Masarykova Univerzita

Filozofická fakulta

Seminář dějin umění
!
Obraz svaté Alžběty rozdávající almužnu
z kostela sv. Jakuba v Brně
Veronika Králová, 428716

Dějiny umění, Německý jazyk a literatura, 2. ročník

jaro 2015
OBSAH
1. Úvod 1

1.1 Zhodnocení pramenů a literatury 1

1.2 Výsledky materiálového průzkumu 1
2. Umělecko-historická analýza 2

2.1 Datace……………… 2

2.2 Popis obrazu 2

2.3 Ikonografie 2

2.4 Stylová analýza 3
3. Technická analýza 3

3.1 Podklad 3

3.2 Pigmenty 4
4. Závěr 4
5. Použitá literatura 4
1. ÚVOD
1.1.Zhodnocení pramenů a literatury
Nejstarší záznamy o obraze sv. Alžběty rozdávající almužnu (obr. 1) z kostela sv. Jakuba v
Brně bychom nalezli u Jana Petra Cerroniho. Ten popisuje, že Stern pro svatojakubský
kostel nejdříve vyhotovil obraz Poslední večeře „ganz nach römischer Art“. S ním
kontrastuje obraz svaté Alžběty umístěný naproti, pokračuje Cerroni, a tento rozdíl
vysvětluje následovně: stalo se, že Stern měl hodně práce, zatímco Maulbertsch neměl co
dělat a požádal Sterna, jestli by mu nějakou zakázku nepodstoupil. Ten mu přenechal
vyhotovení skici k obrazu svaté Alžběty, kterou Maulbertsch provedl a tak ho Stern
naléhavě poprosil, aby zhotovil celý obraz „nach seiner Manier“, což se podle
Cerroniho i stalo.1
Michaela Šeferisová-Loudová bez udání důvodů publikuje obraz ve své monografii o
Sternovi, ale zároveň přiznává, že „zda obraz sv. Alžbety maloval skutečně sám
Maulbertsch, je těžko rozhodnout.“ Obraz podle ní nijak zásadně nevybočuje z rámce2
Sternových prací, ale je jí nápadný množstvím užité běloby na ústřední postavě sv.
Alžběty a její prosvětleností, „která připomene Maulbertschův malířský projev.“3
V další literatuře je obraz téměř vždy pouze zmíněn, aniž by byl autorsky určen , pouze4
Samek uvádí, že „v nástavci kasulový obraz sv. Alžběty rozdávající almužnu je podle J. P.5
Cerroniho od J. Sterna.“ Ať už je ale autorem kdokoli, je jisté, že Cerroni autorství
připisuje Maulbertschovi, ne Sternovi.
Je tedy zřejmé, že ohledně autorství panují mezi historiky umění nejasnosti.
1.2 Materiální průzkum
Moravský zemský archiv (MZA) Brno, G 11, č. 60 (Jan Peter Cerroni, Sammlung über Kunstsachen vorzüglich1
Mähren), edice Marie Lomičová. Rukopis o umění Jana Petra Cerroniho, Umění XXVI, 1978, s. 76.
Michaela Loudová, Malíř Josef Stern: (1716-1775) (diplomní práce), Seminář dějin umění FF MU, Brno 2000,2
s. 81.
Ibidem.3
Např. Zoroslava Drobná, Farní chrám sv. Jakuba v Brně, Praha 1940, nestr. nebo Jiří Bílek, Brněnské kostely,4
Brno 2000, s. 37.
Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska, Praha 1994, s. 166.5
1
Přesuňme se nyní do poněkud exaktnější sféry materiálové analýzy, kterou podle vzorku
z uvedeného obrazu provedla RNDr. Janka Hradilová z laboratoře ALMA. V závěrech6
také vyjadřuje určitou nejistotu a pochybnost o autorství: „Z archivních údajů je zřejmé,
že Josef Stern koncem svého života používal dvojvrstvé podklady jiného složení…“ či „Pro
přesnější zařazení obrazu (určení či vyvrácení autorství) je nutný podrobnější materiálový
průzkum, srovnání ostatních pigmentů a techniky výstavby malby např. inkarnátů,
zelených a červených odstínů malby.“
Pokusme se tedy o získání informací, které by mohly určení autorství napomoci – ať už
z oblasti umělecko-historické nebo materiální analýzy.
2. Umělecko-historická analýza
2.1 Datace
Cerroniho příběh o Sternovi a Maulbertschovi je zasazen do přelomu let 1760 a 1761, o
čemž svědčí předcházející vyprávění o kroměřížském arcibiskupovi Eckovi, který chtěl na
podzim 1760 Maulbertsche se Sternem zaměstnat výmalbou Lenního sálu, ale k čemuž
kvůli arcibiskupově smrti nedošlo. Podle pramenů však byla smlouva uzavřena pouze
s Maulbertschem, o přítomnosti Sterna v Kroměříži nemáme žádné zprávy. Stern7
s Maulbretschem se tedy podle Cerroniho vyprávění vrátili do Brna a poté někdy na
přelomu roku 1760 a 1761 vznikl obraz svaté Alžběty.
Obraz sv. Alžběty se nachází v nástavci oltáře sv. Josefa v severní lodi svatojakubského
kostela. (obr. 2) Oltář je podle Samka datovaný lety 1760, 1761 („ryté iniciály fundátorů:
E. T. M. 1760 – L. I. F. M. 1761“) . Tato datace tedy koresponduje s Cerronim. Obraz8
v retabulu oltáře sv. Josefa od Františka Vavřince Korompaye, zobrazující Josefovu smrt,
byl ovšem pořízen teprve v roce 1762. Nahradil původní Sternův obraz sv. Leopolda a9
Liboria, který byl potom druhotně umístěn do kostela v Dolních Loučkách a který se dnes
nachází v depozitáři Moravské galerie v Brně. (obr. 3)10
2.2. Popis obrazu
Janka Hradilová – David Hradil, Sv. Alžběta (Oltář sv. Josefa). Nepublikovaná zpráva o materiálovém6
průzkumu, Archiv laboratoře ALMA, 2015, s. 5. Protože zpráva není publikovaná, přikládám ji.
Viz Loudová (pozn. 2), s. 81.7
Viz Samek (pozn. 4), s. 166.8
Moser, Reisebeschreibung, rukopis Moravské zemské knihovny v Brně, sign. Mn 5, b.d.), in: Ivo Krsek et al.,9
Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996, s. 539.
Viz Loudová (pozn. 2), s. 79.10
2
Výjev se svatou Alžbětou v knížecích šatech s korunkou a s dalšími postavami se
odehrává na pozadí antikizující architektury. Je možné, že se jedná o kostel, ze kterého sv.
Alžběta právě vyšla, a na kostelních schodech dává žebrákům almužnu. V popředí se
nachází vlevo vedle Alžběty žebrák, opírající se o hůl, a vpravo její páže, podávající
podnos s mincemi, které Alžběta rozdává. Tyto postavy tvoří trojúhelníkovou kompozici.
Za žebrákem vlevo se v pozadí nachází žena s dítětem a vpravo další dva žebráci. Za zády
sv. Alžběty spolu rozmlouvají dvě ženy.
2.3 Ikonografie
Svatá Alžběta Durynská (1207–1231) se narodila v severních Uhrách. Provdala se za
Ludvíka Durynského, který zahynul 1227 při křížové výpravě. Po jeho smrti odešla
dobrovolně do třetího řádu svatého Františka v Marburku, kde založila nemocnici a
věnovala se péči o nemocné. Zde také ve dvaceti čtyřech letech zemřela.
Bývá zobrazována v knížecím nebo jiném skromnějším šatu s knihou, modelem kostela a
korunou v ruce, od 14. století s atributy dobročinnosti: s chleby, rybami, džbánem nebo
konvičkou, miskou a lžící (ke krmení nemocných), s šatem (který daruje) nebo hřebenem,
s žebráky nebo mrzáky u nohou, rozdávající almužny, s růžemi v košíku nebo zástěře.11
2.4 Stylová analýza
Jak již poznamenala Šeferisová-Loudová, obraz poněkud vybočuje z řady Sternových
obrazů. Podíváme-li se blíže na některé detaily, připomene nám způsob nanášení maleb
Maulbertsche. Nabízí se zde několik srovnání, například s freskami z kostela Nejsvětější
Trojice v Králově Poli (obr. 4) či s Maulbertschovým obrazem z Vyškovského Muzea
(obr. 5).
Oproti tomu srovnáme-li detaily obrazu se Sternovým obrazem Poslední večeře (obr. 6),
který visí na protějším oltáři v témže kostele, zarazí nás větší pevnost a jasnost provedení
ruky, chybí hra světel.
3. Technická analýza
3.1 Podklad
„Na plátěné podložce s proteinovou izolací a druhotnou klihoškrobovou rentoaláží je
nanesen dvojvrstvý převážně olejem pojený podklad. První okrový – hlinkový podklad
obsahuje křemen, kaolinit, illit a goethit, druhý světlý podklad pak tvoří převážně
Otto Wimmer – Barbara Knoflach-Zingerle, Kennzeichen und Attribute der Heiligen, Innsbruck 2008, s. 116.11
3
olovnatá běloba s malou příměsí žlutých hlinek, křídy (uhličitanu vápenatého) a uhlíkaté
černě.“12
Knut Nicolaus ve své knize DuMonts Handbuch der Gemäldekunde popisuje přechod od
jednovrstevných podkladů z červeného okru k dvouvrstevným. Po přezkoumání 100 děl
vídeňských umělců zjistil, že zhruba do roku 1780/1800 používali žlutý okr na červeném
podkladu, od 1780 do 1810/20 bílošedý okr na červeném podkladu, od 1810 do 1830/40
bílošedý na zlatém okru a potom už jen jednovrstevný bílý podklad. ,13 14
Janka Hradilová analyzovala Sternovy obrazy Čtyř evangelistů, uložených v Muzeu města
Brna. Z jejího výzkumu vyplynulo, že na plátěné podložce byl nanesen dvojvrstvý
podklad, tvořený červenými hlinkami, svrchní se žlutými hlinkami. 15
Podle Handbuch der künstlerischen Techniken od Manfreda Kollera vykazují všechny
doposud odebrané Maulbertschovy vzorky od roku 1750 do jeho smrti žlutý nebo hnědý
okr na červeném podkladu.16
Je tedy nanejvýš zvláštní, že technika podkladu neodpovídá ani Sternovi ani
Maulbertschovi. Oba totiž používali červený hlinkový podklad. Zároveň by okrový
podklad z čistě materiálního pohledu řadil obraz sv. Alžběty až do devatenáctého století ,17
což je ovšem z hlediska umělecko-historické analýzy vyloučené.
3.2 Pigmenty
Janka Hradilová – David Hradil, Sv. Alžběta (Oltář sv. Josefa). Nepublikovaná zpráva o materiálovém12
průzkumu, Archiv laboratoře ALMA, 2015, s. 5.
Knut Nicolaus, DuMonts Handbuch der Gemäldekunde: Gemälde erkennen und bestimmen, Köln 2003,13
s. 137.
Podobně Janka Hradilová, Vybrané ukázky z materiálového průzkumu, in: David Hradil – Janka Hradilová –14
Igor Fogaš – Štěpánka Hrdličková Kučková, Přínos materiálových analýz pro interpretaci techniky malby a
umělecko-historická bádání obecně, Praha 2013, s. 34.
Hradilová (pozn. 13), s. 3115
Manfred Koller, Das Staffelbild der Neuzeit, in Hermann Kühn et al., Reclams Handbuch der Künstlerischen16
Techniken. Band 1, Farbmittel, Buchmalerei, Tafel- und Leinwandmalerei, Stuttgart 1988, s. 353.
Hradilová (pozn. 11), s. 5: „Technologicky se tento dvojvrstvý podklad (spodní okrový a svrchní světlý) váže17
na konec či spíše začátek 19. století. Samotný okrový podklad je velmi tenký a s olejovým pojivem. Jednovrstvé
okrové podklady, ale větší tloušťky se v období baroka také používaly.“
4
„Analyzované pigmenty z rukávu jsou běžně používané v 18. i 19. století.“ Jedná se o18
olovnatou bělobu, uhlíkatou a kostní čerň, železitou a neapolskou žluť. Olovnatá běloba19
je stále slabě radioaktivní a proto viditelná v RTG záření. (obr. 7, 8)
4. Závěr
Jsem si vědoma, že vytváření hypotéz o autorství přesahuje rámec této seminární práce i
mých schopností a vědomostí – ale není přece jen možné, že by měl Cerroni pravdu? Že
by Maulbertsch zhotovil obraz „nach seiner Manier“ – podle S t e r n o v y manýry, aby
vypadal jako Sternův? Co když objednavatel toužil po obrazu „auf römischer Art“, ale
paradoxně obdržel obraz od Maulbertsche, který na rozdíl od Sterna nikdy v Itálii nebyl?20
Závěry technické analýzy tuto myšlenku nemohou potvrdit ani vyvrátit, spíše situaci ještě
více komplikují. V našem prostředí bohužel není zatím vytvořena dostatečná databáze
vzorků Sterna i Maulbertsche, která by mohla napovědět více.
5. Použitá literatura
Moravský zemský archiv (MZA) Brno, G 11, č.60 (Jan Peter Cerroni, Sammlung über
Kunstsachen vorzüglich Mähren), edice Marie Lomičová. Rukopis o umění Jana Petra
Cerroniho, Umění XXVI, 1978.
Michaela Loudová, Malíř Josef Stern: (1716-1775) (diplomní práce), Seminář dějin
umění FF MU, Brno 2000.
Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska, Praha 1994.
Zoroslava Drobná, Farní chrám sv. Jakuba v Brně, Praha 1940.
Jiří Bílek, Brněnské kostely, Brno 2000.
Janka Hradilová – David Hradil, Sv. Alžběta (Oltář sv. Josefa). Nepublikovaná zpráva o
materiálovém průzkumu, Archiv laboratoře ALMA, 2015.
Janka Hradilová, Vybrané ukázky z materiálového průzkumu, in: David Hradil – Janka
Hradilová – Igor Fogaš – Štěpánka Hrdličková Kučková, Přínos materiálových analýz pro
interpretaci techniky malby a umělecko-historická bádání obecně, Praha 2013.
Ibidem.18
Hradilová (pozn. 11), s. 4.19
Tento závěr jistě vyvolává mnohé pochybnosti, pojící se k Cerroniho takřka legendárnímu líčení, které jsem20
zde vzala vážně; jako například proč by méně známý Stern zaměstnával slavnějšího Maulbertsche či jak mohl
Cerroni o celé věci vůbec vědět.
5
Manfred Koller, Das Staffelbild der Neuzeit, in Hermann Kühn et al., Reclams Handbuch
der Künstlerischen Techniken. Band 1, Farbmittel, Buchmalerei, Tafel- und
Leinwandmalerei, Stuttgart 1988.
Knut Nicolaus, DuMonts Handbuch der Gemäldekunde: Gemälde erkennen und
bestimmen, Köln 2003.
Ivo Krsek et al., Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996.
Otto Wimmer – Barbara Knoflach-Zingerle, Kennzeichen und Attribute der Heiligen,
Innsbruck 2008.
6