Mincovní kovy, výrobní postup a razidla ve starověku Popis mince Mincovní kovy lVýroba starověké mince z drahých i méněhodnotných kovů, z přírodních i umělých směsí či slitin lMincovní kovy získávány •Dolováním •Rýžováním z říčních písků Élektron l= přirozená nebo umělá směs zlata a stříbra, tvrdší než zlato lOznačována jako bílé zlato = chrysos leukos lVýskyt: v etiopských zlatých dolech, v hispánských stříbrných dolech, !nejznámější – élektron z Malé Asie (z lýdské řeky Paktolos) Nejstarší mince starověku lZ élektronu zhotoveny nejstarší mince ve Středomoří lRažené v iónských městech na Z Malé Asie a v Lýdské říši cca v pol. 7. stol. př. Kr. lRažba pokračuje: •6. – 4. stol. př. Kr.: Kyzikos, Fokaia, Mytilene na Lesbu •4. stol. př. Kr. : Syrakusy, Kartágo Poměr Au : Ag v élektronu l4 : 1 (dle Plinia St.) l3 : 1 (dle Isidora Sevillského) lV kyzických statérech: obsah Au 69 -16% lV umělém élektronu: obsah Au 30-35% •Za přípravu směsi umělého élektronu ručil zvláštní úředník (kernas=„míchač“), proto obsah Au ku Ag tolik nekolísal Au lchrysos (řec.), aurum (lat.), AV (zkratka) lOd pradávna nejhodnotnější kov lOd jiných kovů se lišilo barvou, leskem, tíhou, tažností a stejnorodostí. lNaleziště: v Núbii (využíván Egypťany) lHojnost Au: krétsko-mykénská civilizace, území Skýtů lVlastní Řecko na Au poměrně chudé lMakedonie a Thrákie na Au poměrně bohatí lŘímané čerpali Au z Hispánie, Galie a z podunajských provincií Au mince lRaženy později než élektronové l1. Au mince nazývány Kroiseioi (=statéry) – dle lýdského vládce Kroisa (6. stol. př. Kr.) lPerské dareikoi – Dareios I (522 – 486 př. Kr.) razí kolem r. 515 př. Kr. lMakedonské Filippeioi – Filip II (359-336 př. Kr.) lAlexandreioi – Alexandr Veliký (336-323 př. Kr.) lZlaté Alexandrovy statéry předlohou pro nejstarší mince „našich“ Keltů!! lŘímané razili ze zlata pravidelně až za císařství! Ag largyros (řec.), argentum (lat.), AR (zkratka) lMéně rozšířeno než Au, získáváno obtížněji lV Egyptě se nevyskytovalo – vyšší hodnota než Au lV Řecku dolováno v jižní části Attiky (v okrsku Laur(e)ion) lV Makedonii v pohoří Pangaiu, v severním Epiru lVlastní Itálie na Ag chudá lNejbohatší naleziště Ag v Evropě - Hispánie Ag mince lVe starověku stříbro nejrozšířenějším mincovním kovem lUž lýdský král Kroisos (razí z élektronu, ze zlata i stříbra) lHojně razili: perští panovníci lMálo razili: Keltové lNejstarší římské ražby: 1. pol. 3. stol. př. Kr. Ag mince (čisté) x billon lRaženy z téměř čistého kovu lStříbrné mince s menším obsahem stříbra se označují (někdy nesprávně) jako billonové lBillon = záměrně připravená slitina stříbra(cca 40%) a mědi •Mincovním kovem jen ve městech na ostrově Lesbu v 6. a raném 5. stol. př. Kr. Billon lZa billonové pokládány i některé mince z Kartága, mince ptolemaiovské, seleukovské, partské aj. •Ve skutečnosti tyto mince stříbrnými ražbami, které na příkaz státních orgánů zhotoveny ve zhoršené kvalitě Měď (bronz, mosaz) lZnámá brzy ve starém Orientě lJako „měděné“ se dnes označují i starověké ražby z bronzu (= většina mincí ražených z méně hodnotného kovu) lJako „měděné“ se rovněž konvenčně označují mosazné mince Měď lMěď – chalkos(řec.), aes (lat.), AE (zkratka) lNejstarší doly na měď na ostrově Kypru (řec. Kyprios=měděný, lat. cuprum=měď) l Bronz lSlitina mědi a cínu (10-30%, případně 5-20% cínu) lvyráběl se v Mezopotámii již v pol. 3. tisíciletí př. Kr. lŘekové ani Římané neměli pro bronz jméno, nazývali jej stejně jako měď Mosaz lOreichalkos (řec.), aurichalcum, orichalcum (lat.) lSlitina mědi a zinku lZa císařství: „měděné“ mince větší hodnoty – sestertius a dupondius lZa Augusta mincovní mosaz (15-20% zinku) lV pol. 3. stol. po Kr. jen 5-7% zinku lMenší nominály (asy) raženy za císařství z mědi! l Měděné mince lŘecko – konec 5. stol., ve 4. stol. př. Kr. nahrazeny stříbrnými ražbami lŘím – plnohodnotné lité mince z mědi = aes grave, později se staly kreditním oběživem Olovo a cín lVe starověku nebyly mincovními kovy lVýroba tzv. tesserae = známky nejrůznějšího druhu Výrobní postupy lVznik: kousek kovu opatřen obrazem •charassein (řec. vyrývat), signare (lat. označovat) »obojí pro význam razit mince •koptein (řec.); ferire, cudere, percutere (lat.)» ražba •chóneuein (řec.); flare, conflare (lat.) » lití kovů •2 základní postupy: •odlévání •ražba lřímské kolegium úředníků - dohled nad ražbou mincí: tres viri aere, argento, auro flando feriundo Rytci lRytci = scalptores (lat.) – ryli mincovní obraz do razidel lSignatury rytců umisťovány na nenápadných místech, písmena velmi malá lPráce signovány až v posledních desetiletích 5. stol. př. Kr. lRazidel zachováno málo Razidla lcharaktéres (řec.), formae (lat.) lZ bronzu, později ze železa i z oceli lDvojice špalků válcovitého tvaru se čtvercovým pak kulatým průřezem lJeden konec razidla: mincovní obraz lDruhý konec razidla: hladký lRazidla mincoven se často objevují daleko od místa jejich působnosti /razidlo císaře Konstanta I. (1.pol. 4.stol.) se značkou antiochijské mincovny objeveno ve Francii/ lOchrana proti zneužití razidel: stará razidla buď ničena nebo uchovávána v chrámových pokladnicích l l Ražba lJednoduchá: na střížek umístěný na spodním razidle zapuštěném do kovadliny se přiložilo svrchní razidlo a úderem kladiva na horní konec se obrazy přenesly na líc a rub mince lNejstarší mince opatřeny obrazem jen na líci •Do spodního /=lícního/ razidla ryty zpočátku jen geometrické tvary…poté skutečné obrazy •Horní /=rubní/ razidlo zpočátku jen rýhováno, na rubu mince vznikala tzv. quadratum incusum=zahloubený čtverec (od 6. stol. př. Kr. se ryly i do svrchního razidla obrazy), místně např. na Chiu se udrželo quadratum incusum až do 4. stol. př. Kr. l Falsa 1.Novodobá falsa 2.Soudobá falsa 3.Napodobeniny 4.Tzv. restituční mince 5.Tzv. barbarské napodobeniny 1.Novodobá falsa lVznikala už za renesance až dodnes lSeveroitalští medailéři napodobovali v 16. stol. zejm. římské sestercie – tzv. velké bronzy •Padělky rytce Cavina z Padovy – paduáni lFalsa Beckera (18./19. stol., znal se i Goethem) i dnes ceněný jako projev autorova výjimečného nadání lL. Cigoi z Udine (19. stol.) – falšoval pozdní římské ražby lFalsátor K. Christodulos z Baroise na Kypru – odhalen r. 1914 l l Lité padělky lNejčastější lOdlitky původně litých mincí (např. aes grave) lze identifikovat jen podle patiny, či střížku, někdy podle odchylek v barvě, složení kovu, hmotnosti Ražená falza, částečná falza a galvanoplastické kopie lRažená falza - méně častá lČástečná falza – přerytím obrazu nebo úpravou opisu (někdy doplnění atributů, mincovních značek…) lGalvanoplastické kopie se vyrábějí hlavně pro muzejní účely, jako falza jen vzácně l 2. Soudobá falza lSoučástí tehdejšího oběživa od prvopočátků lAthény – Solónova doba: penězokazectví trestáno smrtí lCísařská doba římská: adulterina moneta = falešná mince – tj. zločin proti panovnickému majestátu Popis a určení lObecné vlastnosti popisu starověkých mincí: přesnost a jednotnost jsou na celém světě samozřejmostí lA. Alföldiová a R. Göbl jasně formulovali konkrétní pravidla pro popis lR. Göbl odvodil základní schémata z pravidel pro popis římských mincí (přesto se o mnohých zásadách stále diskutuje). Cíl popisu starověkých mincí lVýslovně formuloval jen R. Göbl •Ztotožnil s rekonstrukcí rytcova úkolu •Technickou povahu pravidel důsledně nerespektoval •Popis mince zřetelně neoddělil od její historické interpretace l Technická konvenčně stanovená pravidla popisu lSi berou za cíl určit •Líc a rub mince •Východisko numismatického popisu Popis mince lMusí být přesný (jako u každého historického pramene) lÚkolem popisu je připravit minci k historické kritice a k dalšímu využití lBezprostředním cílem popisu jednotlivých řec. a řím. mincí je stanovit KDE a KDY byly raženy Části popisu lJednotlivé strany se popisují odděleně: líc a rub lRažba je technickým termínem pro mincovní obraz (v širším slova smyslu: obraz a písmo; v užším smyslu slova: tvoří různé obrazové výjevy) lMincovní pole =střední část mincovní strany, opatřená vlastním mincovním obrazem lPísmo na minci = legenda (souhrnné označení); rozlišuje se opis (probíhající podél okraje mince) a nápis (v jedné nebo více řádkách v mincovním poli) Denár Caesara RIC6 RIC27 Líc lVorderseite, Hauptseite (něm.); zkratky: Vs., Hs.; avers (franc.); obverse (angl.); diritto, dritto (ital.) lStrana opatřená důležitější ražbou lZaručuje svým obrazem, popř. legendou plnohodnotnost mince lObvykle se za líc řeckých mincí pokládala strana s obrazem hlavy božstva lPři malé gramotnosti nerozhodoval nápis, základní význam měl obraz lNe vždy je hlava rozhodujícím kritériem při určování lícní strany (Korint: na líc: písmeno koppa, na rubu: hlava Athény) lSkutečné portréty vladařů se objevují až v helénismu Rub lRückseite, Kehrseite, zkratky: Rs., Ks.; revers (franc.); reverse (angl.); rovescio (ital.) lStrana mince opatřená méně důležitou ražbou lRubní obraz, popř. legenda je však často v úzkém vztahu k lícní ražbě •Nejčastěji se obě strany mince obsahovou náplní doplňují •Ve sporných případech se mluví o tzv. straně s hlavou (líc) a o tzv. obrazové straně (rub) l Vlastní popis mince /1 lNejprve se popisuje mincovní obraz a legenda lMincovní obrazy starověkých mincí se popisují z hlediska pozorovatele, nikoli heraldicky lPro přesný popis se mincovní obraz rozděluje pomyslnou kolmicí na levou a pravou část (opět z hlediska pozorovatele) lOpisy probíhají po obvodu zpravidla zleva dole směrem doprava a jsou obráceny dovnitř; vzácněji začínají opisy vpravo dole a běží doleva (pak je třeba toto označit) lNápisy, monogramy, značky v minc. poli umístěny různě lJe nutné obrazově naznačit nebo slovně srozumitelně popsat lPrůměr mince se značí ø a zaznamenává se v milimetrech • Vlastní popis mince/ 2 lÚdaj o mincovním kovu, z něhož byla ražba zhotovena lHmotnost mince ( na dvě desetinná místa) lPopis by měl být doplněn fotografií líce a rubu lVe veřejné sbírce: opatřena inventárním číslem, popř. lokačním údajem lV soukromé sbírce: označena pořadovým číslem lU exemplářů ze známých sbírek je vhodné uvádět jejich původ lOdkazy na příručky, katalogy, speciální literaturu l Datování – římské mince lLité a ražené od pol. 3. stol. do konce 2. stol př. Kr. se datují dost nesnadno lZ 1. stol př. Kr. je datování mincí relativně snadnější lCísařské ražby lze datovat celkovým rozpětím vlády příslušného panovníka (často poměrně přesně, až na rok či dokonce jeho část) l Chronologická kritéria pro mince římské republiky uvedl v systém poprvé Th. Mommsen lLze dataci stanovit rozborem: •Nálezů mince •Výskytu značek a jmen mincovních úředníků •Výskytu jména obce (=ROMA) •Typy ražby •Písma a jazyka •Fabriky mincí •… Rámcové datování někdy obtížné – příklady: lRažby z občanských válek (68-70 po Kr.): buď bez portrétu i beze jména císaře nebo je na nich vyobrazen Augustus s opisem (CAESAR AVGVSTVS či DIVVS AVGVSTVS) lOd r. 330 po Kr. do pol. 4. stol. po Kr.: personifikovaná podoba měst Říma a Constantinopole a opisy VRBS ROMA nebo CONSTATNTINOPOLIS lObtížně se datují konsekrační či posmrtné ražby některých císařů, kteří byli po smrti rozhodnutím senátu zbožněni – často nástupce razil mince svého božského předchůdce – uvedeno adjektivem DIVVS (výjimky: zbožněný panovník na mincích mnohem později – DIVVS AVGVSTVS poctěn ražbami Casliguly, Claudia, Galby, Tita, Domitiana, Nervy) Přesné datování lRažby z raného a počátku pozdního císařství lze odvodit zejm. z údajů o úřadech, popř. čestných titulech (panovníkovi pravidelně, nepravidelně i jednorázově propůjčovány) lTribunica potestas = tribunská moc = základem vlády řím.panovníků (Augustova se počítala od 1.7. 23 př. Kr.) Další císařové v 1. stol. po Kr. počítali tribunskou moc ode dne, kdy převzali imperium proconsulare » tribunskou moc lze pokládat za nejdůležitější kritérium pro datování císařských mincí s přesností jednoho roku!! lTitul imperator je pro datování mince bez významu! (nedílnou součástí úředního jména císařova) lP(ater)P(atriae) = čestný titul Otec vlasti – propůjčoval císaři senát, udělen jednou provždy (datování jen rámcové) •Např. Claudius: obdržel titul ji v r. 42, ale na mincích až v roce 50/51 po Kr. •Dříve: bez zkratky PP mince datovány do roku 41, se zkratkou PP do let 42 - 54 •Dnes: bez zkratky PP datovány do let 41-50, se zkratkou PP do let 50/51 – 54.