a zemřel. 11. V následujícím roce rozpoutal Tarquinius s pomocí etruského krále Parsenny další válku proti Římanům, ahy získal zpčt ztracenou vládu, a málem Růn dobyl, Ale i tehdy byl poražen. Když se mu nepodařilo dostat se zpět k moci ■ ; ftJMSKt dé]iny1 \ j a Porsenna, který uzavřel s Římany mír, ho už nepodporoval, odebral se třetího roku po vyhnání králů do Tuscula, města nedaleko Říma, a tam žil spolu s manželkou čtrnáct let stranou veřejného života až do stáří, Čtvrtého roku po vyhnání králů byli poraženi Sabinove, kteří zaútočili na Římany, a ví-tézství nad nimi se slavilo triu m tem, Pátého roku zemřel přirozenou smrtí slavný Lucius Valen us, Brutův kolega a čtyř-n.isobný konsul, Lak nemajetný, že se náklady na jeho pohřeb hradily ze sbírky mezi lidem, Také jeho, stejné jako Bruta, oplakávaly římské pí ni po dobu jednoho roku, 12. Devátého roku po vyhnání králů, kdyř Tarquiniův zeť shromáždil obrovské vojsko chtěje pomstít křivdu spáchanou na svém tchánovi, byla v Římě zavedena nová úřední hodnost, vyHí než kotisulát, zvaná diktatura. Téhož roku byl jmenován také velitel jízdy podřízený diktátorovi. Způsobu vlády Vaší Jasnosti není nic podobnější než tato starobylá diktatura, zejména když také vláda Augusta Octaviana, o némi budeme mluvit dále, a před ním t Gaia Caesara byla jak podle jména, tak svou podstatou diktaturou, Prvním diktátorem v Říme byl Titus Larcius, prvním velitelem jízdy Spurius Cassius, 13. Šestnáctého roku po vyhnání králů se vzbouřil římský lid, jako by byl utlačován senátem a konsuly. Tehdy si zvolil tribuny lidu, svého druhu vlastní soudce a obhájce, aby se zabezpečil před senátem a. konsuly 14. Následujícího roku začali Volskové další válku proti Římanům a po porážce v bon ztratili navíc své nejlepíí mesto Corioly. 15. Osmnáctého roku po vyhnání králů byl z Mésta vyhoštěn Quintus Marci us, římský vojevůdce, který dobyl volské město Corioly, Pln hněvu se spésnř uchýlil pravé k Volskům a získal tu proti Římanům vojenskou podporu. Římany opakované porazil a dostal se až k pátému milníku EUTROMUS u Mesta, Vyjednávače žádající o mír odmítJ a dokonce se chystal Rím obléhat, kdyby ?.a ním neprišla z Mesta jeho matka Veturie a manželka Volumiiie, jejichž pláč a prosby ho přemohly, takže vojsko stáhl. Byl tak po Tarquiniovi druhým vojevůdcem, který obrátil /brané proti své vlasti. 16. Za konsulátu Gaia Fabia a Lucia Virginia se rozhodlo tři sta příslušníku urozené rodiny Fabiů vést válku proti Vejím vlastními silami. Senátu a římskému lidu dali slib, že celý zápas berou na sebe. Vytáhli tedy do války a všichni tito urození mužové, z nichž jeden každý mohl velet velkému vojsku, v ní také padli. Z tak velkého rodu zbyl pouze jediný mužský potomek, který nemohl jít do boje pro svůj détský věk. Potom se ve Městě konalo sčítání lidu a bylo napočítáno 117.319 občanů. 17. Když se následujícího roku římské vojsko ocitlo v obležení na hoře Algidu vzdálené asi dvanáct mil od Města, byl jmenován diktátorem Lucius Quintius Cmcinnatus, který obdělával vlastními silami pole o rozloze Čtyf jiter. Když ho poslové nalezli na poli, kde oral, setřel si pot a přijal togu lemovanou nachem, nepřátele porazil a vojsko vysvobodil. 18. Roku 3Ů2 od založení Města přeslal být obsazován konsulský úřad a místo dvou konsulú bylo zvoleno deset ú-ředniků s nejvyššími pravomocemi, tzv. decemvirú. Zatímco první rok si vedli dobře, druhého roku chtěl jeden z nich, Appius Claudius, zneuctít nevinnou dceru jistého Virginia, který bojoval ve významném postavení na hoře Algidu proti Latinům. Otec dceru raději zabil, než aby připustil její zneuctění, a po návratu k vojsku vyvolal jeho vzpouru. Deeem-virové byli zbaveni moci a potrestáni. 19. Roku 315 od založení Města se postavili proti Římanům obyvatelé Fiden. Pomáhali jim Vejané a vejský král To-lumnius, Obě tato města leží tak blízko Města, že Fideny jsou vzdáleny šest mil a Veje osmnáct. S nimi se spojili také Vols- ŔÍMSKÉ DĚJINY I r kové. Ale porazil je diktátor Mamercus Aemilius a velitel jízdy Lucius Quintius Cincinnatus. Vejané dokonce ztratili svého krále. Fideny byly dobyty a srovnány se zemí. 211 Po dvaceti letech začali Vejané dalíi válku. Diktátor ľurius Camillus, který byl proti nim vyslán, je nejprve porazil v poli a pak po dlouhém obléhání dobyl i samo jejich město, velmi starobyle a v Itálii nejbohatší. Potom dobyl i nemetli významné město Falene. Stihla jej však zášť, že prý nespravedlivě rozdělil kořist, a proto byl odsouzen a vyhoštěn. Hned nato táhli na Město gallstí Senonové, kteří Římany porazili u řeky Allie, jedenáct mil od Ríma, pak se za nimi hnali a obsadili dokonce i Město. Římanům se podařilo uhájit pouze Kapitol. Gally, kteří Kapitol dlouho drželi v obležení a Římany vyhladověli, přepadl Camillus, který žil jako vyhnanec v sousedním městě, a způsobil jim těžkou porážku, Později Gallové přece jen ustoupili, ale až dostali /lato, aby prestali obléhal Kapitol, Camillus je však pronásledoval a způsobil jim takovou porážku, že dostal zpět i zlato, které jim bylo v Římě odevzdáno, a spolu s ním všechny ukořistěné římské vojenské odznaky. A tak vstoupil do Města potřetí jako triumŕator a byl nazván druhým Romulem, jako by také on založil Rím, EUTRONUS OD DRUHA KNIHA PORÁŽKY GALLU K VÍTĚZSTVÍ V I. PUNSKÉ VÁLCE :?«7-241 ľl\. KR. 1. Vojenští tribunové s konsuhbm pravomocí. Camilhs porazil Volský, Acquy a etruské mésto Sutrium, 2, Cindmatus zahnal Ptaenestské. 1 Konsulát je obnox>en. 4. Umírá Camillm, 5. Gallové, kteří vpadli do Itálie, jsou poraženi Pfíbéb lorquatův. Vílizslví Tiad Etrusky. 6. Římské mjsko bojuje s Gally. Souboj Marka Valéria Corvina s Gallm. 7. Latinové átljijednoho ze dvou kansulu\ 8.-9. Těžké boje Římanu se Samnity. 10. Znefkíídnění Galia; kteří se spojili proti Římu s Etrusky aSamnity. li.-14. Válka i épeirským králem Pyrrhem. 15. Ptohtiaiot Mdá Římany o spojenectví, tu. Í){iy7>tftcfc Piana •■ Římem Zttéali Miiku \hpuw/ntt, 1 7. Vyhldíení války Sallenún&m, porážku Brundísijskýcb. 18. Začíná prvnípunská válka. 11. Římské úspěchy na Sicílií. 20. Duilliíwo vítězství na moři. 21. Boje v Ajrict. Regulom vítězství a porážka. 22. Úspéch Římanů v Africe, ztráta loáív bouři. 21. DaBí námořní pohroma. 24. Metelím vitizi'v Africe. Kartágiňanc vysílají Regula sjednat mír. 25. Regufus v Římě 26. Římané utrpeli porážky, 27. Velká námořníbitvu - Římané vítizu Kartágmanézadají o mír. 28, Porážka Faliskú. 1. Roku 365 od založení Města a prvního roku po jeho dobytí Gally se změnily úřední hodnosti a na místo dvou konsulů nastoupili vojenítí tribunově s konsulskou pravomocí. Od té doby se římský stát již začal vzmáhat. Toho roku totiž porazil Ca m i Hus Volský, kteří s Římany válčili sedmdesát let, i město Aequú a Sutrium, zničil veškerou jejich I — / AÍMSKE DElFNYlI y -1 brannou moc a obsadil jejich území. Vítězství oslavil třemi triumfy najednou. Z, Také Titus Quintius Cincinnatus zahnal Praenestské, kteří přirazili až V branám města Ríma, porazil je u řeky Allie a připojil k římskému státu osm mést, nad nimiž vládli. Zaútočil i na samotné Fraeneste a přijal jeho kapitulaci. To všechno zvládl ve dvaceti dnech a byl mu přiznán triumf, 3. Avšak zavedená hodnost vojenských tribunů neměla II lnu hého i rváni, neboť po nejaké dobe byla zru.^na, a po čtyři roky nebyly ve Městě obsazovány vysoké úřady. Ale pak se vojenští tribunové s konsulskou pravomocí znovu chopili své moci a setrvali v úřade po dobu tří let, Potom byli opět voleni konsulové. 4. Za konsulätu Lucia Genucia a Quinta Servilia zemřel Claudiím. Dostalo w mu druhé nejvčlíi put ty po Rom ulov i, 5. Proti Galium, kteří vpadli do Itálie a zastavili se čtyři míle od Města za řekou Anietiem, byl vyslán s vojskem diktátor Titus Quintius. Tam předstoupil před vojsko urozený mladý muž ze senátorského stavu Lucius Manlius a zabil Galia, který vyzval Římany na osobní souboj, vzal mu jeho zlatý nákrčník, vložil si jej na svůj krk a tak získal navždy pro sebe i pro všechny své potomky jméno Torquatus, Gallové byli zahnáni na útěk a brzy nato poraženi diktátorem Gaiem Sulpici-em. Zanedlouho byli poraženi Etruskové Gaiem Marcíem a osm tisíc jejich zajatců bylo přivedeno do triumfu, 6. Potom se opit konalo sčítání lidu. A protože Latinové, které si Římané podrobili, nechtěli dodávat vojáky, konaly se pouze odvody římských nováčků a bylo postaveno deset legií čítajících šedesát tisíc vojáků, ne-li více. Římský stát byl tehdy sice jesté malýf ale přesto vojensky velmi zdatný. Když vytáhly tyto le^ie pod velením Lucia Furia proti Galium, vyzval jeden z nich n ej lepšího Rimana na osobní souboj. Vojenskému tribunovi Marku Valeriovi, který výzvu přijal EUTRONUS MMSKĚ DEJINY II a předstoupil v plné zbroji proti vyzýva telí, usedl na pravou paži havran, A když boj začal, zaútočil havran křídly a drápy tu soupeřovy oči, aby nit nevidél. Tribun Valerius GaJJa za-bN; zásluhou havrana získal nejen vítězství, ale i jméno, neboť pozdéji byl nazván Corvinus, Za tento záslužný čin se stal konsulem v třiadvaceti letech. 7. Latinové, kteří Římanům odmítli dodal vojáky, přišli s požadavkem, aby jeden z konsulú byl Latin, druhý Říman. Jejich návrh byl odmítnut, byla jim vyhlášena válka, a když byli v obrovské bitvě na hlavu poraženi, slavil se nad nimi triumr. Za záslužné vítězství byly konsulům postaveny sochy na řečništi na fotu. Téhož roku byla také založena Alexandrie makedonským králem Alexandrem. 3. Tehdy už Římané začali představovat velkou sílu a válčili témčŕ u sto třicátého milníku od Města se Samnity, kteří sídlí mezi Picenem, Kumpanií a Apulií. Do této války vytáhl v hodnosti diktátora Lucius Papirius Qirsor. I když před svou cestou zpět do Ríma dal příkaz veliteli jízdy Quintu Fabiovi Maximovi, kterého zanechal u vojska, aby se v jeho nepřítomnosti zdržel bojů, využil Pabíus vhodné příležitosti a svedl velmi úspěšnou bitvu, v níž Sammry rozdrtil. Diktátor ho kvůli bitvě svedené v rozporu s jeho rozkazem odsoudil k smrti, Toto jeho rozhodnutí vyvolalo proti němu rakovy odpor, že málem přišel o život, a Quintus Fabius Maximus byl pro obrovské sympatie vojska i lidu osvobozen. 9. Potom za konsulátu Tita Veturia a Spuria Post um i a porazili Římany k jejich nesmírné potupě Samnité a poručili jim projít pod jhem Mír s nimi ujednaný však senát i lid zrušil iako vynuceny okolnoslmi. Nad Samnity polom /vítězil konsul Lucius Papirius a sedm tisíc jich poslal pod j ho. Pak slavil nad poraženým nepřítelem triumf. V té době zavedl censor Appius Claudius do Ríma vodovod nazývaný Clau-diův a postavil silnici nesoucí jeho jméno. Samnité začali dal- ■.i válku, porazili Quinta fabia Maxima a zabili přitom tři tisíce vojáků. Fabius však pozdéji s pomocí svého otce, který se stal jeho pobočníkem, Samnity porazil a obsadil velkou řadu jejich měst. Potom byli proti Samnitům posláni oba kon-sulové Publius Comelius Ruŕinus a Manius Curius Dentatus a v nesmírně těžkých bojích je zdolali a ukončili samnitské války trvající čtyřicet devět let. Žádný jiný nepřítel v Itálii nevyčerpal římskou statečnost věta i měrou. 10. Uplynulo několik let a Gallové se proti Římanům opět spojili s Ktrusky a Samnily, ale konsul Gnaeus Cornelius Dolabella je při jejich tažení na Rím zneškodnil U. V téže době vypověděli Římané válku Tarenťanům až vnejzazŠím cípu Itálie, protože způsobili příkoří římským vyjednávačům, Tarenťané požádali o pomoc v boji proti Rímu épeirského krále Pyrrha, který odvozoval svůj původ od Achillova rodu. Král dorazil rychle do Itálie a byl tehdy prvním nepřítelem ze zámoří, s nímž se Římané utkali. Proti lyrrhovi byl vyslán s vojskem konsul Publius Valerius Laevi-nus. Když se mu podařilo zajmout Pyrrhovy vyzvedač e, přikázal provést je táborem, ukázat jim vojsko a pak je propus-tit, aby Pyrrhovi podali zprávu o tom, co Římané podnikají. Potom došlo k bitvě, a když už se Pyrrhos málem obrátil na útěk, poštčstilo se mu zvítězit, poté co do boje nasadil slony, kterých se Římané polekali, protože je neznali. Bitvu ukončila noc. Laevinovi se v noci přece jen podařilo uprchnout, ale Pyrrhos zajal tisíc osm set Římanů, s nimiž pak zacházel s nejvétší ohleduplností, a mrtvé dal pohřbít. Když uviděl rány padlých Římanů vpředu na hrudi i odhodlaný výraz na tváři mrtvých, zvedl prý ruce k nebi a zvolal, že by mohl být pánem celého světa, kdyby mu Štěstí bylo dopřálo takové vojáky. 12. Potom se spojil se Samnity, Lukány i Bruttii a táhl na Rím. Zanechával za sebou spoušť a spáleniště, zpustošil Kam- futropius Mmskě dějiny n iii a dorazil až k Praeneste vzdálenému od Města osmnáct miľ Brzy se však stáhl do Kampánie ze strachu před římským vojskem, které za nim postupovalo v čele s konsulem. Posly, kteří k němu byli vysláni jednat o vykoupení zajatců, přijal s poctami a zajatce poslal do Říma bez výkupného, ľ.ibrkia. jednoho z římských vyjednávačů, obdivoval do té míry, že se ho snažil získat na svou stranu za čtvrtinu království, když zjistil, že je nemajetný Ale ten jeho nabídku odmítl. Pyrrhos pak ve velkém obdivu k Římanům vyslal vysoko postaveného Kinea, aby s nimi vyjednal a uzavřel mír za rovných podmínek, a požadoval tu část Itálie, kterou jíž obsadil. 13. S takovým mírem senát zásadně nesouhlasil a odpověděl, že mír nenastane, dokud ľyrrhos neopustí Itálii. Nato Římané vyhlásili, že všichni zajatci navrácení Pyrrhem ztratili svou í.lsi, prohvL w Jali zajmout ve zbrani, a že ji získají zpět, jestliže kaídý z nich přinese z boje zbroj dvou zabitých nepřátel. S takovou se Kineás vrátil zpět. Na Pyrrhův dotaz, jak Rím vypadá, odpověděl, že spatřil město plné králů, totiž že v Římě témci všichni mají takové postavení, jaké má v F.peiru a jinde v Řecku jedině Pyrrhos. Do boje proti Pyr-rhovi byli posláni jako velitelé konsulové Publius S u lpi dus a Decius Mus, Král byl v bitvě zraněn, jeho sloni pobiti a o život v ní přiílo dvacet tisíc nepřátel, kde.žio Římanů pouze pět tisíc. Pyrrhos byl zahnán do Tarenru. 14. Po roce byl poslán proti Pyrrhovi Fabricius, vyjednávač, kterého Pyrrhos nemohl získat na svou stranu ani za slíbenou čtvrtinu království. Oba měli tehdy tábory blízko sebe a Pyrrhův lékař přisel v noci k Fabriciovi s nabídkou, že krále za nějakou pozornost otráví, Fabricius přikázal, aby lékaře odvedli v poutech zpět k jeho pánovi a Pyrrhovi sdělili, co si lékař řekl za jeho hlavu. Král prý tehdy v obdivu pronesl: „Tak to je ten Fabricius, který se dá svést ze správné dráhy obtížněji než samo slunce." Poté Pyrrhos vytáhl na Sicílii. Fabri- cius porazil Lukány a Sam nity a oslavil toto vítězství trium-íém, Proti Pyrrhovi byli posláni konsulové Manius Curius Dentatus a Cornelius Lcntulus. Boj s ním svedl Curius, jeho vojsko zničil, jeho samotného zatlačil do Tarentu a jeho tábor dobyl. Toho dne bylo pobito třiadvacet tisíc nepřátel. Curius slavil triumf v době svého konsulátu. Byl první, kdo přivedl do Ríma čtyři slony. Pyrrhos se poté brzy stáhl i od Tarentu a byl zabit v řeckém městě Argu. 15. Za konsulátu Gaia Fabia Licinia a Gaia Claudia Cani-ny roku 461 v životě Mésta přišli do Rima alexandrijští poslové krále Ptolemaia požádat Římany o přátelské spojenec* tví a jejich žádosti bylo vyhověno. |<>. 7a konsulátu Quinta Ogulniaa Gaia Fabia Pictora začali válku obyvatelé Picena, Následující konsulové Publius Sempronms a Appius Claudius je porazili a slavili nad nimi triumf. Římané založili v Gallii město Ariminus a v Samniu Beneventum, 17. Za konsulátu Marka Atilia Regula a Lucia lulia Libona byla vypovězena válka Sallentinům v Apulii. Zároveň byli poraženi Brundisijští, jejich město bylo obsazeno a slavil se nad nimi triumf. 18. Roku 477 bylo už jméno města Ríma dávné, přestože do té doby nebyla vedena žádná válka mimo Itálii Aby se tedy zjistil vojenský potenciál, bylo provedeno sčítání lidu a napočteni dvě stě devadesát dva tisíce tři sta třicet čtyři občané, ačkoliv se od založeni Města vůbec nepie-slalo válčil. A začala první válka proti Afričanům; bylo to v době konsu- V -----j-p----------------f J tak nad sicilským králem Hierónem. 19. Následujícího roku za konsulátu Valeria Marka a Ota-cilia Crassa dosáhli Římané na Sicílii významných úspěchů. Obyvatelé Tauromenia, Catiny a dalších padesáti měst byli látu Appia Claudia a Quinta Fulvia. Boje s nimi byly vedeny na Sicílii a Appius Claudius slavil triumf jak nad Afričany, EUTROľlUS přijati pod rímskou ochranu. Třetího roku byla připravena válka na Sicílii proti sicilskému králi Hierónovt, Král společní se víemi urozenými občany Syrikús dosáhl od Římanu mír a dal jim dvé sté talentů stříbra, Afričané byli na Sicílii porazeni a v Římě se nad nimi slavil druhý triumf. 20. V pátém roce punské války f > rol i A Íri ran ů m za konsulátu Gaia Duillia a Gnaea Cornelia Asiny bojovali Římané poprvé na moři na lodích opatřených zobci zvaných libům-ky. Konsula Cornelia Afričané v boji přelstili, ale Duiíiius svedl bitvu, v níž velitele Kartágiňanů porazil, zajal jednatřicet nepřátelských lodí a čtrnáct potopil, sedm tisíc nepřátel vzal do zajeli a tri tisíce jich pobil. Žádné víiézství nebylo Římanům milejší, protože v pozemním boji nebyli do té doby poraženi a nyní prokázali svou velkou sílu už i na moři, 2a konsulátu Gaia Aquilia Flora a Lucia Scipiona vydrancoval Scipio Korsiku a Sardinii, přivedl odtamtud mnoho tisíc zajatců a oslavil vítězství triumfem. 21, Za konsulátu Lucia Manila Vulsona a Marka Atilia Regula se válka přesunula do Afriky. Bojovalo sc na moři proti kartáginskému vojevůdci Hamilkarovi. Byl poražen a protože ztratil šedesát čtyři lodé, stáhl se zpét. Římané přišli o dvaadvacet lodí. Když se pak přepravili do Afriky, vzdalo sc jim jako první africké místo Clypea. Konsulové postoupili až ke Kartágu, a když vyplenili mnoho pevností, vrátil se vítězný Manlius do Ríma s dvaceti sedmi tisíci zajatců, kdežto Atilius Regulus zůstal v Africe a vyrazil do boje. Zvítězil nad třemi kartiginskými veliteli, pobil osmnáct risíc nepřátel, pět tisíc jich zajal a s nimi také osmnáct slonů. Čtyriasedmdesát mést vzal pod ochranu. Ale to již poražení Kartágitiatié požádali Římany o mír. Protože však Regulus trval na tvrdých podmínkách, požádali Afričané o pomoc Lakedaimo-ňany. A jimi vyslaný velitel Xantippos Regula na hlavu pora- ( zil, Z celého římského vojska tehdy unikly zkáze pouze dva 1 / ŘÍMSKÉ DĚJINY II ^ ~ tisíce vojáků, pět set jich bylo zajato s velitelem Regulem, třicet tisíc pobito. Sám Regulus byl vsazen do žaláře. 11. konsulátu Matka Aemilia Paula B Se rvi a Tul via Nobiliora vypluli do Afriky oba římští konsulové s ílotilou □ třech stech lodích, Nejprve Afričany v námořní bitvě porazili. Konsul Aemilius potopil sto čtyři nepřátelské lodi, třicet jich zajal s mužstvem, patnáct tisíc nepřátel buď zabil nebo zajal a své vojsko obohatil obrovskou kořistí- Kdyby v Africe nenastal tak velký nedostatek potravin, že tam vojsko nemohlo déle setrvat, mohla být už tehdy pokořena. Ale při návratu s vítězným vojskem utrpěli konsulové u Sicílie těžké ztráty na loďstvu. Stihla je tak silná bouře, že ze čtyř set šedesáti čtyř lodí se zachránilo pouhých osmdesát. Tak hroznou bouři na moři neznal nikdo ani z doslechu. Římané však pohotové dvě stě lodí opravili a tato pohroma nepřipravila nikoho z nich o odvahu, 23. Konsulové Gnaeus Servilius Caepio a Gaius Sempro-nius Blaesus vypluli do Afriky s dvěma sty Šedesáti loďmi. Dobyli několik měst, ale na zpáteční cestě s obrovskou kořistí ztroskotali. Protože Římany neustálé námořní katastrofy znepokojovaly, rozhodl se senát upustit od bitev na mori a disponovat jen šedesáti loďmi k odírané Itálie. 24. Za konsulátu Lucia Caecilia Metella a Gaia Furia Placi-da porazil Mete Hus na Sicílii velitele Afričanů se sto třiceti slony a s velkou armádou, zabil dvacet tisíc nepřátel, dvacet šest slonů zajal a ostatní, kteří volně bloudili, shromáždil s přispěním pomocných numidských jednotek a odvedl do Říma. Kyi to nevídaný průvod, při němž sto třicet slonů tarasilo všechny cesty, kudy se ubírali. Po této pohromě požádali Kartágiňané zajatého velitele Regula, aby se vypravil do Říma sjednat mír a výměnu zajatců. 25. Když Regulus přišel do Říma a byl uveden do senátu, nevystupoval jako římský občan a řekl, že ode dne, kdy ĽU J KOľlUS upadl Jo moci Afričanů, přestal být Římanem. Proto také odmítl obejmout manželku a senátu radil, aby mír neuzavíral, piotože ľunové zlomeni tolika pohromami nemají ncjmcnši naději na úspech. On že uerna takovou cenu, aby se kvůli němu jedinému, nadto starému, a kvůli několika římským zajatcům navracelo tolik tisíc zajatých Afričanů, Jeho návrh byl přijat, Afričanům, kteří se dostavili s žádostí o mír, se vůbec nedostalo slyšení. Když Římané Regulovi nabízeli, že ho v Římě zadrží, odmítl zůstat ve městě, v němž by se nemohl té-íit postavení čestného obč.uia pote, to se dostal do područí Afričanů. Vrátil se ledy do Aŕŕiky a zemřel mučen na všechny možné způsoby. 26. 2a konsulátu Publia Claudia Pulchra a Lucia Iunia se Claudius pustil do války, přestože véštná znamení nebyla přízniváj a utrpěl od Kartágiňanú porážku. Z dvou set dvaceti lodí zachránil na útěku třicet, devadesát jich bylo zajato i s vojáky, zbytek potopen. Také druhý konsut ztratil loďstvo, ale jeho vojsko se zachránilo, protože lodi ztroskotaly u pobřeží. 27. Za konsulátu Gaia Lutatia Catula a Aula Postumia Albitu. v dvacátém třetím roce punské války, bylo svěřeno vedení války s Afričany Catulovi. Vyplul na Sicílii s třemi sty lodí, Afričané proti němu postavili čtyři sta lodí. Do té doby tiikdy tak velké flotily na moři nebojovaly. Lutatius Catulus nastoupil na loď nemocný, protože byl v předesdé bitvě zraněn. Bojovalo se s nesmírným nasazením naproti sicilskému městu Lilybaeu. Třiasedmdesát lodí bylo ukořistěno, sto dvacet pět jich bylo potopeno, třicet dva tisíce nepřátel padlo do zajetí, třináct tisíc bylo zabito. Do rukou Římanů se dostalo obrovské množství zlata, stříbra a další kořisti. Římských lodí bylo potopeno dvanáct. Bojovalo se šestého dne před březnovými Idami, Kartágiňané požádali ihned o mír a bylo jim vyhoveno. Rímítí zajatci, které Kartágiriané zadr- ftÍMSKf DElINY [L r žovali, byli vráceni. Také Kartágiňané požádali o možnost vyměnit zajatce držené Římany za výkupné. Senát rozhodl, aby rukojmí, kteří byli pod obecním dohledem, byli vydáni zpět bez výkupného. Ti, kteří byli v majetku soukromníků, míli být sice také vráceni, ale penéžttá náhrada měla být majitelům uhrazena spise ze státní pokladny než Kartágiňany, 28. Konsuly byli zvoleni Quintus Lutatius a Au his Manlius a zaútočili na Falisky, obyvatele kdysi bohatého italského města. Válku skončili oba konsulové za Šest dní pole, co dorazili na mísí o. Pobili patnáct tisíc nepřátel, se zbylými byl uzavřen mír, ale přiíli o polovinu svého území, rUTROPJUS IŔLTÍ KNIHA OD KONCH 1, PUNSKÍ DO KONCt 2< PUNSKÍ VÁLKY 241 - 201 PŘ. KR, 1. Římané nabízejí vojenskou pomoc egyptskému Ptolemaiovi. Sicilský král Hkrón na návšteve v Římě. 2. Římané vítězí nad Ligury, Kartágiňanépodněcují Sardy k odporu. 3. Slaven triumf nad Sardy. 4r Boje s lllyry. 5.-6. Gallovéopět v Itálii 7 Pád Sagunta. S. Římané vypověděli Kartdgiňanúm válku, llannibalpřdel Alpy. 9. ÍUnnihal vít/zí. Qjiintus Fabius a jeho zdržovántaktika. 10, Porážka Římanů u Kann. IL Mnoho mest v Itálii se pŕidhú k Hannibaiovi, V Hispánii vitézí dva Scipionové nad Uasdrubalem. 12. S Hannibalem áspěfné bojuje konsul Marcelius. Makedonský Piltppos vyjednává s Hannibalem proti Římanům, Sardinie je na strané Hannihála. 13. Sardinie apitvňmskýá rukou. Laevinus porážíFUippa. Scipionové vilizív Hispánii. 14. Hannibal se stahuje do Kumpanie. Scipionovépadli v Hispdnii. Marcelius dobyl Syrdkúsy. Římané sjednávají mír s Makedonií. Laevinus st presunul na Sicílii, jeho vojenské úspechy* 15. Čtyriadvdcetiletý Scipio dobyl hispánské Kartága. 16. Qninix Fabiovi Maximovi se vzdala rada mést. 17. Scipio nevytaduje v Hispánii od poraženého soupeře zajaue, 18, Hasdmhal poražen v Itálii. Scipio st vrací do Itálie. 19. Města na území Bruuiů se vzdávají Římanům. 20. Scipio vítizí v Africe, Hannibal odvelen do Afňky-21. Kartdgiňané žádají o mír. 22. Kartágiňané mír porušili. 23. Scipio víthí nad Hanmhdem. Komí druhá panská válka. 1 —/ ftiMSKĚ DĚJINY HL y ~* 1. Po skončení punské války, která se protáhli na třiadvacet let, vyslali Římané, tehdy již velmi slavní, vyslance k egyptskému králi Ptolemaiovi s příslibem vojenské pomoci, když s ním začal válčit syrský král Antiochos, Ptolemaios po-lli'koval, ale římské pomoci nevyužil, protože válka už skončila. V tutéž dobu přibyl do Říma na hry mocný sicilský král Hierón a daroval římskému lidu dvě stě tisíc m od i ú obilí. 2. Za konsulátu Lucia Cornelia Lentula a Fulvia Flacca, v dobé, kdy pŕišd do Ríma Hierón, byla v Itálii vedena válka také proti Laurům a vítězství v ní oslaveno triumfem. Karíágiňané se zase snažili obnovit válku a podnecovali k odporu obyvatele Sardinie, kteří podle mírových podmínek měli být římskými poddanými. Nakonec vsak do Ríma dorazila kartiginská mise a dosáhla mír. 3. Za konsulátu Ti ta Manlia Torquata a Gaia Atilia Bulka byl slaven triumť nad Sardy. Římané tehdy uzavřeli na všech siranách mír a ukončili všechny války. A něco takového sc jim od založení Ríma podařilo pouze jedenkrát, za vlády krále N umy Fompilia. 4. Konsulové l.ucius Postumius Albinus a Gnaeus Fulvius Centumalus vedli válku s lllyry, a když dobyli mnoho jejich mést, vzdali se jim i jejich králové. Tehdy bylo nad lllyry poprvé slaveno vítězství triumfem. 5. Za konsulátu hucia Aemilía přešlo přes Alpy obrovské jilské vojsko. Ale tenkrát stála celá í tálie na straně Rímami. Historik Fabius, který se té války zúčastnil, napsal, že do ní bylo připraveno osm set tisíc vojáků. Zvládl ji však úspěšně sám konsul Lueius Aemilius, Bylo pobito Čtyřicet tisíc nepřátel a Aemiliovi byl přiznán triumf, ň. Za několik let nato probíhaly v Itálii boje proti Galium, které skončily za konsulátu Marka Claudia Marcel la a Cnaea Cornelia Scipio na. Marcelius tehdy bojoval s hrstkou jezdců a zabil vlastní rukou jilského krále Viridomara. Později roz- drtil spolu se svým kolegou obrovské gallské vojsko, dobyl Mediolanum a přivezl do Ríma velkou kořist. Když slavil triumf, vezl Viridomarovu zbroj na tyči opřené o své rameno. 7. Za konsulátu Marka Minucia Rufa a Publia Cornelia zaútočili Římané na Histry, protože přepadali římské lodi s nákladem obilí, a rozdrtili [e. Téhož roku zahájil druhou válku s Římany kartiginský velitel Hannibal, který začal ve svých devatenácti letech se sto padesáti tisíci vojáků obléhat hispánské město Saguntum spojené s Římem přátelstvím, Římané mu po svých vyjednávačích vzkázali, aby s válkou přestal, ale on je odmítl přijmout. Poslali tedy vyjednávače l do Kartága, ,iby Kartágiňané Hannibalovi zakázali vést válku se spojenci římského národa; Kartágo odpovedalo príkre odmítavé. Mezitím Hannibal Sagunťany vysílené hladem porazily vzal do zajetí a zároveň krutě potrestal, 8. Tehdy vytáhl do Hispánie Publius Cornelius Scipio a na Sicílii Tiberius Sempronius, Kanágiňanům byla vyhlášena válka. Hannibal zanechal v Hispánii svého bratra Hasdruba la a přešel Pyreneje. Překonal Alpy v mísiech, ku-rá byla do té doby nepřístupná. Do Itálie prý přivedl osmdesát tisíc pěšáků, deset tisíc jezdců a třicet sedm slonů. Na jeho stranu se mezitím přidalo mnoho Ligurů a Gallú. Když se Sempronius G ra ech u s dozvěděl o Han n iba lově příchodu do Itálie, přepravil wé vojsko ze Sicílie do Arimina. 9. Hannibalovi se nejprve postavil na odpor Publius Cornelius Scipio. V bitvě, která byla svedena, bylo Scipio-novo vojsko zahnáno na útěk a on sám se vrátil do tábora zraněn. Sempronius Gracchus bojoval u reky Trebic, I on je poražen. V Itálii se Hannibalovi vzdalo velké množství lidí. Ten se potom vydal do Ľ tru ne, aby se střetl s konsulem Plaminiem. Toho zabil; dvacet pět tisíc Římanů bylo pobito, ostatní se rozutekli. Potom byl vyslán proti Hannibalovi Quintus Fabíus Maximus, Fabius však přímou srážku s ním neustále oddaloval, zlomil jeho útočný postup a potom ho při vhodné příležitosti porazil, 10. Roku 540 od založení Města jsou vysláni proti Hannibalovi Luciu s Aemilíus Paulus a Publius Terentius Varro, kteří střídají Fabia. Ten při svém odchodu oběma konsulům kladl na srdce, aby nad chytrým, ale netrpělivým vojevůdcem Hannibal cm zvítězili oddalujíce přimý střet. Když však byla vinou nedočkavého konsula Vatrona přes Paulův odpor svedena bitva v Apulii u vesnice Kanny, jsou oba konsulové poraženi. O život přitom přijdou tři tisíce Afričanů a velká část Han rubal ova vojska je zraněna. V žádném jiném střetu v době punské války neutrpěli Římané drtivější porážku, Zahynul v ní i konsul Aemilius Paulus, o život přišlo dvacet bývalých konsulů nebo prétorů, třicet senátorů pádlu do zajetí nebo bylo zabito, rovněž tak tři sta urozených mužů, Čtyřicet tisíc vojáků a tři tisíce pět set jezdců. Přesto však ani v takovém neštěstí nepovažoval jediný Říman za důstojné zmínit se o míru, A stalo se, co nikdy předtím - otroci dostali svobodu a účastnili se bojů, 11. Po této bitvě přešlo k Hannibalovi mnoho italských měst, která předtím poslouchala Rím. Hannibal nabídl Římanům výměnu zajatců za výkupné, ale senát odpověděl, že takoví občané, kteří se nechali zajmout ve zbrani, jsou postradalelní. Proto je Hannibal dal později všechny mučit a usmrtit a poslal do Kartága tři modie zlatých prstenů stažených z rukou římských jezdců, senátorů a vojáků. Mezitím dva římští velitelé Scipionové dosáhli vítězství v Hispánií, v ní i zůstal s velkou armádou Hannibal ův bratr Hasdrubal, aby ji celou podrobil Afričanům. V bitvě ztratil Hasdrubal třicet pét tisíc lidí; z nich deset tisíc padlo do zajetí a dvacet pět tisíc bylo zabito. Aby se jeho vojsko posílilo, poslali mu Kartágiňané dvanáct tisíc pěšáku, čtyři tisíce jezdců a dvacet slonů. EUTROPIUS 12, Čtvrtého roku poté, co Hannibal ptižel do Itálie, bojoval proti němu úspešné konsul Marcus Cla udiu s Marce Hus u kam pánského města Moly, Hannibal obsadil mnoho římských mést v Apulii, Kalábrii i na území Brutiiú. Tehdy k nemu také vyslal vyjednávače makedonský král Filippos a sliboval mu pomoc proti Římanům pod podmínkou, že po jejich porážce se také jemu dostane od Hannibala pomoci v boji proti Řekům. Římané vyjednávače zadrželi, a když všechno vyšlo najevo, dali příkaz Marku Valeriovi Laevtnovi odebrat se do Makedonie a prokonsulovi Tilu Manliovi vydat sc na Sardinii. Nebot i ta, zlákána í lan n i balcm, Římany zradila. 13, Tak se bojovalo zároveň na čtyřech místech: v Itálii proti Hannibalovi, v Hispániích proti jeho bratru Hasdru-balovi, v Makedonii proti ľilippovi, na Sardinii proti Sardům a dalšímu karráginskému HasdrubalovL Toho zajal živého prokonsul Titus Manlius vyslaný bojovat na Sardinii. Spolu s Hasdrubalem bylo zajato tisíc pět set jeho vojáku, pobito jich bylo dvanáct tisíc a Sardinie byla podmaněna. Vítězný Manlius dopravil do Říma zajatce i Hasdrubala, Mezitím je také poražen Filippos v Makedonii Laevitiem a v Hispánii Hasdrubal a třetí Hannibalúv bratr Mago Scipiony. 14, Desátého roku po svém příchodu do Itálie, za konsu-látu Publia Sulpicia a Gnaea Fulvia, se Hanníbal dostal až ke Čtvrtému milníku u Města a jeho jezdci až k městské bráně. Potom se Hannibal v obavě z příchodu vojska vedeného kon-suly stáhl do Kampa nie. V Hispánii pripravil Hannibalúv bratr Hasdrubat o život oba Scipiony, kteří po mnoho let vycházeli z boj ú jako vítězové. Jejich vojsko vsak zůstalo bez úhony, protože porážka byla spíže dílem náhody než statečnosti nepřátel. V té době obsadil konsul Marcellus velkou část Sicílie, kde už začali vládnout Afričané, včetně významného mesta Syiákú.s. Do ÍŠÍrua se dostala obrovská kořist, i -7 RÍM5KĽ DE)JNY III y l.aevitius uzavřel přátelství s makedonským Filippcm a s řadou řeckých národů i s králem Asie Attalem a vydal se na Sicílii. Tam zajal v Agri^entu jednoho z afrických veliiclú, jistého Hannona, a samo město obsadil, Hannona poslal spolu s urozenými zajatci do Říma. Čtyřicet mést se mu vzdalo, dvacet šest dobyl, A tak když znovu získal zpět celou Sicílii a zlomil odpor Makedonie, vrátil se s nesmírnou slávou do ftíma, V Itálii zaútočil Hannibal neočekávaně na konsul a Gnaea Fulvia a zabil ho spolu s osmi tisíci vojáků, 15, Mezitím je poslán do Hispánií, kde po násilné smrti dvou Scipionů nebyl žádný velitel, Publius Cornelius Scipio, syn Publia Scipiona, který tam válčil předtím. Bylo mu čtyřiadvacet let a byl to patrné nejvýznamněji Říman jak své, tak po/.dějí í doby. Ten se zmocní hispánského Kartága, kde měli Afričané všechno zlato, stříbro a válečná skladiště i hispánské zajatce urozeného původu. Zajme tam takí Hannibalova bratra Magona a pošle ho spolu s jinými zajatci do Říma. Zpráva o těchto úspěších vyvolala v Římě obrovskou vlnu nadšení. Scipio vrátil v Hispánií rodičům děli, které byly vzaty jako ru-kojmí, a proto se všechny tamčjsí oblasti přidaly na jeho stranu. Poté Scipio porazí a na útěk zažene Hannibalova hrana Hasdrubala a získá velkou válečnou kořist. 16, V Itálii mezitím Quintus Fabius Maximus znovu dobyl Tarent, kde bylo soustředěno obrovské Hannibalovo vojsko. Zde také zabil Hannibalova velitele Karthalona, prodal dvacet pět tisíc zajatců, rozdelil vojákům kořist a peníze za prodané zajatce odvedl do státní pokladny. Tehdy se mu rovněž vzdalo mnoho mést, která byla původně spjata s Římem, ale pak se přiklonila k Hannibalovi, Následujícího roku dosáhl skvělých úspěchů v Hispánii Scipio, který jednak sám, jednak se svým bratrem Lucíein získal nazpět sedmdesát ob-eí. Avšak boje v Itálii měly nedobrý průběh, neboť Hannibal zabil konsula Claudia Marcella. n ii non us 17. Scipio se znovu vyznamená třetího roku po svém příchodu do Hispánií, Uzavřel přátelství s tamějším králem, kterého porazil v náročné bitvě, a jako vůbec první ví téz nevyžadoval od poraženého soupere rukojmí* líí, Hannibal připraven o nadej i, ze udrží Hispánie, povolal do Itálie svého bratra Hasdrubala s celou armádou, Has-drubal se ubíral stejnou cestou jako kdysi jeho bratr, ale u pi-cenského města Seny padl do léčky, kterou mu připravili kon-s úlové Appius Claudius Nero a Mamuš Livius Salina tor. Přestože bojoval s velkým nasazením, přisel o iivot, jeho obrovské vojsko padlo do zajetí nebo byio pobito a do Říma bylo tehdy dopraveno velké množství zlata a stříbra. Po této pohromě už Hannibal přestal věřil v úspěšný konec války, zato sebedůvěra Římanů výrazně stoupla, a proto povolali domů z Hispánie Fublia Cornelia Scipiona. A ten přiael do Říma provázen úžasnou slávou. 19. Za komu lát u Quinta Caccilia a Lucia Valena přešla k Římanům všechna města na území Bruttiů, která byla ovládána I la n n iba lem. 20. Čtrnáctého roku po Hannibalově příchodu do Itálie se stal konsulem Scipio, který se vyznamenal v Hispánii, a byt poslán do Afriky, Panovalo přesvědčení, že tento muž mi v sobě něco božského, a lidé dokonce véřili, že rozmlouvá i s bohy. Seipío se v Aŕŕíce dá do boje s tamějším velitelem Ha n no-nem a zničí jeho vojsko. V další bitvě se zmocní jeho tábora se Čtyřmi tisíci peti sty vojáků, když už jich předtím jedenáct tisíc pobil, zajme spojence Afričanů, numidského krále Syfaka, a dobude jeho tábor, Král je pak poslán do Říma spolu s urozenými Numidany a obrovskou kořistí. Po zprávě o tomto vítězství sc téměř celá Itálie od Hannibala odvrátí a on sám je Kartájuňany odvelen zpět do Afriky, kterou pustoší ScipiOn 21. Tak se Ůálie sed.....áuéhu niku zb.Lvil.i I l.mnibnl.i. Kartáginci vyjednávači požádali Scipiona o mír; on je poslal r } IUmSKĚ DÉltNY Hl y 1 k senátu do Říma. Bylo uzavřeno pětačtyricetidentů příměří, aby mohli odejít do Říma a vrátit se zpět. Římané od nich přijali třicet tisíc liber stříbra a senát vydal na Scipionovu radu příkaz uzavřít s Kartágiňany mír Scipio jej poskytl za těchto podmínek; nebudou mít více než třicet lodí, zaplatí pri h-1 tisíc IíIxt stříbra, vydají /.ajake a pidvhliky, 22. Když se Hannibal mezitím vrátil do Afriky, byl mír porušen a Afričané podnikli řadu nepřátelských akcí, Jejich vyjednávači byli sice při odchodu z Říma zadrženi, ak pak byli na Scipionův příkaz propuštěni. Po několikeré porážce požádá Scipiona o mír také osobně Hannibal, Když došlo k rozhovorům, byl mír uzavřen za stejných podmínek jako předtím, ale za novou věrolomnost bylo pét set tisíc liber stříbra válečné náhrady navýšeno o sto tisíc. Kartágiftané, nespokojení s podmínkami, přikázali Hannibalovi pokračovat v bojích. Scipio a Masinissa, další numidský král, který uzavřel se Scipio nem přátelství, obnovují s Kartágem válku, Hannibal vyslal do Scipionova tábora tři vyzvědáte, které však Scipio zajal, dal je provést táborem, ukázal jim celé vojsko, pohostil je a propustil, aby Hannihalovi oznámili, co u Římanů viděli. 21 Mezitím sc oba vojevůdcové připravili k bitvě, jakou svět do té doby sotva pamatoval, protože proti sobě stanuli s vojskem dva nej zkušenější velileté, Zvítězil Scipio a má-li-m i siiinolitťho 1 LiruiikiLi. ľ n vírik uprchl iiqprvc' v doprovodu velké skupiny jezdců, potom dvaceti a nakonec čtyř. V Hannibalově táboře se naílo dvacet tisíc liber stříbra, osmdesát tisíc liber zlata a velké množství rozličných předmětů. Po tomto rozhodujícím střetu byl s Kartágiňany uzavřen miř. Scipio se vrátil do Říma, slavil velkolepý triumf a od té doby začal být nazýván Africký. Druhá punská válka skončila za devatenáct let od svého začátku. ľUTMOPlUS ČTVRTÁ KNIHA 01) konci 2. I'unské války do konce války s iugurthou 201 - 105 pr, kr. 1.-2. Dalsi válka s Makťdomi. Boje s Lakedaimoúany. 3,-4. Válka proti Antiochovi, 5, Triumf nad Ailély, Hannibakva smrt. 6.-9. Válku makedonskébo Persea s fflyrskelío Gentia. Triumfy Aemdia PaaSa a Gaia Anieia. Úspédiy v Lusiiámi-10, Zaiáttk tretí pumkévdlky. íl. Smrt numidskébo kŕdleMasimssy. 12. Sápio dobylKarlágo. U, Válka s Lžijtfíp/im v Makedonii. 14. Vyvrátení Korintu. 15, VMakedonii vyvolal'houfe Llipemus. 16. Vinatbusje úkladné zavražděn. 17. 1?žkéboje u Numantie. 18. Attalúv odkaz Římu. í 9, Triumf nad Gallaeáí a nad Ltíutány, 20. Vdlka s Aristonikem. 21. Založení kahnit rímskych občanu na území Kartága. 22. Vítězství nad arvernským Biiuitem. 23, Založena kolonie římských obranu v Narbo. 24. Ostudný výsledek války se Skordisky. 25. Kimbrové pfeUi z Gallie do Itálie. 26. Válka s numidským králem lugurthou. 27, MtteUus poráží lugurthu, fe vystřídán Marsem, lugurtha je vydán Sallovi. L Po puriské válce následovala roku 551 od založení Města make donská válka s králem Filippem. 2. Proti Filippovi bojoval s úspěchem Titus QuinrJus Ha-mmínus, Mír s králem byl uzavřen za těchto podmínek: nebude útočit na řecká města, která před ním Římané uhájili, vydá zajatce a přeběhííky, smí si ponechat pouze padesát lodí a ostatní předá Římanům, bude odvádět deset let po čty- 1 - /' řim^í ni | inv iv ; 1 řech tisících librách stříbra a jako rukojmí vydá Římanům svého syna Démétria, Ti tu s Quintius začal válku také s Lake-daimonany, porazil jejich velitele Nabida a prijal ho pod ochranu za podmínek, které určil. Jeho triumf byl nesmírně slavný - před jeho triumfálním vozem byli vedeni vznešení zajatci: Filippův syn Déme trios a Nabidův syn Armén es, ?i, Po skončení války s Ma ked o n ií nás Jedovala za konsu lá -lu Publia Cornelia Scipiona a Manin Acilia Glabriona syrská proti králi Antiochovi. S ním se spojil Hannibal, který opus-til svou vlast Kartágo v obavě, aby nebyl vydán Římanům. Manius Acilius Glabrio měl úspěchy v bojích v Achai: nočním Útokem byl dobyt tábor krále Antiocha a samotný král zahnán na útěk, Za pomoc v tito válce vrátili Římané Filip-povi jeho syna. 4. Za konsulátu Lucia Cornelia Scipiona a Gaia Laelia vytáhl do boje proti Antiochovi Sctpio Africký jako pobočník svého bratra, konsulaLucia Cornelia Scipiona. Hannibal, který byl u Antiocha, utrpěl porážku na moři. Samotného Antiocha později rozdrtil konsul Lucius Cornelius Scipio ve v d L bi tvé blízko móia Magnesie u S. i pylu v Asii. V té biwť: poskytl Římanům pomoc bratr krále Attala Eumenés, zakladatel Eumeilie ve Frygii. Z Antiochova vojska bylo zabito padesát tisíc pěšáků a tři tisíce jezdců. Král lů této situace požádal o mír, 1 když byl poražen, uzavřel s ním senát mír za stejných podmínek, které mu nabídl před porážkou: stáhne se z Evropy a z Asie a zůstane za Ta u re m, zaplatí deset tisíc talentů, zaručí se dvaceti rukojmími a vydá původce válečných konfliktů Hannibal a. Králi Eumenoví daroval senát všechna města v Asii, která Antiochos ve válce ztratil, a Rhoďané dostali odměnou za pomoc Římanům v boji proti Antiochovi řadu mést, Lucius Scipto se vrátil do Říma a slavil velkolepý triumf. Dostal jméno Asijský, protože podrobil Asii, podobně jako jeho bratr dostal jméno Africký, když dobyl Afriku. ľ l jt ROP f US 5, Za konzulátu Spuria Postumia Albína a Quinta Marcia Philippa slavil řvlarcus Fulvius triumf nad Aitóly, Hannibal, o jehož vydání požádal Titus Quintius Flamininus také bít-hýnského kráJe Prusia, k němuž se Hanmba] uchýlil po Antiochově porážce, aby nepadl do rukou Římanům, poŕál jed, když míl být Římanům vydán, a byl pohřben na území Níkoméďanů u Libyssy, 6, Po smrti makedonského krále Filippa, který napřed vedl válku proti Římanům, ale potom byl jejich spojencem proti Antiochovi, obnovil v Makedonii válku jeho syn Perseus, jakmile k ní shromáždil obrovské vojsko. Na jeho straní totiž stál thrácký král Koty s a illyrský král Gentius, Římanům zase pomáhal král Asie Eurtienés, kappadocký král Anarathés, syrský Antiochos, egyptský Ptolemaios a numidský Masintssa, Bíthýnský král Prusi as se nepřiklonil k žádné strime, aékoliv mél za manželku Perseovu sestru. Proti Perseovi byl poslán římský vojevůdce konsul Publius Licinius a utrpel těžkou porážku. Římané však i přes tuto prohru chtěli přistoupit na mír, o nějž Perseus požádal, jen tehdy, když se on i jeho poddaní vzdají senátu a římskému lidu. Potom byl proti Perseovi vyslán konsul Lucius AemiJius Paulus a do 11 lyrika proti Gcn-tiovi prétor Gaius Anicius. Gentius byl hladce poražen v jediné bitvě a brzy nato se vzdaJ, Do rukou Římanů se dostala také jeho matka, manželka, dva synové i bratr, A protože válka skone i la za třicet dní, byla zpráva o Gentiově porážce známa dříve než samotné vyhlášení války. 7, S Perseem svedl rozhodující bitvu konsul Aemilius Paulus tři dny před zářijovými Nonami a porazil ho. Padlo v ní dvacet tisíc pěšáků, zatímco jízda i král vyvázli bez úhony a uprchli. Římané ztratili sto vojáků, Všechna makedon-ská města, nad nimiž král vládl, se Římanům vzdala a sám král opu Stěn ý přáteli padl do Paulových rukou. Ale konsuJ Aemilius Paulus se k němu choval s úctou a nejednal s ním 1-7 ŘÍMSKÉ UÉJINY IV y-1 jako s poraženým. Nedovolil mu padnout na kolena, když se k tomu chystal, ale posadil jej do křesla vedle sebe. Makedoňanům a Illyrům dali Římané zákonem svobodu a uložili |h)viunosí odváděl polovinu dani vybíraných dřívějšími krá lí. Tím chtěli dát najevo, že bojují za spravedlnost, ne pro zisk, Paulus vyhlásil římské rozhodnutí před nespočetným množstvím lidí a skvěle pohostil posly mnoha národů, kteří k němu priali, neboť říkal, že jeden & týž človek musí umět i vítězit ve válce i prokázat vkus jako hostitel, 8. Potom Aemilius Paulus dobyl sedmdesát épeirtkých mést, která se postavila na odpor, a rozdelil kořist vojsku, Do Ríma se vrátil velmi okázale na obří Perseové lodi, která prý měla šestnáct řad vesel. A slavil nádherný triumf, při němž jel na voze zdobeném zlatem se dvěma syny, jedním po pravém, druhým po levém boku, Před vozem byli vedeni dva Perseovi synové i sám král, kterému bylo čtyřicet pět let. Po ném slavil triumf také Anicius nad lllyry Před jeho vozem byl veden Gentius s bratrem a syny, Na tuto podívanou se dostavili do Ríma králové mnoha národů, mezi nimi také Attalos i Eumenés, králové v Asii, a Prúsiás, král v Bíthýmí. Byli přijati s velkými poctami. Dary, které přinesli, věnovali se svolením senátu chrámu na Kapitolu. Prusiás také doporučil do přízné senátu svého syna Níkoméda. 9. Následujícího roku bojoval Lucius Memmius úspěšně v Lusitánii. Tam si později dobře vedl konsul Marcellus. 10. Potom je zahájena třetí válka proti Kartágu. Stalo se tak roku sesristého druhého od založení Města, za konsulátu Lucia Manlia Censoři na a Mania Manilia, v padesátém prvním roce po skončení druhé punské vilky. Konsul o vé vytáhli s vojskem a Kartágo oblehli. Proti nim bojoval kartiginský velitel Hasdrubal, jízdě velel dalží vojevůdce Famea. Tehdejších bojů se jako tribun zúčastnil Scipio, vnuk Scipiona Atrického, U všech vzbuzoval nesmírný strach i úctu, neboť EUTROPIUs: měl povést neobyčejné odvážného a zároveň nanejvýš důmyslného vojáka. Díky němu se konsulům zdařila řada vojenských operací a jak Hasdrubal, rak Famea se nevyhýbali ničemu víc než srážkám s římskými oddíly, v nichž bojoval. 11. V tu dobu zemřel ve věku devadesáti sedmi let nu-midský král Masinissa, přítel římského národa téměř šedesát let. Zanechal čtyřiačtyřicet mužských potomků a ustanovil Scipiona poničníkem při dělení království mezi své syny. 12. Když tedy bylo Sdpionovo jméno takto slavné, byl zvolen přes svůj mladý vék konsulem a pověřen válkou s Kar-tágcm, Dobyl je a srovnal se zemi, Kořist tam nalezenou, ktc-rou Kartágiňané posbírali v různých městech, která vyvrátili, i umělecká díla, ozdobu mést, navrátil obcím na Sicílii, v Itálii i v Africe, pokud se k svému majetku přihlásily. Tak tedy - po sedmi stech letech od svého založení - skončilo Kartágo. Srí-pio si zasloužil stejné jméno jako jeho děd, tj. také on byl pro svou statečnost nazván Africký a kvůli rozlišení Mladíí. 13. V Makedonii vyvolal mezitím válečné nepokoje jakýsi muž vydávající se za Ftlippa a způsobil zdrcující porážku pre-torovi Publiu luventiovi, který byl proti němu vyslán s vojskem. Potom byl vyslán proti samozvanci Filippovi Quintus Caecilius Metellus, který pobil jeho dvacet pět tisíc vojáků, dobyl nazpět Makedonii a zmocnil se i jeho samotného. 14. Pro urážku římské delegace byla vypovězena válka i významnému řeckému městu Korintu. Dobyl je a srovnal se zemí konsul Mummius. Tak se v Římě slavily najednou tři velkolepé triumfy: Scipiona Afrického nad AI ti kou - před jeho triumfálním vozem byl veden Hasdrubal, Metella nad Makedonií - před Metellovým kráčel Andriskos-Lžiíilippos a Mum-mia nad Korintem - před ním byly neseny bronzové sochy, obrazy a jiná umělecká výzdoba proslaveného města Korintu. 15. V Makedonii došlo k dalšímu vzbouření, které vyvolal Lžiperseus vydávající se za Perseova syna, když shromáž- 1 ; fclMSKÉ 13ÉJINY IV 1 dil otroky a velel vojsku a šestnácti tisících mužů. Porazil ho kvestor Tremellius, Id. V téže době měl v keltibérské Hispánii velké úspěchy Metelí us. Toho potom vystřídal Quintus Pompeius, Zanedlouho nato byl poslán do války, kterou proti Římanům vedl jakýsi Viriachus v Lusitánii, také Quintus Caepio. Ve strachu před Caepionem nabili Viriatha po čtrnáctiletých válečných srážkách s Římany jeho lidé. Viriathus byl původně pastýřem, potom vůdcem banditů a nakonec poštval do války tolik kmenů, že si získal pověst bojovníka za svobodu Hispánie. Když však jeho vrahové žádali od konsul a Caepiona odměnu, odpověděl, že Římané ze zásady neschvalují vraždu velitele jeho vojáky. 17. Potom uzavřel potupný mír Quintus Pompeius, poražený Nu man ti j ci, obyvateli velmi bohatého hispánského místa, Dalíí hanebný mír s nimi uzavřel konsul Gaius Hosti-lius Mancinus. Tento mír rozkázal lid a senát zrušit a samotného Mancina vydat do rukou nepřátel, ať potrestají za porušení smlouvy toho, koho pokládali za ručitele její platnosti. Dvojí pochod římského vojska pod jhem, tak hrozná potupa od Numantijců, vedla tedy Římany k opětovnému zvoleni Publia Scipiona Afrického konsulem t k jeho vyslání do Numantíe, Scipio nejprve upevnil rozloženou morálku zlenivělého vojska spíše stálým výcvikem než nepřiměřenými tresty a potom dobyl řadu hispánských mést nebo přijal jejich kapitulaci, Nakonec nechal vyhladovět samotnou dlouho obléhanou Numantů a zničil ji do základů. Zbylou část provincie přijat pod ochranu, 18. V téže době zemřel Eumenův bratr Attalos, král v Asii, a odkázal své království rímskemu národu. Tak připadla Asie římské říši závětí, 19. Potom šlävi] skvělý triumf také Decimus lunius Brutus nad obyvateli Gallaecie a nad Lusitány a Fublms Scipio I l U ROH ľ* Africký nad Numanlijci, čtrnáctého roku po prvním triumfu nad Afrikou. 20. Mezitím rozpoutal v Asii válku Aristoníkos, nelegitimní Eumenův syn. Tento Eumenés byl Attalovým bratrem, Proti Aristoníkovi byl vyslán Publius Licinius Crassus, jemuž poskytli velmi početné pomocné jednotky okolní králové, neboť Římany podporoval bíthýnský král Níkomédés a pontský Mithridatés, s nímí později vedl Rím úpornou válku, kappa-docký Aňarathés a paŕlagonský Pylaimenés. Crxssus byl pfesto v bitvě poražen a zabit. Jeho hlava byla přinesena Aris-Loníkovi, tělo pohrbeno vc Smyrně. Římský konsul Perperna se dozvěděl o výsledku války, když šel vystřídat Crassa, a přispěchal rychle do Asie. Arisloníka porazil a donutil hladem ke kapitulaci ve městě Stratoníkci, kam se utekl. Na příkaz senátu byl Aristoníkos zardoušen ve vězení v Římě. Triumfální oslava vítězství nebyla možná, protože Perperna zemřel při návratu do Ríma v Pergamu, 21. Za konsulátu Lucia Caccilia Metel la a Tita Quintia Flaminina bylo z rozkazu senátu obnoveno v Africe Kartágo dvaadvacet let poté, co je vyvrátil Scipio, a stojí dodnes, Římané tam založili kolonii svých občanů. 22. Roku 627 od založení Města začali konsulové Gaius Cassius Longinus a Sextus Domitius Calvinus válku proti zaalpským (Talium a tehdy velmi významnému kmenu Arvcmů i jejich vojevůdci Bituitovi a pobili jich obrovské množství u řeky Rhodanu. Hromady gallských nákrčníků byly dopraveny do Ríma jako kořist. Bituitus se Domitiovi vzdal a byl odveden do Ríma. Oba konsulové slavili skvělý triumf 21 Za konsulátu Marka Porcia Catona a Quinta Marcia Rega v roce 633 od založení Města byla ve městě Narbo v Gallii založena kolonie a rok nato za konsulátu Lucia Cae-cilia Metel la a Quinta Mucia Scacvoly byl slaven triumf nad Dalmatií. R3MSKĚ DEJINY IV 24. Roku 635 od založení Města začal konsul Gaius Cato válku se Skordisky a bojoval s nimi s ostudným výsledkem, 25. Za konsulátu Gaia Caecilia Metella a Gnaea Carbona slavili triumf v jednom dni dva bratři Mctellové, jeden nad Sardinií, druhý nad Thrákií, a do Ríma se donesla zpráva, že Kimbrovc přešli z Gallie do Itálie. 26. V době konsulátu Publia Scipiona Nasiky a Lucia Cilpuiiuj Bestii byla vypovězena válka numidskému králi Iugurthovi, protože připravil o život Midpsovy syny, své bratr)' Adherbala a Hicmpsala, krále a přátele rímskeho národa. Calpurnius Bestia, vyslaný proti němu s vojskem, jím byl podplacen a uzavřel zcela potupný mír, který senát následné schválil. Příštího roku pak vytáhl proti Iugurthovi Spurius Postumíus Albinus. Místo něho bojoval s Numidany jeho bratr a vedl si také hanebně. 27. Do třetice byl proti Iugurthovi vyslán konsul Quintus Caecilius Metellus. Ten obnovil morálku římského vojska tak, že vojáky podrobil kázni s velikou přísností, ale i mírností, protože vůči nikomu nepoužil kruté tresty, lugurthu v různě probíhajících bitvách porazil, jeho slony zabil nebo zajal a dobyl mnoho jeho mest. A když už se chystal válku ukončit, byl vystřídán Gaiem Mariem. Ten zvítězil jak nad lugurthou, tak nad mauretánským králem Bocchem, který lugurthu zpočátku podporoval. Také Marius dobyl několik numidských mčst. Válku ukončil, když jeho kvestor, velice schopný Cornelius Sulla, lugurthu zajal poté, co mu ho vydal Bocchus, který dříve bojoval po Iugurthové boku. Kolega Quinta Metel la Marcus lunius Silanus porazil Kimbry v Gallii, Minucius Ruťus Skordisky a Tribally v Makedonii a Scrvilius Caepio Lusitány v Hispánii. Nad lugurthou se slavily dva triumfy: první byl Metellův, druhý Mariův. Ale jen před Mariovým triumfálním vozem kráčel lugurtha v poutech se svými dvěma syny. Brzy potom byl na konsulův příkaz zardoušen ve vězení. i. PÁTÁ KNIHA od konce války S iugurthou ksullově diktátu KE 105 - 79 př, kr. /, Kimbrové a Tcutoni porazili římské konsuíy. Válkou s mnu povéřeni Marius a Calulus. 2. Kimbrové a Teutoni poraženi v liálii 3, Spojenecká válka. Mariovy a Sullovy úipéchy. 4. Občanská válka v Říme a válka s Muhrťáatem na Východe. Velením války i Mihriáaam povéřen Suita. Snila táhne na Řím, Marius odtud prchá, Stála jmenuje nové konsuly a vede válku na Vychodí 5. Pontský král Mithrídatés obsazuje území v Malé Asii, dá povraždit římské občany. 6. Aristián vydává Athény MiéridatovL Sulla obléhá Mtthndatiwa velitele Atcheláa v Peiraieu, dobývá Athény. 7. Sulla sjedná s Mithridatcm mír, {vepřoví se do Itálie, kde řádí Marius a Cinna a jejich přívrženci, Poráží konsula Norbana, získává vojsko konsula Sapiona, A Bitva u římské Kollinské brány. Mladý Gnaem finmptm v čele vojska na Sicílii. 9. Pompám bvjuje s manová v Africe. Sulla slaví triumf nad Mhlmdatcm, Pompexus nad Afrikou, 1. Zatímco byla vedena válka s Iugurthou v Numidh, porazily germánské a gallské kmeny Kimbrové, Teutoni, Tiguri-iiuvé a Ambronovc u řeky Rhodanu římské konsuly Marka Manlia a Quinta Caepiona, kteří pri strašné řeži přišli o velkou řás t vojska a dokonce o svůj tábor. V Římě zavládl velký strach, jaký tam snad nevyvolal ani Hannibal za punské války, že se Gallové znovu dostanou do Ríma. Proto se znovu stal konsulem Marius, vítěz nad Iugurthou, a byl pověřen válkou proti Kimbrúm a Teutonům. Byl zvolen konsulem také po třetí i po čtvrté, protože válka s Kimbry se protahovala. Ale při čtvrtém konsulátu bojoval po jeho boku druhý "felMSKF DEJINY V konsul Quintus Lutatius Catutus. Marius se tedy střetl s Kimbry- a vc dvou bitvách jich dvě stě tisíc pobil a osmdesát tisíc i s vůdcem Teutobodem zajal. Pro ryto zásluhy se stal v nepřítomnosti po páté konsulem, 2. Kimbrové a Teutoni, jejichž množství zůstávalo stále hrozivé, se mezitím přesunuli do Itálie. Znovu proti nim bojovali Gaius Marius a Quintus Calulus, ale Catulus s větším úspěchem. V bitvě, kterou svedli spojenými silami, bylo pobito sto čtyřicet tisíc nepřátel buď v bon nebo na uteku -i šedesát tisíc jich padlo do zajetí. Z obou římských armád přišlo o z.ivot iri sta vojáků. Kimbrům bylo ukořistěno třiatřicet vojenských praporů; Mariovo vojsko z nich získalo dva, Catulo-vo jednatřicet. A to byl konce této války. Oběma velitelům byl přiznán triumf. I. Za konsulátu Sexta Julia Caesara a Lucia Marcia Phi-lippa, roku 659 od založení Města, kdy utichly léméř všechny boje, začali velmi těžkou válku Picenové, Maršové a Pae-lignové. Ačkoli už byli řadu let v područí římského národa, rozhodli se tehdy požadovat stejná práva jako Římané. Hýla to válka velmi neblahá. O život v ní přišel konsul Publius Rutilius, urozený mkulik Caepio a dalíť konsul Porcius Cato, V boji proti Římanům byli veliteli Picenú a Marsů Titus Vet-tius, Hierius Asinius, Titus Herennius a Aulus Cluentius. Na římské straně se bojovalo úspěšně pod velením Gaia Maria, který měl za sebou šest konsulátu, dále Gnaea Pompeia, a hlavně pod Luciem Corneliem Sullou, který kromě jiných mimořádných výkonů porazil na hlavu nepřátelského vojevůdce Cluentia a jeho velké vojsko. Sám přitom ztratil ze svých vojáků jen jediného. Tato válka se presto táhla čtyři roky a znamenala pro Římany těžkou pohromu. Až v pátém roce jejího trvání ji ukončil za svého konsulátu Lucius Cor-nelius Sulla, který si v jejím průběhu vedl velmi zdatně ještě jako prétor. i niiy >nus 4. Roku 662 v živote Méstä vypukla v Římě první občanská válka a téhož roku i válka s Mithridatem. Príčinu k občanské válce zavdal Gaius Marius, konsul po šesté, Ačkoliv byl velením ve válec proti Mithridatovi, který obsadil Asii a Achaiu, pověřen Sulla, který se o něco déle zdržel s vojskem v Kampánii, aby dokončil spojeneckou válku, o níž jsme se zmínili a která byla vedena v Itálii, snažil se Marius dosáhnout, aby byl vyslán do války s Mithridatem on. Sul la pobouřený jeho ambicemi přitáhl s vojskem k Městu a tam se dal do boje s Maríem a Sulpiciem. Ryl prvním velitelem, který vstoupil do Ríma se zbraní v rut e. Sulpicia dal zabít, Maria donutil k útéku a poté, co jmenoval konsuly na příští rok Gnaea Octavia a Lucia Cornelia Cinnu, vytáhl do Asie. 5. Pontský král Míthridatés, který ovládal Malou Arménii a celé Pontské moře i Bospor, chtěl totiž zprvu vypudit z Bíthýnie přítele římského národa Níkoméda a oznámil římskému senátu, že Níkomédoví vypoví válku /.a příkoří z jeho strany. Senát odpověděl, že v takovém případě ho čeká válka s íďm.my. Mil luid.il a i Mu odpověď popudila, a proto hned obsadil Kappadokíi a vyhnal odtud krále Ariobarzana, přítele římského národa. Nato vpadl také do Bíthýnie a Patlago-nie. vypudil tamější krále Pylaimena a Níkoméda, přátele římského národa. Putom rychle /.amířil do Kíézu a rozeslal dopisy po celé Asii, aby bohem jednoho dne povraždili římské občany všudeT kde na ně narazí. 6. Mezitím mu athénský Arisrťm vydal i Athény, město v Achai. Mithridatés vyslal už dříve do Achaic svého velitele Archeláa se sto dvaceti tisíci jezdců a pěšáků a ten obsadil také zbylé Řecko, Sulla ho oblehl v Peiraieu nedaleko Athén a samotné Athény dobyl. Potom s ním svedl bitvu s takovým výsledkem, že Archeláovi zbylo ze sto dvaceti tisíc vojáku sotva deset tisíc, kdežto ze Sullova vojska padlo jen třináct mužů, Když se Mithridatés o této bitvě dozvedel, poslal MMSKÉ DEfINY V Archeláovi z Asie sedmdesát tisíc elitních vojáků. Sulla s ním svedl další boje. V první bitvě padlo patnáct tisíc nepřátel a Archeláův syn Diogenes, v druhé bylo zničeno celé Mithri-datovo vojsko. Sám Archcláos se skrýval tři dny nahý v bažinách, Když se Mithridatés o tom všem dozvedel, vydal rozkaz vyjednávat se Sullou o míru. 7. Sulla mezitím zčásti porazil také Dardany, Skordisky, Dal maty a obyvatele Moesie, zčásti se mu vzdali. Když však přišli poslové od krále Mithridata žádat o mír, odpověděl jim, že mír uzavře, jen když se Mithridatés vzdá obsazených území a stáhne se do svého království. Později se však přece jen k jednání sešli a dohodli se na mírových podmínkách, aby Suli ovi, který pospíchal kvůli občanské válce, nehrozilo nebezpečí v týlu. Když totiž sváděl vítězné boje v Achai a v Asii, obnovil v Itálii válku poražený Marius a spolu s ním jeden z konsu-lu, Cornetius Cinna. Vstoupili do města Ríma, dali povraždit nejurozeněji' senátory a bývalé konsuly, mnoho lidí proskri-bovali, zbořili dům samotného S u 11 y a jeho manželku i dětmi donutili k útéku, Zbylí senátoři z Města hromadně uprchli a přišli k Sullovi do Řecka s prosbou, aby své vlasti pomohl, Sulla se tedy přepravil do Itálie, aby bojoval s konsuly Norbanem a Scipionem. Nejprve se nedaleko Kapuy střetl s Norbanem, porazil šest tisíc jeho vojáků a šest tisíc jich zajal, zatímco ze svých ztratil sto dvacet čtyři. Potom se obrátil také proti Scipionovi, ale dříve, než bitva začala, se mu jeho vojsko vzdalo, aniž došlo k prolití jediné kapky krve, 8. Když se však v Římě změnili konsulové a konsulát zastával Mariův syn Marius s Papiriem Carbonem, bojoval Sulla proti mladšímu Mariovi a zahubil patnáct tisíc jeho vojáků, kdežto ze svých ztratil čtyři sta. Potom vkročil i do Města. Mariova stejnojmenného syna pronásledoval do Praenes-te, tam ho oblehl a donutil k sebevraždě, Nato svedl dalíí RUTHONUS bitvu u rímske Kollinské brány proti vojevůdcům Mariovy strany Lamponiovi a Carinatovi. V ní prý proti Sullovi stálo sedmdesát tisíc nepřátel, z nichž se mu dvanáct tisk vzdaJoT ostatní prišli o život v boji nebo v tábore anebo na útěku rukou rozzuřených a nesmiřitelných vítězů. Také druhý konsul Gnaeus Carbo uprchJ z Arímina na Sicílii a tam ho zabil Gnaeus Pompeius, kterého Sullat když poznal jeho schopnosti, přes jeho mládí - měl jednadvacet let - postavil do cela vojska, Pompeius byl pokládán 2a druhého muže po Sullovi. 9. Pompeius tedy zabil Carbona a získal zpét Sicílií. Nato přešel do Afriky a zabi J veJitele mariovcú Domitia a maure-lánského krá Je Hierdu, který Donňtiovi pomáhal, Potom slavil SuJk velkolepý triumf nad Mithndatem. Také Gnaeus Pompeius slavil triumf nad Afrikou, a to ve věku čtyřiadvaceti let Této pocty se do té doby nedošla Jo nikomu. Tak skončily dvě nej politován í hodnější války: s Italiky, zvaná také spojenecká, a občanská. Obé trvaly deset let a pohřbily více než sto padesát tisíc lidí, mezi nimi čtyřiadvacet bývalých konsulů, sedm bývalých prétoríi, šedesát bývalých édilú a na dvě stě senátorůn ĽU'l'ROľlUS A ŠESTÁ KNIHA OD KONCE SI JI LOVY DIKTATURY PO CAHSAROVU SMRT 78 - 44 Píl. KR. L Sertorius. 2. Bojev Makidonii 3.-5. Vojenské úspěchy v Kilikiu Lykii* Isaurii a Dalmatú; konsul Lepidus chtěl mpouUU občanskou válku. 6. BíthýnskJ hul Nikomédés odkazuje své království Římu, Mithridatés porušil mír. Střídavé úspkhy v bojích i Mithridaiem. 7. Spartakovo povstání 8. Poraž.enj Mithridatés utíká do Arménie. 9. LutuUus poráží arménského Tigrána. Nedbalí l.ucullovi zástupci ztrácejí pozice u Pontu. 10, Druhý Lucuílus a jeho bi>je. 11. Válka s Mithridatem pokračuje. Triumf nad Krétou. Libye připadla Římu. 12. Válkou s piráty je povéřen Pompám. Stdvd se velitelem ve válet s Mithridatem a Tigránem. Múhridatuvkanec. 13. Tigrdnés se vzdává. 14. Pompeius a národy na Východe. Dobytí Jeruzaléma. 15, Catilinovo spiknutí. 16. Metelím slavítriumf nad Krétou d Pompeius po váke s piráty a s Mithridatem. 17. Caesar vede boje v Gallii. 18, Crassus poražen u Karrb. 19. Občanská válka. Caesar táhne k Římu. Pompeius a senát prchají z Itálie. 20, Caesar diktátorem, ľurážív Hispánuch Afrartia* Pctreia, Varrona, Caesar v pnmí bilvčv Řecku poražen. 2 L Pompeius je poražen a zavražděn, 22, Caesar se zmocnil Alexandrie, Porazil Mitbriáahwa syna Famaka. 23, Caesar zvítězil nad pomptiovú v Africe. Cdto spáchal sebevraždu, 24. Caesarovo vítězství nud Pompciovými syny v Hispániicb. 25. Caesar v Římě. jeho smrt. 1. /:] konsulátu Marka Acmilia Lepida a Quinta Ca tul a poté, co Suli a stát stabilizoval, vypukly nové války: jedna rUTROPIUS v Hispánii, druhá v Pamfylii a Kilikii, tretí v Makedonii a čtvrtá v Dalmatii. V His pán i ich rozpoutal válku Mariův prívrženec Sertorius v obavě před stejným osudem, jaký stihl ostatní mariovec, kreří byli zavražděni. Proti němu byli vysláni velitele Quintus Caecilius Metel lus, syn toho Mete Ha, který porazil krále lugurthu, a preto r Lucius Dumitius. Domiria zabil Scrtoriův velitel Hirtuleius, Metellus vedl válku proti Sertonovi se střídavým úspěchem. Když se později usoudilo, že ji nezvládne, byl do Hispánií vyslán Gnaeus Pomp cm s, A tak Sertorius opakovaně bojoval proti dvěma velitelům se střídavým štěstím, Teprve až v osmém roce bojů, kdy byl Sertorius zavražděn svými vlastními lidmi, byla válka ukončena mladým Gnaeem Fompeiem a Quintem Metel!em Piem a pod římskou nadvládu se dostaly téměř všechny hispánské oblasti. 2. Do Makedonie byl po skončení konsulátu vyslán Appius Claudius. Svedl menší bitvy s různými kmeny, které sídlily v provincii Rhodopě, ale onemocněl tam a zemřel. Jeho nástupcem se po skončení konsulátu stal Gaius Scnbo-nius Curio. Ten porazil Dardany a pronikl až k Dunaj i s vysloužil si triumf a válku skončil do tří let- 3, Do Kilikie a Pamrylie byl po skončení konsulátu vyslán schopný Publius Semlius. Ten podrobil Kilikii a obléhal i dobyl velmi významná města v Lykii, mezi jiným Phaselidu a Olympos, a v Kilikii Kórykos. Napadl také Isaury, podmanil je a válku s nimi skončil za tři roky, První ze všech Římanů přešel pohoří Tauros. Po návratu získal triumf a jméno Isaurský. 4. Do IIlyrika byl vyslán v hodnosti prokonsula Gaius Cosconius, Podrobil značnou část Dalmatie, dobyl Salony, a když po dvou letech válku skončil, navrátil se do Ríma, 5, V téže době chtěl rozpoutat občanskou válku Catulúv kolega konsul Marcus Aemilius Lepidus, ale jeho pokus byl zmařen během jediného léta. MMSKt DĚJINY VT Tak bylo slaveno více t nu mřu najednou: Metel! ú v nad Hispánií, druhý triumf Pompeiův nad Hispánií, Curionův nad Makedonií a Serviliův nad ísaurií. 6. Roku 676 v životě Města, za konsulátu Lucia Lkinia Luculla a Marka Aurélia Cotty zemřel bíthýnský král Níko-médés a v závěti učinil dědicem římský národ, Mithridatés porušil mír a chystal se znovu vtrhnout do Bíthýnie a Asie, l)u bují1 s ilíin byli vysláni oha kolisLllové a měli .stíidavú štěstí. Cotta byl poražen v bitvě u Chalkédonu a dokonce by] natlačen do města a sevřen obležením. Když se však Mithrida-lés odtud přesunu] do Kyziku a chtěl jej dobýt, aby potom obsadil celou Asiij postavil sc proti němu druhý konsul Lucullus. Sevřel M i th ti dat a obléhajícího Kyzikos zezadu, vyhladověl ho a po řadě porážek nakonec zahnal do Byzantia, dnešní Konsrantinopole. V námořní bitvě porazil také Mi t h-ridatovy velitele. Tak za jednu zimu a léto připravil o život na sto tisíc Mithridatových vojáků, 7. V 678. roce města Ríma byla svěřena provincie Makedonie Marku Liciniovi Lucullovi, bratranci Luculla, který vedl válku proti Mithndalovi, A v Itálii se náhle rozpoutala nová válka. Pod vedením Spartakovým, Crixovým a Chnoma-lovým prolomilo totiž čtyřiasedmdesát gladiátorů brány gladiátorských kasáren a uprchlo odtamtud. Poté se volně pohybovali po Itálii a vyvolali v zemi válku málem o nic menší neí I lannibal. Porazili totiž mnoho vojevůdců a najednou i oba římské konsuly, vytvořili armádu čítající téměř šedesát tisíc ozbrojených mužů a sami byli poraženi v Apulii prokonsulem Markem Liciniem Crassem. Tato válka byla ukončena třetího roku po mnoha pohromách, které Itálii přinesla. 8h Roku 6&1 v životě Místa za konsulátu Publia Cornelia Len tul a a Gnaea Aufidia Oresta probíhaly v římském impériu pouze dvě těžké války, s Mithridatem a s Makedonií. Vedli je dva Lucullové, Luciu s Lucullus a Marcus Lucullus. l'LlľlUll'iljs Lucius pronásledoval Mithridata poté, c, o Im porazil v bi lve u Kyz tkli a poté, co mu v námořní bitvě podlehli Mithri-datovi velitelé. A když obsadil Paflagonii a Bíthýnii, vnikl i do Mithridatova království a dobyl dvě důležitá města v Pontu Sinopé a Amisos, V druhé bitvě u města Kabeiry, kam Mithridatés stáhl obrovské vojsko z celého království a kde pět tisíc římských vojáků rozdrtilo třicet tisíc jeho elitních, byl zahnán na útěk a jeho tábor vypleněn. Ztratil i Malou Arménii, kterou do té doby ovládal. Po útěku však našel útočiště u arménského krále Tigrána, tehdy nesmírné úspěšného vladart, který opakovaně porazil Peršany a obsadil Mezopotámii i Sýrii i část Foiníkie. 9, A tak se Lucullus dostal při pronásledování Mithridata zahnaného na útek také do království Tigrána vládnoucího v Arméniích. Zmocnil se nejvýznamnějšího města v arménském království, Tigránokerty v Arzanéné, a samotného krále Tigrána porazil tak, že zničil velkou část arménské armády, přesto/c král se proti němu postavil v čele sedmi lisic pěti set obrnených jezdců a sto tisíc lučištníků a ozbrojenců, zatímco on měl jenom osmnáct tisíc vojáků. Odtud se vydal do Nisibis a zmocnil se i tohoto města a zároveň i Tigránova bratra. Ale velitelé zanechaní Lucullem v Pontu s částí vojska k ochraně dobytého území, které již bylo pod rímskou nadvládou, si vedli nedbale a starajíce se jen o vlastní zisk poskytli Mithridatovi příležitost znovu vtrhnout do Pontu. A tak byla válka zase obnovena. Když Lucullus připravoval po dobytí Nisibis výpravu proti Peršanům, vystřídal ho jeho nástupce. 10. Ten druhý Lucullus, správce Makedonie, byl prvním Římanem, který začal válku proti Bessúm a způsobil jim drtivou porážku v pohoří Haimu. V jednom dni zaútočil na jejich město Uscudamu a hned jt: i dobyl, dáli- se zmocnil mes ta Kabyly a pronikl až k Dunaji. Potom napadl řadu mést 1 / A.1MSKĚ UtJINY VI y 1 u Pontu. Tam vyvrátil Apollóniit Callatis, Parthenopolis, Tomy, Histros, Burziaon, a když válku ukončil, vrátil se do Říma. Oba Lucullové potom slavili triumf, ale s větší slávou, ten, který bojoval proti Mithridatovi, protože se vrátil jako vítěz nad tak významnými královskými říšemi, 11. Když skončila válka s Makedonií a mithridatská ještě pokračovala, protože král ji opět obnovil, když po odchodu Luculla shromáždi] vojsko, začala také válka na Krétě, Ui ji otu s Caecilius Mete Hus, pověřený jejím vedením, podmanil celou provincii po tříletých nesmírně těžkých bojích, dostal jméno Krétsky a slavil nad ostrovem triumf. V té době připadla římskému impériu závětí jejího někdejšího krále Appióna také Libye s proslulými městy Bereníké, Ptolemais, Kýréné. 12. V době těchto událostí ohrožovali plavbu na všech mořích piráti, takže Římané, kteří si podrobili celý svět, nebyli v bezpečí už jen na moři. Válkou s piráty byl proto pověřen Gtiaeus Pompeius, který ji dokončil během několika -.iji'-sii u s neuvěřitelným úspěchem i nevídanou rychlostí. Potom mu bylo svěřeno také velení ve válce proti Mithridatovi a Tigránovi. Když se ujal velení, porazí! Mithridata v noční bitvě na území Malé Arménie, jeho tábor vyplenil, pobil čtyřicet tisíc jeho vojáků a ztratil přitom ze svého vojska pouze dvacet mužů a dva centuriony. Mithridatés uprchl i sc svou manželkou a dvěma průvodci. Protože zacházel krutě se svými blízkými, dohnali ho zanedlouho vzbouření vojáci v čele s jeho synem Farnakem k sebevraždě jedem. Takový byl jeho konec. Zemřel v Bosporu a byl to muž nesmírně podnikavý a schopný. Vládl šedesát let, žil dvaasedmdesát let a s Římany válčil čtyřicet roků. \3 Polom Pompeius zaútočil na Tigrána. Ten se mu vzdal: přišel do jeho tábora u šestnáctého milníku od Artaxat, vrhl ■je mu k nohám a vložil svůj diadém do jeho rukou. Pompeius futro n u s mu položil diadém zpét na hlavu a jednal s ním uctivě, ale přece jen ho potrestal záborem časti království a vysokou peněžitou pokutou. Odňal mu Sýrii, l;oitukii, Sóŕánénu a dále si od něj vzal šest tisíc talentu stříbra jako dar pro římský národ, protože Římany bezdůvodně zatáhl do války. 14. Brzy nato začal Pompeius válku také proti Albánům .i iřikrát porazil jejich krále Oróda, ale nakonec s ním uzavřel mír, protože král ho obdaroval a požádal o mír písemně. Porazil rovněž krále M i berie Artaka a přijal jeho kapitulaci. Malou Arménii daroval králi Galatie Detotarovi za spojeneckou pomoc ve válce s Mithrídatem, Attalovi a Pylaimenovi vrátil zpět Paflagónii, Kolchům dosadil za krále Aristarcha. Potom porazil Iturey a Araby, a když dorazil do Sýrie, dal svobodu Sckukei, městu sousedícímu s Antiocheí, za to, že neposkytla útočiště králi Tigránovi. Antiochejským vrátil rukojmí, Nějaké území daroval i obyvatelům Dafné, aby mohli rozíířit posvátný háj, protože Daťné bylo pro néj příjemné místo bohaté na prameny. Odtud přešel do Judey a za tři mísíce dobyl její hlavní město Jeruzalém, zabil dvanáct tisíc obyvatel a ostatní přijal pod ochranu. Potom se odebral do Asie a ukončil tuto velmi dlouho se vlekoucí válku, 15. Za konsulátu řečníka Marka Tullia Cicerona a Gaia Antonia roku 689 od založení Města chtěl podrýt základy stáru s několika dalšími urozenými, ale nezodpovědnými jedinci Lucius Sergius Catilina, člověk sice vysoce urozeného původu, ale naprosto bezcharakterní. Ciccro ho vyhnal z Města; jeho druhové byli zadrženi a zardoušeni v žaláři, Samotného Catilinu v boji porazil a zabil druhý konsul Antonius. 16. Roku 690 v životě Města, za konsulátu Dcrima Iunia Silana a Lucia Mureny, slavil Metellus triumť nad Krétou, Pompeius po válce s piráty a s Mithridatcm, Tento triumť neměl do té doby sobě rovného. Před Pompeiovým vozem by- RÍMSKr Dř|INY VI li vedeni Míthridatovi synové, Tigránúv syn a judsky král Aristobúlos a neseno obrovské množství peněz a hromady zlata a stříbra, V té době nebyla na světě žádná vážná vilka. 17. Roku 693 v životě Města se stali konsuly Gaius Iulius Caesar, pozdějif neomezený vládce, a Lucius Bibulus. Caesarovi byla svěřena správa provincie Gallic a lllyrika s deseti legiemi. Nejprve porazil Helvetie, dnešní Séquany, a pak vedl velké vítězné války, při nichž pronikl až k oceánu u Británie. Za devět let pokořil téměř celou Gallii měřící v obvodu tři milióny dvě sté tisíc dvojkroků a ohraničenou Alpami, řekami Rhodanem a Rýnem a Oceánem, Potom zaútočil na Britanny, kteří předtím ani neznali jméno římského národa, porazil i je, vzal si od nich rukojmí a uložil jim peněžité dávky. Gallii vyměřil roční poplatky ve výši čtyřiceti miliónů sestertiů. Zaútočil na Germány za Rýnem a porazil je v krvavých bitvách. Ph tolika úspěších neměl válečné štěs-1Í jen třikrát jednou sám v boji s Arverny, dvakrát za své nepřítomnosti v Germanii. Zde totiž jeho dva pobočníci Titurius a Arunculeius přišli o život válečnou léčkou. 18. Asi v tutéž dobu, roku 697 v životě Města, byl vyslán proti Parthům Marcus Licinius Crassus, kolega Gnaea Porn-peia Velikého za jeho druhého konsulátu, a přestože znamení a věštby nebyly příznivé, svedl bitvu u Karrh, byl poražen velitelem krále Oróda Surenou a nakonec zabit i se svým synem, vynikajícím mladým mužem s výbornou pověstí. Zbylé vojsko zachránil kvestor Gaius Cassius, který s mimořádnou statečností obnovil ztracené pozice tak dokonale, že při návratu porazil Períany v řadě bitev před Eufratem. 19. Potom už následovala prokletá a politováníhodná občanská válka, která kromě běžných válečných hrůz znamenala změnu v osudu římského národa. Vznikla z tohoto podnětu: Caesar, který se vracel jako vítěz z Gallie, se ucházel o druhý konsulát, a to tak, aby mu byl udělen bez jakéhoko- H JI ROP) US li v váhání, Proti tomu se ví a k postavili konsul Marce Hus, Bibulus, Pompeius i Cato. Caesar dostal příkaz rozpustit voj* sko a vrátit se do Města. Kvůli tomuto urážlivému postupu vytáhl proti své; vlasti s vojskem, které stálo u Arimina. Kon-s úlové, JFompeius i celý senát a všichni urození občané uprchli z Města do Řecka a senát se pod Pompeiovým vedením připravil v Épeiru, Makedonií a Achai na válku. 20, Caesar vstoupil do vylidněného Města a jmenovat se diktátorem. Potom vytáhl do Hispánií. Tam porazil silné a zdatné vojsko, kterému veleli tři vojevůdcové Lucius Aíra-nius, Marcus Petreius a M areu s Varro, Odtud se pak vrátil, přepravil se do Řetka a dal se do boje s Pompeiemr V první bitvě byl poražen a zahnán na útěk, ale podařilo se mu uniknout, protože Pompeius ho v noci, která se už snášela, nechtěl pronásledovat. Caesar řekl, že Pompeius nerozumí válce a že ho mohl porazit právě jen onoho dne. Potom se pustili do boje v Thessalii u Palaiofarsálu, kde na obou stranách stanuly obrovské armády. Pompeiovo vojsko čítalo čtyřicet tisíc pěšáků, jezdců bylo na levém křídle šest set a na pravém pět set; dále tam byly pomocné jednotky z celého Východu, všichni urození Římané, nespočet senátorů, býva-Ivch |uělorú a někdaj.šůli konnuli] .1 takoví tdildú kurí už mé li 7a sebou vítězství ve významných vilkách. V Caesarove vojsku bylo necelých třicet tisíc pěšáků a tisíc jezdců, 21. Nikdy předtím se neshromáždilo na jednom místě větší římské vojsko pod velením lepších vojevůdců, které by bylo mohlo snadno dobýt celý svět, kdyby táhlo proti barbarům. Bojovalo se s krajní urputností a Pompeius byl nakonec poražen u jeho tábor vypleněn. On sám byl dohnán k ú-těku a vydal se do AlejĽuidrie hledat posily u egyptského krále, protože byl v době jeho nezletilosti z usnesení senátu jeho opatrovníkem. Král se víak staral spíše o svůj prospěch než o přátelství, takže poručil Pompeia zabít a jeho hlavu ŘÍMSKÉ DÉfINY VI i prsten poslal Caesarovi, Ten prý se rozplakal, když uviděl hlavu tohoto velkého muže a svého někdejšího zetě. 22. Brzy nato přisel do Alexandrie i Caesar. Ptolemaios se chystal připravit léčku ľ jemu, a proto Caesar proti němu zahájil válku, Ptolemaios byl poražen a utonul v Nilu, kde se pak našlo jeho mrtvé tělo ve zlatém pancíři. Caesar se zmocnil Alexandrie a vládu předal Ptolemaiově sestře Kleopatře, s niz mri poměr; Po návratu z Egypta porazil Farnaka, syna Mithndata Velikého, a pak ho dohnal k smrti. 'Jen předtím pomáhal Pompeiovi v Thessalii a potom se pustil do odbojně války v Pontu a obsadil mnoho římských provincií. 23. Nato se Caesar vrátil do Říma a jmenoval se potřetí konsulem s Markem Aemiliem I.epidem, který byl rok předtím za jeho diktatury velitelem jízdy. Potom vytáhl do Afriky, kde obnovila válku velká rast římské nobility spolu s králem Mauretánie Iubou, Římskými veliteli byli Fublius Cornclius Scipiů, potomek starobylého rodu Scipiona Afrického (byl také Pompe iovým tchánem), M areu s. Petreius, Quintus Varus, Marcus Porcius Cato a syn diktátora Sully Lucius Cornelius Faustus, Caesar s nimi svedl bitvu a po řadě srážek se stal vítězem. Cato, Scipio, Petreius i Iuba spáchali sebevraždu, Fausta, syna někdejšího diktátora Sully a Pompe iova zetě, dal Caesar zavraždit. 24. Po roce se Caesar vrátil do Říma, jmenoval se po ŕtvrte konsulem a hned poté vytáhl do Hispánií, kde rozpoutali obrovskou válku Pompeiovi synové Gnaeus a Seitus. Odehrálo se tu mnoho bitev, poslední u města Mundy, v níž byl Caesar málem poražen tak, že se chtěl zabíl, kdy ř k ho vojáci zaiali utíkat, aby po tak slavné vojenské kariéře nepadl ve svých šestapadesáti letech do rukou mladíků. Nakonec se mu podařilo dodat vojákům odvahy a zvítězil, Starší Pompeiúv syn byl zabit, mladší uprchl. 25. Potom Caesar ukončil všechny občanské války na riJTROPIUS celém svété a vrátil se do Říma, Začal se chovat více než povýšené a v rozporu s římským poje Líni svobody. A lak když rozdával o své vůli úřady, které předtím udílel lid, když nepovstal před senátory, kteří za ním přišli, a choval se i při jiných příležitostech jako král a téměř neomezený vládce, vzuiklti proti nemu spiknutí Šedesáti nebo více římských Senátorů a jezdců. Hlavními postavami mezi nimi byli dva B rúrové, potomci toho Bruta, který byl prvním římským konsulem a vyhnal krále, dále Gaius Cassius a Servilius Casca, A tak když přišel Caesar v den zasedání senátu V doprovodu do kurie, byl ubodán k smrti třiadvaceti ranami. R(MSKť DEJINY VII SEDMÁ KNIHA od caesarovy SMRTI ke konci FLAVIOVSKl DYNASTIE 44 P R. kr. - 96 PO kr. 1. Antonius háji Caesarovy zájmy. Prohláíen nepřítelem. 2. Antonius uprchl k Lepidovi. Octavianuy uzavírá s Antoniem mír. Triumvirát upwskripce. .í. Bitva u Wipp. 4. Sexttis Pompeius začíná válku na Sicílii. Dočasný mír. S. Vmťuíius Bassus slaví triumf nad Parthy. 6, Sexttu Pompeius porazen a zabit. Antonius váUi s Parthy. 7. Antonius rozpoutal občanskou válku. Poražen u Akiia spáchal sebevraždu. Augustus připojil Egypt k římské říši 8.-10. Augustus v čele římského státu. 11. Tiberius vládne i nezájmem a kruté. 12. Catigulaje horlí Ttberia. i.t. Claudius vládne lit w/.vá/riét tu íe chová pošetile. Vale válku v Británii. 14.-15. Zhýralý Nero, prohlášený nepřítelem státu, spáchal sebeiwaždu, 16. Přehnané přísný Galba, 17. Otho zvolil po první porážce dobrovolnou smrt. /.V. ľošmíUHv Vitťlliits, iihilhitjiei Verona, potupen a zavražděn. 19.-20. Hospodárný Vespasiantts, úspěšný ve válkách, osobné velkorysý. 21.-22. Titus, miláček a potěšení lidstva. 2.1 Domitianus znehodnotil zásluhy svého otce Vespasiana a bratra Tita. 1, Asi v sedmistém devátém roce v živote Města propukly po Caesarove zavraždění občanské války znovu, Senát totiž stranil Caesarovým vrahům, kdežto konsul Anton i us hájil Caesarovy zájmy a snažil se odstranit jeho vrahy v občanské válce. A tak poté, co vyvolal ve státě zmatky a napáchal celou řadu zločinů, byl senátem prohlášen za nepřítele. Byli proti němu vyslání dva konsulové, Pansa a Hirtius, a Caesa-rův synovec, osmnáctiletý mladík Octavianus, kterého jeho EUTROP1US strýc učinil v závčti dědicem a přikázal mu nést jméno Caesar. To je ten, který později dostal jméno Augustus a zmocnil se vlády. Proti Antoniovi tedy vytáhli tři velitelé a porazili ho. Ale stalo se, ze oba vítězní konsulové zemřeli, takže trojí vojsko poslouchalo jediného Caesara Augusta. 2. Antonius, poražený a zahnaný na útek, uprchl k bývalému Caesarovu veliteli jízdy Lepidovi, který měl tehdy velkou armádu a ujal se ho. Caesar brzy nato Lepidovým prostřednictvím uzavřel s Antoniem mír a pod záminkou, že chce pomstít smrt svého otce, který ho adoptoval v závěti, vytáhl s vojskem do Ríma a vynutil si, aby mu v jeho dvaceti letech byl svěřen úřad konsula. Pak dal senát proskribovat a spolu s Antoniem a Lepidem začal s pomocí armády ovládat stár. Tato trojice také dala zavraždit řečníka Cicerona a mnoho jiných urozených občanů. 3. Mezitím Caesarovi vrahové Brulus a Cassius rozpoutali Strašlivou válku, když se zmocnili velení veliké armády soustředěné v Makedonii a na Východě. A tak proti nim vytáhli Caesar Octavianus Augustus a Marcus Antonius, zatímco Le-pidus zůstal v Itálii, aby ji chránil. Boj s Brutem a Cassiem svedli Antonius a Caesar u makedonského města Filipp. V první bitvě byli Antonius s Caesarem poraženi, ale zahynul v ní vůdce nobility Cassius, v druhé porazili a zabili Bruta a bezpočet urozených Římanů, kteří bojovali proti nim. Vládu ve státe si pak rozdělili takto: Augustus ovládal Hispánie, Gallie a Itálii, Antonius Asii, Pontos a Východ. Ale v Itálii rozdmýchal občanskou válku konsul Lucius Antonius, bratr Marka Antonia, který předtím bojoval po Caesarove boku proti Brutoví a Cassiovi. Lucius byl poražen a zajat u e-tmského města Perusie. ale nebyl zabit. 4. Mezitím začal Sextus Pompeius, syn Gnaea Pompeia Velikého, obrovskou válku na Sicílii, kam se slétli zbylí přívrženci Brutovi a Cassiovi. Proti Sextovi Pompeiovi válčil Au- ■lÍMVM M |1NV VII gustus Octavianus a Marcus Antonius. Nakonec se dohodli na míru. 5. V té době válčil úspěšné Marcus Agrippa v Aquitánii a Lucius Vcntidius Bassů s porazil ve třech bitvách Peršany, kteří vtrhli do Syne. Pacora, syna krále Úroda, zabil pravé io ho dne, kily v minulosti Oródés díky veliteli Surenovi usmr-iiI Crassa. Vcntidius ríassus byl první, kdo v Římě slavil plne oprávněný triumf nad Parthy, 6. Mezitím Pompeius porušil mír, byl poražen na moři a zabit na útěku do Asie, Antonius, který držel Asii a Východ, zapudil sestru Caesara Augusta Octaviana a oženil se s egyptskou královnou Kleopatrou. Též on bojoval proti Peršanům. V prvních střetech je porazil, ale při návratu stihl jeho vojsko hlad a mor, a když na néj Parthové při jeho ústupu doráželi, ustoupil, jako by byl poražen. 7. Také Antonius rozpoutal strašlivou občanskou válku, k níž ho dohnala jeho manželka, egyptská královna Kleopatra, když z ženské ctižádosti toužila vládnout i ve Městě. Byl poražen Augustem ve slavné a významné námořní bitvě u Actia v Épeiru. Odtud uprchl do Egypta a v zoufalství, když se víichni přikláněli na Augustovu stranu, spáchal sebevraždu, Kleopatra si priložila k lélu hada a zemřela jeho jedem. Augustus připojil Egypt k římské říši a postavil do jeho čela Gaia Cornelia Galia. Ten zde byl prvním římským prefektem. 8. Octavianus Augustus tedy skončil války na celém svítě a vrátil se do Ríma dvanáctého roku poté, co se stal konsu-lem. Pak řídil stát čtyřicet čtyři roky sám. Předtím, jak známo, jej spravoval dvanáct let spolu s Antoniem a Lepidem, Od začátku až do konce jeho principátu tak uplynulo padesát šest let. Zemřel přirozenou smrtí ve stáří sedmdesáti šesti let v kampánském městě Atelle, byl pohrben v Římě na Manově poli a plným právem byl v mnoha ohledech považován za i uiiconus blízkého bohu. Vždyť sotvakdo byl úspěšnější vc válkách nebo spravedlivější v míru. Bčhem čtyřiceti čtyř let, kdy vládl sám, jednal s příkladnou ohleduplností, ke všem byl velkoryse štedrý, přátelům zachovával bezvýhradnou věrnost a vyznamenával je Lak velkými poctami, že je téměř pozvedal na svou úroveň. 9, Nikdy předtím se nedařilo římskému státu lépe. Pone-cháme-li stranou občanské války, z nichž vyšel jako vítéz, připojil k římskému impériu Egypt, Cantabrii, Dalmatii, už předtím sice často poraženou, ale teprve tehdy podrobenou natrvalo, Pannonii, Aquitánii, Illyricum, Raetii, Vindeliky a Salassy v Alpách, všechna přímořská města u Černého moře, mezi nimi velmi důležitý Bospor a Pantikapaiom Porazil také Dáky, Zničil obrovské germánské vojsko a zatlačil Ger-mány za Labe, řeku, která teče na barbarském území daleko za pravým břehem Rýna. Avšak tuto válku vedl místo něj jeho nevlastní syn Drusus, stejné jako jeho druhý nevlastní syn Tiberius vedl válku v Pan ironii; během té války převedl z Germánie čtyřicet tisíc zajatců a usídlil je na břehu Rýna v Gallii. Od Parthú získal zpět Arménii. Peršané mu poskytli rukojmí, což do té doby neučinili nikomu jinému. Vrátili mu také římské vojenské odznaky, které ukořistili po Crassově porážce, 10, Skythové a Indové, pro něž bylo jméno Římanů předtím neznámé, k němu vyslali posly s dary. Za jeho vlády se stala provincií také Gala tie, předtím královská ríše, a jejím prvním správcem v hodnosti proprétora byl Marcus Lollius Augustus byl ve veliké oblibě i u barbarů, takže králové, kteří měli titul přátelé římského národa, zakládali na jeho počest města a nazývali je Caesareie, jako to udělal král Tuba v Mauretánii; dnes je velmi slavná Cacsareia v Palestině. A mnozí králové k němu přišli ze svých království, aby mu projevili svou oddanost, a bčželi vedle jeho vozu nebo koně ftlMSK£ Dfc|lNY VII v římském oděvu, tedy v togách. Po smrti byl prohlášen bohem. Stát zanechal v plném blahobytu svému nástupci Tibe-riovi, který byl jeho nevlastním synem, později zetěm a nakonec adoptivním synem, 11. Tiberius vládl s naprostým nezájmem, s krajní krutostí, zločinnou hrabivostí a hanebnou zvrhlostí. A nikdy nebojoval osobné, války obstarávali jeho velitele. Krále některých zemí k sobě vylákal nadbíhavými sliby a nikdy jim nedovolil vrátit se zpět, například Archeláa z Kappadokie, jehož království dokonce přeměnil v provincii a tamŕjäímu nej-včtšímu městu přikázal dát své jméno. Nyní je to Caesareia, kdežto předtím to byla M a za ca. Zemřel v Kampánii ve dvacátém třetím roce své vlády ve věku sedmdesáti osmi let k radosti všech. 12. Po nčm nastoupil Gaius Caesar, zvaný Caligula, vnuk Augustova nevlastního syna Drusa i samotného Tiberia, zločinec nejtěžšího kalibru, který předčil hanebnostmi i Tiberia, Začal válku s Germány, a třebaže pronikl do Svébie, nijak se nevyzriamenal Dopustil se krvesmilství se svými sestrami, dceru jedné uznal dokonce za vlastní. Protože se všemi jednal jako bezmezný lakomec, zvrhlík a ukrutný člověk, byl zavražděn v císařském paláci na Palátínu ve dvacátém devátém roce svého věku a v třetím roce, desátém měsíci a osmém dnu své vlády, 13. Po něm vládl Caligulúv strýc Claudius, syn Drusa, který má památník u Mohuče a jehož vnukem byl Caligula. Vládl průměrně, často se choval klidně a rozumně, občas se jeho jednání vyznačovalo krutostí a pošetilostí. Vedl válku v Británii, do níž nevstoupil po Gaiu Caesarovi žádný Říman, a po její porážce zásluhou uznávaných a urozených velitelů Gnaea Sentia a Aula Plautia slavil velký triumf. Připojil k římskému impériu i několik ostrovů, které leží v Oceáně za Britániemi a nazývají se Orkady, a svému synovi dal jméno iij'i 11.11J ■ iLI > Britannicus, K některým přátelům byl tak velni i pozorný, že osobné doprovázel pfi triumfu Plautia, senátora urozeného původu, který se vyznamenal pri výprave do Británie, a sel po jeho leviti, když stoupal na Kapitol. Dožil se Šedesáti čtyř let a vládl čtrnáct roků. Po smrtí byl prohlášen bohem. 14. Po Claudiovi tu stou pil Nero, vémá kopie svého strýce Caliguly, a zcela znevážil a snížil pověst římské říše. Hyl to neslýchané rozmařilý a rozhazovačný císař, který si nechal připravovat parfemované teplé í chladivé koupele jako Gaius Caligula, ryby lovil do pozlacených sítí tažených nachovými provazy. Povraždil bezpočet senátorů a byl nepřítelem jednoho každého dobrého človéka. Nakonec se veřejně propůjčil takové hanebnosti, že tančil a zpíval na scéně v kostýmech zpěváků nebo herců tragédií. Spáchal celou řadu vražd mezi svými příbuznými, neboť dal usmrtit svého bratra, svou manželku i svou matku. Zapálil město Rím, protože chtěl spatřit výjev, který kdysi skýtala dobytá Trója v plamenech. Do válečných podniků se vůbec neodvážil pouštět a málem přišel o Británii, neboť tehdy byla dobyta a vyvrácena dvě tamější velmi významná města. Arménie se zmocnili Parthové a poslali římské legie pod jho. Za jeho vlády však přece jen vznikly dvě provincie: Pontos Polemónský, který mu postoupil kul Po lemon, a Kottické Alpy poté, co zemřel král Cottius. 15. Pro všechny tyto zločiny mu zlořečil celý římský svět, všichni ho opustili a senát ho prohlásil nepřítelem. Když ho hledali, aby ho potrestali tak, že by byl vláčen na veřejnosti nahý s hlavou vsazenou do vidlice, umlácen k smrti a svržen z Tarpejské skály, utekl z císařského paláce a vzal si život v předměstském venkovském sídle svého propuštěnce u čtvrtého milníku mezi silnicemi Solnou a Nomentanskou. V Rímé postavil lázně, které se původně jmenovaly Neronovy a dnes jsou Alexandrovy, Zemřel v třicátém druhém roce svého věku, vc čtrnáctém roce své vlády a vymřela jím Augustova rodina, 7 tUHSKÍ DŕjlNY VII l 16. Po Neronovi nastoupil dvaasedmdesátiletý Servius Galba, senátor pocházející z velmi starobylého rodu, kterého provolali císařem vojáci v Hispánii a Gallii a brzy nato s radostí uznalo veškeré vojsko. V období před nastoupením vlády vynikal jako vojenský velitel i jako občan. Několikrát byl konsulem, několikrát prokonsulem, často velitelem ve velmi obtížných válečných střetnutích. Galbova vláda byla krátká, její začátky dobré až na císařův sklon k přehnané přísnosti, Byl zavražděn Othonovými úklady v sedmém měsíci své vlády. Zardousili ho na Římském foru a pohrbili v jeho zahradách při Aureliovč cestě nedaleko města Říma, 17. Po Galbově zavraždění uchvátil vládu Otho, proslulejšího původu po matce než po otci, i když ani jeden ani druhý rod nebyl bezvýznamný. Pred svini vládou vedl uvolněný život a přátelil st důvěrně s Nero n cm. A jako císař neměl příležitost se projevit, protože v téže době, kdy dal zabít Galbu, provolalo vojsko v Germanii císařem také V i i lÍU.i. Otho se i ním dal do boje, a když byl poražen v nevýznamné bitvě u Betriaka v Itálii, spáchal sebevraždu, ačkoliv měl na své straně silnou armádu. I když ho vojáci žádali, aby nad výsledkem bitvy tak rychle nezoufal, volil dobrovolnou smrt ve věku třiceti osmi let po devadesáti pěti dnech vlády, protože - jak říkal - nemá takovou cenu, aby se kvůli němu vedla občanská válka. 18. Potom se zmocnil vlády Vit cil i us pocházející z rodiny spíše vážené než urozené. Jeho otec totiž neměl příliš skvělý původ, ale přesto zastával třikrát řádný kotisul.it. Vitellius vládl velmi nedůstojně, byl znám svou krutostí a hlavně svou poživačností a nestřídmostí, protože usedal k hodování Čtyřikrát či pětkrát za den. V paměti zejména utkvěla pověstná hostina, kterou mu vystrojil jeho bratr a při níž prý se podávalo kromě jiných nákladných chodů dva tisíce ryb a sedm tisíc ptáků. Kdy/ se c H tel vyrovnat Neronovi a dal to najevo ľi.'i unnii.s tak, že mu uspořádal dokonce tryznu, protože jeho pohřeb prý byl nedůstojný, zavraždili ho Vespasianovi velitelé poté, CO zavinil smrt Ves pasia nova bratra Sabina v Římě, když dal zapálit chrám na Kapitolu, A byla to velice potupná vražda: vlekli ho nahého po ulicích mé sta Ríma, hlavu drželi zvednutou za vlasy, bradu mu podpírali mečem a po cestě mu väichm házeli do obličeje a na hruď odpadky, Nakonec ho u-Škrtili a vhodili do Tiberu, takže neměl ani ubohý pohřeb. Zahynul v padesáti sedmi letech po vládé, která trvala osm měsíců a jeden den, 19. Po něm nastoupil Vespasianus, který sc stal císařem v Palestinč. Byl to císař sice neurozeného původu, ale srovnatelný s nej lepšími, vážený ještě před nástupem k moct. Vždyť Claudius ho vyslaJ do Germán ie a potom do Británie, kde sc dvaatřicetkrát střetl s nepřítelem a připojil k římské říši dva mocné kmeny, dvacet měst a ostrov Vectu v těsné blízkosti Británie, V Římě si v době své vlády vedl s velkým smyslem pro uměřeno st, měl pouze větší slabost pro peníze, ale nikoho o ně nespravedlivě nepřipravil, Ačkoliv je s h roní až doval s n ej větší svědomitostí a prozíravostí, rozděloval je nicméně s velkou ochotou, hlavně potřebným. Žádný císař před ním nebyl štědřejší a spravedlivější. Jeho mírnost byla" spojena se shovívavostí, když i urážku svého císařského majestátu stíhal nanejvýš vyhnanstvím, Za jeho vlády byla k římské říši připojena Judea a Jeruzalém, nejvýznamněji' město v Palestině, Z Achaie, Lykic, Rhodu, Byzantia, Samu, do té doby svobodných, rovněž z Thrákie, Kilikie a Kommageny, kde vládli králové spřátelení s Římem, utvořil provincie. 20. Na urážky a nepřátelské postoje zapomínal, výpady na soudech a útoky filozofii vůči sobe snášel velkoryse, zato vojenskou kázeň vyžadoval důsledné. Se svým synem Tilem slavil triumf nad Jeruzalémem, Když byl v důsledku toho všeho drahý a milý senátu, lidu a vůbec všem, zemřel na střevní ne- L -7 ŘÍMSKĚ DtJINYYlI \ ] moc ve svém letovisku v Sa b i tisku, v šedesátém devátém roce svého věku, v devátém roce a sedmém dni své vlády a byl prolil á Jet* bohem. Řadu odhalených spiknutí proti sobě vůbec nebraTnävíclomí a přehlížel je, protože si byl si do té míry jist horoskopem svých synů, že řekl v senátu, že po něm budou vládnout buď oni nebo nikdo. 21. Fo něm nastoupil jeho syn Titus, který se také jmenoval Vespašlanus, obdařený všemi přednostmi a obdivovaný tak, že ho nazývali miláčkem a potěšením lidstva. Byl to skvělý rečník, nesmím ŕ zanícený válečník a člověk zachovávající ve všem náležitou míru, Na soudech mluvil latinskyř básnč a tragédie psal v řečtině. Při obléhání Jeiuz.ilé'ma hojoval pod velením svého otce a usmrtil dvanácti sípy dvanáct obránců města. V Rímé projevil tak velkou vladařskou ohleduplnost, že nepotrestal vůbec nikoho, usvědčeným účastníkům spiknutí namířeného proti němu dal milost a po vazovu! i e /.a své přátele stejně jako předtím. Byl tak přístupný prosbám a tak štědrý, že nikomu nic neodepřel, a když mu přátelé jeho velkorysost vytýkali, odpověděl, h: od iís.iiV iiťin.í nikdo od cházet se zármutkem. A když sí jednoho dne při večeři vzpomněl, že toho dne nikomu nepomohl, řekl: „Přátelé, dnes jsem promarnil den," V Římě postavil amfiteátr a při jeho otevření dal zabít pět tisíc šelem, 22. Pro všechny tyto své vlastnosti byl neuvěřitelně oblíbený a milovaný. Zemřel na nemoc v temže sídle jako jeho otec po vládě, která trvala dva roky, osm měsíců a dvacet dní, ve čtyřiceti dvou letech svého života a jeho smrt byla pro vázni a lak hlubokým zármutkem, že všichni ji nesli těžce, jako by ztratili nej bližšího člověka. Když se senátoři k večeru dozvěděli o jeho úmrtí, přihnali se v noci do kurie a zahrnuli jej po smrti tak velkou chválou a vděčností, jaké mu nikdy neprojevili za jeho života a v jeho prítomnosti. Byl prohlášen bohem. 23. Potom převzal moc jeho mladší bratr Domitianus, který se všalc spíše podobal Neronovi, Caligulovi nebo Tiberiovi než svému otci nebo bratrovi. Presto byl v prvních letech vlády umírněný, později však dal průchod svým neřestem - sexuální výstřednosti, vzteklosti, krutosti i chamtivosti - a svolal na svou hlavu tak obrovskou nenávist, žc znehodnotil zásluhy svého otce i bratra. Zavraždil senátory z nejuro/c nějších rodin. By] prvním císařem, který nařídil, aby byl oslovován pán a bůh, Na Kapitolu dovolil stavět své sochy pouze ze zlata nebo stříbra^ Zavraždil své bratrance. Také jeho povýšenecká pýcha byla do nebe volající. Podnikl čtyři válečná tažení, jedno proti Sarmatům, druhé proti Chattům, dve byla namířena proti Dákům. Jak nad Dáky, tak nad Chatty slavil triumf", za vítězství nad Sarmaty získal pauze ovaci. V těchto válkách ho však stihly také četné pohromy, neboť v Sarmatii byla pobita jeho legie i s vojevůdcem a v Dákii přišli o život někdejší konsul Oppius Sabínus a prefekt císařské gardy Cornetius Puscus s velkými armádami, V Římě dal zbudovat mnoho významných staveb jako Kapitol, Spojovací lomní, Sloupořadí bohů, chrám bohyně ísidy a Serápida a stadion. Protože ho však všichni začali pro jeho zločiny nenávidět, byl zavražděn v patnáctém roce vlády v císařském paláci spiknutím svých vlastních lidí, když imi bylo Čtyřicet pět let. Jeho mrtvé télo vynesli hrobníci bez jakýchkoliv poct a zahrabali, jako by šlo o bezejmenného ubožáka. —7 ŘÍMSKÉ DĚJINY VII[ ^- OSMÁ KNIHA od nervy po severa alexandra 96 - 235 /. Nerva adoptuje Traiana. 2.-5. Traiattovipatři'prvtti'místo mezi císaři. 6.-7. íladrianus se v/Aul Assyrie, Mezopotámie a Arménie. Procestoval celý římský svit. tf. AtitumiTiv. ľhi\ svou povahou fa skaný, odpuvidný při správi státu. 9.-14. Společná vláda Marka Aurélia a Lucia Vera. Vítus bojuje s Partfry\ umírá raněn mrtvicí. Marcus Aurelius, filozoficky a literárni vzáilaný císařy bojuje 1 Markomany a Kvády< Přivádí stál k rozkvetu. 15. Syn Marka Aurélia Commodus. 16. Sedmdesátiletý Pertinox, 17. lulianus vládne krátce. 18.-19. Císař Septimius Severus. Jako nástupce zanechal své syny. Gelu zavraždil jeho bratr. 20. Caracalla dal v kímé zy stavit lázni. 21. Opilius Macrinm, bývalý prefekt préioridnu. 22. Císařem se stal knéz Heliogahalozui chrámu Marcus Aurclius Antminus. 23. Aurdius Alexander bojuje úspešné s Peršany. 1, Roku 850 od založení Mčsta za konsulátu Vetera a Valenta se stát nesmírné šťastným zásahem osudu dostal do rukou dobrých císařů a obnovil se jeho velmi dobrý stav, Po neblahém Domitianovi se stal císařem Nerva, v soukromém životě před císařskou vládou umírněný a houževnatý, původu ani urozeného ani neurozeného. Nastoupil k moci jako pomerne leritý muž s podporou prefekta prétonánů Petronia Secunda i Domitianova vraha Parthenia. Projevil se jako císař spravedlivý a velmi ohleduplný Adopcí Traiana se s božskou prozíravosti postaral o osud státu, Zemřel v Římě za rok, čtyři měsíce a osm dní své vlády, ve věku sedmdĽs.iti dvou let ,l byl prohlášen bohem, tLJIROFIUS 2. Po něm nastoupil Ulpius Crinitus Traianus,, původem z mčsta Italiky v Hispánii, z rodiny spiše starobylé než proslulé, neboť hodnosti konsula dosáhl teprve jeho otec. Císařem byl p noh láíe n v Galliích v Agrippítiř. Stát řídi] tak, že mu zcela po zásluze patří první místo mezi císah; osvědčil neobyčejnou ohleduplnost k občanům i schopnosti válečníka. Zatímco ostatní císaři po Augustovi se omezili spíše na obranu římské řííe, místo aby ji se slávou rozšířili, Traianus její území velmi podstatné zvětšil, V Germanii doby] nazpět mé sta za Rýnem, Porazil Decebala a podmanil Dákii a za Dunajem na dnešním území Taitálů, Viktohalů a Tervingů vy tvoři] provincii. Měřila v obvodu tisíc mil. 3. Získal nazpět Arménii obsazenou Parthy, když dal zabít Parthomasira, který tam vládl, Albánům dosadil krále a uzavřel smlouvy s králi Hibérů, Sarmatů, Bospořanů, Arabů, Osdroénů a Kolchů o jejich ochrane, Obsadil území Karduenů, Markomédů a Anthemusium, zabírající velkou část perské říše, dále Seleukeiu, Ktésiťón a Babylón. Zvítězil nad Messeny a obsadil jejich zemi. Dostal se až k hranicí m Indie a k Rudému moři a vytvořil tam tři provinete: Arménii, Assyrti a Mezopotámii včetně kmenů, které sídlí na hranici s Madenou. Později učinil provincii z Arábie. V Rudém moři nechal kotvit loďstvo, aby mohl s jeho pomocí pustošit Indii, 4. Avíak válečnickou slávu překonal svým ohleduplným vztahem k občanům a svou mírností, V Římě i v provinciích jednal se všemi jako sc sobe rovnými, navštěvoval své přátele, když byli nemocní, nebo když slavili svátky, zval je ke své tabuli a účastnil se jejich hostin, často jezdil spolu s nimi v jejich vozech, neukrivdil žádnému senátorovi, nezvětšoval na něčí úkor příjmy státní pokladny, byl štědrý ke všem a všechny velkoryse obdarovával a zahrnoval poctami i oficiálni i v soukromí, třebaže nebyli přímo jeho ne]bližšími pŕá- ftÍMSKÉ DÉ|!NY VIII teli. Po celém světě jsou rozesety jeho četné stavby Měsra osvobozoval od daní a jeho jednání bylo tak mímé a laskavé, že za celou dobu jeho vlády stihl trest pouze jediného senátora, to však z vůle senátu a bez císařova véd o m i. Tak byl na celém světě pokládán téměř za boha a dostalo se mu veškeré možné úcty i za života i po smrti. 5. Mezi jeho památnými výroky je proslulý následující: Když mu přátelé vytýkali jeho příliš laskavé chování vůči všem bez rozdílu, odpověděl, že je lakovým císařem vůči ostatním, jakého by si přál, kdyby na jeho místě byl císařem někdo jiný. Na vrcholu slávy získané ve válce i v míru zemřel na střevní onemocnění v Seleukei v Isauni, když se vracel z Persie, v šedesátém třetím roce, devátém měsíci a čtvrtém dnu svého života, v devatenáctém roce, šestém měsíci a patnáctém dnu své vlády a byl prohlášen bohem, Jako jediný císař byl pohřben uvnitř Města, Jeho ostatky byly dány do zla-lé urny a uloženy na foru, které vystavěl, v podstavci sloupu, jehož výška dosahuje 144 stop. K poctě jeho památky trvá až dodnes zvyk, že senát neoslavuje císaře jinak než touto aklamácii „Šťastnější než Augustus, lepší než Traianus!* A tak slouží pro svůj smysl pro dobro jako zářný vzor jak v ústech lidí, kteří si lichocením získávají přízeň, tak i tech, kteří míní svou chválu upřímně. 6- Po Traianově smrti byl zvolen císařem Aelius Hadria-nus, aniž si to Tríiianus výslovné přál. Ale o jeho nastupme-Lví se přičinila Traiauova manželka Plotina. Vády ť Traianus ho za svého života ani nechtěl adoptovat, ačkoliv byl synem jeho sestřenice, Hadrianus se narodil stejně jako Traianus v hispánském měsíc halíce. Na Traianovy mpédiy žárlil do té míry, že hned po nástupu k moci se vzdal tří provincií, které Traianus k impériu připojil: stáhl vojska z Assyne, Mezopotámie a Arménie a hranicí impéria stanovil Eufrat. I'okoušel se siejně postupovat v Dákii, ale odradili jej přátelé eutropius výstrahou, že vydá mnoho rímskych obranu napospas barbarům, protože Traianus přesunu] do poražené Dákie obrovské množství lidí z celého římského impéria, aby osídlili tamější venkov i mé s ta, když byla země po vleklé válce s Dece ba lem úplně vylidněná. 7. Po celou dobu jeho vlády panoval mír, pouze jeden správce provincie vedl válku jeho jménem. Procestoval celý římský svět a hodně stavě!. Latinsky se dovedl vyjadřovat velmi dobře, řečtinu znal dokonale, Laskavostí příliš nevynikal, ale o státní pokladnu a kázeň ve vojsku se staral velmi svědomití. Zemřel v Kampani i, kdyř. mu bylo vín- iuv sVdi^ál Jet, v jednadvacátém roce, desátém měsíci a dvacátém devátém dnu své vlády. Senát se postavil proti návrhu jeho nástupce Tita Aurélia Antonína Fulvia a odmítal Hadrianovi udělit božské pocty, ale nakonec přes jednomyslný a otevřený odpor senátorů dosáhl jeho nástupce svého, protože na svém návrhu důrazné trval. 8. Po Hadrianovi tedy nastoupil Titus A n toni nu s Fulvius Boionius, nazývaný také Pius., ze známé, i když nepříliš starobylé rodiny, neobyčejný muž, který může být právem srovnáván s Numou Pompiliem, tak jako Traíanus s Romulem. Než se stal císařem, těšil se nesmírné vážnosti a jako císař ještě větíí, protože s nikým nejednal příkře a ke všem byl laskavý. Jako vojenský velitel neměl mimořádnou pověst, protože se snažil provincie spíše uhájit, než aby jejich počet zvětíil. Do správy státu vyhledával nejodpovědněji muže, dobrým dával najevo úctu, špatné bez jakékoli stopy zloby vykazoval do mezí, u spřátelených králů se těšil jak úctě, tak jim vnukal bázeň, takže velmi četné barbarské národy složily zbraně a pote, co mu předložily své spory a rozepře, podrobily se jeho rozhodnutí. Ačkoliv byl velmi bohatý předtím, než se stal císařem, ztenčilo se jeho jmění odměnami vojákům a dary přátelům, ale státní pokladna zůstala plná, Pius byl nazván 1 / RÍMSKE DElINY VIII y —1 pro svou ušlechtilost. Zemřel v Loriu, ve svém sídle vzdáleném od Města dvanáct mil, ve věku třtasedmdesáti let, ve dvacátém třetím roce vlády a byl po zásluze při slavnostním obřadu prohlášen bohem. 9. Po něm vládl Marcus Antóninus Verus, o jehož velmi urozeném původu není nej menšího sporu, protože po otci odvozoval svůj původ od Numy Fompilia, po matce od krále Sallentinů, a společně s ním byl císařem Lucius Annius verus. Tehdy poprvé vládli římskému státu dva císaři mající stejné pravomoci, kdežto po celou dobu předtím stál v jeho čele jediný císař- 10. Byli spřízněni svým rodem i sňatky, Verus Annius Antonínus měl totiž za manželku dceru Marka Antonína a Marcus Antonínu s byl zetěm An tónina Pia, protože jeho manželkou byla Galéria Faustina, která byla zároveň jeho sest-řenid Vedli válku proti Parthům, kteří st' tehdy ozvali poprvé od porážky za Traiana. Do této války se vypravil Verus Antoni nus, který vedl vojenské akce v okolí Amiocheie a v blízkosti Arménie a dosáhl díky svým velitelům vynikajících úspěchů. Dobyl Scleukeiu, nejvýznamnější město v Assyrií se čtyřmi sty tisíci obyvateli, přivezl triumf nad Parlhy a slavil je] se svým bratrem Markem Antonínem, který byl zároveň jeho tchánem. Ale zemřel ve Venetii, raněn náhle mrtvicí, apoplexí, jak ji nazývají Rekové, když cestoval s bratrem ve voze z města Concordie do Altina. Byl to muž málo ohleduplný vůči ostatním občanům, ale z úcty k bratrovi se nikdy neodvážil jednat krutě. Když v jedenáctém roce své vlády zemřel, byl prohlášen bohem, 11. Po něm řídil stát Marcus Antomnus sám. Byl to muíh kterého může každý zahrnout spíše obdivem než jen pouhou chválou, Po celý život byl tak velmi vyrovnaný, že již od útlého mládí nedával znát na své tváři projevy radosti ani smutku. Byl oddán stoické filozofii a Udil se jí nejen ve svém r-UTROľHJS životě, ale studoval ji také po stránce teoretické. Ví jal mladý muž sklízel tak veliký obdiv, že I ladrianus začal přípravo vjt jeho nástupnictví, a když přece jen a doploval Antonína Pia, rozhodl, aby se Marcus Antoninus stal Piovýra zetěm a dostal se k moei v tomto pořadí, 12. Ve filozofii by] jeho učitelem Apollónios z Ghalkédo-] nu, v řecké literatuře Plútarchův synovec Se*tus z Chaírcmt ic, římskou literaturu studoval u proslulého rétora Fronrona. Marcus Antóninus jednal se víemi v Římě jako se sobě rov* nými, nikterak nedával najevo nadřazenost svého císařského postavení a byl pohotové štedrý. Provincie správovaJ nesmírně laskavě a rozumně. Boje s Germány probíhaly za jeho vlády úspěšně. Sám vedl jedinou válku proti Markomanům, ale lak velkou, ž f se .srovnává s punskými. byla via k o to oblizne j Sí, že celé oddíly římského vojska pokosil mor. Za vlády tohoto císaře totiž vypukla lak strašná epidemie moru, žc po vítězství nad Persií podlehlo této nákaze v Římě, v Itálii a v provinciích obrovské množství lidí a téměř celá armáda, 13. Marcus Antoninus tedy s vynaložením nesmírného úsilí a ukázněnosti kladl nepříteli vyl rval e odpor po celé tři roky u Gamu n ta a dokončil válku s Markomany, kterou proti němu spolu s nimi zdvihli Kvádové, Vandalové, Sarmate, Svébové a celá barbarie. Pobil tisíce lidí a kdy i: osvobodil Patinonie z otroctví, slavil v Římě Znúvu triumf, tentokrát se svým synem Commodem Antonínem, kterému předtím propůjčil titu! Caesar. Protože však na tuto válku neměl žádné peníze, neboť státní pokladna byla prázdná, ani neměl prísun nějakých darů a provinciím ani senátu nechtěl způsobit žádné výlohy, uspořádal na fóru božského Traiana dražbu vybavení císařského paláce a rozprodal je: zlaté nádoby, pohíM z křišťálu a achátu, hedvábné a zlatem vyžívané oděvy své manželky i svoje a mnoho Šperků s drahokamy, Při prodeji, který trval nepřetržité dva měsíce, se nashromáždilo mnoho ŔIMSKÍ nlíl INY VI11 prostředků. Po vítézsrví však nabídl kupcům peníze, pokud prodají koupené víci zpět, ale nepůsobil potíže nikomu, kdo si jednou koupené zboží raději ponechal. 14. Mužům ve významném postavení dovolil pořádat hostiny stejně bohaté a s podobnou obsluhou, jako byly jeho vlastní. Po svém vítězství uspořádal tak velkolepé hry v cirku, že podle vyprávění dal předvést obecenstvu najednou sto lvů. A když přivedl stát vahou své mravní síly i laskavosti k rozkvetu, zemřel v osmnáctém roce své vJády a v Šedesátém prvním svého života a všichni ho jako o závod prohlásili bohem. 15. Jeho nástupce Lucius Antoninus Commodus se vůbec nepodobal svému otci, až na to, že i on úspěšně válčil s Germán y. Pokusil se přejmenovat měsíc září po sobě a nazvat jej Commodus. Zkažen přepychem a obscénností zápasil velmi časro jako gladiátor v gladiátorských kasárnách a potom i v .uniiteátru s lidmi té úrovně. Zemřel náhle takovým způsobem, že vznikla domněnka, že byl zardoušen nebo otráven, Po otcově smrti vládl dvanáct let a osm měsíců. Všichni ho tak proklínali, že i po smrti byl pokládán za nepřítele veškerého lidstva. 16. Po něm nastoupil starý, už. sedmdesátiletý Pertinax, tehdejší městský praetěkt, který byl prohlášen císařem usnesením senátu. Byl zavražděn osmdesátého dne své vlády vzbouřenými prétoriány a zločinným Tulianem. 17. Po Pertinakovi uchvátil moc ve státě Salvtus Tulianus, urozený člověka vynikající právní znalec, vnuk Šalvia Iulianat který byl v době vlády císaře Hadriana autorem věčného edik-lu. Byl poražen Severem u Mulvijskcho mostu a zavražděn v císařském paláci, Vládl sedm měsíců. IS Potom se ujal správy římské Uše Septimius Severus původem z Afriky, z provincie Tripolis, z města Lepcis. Byl to v celých římských dějinách jediný císař, který pocházel z Afriky. Nejprve spravoval císařské finance, potom byl vo- rjUTROľllJS MMSJKŕ DEJINY VII jenským tribunem, dále prošel řadou různých funkcí a úřadů až k řízeni celého státu. Rozhod] se pro jméno Pertinax na počest císaře, kterého daJ zavraždit Iulianus. Byl velmi hospodárný, ale jeho povaha byla krutá, Vedl mnoho úspěšných válek. Pescennia Nigra, který se vzbouřil v Egyptě a v Sýrii, zabil u Kyziku. Porazil Parthy a vnitrozemské Araby a také Adiabény. Araby porazil do té míry, že na jejich území dokonce založil provincii. Za svá vítězství dostal titul Parthský, Arabský, Adiabénský. V celém římském světě obnovil mnoho staveb. Za jeho vlády byl u Lugduna poražen a zabit také Clodius Albinus, který byl lulianovým pomocníkem při Perrinakově vraždě a prohlásil se caesarem v Gallii. 19, Kromě válecnické slávy byl viak Severus znám také svým zájmem o všeobecné vzdělám, vyznal se v literatuře a měl důkladné znalosti filozofie. Poslední válku vedl v Británii a postavil tam val od jednoho břehu moře k druhému v délce 132 mil, aby dokonale zabezpečil dobyté provincie, j Zemřel v Eboraku v poměrně vysokém věku, v šestnáctém roce a třetím měsíci své vlády. Byl prohlášen bohem. Jako své nástupce zanechal dva syny, Bassiana a Getu, ale chtěl, aby senát dal Bassianovi jméno Antoninus. A tak byl Bassianus pojmenován Marcus Aurelius Antoninus Bassianus a stal se otcovým nástupcem, kdežto Geta prohlášený nepřítelem stálu přišel ihned o život. 20, Marcus Aurelius Antoninus Bassianus, řečeny také Ca-racalla, mél téměř povahu svého otce* ale byl o něco tvrdší a naháněl všem strach. Vystavěl v Římě velkolepé lázně, které se nazývají Antonínovy, ale jinak nevykonal nic pozoruhodného. Nedovedl ovládat svou smyslnou vášeň, prodře si vzal za manželku nevlastní matku Iulíi. Zemřel v Edesse V Osdroéně při přípravě vojenského tažení proti Parthům v šestém roce a v druhém měsíci své vlády, velmi krátce po čtyřicátém třetím roce svého života, Měl státní pohřeb. 21, Fotom se stal císařem prefekt prétoriánú Opilius Ma-eritms a jeho syn Diadumenus, Protože vládli pouze jeden rok a dva měsíce, neučinili vzhledem ke krátkosti vlády nic pozoruhodného. Oba byli zavražděni společné při vojenské vzpouře, 22, Po nich byl zvolen císařem Marcus Aurelius Antoninus, který byl pokládán za syna Antonina Caracally a byl knězem Heliogalova chrámu. Ačkoliv jak vojsko, tak senát spojoval] s jeho příchodem do Ríma velikou naději na změny, pošpinil se všemi neřestmi. Vedl život nanejvýš hanebný a veskrze nemravný a za dva roky a osm měsíců byl zabit při vzpouře vojáků zároveň se svou matkou S ym i a šerou. 23, Po něm nastoupil mladičký Aurelius Alexander, které-ho vojsko provolalo caesarem a senát jej potvrdil jako augusta. Vypravil se do války proti Peršanům a s velkou slávou porazil jejich krále Xerxa. Po vojsku vyžadoval velmi přísné dodržování kázně. Rozpustil dokonce celé legie, když se ví bouřily, Svým poradcem a představeným císařských kanceláří ustanovil Eakladatele zákonodárství Ulpiana. Získal si oblibu také v Rímé, O život přitel v Gallii při vojenském puči v třináctém roce a devátém dni své vlády. Své matce Mamaei prokazoval výjimečnou synovskou úctu. EUTROFIUS DEVATA KNIHA OD MAXIMI NA K D10CLETIAN0VĚ ABDIKACI 235 - 305 1. Císař Maximinus. 2. Iři císařové: Pupienus, Balbinus, Gordianui. 3, Dva PMippové. Řím oslavil milénium. 4. Clhitf Dectus g jeho syn. 5. GaUm a Volusianus. 6, Aemúianus. 7. Císař Valerianus zajal perským krákm Saporem. 8, Gallienm přivedl stát do zkázy. 9. VGuMii vUdnt Postumus. Vládu získává řemeslník Maňus, poté Victoúnus. 10, Vládne senátor Tetrieus. Qdaenalhus porazitPcrhny. 11. Císař Claudiui rozdrtil Góíy. 12. Cfaud/úv bratr QumtiUus, í3.-15. Aurelianus obnovil římskou suverenitu v ářwčjíích hranicích. 16. Císařové Ttíatus tí Flonanus. 17 Řízení státu se ujal Probus. t'8. Car ks porazí Peršany. jeho syn Numerianus je zavražděn. 19. Císařem provolán Dhdetianus. 20. Diocktianm poráží Garina. Vzpoura htígahdů v Galliipotlačena Maximianem. 21. V Británii se zmocnil vlády Carausius. 22. Dmkíianui ustanovuje Maxrmiana augustem, jmenuje caesary Comtantia a Galéria Maximiana, 2.1 Caemr Comtantia s hwjť /fi/ww'í' Gallii. Maxhnianus pukoňl Quinqttfgentitífty, Dioeíetianus Achillea v Egypte. 24.-25. Caesar Galerius Msximianmporažen Ntírseem napravil svůj neúsp&h. 26. Diocktianus zavedl královské způsoby. 21. Maximianova neomalenost & povýšenost. Diockúanus se vzdává vlády, přiméje k stejnému krvku i Maximiana. 28. Diocletianus tráví stáří v ústraní. 1. Po Aureliovi Alexandrovi se poprvé dostal k moci řadový voják Maximinus., pouze * vůle vojska, aniž byl schvá- AÍMSK£ DEltNY IX len senátem a aniž on sám byl senátorem. Císařem ho provolali vojáci po úspešné válce s Germán y. ale když ytr.ilít podporu svého vojska, zavraždil ho v Aquilci Fupicnus zároveň s jeho synem, jeltě chlapcem, s nímž Maximinus vládl společné tři roky a několik dní, Z. Potom byli u moci hned tři císaři najednou: Pupienus, oalbinu^ Gordianus, první dva zcela neznámého původu, Gordianus urozeného, protože jeho otce, Gordiana Staršího, provolalo vojsko jednomyslně císařem, když byl za Maiimi-novy vlády prokonsulem v Aírice. Sotva Balbinus a Pupienus přibyli do Ríma, byli v císařském paláci zavražděni, takže jediným císařem zůstal Gordianus. Poté, co si jako jeíté nedospelý vzal v Rím é za manželku Tranquilhnu, otevřel brány dvojhlavého Jana, vydal se na Východ a začal válku s Parthy, kteří se už chystali k útoku. Tuto válku sice vedl úspěšně a způsobil Períanúm lěžké porážky, ale při návratu byl úkladné zavražděn svým nástupcem Philippem nedaleko římského pomezí. Vojáci mu postavili náhrobek u dvacátého milníku od Circesia, dnešní římské pevnosti nad Eufratem, jeho tělesné pozůstatky přivezli do Ríma a prohlásili jej bohem. }. Po Gordianově zavraždění se zmocnili vlády dva Phi-lippové, syn s otcem, dovedli vojsko bez úhony zpět a potom se vydali ze Sýrie do Itálie* Za jejich vlády se stavilo milénium města Říma velkolepými hrami a divadelními představeními, Potom je oba dva zabili vojáci, staršího ve Veroně, mladšího v Římě, Vládli pít let a byli prohlášeni bohy. 4. Po nich se ujal vlády Decius z dolní Pannonie, původem z Budalte. Potlačil občanské nepokoje, které vypukly v Gallii. Svého syna jmenoval eaesarem, V Řitní postavil lázně. Otec i syn vládli dva roky a oba přišli o život na barbarském území. Byli prohlášeni bohy. 5. Pak se stali císaři Gallus Hostil i anus a Gallův syn Volu-sianus. Za jejich vlády usiloval o převrat v Moesii Aemilianus. E UTRU PIUS Když proti němu oba vladaři vytáhli, byli po necelé dvouleté vládě zabiti v Intcramně. Vůbec ničím se neproslavili a jejich vláda vešla ve známost pouze morovou ranou, nemocemi a epidemiemi. 6. Aetnilianus byl človek zcela neznámého původu a jako císař byl znám ještě méně. Přišel o život v třetím měsíci své vlády. 7. Potom se stal z vůle vojska imperátorem a brzy nato au-gustem Liamus Valerianus, klerý st zdržoval v Kaetii .1 v N<> nku. V Římě jmenoval senát caesarem Galliena. Jejich vláda znamenala pro římský stát zkázu a přivodila téměř jeho zánik buď pro jejich nešťastný osud, nebo pro jejich neschopnost. Germáni se tehdy dostali až do Ravcnny. Valeriána, který vedl válku v Mezopotámii, porazil a hned nato i zajal perský král Sapora císař prožil své stáří v nedus rojném ponižujícím postavení u Part h ů. 8. Gallienus se n 1:11 a u gustem v mládí a zprvu vládl úspěšné, potom obstojně a nakonec katastrofálně, V mládí totiž mnohokrát prokázal svou statečnost v Gallii a lllyriku a zabil u Mursy lngenua, který se zmocnil vlády, a také Trebel liana. Dlouho byl laskavý a vyrovnaný, potom v šuk /.cela p n 1 padl bezbřehé zhýral osli a přesul řídit stát z trestuhodné neschopnosti a bezradnosti. Alamani zpustošili Gallie a pronikli do Itálie, tehdy byla ztracena Dákie za Dunajem, kterou kdysi připojil Traianus, Gótové zpustoíilí Řecko, Makedonii, Pontos i Asii, Sarmate a Kvádové drancovali Pan no n ii, Germán i proniklí až do Hispánií a dobyli slavné město Tarraco, Parthové zabrali Mezopotámii a začali si činit nároky na Sýrii, 9. V zoufalé situaci, když římská říše už byla téměř v troskách, se v Gallii zmocnil vlády zcela neurozený Postumus. a vládl deset let tak, že svými mimořádnými schopnostmi a svou rozumnou vládou získal zpět jíž téměř ztracené pro- 1 / ŘÍMSKÉ DĚJINY IX \ • vincie, Zabili ho revoltující vojáci, protože jim v době Laeliánový vzpoury odmítl vydat vplen Mogontiacum, když se proti němu vzbouřilo. Potom se císařská moc dostala do rukou jakéhosi praobyčejného řemeslníka Maria, který byl den nato zabit. Pak získal vládu nad Galliemi Victorinus, muž skutečně schopný, který však nedokázal ovládat nezkrotnou smyslnou vášeň .1 rozbíjel eizi manželství. Proto byl v druhém roce své vlády zavražděn úkladem jakéhosi vojenského zásobovače v Agrippíné. 10, Po něm nastoupil senátor Tetricus, který spravoval Aquitánů, a za císaře byl vybrán vojskem v době své nepřítomnosti. Císařské moci se ujal v Burdigale. Čelil mnoha vojenským vzpourám. Během těchto událostí v Gallii porazil Odacnathus na Východě Peršany, uhájil Sýrii, dobyl znovu Mezopotámii a dostal se až ke Ktésitbntu. 11« A tak, zatímco Gallienus nechával římskou říši na pospas, zachránil ji na Západě Postumus, na Východě Odacnathus. Mezitím byl Gallienus se svým bratrem Valerianem v devátém roce vlády zavražděn v Medi o la n u a jejich nástupcem se stal Claudius, zvolený vojskem a potvrzený v císařské hodnosti senátem, Ten rozdrtil v obrovské bitvě Góty, když drancovali ilTýrkum a Makedonii, Byl hospodárný, skromný a spravedlivý, schopný řídit stát, ale zemřel po dvouleté vládě při nemoci, byl prohlášen bohem a senát ho vyznamenal mimořádnou poctou: byl mu věnován zlatý štít v kurii a zlatá socha na Kapitolu. 12. Po něm byl jednomyslným souhlasem vojska vybrán /.i císaře Claudiúv bratr Quintillus, jedinečný ve své umímě-ii os ti a ohleduplnosti, takže ho lze srovnat s bratrem anebo dokonce považovat za lepšího. Senát ho jednomyslné poctil jménem Augustus. Sedmnáctého dne vlády byl zavražděn. 13. Po ním přijal vládu Aurclianus původem z Poříční Dákie, schopný vojevůdce, ale neschopný ovládat sám sebe, riJTROPlUS ftiMSKf D£|lrVY IX se sklonem ke krutosti, Také oti rázne rozdrtil G Oty a po bojích se střídavým štěstím obnovil římskou suverenitu v dřívějších hranicích. V Gali i i zvítězil nad Tetrikem na Katalaun-ských polích a Tetricus mu sám vydal svou armádu, jejíž ustavičné vzpoury nemohl zvládnout. Dokonce potají císaře zaprisahal v dopise lak, že mezi jiným citoval Vergiliův verí; Vyrvi mě z těchto útrap, ó mzdobľýl NedaJeko od Antio-cheie zajal Aurelianus bez vážných bojů také Zénobn, která vládla na Východe po smrti svého manžela Odaenatha. Potom vstoupil do Ríma a slavil skvěk liiuml jako císař, který získal zpět Západ i Východ, j 'Ibiřicům v:-, /énohií kráčeli před jeho vozem. Tetricus pak spravoval Lukámi a žil ještě dlouho v ústraní; Zénobie zanechala potomky, kteří žijí v Římě dodnes. 14. Za Au re liánový vlády se ve Místě také vzbouřili razií i mincí, když znehodnotili jejich ryzost, a zabili svého nadřízeného Felicissjma. Císař potlačil jejich vzpouru s krajní krutostí a dal přitom popravit velké množství urozených lidí Byl to krutý a krvežíznivý vladař, spíše v určitém smyslu nepostradatelný, ale nikdy laskavý. Tvrdost ho neopouštěla ani na chvíli, vždyť dal zabít dokonce syna své sestry. Ale u vojska se mu z větší části podařilo obnovit kázeň í uvolnenou morálku. 15. Město Rím obehnal mohutnějšími hradbami, postavil chrám Slunci, v němž dal zazářit záplavě zlata a drahokamů. Vzdal se provincie Dákie, kterou založil Tr.uamis /a Dunajem, když ztratil naději na její udržení, protože celé Illyricum i Moesie byly /pustošeny nepřátelskými vpády, a Římany odvedl z tamějších mést a tamějšího venkova do střední Moesie a nazval ji Dákií. Ta dn« leží mezi oběma Mocsiemi na pravém břehu dolního Dunaje, zatímco dříve byla na levém Byi zavražděn záludností svého otroka, který napodobil jeho rukopis, vyrobil falešný seznam jmen a předložil je] několika vojenským činitelům, Aurelianovým přátelům, jako by je císař chtěl dát popravit. Aby tomu zabránili, zavraždili ho uprostřed staré cesty mezi Konstantinopolí a Hérakleiou na mí sté zvaném Caenophrurium. Jeho smrt však nezůstala bez pomsty. Také Aurelianus si zasloužil být prohJáíen bohem. lé, Po něm se ujal vlády Tacitus, člověk skvělých morálních zásad, s dobrými předpoklady k řízení státu. Nemohl h-však nijak proslavit, protože do šestí měsíců zemřel Floria-nus, který nastoupil po něm, vládl dva měsíce a dvacet duí s nevykonal nic pozoruhodného. 17. Potom se ujal řízení s rát u ľni bus, muž se skvělou vá-lečnickou pověstí, Mimořádně úspěšnými bitvami dobyl zpet Gallie obsazené barbary. V několika srážkách potlačil pokusy uzurpátorů uchvátit moc: na Východě Saturninů v, v Agrippiné Proculův a Bonosův. Galium a Pannoncům dovolil pěstovat vinnou révu, s nasazením vojska osázel révou vrch^AlrmTu Sirmia a Zlatou boru v Horní Moesii a předal vinice obyvatelům provincie, aby je obdělávali. Když měl za sebou bezpočet válek a zajistil mír, řekl, že brzy už nebude zapotřebí žádné armády. Byl rázný, schopný a spravedlivý; Aurelianovi se vyrovnal vojenskými úspěchy, ale předčil jej ohleduplným jednáním. Přesto byl zavražděn v opevněné strážní věži při vojenské vzpouře v S i mnu. 18. Po něm se stal augustem Carus, který se narodil v gall-ském mČsté Narbo. Ten ihned jmenoval své syny Caři n a a Numeriana caesary. Zatímco vedl válku se Sarmaty, dozvěděl se o útocích Feršanů, a proto se vydal na Východ. Ve válce st vedl výborné: porazil Peršany a dobyl jejich významná města Koch é a Ktésifón* ale zemřel v táboře nad Tigridem, zasažen z vůle bohů bleskem, Také jeho mladý a nadaný syn* caesar Nu meria n us, kterého vzal s sebou do války, byl úkladné zavražděn z podnětu svého tchána Apras když ho nesli v nosítkách, protože trpěl jakýmsi očním neduhem. Ačkoliv EUTROľllJS byla Numerianova smrt s nekalým úmyslem držena v ta f nos-ti, dokud se Apcr nebude moci zmocnit vlády, mŕtvolný zápach ji prozradil. Vojaci, kteří Nuimaiana doprovázeli, znepokojeni zápachem rozhrnuli závěsy u nosítek a teprve po několika dnech zjistili, ze je mrtvý. 19. Mezitím se Carinus, kterého Carus, když táhl proti Peršanům, nechal jako caesara v Illyriku, Gallii a Itálii, pošpinil všemožnými hnusnými zločiny: dal zabít celou řadu nevinných lidí na základě křivého obvinění, rozvracel urozená manželství a přinesl /.kázu i svým spolužákům, když ho poškádlili úplně nevinným žertem v posluchárně. Proto ho VŠtchnJ nenáviděli a zanedlouho jej stihl trest. Když se totiž vítězné vojsko vracelo z Persie poté, co ztratilo augusta Cara, kterého zabil blesk, a caesara Numenana úkladnou vraždou, provolalo císařem Dtocletiana pocházejícího z Dalmatie, z velice skrovných poměrů - prý byl, jak tvrdí většina, synem písaře, jak říkají někteří jiní, propuštěncem senátora Anullina. 20. Diocletianus na prvním shromáždění vojáku přisahal, že neměl nic společného s Numerianovou násilnou smrtí, l když Aper, který Numerianovi nastrojil úklady, stanul vedle něho, probodl ho vlastní rukou mečem před zraky vojska. Potom porazil ve velké bitvě u Margu všemi nenáviděného a proklínaného Carina, ačkoliv Carinus měl nad ním vojenskou převahu. Vojsko Carina zradilo anebo jistě opustilo mezi Viminaciem a Zlatou horou. Takto se Diocletianus zmocnil vlády v římské říši v době, kdy se v Galin pod vedením Amanda a Aeliana vzbouřili rolníci, kteří si říkali hagaudové. Diocletianus proti nim vyslal caesara Maximiana llercutia, který venkovany hladce zdolal a obnovil v Gallii zase mír, 21. V tuto dobu si získal skvělou povést schopného vojáka také Carausius, člověk zcela nízkého původu. Když byl v Bononii pověřen úkolem vyčistit moře podél Belgické pro- Z_ P.ÍM5KF. Dť)INY IX vincie a Armorika od Franků a Sasů, kteří tam řádili, zajal ně-Lolikr.n mnoho barbarů, ale protože kořist ani nevracel pro-vinciálům, ani neposílal císařům, vzniklo podezření, že barbary nechává úmyslně proplouvat, aby je obral o kořist, .l tak se sám obohacoval. Jakmile ho kvůli lomu Maximianus rozkázal zavraždit, zmocnil se císařské vlády a obsadil Británie. 22. A tak, když na celém světě panoval chaos, když se v Británii vzbouřil Carausius, v Egyptě Achilleus, když Afriku znepokojovali Quinquegentianové a na Východě rozpoutal válku Marseus, učinil Diocletianus Herculia Maximiana z caesara augustem a Constantia a Maximiana jmenoval caesary. Constantius prý byl synem dcery císaře Claudia, Maximianus Galcrius se narodil v Dákii nedaleko Serdiky. Aby se mezi nimi vytvořily také příbuzenské vztahy, museli se oba rozvést s původními manželkami a Constantius si vzaJ za manželku Herculiovu nevlastní dceru Theodoru, s níž měl potom Jest dětí, Konstantinových hra lni, a Galcrius se oženil s Diocle-tianovou dcerou Valerií. S Carausiem byl nakonec přece jen uzavřen mír, protože vojenské akce vedené proti velmi zkušenému válečníkovi vyšly naprázdno. Po sedmi letech ho dal zavraždit jeho spojenec Allectus, který pak vládl v Britániích tri roky sám. Byl zabit v boji, který vedl prefekt prétoria Asclepiodotus. A tak byly Británie desátého roku získány zpét. 23, V téže dobé bojoval v Galin s úspěchem caesar Constantius. Na území Lingonů sice utrpěl porážku, ale hned téhož dne dosáhl také vítězství. Když se totiž barbaři znenadání dobývali do města, musel být caesar v náhlé kritické situaci vytažen na hradby po laně, protože brány už byly zavřeny, Ale sotva že během necelých pěli hodin dorazilo k městu jeho vojsko, pobil téměř šedesát tisíc Alamanů. Také augustus Maximianus svedl vítězné boje v Africe, kde porazil lUIROl'IUS Quinquegenriany a přimel je k míru. Diocletianus zvítězil nad Achilleem obleženým v Alexandrii asi osmého měsíce a dal ho usmrtit Byl to neúprosný vítěz, v celem Egypte nařídil provést tvrdé proskripce a způsobil tam strašné krveproli-! tí. Přesto však tehdy učinil řadu moudrých opatrení platných dodnes. 24, Galcrius Maximianus válčil nejprve neúspešné s Nar-seem mezi městy Kalliníkem a Karrhami, protože postupoval spíše s menší rozvahou než neodvážné: postavil se totiž s příliš malým vojskem proti obrovské armáde. A tak když se poražen vydal k Dioeletianovj a setkal se s ním na ce.stO, prijal prý ho Diocletianus s takovým opovržením, že ho nechal běžet několik mil v císařském purpuru podél svého vozu. 25. Ale Galerius brzy nato shromáždil vojsko v []lyriku a Moesii a znovu bojoval proti Narseovi, dědovi Hormisdy a Sapora, tentokrát ve Velké Arménii s nesmírným ůspéchem a stejnou obezřetností a prokázal také velkou statečnost, když se s jedním nebo dvěma jezdci účastnil výzvědné hlídky. Narsea zahnal a jeho tábor vyplenil, zajal jeho manželky, sestry, déti, dále bezpočet urozených PerŠanú a získal bohatý perský poklad. Samotného Narsea zatlačil do nejzazšího pustého kouta jeho říše. Proto ho Diocletianus, který tehdy čekal s posilami v Mezopotámii, přijal po jeho triumfálním návratu s nesmírnými poctami. Potom vedli společně i každý zvláíť další války, podrobili Karpy a Basterny, porazili Sarmaty a usídlili na římském území obrovské množství zajatých vojáků 7. těchto národů. 26h Diocletianus by! chytrý a také bystrý i velmi rafinovaný a nenávistnou odezvu na svou tvrdost uměl nechat dopadnout na jiné. Přesto však to byl císař velmi starostlivý a povolaný. A byl první, kdo zavedl v římské říši spíše královské způsoby místo chování hodného svobodného občana a vyžadoval adorací, zatímco dřívější císařové se spokojili jen s po- ftlMSKĚ DEJINY IX zdravením, Jeho odévy a boty zdobily drahokamy, zatímco dříve byl odznakem císařské moci pouze purpurový plášť. 27 Zato Hcrculius neskrýval svou hrubou neomalenost i povýšenost a svou tvrdost dával najevo i hrozným výrazem v tváři. Jeho povaze vyhovovalo řídit se všemi Dioclctiano-vými krutými pokyny. Když se však Diocletianus s postupujícím věkem necítil dost zdravý na to, aby řídil stát, navrhl Herculiovi, aby se oba stáhli do soukromí a svěřili řízení státu silnějším a mladším císařům. Hcrculius ho uposlechl velnu nerad, ale přece jen oba dva vyměnili jednoho dne císařské roucho za oděv soukromých občanů, Diocletianus v Nikom édci, Herculius v Mediolanu, poté co v Římě oslavili skvělý triumf" nad mnoha národy, při němž byla nesena bohatá kořist a před triumfátorským vozem byly vedeny Narseovy manželky, sestry a děti. Potom se však jeden odebral do Salon a druhý do Lukánie. 28. Diocletianus trávil stáří v soukromí na svém sídle nedaleko Salon, což bylo obdivuhodné. Toto jeho rozhodnutí svědčilo o neobyčejné charakterové pevnosti, protože od vzniku římského impéria by i vůbec jediným císařem, který se stáhl z nejvyššího postavení do života v politickém ústraní. Jemu jedinému v dějinách lidstva se tak podařilo dosáhnout toho, že by! prohlášen bohem, ačkoliv nezemřel v hodnosti císaře. ľ.U KROPÍ US D f SATÁ KNIHA od diocletianovy AbDIKACE k jovianove smrti 305 - 364 /. AugHSty se stali Constantius a Galerius. 2. Galerius jmenuje caesary Maximina a Seifert!. Konstantin provolán císařem v Británii. V kímč se stal císařem Maxtfítiuí, Sa/erus zavražděn, 3. Herculuwi Maximianovi sť nezdařil pokus zbavit syna moci. Prchá kc Konstantinovi. Potrestán smrtí. ■). Galerius ustanovilcaesarem L:ciniat ale sám umírá. Maxmtim poražen u Mutvijskébo mostu. Umírá Maximinus, 5, Konstantin porazilUcinia. 6, Dalšístrety Konstantina a Luinia. Licinius ' je věrolomně zabit. 7- 8. Vlastnosti a činy císaře Konstantina. 9. Po Konstantinové smrti jsou u moci Dahnatius, Constantinus, Constantius a Constans. Po smrti prvních dvou vládnou augustové Constantius a Constans. Constans jc zavražděn při Magnentiové revolte, 1(1 Constanúovy neúspěchy v bojích s Períany, V Hlyriku prohlášen císařem Vetrania. 11. Constantius donutil Vetraniona odstoupit. V kíměse zmocňuji vlády Nepolianus. 12. UzurpáJor Magnentiusje poražen. 13. Constantius dal zabit caesara Galia. Další uzurpátor Silvanus odstraněn, Constantius jediným vladařem v římské říši. 14, Constantius posila luliana do Galíií 15* lulianus provolán císařem, Constantius se chystá k válce, ale umírá. 16. lulianus táhne proti Peria nám. 17. hvianus uzavírá s PeHany potupný mír. 18. Přiěiny lovianovy smrti. Zííverdíla, 1. Když se císaři Dioclctianus a Maximinus vzdali vede státu, byli jmenováni augusty Constantius a Galerius, kteří SI RIMSKÍ nťjINY IX s k sobe přibrali dva caesary a rozdelili si rímskou říší mezi se-bou tak, že v Galliích, Itálii a Africe vládl Constantius, v Illy-iiku, v Asii a na Východě Galerius. Constantius se však spokojil s hodností augusta a starost se správou Ttálie a Afriky odmítl; byl to skvělý, nadmíru ohleduplný muž, mající na mysli blahobyt obyvatel provincií i jednotlivců a neprosazující nad míru zájmy státní pokladny. Říkal, že je lepe, aby veřejné prostředky měli k dispozici jednotlivci, než aby byly uloženy pod jedním zámkem, a vedJ žj-vot do té míry neokázalý, že o svátcích, mél-li být u |eho tabule větší počet přátel, se prostíralo v hodovních síních stříbří) půjčené z několika domů, U Galiu byt nejen oblíbený, ale vzbuzoval i zvláštní úctu, zejména proto, že pod jeho vládou unikli před Diodetiarmvou neprůhlednou chytrostí a Maxi-mianovou krvežíznivou unáhleností. Zemřel v Eboraku v Bri-i:inii v třináctém roce vlády a byl prohlášen bohem. 2, Když se Galerius, muž jak pevných morálních zásad, tak výborný voják, dozvěděl, že s Constantiovým svolením spravuje také Itálii, jmenoval dva caesary: Maxi mina, kterého pověřil správou Výt hodu, ,i Severa, jemuž dal správu Itálie; ■,,iin se zdivov.al v IIlyriku, StMv.i v.íak (lonslanlins zemřel, byl v Británii provolán císařem Konstantin, jeho syn z po ně ku d pochybného manželství, a nastoupil na otcovo místo jako toužebně očekávaný vládce. Mezitím se v Římě vzbouřili prétoriáni a provolali císařem Herculiova syna Maxciltia žijícího nedaleko Města ve státní rezidenci. Tato zpráva probudila v Herculiovi Maximianovi naději, že se znovu dostane k vrcholné moci, kterou jen nerad ztratil, Proto se prihnal do Říma z Lukánie, kterou si vybral, aby zde strávil stáří v soukromí ve velmi příjemném prostředí na venkově, a vybídl dopisem také Diocletiana, aby se znovu ujal vlády+ jíž se vzdal. Ale Diocletianus odmítl. Proti vzbouřeným prétoriánům a Maxentiovi vyslal Galerius do Ríma caesara Severa s vojskem, které ho však pří oblet ní Města proradné opustilo. Maxentiova síla a moc se upe nily; Sevcrus uprchl a byl zavražděn v Ravemiě, 3. Potom se však Herculius Maximianus snažil na shrofl má zdění vojska zbavit svého syna Maněn t ia moci, ale skli jen bouřlivý nesouhlas a nadávky. Nato se vydal do Galii, a lstivé si vymyslel, že ho syn vyhnal, ať si hledá spojenec tví u svého zetě Konstantina. Přitom ale číhal na vhodnou příležitost, jak ho sprovodit ze světa, ačkoliv Konstantin se jako vládce už tě Jal v Galliích nesmírné oblibě jak mezi vojáky, tak u místního obyvatelstva, protože porazil Franky a A la many, zajal jejich krále a předhodil je dokonce šelmám v aréně při velkolepé podívané, kterou uspořádal. Ale když Maximia* nova dcera Fausta prohlédla otcovy úklady a odhalila jeho podlost svému manželovi, dal se Hcrculius na útěk. Byl však zadržen v Massílii - odtud mínil vyplout za synem - a zu trest byl zcela po právu usmrcen, člověk mající sklon k jakékoli nelidské krutosti, nepříjemný, věrolomný a vůči ostatním naprosto bezohledný. 4. V té době ustanovil Galerius císařem Licinia původem z Dákie. Znal jej dlouho z osobního přátelského styku i z války, kterou vedl s Narseem, v níž Licinius osvědčil fyzickou zdatnost a prokázal dobré služby. Vzápětí nato stihla GalerUi smrt a tak tehdy začali ve státě vládnout čtyři noví císaři: jednak synové augustu Konstantin a Maxentius a jednak Licinius a Maximinus bez opory plynoucí z proslulosti rodiny. Ale v pátém roce své vlády rozpoutal Konstantin proti Ma-xentiovi občanskou válku, jeho vojsko v řadě bitev rozdrtil a nakonec porazil u Mulvijského mostu i jeho samotného, zuřivé kosícího urozené občany v Římě, a ovládl celou Itálii. Nedlouho nato připravil Maximinus také na Východě převrat namířený proti Liciniovi a jen náhlá smrt v Tarsu ho zachránila před hrozící záhubou. 5. Konstantin, člověk velkého rormátu, snažící se dosáhnout všechno, co si usmyslel, a toužící být pánem nad celým světem, zahájil válku proti Liciniovi, ačkoli s ním byl v příbuzenském vztahu - Licinius měl totiž za manželku jeho sestru Constantii. Nejprve ho znenadání překvapil a porazil uprostřed rozsáhlých příprav na válku v Druhé Pannonii u Cibal, a jakmile se zmocnil celé Hardanie, Mocsie, Makedonie, měl v drženi početné provincie, 6. Potom mezi nimi následovaly války a mírová ujednání i jejich porušení. Licinius se nakonec po porážce na moři i na souši Konstantinovi vzdal u Níkomédeie, ale byl v rozporu s posvátností přísahy zavražděn v Thessaloníké, třebaže už byl soukromou osobou. A tak v té době vládl v římské říši leden augushis a tri i aesaři, Konstantinovi synové, kteří spi j vovali Gallii, Východ a Itálii. To se do té doby nikdy nestalo, Ale pýcha vzešlá z úspěchů hodné změnila někdejší známou Konstantinovu laskavou přívětivost; nejprve začal pronásledovat své příbuzné a dal zabít svého syna, skvělého Člověka, dále syna své sestry, mladého schopného muže, potom také manželku a pak řadu svých přátel. 7. V prvním období své vlády patřil Konstantin me/i výborné panovník)', v posledním mezi ty, které nelze ani chválit, ani zatracovat. Jeho duševní i fyzické přednosti byly nespočetné. Vojenské úspěchy pro něj znamenaly všechno a štěstí mu ve válce přálo, ale tak, že nezastínilo jeho vlastní výkon. Vždyť jakmile skončila občanská válka, porazil při různých střetech i Góty a nakonec jim poskytl mír. Barbarské národy na něj vděčně vzpomínaly. Věnoval se také oborům důležitým v životě v míru a svobodným uměním, toužil po zasloužené oblibě, kterou si získával u všech svou štědrostí a přívětivostí, a jak se k některým přátelům choval nevypočitatelně, tak k jiným skvěle a nevynechal žádnou příležitost rozmnožit jejich bohatství nebo zvětšit jejích slávu. 7 JXÍMSKf DĚ|iNY X t H. Navrhl mnoho zákonů, mezi nimi dobré a spravedlivé, mnoho zbytečných, některé tvrdé, a byl první, kdo se rozhodl dodat městu svého jména takový význam, aby se slalo sou- 1 perem Ríma. Když se chystal do války s Parthy, kteří už mořili Mezopotámii, zemřel Sestašedesátiietý v jednatřicátém roce své vlády v Níkomédei ve státní rezidenci. Jeho smrt byla ohlášena i mimořádně velkou vlasaticí, jíž se řecky říká kometa, která po nějakou dobu zářila na obloze. A zasloužil si místo mezi bohy. 9. Jako své nástupce zanechal Konstantin tri syny a jednoho synovce, bratrova syna Dalmatia. AJe tento velmi nadějný caesar, ne nepodobný svému strýci, byl zanedlouho zabit při vojenském spiknut i spíše s tichým souhlasem svého bratrance Constantia než na jeho rozkaz. Constantina, který potom začal válku se svým bratrem a svedl dost nerozvážně bitvu u Aquileie, zabili Constantovi velitelé. A tak se stát dostal do rukou dvou augustu, Constans - dalíí v řadě - vládl po jistou dobu schopně a spravedlivé. Potom vsak jeho jednání ovlivňovala nemoc i špatní přátelé, a když se dostal na ještě větší scestí a choval se nesnesitelně vůči obyvatelům provincií a odměřeně k vojákům, byt zavražděn při Magnentiově revoltě. Smrt ho stihla v blízkosti Hispánií v táboře jménem Helena v třiceti letech, v sedmnáctém roce vlády. Velmi často se vyznamenal svými výkony a v oblasti válečnictví a po celou dobu svého života naháněl vojákům hrůzu, ale nezacházel s nimi nelidsky. 10, Coustantius měl odlišný osud, PerŠané mu způsobili mnohokrát těžké ztráty, nejednou dobyli jeho pevnosti, obléhali města, porazili jeho vojsko, zkrátka, se Saporem nevál-čil Coustantius nikdy úspěšně až na téměř jisté vítězství u Singary, které ztratil umanutostí svých vojáků, když si rebelantský, nesmyslné a v rozporu se zásadami válečného rozhodování vynutili bitvu už navečer. Po Constantové zavraždění došlo v době, kdy Itálii, Afriku a Gallie ovládal Magnentiu.s, k převratu také v IIlyriku, kde si vojáei vybrali a císaře Vetraniona, Tohoto už starého muže, který se těšil všeobecné oblibě pro délku vojenské služby a kvůli úspěchům, které lu> provázely, si /volili císařem k ochraně lllyrika. Byl to fádný muž, starého ražení, vstřícný a ohleduplný, jemuž však bylo vzdělání do té míry cizí, že se naučil číst a psát až ve stáři, kdy?, už byt císařem, I l. Ale Conslantius, kiny /.aeal občanskou válku, aby pomstil bratrovu smrt, odňal Vetranioniovi vládu novým, nebývalým způsobem tak, že na něj vyvinul soustředěný nátlak vojska a donutil jej odstoupit. Také v Římě vznikly bouře, když se Konstantinův synovec Nepotianus chtěl zmocnit vlády s podporou gladiátorů. Na krutý začátek však doplatil odpovídajícím koncem: dvacátého osmého dne byl poražen a stihl ho trest od Magnenílových velitelů. Jeho hlava nabodnula na kúl byla nošena po Městě a polom následovaly velmi tvrdé proskripce i vraždy v řadách urozených. 12. Zanedlouho nato byl Magnentius poražen v boji u Mursy a málem padl do zajetí. V tomto boji došlo k ob-lovským /.Ir.K.tm na římském vojsku, které mohlo hyl ufiteČ-né v různých válkách s nepřítelem, sklízet triumfy a zajistit bezpečnost státu. Východu dal Constantius brzy caesara Galia, syna svého strýce, a porazil několikrát Magnenlia, který dobrovolně skoncoval se svým životem v Lugdunu v třetím roce a v sedmém měsíci své vlády, a jeho bratr, kterého poslal jako caesara chránit Gallie, spáchal sebevraždu ve městě Senonů. 13. V té době dal Constantius zavraždit caesara Galia, který se dopustil řady zločinů v rozporu s lidskostí, člověka krutého svým založením a se silnými sklony k tyranii, kdyby mohl vládnout podle své vůle. Jaké Silvanus, který usiloval o EUTROP1US převrat v Gallii, byl zavražděn za méně než třicet dní, tal Constantius byl tehdy jediným vladařem a augusrcm v cel římské říši, 14. Brzy nato poslal do Gallií svého bratrance z otct strany caesara Iuliana, Gallova bratra, a dal mu za ženu svol sestru. To už barbaři mnoho opevněných mést v Gallii dobyli, jiná obléhali, všude byla samá spoušť a římské panství se tu již potácelo na pokraji jistého zhroucení. Tulia mis zničil s nevelkým vojskem obrovskou pu-silu Al.imanů u gallského místa Argentorata, zajal jejích velmi významného krále a obnovil v Gallitch římské panství. Později válčil velmi úspěšní s barbary, zatlačil Germán y za Rýn a obnovil římskou říši v jejích bývalých hranicích. 15. Zanedlouho nato, když vojska sloužící v Germanii měla být přesunuta na Východ, provolali vojáci Iuliana jednomyslně císařem. Ten se po roce vypravil obsadit Illyricum, lul y ž Constantia zaměstnávaly války s Part h y Sotva se to Constantius dozvěděl, vytáhl do občanské války, ale zemřel cestou mezi Kilikií a Kuppadokii v třicátém osmém roce své vlády a v čtyřicátém pátém roce svého věku. Zasloužil si být] prohlášen bohem. Byl to muž vynikající vyrovnanou povahou, přívětivý, příliš důvěřivý vůči přátelům a lidem mu důvěrně známým, kromě toho dokonce příliš závislý na manželkách. Ale v prvních letech vlády byl nesmírně skromjfjB byl také štědrý k přátelům a nenechal bez odměny ty, kteří splnili namáhavé úkoly. Měl nicméně sklon k neúprosnosti, pokud se objevilo podezření, že někdo chce jeho vládu ohrozit, jinak víak byl mírný. Štěstí mu přálo více v občanských válkách než v zahraničních, 16. Potom se ujal vlády lulianus a začal s obrovským vybavením válku proti Parthům. Tohoto tažení jsem se zúčastnil také já, lulianovi se část perských pevností a pevnůstek vzdala, část jich dobyl, a když zpustošil Assyríi, pobyl něja? r- ~~} RÍMSKI nf-JINV X ■, -1 kou dobu ve stálém táboře u Ktésifontu, Už se vracel jako vítěz, ale zapletl se nepříliš uvážené do několika střetů a byl zabit nepřátelskou rukou šest dní před červencovými Kalendami v sedmém roce své vlády, v dvaatřicátém roce svého věku. Byl prohlášen bohem. Byl to skvělý muž, a kdyby tnu osud byl dopřál, byl by vládl výborné. Měl vynikající vzdělání, řecké mnohem hlubší, takže jeho znalost římské kultury se nemohla srovnávat s jeho řeckou erudicí, byl skvělý a pohotový řečník s naprosto spolehlivou pamětí a v jistém směru to byl spíše filozof. K přátelům byl štědrý, ale nedovedl je vybíral lak opatrné, jak se slušelo na tak významného císaře - někteří z nich způsobili šrámy na jeho pověsti. Ve vztahu k provinciím byl spravedlivý, a pokud to bylo možné, snižoval jejich daně. Vůči všem byl ohleduplný, o státní pokladnu se staral ani málo ani příliš, dychtil po slávě, až přitom často neznal míru, křesťany pronásledoval tvrdě, ale bez krveprolévání. Byl svým způsobem podobný Marku Antoni novi, kterému se ostatně chtěl wrovnat, 17 Po ním se vojáci při výběru císaře shodli na lovianovi, který byl tehdy v císařové osobní stráži a vojáci ho znali spíše kvůli zásluhám jeho otce než kvůli jeho vlastním schopnostem. Protože situace byla nepřehledná a vojáci také trpěli hladem a protože sklidil jednu nebo dvě porážky, uzavřel se S a pórem mír, sice nezbytný, ale potupný, zaplacený ztrátou ú zemi a nemalé části římské iišc. lo se po dolní n nu í jedenácti set osmnácti let od vzniku římského státu nestalo nikdy předtím. Vždyť ani tehdy, když Pontius Telesinus nechal naše legie projít pod jhem u Caudia, ani kdy Í muselo vojsko projít pod jhem u Numantie v Hispánii a v Numidii, jsme se nevzdali žádného území. Mír uzavřený za těchto podmínek by jistě nemusel být nesmlouvavě odsuzován, kdyby lovianus alespoň projevil snahu změnit smlouvu vynucenou okolnostmi, jakmile to bylo možné. Tak si Římané počínali i IUTROPLUS ve všech těch válkách, o nichž jsem se zmínil, neboť Sam n i ty a Numantijci i Numidany okamžití začali znoi válčit a mírovou smlouvu zni sil i. Protože se však lovianus Východe, kde vládl, bál možného vzdorocísaře, staral se mí lo o svou dobrou pověst, A tak se vydal do Illyrika, aJe cti tou náhle zemřel v Galatii. Jinak však nebyl ani neschopny ani nerozvážný. 1S. Rada lidí se domnívá, že zemřel kvůli silným zaih cím potížím, protože se p£ bohaté tabuli přejedl, jiní my že smrt způsobily výpary v ložnici čerstvě obílené vápnel které jsou při spánku nezdravé, a někteří se domnívají, smrt způsobilo přílišné množství uhlí, které nařídil spálit tuhém mrazu. Zemřel v sedmém měsíci své vlády, třinácteru dne před březnovými Kalendami, asi v třiatřicateru roce svě ho života, Laskavým pochopením císařů, kreří nastoupili po něm, byl prohlášen bohem, protože se snažil o ohleduplnost a svým založením byl Štědrý. jyslí ANI K M KNIHOVNA FESTUS KRÁTKY PŘEHLED DĚJIN ŘÍMSKÉHO NÁRODA Takový byl stav římské říše za konsulátu právě tohotx loviana a Varroniana roku jedenáctistého osmnáctého v votě MĚsta. Protože jsme se však dostali k slavným císařům zasluhují cím velkou úctu, dílo prozatím ukončíme, neboť následující děje si zaslouží vzletnější sloh. Tento úkol v této chvíli ani rak nepouštíme z mysli, jako jej spíše ponecháváme k tnistťtiťjŠímu zpracování. 1. Tvá Šlechetnost vybízí k stručnosti. Uposlechl jsem Tvé výzvy rád, a protože opravdové vypravéčské umění mi není vLsríii, iuiilu postupoval jako Lk i nu. kteří zaznamenávají veliké peněžité obnosy kratším způsobem, a události jen zmírnili, aniž je budu liěit. Přijmi tedy, nejslavněji císari, to, co fze pokládat za stručnější než stručnost samu, takže budeš mít dojem, že spíše než četbě se věnuješ počítání roků, dějinných období státu a minulých události. 2. Od založení Mčsta po příchod Vaší Věčnosti, kdy bylo osudem Římu dopřáno, aby se dočkal velkého štěstí za vlády dvou bratrů, uplynulo 1117 let. Přitom vláda králů činí 243 let, období konsulů 467 let, vláda císařů 407 let. Králové v počtu 7 vládli v Římě 243 let: Romulus vládl 37 le t, senátoři po pěti dnech jeden rok, Numa Pompilius 43 let. Tuliu* Hostilius 32 let, Ancus Marcius 24 let, Priscus Tarquinius 38 let, Servius Tullius 44 let, Lucius Tarquinius Superbus byl vyhnán z království ve 24. roce vlády. Konsulů bylo 917 od Bruta a Publicoly po Pansu a Hirtia za 467 let kromě tech, kteří byli zvoleni nějakým řízením osudu v temže roce jako náhradníci. Devět let totiž konsúlové v Římě neexistovali: za decemvirů dva roky, za vojenských tribunů tři roky, bez úředníků zůstal Rím čtyři roky. Císaři byli od Octaviana Caesara Augusta až po Ioviana Čtyřicet tři za 407 let 3. A nyní stručné načrtnu, jak velice se Rím vzmohl za těchto tří typů vlády, tj. za vlády královské, konsulské, císařské, Za sedmi králů, v období 243 let, nepostoupila římská moc dále než k Portu a Ostii, po 18. milník od bran města FF.STUS Říma, tehdy ještě malé osady založené pastýři, kterou svírala okolní města. Za kousulú, mezi nimiž byli někdy i diktátoři, úhrnem za 467 let, ovládl Rím Itálii až za Pád, byla podrobena Afriku přibyly Hispánie, začaly odvádět dané Gallie i Británie. Potom byli podmaněni v lllynku Mistrové, Liburnové, Dalma-té, přešlo se do Achaie, byli podrobeni Makedoňané, vedly se boje s Dardany, Moesy, Thráky a bylo dosaženo až Dunaje. V Asii se Římané poprvé uchytili po vypuzení Antioeha; po porážce Mithridata bylo obsazeno jeho Pontské království a byla dobyta Malá Arménie, kterou také ovládal. Římské vojsko se dostalo do Mezopotámie, byla uzavřena smlouva s Parthy, bojovalo se s Kardueny a Saracény i Araby, byla dobyla celá Judea, do římských rukou se dostaly Kilikie a Sýrie, byla uzavřena smlouva s egyptskými králi. Za císařů, v průběhu 407 let, kdy se vystřídala u moci řada panovníků, jejichž vláda byla pro stát větším či menším štěstím, přibyly do římského světa Přímořské Alpy, Konické Alpy, Raetie, dvojí Noricum, Pannonie, Moesie a v římskou provincii se proměnilo celé Podunají. Pod pravomoc římské říše přešel celý Pontos, Malá Arménie, veškerý Orient s Mezopotámií. Assyriemi, Arábií a Egyptem. 4. 113.5k: se popisuje, \ jakém časovém poř.idi nabyl římský stát jednotlivé provincie. První provincií se stala Sicílie. Dobyl ji konsul Marcellui po porážce sicilského krále Hieróna. Potom ji spravovali pré-toři, později byla svěřena praesidúm, nyní ji mají na starostu konsulárové. Sardinii a Korsiku dobyl Metellus; nad Sardy slavil triumf. Sardové se pouštěli do bojů znovu a znovu. Správa těchto ostrovů byla napřed spojena dohromady, později měl každý ostrov svého préťora, nyní jsou obě provincie spravovány praesidy. KRÁTKY TŔEHLĽD Do Afriky se římské vojsko přesunulo kvůli ochraně Šikulu. Afrika se dala do bojů třikrát. Nakonec, až Scipio Africký Kartago zničil, vznikla v Africe provincie, která je nyní pod správou prokonsulů. V Numidii vládli s Římem spřátelení králové, ale lugurthovj byla vypovězena válka, protože zavraždil Adlicrbala a Hiempsala, syny krále Micipsy. Poté, co ho Metellus rozdrtí! a Mariu s zajal, dostala sc tato země do rukou římského národa, Mauretánie byly drženy králem Bocchem, Přestože byla podrobena celá Afrika, Maurům dále vládl král Iuba, který byl později v občanské válce poražen Aupusiem Cacsarem a porom spáchal sebevraždu. Tak se staly Mauretánie našimi a v celé Africe bylo zřízeno šest provincií: vlastní Afrika s Kartágem je prokonsulská, Numidie a Byzacium jsou konsulárské, Tripolis a dvě Mauretánie - Silit ská i Císařská - mají v cele praesidy. 5. Hispánům jsme poprvé poslali na pomoc proti Afričanům Sciptona. Lusitány, kteří obnovili boje v Hispánii, jsme si podrobili zásluhou Decima Bruta a dostali jsme se až do G ad k Oceánu. Potom byl poslán proti bouřícím se Hispánům Sul la a porazil je. Keltibérové v Hispánii často obnovovali boje, ale když tam byl vyslán Scipio Mladší a srovnal Numantii se zemí, byli námi podrobeni. U příležitosti války se Sertoriem vedené Metellem a Pompeiem se dostaly do rukou římského národa téměř všechny části Hispánie, Úplně je potom podmanil Pompeius v době své prodloužené pětileté správy. Nakonec byli zásluhou Octaviana Caesara Augusta zdoláni ještě Kautabrové a A.sturové. kteří kladli odpor chráněni horami. A nyní je v Hispániích celkem šest provincií: Tarrakonská, Kartáginská, Lusitánie, Gallaecie, Baetica; jedna hispánská provincie, která se nazývá Mauretánie Tingitánská, leží dokonce za mořskou úžinou na území Afriky, Baetiku a Lusitánii spravují konsulárové, ostatní provincie jsou v rukou praesidů. fes.tcj5 6, S Gally vedl římský národ velmi těžké boje. Gallové tiž ovládali také tu část Itálie, kde dnes leží Mediolanum, k řece Rubikonu; byli si svou silou tak j lsti, že vytáhli proti samotnému Rímu, a když porazili římské vojsko, vnikli přes hradby do mésta a obléhali Kapitol, do jehož tvrze se uchýlili urození senátori v počtu šesti set; ti se pak z obklíčení vykoupili za tisíc liber zlata. Vítézné Gally porazil později p9 jejich návratu Camillus, který, tehdy v exilu, shromáždil vn sko z venkova; zlato i odznaky, které ukořistili, přivezl nazpět. S Gally se střetlo s různým Sté stí m mnoho konsulú, pré torů i diktátorů, Marius je vyhnal z Itálie, Potom prešd Alpy a svedl s nimi úspěšné bitvy. Gaius Caesar podrobil Gallie od Alp k Rýnu s deseti legiemi po třech tisících vojáků z Itálie za devét let, bojoval s barbary za Rýnem a přepravil se do Brita' nie. Desátého roku už Gallie i Británie odváděly dane. V Gallii, Aquitánii a Britániích je osmnáct provincií: Přímořské Alpy, provincie Vicnnská, Narbonská, Novcmpopu-lania, dvé Aquitánské, Grajské Alpy, Velká Séquanská, dvě Germánské, dvě Belgické, dvé Lugdunské; v Británii Velká císařská, Flavie císařská, První a Druhá Británie. 7. Do lllyrika jsme se dostali postupně od mořského pobřeží. Kousul Laevinus vnikl jako první do Jaderského a iónského moře a dobyl pobřežní města. Kréta se stala provincií díky prokonsulovi Metel!ovi zvanému Krétsky. Když se pod naši ochranu uchýlili Rekové, nakročili jsme do Achaie. Athéna n é nás totiž požádali o pomoc proti ma-kedonskému králi ťilippovi. Achaia, s níž jsme udržovali přátelské vztahy, se dlouho těšila svobodě. Nakotiec se však potom, co v Korinte byli napadeni římští vyslanci, celá Achaia dostala do naší pravomoci, když byl Korint dobyt zásluhou prokoušu la Lucia Mummia, Épeirotany, kteří si kdysi s králem Pyrrhem troufli vyrazit dokonce do Itálie, stihla porážka; KRÁTKÝ PftBHLEH připadli nám i Thessalové spolu s oblastmi Achaiů a Makedoňanů, Makedonie se dala do bojů třikrát; za vlády Vilippa, Persea, LžiĚlippa. Filippa pokořil Flamininus, Fersea Paulus, Lžifilip-pa Mete Hus; jejich triumfy se Makedonie dostala do područí římského národa, Iliyry, kteří Makedoňanům poskytli pomoc, jsme při té příležitosti porazili díky prétorovi Luciu Articiovi; vzdali se nám i se svým králem Gentiem. Dardany a Moesy podrobil prokonsul Curio, který se jako první z římských vojevůdců dostal až k Dunaji. X.l I liIi.i (\ Livi.i[i;i Caesata Augusta se proniklo přes J uKké Alpy, Po porážce všech alpských kmenů byly získány provincie Norikú. Když byl přemožen pannonský kr.í! Batho, dostaly se do naší pravomoci Panuonie. Po rozdrcení Amantinů mezi Sávou a Dravou bylo získáno území v okolí Sávy a oblast Druhé Pannonie. S. Markoman i a Kvádové byli vytlačeni z Valerie, která leží mezi Dunajem a Dravou, a mezi ftímary a barbary byla vytýčena hranice od Augusty Vindeliku podél Norika, Pan-nonie a Moesie* Traianus porazil Dáky za krále Decebala a u nořil z Dákie za Dunajem na území barbarů provincii, která měřila v obvodu tisíc mil; ale za císaře Gali ie n a byla ztracena a Aurel i a-nus z ní nakonec Rlmany přesídlil a zřídil na území Moesie a Dardanje dvě Dikie. lllyricum má osmnáct provincií: dvě norické, dvě panno nské, Valerii, Sávii, Dal mat i u Horní Moesii, dvě Dákie, Dardami; v makedonské diecézi je sedm provincií: Makedonie, Thessalie, Achaia, dvě v Épeiru, Praevahs a Kréta. 9. Do Thrákit se přešlo v souvislosti s válkou s Makedonií. Thrákové byli ze všech národů nejméně dotčeni civilizací. Na ú/.erní Thrákie žili také Skordiskové, stejné krutí jako zchytralí, O jejich neskutečné krve lačnost i se vypráví mnoho I 1.1 U.s neuvěřitelných věcí: nŕkdy prý obetovali svým bohům zajatce, pili lidskou krev z lidské lebky a podobne, Římské vojsko často porubali, Marcu s Didius nomád ski Thráky zkrotil, Marcu s Drusus je udržel v jejich hranicích, Minucius jim způsobil těžké ztráty na zamrzlé řece Hebru. Prokonsul Appius Claudius porazil kmeny sídJící v Rhodopé. Ještě předtím dohylo římské loďstvo prímorská města Európy, Marcus Lucullus se jako první střeli v Thrákii s Bessy. Zvítězil nad samotným centrem kmene, Thrákii, podrobil Haemi-montany, získal do naší pravomoci Eumolpiadu, která se teď jmenuje FilippopoJis, a Uscudamu, která se nyní nazývá Had* rianopolis, dobyl Kabylu, Obsadil města na pobřeží Pontu: A po II oni i, Callaris, Fa rthenopolis, Tomy, Histros, a když se dostal až k Dunaji, předvedl římské zbraně Skythúm, Tak bylo získáno pro římsky stát rest thráckých provincií; Thrákie, Haetnimontus, Dolní Moesie, Skythie, Rhodopa, Európa, v níž nyní stojí druhá tvrz římského světa, jíž je Konstantinopol. 10, Nyní podám výklad o východních oblastech a celém Orientu, o provinciích ležících v sousedství vycházejícího slunce, o tom, kdo je dobyl, abys nad nimi mohl vládnout, aby tak bylo ještě více povzbuzeno úsilí Tvé Šlechetnosti zvětšit jejich počet, Asii poznali Římané díky spojenectví s králem Attalem a naším vlastnictvím se stala odkazem v Attaiově závěti. Aby však římský národ neovládal nějaké území, které by nedobyl vlastními silami, vybojovali jsme si ji na mocném syrském králi Antiochúvi. Při téže příležitosti se dostala pod pravomoc římského národa také Lýdie, sl a rohy! é královslví, Kárie, Helléspontos a Frygie jako jeden celek. Rhoďané spolu s ostrovními národy se k nám zprvu stavěli velmi nepřátelsky, potom byli našimi nespolehlivějšími spojenci. A tak žil Rhodos a ostrovy napřed svobodné, po- lí RÄTKÝ PftĽHLED mm na laskavou výzvu Římanů si oho jí navykli poslušnosti a za Vespasiana tu vznikla Ostrovní provincie. 11 Pamrylii, Lykii a Pisidii získal Servi hus jako prokonsul vyslaný do boje s piráty, Bíthýnii jsme nabyli závětí zesnulého krále Ntkoméda, Gallořeky, tj. Galaty (z Gallů, jak je to ještě slyšet z názvu, jsou Galatové) jsme napadli, protože poskytli pomoc Antiochovi proti Římanům. Prokonsul Munv mius je pronásledoval, a když se jich část uchýlila na Olymp, část na horu Magabu, dnešní Modiacus, sehnal je z vrchu dolů na rovinu, přemohl a zajistil tam navždy klid. Později vládl v Galatii s naším s v o teti í m tetrarcha Dciotaros. Za Octa-viana Caesara Augusta se Gala de nakonec stala provincií a první ji spravoval Lollius ve funkci proprélora. Kappa dokové požádali o naše spojenectví sami za krále Ariaratha a Římané později vojenským zásahem znovu dosadili na trůn jejich krále Ariobarzaná, kterého vyhnal Mithridatés. V naších pomocných jednotkách vždy sloužili Kappadokové a ctili římský majestát do té míry, že na počest císaře Augusta Caesara pojmenovali své nejvétší město Mazáku Caesareiou. Za císaře Claudia se Kappadokie nakonec změnila v provincii, když její král Archeláos přišel do Říma a byl tam tak dlouho držen, dokud nezemřel. Pontos se stal provincií zásluhou Pompeia po porážce tamějšího krále Mithridata. V Faflagonii vládl král Pylaimenés, přítel římského národa. Několikrát byl odtamtud vyhnán a s naší pomocí opětovně dosazen. Po jeho smrti se Paťlagoňané začali řídit právem platným v provinciích. 12. Jakým způsobem se rozšířila římská moc za pohoří Tauros, bude objasněno spíše důsledným dodržením zeměpisného než chronologického hlediska. Antiochos, nesmírně mocný král v Sýrii, začal s Římany strašlivou válku. Měl tři sta tisíc vojáků a do boje připravil i vozy opatřené kosami a také slony, Když byl poražen v Asii u Magnesie konsulem i m lis Seipionem, bratrem Scipiona Afrického, prijal mírové pc minky .1 směl vládnout za Taurem. Jeho synové si v Sýrii udrželi vládu pod záštitou rímskeho národa, A po jej i eh smrti jsme se stali pány syrských provincií my, Kiliky a Isaury, kteŕí se spolčili s piráty a námořními lupiči, podrobil prokonsul Servilius poverený válkou s piráty; jako první přešel pohoří Taums, slavil nad Kaliky a Isaury triumf a dostal jméno Isaurský. 13 Kypr, pověstný svým bohatstvím, dráždil chudý římský národ, aby se ho zmocnil, Vládl tam spojenecký král, ale římská státní po kladna byla tak prázdná a pověst o kyperském bohatství tak silně slibná, že byl odhlasován zákon, aby byl ostrov připojen. Když se to kráí Kypru dozvěděl, spáchal sebevraždu, aby přišel o život dříve než o své bohatství. To přivezl na lodích do Ríma Cato. Tak jsme dosáhli vlády nad tímto ostrovem spíše z chamtivosti než po právu. Kýréné jsme dostali s ostatními městy- Pětiměstské Libye díky štědrosti Ptolemaia Staršího. Libyi jsme získali Appió-uovou závětí. V celém Egyptě vládli králové spojení s Římany přátelstvím, ale po porážce Kleopatry s Antoniem dostal rigypt za Octaviana Caesara Augusta podobu provincie a prvním římským prefektem v Alexandru byl jmenován Cornelius Gallus. 14. Arménií za Taurem prošla římská armáda poprvé pod velením Lucia Luculk V Osroéně byli poraženi saracénští náčelníci. V Mezopotámii dobyl týž Lucullus Nis i bis, Později se vojensky zmocnil týchž oblastí Pompeius. Sýrie a Poinl-kie byly získány ve válce na arménském králi Tigránovi. Arabové a Židé byli poraženi v Palestině. Nakonec byl za císaře Traiana odňat diadém králi Velké Arménie. Traianovým přičiněním vznikly provincie Arménie, Mezopotámie, Assyrie, Arábie a římská hranice v Orientu byla stanovena za řekou Tigridem, Ale Hadrianus, KlUŤKY PŔEHLLD Traianův nástupce, žárlící na svého slavného předchůdce, se o své vůli vzdal Arménie, Mezopotámie, Assyrie a Arábie a rozhodl, aby dělící čárou mezi Peršany a Římany byl Eufrat. Později za dvou Antonínu, Marka a Vera, a za Severa Per-tinaka i za dalších římských císařů, kteří bojovali s Parthy se střídavým úspěchem, byla Mezopotámie čtyřikrát ztracena a čtyřikrát získána zpět. A v Diocletianové době, když byli Římané sice v prvním střetnutí s Peršany poraženi, ale když v druhé bitvé porazili krále Narsea a jeho žena i jeho dcery padly do zajetí, v němž se velmi pečlivě dbalo, aby jejich mravopoČestnost nedoznala újmy, byla nim po uzavření míru Mezopotámie navrácena a hranice byla obnovena na druhém břehu Tigridu, takže jsme za Tigridem získali do své moci pět kmenů. Takto dojednaná smlouva zůstala v platnosti až do doby božského Constantia. 11 Slavný císaři, já vím, kam se teď upíná Tvůj zájem. Nepochybně se tážeš, kolikrát se zkřížily zbraně Babylónie a Římanů a kolikrát proti sobě bojovaly šípy s kopími. Vypočítám tedy stručně výsledky těch válek. Uvidíš, h- nepřátelé se radovali z několika vítězství, která dosáhli lstí, a potvrdíš, že Římané naproti tomu vždy zvítězilí opravdovou statečností. Nejprve požádal o přátelství římského národa u prokonsula Lucia Sully prostřednictvím vyjednávačů parthský král Arsakés a zasloužil si je, Lucius Lucullus pronásledoval Mtthridata zbaveného pontského království do Arménie, porazil arménského krále Tigrátia, který velel sedmí tisícům obrněných jezdců a sto dvaceti tisícům lučištníkú, kdežto on měl osmnáct tisíc římských vojáků. Dobyl nejvétíí arménské město Tigránokertu, zmocnil se Madeny, úrodné krajiny v Arménii, sešel přes Melitenu do Mezopotámie, dobyl Nisibis a zajal králova bratra, Už byl přichystán na tažení proti Peršanůrn, ale vystřídal ho nástupce. i i 16, Gnacus Pompeius, osvědčený, úspěšný vojevůdce, slaný do války s Mithridatem, zaútočil na krále v Malé Arrní nii v noci, porazil ho, a kdy/ pobil jeho čtyřicet dva tisíce . jáků, zmocnil se jeho tábora. Mithridatés uprchl s manželkou a dvčma průvodci do Bosporu; tam v zoufale situaci sáhl po jedu, a protože málo účinkoval, požádal svého vojáka, aby hi i probodl mečem, a ten mu tuto službu prokázal, Pompeius pronásledoval Mithridatova pomahačc arménského krále Tigrána; ten st mu v Artaxatech vzdal a odevzdal mu svůj diadém. Byla od něj přijata nazpět Mezopotámie, Sýrie a čásl Foiníkie a bylo mu povoleno vládnout ve Velké Arménii, Pompeius také dosadil krále Aristarcha Bospořanům a Kolenům, střetl se s Albány, trikrát porazil jejich krále Oróda a uzavřel s ním mír. přijal kapitulaci Hibérie a krále Artaka, zvítězil nad Saracény a Araby, dobyl Judeu a podrobil Jeruzalém, uzavřel smlouvu s Peršany. Když se vrátil, zvětšil a zasvětil posvátný háj v Daťné u Antiocheic okouzlen půvabným místem i množstvím tamějších pramenů. 17 Konsul Marcus Crassus byl vyslán proti Parthům, kteří zase obnovili boje. Když ho perští vyjednávači žádali o mír, řekl, že jim dá odpověď v Ktésiťontu. U města Zeugmy se přepravil přes Eufrat a pod vedením jakéhosi zběha Mazary se dosial do neznámych pustých končin. Tam obklopily jeho vojsko Ziky lučištníků slétnuvší se ze všech stran pod velením králových prefektů Silata a Sureny a zasypaly je mraky šípů, Sám Crassus vyzván, aby se dostavil na jednání, byl málem zajat živý, a když vyvázl s pomocí tribunů, kteří se postavili na odpor, byl zabit na útěku. Jeho useknutou hlavu i pravici přinesli králi a pro výsměch nalili do Crassova hrdla roztavené zlato, aby jeho žár i po smrti pálil pozůstatky toho, kdo z palčivé touhy po kořisti odmítl královu žádost o mír. Zbytky rozprášeného vojska shromáždil schopný Crassův kvestor Lucius Cassius. S Peršany, kteří vnikli do Sýrie, svedl tři bit- KRATKY PRIU LED J vy zasluhující nesmírný obdiv, odrazil je za Eufrat a způsobil jim vážné ztráty. 18. Parthovc vtrhli do Sýrie pod velením Pompeiova přívržence Labiena, který se po porážce (u Filipp) uchýlil k Perša-núm, a obsadili celou provincii. Proti Parlhúm, kteří vpadli pod Labienovým vedením do Sýrie, se na hoře Kapros s hrstkou vojáků postavil Publius Ventídius Bassus, Labiena zabil, Peršany pronásledoval a úplně rozdrtil. Při tomto střetnutí žali.I ľ.uiir.i. králova syna, téhož dne, kdy byl Wv-a poražen Crassus, aby smrt římského velitele nikdy nezůstala bez pomsty. Ventidius byl první, kdo nad Pari h y slavil triům f. Marcus Antonius vpadl do Médie, která se teď nazývá Madena, zaútočil na Parthy a v prvních bitvách je porazil. Potom ale ztratil dvě legie, protože jej sužoval hlad, mor a nepřízeň počasí, a jen stěží, s Peršany v patách, dovedl vojsko přes Arménii zpět. Občas ho ochromila taková hrůza, že prosil svého zbrojnoše, aby ho probodl, protože nechtěl padnout do rukou nepřátel živý, 19. Za Octaviana Caesara Augusta se Arménie spolčila s Parthy. Caesar Claudius, Augustův vnuk, vyslaný na Východ v čele vojska, hladce uspořádal všechny záležitosti tak. jak to odpovídalo majestátu římského národa, a Arméni, tehdy poměrně silní, se mu s Parthy vzdali. Když podle Pompciovy praxe dosazoval vládce svrchu zmíněným národům, jakýsi Donnes, kterého dosadil na parthský trůn Arsakés, předstíraje zradu podal Claudiovi seznam údajně obsahující stav pokladu. Zatímco jej římský velitel soustředěně pročítal, napadl ho nožem a zranil. Vraha sice vojáci zabili, ale Claudius po návratu do Sýrie zranění podlehl. Peršane clilějíce se omluvil z.i tak opovážlivý zločin dali tehdy poprvé Octavianovi Caesarovi Augustovi rukojmí a vrátili mu odznaky legií ukořistěné Gassovi. Když byl n.islolen mír rue/i národy na Východě, přijal Augustus Caesar jako vůbec první také vyslance Indů, FESTUS 20, Nero, ncjhnusnější císař, jakého zažil římský stát, ztratil Arménii. Persatié tehdy poslali pod jho dvě římské legie, které takto zhanobily přísahu římského vojska ncjhorŠí myslitelnou potupou, Traianus, který po Augustovi vzkřísil sílu římského státu, získal od Parthu zpět Velkou Arménii a tím, že králi odňal diadém, zbavil ho tam vlády. Albánúm dal krále, Hibéry, Bos-pořany, Koleny přijal pod ochranu svrchované římské moci, obsadil území Osroénú a Arabů, ovládl Kardueny a Marko-médy, připojil a udržel Anthemusium - to je nejlepší oblast v ľersii -, Seleukeiu, Ktésifón, Babylónii a dostal se - druhý po Alexandrovi - až k hranicím Indie. V Rudém moři nechal kotvit římské loďstvo. Zřídil provincie z Arménie, Mezopo-i.iiiue .1 Assyne, která le/i iikv.i Tigridem .1 rmíhlem .1 jezů rodňována naplaveninami jako Egypt. Je jisté, že Hadrianus žárlil na Traianovu slávu. Když se stal jako císař jeho nástupcem, vzdal se o své vůli Arménie, Mezopotámie, Anyrie, stáhl odtamtud vojska a hranicí mezi Římany a Períany stanovil Eufrat, 21, Dva Antonínové, Marcus a Verus, tchán a zeť, oba rovnocenní císařové, vládli světu poprvé se stejnými pravomocemi. Mladší Antoninus vytáhl proti Parthům a zaznamenal v bojích s nimi řadu skvělých úspěchů: dobyl assyrské město Seleukeiu se čtyřmi sty tisíci nepřátel a spolu s tchánem slavil nad Persany velkolepý triumf. Severu s, původem z Afriky, císař nesmírně rázný, porazil rychle a snadno Parthy, rozdrtil Azíabény, zmocnil se vnitrozemské Arábie a zřídil tam provincií. Jako odměnu za vítězství obdržel cestné tituly, tj. byl nazván Aziabénský, Parthský, Arabský. Antoninus, zvaný Caracalla, syn císaře Severa, zemřel přirozenou smrtí u Edessy v Osroéné, když se chystal na tažení proti Peršanům, a byl tam i pohřben. KRÁTKY PŘEHLED 22. Aurel i us Alexander, jako by zvláštním řízením osudu opět zrozený ke zkáze perského národa, se ujal kormidla římského státu v dosti mladém věku. S velkou slávou porazil pověstného perského krále Xerxa, - Tento Alexander měl vedoucího císařské kanceláře znalce práva Ulpiana. - Nad Fer-Šany slavil v Římě nádherný triumf Za Gordiana, rázného císaře, kterému mládí dodávalo sebedůvěru, byli Parthové, kteří opět rozpoutali boje, rozdrceni ve velkých bitvách. Když se Gordianus vracel z Persie jako vítěz, dal ho zákeřně zavraždit jeho prétoriánský prefekt Phi lip p us, Vojáci postavili Gordianovi náhrobek u dvacátého milníku od tábora v Circensiu, stojící tam dodnes, a jeho ostatky přinesli do Ríma s nejvyššími poctami, 23. Je odpudivé psát o neblaze proslulém císaři Valeriano-vi, který se ujal vlády spolu s Gal liene m, přičemž Valeriána prohlásilo císařem vojsko, Galliena senát, Valcrianus se střetl v Mezopotámii s PerŠany a po porážce perským králem Sapo-rem žil až do své smrtí v hanebném otroctví. Za Galliena napadli Peršané Mezopotámii a začali by si činit nárok i n.i Sýrie, kdyby palmýrský dekurion Odacnathus jak je to potupné! - nebyl shromáždil syrské venkovany a nepostavil se jim rozhodně na odpor a kdyby nebyl uhájil naši hranici jejich porážkami a nebyl pronikl až ke Ktésitbntu jako vykonavatel msty ve jménu římské říše, což je podivuhodné. 24. Slávu císaře Au re liana umocnila Odaenathova manželka Zénobic, Tato žena se totiž po smrti svého manžela stala vládkyní Východu. Aurelianus ji porazil u města Immae nedaleko Antiocheie, ačkoli se opírala o mnoho tisíc obrněných jezdců a lučiítníků, a vedl ji při triumfu i ako zajatkyni před svým vozem. Vítězství císaře Cara nad Peršany se zdálo nebeskému božstvu přílišné, neboť jsou dány všechny důvody věřit, že vyvolalo rozhořčení a žárlivost nebes. Vždyť tento císař vpadl F ESTU 5 do Persic, spustošil j i Letné ŕ bez jakéhokoli odporu a dob) dvé nejvýznamněji! perská mesta Kóché a Ktésifón. Když jako vítěz nad celým perským národem pobýval v táboře za Tigridem, zemřel zasažen bleskem, 25. Doba císaře Diocletiana je známá skvělým vítězstvím nad Peršany. I když caesar Maxi m m m s pri prvním střetu bojoval v čele malého vojska proti jejich ohromnému množství velmi urputně, přece jen poražen ustoupil, a Diocletianus ho uvítal s tak velkým pohrdáním, že ho nechal běžet několik mil v císařském purpuru před svým vozem. Jen s obtížemi si Masmiianus vyprosil, aby směl doplnit vojsko pohraničními jednotkami z Dákie a obnovit boje. Pak ale provedl osobně jako velitel se dvěma jezdci průzkum ve Velké Arménii, objevil se náhle s dvaceti piti tisíci vojáků u nepřátelského tábora, ihned zaútočil na nesčíslné perské Siky a úplně je rozmetal. Persky král Naiseus uprchl, jeho manželka a dcery padly do zajetí, v némž se nanejvýš svědomitě dbalo o zachování jejich počestnosti. PcrŠané s obdivem k takovému zacházení uznali, že Římané je předčí nejen vojensky, ale i mravné a vrátili Mezopotámii s oblastmi za Tigridem. Mír, který byl uzavřen, byl pro stát výhodný a vydržel až dodnes. 26. Konstantin, pán nad celým světem, se připravil na výpravu do Persie na sklonku svého života. Proslavený mírem daným národům celého světa i čerstvým vítězstvím nad Góty se tam ubíral s celou armádou. Při jeho příchodu se královský trůn v Babylómi tak třásl strachem, že k císaři přispěchala delegace prosících Peršanú, slibující splnit jeho rozkazy, ale nezasloužili si milost pro nepřestávající útoky, které podnikali na Východě proti caesarovi Constantiovi, 27. Constantius bojoval s Peršany se střídavým a spíše nevalným výsledkem, Kromě lehkých srážek posádek na hranici došlo devětkrát k prudším bitvám; sedm svedli Constantiovi velitelé, dvě Constantius osobné. Ale v bitvě u Sisarvy, / KKÁTKV PŘEHLED y ] Singary a podruhé u Singary za císařovy přítomnosti, také v bitvě u Sicgary, které se Constantius rovněž zúčastnil, a při dobytí Amidy utrpěl stát za vlády tohoto císaře těžkou ránu, N i si bis však obléhali Peršané třikrát a její obléhání způsobilo vetší ztráty nepříteli. Ale u Narasary, kde byl zabit Narscus, jsme dosáhli vítězství. Pak při noční bitvě u Elie u Singary, již se účastnil osobně Constantius, mohl být výsledek všech tažení vyrovnán, kdyby císař byl mohl promluvit osobně k vojákům, posedlým zběsilou touhou po boji, a odvrátit je od úmyslu bojovat v nevhodné době, když bitvě nepřálo ani místo ani not. Ale vojáci neporaženi, plni sil, aniž si zajistili vodu proti žízni a přestože se už schylovalo k večeru, za-úiočili na perský tábor a zmocnili se ho poté, co prorazili jeho opevnení, a krále zahnali. Když však odpočívajíce po boji hledali v noci se zažehnutými loučemi vodu, zasypal je mrak šípů, protože z hlouposti naváděli světlem střely víc než spolehlivě sami na sebe. 28. Iuliana, císaře osvědčeně úspěšného ve střetech s vnějším nepřítelem, opustila v bojích proti Peršanům obezřetnost. Vydal se na válečnou výpravu proti Peršanům s obrovským válečným potenciálem, vždyť to byl vládce nad celým světem, a vezl s sebou po Eufratu tu lodích potřebné zásoby. Jeho nástup byl rozhodný, mnoho perských měst a pevností se mu vzdalo anebo je dobyl. Když ležel táborem naproti Klésifoniu, na břehu propojeného Tigridu a Eufratu, uspořádal ve dne v táboře cvičné hry, aby odlákal pozornost nepřítele, a uprostřed noci naložil vojáky na lodi a převezl je na druhý břeh. Ti stoupali obtížným terénem, kde by byl výstup nesnadný i ve dne a bez nepřítele, Peršany znenadání vyděsili a vyvolali mezi nimi paniku a poté, co obrátili celou jejich armádu na útěk, by byli mohli vstoupit jako vítězové do otevřených bran Ktésifontu, kdyby se nebyli starali spíše o kořist než o vítězství. ť t ST U i ANTICKÁ KNIHOVNA i Když lulianus dosáhl takovou velkou slávu a velitelé jeho doprovodu ho nabádali, aby se vrátil domů, dal přednost své* mu plánu, spálil lodi a na radu zbeha, který mu nabídl své proradné služby, se ubíral zkratkou do Madeny, a to proti proudu reky, tj. po pravém břehu Tigridu, a tedy s nechráneným bokem vojáků. Ve chvíli, kdy se pohyboval dost neopatrne podél pochodujícího útvaru a /.tratil se z dohledu svých vojáků, protože se zvířil prach, zasadil mu nepřátelský jezdec ránu do břicha až po slabiny. Ačkoliv silně krvácel, přes své zranění znovu zformoval pochodový útvar a poté dlouho rozmlouvaje se svými pomalu naposled vydechl. 29. Iovianus převzal armádu vítěznou v bojích, ale ochrqg menou chaosem vzniklým náhlou smrtí jejího velitele. Ačkoliv ji chyběly zásoby a byla před ní příliš dlouhá zpáteční cesta a třebaže ji Peršané znovu a znovu napadali, tu vpředu, tu vzadu i uprostřed na bocích, a zpomalovali její pochod, přesto se Římané po několika dnech těšili takové úcté, že PerSané přišli jako první s nabídkou mírových rozhovorů a dovolili jim odvést zpět vojsko oslabené hladem, ovšem za podmínek pro římský stát krajně nevýhodných - což se přeď tím nikdy nestalo - takže byla vydána Nisibis a část Mezopotámie. A Iovianus, dychtící více po vládě než po slávě, s takovými podmínkami jakožto nezkušený nováček souhlasil. 30. Jak mohutné tóny budou muset znít, císaři, který neznáš" porážku, při tvých budoucích činech! Připravím se na takový úkol, i když mé literární schopnosti na něj nestačí a můj věk na mě doléhá. Jen ať nadále trvá štěstí, které je dáno z boží vůle a dopřáno díky božstvu, v něž věříš a do jehož ochrany jsi byl svěřen, aby ti k nynějšímu nesmírnému vítězství nad Goty přibyl ještě vítězný mír, který dáš Babylónu. SLAVNÉ OSOBNOSTI MĚSTA ŘÍMA 7 SLAVN F OSOBNOSTI M MA y KRÁLOVSKÁ DOBA L Proca, král v Albř, mét syny Amuha a Numitora, jimž zanechal vládu, aby se v ní po roce střídali. Ale Amulius vládu Numitorovi nepredal, a aby bratr ne mři žádné potomky, ,učinil z jeho dcery Rhey Silvie vestálku, aby musela navždy zůstat pannou. Ak ta, znásilnená Martem, porodila Rema a Romu la. Amulius j i uvrhl do vězení a malé chlapce dal pohodit do Tiberu. Avšak voda ustoupila a zanechala je na suchém m isté. Na jejich pláč pribehla vlčice a živila je svým mlékem. Potom je vzal pastýř Faustulus a dal na vychování své manželce Acce Laure n t ii. Bratři později zabili Amulia a vrátili vládu svému dědovi NumitorovL Sami pak shromáždili pastýře a založili město, které Romulus nazval Roma, protože zvítězil, když při pozorování letu praků spatřil dvanáct supů, kdežto Remus šest, A aby město dříve opevnil zákony než hradbami, vyhlásil, že nikdo nesmí přeskočit val. Ale Remus jej s posměchem přeskočil a za to prý ho zabil centurio Celer motykou, 2. Romulus otevře] asyl pro příchozí odjinud a poté, co vytvoril veliké vojsko, seznal, že ve městě chybí manželské páry. Obrátil se tedy prostřednictvím vyjednávačů na sou-sedni kmeny o pomoc. Poněvadž ji odmítly poskytnout, předstíral, že pořádá hry Consualie, a když se na ně dostavilo vel ke množství návštěvníků obojího pohlaví, dal svým lidem znamenia ti unesli mladé dívky, Jednu z nich, velmi krásnou, vedli za velikého obdivu všech okolo a odpovídali, že ji vedou Talassiovt. Ten sňatek byl šťastný, a tak se zavedl zvyk, aby se Talassiovo jméno ozývalo na každé svatbě, Frotožc Římané unesli ženy svých sousedů násilím, začali s nimi první v pořadí válčit Cacninstí. Romulus proti nim vytáhl, porazil 7 SLAVNĚ OSOBNOSTI HlMAr je a v souboji zabil jejich vojevůdce Acrona. Zbroj padlého venoval Jovovi Feretrijskému na Kapitolu, Pro únos dívek vypověděli válku Římanům také Sabinove. A když se blížili k Rímu, narazili na dívku Tarpeiu, která sešla dolů pro vodu k obřadům, Té TítusTatius nabídl, aby si vybrala dar, jestliže dovede jeho vojsko na hrad. Tarpeia požádala o to, co Sabinove nosili na levé ruce, tedy o prsteny a náramky. Ty jí byly za službu úskočné slíbeny a ona dovedla vojsko na hrad, kde ji Tatius nechal zasypat štíty, neboť i štíty Sabinove nosili v levici. Romulus se postavil proti Tatiovi, který držel Tarpejskou skálu, a svedl s ním bitvu v místech, kde je dnes Římské fórum. Tam padl statečně se bijící Hostus Hostil i us, jehož smrt Římany vyděsila tak, že se dali na ůlěk. Tehdy Romulus zaslíbil chrám Jovu Statoroví a vojsko se buď náhodou nebo božím řízením zastavilo. Tu se unesené dívky postavily doprostřed a střídavě se prosebně obracely na své ] otce i na své manžely, až je usmířily, Romulus uzavřel se Sabiny smlouvu, přijal je do Ríma a pojmenoval tento lid podle sabinského města Cures Quiríty. Sto římských senátorů nazval z úcty otci. Ustanovil tři centurie jezdců, které nazval podle sebe Ramnes, podle Tita Tatia Tatienses, podle všem společného světla Luceres. Lid rozdělil do třiceti kurií a nazval je jmény unesených dívek. Když se konala u Kozí bažiny slavnost rituálního očišťování vojska, Romulus nebyl ni kde vidět. Proto nastaly mezi otci a lidem nepokoje, dokud nevystoupil na shromáždění lidu urozený lulius Froculus a pod přísahou nedosvedčil, že viděl Romula ve velebné podobě na pahorku Quirínálu, jak se odebírá k bohům, a dokud nesdělil, že Romulus vzkazuje, aby zanechali nesvornosti a pěstovali mravnost a zdatnost, že se jednou stanou pány CG' lého světa. Svou vážností Proculus římský lid přesvědčil. Romulovi byl postaven na Quirínálu chrám a byl uctíván jako bůh pod jménem Quirínus. ---7 SLAVN]:"nStíBNt)ST[ RÍMA^— ==l 3, Potom, co byl Romulus prohlášen bohem, nastalo dlouhé mezivládí a vznikaly nepokoje, Proto byl povolán do lvíma ze sabinského městečka Cures Pomponiúv syn Numa Po m pili u s, který přišel za příznivých znamení a zavedl mno-lu> náboženských obřadů, aby drsný lid zušlechtil náboženstvím, Postavil Ves ti n chrám, vybral Vcstálky i tři rl aminy -Diova, Martova a Quirlnova, ustavil sbor dvanácti Saliů, Mariových knězi, z. nichž první se nazýva (mu-srd vytvořil instituci nejvyššího pontiŕika a vystavěl brány boha lana s dvojí hlavou, Přidal měsíce leden a únor a rozčlenil rok na dva-n.ki dílů. Také navrhl radu užitečných zákonů. Předstíral, že všechno, co dělá, koná z příkazu své manželky, nymfy ľgerie. Protože měl mimořádný smysl pro spravedlnost, nikdo proti němu nezdvihl válku, Zemřel po nemoct a byl pohřben na Janikulu, kde po létech vyoral jakýsi Terentius schránku s knihami, a protože obsahovaly jen nedůležité pokyny k obřadům, byly z rozhodnutí otců spáleny. 4. Tullus Hostilius zvolený králem za to, že Římanům poskytl účinnou pomoc proti Sabinům, vyhlásil válku obyvatelům Alby, která skončila vzájemným bojem trojice bratrů /. obou stran. Albu srovnal se zemí kvůli vérolomnosti velitele Mettia Fuíetia a jejím obyvatelům přikázal přestěhovat se do Ríma, postavil I lostiliovu radnici, připojil k Rímu pahorek Caelius. A když se snažil při obřadech napodobovat Numu Pompilia, nedostal při oběti Jovovi Elicijskému příznivá znamení a zasažen bleskem shořel spolu s královským palácem. Když vznikla válka mezi Římany a obyvateli Alby, rozhodli se vojevůdci Hostilius a Furerius ukončit boj soubojem několika jednotlivců. Mezi Římany byla trojice bratrů Horatiů, mezi Albany trojice Curiatiů, kteří se po dohodě střetli v boji. Dva z Římanů hned padli, tři Albanovc byli zraněni. Jeden z Horatiů zůstal nezraněný; protože však nemohl bojovat proti třem najednou, předstíral útěk a ty tři zabil postupné MÁVNI. OSOBNOSTI KÍMAt jednoho po druhém, jak jim bolest působená zranením dt volovala, aby ho pronásledovali. A když se vracel obtížen ukoristenou zbrojí, potkal svou sestru, která uvidela vojenský plást svého snoubence, jímž byl jeden z Curiatiů, a rozplakala se, Její bratr ji zabil. Proto byl potrestán duumviry, ale odvolal se k lidu, u něhož jeho otec dosáhl svými slzami pídi minutí trestu. Kvůli očištění z viny byl poslán pod břevno, které je vidět jeíté dnes nad cestou a nazývá se Sestřino. Mettius Fuŕetius, velitel Albánů. viděl, že jeho spoluobČa* né ho nenávidí proto, že nechal boj rozhodnout pouze trojici bratrů, a protože chtěl svůj postup napravit, poštval profH Římanům Vejany a Fidenské. Když ho Tullus povolal na pjjfl moc, přivedl své vojsko ke kopci, aby » podle průběhu boje přidal na jednu nebo druhou stranu. Tullus prohlédl jeho taktiku, a proto hodné nahlas zvolal, že se Mettius řídí jeho rozkazem. Nepřátelé se poděsili a byli poraženi. Kily/ Mettius následujícího dne přišel vítězi blahopřát, byl na Tullův příkaz přivázán ke čtyřspřeží, které táhlo jeho tělo do různých stranl a rozeivalo je na kusy. 5. Ancus Marcius, vnuk N umy Pompilia od dcery, podobný svému dědovi smyslem pro spravedlnost a vztahem k náboženství, zkrotil Latiny válkou, připojil k Římu pahot ky Murcius a Avcntín a město obehnal novými hradbami. Lesy učinil obecním majetkem, aby zajistil lodní dopravu. Zavedl daň z těžby soli v šalinách, jako první zbudoval věznici, v ústí Tiberu založil osadu vhodnou pro námořní obchod, i'étialské právo, jehož tvůrcem prý byl Rhésus, převzal od Aequikulú, aby se jím řídili vyjednávači při sjednávání náhrady za způsobenou škodu. Za několik dní poté, co to uskutečnil, předčasně zemřel, a nemohl tedy jako král plně projevit vlohy, které měl. 6. Lucius Tarquinius Priscus, syn korintského Démaráta, toho, který uprchl před Kypselovou vládou a přestěhoval se SLAVNÉ OSOBNOSTI RÍMA^ do Etxurie. Jmenoval se Lucumo a odešel z Tarquinií do Ríma, Když tam přicházel, zvedl orel jeho klobouk, vznesl se do výše a potom jej položil zpět na jeho hlavu. Tarquiniova manželka Tanaquil, která se vyznala ve věštbách, pochopila, že to je předpověď jeho královské vlády, Tarquinius si získal svým majetkem a prací vážnost a také přátelství krált: Anka Marcia. Jako jím určený opatrovník jeho dětí se zmocnil správy království a počínal si přitom tak, jako by je získal po právu. Vybral do senátu sto otců a nazval je senátory z „mladších rodů". Zvětšil počet jezdců v centuriích na dvojnásobek, ale jména centurií nemohl změnit odrazen autoritou augura Atta Nevia, který dokázal své augurské umění, když mzsekl hrus. břitvou. Latiny zkrotil válkou, vystavěl Circtis Maximus, založil Velké hry, slavil triumť nad Sabiny a původními Latiny, Město obehnal kamennou hradbou. Svého třináctiletého syna, který zabil v bitvě nepřítele, odměnil togou lemovanou nachem a amuletem, a ty se pak staly odznakem urozených chlapců. Potom ho lstí vylákali ven z královského paláce vrazi vyslaní Ankovými syny a zabili ho. 7. Servius lúllius byl synem Tullia Corniculana a zajatky ně Ocresie. Když byl vychováván v domě Tarquínia Priska, rozlila se kolem dokola jeho hlavy zář plamene. Tanaquil, která úkaz spatřila, pochopila, že je to věštba předpovídající nejvyšší postavení, a proto manželovi poradila, aby chlapci poskytl stejnou výchovu jako svým synům. Jakmile Servius ilospčl, vyhni si ho T.irquliillis za zetě, a když byl král za vražděn, promluvila Tanaquil z vyššího patra paláce k lidu, že Priscus byl sice vážně, ale ne smrtelně zraněn a že žádá, aby mezitím, než se uzdraví, poslouchali Servia Tullia, Ten začal vládnout jakoby dočasně, ale vedl si jako vladař dobře. Opakované porazil Ľ1 rusky, připojil k Rímu pahorky Quirí-nál. Vímirul ,i Ksijnilín a obehnal město valem a příkopem. Rozdelil lid do čtyř tribui a potom rozdal nemajetným obilí. L- } SLAVNÉ OSOBNOSTI feÍMAr~ Zavedl míry, váhy, rozdelení na třídy a do centurií. Přesvědčil kmeny v Latiu, aby po vzoru těch, kteří dali zbudovat chrám Diany v Efesu, vystavěli chrám Diany na Avenrínu. Když se tak slalo, přišla na svět u jednoho z Latinů neobyčejně veliká jalovice. Podle věštby ve snu mél získat nejvyšší moc ten národ, jehož občan ji obětuje Dianě. Latin přihnal jalovici na Aventín a vyložil víc rímskemu knězi. Ten mu zchytrale řekl, že si musí umýt ruce v tekoucí vodě, A zatímco Latin šel dolů k Tiberu, kněz jalovici obětoval. Tak svým důmyslem zají* stil spoluobčanům moc a sobě slávu. Servius lulhus měl jednu dceru dravou, druhou mírnou, a když viděl, že Tarquiniovi synové jsou stejného založení, dal dravou za manželku mírnému a mírnou dravému, aby se jejich protikladné povahy navzájem vyrovnávaly. Ale ob* mimi zemřeli buď náhodou nebo zlovolným úkladem a nezkrotné spojila podobnost jejich povah. Tarquinius Zpupný popichován Tullií svolal senát a začal ihned uplatňovat dědické nároky na vládu. Sotva to Servius uslyšel, pospíchal do kurie, ale byl přitom na Tarquiniův rozkaz sražen ze schodů* ,i když poté běžel zpárky domů, byl zabit, lullic hned sochala na fórum a první pozdravila manžela jako krále. Když jí Tarquinius poručil, aby se z davu vzdálila, uviděla p h návratu domů otcovo tělo a nařídila vozkovi, který se mu snažil vyhnout, aby je přejel. Proto se ta ulice jmenuje Zločinná. Později byla Tullie spolu s manželem vyhnána z Města. 8. Tarquinius Zpupný si vysloužil toto jméno svým chováním. Zavraždil Servia Tullia a zmocnil se královské vlády jako zločinec. Přesto však to byl schopný válečník a porazil Latiny i Sabiny Etruskům vyrval z rukou Sucssu Porneiti, Gabií se zmocnil tak, že jeho syn předstíral, že je zběh. Jako první zavedl Latinské svátky a uspořádal hry v cirku. Vybudoval hlavní stoku, do jejíž stavby zapojil veškeren lid, a proto se léni příkopů in fikalo Quirítské. Když začal stavět chrám -7 SLAVNĚ OSOBNOSTI RlMAr na Kapitolu, narazil na lidskou hlavu, což bylo znamením, že město bude hlavou celého světa. A když za obléhání Ardcy jeho syn znásilnil Lucretii, byl spolu s ním vyhoštěn i odešel k etruskému králi Porsemmvi, s jehož pomocí se pokusil královskou moc udržet. Po porážce se uchýlil do Kum, kde strávil zbytek života v naprostém zapomnění. 9. Tarquinius Collatinus, syn sestry Tarquinia Zpupného, sc zdržoval v Ardei ve společnosti královských synů. Když tam jednou při nevázanější hostině každý vychvaloval svou manželku, rozhodli se ověřit, jak tomu je. A lak si vyjedou na koních do Ríma, Královské snachy zastihnou na hodech a v přepychu. Pak jedou do Collatie. Lucretii najdou, jak spolu se služebnými přede, a tak ji prohlásí za nejpočestnéjší Sextus Tarquinius se ale v noci do Collatie vrátil, aby se j zmocnil. Jako příbuzný mél do Co Hati nova domu volný pří stup, takže vtrhl do Lucretiiny ložnice a znásilnil ji. Den na to povolala Lucretie svého otce i manžela, všechno jim vyložila a probodla se nožem ukrytým pod šatem. Ti se pod přísahou domluvili na společném plánu krále zničit a Lucre-1 i i 11 li smrt pomstili jejich vyhnáním. HANÁ ŘÍMSKA REPUBLIKA PO VYHNANÍ KRÁLŮ 10. lunius Brutus, syn sestry Tarquinia Zpupného, se bál stejného osudu, jaký potkal jeho bratra, kterého zabil jeho strýc kvůli bohatství a moudrosti, a proto předstíral hloupost a kvůli ní byl nazván Brutus (Tupý). Když šli mladí královští synové do Delf a vzali ho z žertu s sebou jako doprovod, ne si Apollónovi darem zlato zalité do bezové hole. Poté, co do- 1 -7SLAVNĚ OSPrtNOSII RÍMAt- stali věštbu, že nejvyšší moc v Rímé bud mít ten, kdo první políbí matku, políbil Brutus zemi. Potom, když byla znásíl* něna Lucretie, se smluvil $ Tricipitinem a Collatinem, že krále odslrani. Juknuli- byli /. Říma vyhnáni, byl /.volen prvním konsulem a své syny, kteří se spolčili s Aquilii .1 Viu-llii j chté-li přivési Tarquinie zpět do Města, dal ztiouci pruty a štít. Nato se ve válce, kterou vedl proti Tarquúiiům, utkal v boji muž proti muži s Tarquimovým synem Arruntem a oba padli vzájemně zasazenými ranami. Nad Brutovým mrtvým tělem vystaveným na fóru pronesl pohřební řeč jeho spolu* koňmi a římské paní jej oplakávaly po dubu jednoho roku. 11. Když se etruský král Porsenna pokoušel přivést Tar-quiníe zpět do Města a hned prvním útokem dobyl Janikul, Horatius Cocks (Jednooký), nazvaný tak proto, že jednou v bitvě ztratil oko, se postavil před dřeveným mostem a sám zadržel útok nepřátel, dokud most za ním nebyl stržen. Zřítil se do Tiberu zároveň s ním a ve zbroji přeplaval ke svým. Odměnou dostal od siátu lolik pole, kolik mohl za den oboral, Postavili mu také sochu ve Vulkánově svatyni, 12, Když král Porsenna obléhal Město, Mu d u s Cordus, Riman pevných zásad, přišel do senátu požádat o dovolení, aby mohl zběhnout k nepříteli, a výměnou za svolení slíbil královu smrt. Jakmile svolení dostal, přišel do Porsennova tábora a tam místo krále omylem zabil muže oděného nachovým rouchem, Když ho chytili a přivlekli ke králi, vložil svou pravici na hořící oltář chtěje takto potrestat provinilou ruku, že se při vraždě zmýlila. Protože se král ustrnul, odtrhli ho od oltáře a on jakoby na oplátku za slitování řekl, že se proti králi pod přísahou spolčilo tři sta mladých mužů, kteří jsou podobné odhodlaní jako on. Král tím otřesen vzal od Římanů rukojmí a válku ukonči I. M udus dostal louky za Tiberem, které se podle něho jmenují Muciovy. Jako projev úcty mu také byla postavena socha. SLAVNÉ OSOBNOSTI RÍMAi 13. Porsennovi předali mezi rukojmími také urozenou dívku Cloelii, která oklamala stráže, unikla v noci z jeho tábora, sebrala koně, který se tam náhodou namanul, a dostala se pres Tiber. Když si ji Porsenna prostřednictví poslů vyžádal /pět, vrátili mu ji- Král vyjádřil svůj obdiv k její statečnosti a dovolil, aby si určila, koho si chce s sebou odvést domů. Vybrala dívky a chlapce, o nichž si myslela, že jsou pro svůj vek v ohroženi, byla fí post ave na jezdecká socha na fóru. 14. Když Římané válčili proti Vcjím, požádala rodina Fabiů, aby Vejané byli pokládáni za jejích soukromé nepřátele. Vytáhli do boje v počtu tří set šesti pod velením konsula Fabia. Několikrát už zvítězili a postavili si tábor u řeky Cre-mery. Vejané sáhli ke lsti a vypustili dobytčata z různých směrů tak, aby je Fabiové uviděli, Ti se vydali za dobytkem, padli do léčky a všichni do jednoho byli pobiti. Ten den, kdy se to stalo, byl zařazen mezi nešťastné a brána, jíž vyšli, dostala jméno Prokletá. Jeden z Fabiů zůstal doma. protože byl ještě malý, a potom svůj rod rozmnožil až ke Quintu Fabiovi Maximovi, který zlomil Hannibala zdržovací taktikou, kvůli níž ho jeho pomlouvači pojmenovali Louda. 15. Lucius Valerius, syn Volesův, slavil triumf nejprve nad Vějany, pak nad Sabiny a další nad oběma národy. Protože nedosadil konsula na místo kolegy Tncipitina a mél dům na Velii na nejlépe zabezpečeném místě, upadl do podezření, že usiluje o královskou vládu. Kdy/ to /.jistil, postěžoval si lidu, že se něčeho takového od něho obával, a poslal lidi dům zbořit. Také rozkázal vyjmout sekery ze svazku prutů a svazky sklonit k zemi před shromážděným lidem. Podal návrh zákona o odvolání k lidu proti rozhodnutí úředníků. Proto byl nazván Publkofo - Lidumil, Když zemřel, měl pohřeb hrazený z obecních peněz a urozené paní mu vyjádřily úctu smutkem po dobu jednoho roku. SLAVNÉ OSOBNOSTI kí MA 16. Vyvržený Tarcruinius se utekl ke svému zeti, tuskulské-mu Marnil i ovi. Protože Mamilius vyvolal v Latiu veliký neklid a Římu působil vážné nesnáze, jmenovali Římané diktátorem Aula Fostumia a ten se s nepřáteli utkal u Regillského jezera. Když bylo vítězství ohroženo, poručil velitel jízdy sundat koním uzdy, aby sc jezdci hnali dopredu a neměli možnost útěku; bojující Latiny tam Římané rozprášili a zmocnili se jejich tábora. Tehdy se mezi Římany objevili dva mladí+ nesmírně statečné bojující muži na bělouších, které pak velitel dal hledat, aby je odměnil důstojnými dary, ale nenašel je. Protože se domníval, že to byli Ca.sior u Pol lux, zaslíbil jim společný chrám. ŘÍM SE BRÁNÍ PŘED TLAKEM OKOLNÍHO SVĚTA A SÍŘÍ SVOU MOC V ITÁLII 17, Lucius Quinctius Cincinnatus se zřekl svého nesmlouvavého syna Caesona, který dostal důtku i od censoru a uprchl k Volskúm a k Sabinům. Ti tehdy s Římany válčili pod velením Cloelia Graccha a obléhali konsula Ouinta Minucia s vojskem na hoře Algidu. Quinctius byl jmenován diktátorem a poslové za ním vyslaní ho naíli, jak svlečen oře na poli za Tiberem, Převzal odznaky moci a osvobodil kon-Sula z obležení. Proto ho Minucius i jeho vojsko vyznamenali zlatým věncem. Porazil nepřátele, přijal na milost jejich ve* titele a v den svého triumfu jej dal vést před svým vozem. Šestnáctého dne se vzdal diktatury, kterou přijal, a vrátit se k hospodaření. Po dvaceti letech byl znovu jmenován diktátorem a vydal mľ.kítz Servi]iovi Ahalůvi, aby zabil Spuria Maelia za SI AVN ŕ O.SO B N O.ST I ŘÍMA to, že se pokusil zavést královskou vládu. Jeho dům dal srovnat se zemí, a proto se to místo jmenuje AtquimtUum. 18. Menenins Ajíripp:j. zvaný Limalus (Him.iťek) byl vybrán jako velitel do války se Sabiny a slavil nad nimi triumf. A když lid odešel od patricijů, protože musel snášet daně a vojenskou službu, a odmítal sc vrátit zpět, promluvil k němu A^rippa takto: „Když kdysi dávno ruce a nohy lidí viděly, že žaludek si hoví a nic nedělá, dostaly se s ním do sporu a odmítly mu sloužit. Protože však takto oslabily i sebe, pochopily, že žaludek rozděluje snědené jídlo všem částem těla, a usmířily se s ním. Tak senát a lid, protože jsou svým způsobem jedním tělem, nesvorností hynou, svorností sílí," Lid uspokojen bajkou vrátil se do svých domovů. Zvolil si tribuny lidu, aby hájili jeho svobodu proti pyšné zvůli nobility. Meneuius pak zemřel v takové chudobě, že lid se po čtvrtině assu složil na jeho pohřeb a senát mu dal na obecní náklady místo pro hrob. 19. Gnaeus Marcius, nazvaný po dobytí volského města Coriol Coriolanus, dostal od Postumia možnost vybrat si dary za skvělý výkon ve válce, a protože byl vzorem římské mravnosti a uznalosti, vzal si pouze koně a zachránil přítele, n něhož pobýval. Z:j svého konsuláln při velkém nedoslal kli potravin přivezl obilí ze Sicílie a dal jc prodávat lidu Za vysokou cenu, aby jej takováto nespravedlnost přiměla věnovat se polím místo rebeliím* Kdyi byl proto tribunem lidu Deciem pohnán k soudu, odebral se k Volíkům. Pod vedením lii.iT.Ltia je poštval p rol i Římanům a rozložil svůj láhut u čtvrtého milníku od Města. Vyjednávači vyslaní spoluobčany ho neobmékčili, pohnuly jím jen prosby jeho matky Ve turie a manželky Volumniet které doprovázelo mnoho urozených římských paní, Když od války upustil, byl zabit jako zrádce. Na onom místě byl postaven chrám Štěstěny žen, 20. ľah i u s Am bus t us dal jednu ze svých dvou dcer za manželku plť bejovi Liciniu Sto lono vi a druhou patriciovi SLAVNÉ OSOBNOSTI Ŕ1MA Aulu SulpiciovL Jednou pri S la plebejovi mank I b pozdrav svou sestru t jejíž muž by i vojenským tribunem s konsulskc pravomocí, a polekala se hluku, když liktor příliš silné zabouchal na dveře svazky prutů, Protože se jí sestra smála, pí stěžovala si manželovi a ten, jakmile se stal tribunem lidu, navrhl s (chánovou podporou^ lby jeden konsul byl volen z plebejů. Přes odpor Appia Claudia byl zákon přete jen prosazen a prvním konsulem se staí Licímu5 Štolo. Ten také navrhl zákon, že nikdo nesmí vlastnit více než pét set jiter pů* dy. Ale protože on sám míl pít set jiter a dalších pét set vlastnil jménem svého syna, kterého vsak propustil ze své pravomoci, byl zažalován a jako vůbec první potrestán podle tohoto vlastního zákona, 21. Když římský lid nemohl snést rozepře úředníků, zvolil si dece m viry pověřené sepsáním zákonů. Ti je převzali ze Solónových knih a vystavili na dvanácti deskách. Ale když se při své neomezené pravomoci dohodli a prodloužili si dobu svého působení v úřadu, zamiloval se jeden z nich, Appíus Claudius, do Virginie, dcery tribuna Virginia, který bojoval na hoře Algidu, Protože se jí nemohl zmocnit, nastrčil svého klienta, aby si ji vyžádal jako otrokyni, a byl by toho snadno dosáhl, protože byl jak žalobcem, tak soudcem. Když se o tom dozvěděl otec té dívky, přišel právě v den, kdy se konal soud. Jakmile uviděl, že dcera už je přiřcena Appiovu klientovi jako otrokyne, vyžádal si s ní poslední rozhovor, vzal ji stranou a zabil ji. S jejím mrtvým tělem na ramenou utekl k vojsku a dal tak podnet k pomstě tohoto zločinu. Vojáci si tedy zvolili deset tribunů a obsadili Aventín, donutili de-cení viry vzdát se úřadu a všechny je potrestali bud smrtí nebo vyhnán sivím, Appius Claudius byl zabit v žaláři, 22, Kímané dostali za moru z věštírny výzvu, aby povolali Aesculapia z Epidauru, a proto tam vyslali deset poslů v čele s Quintem OguJniem. Když poslové přišli do Epidauru a v r SLAVNĚ OSOBNOSTÍ fcÍMA údivu hleděli na velikou sochu boha, vylezl z jejího podstavce úctu, nikoli hrůzu budící had a za všeobecné pozornosti se plazil středem města směrem k římské lodi a svinul se v Ogulniově kajutě. Poslové vezoucí boha míjeli Antium, kde se had přes mělkou vodu vydal do blízké Aesculapovy svatyně a za několik dní se vrátil zpět na loď; a když pluli proti proudu Tiberu, sklouzl na ostrov v těsné blízkosti, kde inu pak byl vystavěn chrám, Mor podivuhodné rychle ustal. 23, Když Furius Camillus obléhal Falisky a jeden tamější učitel k němu přivedl syny předních občanů, vydal ho v poutech těm chlapcům, aby ho odvedli zpátky do mesta a nechali ztlouci, Odměnou za takové spravedlivé jednání se Faliskové hned nato Camillovi vzdali. Veje oblehl v zimě, porazil jí- a .slavil nad nimi triumf. Potom ho obviňovali, že jel při triumfu na voze taženém bělou si a že nespravedlivé rozdělil kořist. Proto byl pohnán na soud tribunem lidu Apuleiem Saturninem a po odsouzení odešel do Ardey. Pak, když galiítí Senonové odešli ze svého území, protože nebylo úrodné, a obléhali v [tálii Clusium, byli k nim z tlíma vysláni tři Fabiové s výzvou, aby s obléháním přestali. Jeden z Pabiů se v rozporu s právem platným mezi národy pustil do boje a zabil velitele Senonů. Gallové tím byli pobouřeni a požádali Římany, aby jim vyslance vydali, a když toho nedosáhli, vytáhli proti ftímu a šestnáctého dne před srpnovými Kalendami porazili římské vojsko u řeky Allie; ten den byl zanesen mezi nešťastné a dostal jméno Allíjský Vítězní Gallové vstoupili dn Města, kde nej vznešenější starce sedící na kurul-ských křeslech s odznaky svých úřadů napřed uctili jako bohy a potom je s pohrdáním jakožto lidi pozabíjeli, Zbyíé mladé mužstvo uprchlo s Manliem na Kapitol, kde je z gallského obležení zachránila Camillova statečnost, Ten byl za své nepřítomnosti jmenován diktátorem, shromáždil zbylé vojsko a zaskočené Gally úplně rozdrtil. Římský lid, který sc chtěl [ 7 SLAVNĚ OSOBNOSTI M MA r přestěhovat do Vejí, od takového úmyslu odvrátil. Tak Ca-millus navráti] Město občanům a obrany Městu. 24. Manlius, nazvaný podle toho, že uhájil Kapitol, Kapi-tolský, se stal dobrovolníkem ve vojsku, když mu bylo šestnáct let. Od svých velitelů obdržel třicet sedm vojenských vyzná* menání a měl na svém tele dvacet tři jizvy. Když byl dobyl Rím, poradil stáhnout se na Kapitol. Jednou v noci probuzen husím křikem odrazil Gally, kteří se šplhali nahoru. Obraně ho nazvali svým zachráncem a obdarovali moukou. Také do-Stal od Státu dům na Kapitolu. Tou slávou /.pyšněl, a když ho senát obžaloval, že si prisvojil gallské poklady, žc vykoupil za své peníze dlužníky z otroctví a že usiluje o královskou moc, byl uvržen do žaláře, ale lid se semkl a vysvobodil ho, Protože se znovu dopustil téhož provinění, a to v ještě větší míře, obžalován znovu, aviak proces byl odročen kvůli tomu, že z místa soudu bylo vidět na Kapitol. 1'oiom byl odsouzen na jiném místé a svržen z Tarpejské skály, jeho dům byi zbořen a majetek zabaven. Jeho rod se zřekl jména Manlius. 25. Fidenští, odedávna nepřátelé Římanů, zabili vyjetími vače, které k nim Římané poslali, aby po tomto zločinu neměli naději na odpuštění a bojovali s větším nasazením. Proti nim byl vyslán diktátor Quinctius Cincinnatus s velitelem jízdy Corneliem Cossem, který vlastní rukou zabil velitele Larta Tolumnia, Zbroj, kterou z něj stáhl, zasvětil jako druhý po Rom u lovi Jovovi Feretrijskému, 26. Ve vilce se Samnity za konsulátu Valéria Maxima a Cor-nelia Cossa, když bylo vojsko nepřátelskou léčkou uvězněno v soutěsce na hoře Gauru, vzal Puhlius Decius Mus jako vojenský tribun s sebou oddíl, který mu byl na jeho žádost přidělen, dostal se na výše položené místo a vyděsil nepřítele. Sám za hluboké noci vyvázl bez pohromy středem nepřátelských hlídek zmožených spánkem. Za to obdržel od vojska věnec za záchranu spoluobčanů, Když jako konsul v dobé války s Latiny spolu s kolegou Manliem Torquatem postavili tábor u řeky Veseru, měli oba sen, že zvítězí ta strana, jejíž velitel v boji padne. Poté, co si s kolegou své sny sdělili, dohodli se, že ten, jehož křidlo se v bitvě octne v tísni, se zaslíbí podsvětním bohům. Protože zakolísalo křídlo, jemuž velel Decius Mus, zaslíbil při obřadu konaném pontifikem Vale-ricm sebe a nepřátele podsvétním bohům, zaútočil na pro-ňvníka a zajistil římskému vojsku vítězství. 27. Publius Decius, Deciův syn, slavil za svého prvního konsulátu triumf nad Samnity a kořist, kterou získal, zasvětil Cerere. Za druhého i třetího konsulátu si pískal mnoho zásluh v míru i ve válce. Za čtvrtého konsulátu, který zastával s Fabiem Maximem, napodobil otcův příklad: když se Gallo-vé, Samnité, Umbrové a Etruskové spojili proti Římanům a Římané proti nim vytáhli a jedno jejich křídlo zakolísalo, dal povolat pontifika Marka Uvia a stoje na kopí opakoval rituální slova a tak zaslíbil sebe i nepřátele podsvětním bohům, Poté na nepřátele zaútočil a zůstavil římskému vojsku vítězství. Reč nad mrtvým pronesl jeho spolukonsul Fabius Maximus. Pohřeb to byl velkolepý. 28. Když Titus Manlius Torquatus odložený svým otcem na venkov pro opožděný vývoj a malou pohotovost v řeči uslyšel, že tribun lidu Pomponius zažaloval jeho otce, odjel v noci do Města, Vyžádal si u tribuna soukromý rozhovor, nahnal mu vytaseným mečem velký strach a donutil ho, aby žalobu stáhl. Když byl diktátorem Sulpiuus. Manlius loruua tus, tehdy vojenský tribun, zabil Galia, který vy/val někoho z Římanů na souboj muže proti muži. Nákrčník, který z jeho krku stáhl, si vložil na svou šíji, Jako konsul dal v době války s Latiny stít sekerou hlavu svému synovi, protože bojoval přes jeho zákaz. Latiny porazil u řeky Veseru díky sebeobětování spolu konsul a Deda. Odmítl konsulát, protože, jak řekl, on není s to snášet chyby lidu a lid jeho přísnost. 1 -7 5 LAV N ť OSOft N OSTI ftÍMA ^-- 29. Zbytek S en on ú pronásledoval Camillus. Trn t i oh f skému Gali ovi, který vyzýval k boji muže proti muži, se postavil pouze vojenský tribun Vakrius, kdežto ostatních se zmocnil strach, Na jeho přilbu se posadil havran, který priletel od východu, a při souboji kloval bez ustání Galia do tváre a oŕí. Po porážce nepřítele dostal Valerius jméno Corvinus. Potom, když se obrovské množství zadlužených lidí snažilo obsadit Kapu u a donutilo Quinctia, aby se stal jejich vůdcem, dluhy zrušil a povstání potlačil. 30. Konsuly Tita Veturia a Spuria Postům i a, kteří vedli válku se Sítmnity, vlákal velitel nepřátel Pontius Tclcsinus do léčky. Vyslal totiž k Římanům vojáky vydávající se za přebehlí-ky, aby jim sdělili, že Samnité obléhají apulskou Lucerii, K vedly dvé cesty, jedna delší a jistější, druhá kratší a nebezpečnejší. Spěch rozhodl pro kratší, Když tedy Pontius přichystal léčku v místě, které se nazývá Kaudijské sou tes ky, za* volal otce Herennia a zeptal se ho, co radí udělat, Hercnnius odpověděl, že je třeba buď všechny Římany pobít a zlomit tak jejich síly, anebo všechny propustit a tou velkorysostí si je zavázat, Syn neschválil ani jeden z těchto návrhu, poslal římské vojsko pod j ho a uzavřel s Římany smlouvu, kterou oni později zavrhli, Postům i a vydali Samnitům, ale ti ho odmítli přijmout, 31. Lucius Papirius, nazvaný pro svou rychlost Cursor (Běžec), zjistil, že jako konsul vytáhl do boje se Sam n i ty za nepříznivých znamení, a proto se vrátil do Říma pro novou věštbu. Když předával velení Fabiovi Rullovi, nařídil mu, aby se nepouštěl do boje. Ale ten využil vhodné příležitosti a bojoval. Až se Papirius vrátil a chtěl ho dát stít, uprchl jako prosebník do Říma, kde mu tribuni odmítali poskytnout ochranu. Jeho otec však potom dosáhl milost svými slzami a lid svými prosbami, Papirius slavil nad Sam nity triumf. Jednou se tento Papirius velmi příkře obořil na praenestské- -7$UWN ľ OSOB N OSTI ftÍMA t-1 ho prétora a pronesl: „Liktorc, chystej sekery!* A když viděl, jak se prétor vyděsil, že mu jde o život, rozkázal vysekat kořen stromu, který překáže] chodců m > 32, Quintus Fabius Rullus, první z rodiny, kdo byl nosile lem jména Maximus. za statečnost, ten, kterého málem dát stít Papirius kvůli vítězství nad Samnity, slavil první triumf nad Apuly a Nucerskými, další nad Sam ni ty, třetí nad Cally, Límbry, Marsy a Etrusky, Jako censor vyloučil z tribuí syny propuštěnců. Podruhé už nechtěl být censorem, protože, jak říkal, státu neprospívá, když se ti tiž lidé stávají censory opaku v a ně. Jem u patří prvenství při ustanovení, aby o červencových ídách jezdili římští jezdci na koních od chrámu Cti na Kapitol. Když zemřel, shromáždilo se štědrostí lidu tolik peněz, že za ně jeho syn uspořádal rozdílení masa z obětovaných zvířat a hostinu pro veřejnost. 31 Marcus Curius Den tatu s slavil první triumf nad Sam-nity, které podmanil až k jaderskému moři, Když se vrátil z bojů, ferkl na shromážděni lidu: „Zabral jsem tolik pudy, že by vznikla poušť, kdybych nebyl podrobil tolik lidí, a podrobil jsem tolik lidí, že by zahynuli hladem, kdybych nebyl zabral tolik půdy," Druhý triumf slavil také nad 5anulity. Potřetí vjel do Města s ovacemi po vítězství nad Lukány. Vyhnal z Itálie épeirského Pyrrha, Lidu rozdělil muži 4.0 muži po čtrnácti jitrech půdy. Také sobě přidělil stejný díl se slovy, že nemá být nikdo, komu by tolik nestačilo. VyslanLŮm .Sabinu, kteří mu nabízeli /.Lito, kdy/ m pr.ml im ohni řípu, řekl: „Raději chci mít v hrncích tohle a poroučet těm, kteří mají zlato," Při obžalobě kvůli zpronevěře přinesl dřevěnou konvičku, kterou užíval při oběti, a přísahal, že si z nepřátelské kořisti nevzal domů nic více. Za válečnou kořist postavil do města vodovod přivádějící vodu z Anienu, l.iko iribun lidu nutil senátory, aby dopředu potvrdili píchej ské úředníky volené na volebních shromážděních. Za všech- 7 SLAVME OSOBNOSTI ftÍMAy /MAVNI' OSOHNOSJ I MMAy ny zásluhy dostal od státu dúm u Tiíat a pét set jiter půdy. 34. Appius Claudius Caecus vybral do senátu v době svého censorského úřadu také syny propuštěnců. Kolegiu pištců odebral právo pořádat hostiny a hrát na veřejnosti, Herkulovy kněze. Pontie podplatil, aby naučili chrámové otroky přinášet Herkulovi obéti. Zato oslepl a rod Potitiů úplně vymřel. Ostře se postavil proti tomu, aby konsulát zastávali i plcbejové. Nesouhlasil s návrhem, aby byl do boje vy.dáu viní ľ.ihmv Porazil Sabiny, Samnity a Etrusky, Postavil silnici až do Rrundtsia, proto se jmenuje Appiova. Do města přivedl vodu Anienu. |ako jediný censor nastával úřad po dobu pěti let. Když se jednalo o míru s Pyrrhem a králův vyjednávač Kineás se snažil získat přízeň za peníze, dal se už starý a slepý donést v nosítkách do senátu a skvělou řečí smetl hanebné mírové podmínky. 35. Když épeirský král Pyrrhos, odvozující svůj původ po matce od Achillea, po otci od Herkula, pomýšlel na svetovládu a mél před očima mocné Římany, otázal se Apollóna na výsledek války. Ten odpověděl dvojznačně: „Věz, že Aiakův rod může pokořit Rím.* Pynhos si tuto věštbu vyložil ve svůj prospěch a s Tarenrany po svém boku zaútočil na Římany. Konsula Laevina vydesil u Hérakleie slony, které Římané spatřili poprvé. Když Pyrrhos uviděl padlé Římany s ranami v hrudi, řekl: „S takovými vojáky bych byl dokázal podrobit si v král ke době celý svět." Přátelům, kteří mu blahopřáli, odporoval: „Co s takovým vítězstvím, když přijdu o jádro vojska?" Postavil tábor u dvacátého milníku od Ríma a vrátil Fabriciovi zajatce bez výkupné-ho. Když uviděl Laevinovo vojsko, pronesl, že ho potkal stejný osud jako Herkula s hydrou. Poražen Curiem a Fabriciem stáhl se do Tarentu a přepravil na Sicílii. Nato se vrátil do Itálie do kokrů a pokusil se odvézt peníze z chrámu Proserpiny, ale ty se dostaly zpět do chrámu, když Pyrrhovy lodě ztroskotaly. Potom se vrátil do Řecka* a když tam dobýval Argos, byl zabit střešní taškou. Jeho tělo dopravili k makedonskému králi Antigonovi, který mu vypravil velkolepý pohřeb. 36. Významné etruské město Vulsinie málem doplatilo na svůj výstřelek svou existencí. Bez rozmyslu tam totiž propustili otroky na svobodu, pak je zvolili na radnici a ti se nato domluvili a utiskovali je. Protože v nedůstojném postavení hodné trpěli, požádali potají o pomoc Římany a Decius Mus, kterého lam Římané vyslali s vojskem, všechny propuštěné otroky buď zabil v žaláři, nebo vrátil jejich pánům. ŘÍMSKÁ EXPANZE ZA HRANICE ITÁLIE 37. Appius Claudius, po porážce Vulsinijských nazývaný Láadex (5palík), byl bratrem Appia Claudia Caeka. Jako kon-sul byl vyslán s vopskem osvobodil Mamertiny, jejichž pevnost obléhali Kartágiňané a syrákúský král I lierón. Nejprve se přeplavil na rybářské lodi přes úžinu, aby obhlédl situaci u nepřátel a jednal s kaitáginskym velitelem o stažení posádky z pevnosti. Když se vrátil do Rhegia, zajal pěším vojskem jednu pétiŕadku a na ní přepravil legii na Sicílii. Kartágiňany vyhnal z Messiny, Hierón se mu vzdal v bitvě u Syrákús a poděšen uzavřel s Římany prálelslvi, ktcie potom věrně dodr žoval, 38. Gnaeus Duillius byl za první punské války poslán jako velitel proti Kartáginanúm, a když viděl, že jsou velmi silní na moři, dal postavit mohutné lodstvo a jako první - za posměchu nepřátel - vybavil lodě tyŕemi s železnými háky, jimiž za boje zachycoval nepřátelské lodi a tak je porazil a zajal. Vel i- MÁVNI (lM)HNl)\ťl Ř-I^A", Z SLAVNĚ OSOBNOSTI RiMA tel námořního loďstva Himílco uprchl do Kartága a tázal senátu na radu, co má podle jejich názoru dělat. Když všic ni /volali „Bojovat!", řekl: „To jsem udčlal a byl jsem poražen." Tak unikl trestu ukřižováním, neboť u Punů byl velitel po prohrané bitvě potrestán. Dúilliovi bylo dovoleno, aby mu při návratu z večerní hostiny svítili na cestu zažehnutou pochodní a pištec hrál tia píšťalu. 39. Atilius Calatinus vyslaný proti Kartágiňanúm jako li lei vyhnal nepřátelské posádky z velkých a silně opevněných měst I leiuiy, Dřepaná a Lilybaea. Dobyl PanormuB, Táhl přes celou Sicílii a porazil velké nepřátelské loďstvo, kte* rému velel Hamilkar. Ale když spěchal ke Catiné, kterou obsadili nepřátelé, sevřeli ho Punové v jedné soutěsec. Odtud se dostal na výše položené místo vojenský tribun Calpumius Flamma s třemi sty vojáky, které si vyžádal, a konsula osvobodil, Sám Calpumius Flamma s třemi sty vojáky v boji padl. Později ho však Atilius nalezl položivého; když se vyléčil, stal se pro nepřítele velkým postrachem. Atiliův triumf byl slavný. 40. Marcu s Atilius Regulu s slavil jako konsul triumf po drtivé porážce Sallentinů. Potom se přepravil jako první římský velitel s loďstvem do Afriky. Ačkoliv jej stihla bouře, zajal šedesát tři válečné lodě, kterým velel Hamilkar. Dobyl dvě sté menších mést a vzal do zajetí dvě sté tisíc lidí. V jeho nepřítomnosti hradil stát obživu jeho manželce a děleni, protože byly bez prostředků, Nato byl zajat taktikou námezdného la* kedaimónského žoldnéře Xantippa a vsazen do žaláře. Kdyi byl poslán do Ríma vyjednat výměnu zajatců, zavázal se v Kartágu přísahou, že se nevrátí jen tehdy, pokud výměnu prosadí. Senátu však takovou výměnu rozmluvil, odmítl obejmout manželku i děti a vrátil se do Kartága, kde ho vhodili do dřevěné truhlice uvnitř pobité hřebíky a potrestali stálým bděním a mukami. 41. Quintus Lutatius Catulus vyjel v první punské válce s třemi sty loďmi proti Punům a obrovské množství jejich lodí naložených potravinami a jiným zbožím, kterým velel Hanno, potopil nebo zajal u Aegatských ostrovů mezi Sicílií a Afrikou a ukončil válku. Když Punové žádali o mír, přistoupil na něj pod podmínkou, že se zřeknou Sicílie, Sardinie a ostatních ostrovů mezi Itálií a Afrikou a Hispánie před Hibérem. 42. Hannibat, syn Hamilkara, přiveden v devíti letech otcem k oltáři, přísahal Římanům věčnou nenávist. Potom byl v Libore otcovým pomocníkem a vojákem. Po jeho smrti hledal záminku k válce a během šesti měsíců vyvrátil římské spojenecké město Saguntum. Potom si prorazil cestu Alpami a přesunul se do Itálie. Publia Scipiona porazil u Ticinu, Sempronia Longa u Trebie, Flaminia u Trasimenského jezera, Paulla a Varrona u Kann. Ačkoli se mohl zmocnit Ríma, zamířil do Kampánie a oslabil se tamějším rozmařilým životem. A poté, co se položil táborem u třetího milníku od Říma, odehnala ho bouře a nejprve byl vysilován oddalovací lakiikou Fabia Maxima, polom odražen Valeriem Plakkem. nato zahnán na útěk Grakchem a Marcel lem, posléze povolán zpět do Afriky a poražen Scipionem, Potom uprchl k syrskému králi Antiochovi a znepřátelil ho s Římany. Po Antiochové porážce se uchýlil k bíthýnskému králi Prúsiovi. Když poslové z Ríma Prúsia požádali, aby ho vydal, sáhl Hannibal po jedu, který nosil pod gemmou prstenu, a byl pohřben u Libyssy v kamenném sargofágu, na němž je jcítě dnes nápis: Zde leží Hannibal. 43. Quintus Fabius Maximus Cumlator (Louda), Verruco-mu (Bradavičnatec) podle bradavice na nu, Ovkuia (Ovečka) pro svou mírnost, slavil v době svého konsulátu triumf nad figury. Hannibala zlomil zdržovací taktikou. Strpěl, aby jeho velitel jízdy Minudus měl stejné pravomoce jako on sám; SLAV N f OSORNOSTI ŘÍMA ale když se Minucius octl v nesnázích, přišel mu na pomoc. Hannibala obklíčil na ľalernském území. Maria Statília odvrátil od úmyslu zběhnout k nepříteli tím, že mu daroval koně a zbroj. Jakémusi velmi statečnému Lukánovi, který pro lásku k nějaké ženě Často mizel z tábora, koupil tu ženu jako dar. Ta rent dobyl zpět na nepříteli a sochu Herkula, kterou odtamtud přivezlt věnoval chrámu na Kapitolu. Dojednal s nepřítelem výkupné za zajatce, ale když senát toto ujednání neschválil, prodal svůj statek za dvě sté tisíc sesterciů a dostál svému slovu. 44. Publius Scípio Nasica, kterého senát prohlásil nejlep-ším občanem, přijal do svého domu sochu Matky bohů. Když zjistil, že ho Gracchus jmenoval konsulem, aniž dbal na auspicíe, vzdal se svého úřadu. Jako censor dal odstranit sochy, které si ctižádostiví ledinci stavěli na fbru. Jako konsul dobyl dalmátske město Delminium. Odmítl titul imperátor, který mu udělili vojáci, i triům ŕ povolený senátem. Byl to nepřekonatelný řečník, prvotřídní právní znalec, proslul svou přirozenou moudrostí. Proto mu říkali Srdíčko, 45. Marcus Marccllus porazil v souboji gallského velitele Viridomara. Po Romulovi byl v pořadí třetí, kdo zasvětil zbroj staženou z mrtvého nepřítele Jovovi Feretrijskému. První poskytl vojákům návod, jak ustupovat a nenastavit nepříteli záda. Dal příklad, jak zvítězit nad Ham t i bálem, když využil soutisky u Noly. Dobyl po tříletém obléhání Syrákúsy, A když mu senát na základě pomluvy odmítal povolit triumf, slavil jej o své vůli na Albské hoře. Jako pětinásobný konsul neprohlédl Hannibalovu lest a po smrti byl slavně pohřben, Jeho pozůstatky se ztratily, cestou do Ríma je ukradli zloději. 46. Když Hannibal pustošil Itálii, byla podle sibyllskýeh věšteb vezena proti proudu řeky Tiberu socha Matky bohů dopravená z Pessinúntu. Najednou se však loď zastavila, ačkoliv v řece bylo vody dost. A když za žádnou cenu nemo 1 —7 SLAVNt OSOBNOSTI ftÍMA^-1 lila být uvedena do pohybu, vydaly sibyllské knihy věštbu, že lodí pohne pouze ruka nejpoČestnéjší ženy. Tehdy vestálka Claudia neprávem podezřívaná zc smilstva bohyni poprosila, aby ji následovala, ví-li, že je cudná. Kdy/ uvázala k lodi svůj pás, pohnula jí. Soše Muky bohů se dostalo po dobu, než se dostavěl chrám, čestného umístění v domě Nasiky, který byl považován za nejlepsího občana. 47. Marcus Porctus Cato, rodák z Tuscula, kterého přemluvil Valenus Flaccus, aby odešel do Ríma, sloužil jako vojenský tribun na Sicílii, jako kvestor prokázal velikou statečnost po Scipionově boku a v době své prétury vynikl svou spravedlivosti. Jako prétor podrobil Sardinii, kde ho Ennius zasvětil do řecké literatury. Za konsulátu pokořil Keltibéry, a aby se znovu nebourili, rozeslal do jednotlivých obcí dopisy nařizující zbořit hradby. Udělaly to všechny, protože každá z e údi se domnívala, že dostala příkaz jen ona sama. V době války se Sýrií obsadil jako vojenský tribun u Marka Ad Ha Glabriona thermopylskou sout esku a zahnal odtud nepřátelskou posádku. Jako censor vyloučil ze senátu bývalého kon-sula Lucia Flaminia, protože ten poručil v Gallii vyvést jednoho vězně z žaláře a zabít na hostině pro podívanou jakési lehké ženy, První dal postavit basiliku na své náklady. Postavil se proti požadavku urozených římských paní na obnovení práva nosit šperky, které jim odňal Oppiúv zákon. Jako stálý pronásledovatel nešvarů zažaloval ve svých osmdesáti letech Galbu, sám byl obžalován čtyriačtyřicetkrát a pokaždé se slávou osvobozen. Usoudil, že Kartágo je třeba zničit. Po své osmdesátce zplodil syna. Jeho portrétní maska je nošena v pohřebním průvodu, 48. Hasdrubal, Hannibalúv bratr, se do Itálie přepravil i obrovským vojskem, a kdyby se mu bylo podařilo spojit se s Hannibalem, byl by to konec římské říše. Ale Claudius Nero, který měl tábor v Apulii v těsném sousedství s Hannibalem, -jSLAVNÉ OSOBNOSTI MMAi zanechal část vojáků v tábore a s vybranými jedno L kam i spěchal za Hasdrubalem, spojil se cestou u města Seny a u ŕelcOT Mctauni s kolegou l.iviem a oba společné Hasdrubaía porazili. Nero se vrátil rychle nazpět a dal pohodit Hasdrubalovu hlavu před Hannibalovo opevnění. Když ji I Lmnib.il uviděl, řekl, že jeho přemožitelem je nešťastný osud Kartájia. Za svě zásluhy vstoupil l.iviusdo Města v triumfu. Nero s ovacemi. 49. Publius Scipio, nazvaný pro svou občanskou zdatnost Africký, byt pokládán za Jovova syna, neboť před jeho početím se objevil na lůžku jeho matky had, a když byl malý, stočil se had kolem něho a vůbec mu neublížil. Kdykoli žel za hluboké noci na Kapitol, psi na něj nikdy nezaštékali, A ni* kdy nic nezačal, dokud vsedě nepobyl velmi dlouho v nitru Jovova chrámu, jako by přijímal božská vnuknutí, V osmnácti letech zachránil svou mimořádnou statečností otce u Tici* nu. Po porážce u Kann zvládl svou autoritou urozené mladíky, kteří chtěli opustit Itálii. Přivedl zbytky vojska přes nepřátelský tábor do Canusia, Ve čtyřiadvaceti letech byl poslán v hodnosti pretora do Hispánie a dobyl Kartágo toho dne, kdy tam přibyl. Nedovolil, aby k němu přivedli překrásnou dívku, na niž se lidé sbíhali podívat, a spolu s otcem ji předal snoubenci. Vypudil z Hispánie Hannibalovy bratry Hasdru-bala a Magona. Navázal přátelství s maurským králem Syŕá-kem. Massjnissu učinil římským spojencem. Po vítězném ná* vratu domú se stal konsulem dříve, než dosáhl předepsaného věku, a se svolením kolegy se vypravil s loďstvem do Afriky, V jediné noci zničil Hasdrubalův a Syfakův tábor. Porazil Hannibala, kterého Kartápnané povolali z Itálie domů. Nadiktoval poraženým Kartágiňanům mírové podmínky. Byl le-gátem svého bratra za války.' s Antiochem; zajatého syna dostal bez výkupného. Když ho Pettlius Actaeus obžaloval ze zpronevěry peněz, roztrhal před očima lidu účetní knihu a řekl: „Tohoto dne jsem porazil Kartágo, proto vás vyzývám, SLAVNÉ OSOBNOSTI frÍMA^ po i dme na Kapitol a obětujme bohům!" Potom o de Sel dobrovolně do vyhnanství, kde žil po zbytek života. Když umíral, požádal svou manželku, aby jeho tělo nedovolila přenést do Ríma. 50. l.ivius Salinalor slavil jako konsul napřed tri u ml nad Illyry, potom byl ze zášti odsouzen ví cm i tribuemi kromě Metijské za prom-věru státních penčz. Když byl podruhé konsulem se svým osobním nepřítelem Claudiem Neronem, uzavřel s ním přátelství, aby řízení státu netrpělo jejich spory, a slavil triumf nad Hasdrubalem. Jako censor s týmž koledou prohlásil všechny příslušníky tribuí kromě Metijské za aeraric a zbavil je vojenského žoldu za to, že ho buď dříve potrestali nespravedlivě, nebo mu později udělili tak vysoké úřady neprávem. PROTI ŘECKU A MALÍ ASII 51. Quintus Flaminius, syn Mamini.!, který zahynul u Tra-simenského jezera, si vylosoval jako konsul Makedonii a za pomoci pastýřů, kteří patřili přednímu ĽpeiróUtiovi Cha-ropoví, se dostal do provincie, porazil Filippa a zmocnil se jeho tábora. Jeho syna Démétria vzal jako rukojmí a králi vrátil trůn poté, co mu udělil válečnou pokutu. Také syna la-kedaimonského Nabida vzal jako rukojmí. Zahájil prostřednictvím hlasatele hry Junony ze Samu. Byl vyslán jako vyjednávač k Prúsiovi požádat o vydání Hannibala. 52. Quintus Fulvius Nobilior zvítězil jako konsul nad Vettony a Oretany a potom nad nimi slavil v Římě ovaci. Jako konsul opakované porazil a za hnal do města Ambrakie Aitóly, kteří stáli v make donské válce na straně Římanů, ale 1-7 S LAVNt OSOBNOSTI ftÍMA\ pak se přidali k Amiochovi, a přijal jejich kapitulaci; presto jim však zabavil sochy a obrazy. Potom nad nimi slavii triumf. Toto jeho vítězství velkolepé samo o sobe skvěle oslaví jeho přítel Ennius. 53. Scipio Asijský, bratr Scipiona Afrického, a c neduživý, byl přesto v Africe pochva ten svým bratrem za statečnost, konsulátu, když byl bratr jeho legátem, porazil syrského krále Aiitiocha u hory Sipylu, protože luky syrských vojáků na-vlhly deštěm, a zbavil ho části jeho království. Proto dostal jméno Asijský. Když byl potom zažalován, že zpronevěřil peníze, zakročil iribunským vetem proti jeho uvěznění jeho nepřítel, otec bratří Gracchů, Censor Marcus Catn mu kvůli újmě na cti odebral koně. 54. Antíochos, král v Sýrii, spoléhaje příliš na svou moc, rozpoutal válku proti Římanům pod záminkou, že chce zlákat zpét Lýsimacheiu, kterou založili v Thrikii jeho předkové a ovládali Římané, a hned obsadil Řecko a jeho ostrovy, Na Euboi se oslabil rozmařilým životem, Vzpamatoval se při příchodu Marka Acilia Glabriona a obsadil Jhennopyly, odkud byl pak vypuzen přičiněním Marka Catona a uprchl do Asie. Když ho porazil Lucius Aemilius Regillus v námořní bitvě, v níž Antiochos pověřil velením Hannibala, vrátil Sci-pionovi Africkému syna, kterého zajal na moři. Scipio zvolil jako projev vděku radu, aby požádal Římany o přátelství. Touto radou Antiochos pohrdl a střetl se s, Lucicm Scipionem u pohoří Sipylu. Byl poražen a zatlačen za pohoří Tauros, Zabili ho jeho druhově, které napadl opilý při hostině. 55. Gaitis Manlms Vulso vyslaný spravovat provincii Set-piona Asijského zatoužil po triumfu a zaútočil na Pis idy a Galloŕeky, kteří stáli na Antiochové straně, Když je hladce porazil, znásilnil jakýsi centurio manželku krále Orgiagonta, která byla mezi zajatci a kterou měl střežit. Ona o tomto bezpráví pomlčela, ale když pak byla po splacení výkupného Z SLAVNÉ OSO LI N OSTI (UMA propuštěna, předala násilníka manželovi, aby ho popravil. 56. Lucius Aemilius Paullus, syn toho Aemilia Paulla, který padl u Kann, slavil triumf nad Ligury v prvním konsulátu, kterého dosáhl po třech volebních porážkách. Vystavil na veřejnosti obrazy se svými činy, jak následovaly po sobě. Za druhého konsulátu zajal Persea, syna make donského krále lilippa, který se uchýlil k Samo thráckým božstvům. Projevil svými slzami účast s osudem poraženého nepřítele a potri čil, aby usedl vedle něho, ale přesto ho vedl ve svém triumfu. Třebaže v době této radosti ztratil dva syny, předstoupil před Md a děkoval osudu, že hrozila-li nějaká pohroma státu, byla vyrovnána jeho neštěstím. Za to viech n o mu lid a senát dovolil, aby o závodech v cirku nosil triumfální oděv. Kvůli jeho poctivosti a chudobě mohlo být po jeho smrti vyplaceno věno jeho manželce až po prodeji jeho majetku. 57. Tibenus Sempronius Gracchus, narozený ve velmi významné rodině, nedovolil odvést do vězení Scipio na Asijského, i když to byl jeho nepřítel. Jako prétor zvítězil v Gallii, jako konsul v Hispánii, za druhého konsulátu na .Sardinii; přivedl odtud takové množství zajatců, že jejich dlouhotrvající prodej dal vzniknout úsloví: *Kupte si Sardy J" Za své cen-snry rozdělil propuštěnce, kteří byli zařazeni do venkovských tribuí, do čtyř městských; kvůli tomu byl jeho kolega v úřadě Claudius obžalován lidem - jeho samotného chránila autorita. Když Claudia dvě třídy odsoudily, Tiberius přísahal, že půjde do vyhnán s tví spolu s ním, a tak byl obžalovaný Claudius zproštěn viny. Když se v Tiberiově domě odplazili z manželského lůžka dva hadi a věštby prozradily, že zemře pán nebo paní domu podle toho, bude-li zabit sameček či samička, dal z lásky k manželce Sempronii zabít samečka. 58. Publius Scipio Aemilianus, syn Paulla Makedonského, kterého adoptoval Scipio Africký, pronásledoval v Makedo- 7SIAVNť OSOENQSTI ftlMA^ 7 SLAVNĚ OSOfíNOSTI ftlMAY nii, kde byl s otcem, poraženého Persea tak vytrvale, že se vrátil do tábora až o půlnoci. Když byl Lucullovým legátem v Hispánii, porazil v souboji u mésta Intcrcatic nepřátelského vyzýva tele. Vystoupil jako první na hradby nepřátelského mésta. V Ahiee jako tribun pod velením Tita Manilia vysvobodil svým důmyslem a statečností z obležení osm kohort a dostal od nich zlatý věnec za záchranu. Když se ucházel o édilitu, byl /voleti komolém, .1111/ dosáhl předepsaného věku, a do šesti mésíců nato zničil Kartágo, V Hispánii dobyl Numantii - proto dostal jméno Numanujský - tak, že ji vyhladověl, ale před-lim upevnil kázeů vojska. Jeho nej lepším přítelem byl Gaius I.u hus; kdy/, byl poslán vyjednával s kuli, měl s m/I i o u kiomť něho dva otroky. Zpyšnélý svými úspechy řekl, že si myslí, že Gracchus byl zabit po právu, a když se lid ohradil, pravil: „Ať mlčí ti, pro néž je Itálie macecha, ne matka!"* a dodal: „Takové jsem prodával do otroctví.1* Protože jeho kolega Mummius byl poněkud pomalejší, podotkl Scipio jako censor v senátu: „Lituji bud toho, že jste mi dali kolegu, nebo že jste mi ho nedali.4' Když se vložil do záležitostí komise pro rozdílení pozemku, byl z ne n a daní nalezen doma mrtvý. Byl pohřben ze zahalenou hlavou, aby nebylo vidět zmodralá místa v obličeji. Jeho majetek byl tak mizivý, že po sobe zanechal 32 libry stříbra a dvě a půl libry zlata, 59. Aulus Hostilius Mancinus vytáhl v době své prétury proti Numantijcúm, ačkoliv véštná znamení nebyla příznivá a jakýsi hlas ho volal, aby se vrátil. Když přišel do Nu man tie, převzal vojsko od Pompeia a rozhodl se napřed zlepšit jeho kázeň, a proto s ním vytáhl do neosídlené oblasti. Toho dne, který byl pro Numantijské náhodou sváteční, slavili Numan-tijci svatby, a když se dva soupeři ucházeli o jednu pohlednou dívku, stanovil její otec podmínku, že se provdá za toho, kdo přinese pravici nepřítele. Mladíci sc vydali na cestu, a když vidí Římany n.i odchodu, jako by preliali, o/námí to doma. Čtyři tisíce Numan tí j ců v tu ránu pobilo dvacet tisíc Římanů. Na návrh svého kvestora Tiberia Graccha uzavřel Mancinus mírovou smlouvu podle podmínek nepřítele, Senát ji neschválil a vydal Mane i na Numantijcúm, ale oni ho nepřijali. Potom byl po auspiciích přiveden zpět do tábora a po/ději dosáhl prétury. řií). Lucius Mummius, nazvaný Achajský, protože dobyl Achaiu, byl vyslán jako konsul proti Kori titanům a při via st tlil si vítězství, které dobyl někdo jiný. Když totiž Mete Hus Makedonsky porazil Korinťany u Ilérakleie a připravil je o je-jie.h velitele Kriiol.ja, pospíšil si Mummius s liklory a několika jezdci do Metellova tábora a porazil Korinťany s jejich velitelem Diaiem u Leukopetry; Diaios uprchl do svého domu, zapálil jej, zabil svou manželku a hodil její tělo do ohně. Sám se otrávil. Mummius odvezl z Korintu sochy a obrazy jako válečnou kořist, a ačkoli jimi zaplnil celou Itálii, sám si domů nic nevzal. 61, Quintus Caecilius Metellus, poctěný jménem Make-donský za dobytí Makedonie, zvítězil jako prétor nad Lžiŕi-lippcm řečeným také Andriskos. Dvakrát rozdrtil Achaie a triumf nad nimi postoupil MummiovL Lid ho silné nesnášel kvůli přehnané přísnosti, a proto se stal konsulem jen s obtížemi po dvojnásobné prohře; za konsulátu podrobil v Hispánii Arbaky. U mésta Contrebíe poručil kohortám vytlačeným z pozic vrátit se zpět a zaujmout původní místo. Protože víechno dělal ze svého rozhodnutí a okamžitě, odpověděl jednomu příteli, když se ho zeptal, co bude dělat: „Spálil bych svou tuniku, kdybych si pomyslel, že ví o mém plánu," Byl otcem čtyř synů a ti ho o pohřbu nesli na ramenou k hrobu: tří z nich viděl konsuly a jednoho i triumíáto-rem. ■7 SLAVNÉ OSOBNOSTI ftÍMAy- KRIZĽ RÍMSKI RbľUBLIKY 62. Quintus Caecilius Metellus Numidský, který slavil tri-umfnad králem Iugurthou, nezařadil jako censor mezi obrany Quintia, protože lhal, že je synem Tiberia Graceha. Odmítl přísahat na Appuleiúv zákon, který byl prosazen násilnou cestou. Proto byl vyhoštěn ze země a žil v exilu ve Smyrně. Když byl pak na Calidiův návrh povolán zpět, dostal shodou okolností dopis se zprávou v divadle a nemínil se dát do jeho ctení dříve, než představení skončilo. Nechtěl pronést oslavnou řeč na manžela své sestry, protože ten se kdysi v rozporu se zákony protivil rozsudku. 63. Quintus Metellus Pius, syn Metella Numidského, Pius - Oddaný, protože bez ustání usiloval se slzami a prosbami o návrat svého otce, zabil jako pře tor ve válce se spojenci velitele Marsů Quinta Popcdia. Jako konsul skoncoval v Hispánii s bratry Herculei a vyhnal odtamtud Sertoria. Když se ucházel o préturu a pontifikát, dostal přednost před bývalými konsu.lv, přestože byl mladý. 64. Tiberius Gracchus, vnuk Scipiona Afrického od jeho dcery, schválil jako prétor Maneinovi v Hispánii jeho hanebnou smlouvu. Díky svým přesvědčovacím schopnostem vyvázl z nebezpečí, že bude vydán nepříteli. Jako tribun lidu navrhl zákon, aby nikdo nevlastnil víc než tisíc jiter půdy, Svého kolegu, který přitom použil práva veta, zbavil úřadu, což se předtím nikdy nestalo. Pak navrhl, aby se jednalo o penězích z Attalova dědictví, které mínil rozdělit chudým, Když si potom chtěl prodloužit svou pravomoc, vyšel na veřejnost, přestože znamení byla nepříznivá, kráčel na Kapitol a rukou ukazoval na svou hlavu a tím gestem svěřoval svůj život do rukou lidu. Nobilové si jeho gesto vyložili tak, jako by se dožadoval královského diadému. A když konsul Mucius SLAVNÉ OSOBNOSTI ftÍMA jednal váhavé, Seipio Nj.ska přikázal, aby ho následovali ti, kdo chtějí zachránit stát, šel za Grakchem na Kapitol a postaral se o jeho likvidaci, Édil Lucretius vhodil jeho tělo do Tiberu; proto se mu říkalo Hrobař. Aby se Nasica vy h mil vlně nenávisti, byl uklizen do Asie jako tilulární vyslanec. 65. Gaius Gracchus si vylosoval jako kvestor nezdravou Sardinii, a když jeho nástupce, který lni mel vystřídat, nepřicházel, vzdálil se odtamtud o své vůli. Odrazil obvinění, že měl podíl na vzbouření v Asculu a ve Fregellách. J ako tribun lidu navrhl pozemkové a obilní zákony a v senátu podal návrh, aby byli vysláni osadníci do Kapuy a Tarentu. Ustanovil sebe, Fulvia Flakka a Gaia Crassa triumvir)' k přidělování půdy. Když tribun lidu Minucius Rufus navrhoval zákon, který by rušil jeho zákony, odebral se Gracchus na Kapitol; a když tam byl v davu zabit hlasatel konsul a Opimia Antyllius, sešel na fórum a nerozvážně narušil průběh schůze svolané tribunem lidu. Kvůli tomu byl povolán do senátu, ale nedostavil se a s ozbrojenými otroky obsadil Avcntín. Když přemožen Opimiem seskakoval z podia chrámu I uuy, vymkl si kotník. Zatímco jeho přítel Fomponius odolával pronásledovatelům u Tri^eminské brány a Publius Laetorius na dřevěném mostě, dorazil do háje bohyně Furiny. Tam se bud zabil sám, nebo mu pomohl odejít ze světa jeho otrok Euphoros. Jeho hlava, kterou Opimiovi přinesl Grakchův přítel Septimuleius, byla vyměněna za zlato, a aby byla těžší, bylo do ní nalito olovo, 66. Marcus Livius Drusus, Člověk se skvělým původem i skvělou výmluvností, ale cti žádostivec a povýšenec, uspořádal v édilském úřadě velkolepé hry. Když při nich jeho kolega Rcmmius podotkl něco o zájmu státu, opáčil: „A co je tobě do našeho státu?" Jako kvestor nechtěl v provincii Asii užívat žádné odznaky moci, aby jejím ncjvýznamnéjŠťm symbolem byl jen on sám, V hodnosti tnbuna lidu slíbil Latinům římské občanství, lidu půdu, jezdcům senát, senátu soudy. 7 SLWNŕ. OSOBNOSTI fíjMAy 7 SLAVNĚ OSOBNOSTI ftlMÄy Byl více než štědrý - dokonce sám prizn.il, že nezanechal k rozdání nikomu nic kromě vzduchu a bláta. A tak když už neměl peníze, dopustil se víckrát nevhodného jednání. Předního mauretánského muže Magudulsu, který kvůli sporům utekl od Eciccha, zradil králi za peníze a ten ho hodil pod nohy slona. Syna numidského krále Adherbala drze! doma jako rukojmí a don tál. že mu jeho otec dá potají výkupné. Svému nepříteli Caepionovi, který se stavěl proti jeho opatřením, vyhrožoval, žc ho shodí z Tarpejské skály. Kon-sulovi Philippovi, který se postavil proti návrhům agrárních zákonů, zakroutil na shromáždění lidu krkem tak, až mu z nosu vytryskl proud krve. O li: řekl, že je to omáčka z kvičal, narážeje tak na konsulův prepych. Potom se t. výsluní přízně ocitl v nemilosti. Zatímco lid se radoval z darovaných pozemků, ti, kdo o ně přišli, byli nešťastní, jezdci vybraní do senátu byli potěšeni, ti, kteří byli opomenuty si stěžovali, senát byl nadšen zastoupením na soudech, ale těžce nesl, že se o ně musí dělit s jezdci. Proto byl Livius znepokojený, zda se mu podaří odložit požadavky Latinů, kteří se dožadovali slŕ»; beného římského občanství, na pozdější dobu, a náhle se zhroutil na veřejnosti buď v epileptickém záchvatu, nebo po vypití kozí krve. Domů ho donesli položivého. Po celé Itálii se konaly oficiální sliby bohům za jeho zdraví. Ale když Latinové cli trh zabil na Albské hoře konsiila Philippa, v.no val ho. Proto byl v senátu obviněn, a když se vracel domů, padl rukou vraha, který se přimísil do davu. Nenávist za vraždu padla na Philippa a Caepiona. 67. Gaius Marius, sedminásobný konsul, rodák z Arpina, nízkého původu, zastával první úřady náležitě po pořádku, ale konsulat získal, kdy/, jako legál v Numidii očeriiovai Metella. Zajatý lugurtha byl veden před jeho triumfálním vozem. Následujícího roku se stal znovu konsulem, porazil Kimhry v Gallii u Aquae Sextiae, Teutony v Itálii na Raudij- ské pláni a slavil nad nimi triumf. Když zastával v řadě za sebou šestý konsulát, dal z usnesení senátu zavraždit dva buři re, tribuna lidu Appuleia a prétora Glauciu. A když na iulpiciův návrh svévolné odňal Sullovi provincii, byl jínvpo-ražen a ukryl se v bažině u Minturn. Tam ho našli a vsadili ilo žaláře, kile však rozhodným výrazem ve tváři odzbrojil vraha, kterého za ním poslali. Na loďce, kterou získal, sc přepravil do Afriky a tam žil dlouho ve vyhnanstvu Potom byl V období Cinnovy vlády povolán zpět, sestavil vojsko z otroků propuštěných z robotáren, porazil nepřátele, pomstil se jim za křivdy a v sedmém konsulátu spáchal, jak někteří tvrdí, sebevraždu. 68. Gaius Marius, Mariův syn, se stal konsulem ve dvacc-n sedmi letech-Jeho m.ilk.i oplakala lak piedúsllé vysoké po stavení. Byl podobný otci svou zuřivostí; obléhal senát se zbraněmi v rukou, vraždil nepřátele a jejich mrtvá těla naházel do Tiberu. Při přípravě války proti Sullovi usnul u Sacri-poriu pod sirým nebem unaven bděním a námahou, byl poražen za své nepřítomnosti a účastnil se tak útěku, nikoliv boje. Uprchl do Praencstc, kde ho obléhal Lucretius Afella, a když se pokusil o útěk podkopem a zjistil, že cesta je všude uzavřena, nastavil hrdlo Pontiovi Telesittovi, aby ho probodl. 69. Lucius Cornelius Cinna, straíný ničema, který ničil stát s ne]větší krvilačností. Za svého prvního konsulátu navrhoval zákon o návratu vyhnanců, ale jeho kolega v úřadě Octavius se proti návrhu postavil a Cinna zbaven hodnosti uprchl z Ríma jako soukromá osoba. Ale když propustil otroky na svobodu, porazil své protivníky, dal Octavia zabít a obsadil Janikul. Sám se jmenoval konsulem podruhé a potřetí. Za čtvrtého konsulátu, když připravoval válku proti Sullovi, ho v Ankoně ukamenovalo vojsko za přehnanou krutost. 70. Flavius Fimbria, nepříčetně ukrutný Cinnův pomáhač, odešel do provincie Asie jako legát konsula Valena slavní"; osobnosti říma Flacca, a když byl pro neshody s ním zbaven funkce, podplatil vojsko a dal jeho velitele zavraždit. Prisvojil si ve lit cl ski pravomoci, vstoupil do provincie a vyhnal Mithridata z Pergamu. Poručil zapálit Tróju, protože mu otevřeli brány s váháním; oheň se vsak nedotkl Minervina chrámu, což se stalo z boží vůle, jak nikdo nepochyboval. V Tróji dal také štít poplivej sekerou vojenské velitele. Pote ho Sul la oblehl v Per> gamu, a když ho podplacené vojsko opustilo, spáchal sebevraždu. 71. Viriafhus, Lusitánec, nejprve pro svou chudobu námezdný voják, potom pro svou hbitost lovec, pro smělost bandita a nakonec vojenský velitel, začal válku proti Římanům a porazil jejích velitele Claudia Unimana a potom Gaia Nigídia. Rozhodl se raději požádat Popilia o mír jako neporažený, než se dát porazit, ale když odevzdal všechno ostatní a ponechal si zbraně, začal s válkem znovu. Protože ho Caepio nemohl porazit, podplatil jeho dva pomocníky, aby ho opili a zmoženého vínem zabili. Toto vítězství senát neuznal, protože bylo zaplaceno. 72. Marcu s Ae mílius Scaurus byl urozený, ale nemajetný, neboť jeho otec, byť původem patricij, se živil prodejem uhlí. Sám byl zprvu na vahách, yda má usilovat o úřady nebo se zabývat peněžnictvím. Ale byl dobrým řečníkem a díky tomu si vydobyl slávu. Nejprve získal vyznamenání v Hispánii; na Sardinii sloužil pod Orestovým ve lením, J ako édil věnoval své sily spise soudnictví než pořádání her. V hodnosti prétora byl poslán proti lugurthovi, ale ten ho podplatil. Jako konsul navrhl zákon o druzích a množství pokrmů podávaných na hostinách a o hlasovacím právu propuštěnců. Prétorovi Pub-liu Deciovi, který zůstal sedět, když kolem něho procházel, přikázal vstát, roztrhl mu logu, rozbil křeslo a nařídil, aby nikdo nechodil k jeho soudu, V hodnosti konsul a podrobil Ligu ry a Tau risky a slavil nad nimi triumf. Za své censury po- z SLAVNÉ OSOBNOSTI RlMA i' stavil Aemiliovu silnici a Mulvijský most. Těšil se takové vážnosti, že na jeho radu se postavil Opimius proti Gracchovj a Marius proti Glauciovi a Saturninovi. Svému synovi, který opustil strážní místo, zakázal přijít na své oči a ten z hanby spáchal sebevraždu- Když ho již starého zažaloval tribun lidu Varius, že dohnal spojence a Latium do zbraně, zeptal se před lidem: „Sucronský Varius tvrdí, že Aemilius Scaurus dohnal spojence do bojů, Scaurus to popírá. Komu z nich se podle vás má věřit spíše?" 73. Lucius Appuleius Sa tu minus, buričský tribun lidu, navrhl zákon, aby bylo veteránům přiděleno v Africe sto jiter půdy na hlavu a thtél si tak získal přízeň Mariových vojáků. Kolegu Baebia, který návrh vetoval, zneškodnil tak, že poštval lid, aby po ním házel kamení, Prétorovi Glauciovi, který konal soud toho dne, kdy on svolal shromáždím lidu, rozbil soudcovské křeslo za to, že mu odlákal část publika, a tím si chtěl získat u lidu ještě větší oblibu. Nastrčil jakéhosi propuštěnce, aby tvrdil, že je synem Tibcria Gractha. Předvedenou sestru Gracchů Sempronii, která to měla dosvědčit, však .mi hrozby nepiiměly uznat lakovou pohanu rodiny. Po za vraždění Aula Nunnia, který se ucházel spolu s ním o tribunát lidu, byl opét zvolen a určil pro nové osadníky Sicílii, Ach.u u a Makedonii a zlato získané Caepionovým uskokem nebo zločinem dal na koupi pozemků. Tomu, kdo nebude přísahat na jeho zákony, pohrozil vyhnanstvím. Když mnozí nobilové proti tomu návrhu vystupovali a křičeli, že hřmělo, řekl: „Nebudete-li zticha, začnou v tu chvíli padat kroupy," Metelíus Numidský dal přednost vyhnanství před přísahou. Kdyi se Saturninus stal tribunem potřetí, dal zabít Mummta, který se ucházel o préturu zároveň s jeho nohsledem Glau-ciou, aby se prétorem mohl stát Glaucia. Marius vyzbrojený usnesením senátu, podle něhož se mají konsul o ve postarat, aby stát nedoznal újmy, pronásledoval Saturnina a Glauciu ~7 SiAVNť OSOBNOSTI klMAy na Kapitol, kde je oblehl, a za největšího vedra přesekl vodovodní trubky a tak je donutil, aby sc vzdali. Když se vzdali, nebylo dodrženo slovo, které jim bylo dáno. Glauciovi zlomili vaz, Appuleius utekl do kurie a byl zabit kameny a střešními taškami shazovanými shora dolů. Jeho hlavu nosil jakýsi senátor Rabirius pro posmech od hostiny k hostiné. 74. Lucius Licinius Lucullus, příslušník nobility, dobrý řečník, bohatý člověk, uspořádal jako kvestor velkolepě hry. Potom pomohl M uren o vy m prostřednictvím kons uloví Sullovi získat v Asii Mithridatovo loďstvo a v Alexandrii náklonnost krále Ptolemaia. Jako prétor spravoval velmi spravedlivě Afriku. Když byl vyslán svojskom proti Mithridatovi, vyprostil svého kolegu Cottu z obležení v Chalkédonu. Zbavil obležení město Kyzikos. Mithridatovo vojsko přemohl v boji i vyhladověním a samotného Mithridata vypudil z jeho království, tedy t Pontu, A porazil ho s velkým úspěchem jefitě jednou, i když ho podporoval arménský král Ti^ránés. Oblékal se výstředné a byl vášnivým sběralclcm soch a obrazů. Když se mu potom zkalila mysl a pomátl se, stal sc jeho opatrovníkem jeho bratr Marcu s Lucullus. 75, Cornelius Sul la, podle svého šťastného osudu nazvaný Felix (Šťastný), Když ho jako malého nesla chůva, pronesla žena, kterou potkali: „Buď zdráv, chlapče, který přinášíš štěstí sobě i státu." Ačkoliv po ní pátrali, aby zjistili, co to znamená, nebyla k nalezení. Když byl Mariovým kvestorem, vydal mu Bocchus Iugurthu. Jako legát odvedl dobrou práci ve válce s Kimbry a Teutony. Vykonával městskou préturu. V hodnosti prétora spravoval provincii KilikiL Ve válce se spojenci porazil Samnity a Hirpiny. Postavil sc proti Mariovi chtějícímu odstranit sochy, které dal postavit Bocchus, Jako konsul si vylosoval Asii a porcii Mithridata u Orchomenu a Chairóneie, nad jeho velitelem Archcláem zvítězil v Athénách, dobyl zpět přístav Peiraieus a Médy i Dardany pora/il na pochodu, Poté, SLAVNÉ OSOBNOSTI fclMA co na Sulpiciův návrh bylo převedeno velení na Maria, vrátil se do Itálie, podplatil nepřátelské vojsko a vyhnal Carbona z Itálie, Maria porazil u Sacríportu a Telesina u Collinské brány. Když byl Marius zavražděn v Praeneste, označil se v ediktu za Šťastného, Má prvenství v tom, že zveřejnil seznamy proskribovaných. Devět tisíc občanů, kteří se mu vzdali, dal povraždit v Obecním domě. Zvýšil počet knéží, omezil tri-bunskou pravomoc. Když uspořádal poměry ve státě, diktaturu složil. Lidé mu pak začali dávat najevo své pohrdání, a proto odešel do Puteol. Tam zemřel tia liiriózu, 7ft. Mithridalés, potilský král, potomek jednoho / otuYh pověstných sedmi Pcrsanů, vynikal silou ducha i fyzickou zdatností, takže byl s to řídit šestispŕeží a mluvil padesáti jazyky. Když Římané válčili se spojenci, vypudil Nikoméda z Bíthýnie a Ariobarzana z Kappadokie. Rozeslal dopisy po celé Asii, abv určitého dne zabili každého Rimana. A to se ta-ke sulo. Obsadil Řecko .i všechny ostrovy s vviirukou Rhodu, Porazil ho Sulla, jeho loďstvo zajal Archeláovou zradou, jeho samotného na hlavu porazil u města Dar danu a byl by ho za-ial, kdyby nespěchal proti Manovi a nerozhodl se uzavřít mír za každou cenu. Potom ho porazil za dost tuhého odporu Lucullus, Nato byl poražen v noční bitvě Pompeiem a utekl do svého království, kde byl za povstání obyvatelstva pod vedením syna lumaka obležen v pevnosti a sáhl po jedu. Ten vsak působil pomalu, protože jeho organismus V minulosti posílený protijedy účinkům jedu odolával, takže zavolal zpět gallského vraha Bithoca, kterého předtím od činu odradil pevný výraz jeho tváře, a pomohl mu, když se jeho ruka při ráně třásla. 77, Gnacus Pompeius Magnus stál za občanské války při Sullovi a choval se tak, aby si ho Sulla co nejvíce oblíbil. Od proskribovaných získal bez boje nazpět Sicílii. Numidii odňal Hierbovi a vrátil Massinissuvi, Slavil triumf, když mu SLAVNÉ OSOBNOSTI ŘÍMA bylo dva cd šesl Icr. VVIin.ii jako soukromá osoba / Itálie Lepida, který chtěl zrušit Sullova nařízení. Porazí] Sertoria, když byl vyslán do Hispánie jako prétor s prokonsulskou pravomocí, Potom během ŕ ty fičet i dní zneškodnil piráty. Tigrána donutil, aby se mu vzdal, a Mithridata k sebevraždě jedem. Pak pronikl s obdivuhodným úspěchem na severu na území AlbánQ, Kolchú, Hcniochú, Kaspiů a Hibérů, na východe na území Farthůf Arabů a 2idů a vyvolal tam velké zděšení. Byl první, kdo pronikl ke Kaspickému, Rudému a až k Arabskému moří. A brzy nato, když si triumvirové rozdelili svět a Crassovi připadla Sýrie, Caesarovi Gatl ie, jemu Mesto, přikázal po Crassové smrti Caesarovi^ aby rozpustil své vojsko. Caesarovým nepřátelským pochodem na Rím byl z Města vyhnán, a když byl u Pharsalu poražen, ulekl se lít] kráíi Ptolemaiovi v Alexandrii. Na příkaz krále byl jeho rádci Achilleu a Potheinem zabit (Pompeiův bok probodl dýkou Ptolemaiův preíekt Septi-mius před očima jeho manželky a dětí. Až po jeho smrti mu mečem usekli hlavu, což bylo až do té doby neslýchané. Bezhlavý trup, který se houpal v Nilu, spálil na hranici ,Serj vius Codrus, pohřbil jej a na náhrobek dal napsat: „Zde leží Veliký.* Hlavu zabalil Ptolemaiův náhončí Achillis egyptským plástem a předal ji s prstenem Caesarovi, len se neudržel slz a dal ji spálit s mnoha drahými vonnými oleji,) VÍTĚZOVÉ CAESAR A AUGUSTUS 78. Ca i us lulius Caesar nazvaný Divtts (Božský) z úcty k tomu, co vykonal, odešel s Thermem do Asie jako jeho doprovod, a protože se často zdržoval u bíthýnského krále —7 S LAVN ť OSO ft N OSTI kí M A s- 1 Níkoméda, utrpěl újmu na své pověsti, Potom vyhrál soud nad Dolabellou. Pirátům, kteří ho zajali při studijní cestě na Rhodos, složil výkupné, ale později je zajal a potrestal. Jako prétor podrobil l.usitánii a potom Gallii od Alp až k Oceánu, přepravil se na lodích dvakrát přes Oceán a podmanil Británii, Protože Pompeius zamítl jeho triumf, donutil ho Caesar opustit Rím a porazil lio v okolí Farsálu. Když mu přinesli jeho hlavu, plakal a dal jí s poctami pohřbít, Brzy nato, když ho sevřeli v obležení Ptolemaiovi rádci, pomstil Pompeiovu vraždu jejich i Ptolemaiovou smrtí. Pouhou svou pověstí zahnal na útek Mithridatova syna Farnaka, V Africe porazil Tubu a Scipiona, v Hispánii u městečka Mundy v obrovské řeži Pompeiovy syny, Potom odpusti] svým přátelům a se zbraněmi odložil i mstu, neboť dal zabít pouze Lentula a Afrania a Sullova syna Fausta. Senát ho jmenoval doživotním diktátorem. Byl zavražděn, v senátu třiatřiceti ranami z Cassiovy a Brutovy iniciativy a když bylo jeho mrtvé tělo vystaveno před řeč n iš těm na lom, skrylo prý slunce svou tvář, 79, Caesar Octavianus se dostal z rodiny Octaviů do rodiny Tuliu a porazil jako mstitel a dédic Caesara Tulia v Makedonii Bruta a Cassia, iniciátory Caesarovy vraždy. V sicilské úžině zvítězil nad synem Gnaea Pompe ia S extern, který bojoval za dědictví po svém otci. U Actia v Ambrakijském zálivu porazil definitivně Marka Antonia, který jako konsul spravoval Sýrii a uvízl v tenatech Kleopatřiny lásky. Zbylou část světa dobyli jeho velitelé. Fa trhové mu sami od sebe vrátili odznaky legií ukořistěné C ras sov i. Indové, S ky triové, Sarmate a Dákové inu poslali dary, i když je nepodrobil. Vlastnoručně zavřel brány dvojhlavého lana, které byly před ním zavřeny dvakrát, poprvé za Numy, podruhé po první punské válce. Sta] se diktátorem na doživotí a senát mu dal jméno božský Augustus za to, co vykonal, -7SLAVNÉ OSOBNOSTI fcÍMAy- PO BAŽEN J 80, Cato, který dosáhl hodnosti prétora, byl pravnukem Catona „Censora1* a přestože byl vychován v domě svého strýce Drusa, nedal se prime"t ani úplatou ani pohrůžkami Quinta. Pop ľ dus Silona, představitele Marsů, aby řekl, že stojí na straně spojenců. Když byl poslán v hodnosti kvestora na Kypr, aby odLud dopravil peníze, dědictví po Ftolemaiovi, přivezl je s naprostou poctivostí. Dále přednesl v senátu návrh na potrestání spi klenců. V občanské válce se přidal na Pompejovu stranu a po jeho porážce převedl vojsko africkou pouštní oblastí a předal velení, které mu bylo svěřeno, bývalému konsulovi Scipionovi, Po porážce pompejoveú odešel do Utiky, kde vyzval svého syna, aby se pokusil získat Caesarovu milost. Sám přečetl Platónovu knihu o smrti jako o dobru a spáchal sebevraždu, SI. Marcus Tullius Cicero, původem z Arpina, měl otce římského jezdce a odvozoval svůj původ od krále Tita Tatia, Jako mladý muž prokázal při Rosciově procesu své řečnické schopnosti a svou nebojácnost ve vztahu k Suílovým přívržencům. Proto se obával nepřízně a odešel na studia do Athén, kde horlivě poslouchal akademika Antiocha. Potom se odebral na studium řečnic tví do Asie, pak odešel na Rhodos, kde byl jeho učitelem tehdy nejslavnéjší řecký rétor Molón, který prý litoval, že Cicero připraví Řecko o prvenství v řečnickém umění. Jako kvestor spravoval Sicílii, jako édil se postaral o Venův trest /a vykořisťování provincie. V hodnosti prétora vyčistil Kiíikii od námořních pirátů. V konsulském úřadě dal potrestat smrtí účastníky spiknutí. Z podnětu Caesara a Pompeia, na které zaútočil jako na podezřelé ze snahy uchopit moc ve státě se stejnou otevřeností jako na Sullovy stoupence, ho z osobní nenávisti poslal do vyhnán- SLAVNÉ OSOBNOSTI ftlMAi ství Publius Clodius poté, co si získal pro svůj návrh konsu-ly Pisona a Gabinia, kteří jeho zásluhou dostali za odměnu správu provincie Makedonie a Asie, Nato se vrátil zpět na návrh samotného Pompeia a v občanské válce se přidal na jeho stranu. Po Pompeioví porážce dosáhl od Caesara milost, aniž se o to přičinil. Po jeho smrti podporoval Augusta, Antonia prohlásil nepřítelem státu. A když se Caesar, Lepidus a Anton i us ustanovili triumviry, bylo zřejmé, že se dohodnou, jen pokud bude Cicero usmrcen. Když za ním Anronius poslal vrahy, dozvěděl se Cicero o hrozící smrti ze znamení daného havranem ve chvíli, kdy právě odpočíval ve For-miích. Byl zabit na útěku. Jeho hlavu donesli Antoniovi, 82, Marcus Brutus, kráčející ve šlépějích svého strýce Catona, studoval v Athénách filozofii a na Rhodu rétoriku. Společné s Antoniem a Galiem milovali herečku pantomimy Kythéridu. Jako kvestor nechtěl doprovázet Caesara do Gallie, protože s jeho počínáním nemohl souhlasit žádný dobrý občan. Se svým tchánem Appiem byl v Kilikíi, a třebaže jeho tchána stihla obžaloba, že provincii vykořisťoval, jeho vlastní pověst neutrpěla ani v nej menším. Za občanské války ho Cato přivedl z Kilikie nazpět. Přidal s c k Pompeioví, a když byl Pompeius poražen, dosáhl od Caesara milost a spravoval v prokonsulské hodnosti Gallii. Přesto však Caesara zavraždil v senátu spolu s ostatními spiklenci, A protože ho stihla nenávist Caesarových veteránů, byl poslán do Makedonie. Když ho Augustu s porazil na pláni u Filipp, nastavil hrdlo Stratonovi, aby ho probodl. 83, Gaius Cassms Longmus byl Crassovým kvestorem v Sýrii, a když byl Crassus poražen, shromáždil zbylé vojsko a vrátil se do Sýrie. U řeky Orontu porazil velitele perského krále Osaka. Potom skoupil syrské zboží, a protože s ním špinavé obchodoval, říkali mu Hokynář. Jako tribun lidu se postavil proti Caesarovi, V občanské válce stál na Pompeiově SLAVNĚ OSOBNOSTI JU MA 'v -7 slavné osobnosti ftfMAr straně a velel loďstvu, Caesar mu dal milost, a přesto Cassius společné s Brutem proti němu zorganizoval spiknutí a řekl komusi, když při Caesarove vraždě zaváhal: „No tak, bodni kvůli mní!" Potom shromáždil v Makedonii velké vojsko, spojil se s Brutem a byl poražen na pláni u Filipp. Protože se domníval, že v boji podlehl i Brutus, ačkoliv ten Caesara porazil, požádal propuštěnce Pindara, aby mu probodl hrdlo. Když Anton i us uslyšel o jeho smrti, zvolal prý: „Vyhrál jsem!" H 4. Sex tu s Pompeius, poražený v Hispánii u Mondy, shromáždil po mihu svého bratu /hýle vojsko .1 smířil n,i Sicílii, kde otevřel násilím doly s otroky a obsadil more. Podvázal lodní dopravu zboží a tak sužoval Itálii. A protože se mu na moři dařilo, prohlásil se Neptunovým synem a obětoval bohu moře býky s pozlacenými rohy a jednoho koné. Když uzavřel s Antoniem a Caesarem mír a hostil je na lodi, podotkl vtipné: „Toto jsou mé skořápky m, protože Antoni us zabral jeho dům Ve Skořápkách. Poté, když Autonius smlouvu s ním porušil a Augustus ho zásluhou Agrippy porazil v námořní bitvě, uprchl do Asie a tam ho zabílí Antoniovi] vojáci. 85. Marcus Anton his, Caesarův doprovod na každé výpravě, učinil o slavnosti Luperkálií pokus vložit mu na hlavu královský diadém a po smrti mu přiřkl božské pocty. Vůči Augustovi se zachoval vé rol o 111 ně a byl jím poražen u Mu-tiny. Když byl zdolán v Pcrusii vyhladověním, uprchl do Gallie. Tam si přibral za svého kolegu Lepida. Bruta zabil poté, co jeho vojsko podplatil, a když obnovil svůj vojenský potenciál, vrátil se do Itálie a usmířil se s Caesarem. Stal se jedním z triumviru a začal proskribovat své odpůrce, na prvním místě svého strýce Lucia Caesara, Byl vyslán do Sýrie a zaútočil na Parthy, kteří ho však porazili, takže přivedl do Egypta sotva třetinu ze svých patnácti legií. Tam podlehl Kleo patři ně lásce a u mysu Actia Augustovi, Vrátil se do Alexandrie a poté, co usedl v královském hávu na královský trůn, spáchal sebevraždu. S 6, Kleopatra, dcera egyptského krále Ptolemaia, vypuzená svým bratrem a zároveň manželem Ptolemaiem, kterého chtěla připravit o královský trůn, přišla v době občanské války za Caesarem do Alexandrie a pro svou krásu a za své tělo od něho získala Ptolemaiovo království i Ptolemaiovu smrt. Byla tak velice vášnivá, že se často p rošti tu ovála, tak velice krásná, že mnozí za noc s ní platili svou smrtí. Potom se přimkla k Antoniovi, byla společně s ním poražena, a když předstírala, že za něj koná tryznu, zemřela v jeho mauzoleu tak, že si k tělu přiložila hady, ľ(l/NAMKY EUTR0P1US DVI = Odkaz, na Deviris illmtúbm arbh Rsifittí, Slávne osobnosti mesta Ríma TVní kniha * Pdrru V&ktttwi- Flaviuí Valensf římský císař v letech 364-J7S; po vitŕzství v bojích s Vizigoty (367-3Ŕ9) /ískal titul Maxim lis G otluc us Veliký Gotský. * Římské dejiny - Na první m isto se v rímskych historických dílech kladla nejdúležitéjší slova vypovídající a jejich obsahu. * 1,1 ŘimtkcintpéritiW.., Zai't'ndRatautw - PndmhnÉ a poutavé vy přiví legendární historii Ríma a liti historii řůndté iq-mhliky Ti ins I.ivius ve svých Dějin Jó, Eutropiovo podání je velmi zhustené a musí být konfrontováno s vypravením a zprávami jiiiýeh autorů, aby byl obrai o událostech úplnéjíi a presnejší. * v třetím roce fcste olympiády - První olympiáda se /pravidla datuje do roku 776, sestá do roku 756. Rok založení Ríma je zde udán jako ľ réti rolí Srsté olympiády, tj. pf. Kr. Tak in \Ai- udav.) Vatro, Následuje dalate /„dní en í ftíma ůd pádu Trópe (1148), coí je rok 754 pf. Kr. V záveru s vrhu díla (10,17) Eutropius poznamená vi v souvislosti s mírem uzavřeným Lisařem lovianem r, 363, že od vzniku římského Státu uplynulo 11 Ifl let, co* znamená, že na rom místé předpokládá uložení Ríma r. 754 pí. Kr. Na nŕknbka místech je vÄak nutno přepokládat, že Eutropius, nebo spise jeho pramenu, vychází z jiných roků založení Ríma; 752 pf, Kr., 751, 750 i 756 pi, Kr. Je tedy zrejmé, že přebíral své údaje z pramenů a neupravovjj je pote, eo lij wj hyl m/liudl |jkj ilaLii, lI.Mlili /.í\uža-.\i Kini.i. i>ližši n ituitiMCt i odkazy na další literaturu na toto téma lze nalézt u W. den Bocra, Some Minor Roman Histomus. Leiden L J. Brill 1972, [24 nm nebo v komentári F. L Müllen (viz ediční poznámka J, Existence různého datování počátků Říma je známá, např podle Polybia a Catona byl Rim založen r, 73! př. Kr,, podle analisty Fabia Pierota r, 748 př. Kj. atd. * 1,2 přijal do obce mnoho lidí z okolí - Podle vypravení římského historika Lívia. (1,8) přijal Itomulus do místa zvaného Asylům (řec, ne- bUTROPIUS durknutclné) uprchlíky jak svobodného původu, lak otroky. Slo zejména o Sabiny, kteří pod vedením Tita Tatia naložili osadu na Kapitolu, zatímco Romulus a obyvatelé Alby Loniry sídlili na Palitínu. * Cdertinsftt, Atittmrtattké, Krmtumimké - Cacnina bylo latinské mčs-1o v uejblizsí blízkosti Ríma, Antemnae ležely v [jnu v ústí reky Aiiicuu do Tibcni, Cnislumerium se rozkládalo na levém břehu Tiberu, severné od Říma, ■ Sabiny - Sabinove, kmen íijíeí v oblasti severovýchodné od Ríma, byli podle tradice předky väech sabellských kmenů včetné Samnitů. Hráli úlohu v římských legendách, jako je vypravení o únosu kabinek, o válce, která poté následovala, i smířeni, které vedlo k za-ílenŕní.Sabinu do římské komunity. * porazil... Pideniké a Vejtiwy - Město Pideny leíelo v Latiu severní od Ríma, Veje v Etrurii severozápadné od Ríma. - vládli v Říme senátoři tífidajk* te po piti únteh - Podle Livia (1,17) vládli senátoři ve skupinách po deseti pŕt dní a pak byli vystřídáni další desítkou. 4 1,4 vevzddtenoíiiiesíi... mil - Římská míle = asi 1,5 km. * 1,5 založil utěšit! - přístavní Ostii, ■ 1 ,ň paitavil v Římě tirk - Okus Maximsts v údolí mezi svahy ľalíiínu a Aventínu, * z&kéit Římské hry - Lttdi Hamáni byly zas vrceny Jovovi; slavily se vsak aí od r. 366 pf, Kr., zprvu po dobu jednoho dne, pozdřji se počet dní her zvýšil. Konaly se při nich jízdní závody, prsní[ zápasy, později byla zavedena i seénicld představení. * zaťal st stavhau Kapitolu - ľhdle livia (1.3tí) ptdožil základy chrámu na Kapitolu, který pak dostaví] Tarquinijs Superbus, 1,7 Stmm Títliius - O latím římském králi existuje dvojí tradice, jedna zastoupená n Livia, jíž |c podobne Ľutropiovo lícení, druhá identifikuje Servia s etruským Mastarnou (etr. macitma - lat, ma&isttr - velitel). ■ římské hradby tibthné příkopy - Zbytky hradeb v Rímé, které se označují jako Serviovy, jsou však až ze 4, stol. pr. Kr. " 1,8 podrobil města Gabit a Sittsstt Pomtiii - Obé mřsta ležela v Latiu; Suessa byla původní volské, pozdí ji latinské místo v oblasti Pomptinských bažin. * TarqHiniui mladli - Scxnís ' i arq u in i us. ľUŕNÁMKY * Brnom, ktetý byt dnkartfr i Tarsuimtm príbuzný - Podle legendy byt Brutus synem jeho sestry Tarquinie * Poti, (o vlMl ityňA&sAítí ttt - Podlí Lívia (L 60) vládl Tarquiniu! oupcrbus dvacet p*t let. * sedm krdlu (vtádřtt) (foiftí ítyhctt tři roky - Livius (1,60) má odchylný údaj - uvidí 244 roky, ■ 1,9 sídli viek Ä/íWrt .., dva kútuulfsvt - Zprvu byli úředníci stojící v čele Ríma nazýváni praeleres ("praeiiores), ť\. ti, ktcŕí i duu vpredu. Pravdepodobní vsak jde o přizpůsobenou mylnou eiyinologii ťíruského slov j purtb. názvu vysokého etruského hodnostáře prevzatého z ctnistiny, ■ Lnem Vilikus Publicala - Pratnown Valéria Ftblkoly bylo ve tečnnsti Publius. ■ tbrůRttihiil ivikř mnoíitvi radit - V lat. originálu je síce výra/ gentes, avšak podle Lívia (2,6) byl Tarquiniu s podporován hlavní etruskými městy Tarquiniemi a Vejemi, * 1,11 í potnvťí tttttikéku krák Pursenw? - Poraním byl vladařem v etruském mčstč- Clusiu (dn, Chiuai), * odebral se ,,. do Tušenia - f udíc jiné tradice odešel Taruumius do místa Caere v jižní Etrurii a porcím k Aristodémovi, vládci vc mčsiŕ Cumae. * Páxébo mhu ztmřtl - Zde i na jiných místech udává Eutropru* roky jinak než Livius a jeho údaje je treba srovnávat s jinými autoritami, - náklady na jeho pubhb - Podle Li via byly náklady na pohřeb l\iblieoly hrazeny ze státní pokladny. U Eutropla došlo - podobné jako i u dalíích autorů - k smí Sem dvou knnsulů Valériu, z r. 509 př. Kr, a r. 460 př- Kr. Lid hradil náklady na pohřeb kun sula z r. 460 př. Kr. Navíc podobtii účast lidu na pohřbu ob líbená ho, nemaj cmŕho hrdiny se zřejmě stala Ioíhs fvmifítttttf. ■ 1,12 vláda Augusta ...a před ním ... Catsara byla . r. ditoaturo-u -Augustu* na rozdíl od Caesara diktaturu mu nabízenou r, 22 př, Kr. odmítl. ■ 1,13 Ssillnai lehu mku po ;. Pitní QttfHtutí CiminnatuszahnatPftunestikt - lento Cincinna-nu, svil diktátora Cincinmla, byl několikrát vojenským tribunem s konsuískou pravomoci, obyvatele města Praeneste, ležícího jihovýchodně od Řtiua, však porazil jako diktátor až r. iSO pŕ. Kr, ■ 2,3 po ityři roky nebyly ve Ateste obsazovány iysoké úřady - Po l.ivia (6,35) nebyly obsazovány po dobu pěti let. ■ 2,4 Zií kutihtiíálti i.ni ta (iettítaa a Quinta Senálta - r. 365 př. Kr. ■ 2,5 diktatur Titus Qitintm - Jde o T. Quinctia IVnna (Poena), který byl diktátorem ai r. 361 př. Kr, • za řekou Artierum - Přítokem Tiberu, hranicí mezi Latiem a Sabin-skcm. • Lučila Aianlius - Vyprávění o Torquatovif jehož praenomen však by« lo Titus, bylo velmi známé, srov. Livius 74 a také DVf 28. • 2,6 podle havrana l..n. rotvus = havran. Srov. vypravení o Marku Corvinovi u I.ivia 7,26 a DVÍ 29. • 2,7 byla také'založena Akxanárie - V 7, kap, jsou zahrnuty události z let 340-33Ů, Alexandrie však byla založena v průběhu zimy r. 332/331 pŕ, Kr. • 2,8 válčili se 5 a m n 11 y - Samnium leželo joczi Pice n cm, územím na východním pobřeží střední [tálie, Kampinií a ApuJii. • Do této války vytáhl Lucius Papirius Cursor - r. 325 pf, Kr, Srov, také DVI31. • 2,9 projit pod jhem - R. 321 pf. Kr. za druhé sairmitské války byli Římané obklíčeni a poraženi v Kaudijské soutěscť (místo není dosud přesné lokalizováno) a donuceni Samniry bez oděvu a beze zbraní projít skloněni pod jhem; tato potupa znamenala, že se zajatí vojáci stávají otroky, Vyprávěni o této porážce je u Lívia 9, lnn. .Srov. DVÍ 30, • vodovod... Claudiáv - R. 312 př, Kr. vybudoval Appius Claudius prvui římský vodovod, Ľuttopius iej mylní směšuje s vodovodem budovaným za císařů Caliguly a Claudia, který mel název aqua Claudia. EUTRONUS • j>i,slai'i! lihiiii ii^aaa'j:h,i j»ion> Via Appia byla nejstarii římskou silnici a vedla zprvu do Formií, pak do Kapuy a poté až do Bruudisia. Srov. DVÍ 34, • porazili Quinta Fakta Maxima - Q, Fabius Maximus Rulhanus byl diktátorem a jeho otec C. Fabius Maximus Ambustus jeho velitelem jízdy nebo legátem r, 315 př, Kr., ale v době, o níž jde na tomto miste, nebyl ani on dikrátorem, ani mu jeho otec nestál po bitku. • Manius Curius Dentatui - Srov, DVI 33. • tikom'ili samnitskť války - Knnee bojů mezi svazem samnitských kmenů a Římem se klade do r. 290 př. Kr. První válku, která však není historická, klade tradice do r. 339 př, Kr. ■ 2,10 komat... Dolabella ie ... zneškodnil - r. 283 př, Kr. • 2,11 V téže dobč vypověděli Rim-mé *.'ilku T.ireiií.iniini R. I'M l>i. Kr. Od bojů proti Pyrrhovi v tretím desetiletí 3. stol. pf. Kr. stojí datace události na pevných základech. • épeinkeftokráleFyrrba - Pyrrhos vládl v letech 295-272 př. Kr. Srov. DVI 35. • 2,14 v řeckem mtslé Argtt - V Argolidé na severovýchodě Pelopon-néského poloostrova. • 2,15 Za konsulátu Gaia Fabia LiAnia a Gaia Claudia Cattiny -r, 273 př, Kr. ('ogttomtn konsula Ha bia bylo Licinus. • roku 4h l v živote Mésta - r. 293 pŕ. n.L Tato datace odporuje předchozí a není správná. ■ poslové krále Ptolemaia - Egyptský král Ptolemaios II, Piladelfos vládl v letech 283-246 pf. Kr, ■ 2,lti /.a konsulátu {Jumta Oguttua a Gaia Fab novské datace o rok 216 př. Kr, • v Apulti u vemne Kariny - Bitva byla svedena 2. srpna 216 př. Kr, * 3,11 Po teto bitvě pňiln k Hannibalovi mnoho italských měli - 7. velkých mést to vsak byla pouze Kapua, * tři ntodie ... prstenů Římská min ímidius - 8,45 1. I.ivius (23,12) odmítl názor, že by mohlo jít o tři modie, i připouSrí nanejvýš jeden Podle ieho názoru to byly prsteny, které byly součástí vlastni kořisti římských vojáků, * dva ... Seipionové - Byli to P. Cornelius Scipio, konsul r. 218 př. Kr., a jeho bratr Gnaeus, konsul r. 222 př. Kr. Oba byli pro-Unwuly v 1 lispánii, • 3,12 bojoval proti rréntft úspíině... MaraUus - r, 214 pf, Kr. * mak e domky král Fdippos - Filippos V,, makedonský král (238-179 př. Kr.), skutečné uzavřel s llaiinibalcm smlouvu. * 3,13 v Hispdniich - Tvar plurálu Hispánie je ve vztahu k dobr, o niž se jedná, anachronismus. Plurálu se o Hispánii užívá od doby. kdy na jejím územi bylo vite provincií. Podobne je touni a Gallií a i inými pravnukmi. • 3,14 Desátého roka po ... príchodu do Itálit - Podle našeho způsobu počítání se tak stalo osmého roku po příchodu llaumbala do Itálie r. 218 př. Kr. * za konsulátu Pubiia Sulpňia a Gnaea Fubk - r. 211 př. Kr, • oba Scipiony - P. Cornelia licipiona, konsula r. 218 př. Kr,, a jeho bratra Gnaea; oba byli v Hispánii prokonsuly. ♦ Jejich vojiko ... zůstalo Ivx úhony - Vé .skutečnosti z něj zbyly více menč trosky. ■ obsaditkonsul'Alarceílus - Marcus Glaudius Marce Hus; Syrakúsy začal obléhat r. 213, dobyl je r. 212 pf. Kr. Srov. DVÍ 45. ■ Um/mat uzavřel přátelství s ... Filipptm - Tato zpráva není li E.ivini doliiíeiu. * í králem ... Atfatem - Attalos J. vládl v Pergamu v l. 241-197 př. Kr. • 3,15 Publius Cornelius Scipio - později nazvaný Africký Starší. zmocni se hispánského Kartága - To se stalo již r, 209 př. Kr,; mésto (ľatibagi nova (dn, Gartagena) bylo založeno r. 228 př. Kr. jako eeru-mm Hispánie, která byla obsazena Karrágiňany. ■ 3,16 znovu dobyl Tarenl r, 209 př, Kr. • Hannibalzabilkmnula ... Martella - Marcellus byl zabit v nenadálé potyčce r. 208 př. Kr. insuberským jezdcem. 4 3,18 n pitetiského města Seny - tj. u dn. Scnigaghc- Sinigaglic severne od Ancoľiy; [de o bitvu svedenou r. 207 př. Kr. u řeky Metauru ve vzdálenosti asi 12 km od Seny. ■ Appius Claudius New - Byl to Gaius Glaudius Nero, • (Římané) povolali domu z Hispánie ... Scipiona - Na podzim POZNÁMKY r. 206 pŕ, Kŕ. * 3,19 Za kunialdtu Qamta Caecitia a Luda Valéria - í, 2% pŕ. Kŕ. * 3,20 Čtrnáctého rohu po Harniihalovč pftcbtidu - r. 205 pŕ. Kí. * zajmi ... numidskékn krále Syfaka - Syŕáx byl králem v zápac Numidii a po smrti krále ve východní Numidii si připojil ke syrmi království i toto území, oženil se s dcerou Hasdrubalovou a stal spojencem Kartágthanů. * 3,21 Římané ... přijali třicet tim'c liber stříbra - Rímska li hra 327 g. * 3,22 Masinissa. další nutnidský krát - ti. 2Í) L pŕ. K r. u/siali rUmaní Masinissu králem východní ŕ.ísli Numidk, v níž pak vládl ai do r. 148 pŕ. Kŕ. * 3,23 Zvitézií Scipio - Stalo se tak v bitvä u Zamy r. 202 pŕ. Kŕ., mí ta. klené bylo vzdáleno pét dní pochodu od Kartága, Jeho presná poloha není známa, * Druhá punskd válka skončila za devaienácl let - Eutropiu.5 klade híí* tek této války do r. 219 pŕ. Kŕ,, roku obležení a dobytí Sagunta; vili byla vyhlásená Rimany r, 218 a mlr byl uzavřen na jaře r, 201 pŕ, Kŕ. Čtvrtá kniha • 4,1 nfat SSÍ - T}, í. 203 pŕ. Kŕ, Druhá válka s Makedonií ví ak -luik-i nosí i ^..iľ.iI.i i. 200 |■ r. Kí. .1 IívI.i -,'k.iriL r Ilf.-' pí. Kŕ ■ 4,2 Tilus Quintius Flamininus - Jeho nomtn gtrttilc bylo Quinctiu;, ■ Mtr s králem byl uzavřen - Elami ninns porazil Filippa r 197 pŕ. Kŕ, u Kynoskefalai v Thessalii, Mír byl uzavřen r. 196 pŕ. K ľ. ■ Porazil... Nahida - Tyra n Nabis vi idl ve Sparte v l. 207-192 př. Kr, * 4,3 za konsuldtu ľubiia Garnetia Scipiwa a Mánia Aalia Glahriona -r. 191 pŕ. Kŕ. ' proti králi Antioehovi - Válka se Sýrskym králem Autioehem III, (asi 223-1 87 pi Kŕ,) začala r. 192 př, Kŕ, a skončila bitvou u Magnesie v maloasijské Lýdii na sklonku r. 190 nebo na počátku r. 189 př. K r. ♦ 4,4 Ztt kansuláts Lucia Ccrnelia ScJpifma a Gaia t^tilia R. 190 pŕ, Kr, byl konsulcm Scipio Africanus Starí í a jeho přítel Gaius Laelius. 4 bratr krále Attala liamenés - Attalos II. Filadelfos nastoupil po Eumenoví II, a vládl v letech 159-Hfi pŕ. Kŕ.; Eumenés II. vládl v le- EUTROPIUS lecb 197-159 př. Kŕ, ■ zastane za Taurcm- tj. za pohorím v jihovýchudní části Malé Asie, ■ Eument/vi úanrval senát vtecbna tntsta v Asii herd Antixhos... ztratit- Eumenés získal mesta na sever od ŕeky Meandru, RJiódští na jih od ní, * 4,5 Za konsuídtu Sparia Pustumia Albína a Qftinta Marcia Philippa -i. 1«6 pŕ. Kŕ. * triumf nad Aitáty - Jde o federaci aitolských obcí, Aitolský spolek, původně v západní časti středního Řecka. Existoval patrní jiŕ V 5. .stol- př- Kr. a upevnil se ve 4. stol. pŕ. Kŕ. Vc 20. letech 3, stol. pŕ. Kŕ, byl nej větším státním útvarem v Kecku a zahrnoval téměř celé střední Rceko (kromě Attiky) i í á stí Peiopomiésu. V prvni a druľé make-donské váke by] na straně RJmanC, r. 192 pŕ, Kr. víak bojoval po boku syrského Antiotha 111. a vítězný M, Fulvius Nobilior S ním f. 189 p ľ. Kr. sjednal mír za tvrdých podmínek. ■ na území Nikomédanů - Město Níkomédeia bylo hlavním centrem Liíiliýmki-liu kialovství. Kmv. DVI 42. 4.6 Perseus - Vládl v Makedonii v letech 179-168 př. Kí, krát Asie Eumenés - Eumenés IT. vládl v letech 197-159 př. Kr. v pergamském království, které se stalo r. 129 pŕ. Kŕ. základem rímske provincie Asie. syrský Anlinchos - Antiochos IV. (175-164 pŕ. Kí.) Publittt Licinm - P. Lidnius Crassus, konsul r, 171 pŕ, Kŕ. Lttctus AemtltUí Paulm - ĚJmský vojevůdce a státník, otec P. Cornclia Scipiona Acimliana Afrického Mladíího, Zpravidla však má jeho cejptvmen podobu Faullus. Gaius Anicius - Jeho jméno bylo Lucius Anitius Gallus. 4.7 í Perseem sved! tenhndujía' bitvu - r. 16H pŕ. Kr, u Pydny Makedonii. tri dny před zářijoiými Nonami - 3. zán\ 4 ,!i jel na voze... / dvěma syny po svém boku - Eodk Li viova vyprávěni 45,40 ŠH synové zi jeho vozem. 4.9 Následujieihti raka - To by mělo být r. 166 př, Kr,, ale utropiova datace je mylná, jde or. L 53 př. Kr, Lucius Mmmias - Správně L Mumnúus, později r, 146 př, Kr. konsul a vití z nad Korintem; viz dále kap 14 4.10 za komaíd/u Luaa Manlia Cťnsorina a Mania Manilia - Jediné CZ rozNAMKÝ časové zarazení podle konsulátu je správné a jde or. 149 př. Kr, Ccnsorinovo nomen gtnttle bylo Marci us. * bajúst... účastnil Scipio - Scipio Africký Mladší; byl adoptivním vnukem Scipiont Staršího. * 4,11 Vtrt dobu zemře!... Mersinjjsa - na začátku roku 14tí pf. Kr. * l>H dčleui království mezi své syny - Legitimní synové byli pouze čtyři, nejstarsí / iiiih byl Micipsa, otec Adhcrbalův a Hiemps.iliiv a adoptivní ola. lunurdiúv, Si ipio byl pouze cleném římské komise, která mela na starosti Masinissovy záležitosti po jeho smrti, ■ 4,12 pěti sváj mladý věk - Scipio měl tehdy 38/37 Jet (* 185/4); v Ciceronové dobé byl ncjníiší předepsaný vék pro zastávaní konsulátu 43 let. * srovnal se umí (Kartá^o) - r. 146 pf. Kr, * po sedmi stech letech ad mho založení- Založení Kartága se datuje do r. H14 pf. Kr.; E-'uiropiovýdi sedm set let je číslo zaokrouhlené stejní jako v I.iviových Pcrioihách 51. ■ 4,1,1 jakýsi muž vydávající se za Filippa - Hyl to neznám ý muž jmé* nem Andriskos, který sc vydával v. jednoho z Perseových synů. * QuinSm CaeciliM Mele&tts Byl poslán r. 148 pf. Kr, do Makedon i f i porazil Andriska, Srov, DVI 61. * 4,14 srovnal st zewí ... Mltmmtits - l.ucius Mummius, krm sul r. Ur, pŕ, Kr. * 4,l.1} ptjrariiho kvestor TremeRius - Lucius liemellius. Sl .l.i pcu.i zil údajného syna makedon&kého krále Persea jako kvestor r, 143 ne* bo 142 př. Kr. ■ 4,16 P keltibérské Hispánii - Kehibérie byl název dn. oblasti na severovýchod ŕ Pyrenejského poloostrova a v jeho středu. Jejím centrem bylo mesto Segobriga. ■ Zanedlouho nato - r. 140 pŕ, Kr. ■ zabili Vimthft,.. jeho lidé- r. 139 pif, Kr. Stalo se tak z Caepionova návodu, Srov. také DVI 7L * 4,17 Manám vydal do rukou nepřátel - Fétiálovt, do jejichí. kompetence spadalo vypovídání vilky a uzavírání smluv, jej vydali nepřátelům nahého s rukama svázanýma za zády. * zničil ji až do /Jkkdú - r. 133 pf. Kr, * 4J 8 zemití Eumtnuv bratr Attabs, hnít v Assi - r. 133 př. Kr, Byl to A11,h los [11., krerý vládl v pcrgamskčm království v letech 13 8- J 33 pf. Kr., nebyl vs.ik bratrem humen a II., nýbrž jeho adoptivním synov- EUTROPIUS tem. Bratrem Eumena 11. byl Attalos II., otce Attala 111. Atulos 111. odkázal Římanům své poklady j. své území, aíe ľergamon a další més-u svého království z odkazu vyňal. ' 4,19 slavil triumf.., nad obyvateli Gallaecie - Callaeáa, v pozdní latině a dnes Galfljicia, severozápadní část lberského poloostrova. (.'tilldict, Calked, (Jallaeci ~ keltský kmen ti keltské kmeny. Rok, kdy D, lun i us Brutus slavil tri umí!, není znám s jistotou. ■ nad Lusitány - Lusitánové byli obyvatelé území, na nŕmí vznikla později, r. 27 pf. Kr., provincie, která odpovídala územné dn. Portugalsku a čisti západního španělska. * slavil... tnu nit... Scipiti - r. 1.32 pŕ. Kr. ■ a, 2ti Aeistanikoi ■■ Prohlásil se za krále Fumena lil,, na zval své privrie n ce bél topol íty, tj, obrany ríše Slunce, kteří měli žít v dokonale sociálne spravovaném státě; Římané s nim bojovali v letech 133-130 př. Kr. Není jasné, koho byl synem, zda Attala U. nebo Hl., nebyl však synem Eumena. * Publius Licinius Crassus - Konsul r. LU př. Kr. ■ bítbýtiský bát ... psmtský ... - Všichni jmenovaní králové vládli v .^iiiÍlIi Malé A>ie. * Mitbridalés, f nimi ... Hrdl Řím ... válku - Toto byl Mithridatéi V,, nikoliv VI., jak míní Eutroptui. ■ ve městéStraioníkei - Leželo na jihozápade Malé Asie v Kirii. * 4,21 Za ktmsuldiu Lucia Catdlia Metella n lna Quintia ťlaminina -R. 123 př. Kr. Metollovn fmUHomen bylo Quinius, tiomen sytitdt Quinctius, ■ 4,22 Claim Cauivs l^nginus a Stxtut Domains Cahunut - V tomto úseku je řada omytú; v dataci, ve jíněné konsuta i při spojení válčených akcí s urcitýini osobnostmi, Tak napr. s Longmein byl konsulem r. 124 př, Kr. Gaius Sextius Calvinus; Arverny porazil aí r. 12] pí. Ki. Gnaeus Domitius Ahenobarbus. ■ významnému městu Arvtmu - Bylo to Augustonemetum, dra. Clermont-Ferrand, * jejich vojevůdci Bituitovi - Biruitus, král keltského kmene Arvemú, vystupoval i jako představitel dalších keltských kmenů. ■ Bituitus se Domiťmvi vzdal - Byt to vsak Cn. Domirius Ahenobarbus. ■ Oba kontldové datdU ih/ěfý triumf - R. 120 př. Kr. byl slaven triumf Cn. Domitia Ahenobarba nad Arverny a dik Q. Fabia Maxima nad Allobrogy, • 4,23 ta konsuldlu Marka Patos Catorta a Quista Mama Regg i. US pí. Kr. • Zá hmwláin Lucia Caeciho. Mttella a Quitita Mtiriit Sí'ctrľoly -r, 117 pŕ. Kŕ, V lat. teicru od sírami M u Her ve spojeni a L Caeciho Meiello tt Q. Mueio Scaevola pŕedloikJ &, protože títo konsulovŕ tri* umf nestavili. • 4,24 zoral... Cato válku u Skordisky - C. Porcius Cato, konsul r, 114 pf, Kr., válčil sc Skoidisky, keltským kmenem usazeným v Dolní Fannonu a Hôrni Moesii na hranicích S Ulyrií u Sávy a Dunaje, • 4,25 Z/f kotsstfUm (iitiu C.aedlia Metelh a Gnaea Carbona - r. 113 pŕ. Kr. • slavili triumf v jednotu dni - Dva Metellovŕ slavili triumf ai r. Lll pŕ, Kr., M. Caecilius Metelí us nad Sardy, Q Caecilius Merellus Caprarius nad Thraky, • 4,26 byla vypovézerra válka .,, lugkrthovi - Trvala od r, I U pf, Kr, do r. 105 př. Kr. Válku vylíčil C. Sallustius í iris pus- v historické' monografii ti e líurn íogHrthittum. • připraviloíiwt.r-svébratryAdberb&k aHiempsala - lugurtha se stal jejich bratrem poté, co Midpsa tohoto svého synovce adoptoval. • 4,37 Qttintm. Caeeilius Mctcilus - Tento konsul r. ]ífí pŕ. Kŕ. byl pověřen vedenim války prolt íugurthovii byl vystřídán Mariem r, 107 pf. Kr. Sidv, DVI 62. ■ nud mauretdmkým králem Bocéem - Bocchus byl králem v Mauretánii a tchánem nebo zerém nJtnidského vladaře Iugurthy ■ Cornelitts Suda - Lucius Cornelius Sulla (asi IjJJ-73 pŕ, Kŕ.) byl Mariovým kvestorem r. 107 pf. Kŕ. • 'lovily sc dtw triumfy - Metel Eúv triumf se konal r. 10rj pŕ, Kr., to jeí-tí nebyl íugurtha poraíen a zajar, a Mariův r. ] 0 J p f. Kr. Putá kniha * 5,1 parazity germánskeo %alhkékutny ... rímske km suly - r. i 05 pf. Kr.; Kimbrové a Teutoni sídlili na severu Gerináme, Tigurini (u Eutropia Tugunm) v dn, Švýcarsku, Ainbronové v Galii!. * rímske ktmtttly Marku Manila a Quinta Caepiona - Cn. (nikoliv M.) Mal hus (nikoli Ma n hus} Maxi mu s byl konsulem r. 105 p£ Kr., Q. Servilius Caepio byl konsulem předešlého roku. ■ Proto se znovu stal konsulem Marius - Mariu.s byl konsulem v r. 107 pf. Kí., pak opakované od r. 104 do r. 100 pf. Kr. Sedmý konzulát zastával r. 86 pŕ. Kr. * Marius ... byt povfřen válkou proti Kimbrum a llutonum -V r. 102 př. Kŕ, postupovali TcuLom pŕcs jiíxií Galtii, Kimbrové pŕes dn. Rrennerský prúsmyk a údolím Ad i í c, Tigurini pŕes Julské Alpy. Marius se střetl nejprve s Ambrony a potom s Teutony u Aquae Sextiae ídn, Aix-en-Provence ve Francii). ' 5,2 Kimbrové a Tmioni se mezitím presunuli do liatie - v zime r, 102-101 pf, Kr, * Znova prali nim bojovali ... Marius a ... Caiulus - r, 101 pf, Kr, u Vercell v severní Itálii, * Ubéma ... byt přiznán triumf - Triumf nad Kimbry slavili Marius .i Catulus společné r. 3 01 pf. Kr. * 5,3 Za komuldtu Sexta Mia Caesara a Lucia Maráa ľbilippa -r. 91pf.Kr. * Picenové, Maršové a Patlismuvé - Picenovŕ žili na severovýchode Itálie u Jaderského moŕeh Maršové ve strední Itálii v oblasti Pucinské-ho jezera, Paelignové na výehod od Marsů. Potet vzbouřených kmenů vsak byl ve skutečnosti větší. * Byla lv volka velmi neblahá - Jde o válku Římanů se spojenci v letech 91- S8 pí, Kr. o přiznání stejných občanských práv jako míli Riman é; vlastní boje začaly r. 90 pf. Kr, * Titus Veítius ... - Jde zřejmí o Publia Vcttia Scatona, který byl ľaeligŕian, Hieria (JHeria) Astma z kmene Marním m a Aula Cluentia 7. Kam páni e, O původu Herennia není známo nic blirsílio. ■ pod vrtením ... GnOiO Ivmpeia H y 1 | o Cn. Porn pei us Si rhi hoh ko n-sul r. 39 pŕ. Kr., otee Pompeia Velikého. * Suita... jtité jako prétor - Sulla se stal prétorem r. 93 pŕ, Kŕ. Konsulem byl r, tiři. pŕ, Kŕ. * 5,4 Rtfku 662 ... vypukla .., válka s Mitbridatem - r, 8H, pŕ, Kr,; Mtthridatés VI. Hupator vládl v Pontu v ktech 120-63 př. Kr, Rímané n ním vedli tri války; toto byla první z nich v letech pŕ. Kŕ. ■ Marius, ktHttttt po ksté - Marius byl zvolen konsulem po šesti uí TO ZNÁMKY r. 100 pf. Kr. * proti MithridtíUwit který ahiadil Adi a Achátu - Ada byla rímskou provincii na západním pobŕcí.í Malé Asie a přilehlých osi novech. , Achaia byla rímska provincie zřízená na ú zemí dobyl ého ftŕtfu, ■ t! tam se d pr. Kr. LUTRU NU.S • vytáhl do Hispánii - hned r. 46 př. Kr, ale aŕ v prosinci. • u mesta Mandy - v blízkosti dn. města Cotdoby. • Starší Pompeiuv syn byl zabil, mladli uprchl Cnaeus se narodil r, 78 př. Kr., Sextus r. 75 př. Kr, • 6,25 Potom Caetar ukordd .,. války ... a vrdid se do Říma - na začátku řípia r, 45 pr. Kr. ■ mezi nimi byli dva hmlové - M- íuniu.n Urulus (79-42 př, Kr), pré-tor r. 44 pr. Kr. a designovaný knnsul na r. 4 \ pí. Kr. Jeho životopis napsal Plútarchos, srov. také DVÍ 32, D, lunius Brutus Albinus (£ 1-43 pf. Kr.), jeden z Caesarových velitelů v Gallii, prétor t, 45, designovaný konsul na r, 42 př, Kr. • Gaifis Cassiui - C. Cassius l.onginus, městský preror r. 44 pŕ. Kr., Caesarem navržený na komu lát na rok 41 pŕ. Kr. Srov. DVI 83. ■ Setvilius (Jma - P. Servilius. Caica Longus, tribun lidu f. 4.? př. Kr. ' Caesar ... byl ubodán k smrti - Caesar byl zavražděn 15. března (o březnových Idách) r. 44 př. Kr. kolem 11. hodiny. Sedmá kniha • 7,1 Aíi v udmutém drodfem roce - Jde o r, 44 př, Kr, f koňmi Antoniu* ■ M. Antoniu s zastáva] konsulái r. 44 pŕ, Kr, spolu s Caesarem. ■ byl senátem prohlášen za nepřítele - r, 43 pŕ, Kr. • hli proti nemu vysláni ... ľama a Hirtias - Gaius Vibius Pausa C.iuimnianus a Aulus Hirtius byli konsuly r, 43 př, Kr. ■ osmnáctiletý ... Octavianus - Octavianovi, synu Caesarovy neteře, narozenému r, 63 př. Kr., bylo tehdy devatenáct let. • přikázal mu nést jméno Auguslus - Původní jméno císaře Augusta bylo Gaius Octavius, od r. 44 př. Kr. Gaius (lulius) Caesar, od r, 40 př. Kr. Imperátor Caesar Divi ŕilius, od 16. ledna 27 př. Kr. Imperátor Caeur Divi iilius Auguslus. Jméno OcUvianus nepoužíval ani 011 sám, ani jeho přívrženci, užívá je víak Cicero až do listopadu r, 44 pr. Kr, a poté pej nazývá pouze Gaius Caesar. Často pc nazýván pouze Caesar, |meno Octavianus (Oktavián) ]c běžné v novodobé odborné literatuře a vyskytuje se u některých lat. autorů. • l£ uprchl k... i.epidovi - Ma rc us Aemi li us Lepidus, Caesa tů v sto u- pcncc, tvrdil jako první, že je nutně pomstil jeho smn. R.43 pŕ. Kŕ. spravoval Naibciiskou. Galiii a Pŕcdni Hispánii, Téhož roku uzavřel s Octavianem a Antoniem druhý triumvirát. Jeho politický viiv puk stále klesal; nakonec zastával pouze liinkci ncjvyisiho poutirikn. ■ dal senát pľOÚttihavaí - Počul proskribovaných senátoru sc různí. * Tato trojice... data zavraždit Cicerom - Cicero by3 zavražděn r. 43 pŕ, Kr. hlavne z popudu Marka Antonia, proti němuž st obrátil svými filipikami, jichž se zachovalo čtrnáct, bylo jich vsak asi více. * 7,3 ivle.ri/.,, armády ...v Makedonii a na Východe- Brutus obsadil Makedonii, ačkoliv ji dostal do správy Marcus Antonius a potom jeho bratr I.ucius. Ca&sius stál v čele Šesti legii v Sýrii a k nčmu st při" pojil caesarovec A. Allienus se čtyřmi legiemi. * Boj,-. svedli n maktdňtisMia nt/sra ľitipp - r. 42 pŕ. Kr. J'opis průběhu líniu jľ zjednodušen ,i /.klácen, * Afigastfis ovládat... Gallit - V r. 27 pŕ. Kr, unikly tři cisárske provincie trts Galliar - Lugdunslíá, Belgická a Aumtánská, jejichi centre m byla Ara Komat cl Aušusu v Lugduuu {dn. Lyonu); Gallia Narfottensis se dostala do správy sen á lu. ' roe.dwýehtítob/aíi;.\ léčných akcích se zmiňuje i sáni Kufropius (7,9), 1 tamijítmu ntjvetiimsi mésttt přikázal siái své. jméno - Jde o dn. místo Kayseri ve středním Turecku. ■ 7,12 Caligufo Gjlus Caesar Ccrmankus. Caligula vládl v Icttxh 37-41. • vnuk Augustova titvlastnik> syna Drusa - Nero Claudius Drusus byl Tibcniiv bratr. Jejich otcem a prvním manželem pozdější Augustovy ieny Livie byl Tiberius Claudius Nero. ■ i (vnuk) samotného Tilvria - Tiberius adoptoval Germanika, otce císaře Caliguly, r. 4. • pronikl áú Svébie - Germánští Svébové sídlili v oblasti dn. Biden sko-Wiirt ternbemk a. • Dopustil se krvesmilstvť sí svýmt sestrami - Caligula zamýšlet uskutečnit lAatek se svou sestrou Drusillou podle ptolemaiovského vzoru. ■ 7,13 Claudius - Tiberius Claudius Nero Germanicus vládl v letech 41-54. • Orkaáy - Onbades, zpravidla psáno Oreadti, dn, Ofkncje, souostroví patřící Velké Británii a ležící na sever od Skotska. ■ doprovázelpři triumfu iHauúa Neslo o triumf, nýbrž o ovaci, oslavu vítězství meníiho dosahu. ■ 7,14 Nero - Nero měl před adopcí císařem Claudicm jméno l.uvius Domitius Aíienobarbus, po adopci Nero Claudius Caesar Drusus Germanicus. Vládl v letech 54-68. ■ dalumrtit... bratra,... manželku i... matku - Nero dal zavraždit nevlastního brarra Britannika r. Smanželku Oetavii r. 62, matku r. 59. • dví tamějtí w/mi významná mhta - Nero málem ztratil Landmum> dn. Londýn, w Vendamium, iihozápadně od dn. St Albans v hrabství I ItTttbrd, ■ ľarttas Potfmáfíský - v severovýchodní Malé Asii, kdysi souŕást MitJiridatova království. ■ Konické Alpy v jiíni čá.sn západního Popádí. Provincie zde vznikla r. 66. • 7,15 postavil lázně, ... dnes... Alexandrovy - Tyto lázně dostaly později jméno císaře Severa Alexandra (222-235). ■ 7,16 Servtus Calba - Servius Sulpicius Galba vládl od 9. června r. 68 do 15. ledna r. 69. ■ 7,17 Olbo - Marcus Salvius Otho se narodil 2s, dubna r. 32 a sebevraždu spáchal 16. dubna r, 69, císařem byl od ledna do dubna r. 69, • vbitvé h Bctriaiii - v severní Irilii, • 7,18 Vifelítus - Aulus Vitcllius vtádl od dubna do prosince r. (jS, Presný rok jeho narození ani přesný počet dní vlády neni jistý. 19 Vespasianus - Titus Flavius Vespasianus, římský císař v letech 69-79. • přtpo/it... ustrov Vedu - Vrefa nebo Vrctis, dn, ostrov Wight u jižního pobřeží Británie. ' líyta ... připojena Judea - Název Judea pro židovské území okolo Jeruzaléma se objevuje poprvé v helénistickém období, Toto území se postupem doby zvětšilo a přibylo v něm nežidovského obyvatelstva. R. 6 se stala tato oblast římskou provincií pod správou prokurátora. Někdy se názvu Judea užívá volněji pra část Palestiny obydlené Židy. Po t. 70 byl v jejím éde císařský legát a na jejím území byla vojenská posádka, ■ z Arbair stá. - Achaia, Lykie, Thrikic, Kilikic byly dávno utvořené provincie, z Kom mateny, kde vládl král Antiochns, učinil Vespasianus součást provincie Sýrie. Ostrovy Rhodos, Samos (součást provincie Asie) musely začít platit dané, stejně jako provincie Achaia u mestu flyzantion. ' v devátém rote a sedmém dni tvé vlády - Přesné dny vlády jsou nejisté a nejsou zde komentovány. ■ 7,21 Titus - Titus Flavius Vespasianus, římský císař od (24. června) r. 79 do (13, září) r. 81. • postaral amjiuátr - Ten byl nazývaný také Colosseum podle ob- POZNÁMKY EUTFtOľllJ.S rovskŕ nadživotní sochy dmk Ncruna (|ehuž hlava byla po jeho zavraždení nahrazena Heliovou) v pcho blízkosti, Amfiteátr začal stavět už císař Vespasianus. Colossut z řec. kolonos ■ socha obrovských rozměrů. * 7.23 DomitUnm - Titus Flavius Domitianus vládl v letech 81-96. * proti Šamalům - Tímto názvem byly označovány kmeny žijící ve východní Evropě, původně východní a západně od Donu, později pronikající k Dunaji. * proti CbattAm - Germánský kmen Chattové sídlil na území mezi řekami Fuldou a Eder, později sahalo jeho území až k oblasti osídlené Uhii. * dalzbudoval... Kapsiol- Chrám na Kapitolu, který byl poškozen požárem za vlády císaře Tin, dal I )i mni i.im k pou/.e Opravit. * Spojovacíjórum - Bylo nazýváno také Nervovo fotům, protože císař Nerva jeho stavbu dokončil, a nacházelo seí v sousedství řbtl Augustova, * stadion - Stálo na místé dn. náměstí Piazza Navona v ft.imě, které dodnes zachovává jeho půdorys. Osmá kniha * 8,1 za kartsuldtu Vtxknta a Vetem - r. 96, * Po .,. Domitiunovi se stat dsaúm Nerva - Martus Cocceius Nerva vládl v letech 96-98, * poměrní Ulitý mni - Nerva měl při nástupu k vládě íedesát Šest let. * j podporou ,.. Domitianova vraha Parthtnia - Byl to Domitianův komorník, kterého potom zavraždili prétoriáni, * Ztmitl... ve. veku sedmdesáti dvou let - Nerva se narodil v listopadu r. 30, takže zemřel v nedožitých 68 letech. * 8,2 Po něm nastoupil... 'Praianus - Marcus Ulpius Traianus vládl v letech 98-117. Traianus byl prohlášen císařem v lednu r. 98. * Císařem byt prohtdkn V Atfippinř - Traianus byl správcem Horní Germánie. když byl prohláíen císařem v centru teto provincie, jimi byla Ciflonia Agrippincnsis. dn. Kolin n. Rýnem. * Porazil Decrbala - Eutropius uvádí jméno dáekého krále Decebala ve tvaru Dccibalus, Tento dácký král byl poprvé Římany pora/tri r. 101/2 a pak definitivně r, 105/106, * na ... ú/.emt Taijklú, Viktohaíu a Těrvinpi - Taifalové byl germánský kmen na území dn. Rumunska, Viktohalové/Viktiivalnvé/Viktotalo-vé sídlili snad na území dn. Slovenska, vízigotský kmen Icrvingo-vé/Thervingové sídlil na části území dn. Maďarska a Rumunska. ' prwineir merita v obvodu tisíc mil - Dákie mála v obvodu asi 1500 km. * 8,3 Osdroítiú - Os(d}roéné ležela v severozápadní části Mezopu-i.ímie v sous-edsiví Sýrie a jejím centrem byla Edessa. ■ Kňtíťii Kokhové sídlili na východním břehu Černého moře. * dxe.ml Karf/ueríú, Markomtdň - Tyto kmeny sídlily v Gordyéné (v jižní Arménií) a Alropatcnř (v severozápadní Médii v sousedství Arménie). * Anihemusium - nebo Anihtmusia, území a město v Os(d)roeně v Mezopotámii, * Obsadil ,,, Seltuktiu, Ktésifótt - města v Mezopotámii na řece Tigridu v blízkosti Babylónu, * Obsadil ... BabylAtt - Místo na dolním Eufratu, na pih od dn. Bagdádu, * Zvítězil nad Messeny - Jde pravdě podobu ŕ o obyvatele ohl.iMi u v.i déné v odb. literatuře pnd názvem Mesene, což bylo vasalské parth-dcé královsiví na jihu Babylónie (dn. v jižním Iráku u Perského zálivu), * na bránici s Modenou Podle Irsca 15,3 byla Madetia oblast v Arménii. * 8,5 zemřel... v Seleukei v haurit - Seleukcia ležela v římské provincii lsaurii v dn, pižním Turecku, Traianus vsak zemřel ve městě VlniLJ-., v pd/dt-jsi ľ'.ii.un i)ml!, v ímhi.isijské K i i k 11. A ■" k ■: :■" i j s.:,. i uváděny přesné údaje o dnech života a vlády i úmrtí, presto jsou u nich v novodobých příručkách otazníky, * hbo ostatky byly ... uloženy na foru - v podstavci Traianova sloupu na Traianovŕ foru v Ŕímŕ. ■ jehož výlka dosahuje 144 stop Výška Traianova sloupli je kolem AU m; římská stopa — 2% mm. ■ 8,6 Hftdrianus - Publius Aelim Hadrianns, římský císař v letech 117-138. Narodil se 24. 1. 76 a zemřel 10, června 138. ľO/NAMKV * byl synem Jeho seilfemtf - HadriarioYa babička byla sestrou Traianova orte. 4 pOHQPdl..- mír- Vsťchny boie neustaly; krufťlr itiVnlŕ-C Roxolailú na dolním Dunaji a povstání v Mauretánii feäil HadriarlUS vyjednáva nim nesnadnou situaci y Británii i vztahy s Parthy. * vedl válku jehn jménem - V letech I.í 2-135 byla potlačena íádovská vzpoura v Palestine vedená ]■ lea/arem a Bar Kochbou. * PttXfitovalřímský svil - Hadrianus projížděl zeměmi impéria v letech 121-125 a v letech 123-134. * bodni ttavä - Hadiianus nechal opravit v Ríme Pantheon, vystavil v ftitnr Mauzoleum, rozsáhlou vilu v ľiburu, d n. livoh, v Athénách Jovů.v chrám aj. * fřts ,.. odpar senátoru - Hadrian ovi přitíí ilo to, že dal popravit čty< f i bývalé konsulyř kteří byli obžalováni ze snahy zmocnit se vlády, » fi,S Antoninus... Ptut - Thus Aurelius Fulvus {!) floionius (Ani us) Antoninus vládl v letech -161. ■ Zemitíveku tň'astdmdesálilet - Avsak Antoninus Pius se narodil r. 86 a zemřel r. 161. * 8,9 Fa nim vládl Morem Antoninm Verui - V jednotlivých fázích sveho života mil Marcus Aurelius tato jména^ od r- 136 Marcus Annius Vcrus; od r, 13í Mjlkus Aelius Aurelius Veru.fi: jako eísaí od r. Iŕai Imperátor Caesar Marcus Aurelius Antoninus Augustus, ■ odvozoval svůj původ ...od krále SuUenťmú - Sal(l)cntmuvŕ, |iným názvem Messapiové, sídlili na dn. Sallentiuském poloostrove v jižní Itálii. * spoiíínii ním byl diářem Lutius Annius Vtrtts - Jeho původní jméno bylo Lucius Ceionius Commodus, pozdější Lucius Aelius Commo-dus, po adopci Antonínem Piem mel jméno L, Aelius Aurel im Commodus, jako císař Imp. Caes. L, Aurelius Venis Aug. Vládl v letech 161-16?. * 8,10 Byli spňznfni svým rodem - tj. po adopci Antonincm Piem sť stali bratry. * Verus Au/dus Antonínu f - tj. císař Lucius Aureliuí Verus. * Catena Faustina - Annia. Galena Paus dna (II. J byla dcerou císaře Antonia Pia a jeho manželky Annic Galerie Faustiny (L) a ta byla sestrou Marka Annia Vera, otce císaře Marka Aurélia, ichož původní jméno bylo stejné s otcovým. j EUTROriUS * Dobyl Stleukem ...v Afíyrii - na pravém břehu středního Tigridu, dn. 'ícll Omar u Bagdádu. ■ ?. města Cotseordie do Altina - Obě mřsta ležela n a pobřeží Jaderského more v oblasti iralské Venetie. * Kdyí v jtdendclém roee své vlády ztmfel - Zemřel v osmém roce své vlády^ ■ ä, 12 Apollónivi z Chftfkcdvnu - nebo z Níkomédeie, stoický filozof- ■ studoval u ... rétora FwtttQH* - Mircus Comelius Fronto (asi 100-175) původem z africké Cirty z rodiny italských kolonistů, ■ vtdl ,,. váikn proti Markomanům - v Setech 166-1-&0. Germánský kmen Markomani patřil ke kmenovému svazu Svébú. Poraženi Dni-«m v Pomohaní, odstěhovali se na území Cech a později i na Moravu. Za krále Marboda (8 př. Kr.-19 po Kr.) vytvořili pevnější útvar, do níhož patřili Kvádové, Langobardi, Semnoni a Hermům duří. Podíleli se významní na tzv. marltomanských válkách S Kímem, které by mely nést spise název germánské nebo germánsko-Sarmat-.iké, jak byly nazývány oficiálne. Vr. 166 překročily germánské a sarmatské kmeny Duti a j a vtrhly do severní Itálie. Hamané tehdy začali z Camunta {v dn. severovýchodním Rakousku) válečné operace proti Markomanům a Kvddúm, ze Sirmia (dn. Sremské Mitrovice v severním Srbsku) proti Sarmatským lazy pum. ■ $t\$ Kvádové - svébský kmenový svaz sídlící na dn, západním Slovensku a zčásti i na Moravě. * S, 14 ztmtd ...v kdtiálém pivním (roct) svého života - M a rcus Aurc-lius se narodil 26. 4. 121 a zemřel 17, 3, 180, Bylo mu o néco vk než padesát devět let a vládl přesně 19 lei a deset dní. Léta života císařů a dobu trvání jejich vlády neuvádí Eutropius vždy S přesností. ■ 3,15 Commoám - Imperátor Caesar Lutius, resp. od října 180 M a rcus Aurelius tiommodus Antoni a us Augustus vládl sám od března 180 do konce ľ 192; byl zavražděn v fcímé. * 8,16 Pertinax - Publius Helvius Fertinax vládl od 13. prosince 192 do 2&. března 193, Byl zavražděn v nedožitých 67 letech, jeho vláda Lrvala 87 nebo %& dní. * 8J7 Safaiu.1 luľianuí - Marcus Didius Sevcrus lulianus, nikoliv Salvius lulianus+ byl císařem pouze od 2ä. března do 1. června 193, * vnuk Šalvia luliajta - Didius lulianus byl po matčině linu vzdálenějším příbuzným právníka Šalvia Luliana. 1-OZNÁMkY nUTROPIUS ■ byl... autorem nčátého ediktu - Právníka Sul via luliana pověřil císař Hadrianus redakcí definitivního znrní ví ech ediktů do jedné sbirky, t/.v. etliriam perf/efititm íladriani. * tt Miávijůéko mostu - O porážce Didia Iuliana u Mulvijskehn nin-sm neexistují zprávy u jiných autorů a jde zřejmí o omyl; u tohoto římského mostu porazil r. 312 císař Konstantin Maxentia, viz dále UM' * 8,18 Siptirttius Severní - Jako císař Imperátor Caesar Luciu s Scpti-mim Sevtrus Pertinax Augustus; vládl v letech 193-211. 1 z proviníte Tnpolii - Scptimiiis Severus byl synem římského jezdce a pocházel z místa Lepcis Magna v severoafrické provincii Tripolis (=lrojmesfj. rjř Lepcis. Oea, Sabiarha), která však byla zřízena až za Diodě tiana. Dříve byia oblast kolem tich to tří mést nazývána Tripotitania. ' Pcscertniu Nigra .., laUlu Kyziku - Lucius Pcscennius Niger byl provolán císařem vo|skcm v provincii Sýrii; u mesta Kyzikos, které leže-lo v severozápadní Malé Asii v Male Fiygii, byl porazen jeho pobočník, Pcscennius Niger pŕiiel o život blízko syrské Antiocheie po porážce u Issu r. ] 94, ■ porM.il.., Adoihéy - Adiabénové sídlili v severní Assym na hranicích dn. Kurdistánu, ' Chámi Albrnas - Deeioius Clodius Albnius obdržel od Severa titul caesar r. 193. Le^ic v Británii ho prohlásily císařem r. 196 a Sevenis jej porazil r, 197 u Lugduna {dn, Lyonu), kam se Clodius Albínu* přemístil z Británie, Poražený Clodius AJbitius byl zabit na ú tiku. ■ 8,19 val... v dílec 132 mil - Cel ková délka val u vsak byla pouhých 76 římských mil; římská míle ■= zhruba 1,5 km, Severus zřejmé opravil lladtiánuv val v délce 32 mil, jak uvidí Epitomt (20,3), rj. jeho zapadni část. ■ Zemřel v Eboraku - v dn. Yorku v Británii ve víku nedožitých íe-desátí piti let; vjádl necelých 1B let, ' Geta ... přiiel ihned u život - Pubhus Septimius Geta, kterého Severus jmenoval caesarem a pote i augustem, byl zavražděn svým bratrem patrné ui r. 211. * 8,20 Marctts Aurelius Anhminai Bassianus ... řečený také C.ciraccdta -Caracalla nebo Caracallus, takto nazvaný podle gallskeho plašte bez rukávů a ä kapuci, mel jméno (Lucius} Septi mi us Bassianus a jako císař Marcus Auréliu s Antoninus, Vládl v letech 211-217, * protole SÍVidizd manŕe&it nr,>lastní matku liáii - Tato smyšlenka míla původ v tom, ze Tulia Moesa, sestra lulie Domny, chtěla zajistit legitimitu vlády svým vnukům, pozdějším císařům Heliogabalovi a Severu Alexandrovi, a tvrdila , že jejich matky (iulia Soaeniias i M i a Mamaea) míly pomír se svým bratrancem Caracallou, Caracalla mři pouze vlast-ní matku, jíž byla lulia Domna, a byl ženatý s Fulvií Plautilíou, kterou poslal r. 205 do vyhnauství na ostrovy Lipary ar. 2ll dal zavraždit. * Zemřel v Edesse - Město Ľdcssa, dn. Ufa v jihovýchodnim Turecku, byla centrem Os(d)roény. Caracalla byl zavražděn. ■ po čtyřicátém třtítm roce svého f má* - Ve skutečnosti mél Caracalla v dobé své smrti dvacet devít nebo jednatřicet let. Kok narození byl buď 18* nebo 18«. WJ.\ Opitím Maerirtnt - Marcu* Oprllius Macrinus, římský císař v letech 217-2la; jeho syn mři jméno Marcu s Opel hus Diadume-nianus. Podlehl v boji prori lilagabalovi, kterého provolala vojska číta re m, a byl zabit na útŕku k Parrbům. ■ fl,22 Marctfs Attrelw Amonimti - Původním jménem Varius Avi-rus, kurz boha tlagabala v syrské Emese, pozdí ji Elagabalus či Heliogabalus vládl od (16. 5.) 218 do (11./12. 3.) 222, * st svou matkou Symraserou - Hlagabalova matka se imenovala lulia Soacmias a byla starši sestrou lubc Mamaey, matky římského císaře Severa Alexandra. ■ R-,23 mladičký Aurelius Alexander - Císař Marcus Aurelius Se venu Alexander, který vládl v letech 222-235, se dostal k vlidí ve 13 letech. Přesné údaje nejsou známy. Jeho původní jméno bylo (Marcus lulius Gessius?) Bassianus Alexianus. * poraxiijejich krdk Xcrxa - Ve .skutečnosti nebyly vojenské akce prori perskému králi Artasentovi/Ardašírovi ůspřínr; pouze část vojska operující v Arménii dosáhla určitých úspéchů. ■ Ulpiana - Právník Gnaeus Domitius Ulpia nus, vyňal kyz jehož právních spis ä tvoří třetinu Digest, se stal poradcem Severa Alexandra a jeho matky. Byl i prefektem prétonánu. Ti ho však r, 223 zavraždili. * O život přišel v Galtii při vojenském pali - Severus Alexander byl zavražděn v dn. Bretzenheimu u Mohuče. ■ Své matce Mmatiprokazoval ,,> úctu - lulia Avita Mamaea byla POZNÁMKY mladíí sestrou Heliogabalovy maiky. Byla zavražděna spolu se svým tvnem. Devátá kniha * 9,1 MaximittHl - Gaíus Julius Vcru.s Maxim inus by] římským ci-lafera v letech 235-238, Jeho syn se jmenoval Gaius luhus Vcms Maximu s. * vládl ...tři roky a několik dni- U vétäiny těchto krátkou dobu vládnoucích císařů nebudou komentovány eventuální údaje týkající se mésífů a dní jejich vlády; tyto údaje sc se často rozcházejí. * 9,2 Pupitnus. lialbinus - Marcus Clodius Pupienus Maximus vládl od konce ledna Čt od začátku února asi do začátku května 238. Pocházel z urozené rodiny, byl k omniem i. 205, prefektem města Ríma a konsulcni podruhé r. 234. Decimus Caelius. Calvinus íialbinus vlád] v téže době jako ľupienus Maximu*. Byl rovněž urozeného původu a /aslá val dva kra L konsulát. * Gordianus - Spolu s Pupienem a řJalbinem je uváděn jako císař Gordianus III., který vládl v letech 238-244. O Gordianovi 11., jeho strýci, který se stal císařem se svým oleum Gordianem 1. r, 238 a hned nato padl v boji, se Eutropius nezmiňuje, Gordianem Starším je míněn Gordianus I., otec Gordiana II., který vládl dvacet dní - patrné v lednu r. 238 - a poté spáchal sebevraždu, Gordianus III. byl nejprve jmenován caesarem. * hylzavratdM ... ľfniippsm Martus kihus Philippus Arab* vládl v letech 244 - 249; jeho syn se stal caesarem r. 2-14, augustem r. 247. * u dvotdtého milníku od Cirtttia-u města na uŕednim tiifratu. ■ 9,3 dávilo se milénium města kíma - Podle výpočtů založených na Varn)nově podáni chronolojáe začalo milénium 21. dubna 247 a byli i ukoiuĽiio v dubnu 24S třídenní slavností. * 9,4 Dechu - Gaius Messius Quintus Traianus Dccius, římský císař vletech 249-251. * původem z Bttdalit - Budalia u Sirmia, u dn, Sremské Miirovice v Srbsku; pocházel vSak ze staré senátorské rodiny. * přilli r> rtvot na barfrankém území - Padli v bitvě n Góly ti Abrittu v provincii Moesii (u dn. Razgradu v Bulharsku). i-ijt IU>PIUS * 9,5 Pak te stati císaři Gallus Hostilianus a Gallův syn Volusianus -EutTOpíuj představuje dva císaře - C. Vibia Treboniana Galia a Gaia Valenta llostiliana Messia Quinta, syna císaře Decia - jako jednu osobnost, Volusianus byl synem Treboniana Galia, * usihval o převrat ... Aemilianas - Martus Aemilius Aemiliamis. správce provincie Horní Moesic, byl vojskem prohlášen císařem r. 253. * tiba vladaři ... byli ... zabiti v Interamně - v dn. Ienii v Lňnbrii ve východní části střední Itálie. ' 9,7 Licinias Valerianus - Publius Licinius Valerianus, římský císař v lutech 253-260; do perského zajeti, v němž později také zemřel, upadl r, 260. ■ který st zdržoval v Raetii - v římské provincii v oblasti zabírající část dn. Švýcarska, Bavorska a Tyrolska. * htriý (f f.drhy\ml ... v Noriku - v římské provincii na území dn. Rakouska. ■ perský král Sapor - Sapor (Sapur) I. vládl v letech 240-272. ■ 9,8 (Jatlienus - Publius Licinius Egnarius Gal lien us, římský císař v letech 253-268; od r. 260 vládl sám. * zabil u Mursy ingtntta - v dn. Osijeku v Chorvatsku, Ingcnuus byl mistudržitclem v Pannonii a Moesii, * zabil... Trebelltana - Postava tohoto uzurpátora je problemalická. Nékdy se soudi, že jde u Publia (ComeiuO Kn;ali.ui.i ili...;:ili.uvii, správce lllynka za vlády císaře Valeriána, jindy se pokládá za zcela fiktivního. * ditbyli... Tamti o ij. dn. Tarrajíonu ve .Španělsku. * 9,9 Poitumus - Marcus Cassianus Latinius Postumus, uzurpátor v letech 260-279. * v době Indiánovy vzpoury - Uzurpátor Ulpius Cornehus Laelianus byl poražen r. 269 u mésta Mogonriacurn, dn. Mamzu, ■ tísafská tnoi íť dostala do rukou ... praobycejtiého řemeslníka - Byl to Marcus Aurelius Marius, podle údajů Historie Augusty kovář v římském tábore a pak důstojník. Doba jeho vlády - dva dny - je nesprávná; jsou známy dokonce jeho mince. ■ Vktorinus - Marcus Piavonius Víctonnus, uzurpátor r. 269, uznaný císařem pouze v Galiu a Británii. * í.awažáěn v Agrippittě - Agrippina nebo Cofonia (Claudia} Agrippina - dn. Kolín nad Rýnem. r. / i'OznAmky • 9,10 Tríricits - Gaius Pius ľsuviiis Tcrricus, uzurpáror r, 27], uznaný v Gallii a Británii. ■ Ctsahké unií i iď ujat t.1 ttnrdi$de v d ti. 1 í r>rd e a ui ve 1: rane i i. • Qdaenathui - Septim ius Odaenathus. vládce v Palmýře v syrské poušti (260 - zavražděn 267), pocházející i významné rodiny. Jeho předkové pomáhali Septimiu Severovi v boji proti Prsccnmůvi Nigrovi a získali římská občanství i cognomen Scptimius. Od Římanů měl Odaenathus tituly dux Ramanomm, correctortoiitts Oricntis, imperátori rex regum mul Augustu;, neužíval. ■ 9,11 Gattientts servým bratrem Valerianem - Valerianus, syn Valér ia-na I., byl konsulem r, 265. • Gaudius - Marcu s Aurelius Claudius, římský eísaf v lereeh 2ĚO-270. » Ten rozdrtil... Góty-r. 269. ■ 9,í2 Quintdlus - M. Aurehus Claudms Quintillus, h'mský císaf r 270. ■ Sedmnáctého dm víddy byl z&vraždžn - Není vyloučeno, ze vládl 0 něců dele. ■ 9,13 Aurth&niti - Luctus Domí dus Aurchanus vládl v letech 270-275. ■ nnlhií nad 'téirikem mi Katalaunsltých polích - Tetricus byl poražen r, 273 u dn. Chálons-en-Chairtpagne ve Francii, ■ Vyrvi mě.,,, ó nezdolný - Verí i e z Vergj liovy Acneídy 6,3 65. ' zapol Aurtlianut ... Zénabii - Zŕnobie byla královnou v Palmýře v letech 267-272 i vládla zi svého syna Väballatha, jehůJ. otcem byl Odaenathus, • Tetricus pak spravoval Lukdaii - Tétricus byl jmenován enrrector l,ncaniae; correctores byli úřednici poverení správou financí, ale mĚli 1 pravomoci příslušej k í správci provincie. • 9,14 vzbouřili st raziži mincí - Ve skutečnosti asi slo o svévolnou ražbu mincí senátem po porážce AureliŕUia u Pkcentie na konci r. 270. 1 9,15 kím obehnal ... hradbami - Aurclianovy hradby nahradily Serviovy, které zahrnovaly pouze plochu 426 ha; rozloha m Esta uvnitř nových hradeb byla 1230 ha, ■ postavil (hrám Slanci - Chrám bohu Slunce byl vystaven r, 274 na Manoví poli v blízkosti dn, Monte Pindo v Ŕfmé podle chrámu v Baalbeku. fijtropius * V?-M ft provincie Ddkie - v létá r- 275- * nd pravém brehu dotniho Dunaje - Tam byla vytvořena provincie Dacia Ripensií, Dákie Pořiční, Na jejím území sc Aurebauus narodil -v té dobé to však byla strední Moesie ležící jižné od Dunaje. ■ Cuenopbrurium - Toto místo leželo mezi Hérakleiou a Byzantiem v evropské části dn, Turecka. ■ 9,16 Tacitus - Marcus Claudius Tacitus vládl v letech 275-276, O jeho smrti existuje nčkolik verzí. * Flunojttts - M. Annius Florianus asi nebyl f Taeitem spřízněn; na* ncjvýs" to mohli býr ne vlasmi bratři. ■ 9,17 Prabus - Marcus Auréliu s ľrobus, římský císař v letech 276-2Ů2, ■ doftyí z/Vr (liitlie - ľrnhn.s vyllaŕil z Gal lie Germany, potom bojoval v Raetii, Illyriku. Moesii a Thrákii, dále na Východ ŕ v Isaurii a v Ejryptč a byl úspešný v jednáni s Persauy, * potlalit pokusy uzurpátorú - Saturnin us byl za vlády císaře Próba správcem Sýrie a císařem byl prohlášen v Aiitiodiei r. 281; Pnoeulus byl prohlášen císařem spolu s Bon osem r. 2 HO v dn. Kolíně n. Rýnem. ■ 9,1 g. Carus - Marcus Aurelius Caru s byl římským císařem v letech 282-2S3, * jmenoval tvé syny Carina a Nttmeriana caefary - Marcus Aurelius Carinus vládl v letech 233-285; Marcus Aurelius Numerius Nume-rianus byl císařem v letech. 283-284; oba byli jmenováni caesary r. 282. ■ zasažen ... bleskem - Podle jiné verze zemřel na nemoc. * zavražděn z podnětu svého íehdna. Apra • Arrius Ape r byl preiéktem Pretoria. Není via k vyloučeno, že Numeriamis zemřel na nejakou neumy * 9,19 vojsko ... provolalo císařem Dioeletiana - Gaius Aurelius Valerius Dioclctianus, původním jménem asi Dioclcs, narozený asi r. 245, vládl v letech 234-1, května 305. ■ 9,20 ttf velké bitvě n Margu - r. 285; Margus, dn. Morava, prie ok Dunaje z pravé strany nebo lokalita na soutoku Moravy a Dunaje. * mezi Viminaciem a Zlatou horou - Obč místa, jak Viminofinm, i.ik mons Aureus, byla v F lorní Moesii, blízko soutoku Moravy a Dunaje (v dn, Srbsku). * bagaudůvé - Byli to zmiňovaní a zadlužení malí vlastníci půdy; jejich název je keltského původu a označuje potulné lidi. * Maximiana tlcrcutia - M. Aurelius Valerius Maximimanus pochá'-/.<. I /. Illyin-. Sii\ sľ i. ihiľi i a;s,iKin. i. ZSň ämäiiMuJti pro západní i'.ihl římské Aše; zatímco Diocletian u s se prohlásil Ioviem, Maximianoví dat jméno Hcrculius. * 9,21 Catausitts - Majseus (í) Carausius, uzurpátor v Británii do r. 293, kdy byl zavraždí n; počátek uzurpace je nejistý (286 nebo 287/288). * byla Ecnonii poviřen úkolem vyčistit maře - Bonoma bylo mestu na pobreží provincie Eeígica, dri. Boulogne-sur-Mer ve Francii. » podel ... Armorika - ňremarica byl název pohřeíí mezi Seinou i Loirou, Aremorkae civitaies se nazývaly tamŕjJi ga tiské obce. * 9,22 Achillmi - Není jistě, zda Auréliu s Achilleus byl UzLľfpáto-rcm. K uzuipaci milo dojít r, 297, ■ Quinaucgentianiové - kmenový svaz v Císařské Mauretánii, v západní čisti dn, Alžírska. ■ rozpoutal vdlht Narstus - Také Narses n, Narseh perský krih ktetý vládl v lei ech 293-302. ■ DuícUUanws u-ánil... Maximiana... augustom - Stalo se tak r. 2S6, podle některých badatelů ji í 2 S3. ■ Consiantia a Maximianajmenoval (Diodetianus)raesary - Gaius (ne* bo Marcus) Flavius Valerius Consrantius {!.), známý pod iméncm Chlnrus, byl jmenován caesarem r. 293, auguslcm se stal 1, května 305, Gaius Galerius Valerius Masiraianus vládl v letech 293-311. * Cvnstantws prý byl synem dcery diáře Claudia - Příbuzenský vztah mezi CoiislanOcní d císařem Claudicin LI. byl fikcí, kléru u propagoval Konstantin od r. i 10, možná ui od t. 297. * nedaleko Serdiky - Dn. .Sofie, * Ailedus - Po zavraždění Carausia vládl v Británii do r. 296, kdy byl poražen a padl v boji, * 9,23 V tčžedobč bojoval ... - r. 298. * Na území Lhtgwú ... utrp/1porážku - Lingonové sídlili mezi Senony a Leuky v Lugdunské Galin. ■ dobývali ir do města - Název Eutiopicm neuvedeného místa byl Andtmatunnum, dn. I.angres ve Francii. ■ Dioctetianus zvílčzilnad Achilleem - Není jisté, zda r. 296 nebo 297. ■ 9,24 mezi misty KaUinfkm a Kotrbami - Obé mesta leíela v OMó)-roénč; Kalliníkon v dn. Sýrii, Karrhy v dn, jihovýchodním Turecku. ■ 9,25 proti Narseovi) dědovi Hormisdy a Saporct - Hormisdas II,, persky král, byl nástupcem Sapora 1. v letech 102-309 nebo 310; perský král Sapor II. byl pohrobkem Sapora 1. a vládl (310-379). ■ podrobili Karpy a Basiarrry - Karpové pocházeli z Dálde a sídlili v evropské řásu Sarmatie; Bastarnové patřili ke germánským kmenům a zilt u ústi Dunaje. ■ porazili Sarmaty - Sarmate byli iránský kočovný kmen, k němuž patři li Jazygová, Koko lan i aj, Jazygové se usadili v 1. stol. po Kr. v uhlířské nížine ,i i.ískíné i na jilm SlovĽiiska. ■ 9,27 vyméniti .,, císařské roucho za odiv soukromých občanu - Slavnostní předávací ceremonie se uskutečnila v obou rezidencích, tj. v maloasijském mŕsrŕ Nikomédci a v Miláne 1, května 305. * v Nikomédci - Níkomédeia, místo v římské provincii Bítbýnii, dn. [zrnit v severozápadním Turecku, ■ potil co v Římě ashmiti -vetkatepý triumf - Triumf se slavil uí r. 303. ■ do Salon - do drt. Sol inu, pfédméslí Spi i < u v Chorvatsku. * do Lukánit - do obi ast i v j ihozá padni J tál ii, ■ na fpfm sídle nedaleko Salon - Diodetianus si dal postavit rozlehlý palác v Aspalathos, na |ehoi miste vznikl dn, chorvatský Split. * stáhl se z nejvyššiho postavení- Zúčastnit se ještě z podnětu ze jména Galéria jako předsedající a poradce schůzky v Camuntu r, 308, Lie víjk 7 vlastní iniciativy, Tehdy byl Mayímianus donucen podruhé abdikovat, jeho syn Mami t iu s byl prohlášen nepřítelem státu a ustavila se tetrarchie: Galerius, Licinius, Maxim in us Daia a Konstantin, Desátá kniha ■ 10,1 v Asii a na Východe - Asií se zde rozumí Malá Asie a Thrákie, VýihodíTii Sýrie .1 Firypl. ■ starost se správou Itálie a Afriky - Obé spravoval jeho caesar Scve rus, Flavius Valerius Scverus vládl v letech 305-307; augustem byl jmenován r. 306. ■ Zemřel v Eboraku - r. 306 v dn. Yorku v Briránii. ■ 10,2 Maximina ... pověřit správou Východu - jde o Galéria Valéria Maxi mina Daiu, který vládl v letech 305-313, * byl... provolán císařem Konstantin Fta v in s Valériu s Constantinus, rímsky císař v letech 306-337, ■ syn z ... paehybne'ho manželství - Konstantin by] nemanželským synem r/is-aíe Constantia a Heleny, služky v Dřepánu v Bíthýnii, * préíoridni. r- provolalicísafem ... Muxentia - líyL to Marcus Aurclius Valenus MajteiiriLis uznaný za císaŕe v Itálii, na Sietiii, v Africe, na Sardinii a na Korskc; jeho roztržka s císaŕem Konstantinem se datu* je od r. 3 L U, ne-h drívc. ■ byl zavražděn v Ravermě - ScYcrus se stáhl du Ravenny, abdikoval a byl zavražděn neho spáchal sebevraždu u Ríma. * 10,3 Htľeulius ... st snažil ... /.hovit ... syna ... moci - Oba totii usilovali o tutéž hodnost augusta po Severovi, ■ fiyl... /.adrhnv Massďú - v o1 n, Marseilli, kde se zmocnil váleční pokladny, * byl... usmrcen - By] náležen úbŕíený ve vězení. * 10,4 V tí dobi ustanovil Galtriui císafem Licinia - t. 307; Caius V.ileriiis l.Kinianns lanniiis vládl v letech 303-324. Předtím ho adoptoval Ľiocletianus. * jeho vtĺpkti ... porota u Muhájského ntQSttt - v Ríme r. 312. * pripravil Maximinus ... převrat namířený proti Liäniovi ~ Maximi n us byl poražen t, 313 u Adrianopolc, ■ náhlá smrt v Tarsu - Maxim iuus zemřel r. 313; Lactantius píie, í* spáchal sebevraždu. Město Tarsos leželo v maloasijské Kihku, v dn. jižním Turecku. * 10,5 porazil (Licinia) v Druhé Pannonii u Q'hal - u dn. města Vinkovri v Chorvatsku r. 314; Druhá Pannouie nebo Dolní Pannonie byla jedna ze dvou provincií v Pannonské diecézi. ■ 10,6 Vie dobi vládl.,, Jeden attgustas a tři taesaii - V M stopadu f. 317 vládl Konstantin, |eho synove Cnspus a Constantinus II. a Konstantinův synovec Liciiu'aiius; od r. 324 vládli s Konstantinem Crispus (do r, 326), Constantinus N, J Constantius 11-, tři Konštantínov] synové. * dal zabít mihu syna, ... ddle syna své sestry,,-, potom také manželku -Konstantinův syn Crispus byl ibaven života v dn. Pule r. 326. Synovce Liciniana, syna císaře Licíma, poslal Konstantin do vyhnan-s,(vj a dal zavraždil- Pozadí rodinného dramatu není jasné, Cnspa prý obvinila KonstJiinnova manželka Hausta; Konstantin |i pak nechaj udusit v horké lázni. Poněvadž prišli o život ještě dali i rodinní príslušníci j pfátelé, je nasnadě, že šlo bud o skutečné, nebo domnělé spiknutí. * 10.8 rozhodí ít dodat metlu svého Jména ... týznam - Jde o Kon-slantinopol, dn. Istanbul, vybudovaný na místě dřívějšího města Byzantia. * zemřel šestaštdesdtiletý - Podle Eutropia se Konstantin narodil r, 271; data jeho narození se však různí - uvádějí se laké další roky ve značném rozmezí 270 až 230, ba i pozdější rok. Začátek Konstantinova iivota není přesné zachycen, jak o tom svěděl jeho několik tradovaných osobních jmen, a to Gaius* Lucius, Marcus a Titus. * zasloužil si místo mezi bohy - Konstantin byl konsekrován, tj. prohlášen bohem, což dosvědčují konsekracní mince. Je to svědectví rozporuplnosti tehdejší doby. * 10,9 zanechal... tři syny - Constanrina J L (337-340), Constantia II (337-361) a CorisUnU (337-350), ■ zanechal ... jednoho synovce - Konstantinův synovce jménem Dalmatius (v literárních pramenech) nebo Delmatius (na nápisech i na mincích) byl synem Plavia Dalmatia a vnukem Constantia I, Chlora. ■ zavražděn při Magnentie/vě rtvohě ■- Vh^nus nebo Flavius Ma^run dui, uzurpátor v letech 350-353, byl provolán císařem v Augus-todunu {dn, Au tun) a dosáhl uznání na Západě, * v tábJíh jménem Helena - Constans byl zabit po Magtientiuvě uzurpaci na východě Pyrenejí. * se Saporem neváleli Conitarttius nikdy úspěšně - Sapor II., perský král vletech 310-379. ■ 10,10 vítězství u Singaty... ztratil - Stalo se tak bud* r. 345 nebo 348. ľevnost Singara ležela v provincii Mezopotámii u perských hranic. * Vojáci st itybräh za chart. Vetraniona - Ve tramo byl provolán císařem v Sirmiu (dn, Sremska Mitrovica v Srbsku) a vlády se vzdal v městě Naissus (dn, Niá v Srbsku), Potom muvel odejit do Bíthýuie. * 10, Li Konstantinův synovte Nepatianus - Byl to syn Konstantinovy nevlastni sestry Eutropie Flavius Popil ius Virtus Nepolianus; byl prohlášen císařem i zavražděn v roce 350 spolu s matkou. ■ 10,12 poražen v boji u Mursy - r. 351; Mursa leřela v Dolní Pannonii na Drávŕ, dn. O si jek v Chorvatsku, * Výthoda dal Cottstontius ... carsora Galia - Oaudius Galiu s se stal POZNÁMKY caesarem r, 351, dostal jméno Flavius Claudius Constandus Caesar ;i byl /avra/drn ľ. .154. ■ w méstřSenom - dn, Scns v Burgundsku, starověké Agedincum, centrum kmene Senonú. * 10,13 Sávanus... bylzavntžden - Frank Silvánu* byl provolán vojáky císařem t. 355 a ještč v ttmíe rote byl vojáky zavražděn. ■ 10,14 Hrzy nato posla! do Gallií... catsani luliana - Flaviu s Cla udi us Iutiamis, rímsky císař v letech 360-363; do Galii í byl I u lianu s poslán v prosinci r. 355, císařem byl provolán v dn. ľaríži (Ĺutetia Parisiorum) t. 360. * caesara taliana, Gaíhva bratra - lulianus byl Galtův nevlastní bratr, měli společného otce. * (ConstanftHí) mu dul za ženu svou sestru - Byla to Helena, dcera Konstantina velikého. * zmĺil... m Afgatíontíá - u dn. Štrasburgu. Stalo se tak r, 35ŕ. * 10,15 vypravil se obsadit lllyricum - lulianus ve skutečnosti prekročil Rýn u Xantenu a táhl proti Frankům zvaným Artuariiové, potom proti proudu Rýna aí k dn. Basileji i přezitnova.1 ve Vienně, * Sotva se to Constantius dozvedel - tj, že lulianus byl prohlášen císařem. ■ v třicátém osmeru roce vlády - Údaje jsou přibližné; v doba své smrti mél Constantius 44 lei, vládl 37 let. * 10,16 lesí dni před éervenemými Kalendami - 26. června, * Byl... podobny Marku Antonínovi - tj. Marku Aureliovi. ■ 10,17 vojáci... se shodli tm íovianovi - Plaví us lovianus byl římským císařem v letech 363-364, ■ byl tehdy v iisařovt osobní stráži - lovianus byl pověřen doprovodit Comlanliiivy irk-snť: (Hi/.ůsUlky / Kilikiu do KomtaiiliriopolĽ. * kvůli zásluhám jeho otce - lovianův otec byl velitelem císařovy osobní stráže. * jednu nebo dví párátky - lovianus byl porazen n místa Důra Kurópos na levém břehu středního Eufratu, ■ ztrátou ... nemalé'/dšti římské Kle - Podle smlouvy uzavřené na třicet let ztratil lovianus horní Mezopotámii s patnácti pevnostmi a laké města Nisibis ,i Singaru a musel se zavázat, ze nebude pomáhat arménskému králi, kterého Sapor potrestal za zpustošení svého území, * po dobu. ..jedenácti set osmnácti let - Toto časové určení implikuje za- EUTROPIU5 ložení Říma r. 754 pf. Kr. * Caudia, ... u Numantie a v Numidii - Byla to porážka konsulú Vcturia J Postumia v Kaudijské soutésec r, 322 př, Kr. (Eurropius 2, % konsula Hostilia Maneina u Numantie r. 137 pr. Kr, (Eutroptus4, 17) a Postumia Albimi v zimř 109/110 pŕ, Kr. v Numidii (Eurropius 4, 26). Po všech tédiio porážkách muselo projit římské vojsko potupní pod ihem. * ndkle zemřel v Galatii - lovianus zemřel na cesté do Konstan-tinopole ve mésté Dadastana na bíthynsko-galatském rozmezí. * 10,18 Zemřel v sedmém milici své vlády - Bylo to o měsíc pozdej i. * třináctého dne před březnovými Kalendami - tj. 17. února. * snažil ie o ohleduplnost - lovianus zrnili edikt císaře Tuliaiu, kturý zakazoval křesťanům působit v soudnictví a zejména ve školství. * za konsulditt... hutaná a Varroniana - Varronianus byl synem císaře Ioviana. * roku jedenácti sté/so osmnáctého - tj, r. 364, kdy byl konsulem lovianus se svým malým synem Varroniancm. * Proloží jme se ... dostali k slavným císařům - [de o císaře Flavia Valentiniana (364-375) spravujícího západní oblasti impéria a jeho mladšího bratra Flavia Valenta (364-378) vládnoucího na Vychodí. POZNÁMKY FESTUS DM » Odkaz na Deviris iUmtribus urhh Ramat, Slavné osobnosti mŕsta Ríma ■ I zaznamenáPdjkí veliki... obnosy kratším způsobem. - Ríma n é zapisovali vyíäí číslovky pomocí nižších přidáním ležatých a svislých ěar \ rdí čí Číslovce, napf. našich deset tisíc mohli zkrácení zapsat jako X s ležato j cirkou nad touto desítkou, milion jako X s ležatou carou nad desítkou a svislou farou vpravo a vlevo od desítky. * 1 Od založení Misia ... uplynulo U17 kt - Tento údaj i ostatní údaje uvedené v 2. kapitole it shodují s F.utropiovými. * vládu dvou bratru - t j. císařů Valentin la na a Valenta. * senátoři (vLídli) po pili dneá jeden rok - v době mczivládí po Romulovŕ smrti. S rov, Eutropius 1,2. * konsulú by!o9i7- Započítava l se i poslední rok repu bi iky, tedy cel-kovy počet let byl 468, pň'ŕemž r. 52 pi. Kr. by E kousulem dne eollfga, * od Brutd d ľublieufy po Pumu. u flirt m ■ Od prvních kotlSulú zvolených po vyhnání králů do r, 43 př. Kr., kdy konsul A. Hirtius pŕiiel o ř.ivot v bit vr u Muriny a C. Vibius Pan sa podlehl zanedlouho po téže bitvě zranění. * po fovsuna - Císař Jovianus vládl v letech 363-364. * k Portu a Oítii. pv vsmnáitý mimík od bran ... kímu - tj. do vzdálenosti asi 27 km; Portus je jméno přístavu u Ostie, který plánoval Caesar a dal zbudovat Claudius. Ostie je vi ak vzdálena pouze patnáct mil (asi 22 km) od Říma, ■ 3 nyní stručni načrtnu - Protože o této expanzi pojednává FestJS detailněji v daliícli kapitolách, jsou vysvětlující poznámky uvedeny až u nich. * přibyly Hispánie, začaly odvddit dani Gallie i Británie - Festus uživá jména zemí v plurálu, protože v jeho době v každé z nich bylo nikoli k provincií, ■ 4 Prtmíprovincií st stala Sieíhe - Sicílie připadla z větší ěasri římskému státu po první punskc válce, na zbytku ostrova vládl syrakúsky král Hieróji II. (asi 271-216 př. Kr,), který s Římany udržoval dobré styky. ť£STUS * konsulMarcellus - M, Claudius Marcellus, konsul r. 222 př. Kr. ■ jWporážce Úúkkého hák Hieróna - Fcstus je zde při zhusrbvání látky nepřesný a dopustil se také omylu, protože Marcellus začal hoje na Sicílii až po Hierónové smrtí, Po Hierónovt II, vládl jeho vnuk Hieronymos, který byl orientován prokartáginsky a tato orientace přetrvala i po jeho smrti r, 214 pf. Kr, Marcellus doby! Syrákúsy r, 212 př, Kr. • Potom ji tpravovdli prétoň - Od r. 241 př. Kr. posílal římský senát na Sicílii jednoho ze dvou prétorů s pověřením vybírat daní a cla, tjd r. 227 př. Kr. spravoval Sicílii prétor s dvěma kvrstor}r, Za Augusta byl osnov senátní provincií v ŕele s prokoušu!em s prétútskou pravomocí, * později byld sveVrna proesidúm - Praeses (pl. praesides) byl od Konstantinovy doby ncjmžsí stupeň hodnosti provinciálního správce. Festus via k na loiiuo mísíc nepoužil výra / praeses v tomto smyslu; věcně není jeho sděleni jasné, podle Noúíia digndatum spravoval Sicílii konsulir, Notítia dignitatum je seznam civilních a vojenských hodností v západní i východní cásii římského impéria spolu s registrem diecézí a provincií v pozdní antice, ♦ rif ní ji maji na stdrosii konsuldrové - Konsulárové, lat. wnsularti, byli bývalí konsulové. řádní i náhradní, Konsuláry se mohli stát římští občané také propůjčením této h od n ústi, aniž koř sul át zastávali. Některé ůfady smŕli zasiávat a správu nřkterých provincií směli vykonávat pouze konsuláíové. Konsul irskou provincií se Sicílie stala po Diocletianových reformách. • Sardinii a Kordku dobyl Melellns - Není vyloučeno, že jde o neznámého Metel!a, protože známý M. Caecilius Metellust konsul r. 115 př. Kr, spravoval provincii Sardinii a Korsiku aí v letech 114-111 př. Kr. Podle F.utropia 2,20 slavil triumf nad Kolikou a Sardinií iako první L. Cornelius Scipio, konsul r. 259 pí, Kr. * Správu Uchto ostrovů - Sardinie se stak druhou římskou pnovincii, když se jí Kartaeo r, 237 př, Kr. vzdalo, Pdm anektoval i Korsiku. Od r. 227 př, Kr. spravovai provinci i Sardiniu tt Carská prétor. Od r, 27 př. Kr. ji řídil prokonsul s pravomocí prétora. Od r. 6 po Kr. se Sardinie a Korsika od sebe oddělily, Sardinii Augustus zařadil mezi císařské provincie. Historie správy obou provincií pak byla složitější. Od doby Diocktianovy řídil jednu i druhou samostatnou provincii praeses. ľOZNÁMKV FESTUS * Afrika te dala do haja trikrát - Jde o tri punské vilky v letech 264 241; 218-201; 149-146 pŕ Kŕ. * fiž Sápio ... zničil Karidgo - Po skončení tfeti punské války r. 146 pf, Kf. byl Scipio pověřen organizací dobytého území jako nové provincie; spravoval j i prétor, od Augusta prokoušu L * ipŕátAeni kráfové - Byli to Mastní ssa a po jeho smrti r. 14ti pf. Kŕ, Micipsa, Micipsova smrt r. 11 íl pŕ. Kr. vyvolala spory mezi jeho vlast* nimi syny Adherbalcm a Hiempsalem a adoptivním lugurtbou, kterŕ lugurtha vyŕciil vrazdnu obou. Proto mu Římane vypovédéli válku, která začala r. 111 pŕ. Kŕ. a skončila r. 105 př. Kŕ. Jejím vedenim byl pověřen Q, Caeciliun Mctellus r. 109 př. Kŕ, r, 107 pŕ, Kr. bo nahradil Gaius Marius. Král Mauretánie Hocchuf;, napred TugiuiJiův spojenec, vydal posléze íugurthu Sullovi, který byl Manovým kvestorem, Srov. Eutropius 4,26. * doitala ir tato zrmé do rukou římského národa - V Numidii vládli domácí monarchové až do t, 46 př. Kr, Tehdy se stal správcem ruin idskeho reriroria, které se stalo provincií Ajrita Nova, historik C, Sllhutiut Crispus. Na začátku 4. stol, spravoval Numidii consula-ris stxfsmih Namidiae. * Mauretánietyly drženy .,. Boechem - Boeehus I. vládl v Mauretánii, k níž získal za vydání [ugurlhy část Numidic. Po jeho smrti byla Mauretánie rozdílena na dví čďsd; král Bocchus II. vládl zprvu pouze ve východní Části, pozdéji aŽ do své smrti r. 33 př. Kr, v celé zemi, Zemřel bez dědiců. Augusrus založil na tamějším území řadu kolonií a r, 25 pŕ. Kr. dal vládu luhoví II. * Maurům dále vlddl král luba - Festus směšuje numidského krále lubu 1. a jeho syna lubu JI. luba I. byl Pompeiovym spojencem a porazil r. 49 pf. Kr Caesarovo vojsko vedené C, Scriboniem Curionem. Caesar r. 46 př, Kr. zvítězil nad pompeiovci u Thapsu, spáchal luna 1. sebevraždu, luba II. strávil dětství a mladá leta v Římě a vládl diky Augustovi v Mauretánii v letech 25-23 př. Kr. Toto území bylo připojeno k Rímu až po násilné smrti Tubová syna, * byt... poražen Augustem Ctitíartm - Byl poražen uí Gaiem luhem Caesarcm, nikoli až Augustem, Oficiální Augustovo jméno od r. 27 př. Kr. bylo Imperátor Caesar Divi Fslius Auguitus. ■ Byuátm - Tento název byl původní používán pro část p rovine ie Afriky, za Diodetiana se zréto čásii qtala provincie Uderia llyiaiena. ['Ůvodné j t spravoval pittefktMi, později komu lá r, * dvé Mauretánie - Císař Claudius zřídil dvě provincie: Mauretánii Tingitáuskou a Císařskou. Nejprve je spravoval praíitmtor Augttsti, pórom byla jejich správa kvůli nepokojům složité jsi. Císařská Mauretánie byla dále rozdílení při Dioclctianové reťormé na Císařskou a Si-rifskou. * 5 jsme poprvé poslali na pomot.,, Seipiona - V této souvislosti se u-važuje buď o akci Pubiia a Gnaea Comeliů Seipionu \ Hispánii r, 218 př, Kr. anebo o působení Publia Cornelia Scipiona Afrického Starsiho z r. 210 př. Kr. anebo o působení Scipiona Afrického Mladšího. ' {noú Afriianam - t j. Ka u ági ňa nům. ■ Lvshány, kteří obnovili bojt... - obyvatele Lusitánie v dn. Portugalsku a části dn. západního Spa nílska, ' záúuhou Otčima Brata - Decimus funius Brutus byl konsulem r. 138 př. Kr, O tom, že by dorazil až do Gades {dn, Cadiz), není jinde zmínka a jde patné o Peštů v omyl. Před Brutem viak již proti Lusitánům bojoval L. Postu mi us Albinus, který nad Lusitánií a Hispánií slavil triumf r. 178 př. Kr. * Potom byt podán ... Snila - Tato Sullova vojenská akce není známá z jiných nezávislých zdro|ů a je nejasná. * srovnal Nutnantii se ztmí - r. 133 př. Kr. Slov, Eutropius 4, T 7. - t.' ;>hlť/.;fa!>ti -Viiíkv Sfrtnncm vedenř Meielkm a Ihtapeim SrOv. iLutropius 6,1, Q. Caecilius Mete Hus byl poslán do Hispánie t. 79 př. Kf, Srov. DVI 63, Pompeius přiíc! Metel!ovi na pomoc r. 77 př. Kr. * Pompeius v dobe své prodloužené'pětileté íptávy - Pompeius získal pětiletou správu Hispánie r. 5S pŕ. Kŕ, Do Hispánie však za sebe poslal své legáty L, Afnnii a M- Metella a není známo, že by se sám účasr-nil ramŕjíích bojů, ■ byli... zdoláni... Kantabrovéa Astunivé - Válečné operace v Hispánii ŕídil r, 26 pí, Kr. Augustus, ale pak jimi pro nemoc povířil kgá t y. Do Jlima :tc eisaŕ vrátil r. 24 př, Kr, a na znamení niíru dal uzavřít chrám boha lana. Oba kmeny se znovu vzbouřily a byly pa-ciŕikovany až r, 19 pŕ. Kr. zásluhou Augustova vojevůdce Agrippv. * bispdmkd provincie, která se nazýva Mauretánie Ttngitámká -Diocletianus zapojil Tingitáľiskou Mauretánii do Hispánské diecéze. i POZNÁMKY • ostatní provincie jsou v rukou praesidů - ťodle Notiria dignitatum byla Gallatcia konsulárskou provincii. • 6 GattypariV.il Camillus - Podle tradice porazili Gallové r. 390 pŕ. Kr. Římany u reky Allic u zaútočili na Rim. Srov, Eutropius 1,20; i H 23. Dnes se datuje pád Gallů do r, 357 př. Kr. • Manin jt vyhnal z Itálie - Martus vsak napřed ponížil Teurony za Alpami u dn. Aix-en-Provence r. 102 pŕ. Kr. a potom v r. 101 př. Kr. Kiuibry v severní llálii, Srov. Eutropius 5,1 n.; DVÍ 67, • Caesar podrobil Gallit - v letech 58-50 př. Kr.; Rýn přesel r. 55 a 53 př, Kr, a do Británie sc dostal r. 55 a 54 př, Kr. • Desátého roku už Gallit t Británie odváděly daně - Caesar podrobil v Británii pouze několik kmenu na jihu zeme, a když přijal nabídku Cassivelauna z kmene Erinovantú, že se Britanové vzdají, uložil jim rukojmí a urŕil výsi poplatku. Teti byl vymáhán t. 54 př. Kr. a není jisté, zda byl vůbec kdy odevzdán, • V (řaltii, Atfuitdntia Britániích je osmnáct prorártcií - Festův seznam provincií se shoduje s jinými seznamy, napr. v Ntititia di&nitatum. 7. Británie chybí pouze Valentia, protože bud' vznikla pozdép, než Festus dílko sepsal, nebo podle iiného názoru podává ľestus stav provina! z r. 364, anebo se o ní Festus zapomněl či dokonce nechtěl zmínit. • 7 Konsul Laevinus - M. Valerius Laevinus dobyl ostrovy v Iónském moři a města na jeho pobřeží r. 211 př. Kr. ■ Jtby ... Mettlkvirvanému Krétsky Q. Caccilius Mctellus byl r, 62 př, Kr, po dlouhých obštrukcie]t Pompeiových přátel odměnřn za ví-tŕzství v boji s krétskymi piráty triuinlétii a jménem Kiérský. Srov. FlltTOpiUS ŕ), I ]. ■ nalcraéili jsme do Aéaie - Po porážce Achajského spolku a pádu Korintu r. 146 př. Ku. nevytvořili fcíniain" v Řecku novou provincii a o řeckých záležitostech rozhodoval ve skutečnosti římský správce provincie Makedonie. Jako separátní provincie vznikla Aehaiu až r, 27 př. Kr, Její oficiální název Achala připomínal zmíněnou římskou porážku achajského spolku. Ve Festové dobé byla Achala jednou z provincií v Makedonské diecézi a zabírala někdejší Makedonii, Thessalii, Épeiros a celý Feloponnésos. ■ Alhěúaně ... požádali o ... pomoc proti ...hdippovi - Filippovi V. (238-179 pf. Kr,). Festus zde udává příčinu druhé makedonské války 1 FESTUS z let 200-197 př. Kr. O žádosti Athénami o pomoc se zmiňuje Livius, Appiános, Pausinias, ale nezmiňuje sc o ní Polybios. Byla vsak ziej-rne- přednesena v dobé, když už v Rímé o válec s makedonským králem Filippum V. bylo rozhodnuto. Feslus interpretuje rimský zásah páko ochranu ohrožených národů. * Achaia ... ít těšila ... svobodě - T. Quinctius Flamininus vyhlásil r, 196 pf. Kr. svobodu řeckých mést, tj, jejich nezávislost na Makedonii a možnost řídit se vlastními zákony. ■ v Korinte byli napadeni římití vyslanci - Rímlrí vyslanci, kteří rnŕli projednat nekleré záležitosti Achajského spolku, nebyli na icdnáni spolku v Komité připuštěni ke slovu a byli zesměšněni. Srov. Eutropius 4,14. * zásluhou ... Lucia Mummia - Mummius převzat jako konsul r. 146 př. Kr. velení v Makedonii po Q. Caeciliovi Metellovi Make-(lomLiin. ':h?|o\,iI ^ Adiajskvin spolkem .i pura/il kj u Leukopetry na Isthmu. Následovalo tíhl e žení Korintu a na příkaz senátu i jeho vyvrácení r. 146 pŕ. Kr. Srov. DVI 60, * Épeiroťany. kteří si-.. troufli lyrazit... áo Itálie - Obyvatelé jihoital-ského Tarentu si pozvali na pomoc proti Římanům Pyriha, lén byl nakonec Římany r, 275 př. Kr. poražen. Srov. Eutropius 2,14. ■ Makeáonie se dala do bojů třikrát - Festus uvádí druhou makedonskou válku, v níž porazil T. Quinctius Flamininus Filippa V. v hornaté oblasti Kytioskeialai r, 197 př. Kr.. třetí, ve které zvítézil L. Aemilius Pau-lluí r. 168 př, Kr, nad Perseem u Fydny, ,i porážku l.iiíilippa r. Mři pr. Kr. Srov. Ľutropius 4,7, 4,13. Festus neužívá jméno Perseus, ale Perses. * Makedonie n dudala do podruéi římského národa - Po prohře s Římany r. 168 pr. Kr. se Makedonie řídila po dobu dvated let; podmínkami uloženými r, 167 pf. Kr. po porážce Pseudofibppa r. 148 pf. Kr. byla rozšířena o illyrské oblasti a o Épeiros a stala římskou se provincií, jejíž součástí bylo až do r, 27 př, Kr. Řecko. Od r. 27 př. Kr. byla senátorskou provincií, od r. 15 do r. 44 ji spravoval císařský legát v Mocsii, potom byla opét senátní provincií. Za Diocletiana patřila k diecézi Moesii; Hestus v 8. kap. zmiňuje samostatnou makedonskou dieté/i se sedmi provinciemi, Notitia difftttůium jích uvádí lest * Itlyry, kteří Makedoňanům poskytli pomoc - lllyrové stáli ve třetí ma-kedonské vike na straně Makedoňanu a byli poraženi prérorcm L. Anicieni Galiem r. 168 př. Kr. Srov, Eutropius 4,6, I1! V MAM KV * D&rdany a Motsy podrobil... Curiů - D.ltdanové byli illyrský kmín usazený v dli- Srbsku; Můesie {Horní a Dolní) byla římskou provincií na území dn. Srbska, severovýchodního Bulharska a v dn, Dob-rudži, C. Scribonius Curio byl prokur sulem v Makedonii r. 75-72 př. Kr, Srov. Eutropius 6,2. * po poráža... alpských kmenu - Li jturové v oblasti Přímořských Alp byli podrobeni r, 14 př, Kr,, zbytky alpských obyvatel r. 7 pf, Kr. * byly zinkány proinnae Noriku - Norickc království bylo včleněno do římské říše postupné. Určitou formou bylo připoutáno uí za Augusta, poté ne| po/dři i císař Claudius postavil do cela provincie správce s názvem procurator Augusti. £a Diocletiana bylo Noricum rozděleno na dví provincie, v jejich?, čele byli ptatsides: Noricum Rifrertse - Poříční, tj. dn. Horní Rakousko a severní č asi Dolního, a Noricum Medittrmneum - Vnitrozemské na území dn. Štýrska a Korutan, ' pannonský hál Bůtko - V r. 6 se vzbouřili Dalmaté pod vedením krále Bathona; v téže době si pannonský kmen Breuci zvolil králem iincho Bathona. Proti obé m a, kteří spojili sve síly, vyslal Auguitru.s Tiberia a poté Gemiajiika, Mezi obéina, Bathony víak vznikly třenice, kteié skončily Vraždou pannonskrhú krále. Pannonský kin e n byl poražen, dalmátsky Batho se r. 8 Římanům vzdal. Po roce 9 spravovali Pannonii kgstti Augusti pw praelorr. ' oblast Druhé Pannonie - Na začátku 2. stol, byla, Pannonie rozdělena na Horní (Superior) a Dolní ffaftrior), za Diocletiana pak byly obě dvŕ rozdelený dále: Horní na První (Prima) a Poříční (Riparcnsis) neboli Saví i. Dolní na. Valerii s centrem v Aquinku a Druhou (Sccunda) s cen i tem v Sir min {dn. Sremská Mi novica v .Srbsku). * 8 Markoman! ... byli vytlučeni z Valerie - Krátce před r. 166 přešli Markomam a Kvádové Dunaj a dostali se na území pozdrj&í provincie Valerie (na části území dn, Madársfca,), Odtud jť vytlačil Marcus Aurcbu* ve dvou vilkách (166-172 a 177-ISO). * od Augusty Vindtliků - tj. od, dn. německého Augsburku. * TiaioitUS porazil Dáky za krdk Dewhola - Císař Traian us (98 -117} vedl boje v Ddkii v letech 101-2 a 105-6. Jako proviní, i e byla Dákie uspořádána r. 106. Císař Aurclianus (270-275) se z Dákie stáhl a název Dákie byl dán nové provincii na jižním břehu Dunaje, Srov, Eutropius 8,2; 9,8J5. Festus užívá jméno dáckého krále v podobé FESTUS Decibal * mihla .,, tisíc mil - Dákie mčla v obvodu asi 1500 km, * flíyricunt má n^mnást provincií Ulyricum čili lllyrská prefektúra se skládala ze dvou diecézí - Dácké a Makedoni ke, kicré se členily na provincie. ■ Praevälis - také Protnulitana. provincie utvořená z jihovýchodní Části provincie Dabnatic, ■ 9 Do Tkrákií se přešlo - Thrákie zabírala dn. Bulharsko, část Rumunska na jih od dolního Dunaie, severovýchodní ŕást Řecka a evropskou část Turecka. ' Marcus Didias - Titus, nikoliv Marcus, Didius porazil Skordisky ť, 101 nebo 100 př. Kr. * Marcus Drusus - M. Livius Drusus slavil triumf nad Skordisky a Makedoňany r. 110 př. Kr, * Minutím - M. Minueius Rufus bojoval v Makedonii a Thrákii v letech 110-106 př, Kr. Srov, Eutropius 4,27. * Průktitisul Appius Claudius - Appiu* Claudius Pulcher, konsul r. ?y př, Kr., bojov a,] jako prokonsul v Makedonii r. 77 pf. Kr. se Skordisky a s kmeny v Rhodopr. * na ... řece fírbru - na dn. řece Marice V Bulharsku, * kmeny siMkl v Rhodopi - v pohoří a v pozdéjíí provincii na jihu Thrákie. ' přímořská místa Európy - Európa byl ve Pestově době název římské provincie v iihovýchodní části thrácké diecéze. * Marcus Lucullus - M. Tcrentíus LutulllIS, konsul r. 7.1 př. Kr. Srov, hutropius 6,10, * podrobit Hamimontany - Byli to obyvatelé jedné z římských provincií v jihovýchodní části thrácké diecéze, * Obsadil mésta na pobřeží Pontu - srov, výčet jmen mŕst u Ľuttopia b. H). ■ 10 Asii poznali Ř ímoné - Římská provincie Asta za h rnovala některé oblasti v západní části poloostrova Malé Asie, * Jpvjentíľtd s králem Attalcm - Attalos I. byl pťrgamslíý král V letech 241-197 př. Kr. * odkazem p. Attalovř zaviti - srov. Eutropius 4,18. Attalos llí. hJoniété] odkáid j 13.' p ŕ. Ki. svŕ p.uisrví fumanúm * na ... syrském králi Antiochovr - Po váke s Antiochem 111, Velikým IWNAMKY byly r. IH8 pŕ. Kr. dojednány v Apamei mírové podmínky, podle nichž se Antiochos musel stáhnout za Tauros, ale stále mu zbylo roz* saldě území, které ovládal Římane tehdy rozdělili /.ískané země i města svým spojencům, Pcrgamskcmu království připadla Frygiet Mýsie, Lykaónie a Lýdie, které se pak po smni An.ih) III doslaly zase do římských rukou. * LýdieKárie, Hetléspontot a Frygie - oblasti v Malé Asii. * za Vespasiana tu vznikla Ostnatíprovincie - Císař Vespasianus reorganizoval r. 73 pf. Kr. správu provincie Asie, Ostrovní provincie vznikla mnohem později; ľ'estns promítá do historie svou saučag nost. ■ 11 Pamjýlti, Lykiia PisidiizískalSertáíiut - Jde o oblasti v Malé Asii. P. Servilius Vatia, konsul r. 79 pf. Kr„ bojoval v letech 78-75 pf. Kr. jako prokonsul v Kilikii proti pirátům a podrobil Isaury. R. 74 př. Kr. slavil triumf a dostal jméno Isaurský. Srov. dále kap. 12 a také Eutropius 6,3. * zaviti. hákNíkoméda - Nikomédes PV. zemřel r. 74 př, Kr. Srov, Ľutropius 6,6. * ftatamsul Mummiusje pronásledovat - Ve skutečnosti to byl Gnaeus Manlius Vulso, kdo byl vyslán do Galatic r. 189 pf. Kr. a nejprve porazil Tolistobogy, kteří .se stáhli na horu Olympos {v Galatii), potom Tťktosagy a Trokmy, krefí se utekli na horu Magabu, Pestus si jej sple-rl s L, Mummiem, konsulem r. 146 př. Kr. * tetrarcha Dtiataros - JHetenizovaný tetrarcha kmene Tolistobogů, spojenec Římanu proti Milhridutovi odménéný od Pompcia titulem hasileus. * Galatic je nakome stala provincií- r, 25 př, Kr. * ve f trnka proprétora - Propraetor (z původního pro praetQTt = v zastoupeni prétora) měl kompetence prétora, a to bud prodloužením prétorské pravomoci, neho na základě speciálního pověření. Od dob Sul lovy ch odcházeli všichni prětoíi po skončení úradu v Římě do provincií, dříve tomu bylo ojediněle. Od r. 27 př. Kr. měli správci císařských provincií hodnost legáti Augustipro praetore. * za krále Ariaraiha - Byl to buď Ariarathés IV. (220-163 př. Kr.}, nebo V, (163-130 pf. Kr.); oba byli spojenci Římanů - první v třeli válce s Makedonii, druhý ve válce s Arisioníkem. * Římané... dosadili na trůn .., krále Ari&barzana - Sulla dosadil kap- tisrus padockého Ariobarzana I. na trůn r. 95 př. Kr., podruhé byl dosazen r. 90/89 př. Kr., potřerí po porážce Mithridata a mírovém ujednání r. 85/84 př. Kr. ' Za (ísaŕe Claudia se Kappadokic změnila v provincii - Slala se pro-vineií již za Tiberia r, 17 po Kr. Archdáa, posledního krále Kappado-kic, povolal do Ríma Tibcnus, srov. Eutropius 7,11, ■ po porážet Mitínidata - Pompctus porazil Mithridata r. 66 př. Kr., Bithými a Pontos organizoval ]ako provincii o néco později; uvádějí se roky 63-62 př. Kr, ■ Po jeho smrti - Posledním rodilým králem v Parlagomi byl Deiotaros Filadelrbs, Paflagonie byla připojena k provincii Galatii Augitsrcm r, 6 pf, Kr. Pobřežní Parta ji,onie víak zůstala částí provincie Ponru a Bírhýme. Obe oblasti pak byly spojeny v jednu provincii za DtodetUnf. * 12 Antiochos... král v Sýrii - Anřioclios III. (223-187 př. Kr.). Srov. Eutropius 4,3; DVI 54, * byl poražen ... u Magnesit - r. 190 př, Kr. nebo na počátku r, 189 př. Kr. * jeho synové si ... udrželi vládu - Antiochos J11. mel jediného syna. Hlíst u s má zrejmé na mysli celou Antiochovu dynastii. Poslední z dynastie Antiochus XI11. byl zbaven trůnu r. 65-64 př. Kr.; Pompeius /.ii.il tmvirn/.iL i Sýi i l- jako řimskt: pntvini.it: r. til pí. Kr. * Kiliky a Isaury - Kilikie byla oblast v jihovýchodní Malé Asii; Isaurie v jižní Malé Asii. * L .í Kypr... dráždil... římský národ - Kypr byl součástí egyptského království. Když tam vládl Prolemaios, bratr Ptolemniii XII. (který víak nehyl římským spojeneckým králem - fofárratui, jak tvrdí Festus), navrhl P. Clodius Pulclier r. 59 př. Kr. zákon o připojeni Kypru k Rímu. Římané si dělali nárok na Kypr na základě odkazu Ptolemaia XI, Alexandra il, Diplomatickými a krmi na Kypru byl tehdy pověřen Cato. Ai do r. 48/7 př. Kr. byl Kypr součástí provincie Kilikie. Krátkodobě byl pak vrácen zpět Egyptu; k jeho definitivnímu připojení k římské ŕísi doílo až s anexí Egypta po bitvě u Actia, ■ Kýréné... Libyi - Kýréné byla oblast v severní Africe hraničící na západě s Velkou Syrtou, na východě s Egyptem, Byla nazvána podle stejnojmenného města, které bylo původně řeckou kolonií. Rímu ji E'OZNAMKY odkázal Ptolemaios VIN. Euergetés (kterého Festu s označuje jako /hitiuuitis) v Uiih zJvčľi i. I ri2-/1, vá-ilfr-iK /v^h-jiinié i. IWÍpř. Kr,, pokud ovsem nebude mít dĚdice, Protože nakonec mři dřdiee, jímí byl nelegitimní syn Ptolemaios Appión, odkázal tvé panství Římanům teprve on r. 96 pf. Kr. Kýréné se viak stala římskou provincií až r. 75 nebo 74 pf. Kr. a později byla spravovaná spolu s Krétou. l>o Petrovy zprávy se jednak promítá faktická situace jeho doby, jednak jeho vlastni interpretace. Ve Festové dobí bylo místo Kýréné V provincii Ijbya PwtapoUt [L. Pítiméstské) - tu podle Pešta odkázal Ri-mu Ptolemaios VIII. Druhou provincií byla Libya Siceior (Aridior) -Vyprahlá {Vystblá) v sousedství s Egyptem, kterou podle h'esta odkázal Rímu Ptolemaios Appidn. Srov. také Eutropius ů.l l. * dostalEgypt... podoba provincie - Egypt se stal provincií r. 30 pf- Kr. a v jeho čele stál prefekt, který byl z jezdeckého stavu. Prvním egyptským prefektem byl C. Cornelius Gallus. Srov, Eutropius 7,7. * 14 Arménií za laurem prošla římská armádu - Události popsané ve 14. kapitole jsou vypsány detailnej i v následujících kapitolách, takže poznámky jsou uvádřny vždy na příslušném mistr. Arménie byly dvě; Malá - Armenia minort na západ od fcufratu, byla r. íih pr. Kr. odňati králi Tijpánnvi a pnré připojována k různý ni sousedním státům, resp. provinciím a od Vespasianovy doby se stala součástí provincie Kappa-dokie. Velká Arménie - Armenia maur byla od Pompeiovy doby klientským Státemj bud pod vlivem římským nebo parthským, * 15 kolikrát se skrtžiiy zbraně íiabylónie a Římanů - Babylonie je název jižní Mezopotámie {v dm jiŕ.nim Iráku), Po dlouhých bojích (141-127 pf, Kr.) přešla r. 126 pr. Kr. pod kontrolu Panhů a tvořila pak soufást říše Arsakovcú a potom Sásánovců, Zde je název Babylůnie použit přenesené o parthské a následné o novoperské M. Parmové vytvořili srát na území dn, Íránu v polovine 3. stol. př. Kr. poté, co se osvobodili z nadvlády Seleukovců. Zakladatelem jejich Fiše byl Arsakés, (Chui nástupei - Arsakovci - vládli až d n r. 224 po Kr., a povazoval] sc za pokračovatele perských Acbainienovcíj, Tato fí£e se rozšírila i do Mezopotámie, o niž neustále bojovala s Římany. Posledního Arsakovce Artabana V Svrhl zakladatel perské dynastie Sásánovců Ardaiír (ArUierxés), kteiý se stal zakladatelem novoperské říše, jci vystřídala partbskuu, Sisánovci si pak rovněž ěmili nároky na všechny zemí, kterc ovládali v é,-4. stol. př. Kr. králové staroperské říše Achai- menovci. Název Parthové se nikdy užíva! i pro Peršany a obrácené. * Nejprve požádal o přátelsčuí... u Sutly ... Ariakés - r. 92 pr, Kr., kdy byl Sul la prnprélorem v KiUkji. VSichni parthítí králové méli jméno Aísakés podle zakladatele dynastie. Tento Ar sako vec mři plné jméno Mithridarés II. Arsakés IX. Veliký. * Lucuílus pronásledoval Mithndata - srov, Eutropius 6,9; DVI 74, * zmocnil if Madeny - Bližší a presnejší ddaje o Madené (Festus- se o ní zmiňuje ještě v kap. IK a 2S) nejsou k dispozici. * sekl přes Mditem - pres mésto v Malé Arménii, v dn. Turecku. * dobylNiiibis - mésto v Mezopotámii, v dn. jihovýchodním Turecku. * lr Mithridatés uprchl ...do Bosporu - ti. do Bosporské říše u tehdejšího Kimmerského(dn, Kcreského) průlivu, která byla od r, 109 př. Kr, souřásrí Mirhridarova pontského království. Srov. Eutropius 6,12; dví 76. * íáhlpojedu - Mithridatés po porážce r. 6* př. Kr. sice uprchl, ale sebevraždu spáchal až r. 63 př. Kr. ve svém paláci ve místí Pantika-paiu na Krymském poloostrově, které se taká nazývalo Bosporoi a stálo na místě dn. Kerče, * pronásledoval,,, krále Tigráaa - Srov. Eutropius 6,13, * v Artaxateó - Artaxata byla hlavním místem Velké Arménie {dn, Artašat v Arménii), * ByU od néj přijata nazpél Mezopotámie, Sýrie a idsi Foinikie -Pompeius zřídil provincii Sýrii, která zahrnovala i Foiníkii; r, 194 se Sýrie rozdelila na Sýria Coele (Coittiyria) und Hýria ľhaenice (Foiní-kic) a ta byla později dělena dále. * Pompeius také dosadit krále ... BospořanAm - srov, Eutropius 6,13-14; DVI 77. * Střetl se i Albány - Albátiové íih na území dn. Azcrbai džinu, * přijal na milost 1 libérii - 1 liberic n. íbéric byla oblast zahmu|ící přibližné dn, Gruzii, ■ zvťtřzi!nad Saracény a Araby - Saracéni neboli Skénitšti (žijící ve stanech) Arabové bylo označení pro arabské beduínske kmeny a od 3. stol, po Kr. hromadný název pro všechny kmeny v syrské poušti. * uzavřel smlouvu s ľerhny - r. 66 pf. Kŕ, ale r, 64 pf. Kr. ji porušil, protože už nepotřeboval neutraliru parthskeho krále. * 17 Motchs Cranus byl iryslán proti Partbsm - srov. Eutropius 6, J ä. ľOZNAMKY Triumvir M. l.icinius Crassus Dives získal r. 55 pf. Kr. správu Syne. Následujícího roku začal o své vůli s nájezdy na území Mezopotámie. Parthský král Oródés k němu vyslal r. 53 pŕ. Kr. své poselstvo seji- | stit jeho plány. • pod vedením ... zbeha Mazary - Autori udávají rúzná jména zbeha; trasa, kterou zbeh Crassa vedl, vsak byia známá a běžné po ní cestovali obchodnici. ■ pod velením ,,, Siiata - Podle ľlútarcha bylo pmeno mc/.opotám-ského satrapy Silskés. • hlavu i pravici přinetli králi - tj. Orodovi II., který byl tehdy v Artaxatcch. ■ Luciuí Cassius - C. (nikoli L.) Cassius Icmjrjnus, jeden z Caesaro* vých vrahů. Srov. DVÍ B3. ■ po porážce (u Filipp) se uchytil k Períanům - Quinrus Lahiemis, syn Caesarova legáta Tita Labiena, byl vyslán Brutem a Cassiem získat pomoc na Východě pro boj s Octavianem a Antoniem, Po prohrané bitvě u Filipp nabídl své síly Parthům a napadl s nimi Sýrii r, 41/40 př, Kr, Římské voisko pod velením Dceidia Saxy, legáta Marka Antonia, bylo poraženo. ■ na bořt Kaproí - f m é no je odj i n u d n ľ /. n á m ľ, r i ľ n i v y 11 mi c i h i , / ľ .sľ jedná o /kuiiiolniý název. • ľttblius Ventidim Bjuuu - Byl poslán Antoniem jako jeho legát na Východ, porazil několikrát Parthy a slavil nad nimi jako první Říman triumf. Zemřel před bitvou u Actia a měl státní pohřeb, Srov. Eurropius 7,5. • Ar. Antanius vpadl do Mědit - r. 36 pf. Kr, Srov, Eutropius 7,6. Médie byl název oblasti na jih od Kaspického moře. • Potom... ztratil dně legie - Odznaky těchto legií byly Římanů ni vráceny až t. 20 po Kr, spolu s odznaky Crassových a Dccidiovýeh legií. ■ 19 Caesar Claudia*, Augustův vnuk - jeho jméno však bylo Gams lulius Caesar. • poále Pompeiovy praxe - Pompeius zavedl během tažení na Východě praxi, podlt níž zůstávali ve státech vousedi< ŕili s římskými povitu iľ mi králové, kteří byli spojenci, přáteli nebo klienty římské říše-, • dosaz.m>al vládce - Latinský název iuáices se ve 4, stol, u/íval obecně pro správce provincie, protože jejich hlavní oblastí působnosti bylo soudnictví; Festus užívá tohoto výrazu o arménských krá- FESTUS lích v tomto případě nesprávně. • Períané ... dali ... Augustovi rukojmí - V té době neposkytli Parthové žádná rukojmí a odznaky Crassových legií byly vráceny až r, 20 po Kr. Srov. Ľutropius 7,9-10. * 20 Nero ... ztratil Arménii - Po porážce římského vojska v r. 62 parthským Volo^aesem se římské ambice při obsazení arménského Irúnu vlastnili] kandidátem staly bezpredmetnými a Nero se musel spokojit tim, íť parthský Tiridatcs na arménském t runě přijal knilnv ský diadém z jeho rukou v Ŕímé. Prané parthského dosazování arménského krále a jeho římské schvalování vydržela delii dobu, * tím, že králi odňal diadém - Tra ia n us odmítl ví ožit královský díad cm na hlavu parthského Parihanusaiida, který poklekl a položil jej před něj, a neuznal tak parthskou vládu v Arménii. Parthamasiris byl zavražděn, Srov, Eutropius 8,3. * Boipořany, Kolcby prijal pod ochranu - fiospořané žili na Krymu a v jeho okolí, Kolchové u Černého more, ♦ obsadil území Osroénů - Os(d)roéné byl název území v severozápadní Mezopotámii. Ve skutečnosti se tamější král Abgar VIL pripojil k Římanům a Traianus strávil zimu 114-115 v jeho hlavním městě Edesse. * ovládlKarducrty a Markomédy - Oba kmeny sídlily v jižní Au iiěnii a severozápadní Medii v sousedství Arménie. • 21 se stejnýmipravrnnocemi - Hodnostpontiftx maximut měl pouze Marcus Aurelius. ■ Mladli Antoninui vytáhl proti Partbum - Lucius Verus bojoval s Parthy v letech 162-166 a k úspěchu mu dopomohli jeho generálové, zejména Avidius Cassius. Triumf nad Parthy byl slaven v Římě v srpnu r, Idů, Srov. Eutropius 8,10. • Severus ... porazil ... Parthy - Severus bojoval s Parthy r. 195 a 197-199. V první výpravě podrobil Ad iabény/Aziabény žijící v Adia-béné po obou stranách horního Tigridu a Skinitské Araby čili Sara-cény žijící v poušti blízko Egypta. Získal titul Parthicus Ambicus a Parthicus Aáiahcnicus, Podruhé výpravě dostal titul ParthicusMaxitnus. • zřídil tam provincii - Provincie byla v Arábii zřízena už za Traiana v letech 105-106; Severus bojoval r. 195 s Araby, kteří uV> lě duby tč nebyli podrobeni. ■ Caracalia ... změtí přirozenou smrti - Caracalla byt zavražděn POZNÁMKY S r. 217 na ceste mezi Edessou a Kafrhami v Osíd)roéné na podnet Macrina, který se stal jeho nástupcem. • když chystal tažení proti Perlanum - Caracalla zamyslel oženil se s dcerou parthského krále Arrabana V. Když byla jeho nabídka odmítnuta, napadl r. 216 Médii, Srov. Eutropius 8, 20, ■ byl lam i pohřben - Caracallovy ostatky byly uloženy v Říme v Hadrianově mauzoleu. • v dosti mladém věku - Bylo mu třináct let. ■ 22 perského král* Xtrxa - Perský král Sásánovec Aido sír I, (Artaxer-Jtrs, zde Xerxés) byl zakladatelem novoperske říše, Výsledek výpravy Severa Alexandra, která začala r. 231 a skončila r. 232, nebyl skvelý, určité úspechy mílo jen vojsko v Arménu. • Ulpidna - Domitius Ulpianus byl jako rádce císaře Severa Alexandra nejvlivnejší postavou v jeho okolí, Srov. Eutropius 8, 23. • slavií... triumf - ft. 233. • Zrf Gordiana Tj. za Gordiana lil. Začátek jehej perského tažení se klade (s určitými pochybnostmi) do jara r. 243. Na začátku r. 244 zemřel nebo byl zavražděn svým nástupcem, jímž byl Philippus Arabs. Gnrdinanúv kenotat byl postaven u Důra Eurňpos, mčsta na Mii'.l...... Kufralu v Mezopotámii. Srov. Eutropius 9, 2. ■ 23 o ... císaři Vaterianovi - Valeriánu* byl provolán císařem v Raetii nebo Noriku r, 253, na Východ se vydal r. 254, Saporem I, byl ujat tl Edessy v Mezopotámii ř, 2fr0, zemřel r. 262 (?}. Po příchodu do Rímat, 253 učinil svého syna Galliena caesarem a téhož roku se Gallienus sral také augustem, Srov. Eutropius 9, 7, • patmýrský dekurion Odaenathus - Srov. Eutropius 9,10-11; 13. Festus zlehčuje Odacnathův původ i postavení. Dekurioni byli členové mestských rad, • 24 Zénobie- R. 272 přijala tilul {.Srptuma) /en ob i a Augusta. Alire-hanus ji porazil u Emessy; při útěku z Palmýry byla zajata a zemřela po cestě do Rima. Jiné zprávy o konci jejího života jsou patrné fiktivní, • Vítězství císaře Cara nadPtriany - Canis začal úspěšně válku s Per-äany r. 283, ale jettě (éhož roku zemřel na nemoc nebo zasažen bleskem; někteří badatelé soudí, že byl zavražděn. Srov. Eutropius 9,18, • Caesar Maximianus SpíšV známý pod jménem Galcnus, celým jménem C. Galcnus Valerius Maximianus. Byl poražen r< 297 per- FľSTUS ským králem Narseem U, v Mezopotámii, ale a pak nad ním zvítězil následujícího mku ve Velké Arménii. • Dioclctianus ...ho nechal běžel ... - Neílo o ponižující trest, ale o součást rituálu; Galerius při vstupu do Antiocheie nesedel s tisaŕcm - augustem na voze, nýbrž jakožto caesar kráčel vedle vozu, Srov. Eutropius 9, 24. ■ Narseus - Také Narsés i Narseh 11., perský král (293-302), Rilva sľ odehrála v Malé Arménii na konci r. 297. • Mír, který byl uzavřen - r. 298. • 26 Konstantin ... se pripravil na výpravu do Ifosie - R. 3.56 obsadil perský král Sapor 11, Arménii a ohrožoval římskou Mezopotámii. Konstantin jmenoval svého synovce a zetč Hannibaliana králem v Arménii; ten pak měl v boji proti Peršanům úspech. Při přípravě tažení Konstantin oncmuenél a v k vrtnu r. 337 zemřel. • vítězstvím nad Góly - Válečné akce r. 331 - 332 vedl caesar Coustan-nnus 11.; po jejich skončení následovala jednání, na jejichž zaklade získalo asi 40 tisíc Gótú statut federárů. ■ přispěchala delegace IbHanů - Jde o jasnou fikci, Srov, Eutropius 10, 8. ■ Consiantius bojoval s Perlony - Císař Consrantius (337-361) vedl boje s perským Saporem 11, v letech 338-350 a 359-360, Srov. Eutropius 10,10, který takc píše o střídavém íléstí, ale potom se zmiňuje pouze o prohrách a o situaci u Singary, ■ w Sisarvy ... - Jde patrně o perskou pohraniční pevnost u místa Nisibis, zvanou také Sarbané, domorodým jazykem Si sama non. Některá jména lokalit, na nichž probíhaly boje, jsou patrné zkomolená, např. Sicgara; bitvy u Sisarvy a Sicgary nejsou odjinud známy, • v btftféu ... Singary - Byla to pevnost u perských hranit v provin cii Mezopotámii, v dn, severním Iráku. Druhá bitva u Singary r, 345 nebo 348 je doložena i v jiných pramenech. ■ při dobyti Amidy - Amida byla dobyta r. 359 po dvouměsíčním obléháni; nacházela se v provincii Mezopotámii, v dn, jihovýchodním Turecku. • Nilibil obléhali Ptrsané třikrát - Nisibis ležela v provincii Mezopotámii, dn. Nusaybin v jihovýchodním Turecku. Byla obléhána r. 337 nebo 338, 346 a 350. • m Narasary - Místo se ztotožňuje s Hilciou v provincii Mezopo-lánui. / POZNÁMKY ^— • Narseui - bratr perského krále zápora II. ■ 2fi Vydd ví tia ... vypww proti Perianúm - r. 363, • 29 za podmínek .., kmjné nnýhodnych .Smlouva byla uzavřen; v červnu r. 363. Římané museli vyklidit pět oblastí na levém břelu Tigridu, mesto Nisibis a 5ingj.ni mezi Tigridem a Eufratem a vélä rá.st Arménie, vzdat se vlivu na vnitřní politiku Arménie a uznat tři cetilelou platnost smlouvy, Srov, Eutropius 10,17. / s 1 AVNt A'^ wnos INU M A r ' SLAVNÉ OSOBNOSTI MĚSTA ŘÍMA » 1 aby museln navždy zůitalpannou, - Dívky určené pro služhu Vestě začínaly ve službě v šesti letech a setrvávaly ve sboru vest Alek nejméně třicet let. Po tu dobu musely /um m pan n,tm i. • manželce .,, Laurenút - U Li via nu její jméno podobu Larentia. • Celer - Podle teto verze Romulus Rema nezabil. Plútarchos, který je autorem Romulova životopisu, zná obr verze (Romulus 10). ■ 2 hry Consualie - Byly slaveny na počest boha Consa po skončení žní. * aby íf TťdtiSíiow jménu ozývalo nu každé svatbě - Večer v den .svatby byla nevěsta vedena v slavnostním průvodu do ženichova domu za plápolu loučí, za zpěvu svatebních písni a /.a výkřiků „talaniv'1. * Cditittillí - .Město Cienina I e Jelo podii: historických legend v okolí Ŕiina a zmizelo beze stop, * Jovovi ferelrijskému - Perttrius bylo staré kultovní Jovovo i měn o. Jemu byla přinášena ukořistěná zbroj zabitého nepřátelského velitele. * zaslíbil dnám Joíxnn Statoroví - Zprvu ilo patrné jen o oltář, chrám byl zbudován později. Stál bud v blízkosti Paláíínu u Titova oblouku nebo na Římském turu v místech, kde je tzv. Romulův chrámek, ■ 3 pratiul - ti. první tanečník, Životopis Numy Porn p ilia napsal Pluta rcli os, • vybavil brOny bohu Janovi s dvojí hlavou - Slo o dva oblouky s dvojí branou spojené po stranách; hnus Gtminus stál v severovýchodní části Římského tóra a jeho zbytky nebyly dosud identifikovány, ■ A poikytl ... pomoc proti Stiídnum - Jde o záměnu s Hostem Hostiliem; Sabinove - kmen Žijící ve .střední Itálii, severovýchodně od Ríma. • Hoildiovu radnici - Jde o budovu na Římském fbru určenou k zasedání senátu, tradici spojovanou s třetím římským králem; v dobr Sul loví byla nahrazena novou stavbou, která se nazývala euria Cornelia. * Jovovi Elit ijskému - Eliiiui bylo jedno z Jovových kultovních ]men. • byl potrestán duumviry - Dvoučlenná komise soudců duumviri nebo áuovdu také íhiriptrduetlionis stíhala velezradu a jiná těžká provinci PC] ZNÁMKY * břevno ,,. Sestřino - Snrarittm úgiUum, příčny dŕcvíný irám upevnený na dvou protilehlých domech v jedné z ulie na svahu pahorku Oppia v Kíiiiľ nuM Mutviskist h rilu.ily spojenými se vstupem do dospelosti, ■ kt čtyňpřťéi- V originálu se píJe o Čtyfspŕeží, v jiných pramenech o dvou čtyřpřeíhích vozech. * pahorky Avtntttt & Marám - Múrem byl původní název jihovýchodní části Aventínu. ' Lesy učinil obecním majetkem - Podle Livia (1,33) odňal Ancus Maeský les Vejanúm. * Féttdliké právo - O Uzaviráuí a dodržování smluv mezi národy, o vypovídání války se staralo dvacedčlenné kolegium fetiilů provádějící pŕvnŕ stanovene rituály, * Rhésas - O teto postavě shodného jména s legendárním thráckým králem nejsou jinde jasné zmínky, ■ převzal od AtqmháŘ - Tak byla nazývána Část kmene Aequů, kteří sídlili ve střední Itálii, na východ cd Říma. ■ (5 uprchl před Kyp telovou vládou - Ky pse los byt korintský tyran v 7. stol. př. Kr, * Lucumo - jde o latinskou podobu etruského slova lauebumc označujícího krále. * senátory z mladllth rodů - Počet senátorů byl podle antických autorů v určitém poměru k původním tnbuím. Když byla k tríbuím Titits a Ramnet přidána třetí Lucerts, vybral z ni Tarquinius Priscus sto nových tlenu senátu, kteří se od dříve určených lifilÍ názvem senatores minorum ílj, později přičleněných) gntthm. *■ rozsekl brus břitvou - Podrobné vyprávění o Attovi Maeviovi je u Li vi a (1.36J, Tarquinius chtél vyzkoušet augurskc uměni Any rVacvia a otázal se ho, zda je možně uskutečnit, na eo pravé pomyslel. Naevius provedl augurium a odpovédéf, že to lze uskutečnit. Král pokračoval a frkl, že myslel na tn, zdaje možné iwsekuout břUS břitvou. Naevius prý brus rozsekl a tak osvědčil své všestranné věštecké schopnosti. ■ triumfnad ,,, původními Ladný - Vc starověku se území mezi Tiberou a předhůřím Circatum nazývalo Latium vetus - Staré Latium a Žily tu latinské knicny ve vlastním slova .smyslu, jejichž jádrem byli asi Přiset Latini - Původní Latinové; jižněji bylo Latium novum r S L avn F. O.SO R N OSTI ftÍMAr píipojené po podrobení Volskú, Hcrniků a Au run kú. 4 7 thrdm Diany V EjéíH - Chrám Artemidy v Lfesu, Artemision, byl postaven v b. stol, př. Kr, Pro svou velikosr a nádheru byl počítán k sedmi divům světa. * 8 Elruskúm vyrvat z rukou Suhsu Pomedi, Gabií se zmocnilOhi města ležela v Latiu. * zavedl Lalimké svátky -- fíriae Laiinat byly jedním 2 nejdúležilěj-íích svátků ělenú Latinského ?>polku a byly slaveny na Albské hoře. - Vybudoval hlavní'noku - Cloaca maximu původně odváděla odpadni vody z údolí mezi Kapitolem a Palátínem. Krytá v5ak byla až později. * proto st thnpřikopám říkalo Quintské - Quirittt jsou v historické dobé identičtí s Romani Původně to vsak byli Samnité. obyvatelé římského pahorku Quirínálu. * schýlil íe do Kum - Podle Li via neodeiel do kampáoského města Gumae, ale do etruského města Caere (dn. Cerveteri); Scxtus Tarquinius se odebral do Cibii. východně od fctma (Livius 1,60). * /:, tk i ;■/■>:< tíu ť.'i\lititic ( ':' ifi tU,! h ■■' I ■ i -■ 11' i i i s L i ■ 111 ■ Iv i 1. 111: i * L: '■ l n ě-il L i v Latiu vzdálené asi 15 km od Říma. ■ Stxtui Tarqumm - syn 'fatquinia Zpupného. ■ IQ smluvil St S Tricipiíirltm - Spuriem Lucretiem Tncipitinem, otcem Lucretie. ■ Jeho spoltdtonsid - Publius Valerius Pubikola. * římské paní jej oplakávaly po dobu jednoho roku - Doba smutku římských vdov byla původně deset mrsků, později dvanáct. * 11 římský hrál Porsenna - Římská tradice zamlčuje skutečnou roli bohatého etruského Porsenny z města Clusia, dn, Chiusi. Od poloviny 6. stol, př, Kr, se presunupí etrutri „kondotiéři", mezi néž patřil Porsenna, se svými vojsky z etruských mést do Ěima, Latia a do Kam pinie, ale také do pádské nížiny. Podle novodobých badatelů Porsenna v Rimě nějakou dobu vládl. * Poitavdi mu ... sochu ve Vulkánové svatyni - Fodle Li via (2,10) mu postavili sochu na fóru na sněmovním prostranství homiium). Vulca-nal - Vulkánová svatyně stála na ftímském fóru na úpatí Kapitolu u comitia. * 12 Mucias Cordus - Legendární hrdina měl jméno Gaius Mucius CoidlJR Scaevola. 7 poznámky 7SLAVME OSOBNOSTI ŔÍMAy ■ vložit svou proviti - Protože mu zůstala neporušená pouze levá (scaeva) ruka, nazýval se Scaevata - Levák. * 14 u řeky Cremery - Tento pní ok tére kolem Vějí ,i úsli před Riincm do Tiberu, * brána ... Prokletá - Podle Livia (2,49) to by b Karmelitská brána (Porta Camenlalis), která kly si st Ala pod Kapitolem. * keQuitttu Fabiovi Maximovi - Viz dále kap. 43► * 15 dám na Wii - Vtlia byla vyvýšenina, která tvořila most mezi Palátíncm a Hsquílincin. ' návrh zákona o odvolání k lidu - Jde patrní o anticipaci zákona o právu občana odvolil se k lidovému shromáždění (lex Valéria z r, 300 př, Kr.), Životopis Publicoly napsal Plútarcbos. ■ 16 M&miUovt - Historici t j Matniliova podílu na boji Larinů a přede víím petlO příbuzenský svazek s Tanquiniem zůstávají nejisté. * te n tf .v ne přáteli utkala Resdllskébo jezera - Po vyhnání TarquiniŮ vedly rozpory mezi Římem a kmnskyím kmeny k legendární búve u jezera ftegillskéhn jižně od Gabií v Latiu, v níž Římané zvítězili, ale Latium si celé nepodrobili; v t. 493 př, Kr. byla mezi Římany a Latiny uzavřena smlouva, kterou bylo možno číst ještě v dobé Cketonoví na bronzovém sloupu na Římském rbru, * zaitiliit jim společný chrám - Kult Hioskurú byl velmi starý, jak ukazuje votívni nápis k jejich pot té datovaný na konec 6. stol. př. Kr. Chrám na kímském íoru mél oficiální název aedes nebo femplnm Častom, ale byl nazýván i atdei Cattoram a aedei Casíoris et Pollucis. * 17 GnánnatK.'. - Luciu S Quinctius Cincinnarus. Podle tradice konsul a dvojnásobný diktátor, Vyprávění o něm patrí k římským historickým legendám, v nichž Cincinnarus představuje vzor římské vir* tus ve společnosti agrárního typu. Srov. F.utropius 1,17 * syna Caesona - Podle tradice vystupoval Caeso/Kaeso v kritické situaci agresivně proti lidu ,1 byl za to žalován tribunem lidu. Když však byl křiví obviněn z činu, který nespáchal, odešel před konáním soudu do vyhnanstvi. * na hoře Algiáu - Podle tradice obléhali Aequové na hoře Algidu, ne j východnější části AI bskébo pohoří jihovýchodní od Ríma, vojsko, kterému velel Luciys Minúci U s F.squiiinus Augurinus. ■ vydal rozkaz Semitovi Molovi, aby zabil Spuria Maetia - Podle římské legendární tradice zabránil Servilius Ahala buď jako soukromá ní-ohíi, nebo |ako magister equitum zabili m Spnna Maelia vzniku tyra-nidy, * Atíjuimclium - Římané si tento název vykládali jako „Maeliovj parcela*; takto bylo označováno prostranství v Římě pod Kapitolem na úpatí Tarpcjské skály, na |ibu Dobytíího trhu (Fontm Baarium). * \9 byt zabit jako zrádce - Podle Livia 2,40, který se odvolává na ana listu Fa bia Pictora, zemřel Coriolanus ve vyhnanstvi, jeho praeno-wen u vádí jí prameny různí, Jeho biografii napsal Plútarcbos. * ebrdm Stéstěny žen - Tento chrám stál ve vzdálenosti é km od Ríma na via Latina. Smély k ním u přijít ženy, kn-ré >\\y v prvním n i.i! selském svazku. ■ 20 t^s odpor Appiii Claudia - Uyl to Appius Glaudius Crassus ]nieg.illensis, vnuk decemvira Appia Claudia. Prvním plebejským lrr>nzulem \á.ikhyi I luius .Senailj.k SŕKiums I .itľľ.iniis. ■ 21 svolil ti deetmviry - Tento sbor deseti mužů, byl podle tradice pověřen v 5, stol, pf. Kr. první kodifikací římského práva a vytvořil Le#/ii dutsdceim fabularum - Zákony dvanácii desek. Protože v dobr pejich činnosti byly řádně magistratury zrušeny, měli decemvirové neomezenou moc* ■ Appius Claudius byl zabit - Podle Livia (3,5&) si vzal život. * 22 abypovolali Aesculapia - Řeckého Asklépia, boha uzdravujícího nemocne. Střediskem jeho kultu byl řecký Epidauros v Argohdé, kde byla jeho slavná svatyné. Ve verších zpracoval epizodu o příchodu boha do Ríma Ovídius {Metamorfózy 15,622 nn_). * míjeli Anúum - Přístavní město v Latiu na pobřeží Tyrrhén.ského moře. * 23 Furius Camtllut - Marcu s Eurius CamiElus, první Říman, uvnitř jehož komplikované legendární historie lze vystopovat určití historické jádra - zeiména jeho úlohu pri dobytí Vcjí a tnumf nad tímto městem, * Šestnáct dnípřed irpnovými Kalendami - i\. 17. července. Jiné prameny udávají datum 1W. července. Camillúv živoiopis napsal Plútarchos, Srov, Eutropius 1,20. * porazili rímske' vojsko u řek? AUte - Podle trad ice r. 390 př. Kr.; nyné j-íí datace je rok 387 př. Kr, Allie je přítokem Tiberu z levého břehu, * 24 obdarovali moukou - Každý muž z posádky právŕ v dobr velkého nedostatku potravin obdaroval Manlia polovinou libry mouky a čtvrtkou vina. IWNÄMKY ' jeho rad se zřekl jména Manlius - Manlius bylo rodové jméno, ne i gnomett - pŕíjmerii, jak se tvrdí v medailonku. Podle Livia (6,20) rodina však *a InU ila pratnawtJ i udivi du á I n i j in é no M a reus * 25 Fide.nítí- Obyvatelé mésla ľidenae v l.miu v blízkosti Říma. * diktátor... Cineinnatns s velitelem jízdy.,. Cswŕffl - Lucius Quinctius Ciiicmiiatus, podlc tradLtc zachované u Livia (4,17 nli.) syn diktátora Cmcmnata (víz kap, 17), byl velitelem jízdy, Aulus Cornchus Cos-sus byl vojenským tribunem, * zabil... Lartsi ľolumnia - Fidensti bojovali proii Římanům společné s Vejätiy a Falisky. Lars Tolurrmhts, který dal popud k zabití vyjednávačů, byl podle tradice etruský vládce ve Vejích. * 2b Pablius Dtcius Mus - První ze tří slavných nositelů jména Mus padl v bitvé s Latiny u reky Veseru v Kampami. Při aktu dnioáo - zaslíbení římský velitel v kritické chvíli bitvy obrtoval podsvětním bohům .i Malce Zemi svůj vlastní život nebo život nějakého vojáka za íivot nepřítele, Podrobný, v detailech odlišný, ale zajímavý popis sebeobětování Decia Mura je u Livia ŕ,9 im, 4 j kolegou Manliem Ihrtíaaiem - viz kap. 26. * 27 Začtvrtého konsulálu ... s Fabicm Maximem - Jde u Dcciúv pátý koušu lát, Podle tradice porazil Publius Decius spolu s konsnlem Quinrem Fabiem Maximem Ruliianem r 295 pŕ, Kŕ, u umberskéhcí místa Sentina rímské nepřátele, ale v boji padl, protože se zaslíbil za vítězství aktem devotio. * 28 odhítný fvým otcem na venkov - Příhody z Torquatova života vypráví zejména Livius 7,4 nn,, 7,9 a 8,7. Srov. Eutropius 2,5. * Když byl diktátorem Stilpicíus - C. Sulpicius Peticus r. .158 pr. Kr. ' díky sebeobitavání... Dtcia - viz kap. 26. * 29 Zbytek Senoitu pronásledoval Camillus - Lucius Furius CamilJui syn diktátora Camilla - viz kap. 23, * dostal... jmino Corvirrus - tj. Havránek nebo CvftM - Havrar Srov. Eutropius 2,6. * množství zadlužených lidí - Livius 7,3a nn. lící vojenskou vzpouru římské pasájky v Kapu i, při niž vo|áci donutili Tita Quinctia, aby přijal její vedení, Vzpouru zvládl Marcus Valériu s Corvus v hodnosti dikiátora. * 30 Pontius TilesiHtts - R. 321 př. Kr, vlákal Římany do léčky Gaius Pontius, nikoliv Pontius Těles inu s. S] AVrVf OSOBNOSTI ŘÍMA * 31 nařídilFabiwiRudovi - Viz kap- 32. TJ jiných dat au mrú a v odborně literatuře je uváděno jeho Co^/omcn RulJiJUUS. Srov. Eutropius 2,8, * 32 kterého málem dát stít Papirias - viz kap. 31. * aby . -- jezdili řimitijezdci... od chrámu Cti na Kapitol - Chrám personifikované Cti (Honos) a Občanské statečnosti [Virtus) stál v blízkosti Porta Capena v Rímí, za níž pokračovala na jih via Appia. Avšak tzv, trdmvectio tauitum - přehlídka jezdců se konala od Manová chrámu, který stál v třsné blízkosti výíe jmenovaného chrámu. Podle mytologického výkladu jde o připomínku potnoci Castora a Folluka v bítvé u Regillského jezera r. 496 př, Kr, Přehlídka se konala duna-rdfr Castorova chrámu na Římském řbru. 33 MarCuS Curi fit Dentatus - Jeho praenomen bylo Manius. 1 Vyhnal... Byrrha - Porazil Pyrrha r, 27,S př. Kr. blízku M,dcvenr,i, přejmenovaného po tomto úspěchu na Eeneventum. Viz kap, 35- * vodu z Anienu - R. 272 př, Kr, začal Appius Claudius se stavbou druhého nejstaršíhn vodovodu přivádějícího vudu z řeky Amenuh přítoku Tibetu, ale nedočkal se jeho dokončení, protože r. 270 př. Kr. zemřel, Jde o vodovod Anio Velus na rozdíl od Amo i\!ovas. který byl dokončen kolem r. 52, - dum u Ti/ai - Tifáty jsou výíiny vzdálené asi 5 km od Capuy. ■ 24 Appius Claudius Caecus - Nej výrazné jlí postava římských dé-jin kolem r. 300 př. Kr.P konsul r. 307, 2% př. Kr., censor 312 př. Kr,, tedy ie^é předtím, než zastával konsulár, r. 270 př. Kr, duumviraquae ptrducendae - člen dvoučlenné komise pro vodovody. * KokffH pisku odebral právo pořádat bmíitiy ... - Reakci pištců, kteří se dali do stávky, a obnovení jejich práv liŕ i zákivnr Livius 9,.1(). ■ aby naučdi aramové otroky přinášet Herkulovi ůbřti - Patricijský rod Potiriů měl spolu s rodu ni hnanú na stjroiti Herkulův kuk u Ara maxima na Dobytčím trhu - Fórum Rondům - v Římě, Appius Claudius Caecus údajné zaplatil Pinariům a Pontiům, aby obřady naučili obecní otroky, a tak převedl kult na stát. Chrámoví otroci patřili mezi obecní otroky; ti byli k službám také různým úředníkům n kněžským kolegiím. - rodPotstiů ... vymřel - Podle Livia (9,29) vymřel rozvetvený rod bí-hem jednoho roku. * Ostře se postavil proti tomu, aby konsalát zastávali i plebcjooé. - Není vy- POZNÁMKY v ioiiĽt:im. /.íl |Jľ o situaci při volbě konsulů na rok 297 pf. Kr., kterou líčí Livius 10, 15, anebo jde jen o výplod antiklaudiovskc propagandy. * Fabius - Quintus Fabius Rullus, podle tradice tehdy prokrinsul, * censor - Appius Claudius Caecus se stal censorem r. 312 př. Kr. Acmiliův zákon, podle tradice asi z r. 434 pf, Kr,, stanovil, aby censu ra trvala osmnáct mrsků. „Appius se nedal iádnou mocí donutit, aby úřad složil", píše Livius (9,33 nn.). Důvodem byla jeho snaha dokončit nčkteré úkoly. * Když íť jednalo o mim s Pynhem - ľn potažte Římanů u Héra kle ie v jihoitabké Lukánii r. 280 př. Kr. Hlavní myšlenky této řeči uvádí ľlúlarchos, PyrthOJ 19. ■ 35 v?z, že Aiakteo rod... - Wštbu v latinském originálu lze přeložit jednak: Pravím, Aiakovče, žc Římany muzeí porazit/porazíš, jednak: Pravím, Aiakovíe, ie Římané tč mohou porazit/ tě porazí. Pyrrhos odvozoval svůj původ od Achillea, jehož dědem byl Aiakos. * Co t takovým vitťzsttdm ... - Na základe toho výroku vzniklo rčení „Pyrrhovo vítězství", které v takto lapidární podobě nenj antické. ■ vrátilFabriciuvi zajatce - Gaiu Fabriciovi Luscinovi, který byl kon-sulem r. 282, 278 př. Kr., censorem 275 př. Kr. a vyjednávačem s Pyrrbem; představoval idealizovaný vzor římské nepodplatítťhosti .i |ioc tivohii. * Poražen Curtem a Fabrieiem - Tyto údaje jsou zavádějicí. « velkolepý pohreb - Následuje interpolovaný text, který je pouze v rukopisu A a je převzat z História Misctlla, díla, jehož autorem by! v 11. Btol, Landolphus SlgO. Pyrrhúv životopis sepsal Plútarchos, * 36 propustiliotroky na svobodu - Epizoda se vztahuje k neurčité dobé před dobytím Vulsinií Fulviem Klakkem v r. 264 př. Kr. Na základe Orosiových zpráv k ní došlo r, 267 př, Kr., tj. v dobr, kdy byl Deci u s Mus, v pořadí třetí, mrtev, protože k jeho dmitio doílo v bitvě u Auscula r, 279 př. Kr, ■ 37 Appius Claudius - konsul r, 264 pr, Kr. * po porážet Vulsinijských - viz kap. 36. * byl bratrem Appta Claudia Caeka - Údaj neodpovídá historické skutečnosti. * osvobodit Mamtrtiny - Kampáníií žoldnéři Mamertini se r. 284 př. Kr. zmocnili sicilského města Messany Messiny. Když je začal obléhat syrákúský tyran Hierón 11. (asi 271-216 př. Kr.), požádala jejich jedna "7 SLAVNÉ OSOBNOSTI ŘlMA^ často pomne Kartágiňany, druhá Římany. Říman č %u r. 2e.4 př. Kr. pod velením Appia Claudia přepravili na Sicílii, zmocnili se Mcssiny. po-razili Kartágiňany a Syrákúsany. Zatímco Hierón s nimi uzavřel mír, Kartágiňané s nimi začali válčit - to byl začátek první punské války. Podle jiné tradice hyl Appius poražen a vítézstvi patřilo Mamovi Valeno vi Maximovi Messallovi, kumulovi r. 263 př. Kr, ■ 3S GnatHs Duilius Konsul r, 260 př. Kr. Jeho pratmmm bylo Gaius. Forma Duellius, která je v tomto dílku, vznikla nesprávnou etymologii podle dueUum (= btUum). 2a námořní vítězství nad Kartágiňany slavil jako první námořní triumf - triumpbus mtvalis. * vybavd lade" tyřemi s železnými háky - Podle historika Poly bia sc však jednalo o složitější mechanismus - lávku či můstek na sloupku, který bylo možno otočit. Na konci můstku byl bodec, který se zabodl do paluby nepřátelské lodi, na mi mohli Římané snadno vniknout. ■ 39 Atiltus CtdaihiHs Aulus Atilius Calatinus, konsul r, 258 pr. Kf,, diktátor r. 249, censor r, 247. Závěr jeho portrétu ukazuje, že autor bez rozpaků sloučil dvé rozporné verze. * Dobyt Panomtts - Pokus dobýt PanormUí (dn. Palermo) nevyšel. * 40 Marcus Atiliut Re&ulus - konsul r. 267 př. Kr. ' přepravit st ...do Ajnky - v r. 256 př. Kr, Srov. Eutropius 2,21; 24-25. ■ zajal ítdesát tři... lodi. kterým velel Hamilkar - Jde o námořní bitvu a římské vítězství r. 255 př. Kr. u mysu Ecnomus, řec. Eknomon (jižní Sicílie), které líčí Polybios (1,25 nn.). - ^trestali... bděním - Přišitím obou viček tak, aby bylznemožnčn lejich pobyb. ■ 41 Quintui Ltttäiius Cattdus - Jeho praenomen bylo Gaius. * v pnmipumktválet - v letech 264-241 pf. Kr, * u Aegatskýcb ostrovu - Západně od severní části Sicílie. * 42 Hanmbal tartáginský vditcl (247/6 183 pŕ, Kr.), syn I lamii-kara Barkasc (tj. Bleška). * vyvrátil... Saguntum - r. 219 př. Kr. ■ Potom d prorazil testu Alpami Hatuubal opustil Hispánii v květnu r. 218 př. Kr., přešel Pyreneje, poté na konci léta Alpy. Následovala porážka konsula Publia Cornelia Scipiona, otce Scipiona Afrického Staršího, u řeky Ti cínu, přítoku ľadu v severní Itálii, potom porážka téhož roku u Trebie, přítoku Pádu, do něhož se vlévá RttNÁMKY ľ dn. Piacenzv, dále u Tras i mens kí ho jezera ve střední Etnarii nedaleko dn. [Jemgie r. 217 pf. Kr. a nakonec kata.siroíalní porážka u Kaiin v jihoitalské Apulii r. 216 pf, Ki. * taktikou Babia Maxima - vhi kap. 43, * odražen Vedeném Plakkem - P, Valenu s Flactus, kun sul r, 227 pf. Kr. Zpráva není i stá. * by!... zahnán na úlek. Graccbrm a Mareellem - Tiberiuif Scmpronius Cracchus zabránil jako prnkonsul r. 21a pf. Kr., aby/ se Hamio spojil s Hamiibalem. 0 Marcel lov i viz kap, 45. * byl... povolán zpéx do Afriky - r, 203 př. Kr, * byl... poraitn Stipionem - Publiem Comeliem Scipioncm Africkým Starším (viz, lup. 49) r. 202 pf. Kr. u Zamy v severní Africe, jihozápadně od Kartága. Po porážce se Hannihal utekl k syrskému králi Anriochovi - viz kap. 54. * Potom uprchl k syrskému králi Anliochovi - teprve r. 195 pf- Kr, Předtím zastával v Kartágu nejvyisí úřad suťreta. K útěku jej přímila obava, bude vydán fthmmiiu. * 43 Qutntui Fabitti Maximus - Životopis Quuita ťabia Majcim a napsal Plútarchos. * slavil triumf nad Ligury - r, 233 pf. Kr. * Hannibala zlomil - Po porážce Římanů u Trasimenského jezera l 217 pf, Kr. zvolil ve válce s Hannibálem taktiku oddalování dalšího ttíetnutí a postupného vyčerpávání sil nepřítele. * nafdUtnňém území- Byl to úrodný kraj v severní Kampánii. * 44 Pxblius Scipio Nasica - viz kap. 46. Jde o konsula r. 191 pf. Kr.; Pubhus Comelius Scipio Nasica Cureulttm - Srdíčko byl konsuJem aí í. 162 pf, Kr. * přijal do svého domu - Chrám byl bohyni slíben ihnedř ale byl zasvícen až r, 191 pí, Kr, Stál na Palátínu a jeho základy se zachovaly dodnes, * Qracchus - Tiberius Scmpronius Gracchus, otec bratří Grakchů -viz kap. 57. * 4 5 Aíareus Marccílai M.i i l u s (u d iu s M a n d I u s, m nohonásob-ný římský koniul. Jeho biografii napsal Plútarchos. * velitele Viriémam - Fodle Liviových Perioch, 20 byl Vjrdomar (sic!) vůdce lnsubrů. * Dobyl... Syrdkúsy-t. 212pf, Kr. 1-7SLAVNĚ OSOBNOSTI ftlMA^-1 ' neprohlédl Hannibatovu lest - u Veinusie v jižní Itálii r. 20ÍI pf. Kr. 4 46 z Pessmúntu - Pcssinús bylo jedno z důležitých kultovních míst bohyně Matky bohů - Kybelé v maloasijské Frypii. ■ v domé Nasiky - viz kap. 44. Epizodu líéí vc versích Ovidius, KábaááfltVb\ nn, ■ 47 Marcus Porcius Cato - Římský politik, voienský velitel, spisovatel (234-149 pí. Kr.). Jeho životopis napsal latinsky Ncpos, řecky Phírarchos, v Ciceronově díle ŕ?íŕíŕrVje hlavní idealizovanou postavou dialogj, Mnoho událostí z jeho života zaznamenal také Livius, • rodák z Tuscula - místo v Latiu, jižní od Ríma. * Vaterius Placcns - l.ucius Valenus Flaccus spravoval r, 199 pf. Kr, Sicílii a byl lo on, kdo vybídl Ca tona k politické kariéře v Ŕimŕ, R, 195 pf. Kí. prosazoval na rozdíl od Catona odstranění Oppiova zákona proti přepychu žen z vyíäí společnostip který byl zaveden za dm-bé punskr války. Spolu s Ca tonem byl také konsulem a censorem, * sloužil jako vojenský tribun - Cato se účastnil punské války od r. 2 17/6, r. 214 pr, Kr. byl voienským tribunem na Sicílii; r, 204 se stal kvestorem u Scipiona Staršího v Africe, r. 198 prétorem na Sardinii, 195 konsulem, r, 191 vojenským tribunem ve vilce s Antiochem IN,, 184 censorem. Jako censor se snažil prosazovat velmi striktné ntos ma-iorum - tradiční římskou občanskou morálku - a získal si tak jméno CensonuF. 1 potom aktivně vystupoval na veřejnosti i v oficiálních službách a od určitě, blíže neznámě doby až do smrti byl augurem, • kde ho F.nnius zasvětil do řecké literatúry - Quintus Ennius (239-169 pí, Kr.) byl významným římským básníkem; z jeho díla se zachovaly pouze zlomky. • pokořil Kditbéry - Cato dosáhl vojenských úspčerrů v Hispánii v oblasti na sever od dn, řeky Ebro, ■ V době války se Sýrií - Byla to válka s Antiochem 111. Velikým, kte-iý hyl poraA-n u Thcrmopyl r, 191 př. Kr. a potom u Magnesie pod Sipviem r. 190 pi, Kr, * vojenský tribun u M. Acilía Glabriona - Manius, nikoli Marcus Aci-lius Glabrio, byl konsulem r, 191 pí. Kr. a bojoval s Antiochem u Thermopyl - viz kap. 54. * yyloucrl ze senátu ... Flaminia - Byl to L. Quinctius Flamimnus. ■ dal postavit basiliku - Byla to basilika Porcia na Římském fóru. • které jim od&at Oppiuv zákon - Tento zákon z období druhé punské i't V N AM KV války zakazoval ženám noSit viccbtlrcvný odev a zlaté Ozdoby vážící vite než piil unce a používat v Rimč i v |mém městě vúz tažený dvěma, koňmi. R. L 95 pŕ. Kŕ, byl zákon odvolán, ■ Po jwŕ osmdesátce zplodil syna - Cato se po smrti své první manželky oženil ve vysokém rtáfí podruhé a měl syna Saloniana, Z prvního manželství měl jednoho syna, * v pohřebním průvodu - Římané zhotovovali posmrtné- masky svých předků, které byly vystaveny v atriu. Pří pohřbu významných Římanů měly na sobě ryto masky osoby podobné ]im vzrůstem, které by 1y oblečeny do togy podle hodnosti toho kterého předka a vezly se na voze, před nímž byly neseny svazky prutů se sekerami. Když průvod dorazil na fcmm, usedli „nebož.ríci11 na sedátka ze slonoviny. Catonova maska byla vystavena v atriu kurieh což bylo zvláštní privilegium. Z toho důvodu je na konci jeho životopisu tato zmínka, jíž Římané dobře rozumeli, dnešní čtenář potřebuje pro kusost informace vysvětí en (. * 4 K HfíHÍmhid, Hatmibalův bratr - Žil v letech 24.5-207 pf. Kr. ■ Ciauditts Nero ,., se ipvjd... s kolegou Livitm u mäta Seny - Gaius Claudius Nero, konsul r, 207 pŕ, Kr., s kolegou v úradé Livicm Salinatonem (viz. kap. 50) porazili Hasdrubala u méita Seny v Umbrii u řeky Mctauru. 4 49 Publius Seipio ... Africký - římský politik a vojevůdce (23b aŽ 183 pf. Kr.). * u Ttánu ... u Kanti - Seipio se ůč.istnil ?a druhá punské války ho-jů r. 21U př. Kr. u Ticinu, kde byl jeho otec poražen Hannibalemh u Kann bojoval r. 216 pŕ, Kr. O Seipionové odvaze a statečnosti vypráví poutavé Livius 21,46 nn. a 22,53, ■ byl poslán ... do {-Uspanie - Ačkoli ScipLO leští nezastával preturu, byl poslán po smrti svého otce a strýce, kteří bojovali neúspěšné v Hispánii s H ann i bálový tni bratry i v bojích padli, s komulskou pravomocí do Hispánie a r. 209 př, Kr. dobyl kartáginskou základnu Caribago Nova, * Nedovolil, aby k nemu přivedli překrásnou dívku - Tuto zde k nepoznání zhnite nou příhodu líčí podrobné a poutavě Livius 26,5 0 a vytváří tak ze Scipiona vzor dokonalého mladého římské h n muže. * Hannibaleasy bratry Hasdrubala a Madona - Seipio porazil r. 208 př. Kr, Hasdrubala Barka se, Hannibalova mladšího bra[rah a r. 206 Ma- .SLAVNÉ OSOBNOSTI ŔIMA V gona, staršího Hanmbalova bratra, a Hasdrubala, syna Giskona. * S maurským halm SyfáftrW Ny la x byl králem numidského kmene Masaesyliú v západní Numidii, * Massinissu - Massiuissa nebo Masinissa byl králem v severoafrické Numidii (23ÍÍ-148 př. Kr.). ■ stalsekonsulem - f. 205 př. Kr. jako (cdnatřicctilctý, vek hodnostářů nastupujÍCÍdl do Úřadu byl upraven zákonem r, 180 př. Kr,; za .Sul]y byl |> konsula 43 lul. * zničil HasdntbaMii a Syfakuv tábor - r, 203 pf> Kr. * Porazil Ihmibttk - r. 202 pf. Kr. u severoafrické Zamy (Livius 30,29-35). * byl legátem svého frratra - Lucia - viz kap. 53. Sám Seipio neuspí], když chtěl jako konsul zvolený podruhé získar vrchní velení ve válce s Antiochem. * Když ho Pttilius Actaeus obžaloval - Brzy po návratu z války s Andochcni byl jak Publius, tak L udus nařčen ze zpronevěry části válečných reparací a kořisti nebo i z bráni úplatků. Proces se Stipionem, kluý začal r. ]&■! př, Kr., byl zastaven, když Seipio odešel na svůj statek u L.itern a v Kampám i, kde i zemřel. Tradice vsak není jednotná ani při líčení procesu a smrti ani místa, kde byl Seipio po hrben, * 50 LiviusSalinatot- Matcus Livius Salinaror, nar. 254 pr> Kr,, konsul r. 219 bojoval s lily ry a dosáhl triumfu. Byl obžalován, že nespravedlivé rozdělil válečnou kořist, a odsouzen viem i tribuemi krom č Maecijske [u 1j via 29,37 Maecia irilms). * slavil triumf nad Haidrubatem - Salinator Hasdrubala porazil u Meta uru r. 207 pf, Kr. spolu se svým kolegou v druhém konsulátu. Viz kap. 4«. * prohlásil příslušníky viech tribuí... za aerarii - Aeraňus byl občan s omezenými právy, neměl např. právo volební. * ilftivilje vojenského žoldu - Stipendium označovalo původně žold legionáře. Podle Li via byl žold poprvé vyplácen r, 406 př, Kr. * 51 Qpittttts Flaminm - Nejde o syna kom sula Flaminia, který padl v bitvé s Hannibálem, Správné jméno této historické postavy bylo Titus Quincrius Flamininus. Tento konsul r, 198 př. Kr. porazil macedonského krále Filippa V u Kynoskefal r, 197 a následujícího roku vyhlásil svobodu řeckých mést na isthnuckých hrách. R. 195 př. Kr. POZNÁMKY porazil spartského tyrana Nabida. Flamininův životopis napsal Plútarchos, ■ půdnímu Epeirótánovi Charopovi - Ten prokázal Římanům služby svou znalostí mísiních poměrů, • Děmétria vzaljako rukojmí - Démétrios strávil řadu let j ako rukoj mí v Římě 097-191 př.Kr.). • syna kktdaimomkěho Nabida - Nabis, spartský tyran v letech 207-192 pr, Kr., kapituloval před Flamininem a jeho aďujskými spojena a přijal r. 194 př. Kr. podmínky přiměří; kromě toho, že se vzdal moci v Argu, musel předat Římanům také pět rukojmí; jedním z nich byl jeho syn. * Zahájil... hry. Junovy ze Samu - Jde o ne zcela jasný text a soudí sr, že se nedochoval neporušený. Je mámo, že Flamiiiinus dal po vítězství vyhlásit svobodu Řecka na isthmických hrách v červnu r. 196 př. Kr. • 52 Qitintus fuhius Nobibor - Měl praenomen Marcus, Byl konsu-l«n r, i »9 př. Kr. * zvítězil nud Veltotty a Ontariy - kmeny v Hispánii. * áb«i Ambrakit - Bylo to místo v Épeim na západním pobřeží středního Řecka. • porazil... Aitóly - attólský spolek, federace mést v Aitólii. V první a druhé rnakedonvké válce st.il na strane Římanů, ale r. [92 př. Kr, bojoval proti Římu po buku syrského Antiocha, Po řimském virézství byla jeho moc zlomena. * oslavil... Btnius - Římský básník Ennius (239-169 pf. Kr.) byl v doprovodu Marka Fulvia Nobiliora a oslavil jeho vítězství v dramatu Ambracia. • 53 Scipio Asijský - Lucius Cornchus Scipio Asiagcnes, mladší bratr Scipiona Afrického Slarsibo, viz kap. 49, * byl... v Africe pochválen svým bratrem - Lucius byl legátem svého bratra při vojenských taženích v Hispánii, Africe a na Sicílii v letech 207-202 př. Kr. ♦ porazil... Antiocha «... Sipylu - R. 190 pf. Kr. měl Lucius Come-luis Scipio vrchní veleni ve válce s Anriothcm. Jeho pobočníkem byl jeho brarr Scipio Africký, který de facto vojenské operace řídil. Bitvy u Sipylu se viak brarr neúčastnil, ale poté s králem dojednal mír. ■ dostal jména Asijský - Po triumfu r. \M př. Kr dostal Lucius jméno Asiagenes nebo Asiagenus; eognomen Asiaticus je doloženo až ■7 SLAVNĚ OSOBNOSTI ftíM V, v augustovské dobe, * zproncvéŕii'ptniz-e R. 1K7 pr. Kr. byl Lucius obžalován, že byl podplacen Antiochem. ■ zAraťd... proújtbo uvězněni.,. otec bratH Gracéu - viz kap. 57. < Cato mu ... odehrál koně- R. 184 př. Kr. v souvislosti s obviněními ze zpronevěry nebo vzetí úplatku; viz kap. 49. Censoři mohli občana zbavit kvůli provinční nebo špatné pověsti práva dostávat peníze na opatření koně a jeho vydržováni. * 54 Anttoďo>, hál v Síni - Antiochos ITL, asi 223 187 př, Ki. * Na liuboi se oslalá! rozmařilým životem - Oženil se zde v Chalkidé, ačkoli jeho manželka Láodika ještě žila. Není známon zda ji zapudil, * pH příchodu Marka Acitia QUtriomt - Byl to Manius Acilius Glabrio, konsul r. 191 př. Ki. * obsadil Thermopyhý - Na Antiochové stranř tehdy bojovali Airólové, které vytlačil z jejich pozice Marcus Cato jako vojenský tribun, ,,. In: i.-pľ-nv ni.intvi vi J) k útěku zbylého vojska. Antiochos uprchl do lifezu, * přičiněním Marka Catona - viz kap. 47, ■ Laciní Aemiiius Regtlltn - prŕtor r, 190 př. Kr., slavil námořní i riumf r. 189 př. Kr. * střetl se s Luciem Seipionem - K bitvě došlo nedaleko Magnesie u bory Sipylu v maloasijské Lýdii r. 190 pí, Kr, Mírové, pro Rím výhodné podmínky byly dojednány následujícího roku. Antiochos se zavázal platit válečnou náhradu a stáhl se za Tauros. * Zabili ho jeho druhové - Podle jiné zprávy měl být zabit při rabování chrámu v okolí Sús v dn. jihozápadním Íránu. * 55 Gatus Maním Vulw - Správné Gnaeus Manlius Vulso, konsul r. 189 př. Kr., převzal velení po Luciu Scipionovi, porazil v Malé Asii Galaty, kteří jsou zde nazýváni Gallořeky, a Pisidy. Jeho tažení melo spíše za cil přinést válečnou kořist. Spolu s ním byla vyslána desetičlenná komise, aby s Antiochem uzavřela mír. * 56 Lucius Aemiiius Paullus - Byt otcem Sápiona Afrického Mlad-mIiol jeho životopis napsal Plútarchos. * Za druhého komulátu zajal Persea - R, 16& pf. Kr. se Perseus vzdal vvlilfli loďstva Gaiu Octaviovi. Zemřel v internaci v Alba hua-ns, městě ve střední Itálii, asi r. 165 př, Kr- Autor tohoto dílka užívá jeho jméno ve tvaru Perses. * který se uchýlil k Samoíbrdckým bohlvúm - Samothracei dei -Kabeirové měli chrám na Samothráké, tzv. Kabeirion, v němž se konaly mysterijní obřady. * ztmiit dl>d Syny - J.ucius Aemilius mel čtyři syny. Dva l prvního manželství dal k adopci - byli to Quintus Fabius Maximu s Acinilia-rms a Publius Cornclius Scipio Aenii liatiu s; viz kap, 58, * triům/dmi oděv - Oděvem triumtitora byla tunicapatmata s výšivkou palmových ralolestf a toga pieta se zlatými výšivkami a pozlacené střevíce. ■ 57 Tiberitts Sempronius Gratehut - otec bratří Gracchů, * nedovolil odvést do vězeníScipianu Asijského - viz kap. 53. * jako piétor - Jako prŕtor a proprftor v Hispánií (180-179 př, Kr.) porazil Graccbus Keltibérv, Za to slavil triumf a získal konsulár r. 177 př. Kr. ■ za drahého konsttlátu na Sardinii - Na Sardinii bojovní Gracthus za svého prvního konsulátu r. 177 př, Kr. a na Sardinii zůstal i jako pro-konsul. Konsulem podruhé byl až r. 163 př. Kr., obdržel správu Sardinie a Korsiky a zůstal tam i jako prokonsul. * „Kupte si Sardy ľ - Jiný výklad podává Plůlardios, Romúus 25, podle něhož vyvolává lato slůva při triumfu hlas a id' tím *c zajitu' chee naznačit velké množství zajatců, kteří se prodávali v dražbě, - /.a své cenuury - r. 169 př. Kr, Události liči podrobné Livius 43,16, * jeho kolega v úřade Clandias - Gaiits Claudius Pukher, konsul r. 177 př. Ki, * Si Publius Scipio Aemilianui - je to Scipio Africanus Numantinus (1Ů5/4-129 př. Kr,), syn Lucia Aemilia Paulla - viz kap. 56. * kterého adoptoval Scipio Ajřiáý - Ve skutečnosti ho adoptoval nej-staršt syn Publia Cornelia Scipiona Afrického. * Když byl LuiuH&tým legátrm - Scipio sloužil jako vojenský tribun pí>d Luviem Licinicm Luculkm, knnsulern r. 151 pí. Kr. * Vystoupil jako praní na hradby nepřátelského fítéita - Odmenou za to ziskal vojenské wz n amen á ní, jímž byl hradební věnec - torona mura-th. * pod velením TitaManáia - Byl to Mulitu, někdy nazýván Marcus, Manilius, konsul r. 149 pŕ. Kr.t který byl znám jako právník a který vystupuje v Citcronové pojednání 0 státfí jako ScipionŮV přírcl. * zlatý věnec za záchranu - Corona obsidional is rt ebů coronn graminea Imvodiie to byl věnec z trasy pocházející i míst, kde byli vojáci sevřeni v obležení, z něhož byli vysvobozeni, * byl zvolen konsulem - Scipio byl knnsulern r. 147 př. Kr. na návrh lidu a přes odpor v senátu a byla mu bez losování svěřena provincie Atrica; Kanágoh které dobyl r. 146 př. Kr., bylo seda zničeno. Scipionovi bylo r. 148 př, Kr.f kdy se ucházel o úřad edila na rok 147, rřicet sedm let. ' dobyl Numantii - r. 133 př, Kr. ' Gaius Laelitts - zvaný Sapicni, konsul r. 140 př, Kr. * jeho kolego Mummius - L. Mumrniust viz kap, 60. * Kayi st vložil do záležitostíkomise pro rozdílení pozemku - Scipio hájil zájmy držiielů pozemků a r. 129 př, Kr. navrhL aby pozemkové ko misi, jejímiž členy byli Gaius Gr\- m luv/Jjem .Mudili ľmiiklnč i.í ny, Pontius Telesinus {Staríi podle Vellcia Patercula) byl velitelem fiamniiů ve spojenecké válce. Suli a ho porazil v bojích s mariovci u Collínskě biiny v ftímě r. &2 pf, Ki, ' 69 Lkťms Corncfius Cinna - By] zvolen konsulem r. É7 př. Kr, spolu sc Sullovým přívržencem Gnaeem Octaviem. Protože sc pokusil omezit Sullova ustanovení, byl svrho úřadu Octaviem zbaven. ■ propustil otroky na svobodu - Cinna a Marius sestavili vojsko, jehož součástí se stali také otroci propusrění na svobody. Ti se vsak nakonec stali nebezpečným faktorem, takže byli zlikvidováni mariovcem Sertoriem, * /.baven hodnosti uprchl z kima - Přestože Cinna slíbil, že nezruší ŕ.'idn.i Sullova nařízení, nedodržel přísahu, .:. proto mmd mdobio vol n č odejít z Říma. * porazil své protivníky - Cinna shromáždi] armádu, vyzval Marta, který uprchl do Afriky, aby se vrátil do í tálie, a spolu, s ním pak ob- l SLAVNÉ OSOUNOSTI ftÍMA V Jchl Řím, který se jim nás led uč' vzdal, Následovala pomsta na Su ílových přívržencích. Marius a Cinna se stali konsuly na rok říň pí, Kr. Na jeho začátku vsak Marius zemřel. * Jmenovat te konsulem ... - Cinna byl konsulem v letech 87-84 př, Kr. * ukamenovalo bv vojsko - Jeho vojsko již nechte lo pokračovat v bojích, vzbouřilo se a při vzpuuře n,l jaře i. 84 př. Kr. přišel Cinna □ život. ■ 70 Cinnův pomahai - Podporoval Cinnu a po Cmnovŕ převzetí moci v ftjmĚ dal zabít několik významných občanů. * jako Itgdt... Vakua Flacca - L Valerius Flaccus byl Mariovým nástupcem v hodnosti konsula po jeho smrti r. 8é pf. Kr. ■ Prisvojil ti velitelsképrwomoá - r, 85 pf, Kr, ■ vyhnalMithridaia z Pergamu - flavius pimbria měl jako velitel úspěchy a získal celou Bíthýnit. * dal... slít ■.. velitele - To via k Fi mbria neučiň il. * Poté bo Sulla oblehl v ÍWgamjt - Sulla uzavřel mír s Mithridarem v Dardanu r. 85 př. Kr. a napadl Plavia Fimbriu. Ten spáchal téhož roku v Pergamu sebevraždu. ■ 71 vojenský velitel - ViriatllUS nebo Viriatus vedl hoje proti Kírn.i-núnt v letech 147-139 př. Kr, * jejich velitele Claudia Unimana - Historik Orosius uvádí jeho jméno v pnddhi- ÍJniiujtunius; ani |uho hodnou jlm Joh.i porážky není známa. * požddat o mír Popilia - Text originálu i e na tomto místě poruíen, Situace byla složitější, Viriathus obklíčil piokonsula Quinta Fabia Maxima Serviliana, jeho armádu ušetřil a uzavřel r, 140 pŕ. Kr. s Římany mír. Senát sc víak rozhodl pokračovat V bojích. Mírové jednání vedené Markem ľopilliem (sic!) nebylo úspešne, * 11 získal tryznamenáni - Bylo to corniculum - tužek upevnčný na přilbě. 1 na Sardinii - Scíiurus byl na Sardinii kvestorem r, 125 pf. Kr.; Lucius Aurelius Orestes bojoval proti Sardům od t, 126, triumf nad nimi slavil r. 122 p ř, Kr, * byl podán proti lugunhwi - W. 111 pr, Kr. byl jako legát Lucia Calpumia Bestii v Aftice; s lugurthou byl tehdy uzavřen mír, který byl získán korupcí. Bestia byl usvědčen, na Scauxovi ulpélo podezře- ni. ['U/N AM K Y -7SLAVNĚ OSOBNOSTI ŔÍMAr * o hlasovacím provu prupuštčncu - Q této záležitosti není nie známo. * f'rélorovi h ,,> herý zastal sedit - Byl o po vinností pred kon sulcm vstat nebo sesednout z kont. * V hodnosti konsukt - R. 115 př. Kŕ, slávi! triumf nad Ligu ry 3 Gait-tisky. * podrobil Ligury a Tattritky - Ligurové žili v severozápadní J tálii, Tauriskové v norickych Alpách - * Za sveunsuty - r. 109 pŕ, Kr, * Gpimius - Lucius Opimius, konsul r. 121 pf. Kŕ., postupoval ne-smiřitelně proti Gaiovi Gratchcvi; sruv. kap. 65. * Mariui proti Glauciovi a Saturninovi - srovf kap, 67 a 73, * Když bo ... zaidoval... Varitts - Quhitus Varit s Severu s Hybrida zc Sucro u Valentie (dn. Valencia) v Hispánii, * 7.1 kuričský tribun lidu - Lucius Appuleius Satuminus byl poprvé tribunem lidu r. J03 pf. Kr. Byl zvolen tribunem i na rak 99 př, Kr., ale jeití v den volby r. 100 pf. Kr. byl zavražděn, * navrhl zákon - T když nelze dobre rozlišit, v kterém roce své tň-bunské činnosti Saturninus jednotlivé zákony lidovému shromáždě-ní předložil, patřily mezi n ŕ agrární zákony v gracehovském duchu, které byly zamýšleny ve prospěch Mariových veteránů. Jednalo se o příděl pozemků v Ariice a v Zaalpské Gallii. Obilní zákon snižoval velmi podstatně cenu obilí pro nemajetné římské obyvatelstvo. Bylo schváleno zakládání kolonií na Sicílii, v Řecku a Makedonii. Další zákony se týkaly soudnictví, * Prttorovi GIhmqovÍ- Gaius Servi li us Glaucia byl pretorem r. 1 DO př. Kr. Um spolupracoval se Saturninem už od r, 104 př. Kr., zejména víak jako tribun lidu r, 101 pf, Kr. a jako prétot. Zahynul spolu se Saturninem. ■ Nastrčit jakéhosi propuštěnce - Byl to Lucius Ľquitius, neznámého púviidti, který se vydával za syna Tiberia Graccha. Quintus Caectlius Metelíus Nutnidský ho jako censor neuzná:] jako obéana r, 102 př, Kr. Roku 100 př, Kr. se Equitius ucházel o tribunát lidu na r. 99 pŕ, Kr. a zahynul při nepokojích na konci r, 100 př. Kr. spolu se Saturninem a Glauciou. ■ Po zavražděníAula Nunnta - Další prameny sc shoduji v toni, že Nunmus (Nunius, Núnios) hyl r, 101 pf. Kr. /.likvidován, a h y Sa t Ur ninus mohl být zvolen tribunem lidu. ■ zlíiía získané Catpionovým uskokem - Jde o pověstně aurum lůlo-ianum, které získal Quintus Servi!ius Cacpio v boji proti Tektoságům při dobytí Tolosy {dn, Toulouse} a které ukoristili Gallové r. 279 pf. Kŕ, v Dťlŕcch, a bylo tudíž prokleté, Toto zlaio vsak zmizelo a Caepio byl podezříván a žalován, že je zcizil. ■ Melellus Mttnudský dal přednost vyhnanství - víz. kap. 62. ■ Když sí Siiturninus stal tribunem potretí... - Pf 1 volbách na konci roku 100 pŕ, Kŕ. došlo k násilí. Saturni n us byl zvolen potřetí konsulem, Glaucia se ucházel o konsulát spolu s Gaiem Memmiem, a když hrozilo, že nebude zvolen, byl Gaius Memndus zavražděn, Po jeho zavraždění vyhlásil senát výjimečnou situaci, Salurninus a Glaucia se opevnili na Kapitolu, Mariu s se odklonil od téchto svých drívčjíích spojenců a donutil je ke kapitulaci, Potom by je byl zachránil, ale oba hyl i zabiti, * za ned>ěííiho vedra - Jiylo to v prosinci, takže detail o vedru sloužil k zvýšení dramatičnosti při líčení události, * senátor R&birms - Gaius Kabirius byl r. 63 př, Kr, obžalován z této vraždy a velezrady, část Ciceronovy reči 111 jeho obhajobu se zachovala. Rabinus byl osvobozen. * 74 Lueullus ... uspořádal piko kvestor ... hry - Jako kvestor sc Lucullus r, 8Jí př, Kr, účastnil Sullova pochodu na Rím. Ury uspořádal v édilském úradě r. 79 př. Kr, Lucullův životopis napsal Plútar-chos. * Murenovým prostřednictvím - Byl co otec L. Licinia Mureny, kterého hájil Cicero. ■ pomohl... konsulovi Sullovi získat... lodstvo - Není zcela jasné, k čemu přesně se tyto úd.ij^ vz1,ilui|i. Lucullus byl vyslán Sullou, aby zinkal lodi v Egyptě a v Sýrii. * náklonnost krále. Ptolemaia - Ptolemaios sice přijal Luculla s pocn-mi, avšak zachoval ve vztahu k Mithťidatovi neutralitu, * vyslán ... proti Aliíbridcttovi- Bylo to v druhé válce mithridatskě (74-67 pf. Kr.). * vyprostil... Cotlti z obležení v Cholkédonu - Marka Aurélia Cottuf konsula r. 74 př. Kr., který měl chránit Bítliýnii, ale byl poražen na souJi i na moři; místo Clialkédón. Kalchědóm leželo v Bíthýnii. * arménský král Tigránés - Tigrid és byl Mithridatovým zetěm. ■ 75 Když hyl Manotým kvestorem - r. 107 př. Kr. n v/k Am KV * Bocíbui - Král v Mauretánii a buď lugurthúv tchán nebo zcť. Rocchus se nakonec stal „pŕírelem římského národa * Jako legát- Sulla by] r. 104 př. Kŕ. Mariovým legáremř následujííí-ho roku pak vojenským tribunem. ■ Vykonával mistskou pretv.ru - Získal ji až na druhý pokus r. VS pf. Kr, pro následující rok, * odstranit bochy, ktrri dalpostavil Bocchus - Bocchus zapEanl sochy bohy nŕ Vítězství S odznaky vítězství a zlate sousoší, které předšla vova-lo Boccba, jak predáva Sul loví lugurthu. 1 jako konsul si vylosoval Asii - Sulla byl konsutem r, 88 pf. Kŕ. ,1 sili.il |f| i ií i v-fľ il VmIl-HÍiii v.ility s iV1iríiľi;].i1ini. AIl- nilmi: li;li. P.ih- lius Sulpicius Ruíus zařídil h aby velení ve válce dostal Marius. Suld k proti tomu ohradil a s vojskem pochodoval na Rím, kterého se zmocnil. Sulpicius pŕiíel o í i vor. Pak Sulla dovolil, aby se konsulem stal r. 87 př. Kŕ. jeho nepřítel Lueins Comelius Ginn.i i k-ho spn|cnec Gnaeus Octavius; oba konsuly však zavázal přísahou, že budou zachovávat všechna opatřeni, která mezitím v Římě uvedl v život, a vytáhl prori Mithtidatovi, ■ porazil Miihndata - Sulla se vylodil na jaře r. 87 př. Kr. v Épciru, r, 86 př. Kr. padly do jeho rukou Athény; o Peiraieus musel tvrdě bojovat, Téhož roku Sulla zvítězil v Boiótii napřed u Cbaironeie, poté u Orchomcnu, ■ tiadjťbo velikkm Archcláem - Tento Mithridatúv vojevůdce: vyjednával po porážkách v r, 86 př, Kr. se Sullou, který ho získal na svou stranu. Protože ho Mithndatŕs zaŕal podezřívat z neloajáínosti, pŕe-bčbl k Římanům. * Médy i Dardanyporazd - Médové by] i thrácký a Darda nové i llyrslrý kmen. 1 Poté, co na Sulpiciúv návyk bylo převedeno veleni na Maria - Návrh Sulpieia Rufa je mnohem dřívějšího data a spadá do r. 88 pf. Kr,, tedy před první Sullúv pochod na Rím. ' vrátil se do Itálií - Sulla se vrátil do Itálie j. -S3 př, Kr. Gaius Marius byl |iz r, 86 pŕ, Kr. po smrti a LSulla měl co dn činění s cinnovci a ma-riovci, mezi nimi s mladším Mariem, Gnaeus Papirius Carbo, CillLlŮV přívrženec, který by] r, 82 př, Kr. konsuíeni i mladším Maiiian. byl porazen v několika bitvách v Itálii posléze zabit na Sicílii. ■ porazil ľtksina u.,. (Minské brány - r, 82 př. Kr,; Pontius Telesinus ■ 5 LAV N l OSO h N OSTI RÍM A 5." byl bratrem Telesiua, Mariova druha - viz kap. 6&. ■ oznaälse v ediktu za Šťastného - Felix, řee. Epaphnydtíos - chránenec bohyne Fortuny-Afrodity. * v Obecním domí- Dvoupatrová Vilta publica stála na Maltově poJi. Byli v ní ubytováváni vyslanci z jiných zemí, bylo zde stanoviště censorů, když se konal census nebo odvody, zde pobývali veliielé, kteří žádali o triumf apod. * omeziltribumkoupravomoc - Tribunové sice mohli v lidovém shro-máidéní navrhovat zákony, ale jen ty, které napřed schválil senát, * odešel do Puteol - Pote co byl r. 80 pŕ, Kr, konsulem, odešel následuji ho roku do Kampánie, kde r, 78 zemřel, Podle jiného názoru se Sulla vzdal diktatury už v r. 81 př. Kr. Sullovu biografii napsal Pluta r-chos, ■ 76 Mtthrtdatés - Jeho jméno má také podobu Mihradatés. Byl to Mithridatés v pořadí VT,, Eupatór Dionýsos, nej&lavnéjší pontskv král (120-63 př. Kr). * potomek jednoho z onich pověstných sedmi Períanú - srov. Hérodotos 3, 64 nn. Sedm předních perských velmožů, z nichž jedním hyl Dare i os Hystaspŕs z rodu Achaimenovcu, se zavázalo přísahou věrnosti, 2e odstraní dva niédskě mágy, kteří se v Petsii zmocnili vlády po zavraždění Smerdise a po Kainbýsovc smrti. * vypudil N/koméda z Bťibýnie a Aricbarzana z Kappadokie - Níkorné-dés IV. Filopator uprchl ze země do Ríma před svým nevlastním bratrem, kterému pomáhal Mithridatés VI, S pomocí Římanů však Níkomédés získal vládu zpět. Ariobarzanés byl vypuzen z Kappadokie dvakrát a Římané mu pokaždé pomohli získat ztracené pozice. * Potom ho porazil... LueuBus - viz kap. 74. * 11 Stál ta občanské války ph Sullovi - Gnaeus Pompcius Magnus. (106-48 př. Kr,) sestavil s podporou klientů svého otce tři legie, které dal r. 83 př. Kr, do Sullových služeb. Pompeiovu biografii napsal PlůtarchoS- * získat zpit... Sicílii - r. 82 př. Ki, * Numidii odňat Hierbovi - Hiarbas {sic!) vyhnal Hicmpsala a stal se králem v severoafrické Numidii. Na Sullův pokyn ho Pompeiu* r. 83 př. Kr. porazit u Utiky; poté by] Pliarbas zbaven života. * vrátil Mastuissovi - Pompeius vrátil Numidii zpět Hiempsalovi, synovi Gaudy, krále v Numidii, POZNÁMKY • Slavil triumf - Sulla musel na nátlak vojska dovolit triumf Poirtpeiovi nejpozději r, 79 pf. Kŕ., ale pravdepodobne už dŕíve, ačkoliv Pompcius by] mladý a do té doby nezastával Zadný Úřad. ■ Vyhnuljako soukromá osoba z Itálie Lepiáa - Pompcius tehdy ne/a-Stával žádný úrad, ale má] od senátu munofádnou pravo m ol vést s Lepidem boje. M areu s Aemilius 1 .e pi dm byl Sullův přívržence. Jako konsul t. 78 pf, Kr, zvolený s Fompeiovou podporou a ptoti Sul lově vúli se vyslovil proti někdejším Sullovým opatřením. Po Sullové smrti zavedl opět rozdílení obilí a slíbil návrat vyhnantům. Proti vůli senátu se zdržoval jako proknnsu! v severní Itálii a btmrii a pote byl při pochodu H J Gam poražen Pompeiem u Mutiny {dn, Modeny) a uprdil na Sardinii, kde zemřel r. 77 př. Kr. ' jakopréior - Pompeiova kariéra byla mimořádná Prétorem nikdy nebyl, r, 70 pf. Kr. se stal rovnou kousniem Válka se Sertoriem trvala od r. 77 do r. 71 pf. Kr. ■ zneškodnil piráty - R. 67 pf. Kf, získal Pompcius bezprecedentní mimořádnou plnou moc opravňující ho vést boj s piráty a čerpat státní finance, • během ťtyfietíi dní - Akce trvala podle berných údajů tři mésíce- • Tigrána donutil, aby st nru indol - Tigránés byl arménský král a Mithridalův zet, • Pak s pronikl,úspěchem ... - Fompciovy výpravy do Zakavkazí nelze označit M mimořádně úspešné, protože tamější kmeny se mu uspí Sně bránily, Na Východě byly zřízeny tyto provincie: Bíthýnie s Pontem a Sýrie, jejíž součástí se stala Judea, byla rozšířena Kilikie a byly také vytvořeny některé klientské státy. • když si triumvirové'rozdelili svět - Protože Pompcius narazil při jednání o zabezpečení svých veteránů pozemky na odpor senátu a protože Caesarovi nebylo umožněno kandidovat v nepřítomností na úrad konsula, uzavřeli spolu a ještě i s Crasscm neoficiálně tzv. ptvnÉ triumvirát asi v polovině r. 60 př. Kr. Caesar se stal r. 59 př, Kr. kunsulem. Podle zákona navrženého tribunem lidu Váti nie m získal Caesar sprás-u Přcdalpské Galiie a lily řiť na dobu pěti let, o něco po-zděti i správu Zaalpské Gallie, v nichž byly dohromady čtyři Iťgiť. V r. 56 pf, Kr. byl na schůzce v Lucc za přítomnosti důležitých senátorů svazek triumvirů znovu upevněn, Caesar získal správu Gallie na dalších pít let, Pompeřus a Crassus se podle dohody míli stát koušu- 1-7SLAVNÍ OSOBNOSTI ÍcÍ.MAt-1 ly r. 55 pŕ. Kr. a poté měl Pnmpeius spravovat pět lei Hispánii a Crassus stejně dlouho Sýrii, Anonymní autor zaznamenává události útržkovitě a zkratkovitě, ■ přikázalpo Ctassovismrti Caesarovi, aby rozpustil vojsko - Následující události jsou líceny velmi zhuštěně a nepřesné, S rov. také od li inou formulaci v kap. 78, * jemu (fj. Pampeiovi připadla) Město - Za touto všeohecnou formulací se zřejmé skrývá Pompciovo mimořádné jmenování konsul e ni bez kolegy {cossnt sine eotlega) s rozsáhlými pravomocemi udílenými se-nálem r. 52 př. Kr. ' Caesarovým .., pochodem na kím - Když senát nařídil Caesarovi, aby sc po vítězství nad Gallií vzdal svých pravomocí a jmenoval svého ná-stupcCj a poté, co nebyl přijat jeho návrh, že rozpustí své vojsko, pokud tak učiní Pornpeius, překročil Caesar 10. ledna r. 49 př. Kr, řeku Kubikou a zamířil k Rímu. Komu lově i Pornpeius opustili město, * když byl u Parsdlu poražen - r. 4Ů př, Kr, ■ utekl se ke králi Ptolemaiovi - Byl to Ptole maios XIII. (63^17 pf. Kr.), hral r Kleopatry - viz kap, 86, * byljeho rádci AchiUou a Polbeinem zabit - Achillás byl velitelem vojska Ptolemaia XllL; třetím rádcem byl rélor Thendolos původem 7. ostrova Chin. Ponvpeia víak zabil Říman Ludus Septimius v září 48 př- Kr. ■ Fompeiíiv bok ... otep '[ento text je v rukopisech B dodatkem na základě Lucanova eposu Phanalia. * 78 Gaiuslulius Caesar - Cacsaruv životopis íKWI-44 př. Kr.) sepsali Plútarchos a Suetonius. ■ odešel s Thermem do Asie - Rýva I ý prétor Marcus Min ucius Therm us byl pověřen misí proti Mydlené na ostrově Lesbu, která stála ve válce s Mithridatem na Mithridatové straně. ■ vyhrál soud nad Dtdabtíltnt - Caesar obí.aloval Gnaea Cornelia Dolabellu, který byl konsulem r. 81 pŕ. Kr. a potom spravoval provincii Makedonii. Ve skutečnosti soud nevyhrál, * při studijnícestěna Rhodos - R. 75 př. Kr. se Caesar odebral k významnému učiteli řečnictví Molůnovi na Rhodos. ■ Jako prétor . - Takto zhuštěně jsou podány události od Caesarovy prélury v r. 6^ .''61 do r, 51 př. Kr. Caesar byl jako pnoprétor r. 61 př, Kr. v Zadní Hispánii, kde míl úspěch v boji proti Lusitinům a kde poznámky získal titul imperátora, Po svém konsulátu v r. 59 pf. Kr. vedl války v Gallii v letech 58-51 př. Kr. * připravil se... dvakrát přes Oceán a podmanilBritánii - Cacs arový expedice do Británie jsou z r. ."i5 a 54 pŕ. Kr. Neskončily dobytím ani ěás-li Hritánie, i když Caesar před odplutím odmd uložil daně iednomu z králů. V ftímě se však potě stále udržoval zájem o záležitosti ostrova. Anexe části ostrova se podařila až za císaře Claudia r. 43 po Kr. • Protože Pompťius zamítl jtbv triumf - Další stručně a zcela zjednodušující shrnutí komplikovaného průběhu událostí. * porazit ho v okolí Farsátu - viz kap. 77. ♦ Brzy noto ho sevřeli v oblehni Ptolemaiovi radá - Jde o válku Alexandrijskou. * zahnal na útek ... baruaha - r. 47 př. Kŕ. u Zély v Pontu v severní Male Astí u dn. Ccmcho more. • V Africe porazil labu a Scipiona - Pompejovci se zformovali v severní Africe pod velením Quinta Caecilia Metetla Scipiona, Pompeiova tchána, za pomoci numidského krále luby l. Byli poraženi u Thapsu r. 46 př, Kr. » v Hispánii (porazů)... Pomptiovy syny - r, 45 př, Kr. u Mundy. Byli ro starší syn Gnaeus a mladí í Sevtus. * dal zalát... Ltntula a Afrania - Lucius Cornclius Len tu In s Crus, knnsul r. 49 př. Kr., přivedl jako správce provincie Asie do boje prori Caesarovi u Dyrrhachia dvě legie. Lucius Afranius, knnsul r. ťsO př, Kr,, se účastnil s Pompeiem bojů proti Sertoriovi a Mithridatovi R. 55 př. Kr. ho Pompcius vyslal spolu s Markem Pctrciem spravovat Hispánii. V bitvě u Herdy r. 49 př. Kr. sc musel Caesarovi vzdát. Dostal milost, ale bojoval opět na Pompciově straně, Po bitvě u Thapsu byl zaiar a zabit, ■ Senát bo jmenoval doživotním diktátorem - v ú notu t, 44 př, Kr, ■ Bylzmiraidén - 15. března r, 44 př, Kr, • 79 Caesar Oetavianus - první z řady římských císařů (63 př. Kr-14 po Kr,), Jeho životopis napsal Suetonius, • dostal se z rodiny Octaviů do rodiny luliá - Původní jméno císaře Augusla bylo Cí.iius Octavius. Od adopce (Ťaiem luhem Caesarem, tj. od 8. května r, 44 př. Kr., míl jménn Gants lulius Caesar. Adopce byla schválena na kuriátnícb komiciích až r, 43 př, Kr. * pvrazd ... Brata a Cassia - t. 42 př. Kr. v bitvě u Filipp viz kap. S t AVN ti £J S O HMOSTI felMAr 82 a 83. ■ zvítězil nad synem QfUUA Pomptia Oextem - V bitvě u Nau lochu r. 3 h př, Kr, - viz kap, 84. * porazil... Marka Autormi V záři r. 3 l př. Kr. - viz kap. 85. ■ který ,,, spravovsd Sýrii - Pb dohodí v Hru tichšiu si triumvirové r.iuivw rozdělili provincie: Oetavianus dosial /áp.idní provincie a llly-rii, Antonius Východ a l.epidus Afriku. * Paríhové mu ... vrátili odznaky legií ukořistění Ctmsovi - Marcus Licinius Cfuiw byl poražen r, 53 př. Kr. Parthove vrátili odznaky legii r. 20 př. Kr. * zavřel brány dvojhlavého latia - R. 29 př. Kr, Na znamení, že panuje mír, se zavíraly dveře dvou na boku spojených oblou kov i tých bran s názvem lanus (remintis na Římském toru. * Sial se diktátorem na doživotí - Augustu s odmítl diktaturu r. 22 př. Kr, * a senál mu dal jméno božský Augustus - Augustus byl prohlášen bohem až při konsekraci po smrti 17, září r. 14 po Kr. * HO dosáhl hodnosti pritom - r, 54 pŕ. Kr. * by!pravnukem Cdtomt „Censora* - Viz kap, 47. * Quinta Pupedia Silona Správný ivar jména je Poppaedius; byl velitelem Marsů ve spojenecké válce (90-88 př. Kr.), přítelem M. I.ivia Dnisa, tribuna lidu r. 91 př.Kr.i podle Plútarcha prý prosil malého chlapce, aby se u strýce za ^pnicuce přimluvil, a když Cato zarytě ml-čel, snažil se ho k tomu přimět naháněním strachu. * Když byl poslán na ... Kypr - Cato, který se v r. 59 pf, Kr, postavil proti politice Gaia Iulia Caesara, byl v následujícím roce odstraněn z fiama na Kypr, aby tento ostrov, který dědictvím připadl filmu, přeměnil v provincii. ■ dédicivípo Ptolemaiovi - srov. Festus 13. ■ návrh na potrestáni spiktencá - Účastníků Catilínova spiknutí r. 63 př. Kr. * po jeho porážce u Harsalu r. 48 př. Kr. * bývalímu komulovi Scipionovi - Quintus Cacciliui Metel lus Pius Scipio byl konsulem se svým tchánem Pompeiem od srpna t. 52 př. Kr. Po porážce u Thapsu spáchal sebevraždu. - Po porážcepompfjow.it - u Thapsu i, 46 pí. Kr. * přeíeti Platónovu kniha - Pbaidona. ^= i POZNÁMKY v 1 ' spáchalsebevraždu - nazítří po bitvě" j Thapsu. Životopis Catona Utického napsal Plútarchos. * bl Marau Tallms dcera - fiimský po I n i k a spisovatel {106-43 pf. Kr,), Jeho biografii napsal ťlútarchos. 4 při Rosáavč pwesií - R. tíO pf. Kr, obhájil CiĽcrú řečí, která byla publikována s názvem Pro Sexto Roseto Amennc, Rosela křivé obžalovaného z Otcovraždy. Otce obžalovaného byl zavražděn na popud svých příbuzných, kteří se spolčili Se Sullovýin chráněutem Cluý-sogonem, jenž dal jméno mrtvého zapsat do seznamu proskribovaných. Tak chtěli skuteční vrazi spolu s Chrýsogonem získat majetek proskribovaného. ■ akademika Antiocha - Anriochos z Askálonu (zemřel 69/&S př. Kr.) podle Cicerona opustil Filónovu akademii pro její skepticismus a přiklonil se k verzi dogmatismu ve stoickém pojetí. * řecký rétor Molón - slavný rčtor 2.-1. stol. př. Kr, Ocero byl na Studijní testi v Řecku v letech 79-77 př, Kr. ■ Jako kféstor - Cicero byl kvestorem na Sicílii r. 75 př, Kr., édilem byl r. r>9, pré torem fró, konsulem 63. Proces s Vcrrem se konal r. 70 př, Kr. * poslal ho do tybnanstvi Publius Clodius - r. 58 př. Kr. Rok nato byl Cicero povolán zpět do Ríma. * Pisona a Gabinia, kreň',.. dostali •., provinut Makedonii a Asii - Lu-dus Calpumius Piso získal jako prokonsul správu Makedonie, Aulus Gábi ni us Sýrii. ■ když se... ustanovili triumviry - r, 43 pf, Kr. ■ odpočívat ve Pormikh — ve mésté v Latin v blízkosti Ivrrhenského moře, Zde mři Citero své letní sídlo. * Byl.,, zabit - 7. prosince r. 43 pf. Kr. * 82 Marcus Brutus - Marcus lun i u s Brutus (cl 5-42 pf. Kr.) byl po smrti svého otce vychováván Markem Pcrciern Catoncm litickým, který byl nevlastním b mírem jeho matky, a pozdéji lakc jeho tchánem. O BrutovĚ živote plac Plútarchos. * í Antoniem a Galiem miloval... Kythéridu - KythéÚS. bylo divadelní jméno propuštěnky Vblumnie, která byla Antoniovou milenkou r. 49 př. Kr, Také ji miloval básník Gnaeus Cornelius Gallus (70/69-27 př, Kr.), který ji opěvoval pod jménem Lycoris, * Se svým tchánem Appiem byl v Kilikii - Prvním Rrutovým tchánem 1 - —7 SLAVNĚ OSOBNOSTI RlMA\ J byl Appius Claudius Pulcher, který spravoval jako prokonsul Kilikii, BruťUS byl r. 53 př. Kr. jeho kvestorem. ■ dotáhl od Caesara milost - Brutus pak spravoval Předalpskou Gallii, r. 44 př. Kj, se stal prétorem a Caesar ho předurčil konsulem na rok 41 pf. Kr. ■ Přisto ... Caesara zavraždil - Klíčovým momentem pro Brutnvo lo/lutdnuti byla doživotní diktatura, kterou CjcsíU píijnl. ■ byt poslán do Makedonie - Brutus a Cassius. proíili léto v Itálii .i 1113 j h ■ 3 i na VyJind. * Když ho Attgttítttsporazil - r. 42 př. Kr. * 83 bylCrafsovým kvestorem V Sýrii - R, 53 př, Kr, byl Cassius jako kvestor Crassovým legátem na tažení proti Parthůun. velel jednomu křidlu vojska v bitvě u Karrb, vyvázl bez pohromy a jako prokvéstor v Sýrii porazil r 51 př. Kr, parthského velitele, jehož jméno uvidí Citero v podobě Oiaces. * Hokynář - Čtení rukopisu je na tomto místí nejasné. Kunjektura Caryota podle ret. karyon ořech ie novodobá. ■ jako tribun lidu se postavd proti Caesarovi - R, 49 př. Kr. podporoval Pbmpeia. ■ Pelům shromáždit v Makedonii velké vojsko - Cassius měl spravovat provincii Kýréné, ale odebral se do Sýrie, Pb Antoniové porážce ti Muliny obdrželi Cassius a Brutus od senátu velení nad vojskem ve víech východních provinciích. * 84 Sextus Pompciui. - Mladší syn Gnaea Pompeia se po porážce pompejovcú v Africe u Thapsu r, 4-e> př, Kr, připojil ke svému bratrovi v Hispánii. Po porážce u Mundy r. 45 pf. Kr. a po Caesarove zavraždění se uchýlil do Massalic (dn. Marseille). R. 43 př. Kr. byl senátem jmenován praejěctus elassis er orar mariiimae-. Potom jej postavil lex Ptdia mimo zákon, takže jeho loďstvo se vydalo na Sicílii a zachraňovalo uprchlíky před proskripcemi; Sicílii Sextus používal jako základnu pro blokádu Itálie. * i'm ■ nuíi y;vitu biiiUd ľo porážce u Mundy byl starsí I'nitipeinv syn zajal a popraven, * nazval se Neptunovým synem - Jméno bylo zvoleno jako konkurenční k Oclavianovi, který se nazýval Divi Jiíiui = syn boha (Caesara), * Když uzavřel s Antoniem a Caesarem mír - r. 39 pf. Kr. Další kom- rtJ/NÄMKY S plikovaný průběh vztahů mezi Octa via nem, Antoniem a Sextem Poinpeicm byl ukončen r. 36 pŕ. Kr. bitvou u Naulochu u sicilského pobřeží, v ní/ byl Sextus poražen .1 uprchl Ho Asie, • „Tttto jsou mé skořápky"... - Antonius bydlel v domé Pompcia Velikého v Pdmě. Zapadni výběžek Esquilínu mři název Carinac (= Skořápky) vzhledem ke své podobě s lodním kýlem. • 85 Marcus Antonius - 2il v letech 83-30 pf. Kr. Jeho životopis napsal Plůtarchos, • Caesaniv doprovod nu každé výprave - od r. 54 př. Kr., kdy odeíel k Caesarovi do Gallic. • o slavnoili Luperkálií- 15, Února; konsul Antonius se o teto slavnosti r. 44 pf. Kj. pokoušel vložit Caesarovi na hlavu královský diadém. ■ byl jím poražen u Mutiny - R. 43 př, Kr, byl Anronius poražen u Mu-riny, v níž obléhal Decima Rruta, vojskem vyslaným senátem pod velením konsulů Hirtia a Pansy a Octavianovými legiemi. • Když byl zdolán v Perusii vyhladověním - Perusijská válkař kterou vedl bratr Marka Antonia Lucius, konsul r. 41 př. Kr,, podporován manželkou Marca Antonia Fulvii, protože sc domnívali, že Octavia-nova nařízení znevýhodňují Antoniovy veterány, .skončila Octavia-novým vítčzscvím r. 40 pŕ, Kr. Napětí, kterě vxnildo touto vilkou me* ži Oetavianem a Antoniem, bylo odstraněno smlouvou v Brundbm i. 40 pf. Kr, • zu mého kotrbu Lepida - Marcus Aemilius I.epidus, pozdčj.sí triumvir se spojil s Antoniem r, 43 př. Kr. a senát jej prohlásil nepřítelem, • Brna zabil poté, co jeho vojsko podplatil - Když Decima Bruta opustilo jeho vojsko a rozhodl se odejit do Makedonie k luniovi Brtttovi. vydal ho Kelt Gamu los Antoniovi a ten ho nechal usmrdt, • usmířil st s Caesarem - Jde o rok 43 pf. Kr.h kdy Octavianus, Antonius a Lepidus uzavřeli triumvirát, • svého strýce Lučin Caesara - Lucius lulius Caesar byl zachráněn na zásah své sestry Iulie, Antoniovy matky, • Byl vyslán do Sýrie a zaútočil na Pariby - Po dohodě v Brundi-Mu r. 40 pf. Kr. a Tarentu r. 37 pL Kr, získal Antonius opět Východ a mohl najímat vojáky pro výpravu prol i Fatthum. na niž se vydal r, 36 pí, Kr. ■ Tam podlehl Kieopatiiné lásce au... Acúa Augustovi - Vztah SLAVNt OSOftNOSTI ftlMAr s Kleopatrou byl dlouhodobější; poprvé se setkali r, 41 př, Kr, v Tarsu, Hitva u Acria byla r. 31 př. Kr. ■ 86 Klntpatra - Kleopatra VI1. (69-30 př. Kr.}, dcera Ptolemaia XII., vládla po jeho smrti nejprve sama, pote postupné se svými bratry Ptolemaiem XIII. a Ptolemaiem XIV. a se synem Ptolemaiem XV, Proti Kleopatře a Caesarovi se postavil v alexandrijské válce Ptolemaios XíIL, který byl poražen a utopil se v Ndu. Kleopatra se dostala do bezprostřední Caesarovy blízkosti r. 48 pf. Kr. Roku 41 pf. Kr. okouzlila Antoniaf který také potřeboval její finanční podporu při vý-; hii;][in li ikiích. Po Antoniově sebevraždě po bitvě u Acda se svou sebevraždou vyhnula tomu, aby byla vedena v triumfu, který nad ní Octavianus slavil r. 29 př. Kr. -7 STRUČNĚ kl MS Kt DĚJINY^— PtXEHLED ŘÍMSKÝCH CÍSAŘŮ PRINCIPÁT JiniovsKO--klaudiovskA oynastih 27 PK. Kr. az 68 ro Kr. AnonivNi císařové 96 - 192 AUGUSTUS (27 rft. Kft. - 14 po Kit) ■nKi-.RIU.S04 37) CALIGULA (37-41) CLAUDIUS (41 - 54) NERO (54 - 68)_ CAI HA iv.i iwi-n 6« i.nm n W OTHO (leden 69 - duben 69) VITELLIUS {leden 69 - prosinec 69 FiavtovskA VESPASIANUS (CERVKNiiC 69 - 79) DYNASTIE TITUS <79 - Bl) (W % nOMTTIANUS (Hl - 96)_ NERVA (96 - 98) T RAI AN US (98 - 117) HADR]ANUS (117 - 138) ANTONINUS PIUS (138 - 161) MARCUS AUREL1 US (161 - ISO) LUCIUS VERUS (161 - 169) CQMMODUS (18t) - 192) PERT1NAX (piuisrNix 192 - březen 193) D1DIUS JULIANUS (baezen - cewen 193) PESCENNIUS NIGER (duben 193 - nubKts 1^4) CLODIUS ALBTNUS (dubhn 193 - ljnor 197) SeverovskA SEPTIMIUS SEVERUS (rl-ben 193 211) dynasn iL C ARACALL A (211-217) 193 - 235 GETA(209 - 212) MAGR1NUS (217 - 218) EI.AGABAI.US (218-222) SEVERUS ALEXANDER (222 - 235) MAXI MIN US THRAX (235 - 23») GORDIANUS I.All. (238) UALPÍNUS, P1.I]']H.NUS=MAXIM(I.S (238) GORDIANUS NI. (2M 244) PHILIPPUS AHAUS (244 - 24?) DECIUS(249-2S1) stručni MM5KI: l>l-jinv-, HOSTlLLANUS(251) TREElONlANUS GALLUS (251 VOLUSIANUS(251 -253) AEMILIANUS (253) VALERIAN US (253 - 260) GALLJENUS (253 - 268) -253) Galské POSTUMUS (260 - 269) císařství VICTORIN US (269 - 270) 26« - 285 TETRICUS (271 -274) IixyrStI CLAUDIUS 11. (266-270) ClSAftOVÉ QUINTILLUS (270) AURELIANUS (270 - 275) TACITUS (275 - 276) FLORLANUS(276) PROBUS (276 - 282) CARUS (282 - 283) NUMERIANUS (283 - 284) CARINUS {283 - 285) DuminAi DIOCLETIANUS (284 - 305) do roku 395 MAXIMIANUS (285 - 31O0 CONSTANT!US CHLORUS (293 - 306) GA1.1-RIUS (293 - 311) FLAV1USSHVHRUS(305 - 307) MAXIMINUS DAIA (305 - 313) CONSTANTINUS {306 - 337) MAXENTIUS (306 - 313) CONSTANTINUS 11. (337 - 340) I.ICINIUS{308 - 324) CONSTANS (337 - 350) CONSTANTIUS II. (337 - 361) IULIANUS {360 - 363) IOVTANUS (363 - 364) VALENTIN IAN US (364 - 375) VALENS (364 - 378) GR ATI ANUS (367 - 383) VALENTIN 1 ANUS II. (375 - 392) THEODOSIUS (379 - 395} ^STRUČNE ŘÍMSKt Df JlŇYy IL I'RARCI 11L 1. te1rarch1ľ augustové caesafi 1. březen 293 - 1. kvétat 305 Diocletianus, Maximianus Consiantius L, Galerius Maximianus 2. TETRARCHIE augustové tacsah 3. TETRARCH IE augustové caesaŕi L kvéten 305 - 25, urveme 306 Constantius L, Galerius Maximianus Severus, Maximinus Daia 25. červenec 306 - březen/duben 307, resp. listopad 308 Galerius Maximianus, Severus Maximinus. Daia, Konstantin 4. TETRARCHJti. augustové ĺaesan 11. listopad 308 - začátek května 311 Galerius Maxinnanus, Licinius Maxitninus Daia, Konstantin augustové začátek kvétna 311 - srpenfzdH 313 Konstantin, Licinius, Maximinus Daia augustové augustové caesaŕi august us srpen/zdrť 313 -28. únor 317 Kostantin, Licinius /. březen 317- 19. zdrť 324 Konstantin, Licinius Crispus, Constantinus II., Licinius II. 19, zdrť324 - 22. květen 337 Konstantin cauafi T-STRUČNr RÍMSKE DÉ][NY^- Cripsus (asi do března 32€)t Constantinus II., Constantius IL, Constans {odprosince 333), Dalmatius (odzdrť335) Podle D. Kienatt, Römische Kaisertabellc. Darmstadt 1996. 264-265. 7STKUCNĚ ftlMJJKÉ DĚJINY^ EDIČNÍ POZNÁMKA Zatímco Euťropiovo dílo bylo v posledních desetiletích vydáno několikrát i vznikly noví edice kritické i komentované, Festovo Breviarium se dočkalo menši pozornosti a dílko De viru ilíustribus urm\ Romae na nové kriticko vydání ještě Čeká, Kritická vydání Eutropiova díla: Euiropius, recognovit C. Santini, in aedibus B. G, Teubner Lipsiae 1979. Eutrope, Ahrégé dVlisUiire romaine. Texte établtc ct traduit par J. H. Hellegouarťb, Les Belles Lettres 1999. Komentovaná vydání a preklady: Eatropius Breviarium. transl. with an introduction and commentary by H, W, Bird, Liverpool University Press 1993. Friedhelm L. Müller, Entropii Breviarium ab urbe condita, Eutro-prus, Kane Geschichte Roms seit Gründung (753 v. Chr. - 364 n. Chr.), Einleitung, Text und Ubersetzung, Anmerkungen, Franz Steiner Verlag Stuttgart 199 5. St. Ratti, Ltmpereurs romains dAuguslt ~ DiccUtim dans U Bréviaire d>Eutropel Lei Ihres 7-9 du Rr&.ňaircd'Eutnipe: introduction, traduction et commentaire. Annale* littétaires de l'Universite de Franche--Comté 19%. Český preklad: Úryvky z S. a 9. knihy přeložila Julie Nováková in: Antika v doku-menleeh II Rím. Redigovali Julie Nováková a Jan Pečírka, Státní nakladatelství politické literatury, Praha 1961. Překlad celého díla: Eutropii Breviarium historiat Romanae. Z latinského jazyka přeložila a předmluvu napsala Marcela Hejtmanova, Relaiiones Budvicenses 3, 2002, 217-234; Relatione* Budvicenses 4-5, 2004, 199-207, Relaiiones Budvicenses IV, 2005 , 6, 169-179, L EDIČNÍ POZNÁMKA Překlad uveřejňovaný nyní byl dokončen v době, kdy byl připraven k vydání i překlad M. Hejtmanové. Kritické a komentované vydání Festova díla: Festus, Ahrégédes him Cm (= C.) Duillius EU 2,20. DVI 3a Dunaj EU 6,2; 6,10; 8,2; 93; 9.15, F 3; 7-9 E Eboracum EU «.19; 10,1 Edessa EU 3,20. F 21 Efesos EU 5,5, DV| 7 Egerie DVI 3 Egypt, egypts ký FU 3,1; 4,6; 6.21- 22,7,6-7; 7,9; 8,1«; 9.22- 23, F 3; 13; 20. DVI 77; 85-86 Elit F27 Ennius DVM7; 52 £peiros, Épriroíaiié, épcirskv EU 2.11; 2,13; 4,8; 6,19; 7,7. F 7-3. DVI 33; 35 Epidauros DVI 22 Esquilín EU 1,7, DVI 7 Etruric, Etrusko vé, etruský EU 1,8; 1,11; 2,5; 2,10; 3,9; 7,3. DVÍ 6-3;ll;27; 32; 34 Euboia DVÍ 54 Eufrat EU 6,18; 8,6; 9,2. F 14; 17; 20;28 Eumcnés EU 4,4; 4,6; 4,8; 4,18; 4,20 tiumolpiadi F 9 Euphoros DVÍ 65 Európa F9 Fabioví. Fabius EU 1,16. DVI 14; 23 Q. Fabius DVÍ 34 M. Fabius Ambustus DVÍ 20 C Fabius Licinus (= Licímu s) Dorso EU 2,15 C Fabius Muúniiis Ambustus, otec C\ Fabia Maxima Rulliana EU 2,9 Q. Fabius Maaimus Cunctator EU 3,9-10; 3,16. DVI 14; 42-tt ()■ Fabius MaAÍmus Kullus (= Rulliatius) EU 2,8-9. DVI 27, 31-32 C. Fabius Victor, konsul 269 př. Kr. EU 2,16 7 REfSTŤllK A Q. Fabius Victor, historik EU 3,5 C. (=Caesú/Kjicso) Fabius Vibulanus EU 1J6 C, Fabric i us Lusciuus EU 2,12; 2,14. DVJ 35 Falerie. Faliskové EU 1,20; 2,28. DVI 23 falem ský DVI 43 Famea EU 4,10 Farnakás EU 6,12; 6,22, DV[76;78 Farsálos DVÍ 77-78 Fausta EU L0h3 Faustulus DVI 1 Fan stu s viz Comtliui Felicissimus EU 9,14 Fidcnští. Fidcny EU 1,2; 1,4; 1.19. DVI 4; 25 Filippopolis F 9 Hippos V. EU 3,12-14; 4d-3; 4,6, F 7. DVI 51; 56 Filippy EU 7,3. F 18. DVÍ 82-33 I Luninliiui viz Quinctius C Flaminius EU 3,9. DVI 42; 51 |.. Fl ami ni us = L Quinctius Flamininus DVI 47 Q. Flaminius =T. Quinctius Flamtiiinus DVE 51 Flavie císařská F6 C. Flavius Fimbria DVI 70 T, Flavius Sabinus EU 7,18 Florianus - M. Anuius Florianus EU 9.16 Foiníkie EU 6,8; 6,13. F 14; 16 Formic DVÍ 81 Frankové EU 9,21; 10,3 Fregelly DV| 65 Fronto viz Cornelitti Frygie F 10 Fufetius Mettius DVÍ 4 Cn. Fulvius Ccntumalus EU 3,4 C. Fulvius Centumalus tvlaximus EU 3,14 M. Fulvius Flaccus DVI 65 Q. Fulvius Flaccus EU 3,2 Q. (=M.) Fulvius Nobilior EU 4,5. DVÍ 52 Ser, Fulvius Paetmus Nobilior EU 2,22 M. Funus Cami Hus EU 1,20; 2,1; 2.4. F 6. DVI 23; 29 C. Furius Placid us EU 2,24 L Furius Catnillus EU 2,6 GabicEU 1,8. DVr8 A. Gabinius DVI 31 Gady F5 Calatie, Galatové EU 6,14; 7.10; 10,17, F 11 Galba - Servius Sulpiuus Galba EU 7.16-17 Galba DVI 47 (i.'.k-ria Eaustina EU 8,10 Galerius - C. Galerius valenu* Maximianus EU 9,22; 9,24; 10,1-2,10,4. F 25 Callaecie EU 4,19. F5 GalLie (se., i pij, Gall, Gal lově, gallskv EU 1,20; 2,5-6; 2,10; 2,16; 3,5-6; 3,8; 4,22-23; 4,25;4,27; 5,1-2; 6,17,6,19; 7,3; 7,9; 7,16; 8,2; 8,18; 8.23: 9,4; 9,8-10; 9,13; 9,17-20; 9,23; 10,1510,3; 10,6; 10,10; 10,12-15, F 3; 6; 11. DVI 23-24; 27-29; 32; 45; 47; 57; 67; 77-78; 82; B5 Gallienus EU 9,7-8; 9.11. F8;23 GJiokkovi: r ii. nvi sa Gallus viz Oirneisui Gallus - Flavius Claudius Conitantius EU 10,12-14 Gallus Hostilianus EU 9,5 Gaurus DVI 26 Gentius EU 4,6; 4,8, F 7 L. Geiuirius EU 2,4 German], Gcrmaiiie, germansky EU 5,1; 6,17; 7,9; 7,12, 7,17; 719; 8,2; 8,12; 8,15; 9,1; 9,7-8; 10,14-15; 10,17, F 6 Geta EU 8,19 Gianda viz Strvidus Gordhnus 1, (Starty EU 9,2 Gordian™ III. EU 9,2-3. J: 22 G6tove EU 9,3; 9,11; 9.13; 10,7 F 26; 30 Gracdiovc DVI 53; 73 Gracchus DVI 42 Clwlius Gracclius DVI 17 Gracchus vii SfirtjWtini Grajske Alpy F 6 H 1 ladrianopolis (Uscudama) F 9 Hadnanus EU 8,6; 3,7-8; 8,11; 8,17. F 14; 20 Haemi montane, Hacjuinionlus F9 Haimos (Haemui) EU 6,10 Hamilbr EU 2,21. DVI 39-40; 42 Hännibal EU 3,7-16; 3,13-23; 4,3-5; 5,1; 6,7, DVI 14; 42-43; 45-46; 48-49; 51; 54 Hanno EU 3,14 Hanno EU 3,20 Hanno DVI 41 Hasdrubal, bratr Hannibala KU 3,11; .1,1 ! 15; 3,18. DVI 48-50 Hasdrubal EU 4,10; 4,14 Hasdmbal (Calvus) EU 3,13 Hebrus F9 HeJjogabalus - Marcus Aurel ins Antonius EU 8,22 Uellespoiitos F 10 HeWetiovB EH 6,17 HeniochoviJ DVI 77 Henna, Enna DVI 39 Herakleia EU 9,15 Herakkia (v Lukänii) DVI 35 Hcrakleia (v Tliessalii} DVI 60 T. Herennius EU 5,3. DVl 30 HereuleioYe, Hirtuleius EU 6,1. DVI 63 Hiber DVI 41 (HJiheiie, (H}iberove EU 6,14; 3,3. F 16; 20. DVI 77 Hiempsat EU 4,26. E 4 Hierbas (= Hiarbas) EU 5,9- DVI77 Hierius Asinius EU 5,3 Hieron EU 2,18-19; 3,1-2- F4, DVI 37 Himilco DVI .18 Härpinovr DVJ 75 REJSTŘÍK A, Hirtius EU 7,1, F 2 Hirtuleius viz íferculciůvé Hispánie, i pU HispánoYé, hispánský EU 3,7-8; 3,11; 3,13-18; 3,16-18; 3,20; 4.16-17:4.27; 6,1; 6,5; ft,20; 6,24; 7,3; 8,2; 8,6; 9,3; 10,9; 10,17. F 3; 5. DVI 41; 49; 57-58; 61; 63-64; 72; 77-78; S4 Histrovc (Istrové) EU 3.7, F 3 Hiitros (Istros) EU 6,10-F 9 Horatiové DVI 4 Hontim Codes DVI 11 M, [C.) Horal i us Pulvillus EU 1,10 I lormisdas EU 9.25 Horn! Moesie EG 9,17 A. (= C.) Hostil i us Mancinus EU 4,17 DVI 59; 64 Hostus (Hostius) Hostil i us DVI 2 CH Chairóneia EU 3,12. DV] 75 Cbaikédóo EU 6ji\ 8,12. DVI 74 Cbaropas DVI 51 Chattové EU 7,23 I lllyricum EU 3,4; 4,6-8; 6,4; 6,17; 7,9; 9,3; 9.11;9,15; 9,19; 9,25; 10,1-2; 10,10; 10,15; 10.17. F 3; 7; 8, DVI 50 Imrnae F 24 Indie, Indové EU 7,10; 8.3, H 19-20, DVI 79 injrenuus EU 9,8 Interarnna EU 9,5 biLcrcade DVI 58 lovianus EU 10,17-18. F 2; 29 Iónské mofe F 7 1 sau rie, 1 sau rove EU 6,3; 6,5; 8.5. F 12 ] Nuceritf DVT32 Numa Pompiliu.s EU 1,3; 1,5; 3,3; 8,8-9. F 2. DVÍ 3-5; 79 Numantie, Numantijd EU 4,17; 4,19; 10,17 F 5. DVI 58-59 Nurnerianus EU 9,18-20 numidský, Numidané EU 2,24; 3,20; 3,22; 4,6; 4,11; 4,26-27; 5,1; 10.17. F 4, DVÍ 62; 66-67; 77 Numiror DVÍ I A. Nunniu* (?) DVI 73 O Ocresia DVI 7 Octa via nus viz Augustus Ocradové DVI 79 Kl |M ÍUK V Cn. Octavius EU 5.4. DVI 69 Odacnathus EU 9,10-11; 9,13. F 23-24. Q.Ogulntus EU 2,16. DVÍ 22 Oiitomaius EU 6,7 Olympe (v Asii) EU 6,3. Fll I.. Opimius DVI 65; 72 C, Oppius DVT47 O. Oppius Sabinu* EU 7,23 Orestes viz Aurelius Oittané DVÍ 52 Orgiagon DVI 55 Orehomcnos DVI 75 Orient F3; 10; 14; 19; 24; 26 Orkady EU 7,13 Oródés (král v Albánii) EU 6,14. F 16 Oródés (partluky k1.1l) EU 6,18; 7,5 Orontes DVI 83 Osaces DVI 83 Os(d)roéna, Os(d)roénove EU 8,3; 8,20. F 14; 20-21 Ostie F 3. DVI 5 Ostrovní provincie F 10 M'. Oracilim Crassus EU 2,19 Otho EU 7,16-17 Faconis EU 7.5. F 18 Pád F3 Paflagonie, paflagonský, Paflagoňan*" EU 4,20; 5,5; 6,8; 6,14. Fll Palaiofarsálos EU 6,20 Falarín EU 1.1; 7,12; 7,15; 7,23; 8,17; 9,2 Palestina EU 7,10; 7,19. F 14 palmýrský F 23 Pamfýlic EU 6,1; 6,3. F 11 Pannonie (sg. i pl.), Pannond EU 7,9; 8,13; 9,4; 9,8; 9,17; 10,5. F 3; 7-8 Pancrmus DVI 39 Pansa viz Vibius Panřikapaion EU 7,9 Cn, Papirius Carbo, konsul 113pf,Kr. EU 4,25 Cn. Papirius Carbo, konsul I. 85 př. Kr. EU 5,8-9, DVI 75 L. Papirius Cursor EU 2,8-9. DVÍ 3! -32 Partheníos EU 8,1 Parthenopotis EU 6,10. P 9 Pardimnasjíis EU Parthove, partliský EU 6,18; 7,5-6; 7.9; 7.14; 8,3; 8,10; 8,18; 8,20; 9,2; 9,7-8; 9,19; 10,8; 10,15-16, F 3; 14-15; 17-22, 28, DVI 77; 79; 85 Paul(l)us viz Aemilius Peinueus EU 5,6, DVI 75 Paelignové EU 5,3 Pergamon EU 4,20, DVÍ 70 M, Ferperna EU 4,20 Perseus EU 4,6-8; 4,15, F 7. DVI 56; 58 Persie. perský, Periané EU 6.8-9; 18; 7,5-6; 7,9; 8,3; 8,5; 8,12; 8,23; 9,2; 9,7; 9,10; 9,18-19; 9,25; 10,10; 10,16-17. F 14-29. DVÍ 76 Pertinax EU 8,16-18 Pertinax (=Septimius Severus) F 14 ■7STRUČNÉ ftÍMSKF nfJINV^- ['eruiium EU 7.3. DVÍ 85 Pescennius Niger fitl 8,18 Pessinús DVI 46 Q, Petillius Actaeus (At reus} DVI 49 M. Petrtius EU 6,20; 23 T. Pet mílius Secundus EU Sfl Fluidit EU 6,S Fhilippus viz Mohíki Philippu* - M M i us Philippu* (Arabi) EU 9,2-3. F 22 PhilippUS - M. luliUs (Severus) Phitippus EU 9,3 Philippovr EU 9,3 Picenoví, picenskv, Pkenum EU 2,8;2,3 6; 3,18; 5,3 Pindatos propuštěnce DV[ JJ3 Ptsidie, l'isidovŕ F 1 \ Piso viz Caipiirtiitis Platón DVJ80 A. Fíautius EU 7,13 Plodná EU «,6 Plútatchos EU 8,12 PoduľLijt ľ i Polcmón EU 7,14 Pollux DVÍ 16 Q, Pompeius, konsul 141 pf. Kr. EU 4,16-17. DVI 59 Cn. Pompeius Magnus. EU 5,8-9; 6,1; 6,5; 6,12-14; 6,16; 6,18-24; 7,4. F 5; 11; 14; 1 (i; 18-19. DVÍ 76-83 Cn, Pompeius Magnus, sytí Pompeii Velikého EU 6,24, DVÍ 78 Sev. Pompeius Magnus, syn Pompeia Vebkeho EU 6,24; 7,4; 7,6, DVÍ 78-79; 84 Cn, Pompeius Stra ba, otec POmpeia Velikého EU 5,3 Pompůnius DVI 3 Pompoivius, přítel Gaia Grakkha DVI 65 Pompomus DVI 28 C, Pontius Teksinus EU 10,17. DVI 30 P. Pontius Telesinus DVÍ 75 Pontius Telesinus, mladší bratr Pttblta Telesina DVI (i8 Pontos, pontský EU 4,20; 5,5; 6,8-10; 6,22; 7,3; 7,9; ?.&. F3; 11; 15, DVI 74; 76 Pontos Polemonský EU 7,14 Pontské moře EU 5,5; 6,10; 7,9 F9 Q, Popedius (-Poppaedius} Silo DVÍ 63; 80 M. ['opili us (= Popillius) DVI 71 C. Porci ns Ca to EU 4,24 L. Porciús Cato EU 5,3 M. Pontius Cato. konsul 114 př. Kr. EU 4,23 M. Porcius Cato (Censorius) DVÍ 47; 53-54; Ů0 M, Po rdus Cato (Uticensis) EU 6,19; 23. F 13. DVI 80; 82 Porsenna EU 1,11. DVÍ ůfll-13 Portus F3 Postumius DVÍ 19 A. Postumius DVI li A, Postumius Albinus EU 2,27 L. Pnsruinius Albiíms EL] 3,4 Sp. Postumius, konsul 334 př, REJSTŘÍK Kt. EU 2,9. DVÍ 30 Sp, Postumius Albín us. koti sul 136 pf. Kt. EU 4,5 Sp. Postumius Albinus, konsul 110 pf Kr EU 4.26 Posrumus EU9t9;9,ll Pothetnos DVÍ 77 Potitiové DVÍ 34 Pracneste, ptaenestský, Pracncstští EU 2,2; 2,12; 5,8. DVI 31; 69; 75 Praevalis P 8 Ptiseus Tarquinius viz T&rquinm Probus EU 9, 17 Ptoca DV11 Proculus EU 9, 17 Prtísias EU 4,5-6; 4,8. DVÍ 42; 51 Ptolemaios DVI 74 Ptolemaios II, (Filadelfos) EU 2.15 Ptolemaios 111. (Euergetrs) EU 3,1 Ptolemaios VI. {Filomeror) EU 4,é Ptolemaios XI. DVI SO Ptolemaios XII, DVI 86 Ptolemaios XIII. EU 6,22. DVI 77-78; 36 Ftolemaios, bratr Ptolemaia XII. F 13 Ptolemaios Starší (Vlil.) P 13 Ptolemais v Libyi EU 6,11 Publicol a viz Vaľ/rim Pitnou, putiský EU 2, 20; 2,25; 2,27; 3,1; 3,7; 3,10; 3,23; 4,1; 4,10; 5,1; 8,12. DVI 38-39; 41; 79 Pupienus EU 9,1-2 Pylaimenis EU 4,20; 5,5^6,14. PII Pyreneje EU 3,8 Pyrthos EU 2,11-14. f 7. DVÍ 33-35 Caeso Qutnctius Cincinnatus DVI 17 L Quinctius Cmcintidtus, diktátor 47S (458) EU 1,17; 1,19, DVI 17 E. Quinctius Cincinnatus, syn píedcházepalm D V] 25 T. Quinctius DVI 29 T. Quinctius Cincirmatus Capitolinus EU 2,2 L Quinctius Flamininus DVI 47 (v textu Flaminius) T. Quinctius Flamintnus, konsul 198 pf. Kr. EU 4,2; 4,5. F 7. DVI 51 T. Quinctius Flamintnus, konsul 123 pf. Kr. EU 4,21 T. Quinctius Poľilus (Pi:nnu*) EU 2,5 QuintiUTgentianové EU 9.22-23 Quintillus EU 9,12 Quintius = L. Equitius DVÍ 62 Quintiál EU t ,7; DVI 2;7 Quiríte DVI 2; 8 Rabirtus DVI 73 Raetie EU 7,9; 9,7, f 3 7 STRUČNÍ RÍMSKI DIHŇYŤ" j REJSTŘÍK Ramnes DVI 2 Raudijjka pláň DVf 67 Ravenna EU 9,7; 10,2 R^llské jezero DVI 16 Rejjulux viz Atiíius Rcmmius DVI 66 Remus EU 1,1. DVI 1 Rhca Silvie EU 1,1. DVI 1 Rhcgium DVI 37 Rhodanus EU 4,22; 5,1; 6,17 Rhodopa EU 6,2. F 9 Rhodos, Rhodané EU 4,4; 7,19. F10. DVÍ 76;7Ml-82 Romulus EU 1,1-3; U0; 2.4; fi,B. F2. DVÍ 1-3; 25;45 Rosciuí DVI 31 Rubico F 6 Rudé more EU ť,3 F 20. DV] 77 P. Rutilius Lupus EU 5,3 Rýn EU 6,17; 7,9; 8,2; 10,14. F6 A Řecko, fetký, Rekové EU 2,14; 3,12; 3,14; 4,2; 4,14: 5.6-7; 6,19-20; B,10;9,B; 10,fi; 10,16, F 7. DVÍ 35; 47; 51; 54; 76; 81 S Sabinové, Sabinskn, sahinský EU 1,2; 1,6-7; 1,11; 7,20.' DVI 2-4; 6; 8; 15; 17-13; 33-34 Sabmus viz ¥hníius Sacripůftus DV16B;75 Saguntvjm EU 3,7, DV) 42 Salassovc EU 7,9 Sallentinstí EU 2,17; 8,9 (Solleiuinskýt DVI 4« Salony EU 6,4; 9,27-28 SaMus lulknus - mylné místo M, Didius Severus lulianus viz M. Didius Severus iuliuuus Sil vi us lulianus. právník EU 8,17 Samnité, samnitský, ü am nitmi EU 2,M0; 2,12; 2,14; 2,16; 10,17, DVI 26-27; 30-34; 75 Samos EU 7,19. DVI 51 Sapor[, EU 9,7 Sapor II. EU 9,25; 10,10; 10,17. F 23 Saracéni,saracénský Fi; 14; 16 Sardinie, Sardové EU 2,20; 3,2-3; 3,12-13; 4,25. F 4, DVI41;47;57;65;72 Sarmate, Sarmatie EU 7,23; 8,3; 8,13; 9,B;9flfi; 9,25. DVL 79 Sašové EU VI Saturn inus viz íalius Sáva J: 7 Sa'vie F7-« Scipio viz Cartttlius Scipionové {=P. Cornelius Scipio a jeho bratr Cn. Cornelius Scipio Calvus) EU 3,11; 3,13-15 C. Scribonius Cürio EU 6,2; 6,5. F 7 Sdeukcia (v Assyrii) EU 9,3; 8,10. F 20; 21 Siku ku a (v kau li i) FU Sclcukeia ( v Sýrii} EU 6,14 Sempronia DVÍ 73 O. Scinpronms Hlaesus EU 2,23 C. Sempronius Gracchus DVÍ 65; 72 Tib. Sempronius Gracchus, otec bratři Graccbú DVI 57; 59 Tib, Sempronius Gracchus DVÍ 58; 62; 64; 73 Tib. Sempronius Gracchus {—Lougus), konsul 2[R př. Kr. EU 3,8-9. DVI 42 P. Sempronius SopJius EU 2,16 Sena EU 3,18. DV] 48 Senonové EU 1,20; 10,12. DVI 23; 29 Cn. Sentius Saturninu* EU 7,13 Septim ius DVI 77 Septim ulcius DVJ 65 Stinní»ví PU 6,17 Serdica EU 921 L. Servus Catilina EU 6,15 QSertorius EU 6,1. F 5. DVI 63; 77 C. Servi lius A hala DVI 17 Q Servilius Ahala EU 2.4 Cn. Servi lius Caepin EU 221 Q. Servilius Cacpio, konsul ] 40 pf.Kr. EU4,16.DV[71 Q. Servilius Caepin, konsul 1[)6 pf. Kr. EU 4,27; 5,1. DVÍ 66; 73 Q. Servilius Caepin, syn předcházejícího EU 5,3 P. Servilius Casca Longus EU 6,25 C. Servi litis Claucia DVÍ 67; 72-73 P. Servilius Vatia Isauricus EU 6,3; 6,5. F 11-12 Se rvi us Tulí ius EU 1,7. DVI 1-%, F 2 Severus - L. Septimiu.( Severus Pertinax EU «,17-19. F 14; 2t. Severus - E'lavius V.iIcrius Severus EU 10,2 Sicgara F 27 Sicílie, sicilský EU 2,14; 2,18-19; 222, 224; 2,27; 3,1; 3,8; 3,14; 4,12; 5.8-9; 7.4- F4. DVJ 19; 35; 37; 39; 41; 47; 73; 77; 79; Bl; 84 Šikulové EU 2,19. F 4 Süates F 17 Silvanuí EU 10,13 Singara EU 10,10. F 27 Sindpé EU 6,B Sipylos EU 4,4. DVÍ 53; 54 Sirmium EU 9, 17 Sit SUTO F 27 Skordiskové EU 4,24; 4 £7; 5,7. F 9 Skythie, Skythové EU 7,10. F 9. DVÍ 79 Smyma EU 4,20, DVI 62 Sóiajicjia EU n. 13 Solun DVI 21 Spartacus EU 6,7 Straton DVI 82 Stratoníkeia EU 4,20 Sucronský DVI 72 Suessa Pometia EU 1,8. DVÍ 8 Sulla viz Grnutixt A. Sulpicius DVI 20 P. Sulpicius Galba MaKtmus, 7 STRUČNĚ AJ M S KL DÉJINYy II|sl itiK kunsul ]. 211 př. Kr. EU 3,14 C SulpicEUS Fetkus EU 2,5. DVI 23 P. Sulpkius Runii EU 5f4, DVÍ 67;75 P. Sulpkius Saverrio KU 2,(3 Surena EU 6,1«; 7,5. F 17 Sulrium EU 2,1 Svébie, Svéboví EU 7,12; (J3 Syfajt EU 3,20. DVÍ 49 Symiastifa (= Soaemias) EU 8,22 Syrá kusy, syrákiiský EU 2,19; 3.14. DVÍ 37; 45 Sýrie (sg. i p[,), syrský EU 3,1; 4,31 4,6; 6,8; 6,13-14; 7,5; 8,18; 9,3; 9,8; 9,10, F 3; 10; 12; 14; 16-19; 23. DVI 42; 47: 53-54; 77; 79; 83; 85 Tacitus - M. Claudius Tacitus EU 9,16 Taifalové EU 13,2 Talassius DVJ 2 Tanaquil DVJ 6-7 Taren r, Tarenrane EU 2,11; 2,13-14; 3,16. DVI 35; 43; 65 Tarpeia DVI 2 Tarquime DVI 6 Tarquiniove DVI 10-J1 L. Tarquiniui Col latinu; EU 1,8-10. DVI 9-10 L Tarquitiíus Priscus EU 1,6. F 2. DVI 6-7 L. Tarquinius Superbus - Zpupný EU 1.7-12; 1,15. F 2, DVI 7-10; J Ŕ Sen. Tarquinius DVI 8-9 Tarraco EU 9,8 Tarraknnskiprcivin.de F5 Tarsos EU 10,4 Tarienscs DVI 2 T. Tatius DVI 2; 19; til Taurisknv^ DVI 72 TflUromcnium EU 2,19 Tauros EU 4,4; 6,3. F 12; 14. DVI 54 Trlesinus viz famim Tercritius DVI 3 M. Terendus Varro EU 6,20 Tervinjjuve EU 8,2 Tetricus EU 9.10; 13 Teurobodus EU 5,1 Teuroni EU 5,1-2. DVI £7; 75 Theodora EU9,22 Thermopyly, thermopylsky DVI 47; 54 Thennus viz Mittitritts Thessalie, Thcssalov^ EU 6,20; 622. F 7-8 Thessalonlke EU 10,6 Thrakie (sg. i p],), ihricky, Thrakove' EU 4,6; 4,25; 7,19. F3; 9. DVT 54 Tiber EU 1,5; 7,18. DVI 1;5; 7; 11-13; 17; 22; 46;64; 68 Tiberius - Tiberius Claudius Nero EU 7,9-12; 23 Ticinus DVI 42; 49 Tifata DVI 33 Tip-ants EU 6,3-9; 6,12-14; 6,16. F H-16. DVI 74; 77 Tigranokerta EU 6,9, F 15 Tigris EU 9,18. F 14; 20; 24-25; 28 Tigurinové FLU 5, L Titurius EU6T7 Titus - Titus Flavius Vcspasiaiuis EU 7,20-21 Tolumnius EU 1,19 Tomy EU 6,10. F 9 Traianus EU 8,1-2; 8,4-6; 8,8; 8.10; 8,13; 9,8; 9,15. F S; 14; 20 Tranquil lina EU 9,2 Trasimeriskč jezxro DVL 42; 51 Trebellianus EU 9,8 Treble EU 3,9. DVI 42 I,, Trernellius Sciofa EU 4,15 Triballove EU 4,27 Tricipitinus viz Larrttttu Tripolis EU8,18. F4 Tmí a KLJ 1,1; 7,14. DVL 70 Tullia DVI 7 M. Tul bus Cicero EU 6,15; 7,2. DVL 81 Tullius Cumkulanus DVI 7 Tullus Hostilius EU 1,4, F 2. DVL 4 Tusculum, tuskulský EU 1,11. DVI 16,47 U Ulpianus - Domirius Ulpianus EL1 8,23. F 22 Umbrovt DVI 27; 32 Uscudama EU 6,10. F9 Utica DV] SO Valens viz. Maniius Vjlcnaous - P, Licinius Valerianus, rímsky dsaf {253-260} EU 9,7. F 23 Valerianus - P, Licinius Valerianus, syn císaře Valeriana EU 9,11 Valerie EU 9.22 Valerie F í Valerius DVT 26 L, Valerius (= Veturius Philo) EU 3,19 M. Valerius Corvinus EU 2,6. DVI 29 L, Valerius Flaccus, konsul 195 pŕ, Kr, DVI 47 L, Valerius Flaccus, konsul 86 př. Kr. DVI 70 P. Valerius Flaccus DVI 42 M. Valerius Laevinus EU 3,12-14. F 7 P, Val en us Laevinus EU 2, LI. DVI 35 M. Valerius Maiimus (=Corvmus) DVI 26 M. (= Mř.) Valerius Maximus Mesalki EU 2,19 L, (=P.) Valerius Publicola EU 1,9-11. F 2. DVI 15 Vandalove EU 8,13 Q. Varius Severus Hybrida DVI 72 VjrrO víz Tereniitis Varronianus EU 10.18 Varus viz Attius Vecta EU 7,19 Vejaiié, Veje EU 1.2; 1.4; 1,16; [,19-20. DVI 4; 14-15; 23 Velká císařská F 6 Vdká Séquanská F 6 Venetie EU 8,10 ■ STRUCMf ftJMSKÉ L>£|INYs j L (=P.) Veutidius Bassus EU 7,5. f ia Verona EU 9.3 verus - L Annius Antoninus Verus EU 8,9-10. f H; 21 Vcseris vespasianus - Titus Hlavius Vwpasiarius EU 7.18-20. F 10 Vetranie EU 10,10-11 T. (=L.) Vettius EU 5,3 Vertoncrt'ŕ DVI 52 Verurie EU 1,15. DVI 19 T. Veturius Calvinus EU 2,9. DVI 30 Verus víz Atitiiíim. C, Vibiuí Pansa Cactromanus EU 7.1. f1 Victorirus EU 9,9 Vicunská provincie f 6 Viktohalové EU 8,2 Vinúnacium EU 9,20 Vťmini! EU 1,7 DVI 7 Vindelikové EU 7,9 M. Vipsanius Agrippa EU 7,5, DVI 84 Virginie DVI 21 Vireintns EU 1,11i. DV! 21 L, (T) Virjn'nius (=Verjanius) Tricostus EU 1,16 Viriat(h}iis EU 4,16. DVI 71 Vmdomarus EU 3,6, DVH5 ViteLliové DVI 10 A. Viteílius EU 7,17-18 LVitellius EU 7,18 Volesus DVI 15 Volákové EU 1,8; 1,14-15; 1,19:2.1. DVI 8; 17; 19 Volumnie DVt 19 Ybliisianus EU 9,5 Vultmit DVI 36-37 Východ EU 6,2.0; 7,3; 7,6; 9,2; 9,10-11; 9,13; 9,17-18; 9,22; 10,W; 10,1; 10,6; 10.12; 10,17. f 19; 24; 26 Xantippos ľl. 2,21. DVJ 40 Xentés EU 8,23. F 22 Západ EU 9,11; 13 Zénobie EU 9,13, f 24 Zeugma F 17 Zlatí hora EU 9, 17; 9,20 Židé EU 6,14; 6,16. f 11, DVI 77 ANTICKÁ KNIHOVNA OBSAH Pred mluva Tri rozdílné historické přehledy ze čtvrtého století.......5 Eutropius STRUČNÝ PŘEHLED RÍMSKYCH DĚJIN OD ZALOŽENÍ MĚSTA........................37 Fest 115 KRÁTKÝ PŘEHLED DĚJIN ŘÍMSKÉHO NÁRODA...... ■i i-i-ii-i-i v v - h h h SLAVNÉ OSOBNOSTI MĚSTA ŘÍMA......... 143 Foznámky Eutropius......................................lSři Festus.........................................232 Slavné osobnosti místa Říma......................249 Přehled římských císařů...........................284 I^JtTťjTcIhlC i ■ i i ihii-i- + -iiii--fciiiiiri-iiiii i biiii.....i ÍlĚÍÉ* Ediční poznámka................................288 Rejstřík vybraných vlastních jmen...................291 Julsko klaudijská dynastie.........................318 Konstantinovská dvriastie..........................319 julsko-klaijdijskA Dynastie (vyb&r) z±mi -\ Z_ 'Llia - M. AIJL5 Bjlbns Alia * C !X-laviu| ; Ottawa «■ Antonius | AtWOtMlTJje Ol. CtmiÜLH + Agnppina nl ii.. r~—r ar.ota :"Mviin» T_JI Psajmust ' r. - S z > KON5TANTINOVSKA DYNASTIE iMawantniäl Fa.ila. -naniEka I II I h; :- Fi - ii, i. e- r_ : - e:; - :'iija * Gala |( Dalnyiml [Härrihafchiij [Anastasia]' Euirn;iä] Coracanda, iraünKa hu» Ii.I[CoretarflL's 11. j|CorlbErälj CofaLtittüC TlHntana + lulLnus Apwtatal I £lA*s| IDstiiaiwl - - - jnsrtffllKa G*T»a - i z > EUTROPIUS A FESTUS RÍMSKE DEJINY SLAVNÉ OSOBNOSTI MĚSTA ÍUMA Z latinských originálu uvedených V Ediční poznámce přeložila, předmluvou, poznámkami b rejstříkem opatřila Bohumila Mouchovn, Obálku a grafickou úpravu n uvrhl Karel Káráš/.. Mapy /.hotovil Josef Spurný. Odpovědný redaktor Josef Smutlák, V edici Antická knihovnu pod pořadovým číslem 77 společnč vydala nakladatelství Arisla, 130 00 Praha 3, Koněvova ul. 138, Miloí Uhlíř - Baset, S\ I2LMKJ Praha 2, Sokolská ul. 66, 110 (M) Praha I, Týnská ulička 6, v roce 2008. 1. vydání, 320 stran. Sa/.rta a reprodukce studio AG Design. spoL s r. o.r Praha. Vytiskla tiskárna PB Tisk, Příbram,