JULES AMÉDÉE BARBEY D'AUREVILLY (l8c8—i88g) zaujímá v literatuře zvláštní, osamělé místo. Je blízký romantické äkote, jeho styl se vyznačuje neobvyklou energii, užívá velkých a krásných slov v takoví míře, že ztrácí nad nimi vládu. V kritických pracích divá průchod svým láskám i nenávisti, vyslovuje ostře sarkastické, a přitom osobni a zaujaté soudy. Mezí jeho přední díla patří zčásti autobiografický román „Stará milenka" (Une vieille maltresse, 1851) z prostředí autorovy rodné Normandie a jejich aristokratických sídel a sbírka ,,Ďábelské novely" (Les Diaboliques, 187,1), neslýchané příběhy elektrických váänl, náhlých jako blesk a silnějších než smrt. Žena je ďAurevilIymu buď démonem smyslnosti, nebo andělem čistoty. Jeho knihy jsou plny vznešených bláznů, odpadlých knězi, zasmušilých neznaboha, tragických žebráků a divých čarodějnic. Ačkoliv d'Aureyilly vystupoval jako obhájce ideálů klerikálrit strany, vytýkali mu v současné dobé i jeho stoupenci znemravnélost a obscénnost. Byl proto' nucen svá díla v dalších vydáních upravovat. Jako literami kritik působil v časopisech ,,Pays", .Journal des Débats", „Réveíl", a „Gil Blas". Práce, jež zde publikoval, vyšly souborně v „Mužích a dílech" (Les hommes et les oeuvres, 4 řady 1861- 65). Jules Bavbey ďAureviUy ĎÁBELSKÉ NOVELY OPEON Stéstí v zločinu Vypravuje-H se v této líbezné době pravdivý příběh, možno mít za to, že jej diktoval ďábel... Loni na podzim procházel jsem se kteréhosi pěkného, vlahého dopoledne v Jardin des Plantes ve společnosti doktora Tortyho, svého jistě nej staršího známého. Byl jsem ještě chlapec, když už doktor Torty provozoval lékařskou praxí v městě V., ale po třiceti letech tohoto příjemného zaměstnání, když skoro všichni jeho pacienti pomřeli (doktor je nazýval svými pachtýři, a to právem, neboť mu vynášeli více než nájemci latifundistům na nej-žírnějsích pozemcích normandských), neměl doktor zájem na další ordinaci. Byl už hodně v letech a těšil se přímo šíleně z nezávislosti, ze svobody, jako zvíře, které bylo stále na uzdě a najednou se mu ji podařilo přehryz-nout. Usadil se trvale v Paříži, myslím, že v ulici Cuvier, nedaleko Jardin des Plantes. Třebas zde v praxi už nepokračoval, obíral se nadále lékařskou vědou, a to pro vlastní potěšení a ze záliby, která byla ostatně velmi silná, neboť byl lékařem tělem i duší, až po konečky prstů, znamenitým odborníkem,ľbystrým diagnostikem, jenž si vedel rady s nej těžšími případy fyziologickými a patologickými .. Setkali jste se někdy s doktorem Tortym? Byl z těch smělých a řízných duchů, kteří si nelibují v rukavičkách, neboť se řídil starým a osvědčeným příslovím, že kocour v rukavicích myš nikdy nechytí — kdežto on, kocour ušlechtilé a silné rasy, schytal myší i myšek ohromné množství, a ještě ted chtěl nějakou lapit. Byl to prostě člověk, který se mi nesmírně Ubil a zamlouval, a to právě ,.pro ty své vlastnosti (znám se přece dobře!), pro které se \ nelíbil a nezamlouval valné většině svých bližních. Svatá ravda, ten strohý a podivínský doktor Torty nebyl po chuti hlavně lidem zdravým. Ale sotvaže ti, jimž byl nejméně vhod, jednou onemocněli, rozplývali se pak v hlubokých poklonách jako divoši před puškou Robinsonovou t která je mohla usmrtit, jenže oni si tak počínali z důvodu právě opačných: mohl je zachránit! Nebýt jeho vynikající odbornosti, nebyl by jakživ získal důchod dvaceti tisíc franků v malém aristokratickém městě, bigotním a pokryteckém, kde by ho byli nejraději vykázali z vrat svých paláců, kdyby se byli mohli řídit jedině svým přesvědčením a svou nechutí k němu. Dbal však o to pramálo, snášel to celkem s klidnou myslí, ba tropil si z toho i posměch, „Musili se/' říkával žertem za svého třicetiletého působení v městečku V., „rozhodnout mezi mnou a posled-. ním pomazáním, a byť pobožní, že by panbíčkovi až paty \ ulíbali, dali přece jen přednost mně před svatými oleji,"/ Jak vidíte, doktor si nebral ubrousek před ústa. Jeho žert zaváněl rouhačstvím. Jako učenlivý žák Cabanisův v lékařské filosofii, byl — stejně jako jeho dávný kolega Chaussier — ze školy lékařů vyznávajících — ach, ta hrůza! — naprostý materialismus a holdujících strašlivé- ••. mu, vše znesvěcujícímu cynismu jako Dubois, první z této ' lékařské rodiny, který znevažoval kdeco, tykal vévodky-ním i dvorním dámám císařovny, jež nazýval „svými paňmaminkami", jako by to byly nějaké trhovkyně. Abyste si mohli udělat pojem o cynismu doktora Tortyho, uvedu tento prostý příklad. Jednou večer přišel do klubu hňupů (jak jím říkal), přelétl sebevědomým pohledem majitele celou nádhernou, do čtverce postavenou tabuli, ozdobenou sto dvaceti stolujícími, a obrátiv ac ke mně, řekl: „Ty všechny tady obhospodařuji!..." Mojžíš nebyl věru pyšnější, když ukazoval hůl, jíž dal tryskat vodě ze skal. Co chcete, madam? Neměl ,,buňky" ^ pro uctivost, a dokonce tvrdil, že tam, kde je mají v hlavě J jiní lidé, má on místo nich jen vakuum. Ač překročil již' 104 105 i sedmdesátku, byl dosud statný a šlachovitý jako jeho jméno; v obličeji mel zatrpklý výraz a pod světle kaštanovou vlásenkou z velmi hladkých, pečlivě ulízaných a hodně krátce přistnžených vlasů zářily pronikavé oči . beze skel. Většinou chodil v šatech barvy šedé nebo hnědé, jaké se dlouho říkalo moskevskýkouři Ani zevnějškem, ani chováním nepodobal se oněm korektním pařížským / pánům doktorům s bílou vázankou, jakoby ušitou z ru-,._báše jejich nebožtíků pacientů. Torty byl zcela jiného ražení. S rukavicemi z daňčí kůže, v botách s tlustou podrážkou a vysokými podpatky, jež hlomozily pod jeho pádnými kroky, měl do sebe cosi, co svědčilo o čilosti a připomínalo jezdce. A tento postřeh byl úplně správný, neboť kolik jen let za své třicetileté praxe strávil na koňském hřbetě v šaravarech sešněrovaných na stehnech' A co se jenom najezdil po cestách, na kterých by si i kentauři zlámali vaz! To vše bylo možno uhodnout podle toho, jak stále ještě vypínal Širokou hrud a prohýbal nazad rozložitý trup, zapuštěný do pevných kyčlí, jež se pohupovaly na statných nohách bez hostce, ale poněkud zakřivených do O, jaké mívají staří postilióni. Doktor Torty byl jakýmsi jezdeckým protějškem Kožené Punčochy, žijícím v cotentinských proláklinách, jako žil Cooperův Kožená Punčocha v pralesích amerických. Naturalista, vysmívající se jako Fenimorův hrdina společenskému řádu, jejž však nenahradil pojmem Boha, nýbrž změnil se v nelítostného pozorovatele, z jakých se mohou stát jen škarohlídové, lídé nemající své bližní ve valné lásce. Co naplat! Byl už takový! Jedině na svých cestách, kdy bláto špatných silnic stříkalo jeho koni na břicho přepásané popruhem, měl kdy otupět ke všemu vezdejšímu bahnu. [ Nebyl však v nejmenším misantropem jako Alceste. Ne-í rozhořčoval se ctnostně, nerozčiloval se a nebouřil. Ani 1 zdání! Pohrdal lidmi se stejným klidem, s jakým si bral štipec šňupavého tabáku, a pohrdal jimi s týmž požitkem, 106 s jakým šňupal. Takový a nejinaký byl přesně doktor' Torty, s nímž jsem se procházel v Jardin des Plantes. i Jak jsem už pověděl, byla pěkná pohoda, takový^svěží a jasný podzimní den, který by dokázal zdržet vlaštovky na odletu. Na Notre-Dame zvonili poledne a velebný hlas zvonu jako by se linul v dlouhých, zářivých zá~* chvěvech — tak čirý byl prozářený vzduch — přes zele-" navou řeku s krajkovím mostních pilířů přímo nad naše hlavy. Zažloutlé a načervenalé listí stromů v zahradě osý-chalo zvolna z modravého omžení, jímž je smáčejí mlhavá podzimní jitra, a líbezné slunce jeseně hřálo nás, doktora a mne, svou zlatitou vatou příjemně do zad. Na své procházce zastavili jsme se před klecí s nádhernou samicí černého par dála, která zašla příští zimu na úbytě, neboť zajetí jí zřejmě nesvědčilo. Kolem nás byli tu a tam ob-^. vyklí návštěvníci Jardin des Plantes; toto obecenstvo se skládá převážně z prostých lidí, z vojáků, z chův. a dětí, kteří zevlují s oblibou před mřížemi klecí a baví se znamenitě tím, že házejí po otupělých nebo spících šelmách skořápkami a slupkami nej různějšího ovoce. Pardál, před jehož kójí jsme stanulí, byl, jak se snad pamatujete, onoho vzácného druhu, který je domovem na Jávě, v tomto koutu světa, kde je příroda nejbujnější a sama jaksi podobna velké tygřici, kterou člověk nedokáže zkrotit a jež ho obluzuje a ničí všemi plody své hrozné a nádherné přírody. Na tom pohádkovém ostrově jsou květiny zářnější a vonnější, ovoce chutnější a Šťavnatější, zvířata krásnější a statnější než všude jinde na světě; kdo však sám nepocítil palčivé a zkázonosné vlivy oněch okouzlujících a vražedných končin, jež jsou Armidou a Lokus-tou zároveň, neučiní si nikdy představu o záludné síle tamního prostředí. Černý pardál, jenž tu ležel nedbale na ladných, natažených tlapách se vztyčenou hlavou, v níž hořely zlověstným svitem nehybné smaragdové oči, byl věru jedinečnou ukázkou hrozných darů své domoviny. 107 Sebemenší Žlutá skvrnka nenarušovala černý samet jeho srsti, tak temný a sytý, že sluneční paprsky, jež jej ozařovaly, nemohly mu dodat už více lesku, ale matněly a ztrácely se v něm, byly jím pohlcovány, jako bývá voda pohlcována houbou, do níž se vsákne.., A.když se potom zraky obrátily od tohoto ideálního tvaru pružné krásy, od této síly strašné i v klidu, od chladného, královského pohrdání lidskými tvory, kteří naň bázljvěriZey]o.yali(vyjevenýma očima a s otevřenými ústy,j nevyhráli to lidé, ale^zióře,Jehož-pleyiaha - by la tak- veliká, .že. byla až .ponižující. Právě jsem tento poznatek svěřoval šeptem doktorovi, když vtom prošly zástupem kolem klece dvě osoby a stanuly těsně před ní. ,,Ano, máte pravdu," souhlasil lékař. „Ale pohledte, už je to v pořádku, už bylo zase dosaženo, rovnováhy mezi člověkem a zvířetem," flhmc£j&ítópr£y.ě4>řišk,^ soké, ztepilé jpostavy^ poznal příslušníky vznešené pařížské spjil_ečnj^U^_Ač..ne byli už mladí, bylí stále ještě dokonale krásní,. Muži mohlo být čtyřicet sedm a snad i více, a ženě kolem čtyřiceti... PrekročUi tedy. už ^ba ^,,p^atní k'', j ak ří kaj í námořníci z Ohňové země, osudný obratník, děsivější .riež, royníl?:, neboj^do^tejn^pře^ znOTU^a^š^é^ni^ři žiyc^'lŤak se však zdáló7 nijálT^ťím neznepokojovali, nabrali tuto okolnost na vědomí; na jejich čele, na celém jejich vzezření nebylo stopy po nějaké melancholii... Muž měl štíhlou, elegantní postavu, jež se jedinečně úplat ňovala v černém redingotu, těsně přiléhajícím jako kabá„ jezdeckých důstojníků, a kdyby byl měl na sobě některý z oněch krojů, do jakých oblékal Tizián své modely, byl by svým ideálním vzrůstem, jemným, ale hrdým výrazem tváře a nakroucenými, takřka kocouřími kníry, na konci už prokvétajícími, připomlnaTdvoraňa ž doby Jindřicha III.; a aby podobnost byla ještě dokonalejší, měl krátce přistřižené vlasy, jež neza^^aly^temně,.modré 108 1 ^tei^^i^B^Y, "Šá V té chvíli jsem si vzpomněl rla Sbôgará^který všalt nenosil safíry, ale smaragdy..,^ Kromě této směšné maličkosti (jak by se o tom vyjádřila veřejnost), jíž dával najevo, jak pohrdá vkusem i míněním | doby, bylo na. něm vše prosté a tojidyj^vjké^ jak to*# chápal Brummel, tj. nebyjb nic náp^Tn^ tohoto muže, který obracel Fsobě pozornost jedině- sám 3 sebou a byl bý ji věru soustředil na sebe'úplně, kdyby nebyl měl po boku ženu, jež ho doprovázela... Tato žena obracela k sobě zraky lidí ještě více než její průvodce a také je déle poutala než on. Byla skoro stejně vysoká, její .hlava byla bezmála v téže výši jako jeho, A protože byla rovněž tmavě oděna, připomínala maně velkou černou,,.,. Isiduv egyptském muzeu r a to i plnosti tvarů, vznešenou hrdostí a Jak podivné! Ve vzájemném vztahu této krásně dvojice měla žena svaly a muž nervy.ViÄ.J^erruLp^u^ profil může být často kámen úrazu krásy nebo její nejskvělejší zdůraznění. Myslím, že bych moht/klidně .adpřisáhnout, .že jsem -ne-spJLtřiLvžjy^grj^l^^ nemohu mluvit, neboť byly upřeny na pardála. Jfekjg__ yšaLzdilo^jte^^ akýmsi magnetickým, nepříjemným vlivem, neboť její '............ nehybnQ.s.t_.změnila„ se. zvolna „ve .strnulost, -jež -se- stupňo-- -v, vala^ čj^ A jako kočky,, jsou-li oslněny "světlem, pardál chvíli mhou-ral a jako by nemohl snést déle pohled, jenž byl naň tak pevně upřen, zastřel zvolna clonou víček zelené hvězdy svých očí. Dravec podlehl, byl překonán! J „Ejhle! Sejma _p_roti JeJměJ.'' zahučel mi doktor do ucha. ,,Ale_ajlasj\e .sjlnější než samet.!' Atlasem bylá míněna žena, která měla z této látky šaty s dlouhou.vlečkou. A doktor soudil správně. Rovněž černá, _ svižná, stejně ladných pohybů a královské vznešenosti, neméně .krásná, plná dráždivého kouzla, a možná ioq ... i dráždivej Šího ^o^^í^.^0^^}S:r^^'^^'^^f (" pardál. * p;róti. pardálu ' skutečnému, . jiácl;nímž zvítězila. i ', Á 'šelma si byla vědoma své porážky, dala to najevo tím, že zavřelajxi. Ale..žena — byla-li jí vůbec ■— nespokojila se i^^Jv^zsp/ircL. Neměla smyslu pro velkomyslriosť. Chtěla, aby přemožený protivník yiděJLkdo, ho pokořily a aby tedy otevřel oči a spatřil ji. I rpzgprruj^be^^..... ] ^v.kadvanáctknofl^ obejjíriEg ící ; těsně její kr^ .................J nadál, prostrčila ruku odvážně mříží.klece.a uhodila .šelmu. i rukavicí do čenichu. Pardál udělal jen jediný pohyb — | ale j aký í — zařval, rozevřel bleskurychle tlamu a chňapl... 1 Kolem zazněl výkřik zděšení. Domnívali jsme se, že | dravec rozdrtil ženě ruku, ale jeho obětí se stala pouze | rukavička, již Šelma pozřela. VydráŽděné zvíře se rozběs- f| ;{* nilo, běhalo po kleci, řvalo, cenilo tesáky; široce roze- J vřené oči zlověstně svítily a chřípí zasaženého Čenichu | se chvělo. Však to také byla neslýchaná smělost potupit^. ;j ^ takto^pánajayanských džunglí! • :| „Sílená!" vyknkTmuž a chopil se něžně krásné ruky, í jež unikla jen o vlas strašlivému zmrzačení. ■ Však víte, jak se někdy vzkřikne: ^Šílená!" — on tak | rovněž vzkřikl, ale co všechno zaznělo z tohoto jediného | ^slova. Nato se sklonil a políbil téměř zbožně její štíhlé, |j ^ ladně formované prsty. , (jy ;|| Jak ted pdyrá^Jyäí^^—.....—rí| který stál skoro vedle nás, - měl jsem možnost, spatřit její------------ oči — ach, v životě jsem neviděl a juž^také ..... :% CktágnějILa^Kama ty oči, jež. fascinovaly šelmu. ■; a byly nyní samy fascinovány mužem, c^^droiiejmjrné ^íá-ááí?511^ v i?jiphž fasetóc^^ Jbíěja^y nichž sevšak přesto, jak se na něj dívaly, zrcad- á. lilo svrchované zbožňování nejoddanější lásky. | Tyto oči mluvily nejen o básni, ale byly samy dokonalá 4 báseň. Muž nepřestal tisknout dlaň, jež ucítila zřejmě J HO Í horký dech dravcův, přitiskl si ji na srdce a odváděl ženu poněkud stranou od klece, nedbaje hlasitých poznámek nakupených diváků, rozrušených dosud nebezpečím, jemuž se neznámá tak lehkomyslně vystavila. Nato prošli zástupem, minuli i nás, doktora a mne, hledíce si stále do očí, přivinuti těsně k sobě, jako by se chtěli vzájemně prostoupit, jako by chtěli splynout v jedno tělo, jako by on chtěl zaniknout v ní a ona zase v něm. Odcházeli zvolna dlouhým stromořadím zahrady, a kdo je viděl, jak kráčí takto vedle sebe, nemohl se ubránit dojmu, že jsou to jakési vyšší bytosti, jež si ani neuvědomují, že kráčí po zemi, a berou se světem zahaleni v oblacích jako Homérovi v Nesmrtelní! Něco takového nevidí člověk v Paříži denně a proto jsme stáli, dívajíce se za touto pozoruhodnou dvojicí, zvláště za ženou, vlekoucí za sebou v prachu aleje černou jj vlečku jako pávice, pyšná na své peří. BykTnane věru" pěkná podívaná, když se tak vzdalo* vali ruku v ruce v záři poledního slunce, v láskyplné , •něze, měnící bezmála dvě bytosti v jednu... Ú vchodu do * zahrady čekal na ně okázalý kočár, svítící lakovou kůží a kováním postroje. Nasedli do něho a ve chvilce zmizeli nám z očí. , ,Zapomínají na okolní svět!'' podotkl jsem k doktorovi, jenž pochopil mou myšlenku. _ „Ach, ti se tak o něj starají!" odvětil kousavě, „Nevidí nikoho než sebe, a co nejhoršího, jdou mimo svého bývalého doktora a ani si ho nevšimou." „Jak, doktore, vy jste je léčil, vy je znáte?" zvolal jsem. „To mi tedy alespoň řeknete, kdo to je." Lékař si dal s odpovědí načas, aby zvýšil dojem, neboť byl lišák, ten můj doktůrek!, „Tak abyste věděl, je to Filemon a Baucis," řekl struč^/ ně, „Jste spokojen?" „K ďasu!" vybuchl jsem, „Filemon a Baucís v pyšném ni vydání a ani s troškou antiky! Ale vážně, doktore, jak se opravdu jmenuj í ? " , Jakžel" odpověděl doktor, „což jste ve vaší společnosti, kam já nikdy nepřijdu, neslyšel jakživ hovořit 0 hraběti a hraběnce Ser Ion de Savigny jako o příkladně vzorném manželství? Ti^Lya ^^^iis,ajrjp^„„4ás^0ky kohokoliv. Vzpomínám siř že jsem viděl ve Stockholmu kolébku KarlaJJj£II.; vypadala jako^oňský žlab, byla natřena křiklavě červenou barvou a nevzbuzp-/ vala valně důvěru. A přece z -nkvyšel ..takový bouřlivák! ^ Na dně každé kolébky je prohlubeň — kaliště, a už proto je třeba vyměňovat několikrát denně pleny; a to se nezdá valně poetické těm, kdož věří v poezii, když dítě kolébce již odrostlo." A doktor, aby jaksi podpořil své axióma, udeřil se při těchto slovech do stehna rukavicí z daňčí kůže, kterou držel za prostřední prst; rukavice pleskla tak silně, že každý člověk s náležitě vyvinutým sluchem byl by ihned postřehl, že tento obstarožní vašnosta má ve svaleclv ještě pořádnou sílu. " " """" ' . Vyčkával, ozvu-li se proti jeho úvaze. Když znamenal, že mlčím, pokračoval: - „Ostatně jako všichni staří vojáci, kteří mají rádi do- 116 konce i cizí děti, náš Píchniho byl do své maličké doslova zblázněn. Na tom není pranic divného. Neboť má-li děti již starší muž, miluje je více, než by je miloval jako mladý, neboť ješitnost, jež zdvojnásobuje vše, zdvojnásobí i cit otcovský. Všichni staří kocouři, které jsem znal za svého života, jestliže^se zmph^op^žděně na děcko, přímo své- ^ ho potom^žBó.žnovali,- a' byli. na něj směšně hrcli, jako J kdyby bůhvíco dqkázali. Přesvědčení, že jsou jeŠtě mladí, stouplo jim do hlavy, i když si z nich příroda ztropila menší žert. Neznám věru opojnějšího Štěstí a pošetilejší pýchy nad tu, již dávají najevo obstarožní tatíci, když se jim místo jednoho děcka narodí hned dvě! Stassinovi řečenému Píchniho nebylo dopřáno otcovské pýchy z dvojčat; lze však klidně říci, že by se byly z toho jeho jednoho dítěte mohly udělat docela dobře dvě. Jeho dcerka — však jste ji právě viděl a můžete posoudit, zda splnila očekávání — bylo dítě opravdu zdatné a krásné. První starostí našeho mistra šermu bylo najít pro ni vhodného kmotra mezi všemi těmi šlechtici, kteří navštěvovali pravidelně jeho šermířskou školu. I vybral si z nich hraběte d'Avice, nejstaršího a nejzdatnějšího ze svých žáků, tak trochu darmošlapa, který sám za emigrace dělal učitele šermu v Londýně, kde bral za hodinu několik guineí. Hrabě d'Avice de Sortôville-en-Beaumont, ještě před re--volucí rytíř Řádu svatého Ludvíka a kapitán dragounů — bezmála už sedmdesátník nebo snad ještě starší —-překonával v šermu všechny, a to i mnohem mladší Stassinovy žáky, a rozdával jim rány, samé nádherné trumfy, takže udělali proti němu sotva někdy Štych, jak se tomu odborně říkalo. Hrabě byl starý šprýmař a liboval si často v drsných žertech. Tak například zahříval s* oblibou čepel svého neretu nad plamenem svíčky, a když jej zkalil, fleret ztvrdl, a zasáhl-li vás, neprohnul se a zlomil hrudní kost nebo žebro— a tomuto podařenému žertíku říkal ,uličnické seky'. Stassina si nesmírně vážil 117 a tykal mu. ,Dcera takového člověka, jako jsi ty/ radil mu, ,může se jmenovat jedině jako meč hrdiny. Nazveme ji Haute-Qaireľ A tak byla také pokřtěna. V...ský farář se sice poněkud mračil nad tímto nezvyklým jménem, jaké.-křtitelnicerjjeho kostela jejtě>nikdy,, neslyšela. Ale protože byl kmotrem hrabě ď'Ävice, který měl, má a bude mít stále přes veŠkeren povyk pokrokářů .pevné styky mezí šlechtou a duchovenstvem, a^poněvadž se kromě toho vyskytuje v římském kalendáři světice jménem Claire — Klára, dostalo děcko jméno Olivierova meče, aniž se městečko V. nad tím nějak zvlášť pohoršilo. Toto jméno — zdálo se — předurčovalo osud, Stassin, který miloval své šermířské umění skoro touž náruživou láskou jako svou dcerku, rozhodl se, že ji v něm vycvičí a zanechá jí své nadání jako věno. Smutné, nevalné věno! Chudá, hubená výbava za dnešních mravů, jaké starý mistr kordu nemohl arci předvídat! Sotvaže se holčička udržela na nohou, začal ji zasvěcovat do šermířského umění, a protože maličká byla statná jako kluk a měla klouby a šlachy jakoby z jemné oceli, sílila a rostla tak zdárně, žě v desíti letech vypadala jako patnáctiletá, ä pokud šlo o její šermířské umění, (držela se statečně proti otci ■'i proti nej lepším sekáčům z města i okolíji.. Daleko široko "mluvilo se o malé Hauteclaire Stassinové a později o slečně Stassinové. Jak asi tušíte, největší zájem o ni mely urozené slečinky, do jejichž společnosti neměla přístup, třebas, se její otec stýkal důvěrně s otci jejich. Vzbuzovala U nich neuvěřitelnou nebo spíše velmi pochopitelnou zvědavost, smíšenou s nevolí a závistí. Jejich otcové a. bratři hovořili před nimi s obdivem i údivem o ní, a nebyl proto div, že si přály spatřit^bLízk^toho ženského ^fcval^ojinho, jehož krása i šermířské uměnlTjak se vše-^ obecně tvrdiloTbyly něco jedinečného. Viděly jí však jen' zdaleka as odstupem. Tehdy jsem byl ve V. usedlý teprve krátce, ale nebylo dne, abych se nestal svědkem této ne-. 118 utuchající zvědavosti. Stassin, který sloužil za Císařství u husarů a vydělával hodinami šermu pěkné peníze, dovolil si koupit jezdeckého koně a naučil na něm svou dcerku jezdit. A protože také cvičil mladé koně stálých návštěvníků své Školy, projížděl se často koňmo s Hauteclaire po dalekém i blízkém okolí města. Setkal jsem se s nimi nejednou, když jsem se vracel od svých nemocných, a musím přiznat, že jsem se ani v nejmenším nedivil vášnivému a živelnému zájmu, jež projevovaly místní urozené dívky a mladé dámy o toto ztepilé a předčasně vyspělé děvče. Tenkrát se šlechtické rodiny vzájemně hojně navštěvovaly, a tu jsem také velmi často potkával jejich kočáry. Nedovedete si představit, milý pane, s jakou skoro až hloupou zvědavostí se vykláněly slečinky z oken ekvipáží, jak vykulovaly doslova oči, jestliže se objevila třebas jen v dálce Hauteclaire Stassinová, jedoucí klusem nebo cvalem těsně po boku svého otce. Ale jejich úsilí bylo většinou marné, neboť když jsem přišel nazítří vykonat obvyklou ranní návštěvu u jejich ctihodných matek, slyšel jsem vždy jen slova zklamání a lítosti. Spatřily totiž pouze dívčinu postavu, jež byla pro jezdecký oblek přímo stvořena a v němž se báječně vyjímala, jak můžete sám posoudit, když jste ji před chvíli viděl. Ale pres obličej měla vždyýmodrý, dosti hustý závoje Slečnu Stassinovou znali jedině muži, kteří se učili u nich šermovat. Celý den s ŕleretem v ruce a se šermířskou kuklou na obličeji, kterou málokdy odkládala, prodlévala většinu dne v cvičebně svého otce, který — jak stárl — pozbýval pružnosti, takže musila často udílet lekce místo něho. Na ulici se objevovala zřídkakdy — a dámy ze společnosti mohly ji vídat jen tam nebo v neděli také v kostele na mši. Ale ať v-kostele, nebo na ulici, její tvář byla skotp stejně zahalena jako v šermírně. Krajkoví jejího černého závoje bylo snad ještě temnější a hustší než mřížka cvičné ochranné masky. Byla v tom afektovanost, jak se skrývala "9 a ukazovala? Chtěla tím vzbudit zvědavost..^zájem?.,V Chtěla z toho těžit?... Snad ano, ale k3o to ví? Kdo to může tvrdit? Což~hebyla povaha této dívky, jež střídala závoj s kuklou, ještě neproniknutelnější než její obličej? ■ Jedině budoucnost mohla dát jasnou odpověď. Je samozřejmé, vážený a milý, že pominu všechny zbytečné podrobnosti, abych nebyl rozvláčný a nudný, a přejdu rychle k okamžiku, kdy se opravdu začíná vlastní příběh. Slečně Hauteclaire bylo asi sedmnáct let. Někdejší „ krasavec Stassin alias Píchniho změnil se v dobromyslného ľ staříka, ovdověl a byl morálně ubií červencovou revolucí,' která zahnala truchlící šlechtu do jejích zámků a vyprázd-nijajeho šermířskou^Škplu. Marně se snažil vzdorovat pakostnici, kteří si nedělala pranic z jeho zlostného podupávání, a tak směřoval rychlým krokem ke hřbitovním vratům. Lékaři, který rozpoznal jeho nemoc, bylo to jasné,.. Nebylo věru sebemenší pochyby. Nedával jsem mu dlouhý život, A tec? jsem u tohol Jednoho dne přivedl hrabě de Taillebois a rytíř de Mesnilgrand do jeho školy mladého muže, který pocházel 2 kraje, byl však vychován v cizině, odkud se vrátil před časem na zámek svého nedávno zemřelého otce. Byl to hrabě Serlon de Savigny, nastávající (jak se říkalo ve V. v maloměstské mluvě) slečny Delfíny de Cantor. Hrabě de Savigny byl rozhodně z nejskvělejších a nejvýbojnějších mladých kavalírů svá-í^cloby, doby mladých lidí, kteří se hrnuli dó všeho, neboť x (i ve V. štejlŕiFjal^všuTJg zatuchlé společ- nosti byla opravdová mládež. Dnes už tomu tak není. Mladý hrabě slyšel mnoho vyprávět o proslulé Hauteclaire Stassinová, i chtěl spatřit tento zázrak. jShledaiji^aJsuúi. ^ opravdu byj^^ S svůdná a žádoucí v kalhotách Z-p^eteného hedvábí, v nichž j sě nádherně uplatňovaly její,tvary velletrijské Pallady, ! a. v černém marokénovém Živůtku^jenž svíral s jemným 1 šustěnímj^evný a pružný pásT^^HaKový, jakého docilují . \ * :- 120 f" / čerkésky u svých dcerek tím, že jim stáhnou pás pruhem (^kůže, který jim ponechají, dokud j ej tělo: — j ak. roste — samo •nértfzjrhňe. Hauteclaire^ Stassinová byla vážná jako Jgbru^a^Mladý Serlbn ji pozoroval, kdvž dávala lekce, a pak ji^^ hrabě | nebyl Ťankrédem situace. Slečna Stassinová pq několika, , výpadech prohnula jako sr£^ ' protivníka, aniž^sama byla jen jednou zasažena. ____ -f '~7,yäm" se nelze,,slečno,' ubránit," prohodil velmi roz- 'S tomile.— Byla y tcmj^štba?_u ( Boé>^a^j^o^ěeT^e Ať je tomu jakkoli, faktenTje, že od té "doby přichlzel hrabě de Savigny den co den do školy Píchniho na hodiny šermu; vždyť jeho zámek byl vzdálen jen několik mil, které urazil za chvíli koňmo nebo kočárem. Ač se v tomto maloměstském klepařském hnízdě starali zlí jazykové o každou maličkost, již dokázali vždy nafouknout, nechali tentokrát Savignyho na pokoji, neboť láska a záliba v Šermu vysvětlovala vše. Bylo to přece městečko s nejlepší rváčskou pověstí! Ostatně hrabě se nikomu nesvěřoval. Přicházel na hodiny, když už bylo po hromadném vyučování a kdy škola už byla prázdná. Mladý Savigny nebyl mělká povaha, nepostrádal určité hloubky a ušlechtilosti... Co se tehdy dálo — dálo-li se vůbec něco — mezi ním a Hauteclaire, nikdo nevěděl a neměl ani zdání. Jeho sňatek se slečnou Delfínou de Cantor, dohodnuty už několik let mezi oběma rodinami, pokročil v přípravách tak daleko, že nebylo možno od něho ustoupit; i slavil se tedy Čtvrt roku po návratu hraběte dé Savigny. Tím mu byla dána příležitost žít po celý měsíc ve V, v blízkosti své snoubenky, u níž trávil pravidelně všechny dny, od které však odcházel večer co večer (a to stejně pravidelně) na hodiny šermu... jako kdekdo, Í slečna Stassinová uslyšela ve v...ském kostele ohlášky sňatku hraběte de Savigny se slečnou 131 de Cantor, ale nic neprozradilo v jejím chování (podle výrazu tváře nedalo se soudit, neboť měla jako obvykle hustý závoj), že by ji tyto ohlášky nějak mimořádně zajímaly, Že by byla jimi nějak dotčena. Je arci pravda, že nikoho z přítomných nenapadlo, aby ji zvlášť pozoroval. Otázka možného poměru mezi hrabětem a krásnou šermířkou se ještě nevynořila, a proto nebyli také pozorovatelé. Po okázalé svatbě odstěhovala se hraběnka ve vší tichosti na zámek svého manžela, který však přesto zůstal věren svému zvyku a dojížděl skoro denně do města. Ostatně mnoho okolních šlechticů počínalo si podobně. Čas plynul a starý Píchniho se rozžehnal se světem. Škola, která byla nějaký čas zavřena, byla zase otevřena. Slečna Hauteclaire oznámila veřejnosti, že povede dále šermírnu po svém otci a bude sama udílet lekce. Smrtí starého Stassina žáků nejen neubylo, ale bylo jich dokonce více než dřivé. To víte, muži jsou šma-hem stejní I Každá zvláštnost, již dá najevo muž vůči muži, / je jirnz míryjgrotw^ šustí sukné- v rmTjšôu po ní přímo posedlí. Žena, která dělá to, co přísluší dělat jedině muži, a třebas to nedělala zdaleka tak dobře, bude mít ve Francii před mužem vždy nemalou výhodu. Ale slečna Stassinová provozovala své umění mnohem lip než kdekterý muž, předčila dokonce i svého otce, který byl přece uznávaným mistrem svého oboru. Jako učitelka byla prostě jedinečná a jako Žermířka přímo nádherná. Její zásahy byly_ přesné, její seky nezadržitelné — byly to údery, jimž se naučí jedině ten, kdo má v sobě takzvanou božskou jiskru. Se šermem je tomu jako například s hrou na housle; tisíce lidí dovede na ně hrát, ale jéri nemnozí ovládnou nástroj a smyčec tak dokonale, aby vynikli nad průměr a stali se skutečnými virtuózy. Tenkrát jsem se také trochu oháněl kprdem jako většina lidí kolem mne. A jako amatér musím přiznat, Že mě některými svými fintami uváděla doslova v nadšení. Její přechod z kvarty do terce bylo něco jedinečného, hotová eskamotáž. A zásah, který jste od ní dostal, byl prudký jak rána kulí. Ať byl soupeř v kryti sebezdatnější, máchl vždy jen do prázdna; a byť ho i předem upozornila, že přejde do útoku, zasáhla ho pokaždé s jistotou do ramene nebo do prsou. Dostal zásah, ať dělal co dělal. A při tom mnohdy ocel o sebe ani nezavadila! Byl jsem svědkem, jak docela dobří šermíři byli úplně bez sebe z tohoto zásahu, o němž tvrdili, že zavání čáry, a byli by ze samé zlosti málem spolkli vlastní ŕleret. Kdyby nebylo šlo o ženu, byli by se s ní pro ten výpad zle poškorpili. Muži by byl vynesl alespoň dvacet soubojů. Ostatně kromě toho úžasného talentu, jenž se sice málo hodil pro ženu, ale vynášel na slušné živobytí, byla tato celkem chudá, ale pozoruhodná dívka zajímavá také * tím, ;Ě"ě~Tíě"tě'šÍl^ neměla jiný zdroj příjmů kromě ze svého fleretu a přicházela do styku s mladými muži z místních zámožných rodin, mezi nimiž bylo velmi mnoho větroplachů a hejsků. Ať už v souvislosti s hrabětem de Savigny nebo s kýnikolij jíným, na její čisté jméno nepadl sebemenší stín... ,Zdá se, že je to přece jen slušné děvče/ říkaly dámy ze společnosti —jako by mluvily o herečce. A i já, když jsem se vám už o sobě zmínil, jenž si lichotím, že znám lidí, měl jsem o počestnosti Hauteclaire totéž mínění jako \ celé město. Zavítal jsem, několikrát před sňatkem i po sňaj3^ij...panai_de Savigny do šermířské školy a pokaždé / jsem se^ věnující se jedině^,* svému ná^ říci, Že si počínala yeími_ušjecM í dého úctu už tím, že ať šlo o kohokoliv, nechovala,,.se 1. knjypjofl^^ tváři, v níž nebyl ještě onen vášnivý ^r^^s^k^ j i aasuj al, n^račií se. zármutejLam ^An^.,..^terá by dávala alespoň .zdalgkaJ^t, _že dojde -/ ; 1.22 123 k nečekané, překvapující události^ která y klidném aza-tuchlém ovzduší^ verikovskéh^jněs^^zapůsobila^ jako__ Nuže, jednoho krásného dne slečna Hauteclaire Stassí-nová náhle zmizela! Kam se poděla, kam odešla?... Nikde nevěděl Ale zmizela opravdu, jako by se do země propadla! Zprvu to byl jen výkřik, po němž se rozhostilo ticho, ale toto ticho netrvalo dlouho. Jazyky se daly pohotově do práce. Jazyky dlouho nadržené — jako voda ve stavidle, z něhož se vyřítí, otevřeme-li propust, a roztočí prudce mlýnské kolo — jaly se vášnivě klepařit a šuškat o tomto náhlém, neuvěřitelném a záhadném zmizení, pro něž nebylo nejmenšího vysvětlení, neboť slečna Hauteclaire se ztratila beze slova, aniž komu co řekla nebo naznačila. Zmizela, jako se zmizí, když se chce zmizet na-. dobro — to jest nenechat po sobě nic, pranic, co by mohlo vysvětlit zmizení. Ztratila se co nejdůkladněji. Neudělala ,.to, čemu. říkáme díra. do ..měsíce, .neboť .nezanechala po■ / sobě. dluhy ani cos podobného;, udělala vsak to, co bylo možno velmi vhodně nazvat děj^^p^y^ttu/Vítr vál, ale ona nikde.|MIýnské kolo jazyků, ač se točilo naprázdno, netočilo se. o nic pomaleji a začalo zle rozmílat její pověst, která byla dosud vždy bezúhonná. VzaJxJi^o^r4dla a vstrčjiy -pod-4upu,.prohazovaly ji^sl^m,,^. ^pročesávaly huš^m^řebenemí Jak a s kým odlila ta pyšná a ctnostná slečinka?.... Kdo ji unesl? Všichni byli přesvědčeni, že byla unesena... Marné dohady, odnikud odpověď! To by dokázalo pobláznit a přivést z míry větší město, než bylo to hnízdo V., které už také začínalo zuřit samou zlostí. Však bylo také důvodů víc než dost, aby zuřili, aby se durdili. Vždyť ani dobře neprokoukli tu, jež jim zmizela. Domnívali se, že ji znají, a zatím se ukázalo, že tomu tak není, neboť v životě je nenapadlo, že by byla schopna takto se ztratit. Byli o ní přesvědčeni, že zůstane mezi nimi a že se snad také provdá jako všechny zdejší dívky, uzavřené na Šachovnici" venkovského města jako koně v mezipalubí — a ona zatím tohle! Konečně se čertili také proto, že zmizení slečny Stassinové, která byla pro ně už jen ^t a S t a s s i n o v 0, znamenalo také konec šermířské Školy proslulé daleko široko, jež byla chloubou, ozdobou. ^ a "pozoruhodností města, jeho reklammm ^ renílY-e;..y.ěži. Achl Jak kruté byly všechny tyhle ztráty! Kolik důvodů v jediném, aby na památku této bezúhonné dívky nakydali hromadu nej různějších více nebo. méně. špinavých^dohadů. Však se také činili!... Kromě několika starých 'zemanů, mužů rytířského ducha, kteří ji znali — stejně jako její kmotr, hrabě d'Avice — ještě jako dítě a nenechali se hned tak něčím vyrušit z klidu a přivést z rovnováhy, posuzovali celý případ celkem střízlivě, chápali jej docela prostě|Odešla, protože se rozhodla \ obout se do něčeho lepšího, než byly šermířské střevíce^ Ti však také byli jediní, kdož ji posuzovali shovívavě a byli na její straně. Jinak Hauteclaire Stassinová urazila svým.. náhlým_zmizen^ nejvíce na ní arci nevrazili mladí muži, kteří jí nemohlTpřijít na jméno/ne- ) boť je mrzelo, že nezmizela s některým z nich^ A ještě dlouho jim to vrtalo hlavou, ještě dlouho je to trápilo a soužilo, s kým vlastně odešla... Velmi mnoho v,..ských mladíků odjíždělo v zimě na měsíc nebo na dva do Paříže, a dva nebo tři z nich po návratu ujišťovali, že ji tam viděli a poznali — v divadle —, jak se projíždí na koni na Champs-Élysées — ve společnosti nebo sama -— ale tak zcela jisti si tím nebyli, přísahat na to nemohli. Snad to byla ona, ale snad také ne. Zájem však trval dále. Nemohli se přimět, aby zapomněli na děvče, jemuž se všichni obdivovali a jež svým zmizením uvrhla ve smutek jejich město, které za svou Šermířskou pověst vděčilo jen a jen jí. Ona byla jeho dobrou vílou, jeho zářícím paprskem. Když teď paprsek zhasl, jinými slovy řečeno, když proslulá Hauteclaire zmizela, městečko V. 124 125 upadlo v nudu a šeď života, jež bývá údělem všech městeček, v nichž není středisko místního života, kde by se sbíhaly a soustředily záliby a zájmy místních lidí. Láska k šermu ochabla. Na město V., žijící donedávna bojovnou náladou své mládeže, doléhala zádumčivost. Mladí páni, pokud bydleli na svých zámcích a navštěvovali denně šermírnu, zaměnili-fleret puškou. Začali chodit na lov, pobývali na svých pozemcích a v revírech a do města přicházeli zřídkakdy. Hrabě de Savigny nedělal výjimku; objevoval se ve V. stále řidčeji, a setkal-li jsem se s ním někdy, bylo to u rodičů jeho ženy, jejichž lékařem jsem byl. V té době jsem netušil arci ani zdaleka, Že snad je něco mezi ním a Hauteclaire, a neměl jsem proto sebemenší důvod, abych s ním hovořil o jejím náhlém zmizení, nad nímž se.juž_zvolmj^Čajo_^ ^znavených, jazyků. On se mnou také jakživ nemluvil o Hauteclaire a o době, kdy jsme se u ní setkávali; neučinil nikdy ani nejnevinnější narážku na ony časy." ,,Už vás slyším, jak na to jdete v dřevácích od lesa," řekl jsem doktorovi, uživ rčení kraje, o němž mi vykládala odkud i já pocházím. „Ten ji tedy unesl!" i}„Jen strpeníI" chlácholil mě lékař. „Bylo to, mnohem horší. Nikdy byste neuhádl,..jak to vlastně"ByloV,' "" ~ Na Venkově "není únos nic sriädn'élioV'neboť by se tam těžko udržel v tajnosti; a pak se hrabě od svého sňatku nehnul ani na krok nikam ze zámku de Savigny. Žil tam, což bylo známo daleko široko v okolí, v manželské pohodě, podobající se líbánkám prodlouženým na neurčito — a jak už bývá na venkově zvykem, že se tam lidé rádi všeho dovolávají a na vše poukazují, byl Savigny uváděn jako vzor dokonalého manžela, jakých je dnes už poskrovnu, takže by ho prý měli spálit na prášek (povedené venkovské rčení) a ten dát potom užívat ostatním na špičce nože. Bůh ví, jak dlouho bych se byl i já nechal vodit za nos touto reputací hraběte, kdyby mě nebyli kteréhosi dne — tak asi za rok od tajemného zmizení Hauteclaire Stassinové — povolali velmi naléhavě na Savigny k nemocné zámecké paní. Vydal jsem se samozřejmě ihned na cestu, a když jsem tam přibyl, byljsern, uveden^rovnou k^ velmi chorá podivuhodnou, komplikovanou nemoci, která byla o to' žákeřn^ější, žejse^m jj&^Hraběnka byla dámn"zeljstaxého„v^dání^znay^ná-a elegantní, distingovaná a povýimájidížbledosjt a křeh-kojsťjako„by„lík stav..JJmírä^ sper mne das, ač^ jsem dokonalý plebejec a třeba v tom bylo pramálo filosofie, musel jsem chtě nechtě připustit, že je v tom cosi krásného. Hraběnka ležela na lůžku v pokoji, jenž byl jakousi hovornou. Místnost s černými stropními trámci a bílými stěnami byla velmi vysoká a prostorná, plná vzácných starožitností, jež činily čest vkusu příslušníků rodu de Savigny. Rozlehlý pokoj byl osvětlen jen jedinou lampou, jejíž světlo, tlumené zeleným stínid-lem — což působilo dost tajemně —, dopadalo na hra-běnčiny tváře, planoucí horečkou. Její nemoc trvala už několik dní, a Savigny, aby ji mohl lépe ošetřovat, dal postavit v hovorně vedle lůžka milované choti přenosné lehátko. Teprve když horečka přes veškeru jeho péči nepominula, ba naopak ještě stoupla, rozhodl se mě povolat. Stál tam obrácen zády ke krbu, se starostlivým, neklidným výrazem, takže jsem byl opravdu přesvědčen, že miluje upřímně svou manželku a že se strachuje o její Život. Avšak neklid, který se zračil v jeho obličeji, nevzbuzovala starost o nemocnou, ale o někoho jiného, o jehož přítomnosti na zámku de Savigny jsem neměl do té chvíle arci sebemenší potuchy. A ten někdo jiný byla Hauteclaire Stassinová!" „Hrome! To byla ale odvaha 1" neubránil jsem se poznámce. 126 127 E- ť.- „To bych prosili Však jsem tím byl přiveden naprosto ' z rovnováhy. Myslil jsem, že se mi to jen zdá, Hraběnka j požádala svého manžela, aby zazvonil na její komornou, \ které poručila krátce před mým příchodem připravit ;| lektvar, jejž jsem jí kdysi předepsal proti případné horeč- i ce. — Za několik vteřin otevřely se dveře. .Co ie s mým lékem. Eulálie?' zepiala„selnetrpjHy^ hraběnka úsečné. ~ ,mhq nesufjpjL^-----------1 .mi_zdáíWmý.;„. a. .sotva.....jsem..si.„ta,uvědomil, .už. jsem... . spatřil Hauteclaire. Stassinovou, jaJL§£.vvnpřila .ze.stínu, " v němž' se stápěío pozadí pokoje, a kráčela ve světle, jež -a vrhala lampa v širokém okruhu kolem lůžka.,Ans^bylíL-.-......A to. skutečně Hauteclaire Stassinová a.,„nesla,..v,.-krásných \ T\ň^'^^^f-B^^^^ĚĚ^iX^^^^^^^°\ Dech se ve mně zatajil;. nec^ěJJ&engLSdm^ í a byl jsem úžasem až zkoprněLý..- A to je co říci, neboť i mě hneď tak něco nepřekvapí .(Eulálie li.. Naštěstí hraběn- 1 ka pronesla toto jméno tónem tak přirozeným a samo- ! zřejmým, že mi to řeklo vše a zapůsobilo na mne jako i úder ledovým kladivem, který mi vrátil rázem nejen chladnou rozvahu, již jsem na chvíli pozbyl, ale také pasivní postoj lékaře a pozorovatele. ZM^U^dm^^MkE^Ulk^ a..,komorná hraběnky.de.SavignyJ.,... Jejíproměna . ~jkh...... kud. se ovšem.může taková žena. vjäheapr.oměmt..r.-.byla dokonalá. Měla prostý šat místních děvčat a účes ve tva- ! ru. pníky s dlouhými, natočenými kadeřemi, spadajícími... : ,-podél tváří — byly to takové kadeře, o kterých tenkrát ■ kazatelé mluvili jako o hadech, aby je zošklivili hezkým J. •Csplěvčatům — brojili však proti nim marně. — Hauteclaire.. j. bykjkrásnájjfj^ oči dodávaly j í výraz uctivosti, j ak to vyžadovalo povolání komornéľ Inu, ty ženské zmije dovedou se přímo.dábel-..... sky přetvařovat, mají-li naději, třeba jen skromnou, že budou mít z toho prospěch... Zatím jsem se už nadobro vzpamatoval ze svého překvapení a hryzl se do jazyku, jen abych neudělal nějakou všetečnou poznámku. Ale nemohl jsem si přece jen odpustit, abych nedal tomu smělému děvčeti najevo, že jsem ji poznal A tak, zatímco se hraběnka dívala do koflíku, z něhož popíjela lék, zahleděl jsem se tak upřeně do očí nepravé komorné, že jsem se do nich až zabodával. Ale její oči — v té chvíli iakobv lani — bylj; odolnejší jnež. 0& pardála, kterého, jak jste *' 1 viděl, přinutíTaTaby je^opflľJWennula ani brvou.Koliko ' její ruce, v nichž držela podnos, se téměř neznatelně za-chyěly^Hraběnka pila velmi pomalu, a když dopila, poručila zase tak stroze: ,Tu máte, odneste toľ — AHaute-claire-Euláíie se obrátila pohybem, podle něhož bych jf^ byl neomylně poznal mezi tisíci děvčaty, [přistoupila k lůžku a odešla s podnosem. Dívaje se na'Hauteclaire, nevěnoval jsem chvílí pozornost hraběti de Savigny, což bylo částečně úmyslné, neboť jsem si uvědomoval, jak by naň v tomto okamžiku můj pohled asi působil. Když jsem se však odhodlal na něj podívat, spatřil jsem, jak lpí na mně přímo strnulým pohledem, jehož výraz strašlivé úzkosti se zvolna změnil ve výraz úlevy. Viděl, že jsem.viděl^aje také viděl, že jsem nechtěl"vlítéfníc z toho, co jsem v i dě ľ, ä" oddechl si.Bylsi jist mým' naprostým mlčením, jež si pravděpodobně vysvětloval (což mi bylo naprosto jedno!) zájmem lékaře, který by snad nerad pozbyl pacienta, jako byl on; ve skutečnosti mě však k mlčenlivosti nabádal toliko zájem pozorovatele, který nechtěl, aby byly před ním zavřeny dveře domu, -•" kde bylo možno sledovat věci, o jakých neměl nikdo ani tuchy. I vrátil jsem se domů s prstem na rtech, pevně rozhodnut neprozradit nikomu byť jen slůvkem šeptem proneseným, kam se poděla krásná šermířka Hauteclaire Stassinová. Och, těch radostí pozorovatele! Těch požitků z nezaujatého, jedinečného pozorovaní, jež jsem ce- 128 nil nad všechny ostatní a jichž jsem si teď mohl dopřát dosyta v tomto koutu kraje, v tomto starém zámku, kam jsem jako lékař měl kdykoli přístup... Když jsem odcházel, řekl mi Savigny, šťasten, že může být bez obav: ,Budte, doktore, tak hodný a chodte k nám alespoň prozatím denně/ Tak se mi tedy naskytla možnost studovat ihned a přímo na místě podivnou nemoc hraběn-činú a celou záhadu kolem ní i kolem celého případu, jenž by se byl jistě každému, komu bych byl o něm vypravoval, zdál nemožný. Hned od první chvíle, kdy jsem se setkal na zámku s Hauteclaire, vzniklo ve mně neurčité podezření, jež ponoukalo mou zvědavost a touhu, přijít tomu všemu na kloub. I začal jsem uvažovat o všech okolnostech; a úvaha, jak známo, je pro vědce, a zvláště pro lékaře, tak něco jako pro slepce hůl. Uvažuje o případu z toho i z onoho hlediska, tápe sem a tam, až se dotápe konečně pravdy... Jak dlouho už trvala tato situace?... Datuje se od zmizení Hauteclaire?... Je tomu tedy více než rok, co je Hauteclaire komornou u hraběnky? Jak je možné, že nikdo kromě mne nespatřil to, co jsem spatřil já tak snadno a rychle, sotvaže jsem byl povolán na zámek k nemocné?... Všechny tyto otázky vsedly se mnou na koně a provázely mě na zpáteční cestě do V. A než jsem dojel domů, přidružily se další, takže jsem měl o čem přemýšlet. Hrabě a hraběnka de Savigny, o nichž se mělo všeobecně za to, že jsou do sebe přímo vášnivě zamilováni, žili dosti odloučeně od ostatního světa, stranili se většinou společenského života. Ale občas mohla přece jen přijít na zámek návštěva. Konečně je pravda, že přišel-li na návštěvu muž, Hauteclaire se prostě neukázala. A přišla-li některá dáma z V., nemohla ji poznat, neboť Hauteclaire trávila po mnoho let většinu času ve škole svého otce, a jestliže ji přece jen náhodou někdy spatřila, tedy bud jen zdaleka, když jela na koni, nebo ještě-v neděli v kostele na mši, kde však měla vždy přes obličej hustý závoj. Hauteclaire (jak jsem vám už řekl) byla totiž velmi Jirdá^ \ f povaha, jež nesnáší přílišnou^^ setím^i víceTcTm' vetší"poteToč1T^na'ní'upřen. Pokud jde o osrat-ní služebnictvo na zámku, s nímž se byla nucena stýkat a žít pohromadě, byl-li někdo z V., jistě ji neznal; ostatně jsem předpokládal, že byli vesměs odjinud... Tak jsem si tedy cestou k domovu odpovídal na první otázky, jež se mi vyrojily v hlavě; a než jsem sestoupil s koně, měl jsem celou konstrukci předpokladů a domněnek více nebo méně pravděpodobných a přijatelných, jež mohly být vodítkem při dalším postupu. Jednu věc jsem si však nedokázal náležitě vysvětlit; nechápal jsem totiž, jak mohla hraběnka, jež milovala svého manžela a jistě naň žárlila, přijmout do svých služeb komornou, na které mohl každý muž pro její mimořádnou krásu nechat oči. Ale kromě toho, že by v...ské patricijky, přinejmenším tak hrdé jako ženy palatinů Karla Velikého, neT2řn2ustiIy^aví nic na světě (což je krutýr'omyl; zřejmě,nečetly Figaroyu | svatbu!), že by i riejsličnější komorná mohla být jejím i manželům něco-víc než jim nejkrásnějsí komorník y~ řekl jsem si na konec, vyprošťuje nohu ze třmenu, želiřaběnka \ má asi důvod, aby se domnívala, že je milována, a že ten U lišák de Savigny už si věděl rady, jak ji o své lásce pie^f svědčit a rozptýlit všechny možné pochybnosti." ..Hm!" zahučel jsem, nemoha se ubránit, abych ho nepřerušil. „To vše je náramně hezké, milý doktore, ale nezbavuje to celý případ nebezpečnosti." „Jistě- že nel" odpověděl. „Ale což byla-li to právě nebezpečnost tohoto podniku, jež dala k němu podnět?" namítl Torty, velký znalec lidských povah. „Jsou vášně, které probudí v člověku teprve nebezpečí a jež by se bez něho vůbec neprojevily. V XVI. století, ve století tak vášnivém, jak může jen být doba, bylo právě nebezpečí v lásce nej znamenitějším důvodem k projevům lásky. Když jste tehdy odcházel z náručí milenky, vydával jste 130 se v nebezpečí, že ucítíte dýku v zádech; nebo že manžel napustil jedem manželčinu punčochu, aby vás otrávil, až ji budete líbat nebo s ní tropit všelijaké ty pošetilosti. ] . A toto neustálé nebezpečí, místo aby od lásky zrazovalo, naopak k ní nabádalo, žhavilo ji a činilo tím žádoucnější. \ V našich střízlivých, moderních mravech, kdy zákon vy- ] hostil vášeň, je jisté, že paragraf zákoníku, vztahující se na \ manžela, jenž se provinil tím —jak zákon hrubě praví — že,uv,edí souložnici do manželského příbytku', je to ovšem ,r~ nebezpečí náramně sprosté. Ale pro roznesené, duchy je, ) Ľ toto nebezpečí právě pro svou sprostotu tím větší. ^ A Sa- ^ vigny, jenž mu čelí, nalézá snad v úzkostech, jež při i tom pociťuje, dokonalou rozkoš, jež opájí opravdu silné povahy. Hned nazítří, jak si můžete pomyslit/' pokračoval dok- ) tor Torty, „objevil jsem se na zámku už ráno; ale ani toho ' dne, ani ve dnech příštích neshledal jsem nic, co by se j vymykalo obvyklému chodu domácnosti, kde je vše nor- ] mální a v pořádku, nespatřil j sem nic u nemocné, u hrabě- i te, ba ani ne u nepravé Eulálie, která vykonávala svou \ práci tak obratně, jako by byla v ní vyučena a nedělala jakživa nic jiného. Nezpozoroval jsem nic, co by mi pomohlo objasnit tajemství; na něž jsem tak bezděčně narazil. Bylo nade vši pochybnost, že hrabě a Hauteclaire , hrají nejnestoudnější komedii se samozřejmostí dokoná-lých herců a že jsou dohodnuti, jak si budou počínat, aby byli co nejméně nápadní. Ale naproti tomu nebylo už tak '5 jisté — a proto jsem si to chtěl také ověřit — zda se jim ■ '■ podařilo hraběnku opravdu oklamat, a jestliže ano, jak dlouho může tento klam obstát. I soustředil jsem veškeru ; svou pozornost na hraběnku, což mi nebylo nijak zatěžko, neboť byla mou pacientkou a právě pro její nemoc mohl jsem si ji vzít důkladně na mušku a podrobit svému pozorování. Jakis^m.jyárn^^ —'j tělá v... .ská škcháčna, která ze všeho věděla.jen to, že-je..... \ I3a ari§fe^fe^C;že- pouze r-urbžený .člověk ie hoden j ejiho ^ohjedú... Jedinou,,v_t iSy ■třidv-je jejich smysl pro Šlechtictvi... jinak jsou celkem,. víM_mÍLQ j^.njy^ Slečna Delfína de Cantor byla vy-_, chována, 11 benediktinek, kde "se náramně nudila,, neboť n?by}- nátežensky zmožena, akďyž pd nich.odešla, nudila. se zase doma aTHo cíwiíeTlíďy se provdala za hraběte de oavigny, do,nehoz sé zamilovala — nebo si to alespoň na-mlouvala ^Jojiezejisedi^ se. dívka do prvního muže,,kterého,.jí..přivedoj^Byla to bledá paní chabých svalů, ale pevné kostry barvy mléka, v němž jako by plovaly otruby, neboť byla poseta drobnými pihami, jež byly rozhodně temnější než její mírně nazrzlé vlasy. JMyj^mi...podala.^bílou^ruku, proj-^ tkanou žilkami jako modravá perleť, a když jsem sevřel " Mí j^niné,^arástoS^ níhojtayu.bujTíjmalát^ že se na-.... rodila a přišla na svět jediné, proto, aby se stala obětí... ahy.byla„zdeptána ,riQho.u.iird.é-H^uteclair£,..j.ež se před ní tak pokořila, že se stala dokonce její komornou, jenže tomuto dojmu, který jsem si utvořil při prvním pohledu na ni, odporovala brada, vystupující na konci drobného obličeje — brada Fulvie na římských mincích, dodávající této unavené, nepravidelně hezké tvářičce ráznosti — a také umíněně klenuté čelo pod matnými vlasy nepotvrzovalo můj první úsudek, který jsem chtě nechtě změnil. Brada i čelo hraběnky nasvědčovaly tomu, že by Hauteclaire narazila na energický odpor. Ač byl zatím na zámku klid, byl jsem přesvědčen, že situace, jak jsem ji odhadoval, spěje k hroznému výbuchu. A pod tímto zorným úhlem věnoval jsem zvýšenou pozornost té drobné ženě, která nemohla zůstat dlouho hádankou pro ošetřujícího lékaře. Kdo zpovídá tělo, ovládne rychle srdce. Ať byly příčiny nynější hraběnciny nemoci morální nebo nemorální, marně by se svíjela přede mnou v klubko a skrývala "33 ve svém nitru své dohady a myšlenky, nakonec se bude muset s nimi přece jen yytasit. To jsem si říkal; ale věřte mi nebo nevěřte, mamě jsem ji obracel a převracel svými lékařskými chapadly. Fojněkolij^ nemá ani nej menší. tušeru„o_zločinu, Jk..němuž„se„pratLní. | spikl její manžd r jevištěm byl její dům. ByJta.JtCL^...ngd^^ ^E559IPyacího ta žárÍivost?..Čjm to bylo?... Chovala se ke každému s jakousi povznesenou zdrženlivostí a jen její manžel Činil výjimku. S._n.epzayp.u„IL^^ jednala ^áin|ř!erj^J..aJ(?_sly§3ftě.1, Z poučuje ženy, co jsou, nebo spíše, ženy by poučily dábla, kdyby to nevěděl... Hauteclaire, třebas málo koketní, měla ve zvyku, když někomu naslouchala, brát mezi prsty \ a natáčet na ne dlouhé vlasy, kučeravé a rostoucí vzaduJ na krku, jež se vzpouzejí hřebenu a uvolňují z vrkoče,^ z nichž jediný postačí, aby pomátl duši, jak dí bible.^ Věděla velmi dobře, jaké myšlenky tím vzbuzuje! Ale od / chvíle, kdy se z ní stala komorná, nespatřil jsem ani jednou, že by si dovolila tento působivý posunek, pohrávající si s ohněm; nedovolila si jej ani před Savignym. Vím, milý příteli, že jsem příliš odbočil; ale vše, co vám umožní, abyste poznal co nejlépe Hauteclaire Stassi-novou, je pro můj příběh důležité... Toho dne musela přece jen ustat v šití a objevit se přede mnou, neboť hraběnka na ni zazvonila a poručila jí, aby přinesla inkoust a pero, abych mohl napsat předpis. Přišla tak rychle, že neměla ani kdy sundat náprstek s prstu, a jehlu b navlečenou nití zapíchla si do živůtku, v němž byl těsně 143 vedle sebe napíchán větší počet jehel různé velikosti i tloušťky, jejichž ocel mu dodávala symbolické krásy, Však i ocel jehel slušela této c^belské ženě, jež byla stvo-řenajajcp ocel a byla by ve střeHpveku'nosila zarůcen£-^pajncíř^Z^tímco jsem psal, stála přede mnou, podávajíc mi kalamář oním ladným a vláčným pohybem předloktí, jejž si osvojila jedině šermováním. Když jsem dopsal, pozvedl jsem oči a pohlédl na ni pokud možno nenápadně a spatřil, že má po minulé noci znavený výraz, Vtom vstoupil Savigny, který nebyl přítomen, když jsem přijel. Byl zřejmě mnohem unavenější než ona... Rozhovořil se se mnou o nemoci hraběnčině, jež se stále nelepšila. Mluvil jako člověk, který je již netrpělivý, že choroba tak dlouho trvá a že nenastal ještě příznivý obrat. Jeho hlas zněl trpce, popudlivě, ozývala se z něho nedočkavost. Býl nervózní a za řeči chodil ustavičně po pokoji. Díval jsem se naň chladně, neboť jsem tentokrát shledával jeho počínání nevhodné a jeho najgoleonský^^ C^el^lKdybych vyléčil tvou ženu,* řekl jsem si poťouchle, .nemohl by ses každou noc potýkat v lásce i v šermu se svou milou .SMěl jsem možnost vzbudit v něm smysl pro skutečnost a zdvořilost, na který zapomínal, a zasadit mu pod nos vhodnou odpovědí dobře umístěnou ránu. Ale nechal jsem toho a jen ho přeměřil pohledem. Byl pro mne zajímavější než kdykoliv předtím, neboť mi bylo jasné, že hraje teď.větší komedii..,než-.dojud/j A doktor se "znovu odmlčel. Vnořil široký palec a ukazováček do stříbrem vykládané tabatěrky a vdechl Šňupec makuby, jak říkal s oblibou a furiantstvím svému tabáku. V té chvíli jsem byl tímto starým^slyjlapjsm tak zaujat, že jsem se nevytasil ani se žádnou všetečnou poznámkou. Když si doktor ještě jednou řádně šňupl, přejel si rozvážně zahnutým prstem po lačném nose, zakřiveném jako krkavčí zobák, a potom pokračoval: „Och, hrabě pozbýval trpělivosti, ale nikoliv proto, že 144 se neuzdravovala jeho manželka, kterou tak hanebně podváděl, jíž byl tak drze nevěrný. K ďasu, člověk, který se pelešil s komornou své paní přímo pod její vlastní střechou, nerozčiluje se přece proto, že se mu manželka neuzdravujel-xy^ždyť kdyby se vystonala, nebylo by to s cizoložstvím už tak snadné1^)lužno však přiznat, že tato vleklá nemoc bez konce no unavovala a šla mu na nervy. Domníval se snad, že to tak dlouho nepotrvá? A pak jsem si řekl, co jestli jemu, jí nebo oběma najednou napadlo udělat konec tomu, s čím se nedokázala vypořádat nemoc nebo lékař. Snad právě ted...." ,,Gože, doktore, že by se byli... ?" Nedokončil jsem, neboť myšlenka, kterou mi vnukl, zbavila mě další řeči. Sklonil hlavu a zahleděl se na mne stejně tragicky jako socha komturova, když přijala pozvání na večeři. „Ano, dohadujete se zcela správně," zašeptal rozvážně sotva slyšitelným hlasem. „Alespoň za několik dní rozlétla se po okolí zpráva, že hraběnka byla otrávena,. „Otrávenaľ' zvolal jsem, ,,Svou komornou Eulálií, která zaměnila, jak se říkalo, nedopatřením lahvičky a dala své velitelce vypít inkoust místo léku, který jsem jí předepsal. Koneckonců by P podobný omyl zcela možný. Já však věděl, že Eulálie je Hauteclaire! Viděl jsem je přece, jak se líbají a objímají na balkóně, jak tam dělají protějšek ke Canovovu sousoší. Lidé nevěděli a neviděli, co jsem věděl a viděl já. Zprvu věřili ve strašné nedopatření, v neblahý omyl. Když se však za dva roky po katastrofě roznesla zpráva, Že se hrabě Serlon de Savigny oženil veřejně s dcerou Stassinovou — ľ neboť bylo nutno přiznat, kdo vlastně byla nepravá 1 Eulálie — a že ji uvedl do sotva vychladlého lůžka po svéi/ první manželce, bývalé slečně"De1fiňě"cCe Ca.ntor, och, rozpoutala se pravá bouře pomluv, pronášených však jen tlumeně, jako -by se lidé báli toho, co říkají a čeho se 145 dohadují. Ale nikdo nevěděl nic určitého, jak to vše vlastně bylo. Věděli jenom o hrozně nerovném sňatku,, pr<>,nějž: ukazovali na hrabéte^i5r^^i.ä.atianiU.«eiio. jaka~ malomocného. Ostatně to stačilo. Je vám přece známo, jaká to je nebo vlastně jaká to bylajia^nba,— neboť poměry se změnily i v tomto kraji —, když sejteldo o muži, že se (oženil se swu^lužkou. Pro Serípna*to byla strašlivá" ostuda^ která na něm' ulpéla j ako nečistota. Pokud jde o podezření z vraždy, o němž se nesměle Šuškalo, záhy vše utichlo jako bzukot střečka, jenž unaven zapadne do trávy. Ale přece jen je někdo, kdo všecko ví a zná cdou._syr.oyou ( pjrayjdu o tomto případu." „A to jste jistě vy, doktore," podotkl jsem. „Jsem to skutečně já," potvrdil, „ale kromě mne byl tu ještě někdo. Kdybych to věděl jen já sám, měl bych toliko neurčité dohady, jež jsou horší než nevědomost... Neměl bych jakživ jistotu, ale takto ji mám, a to naprostou," a poslední slova pronesl s důrazem pevného přesvědčení. . „Poslyšte, jak jsem nabyl této naprosté jistoty," pokračoval a sevřel mi koleno kostnatými prsty jakoby -svěrákem. Ale sotva jsem cítil stisk klepet jeho šlachovité ruky, neboť jsem byl všecek zaujat jeho vyprávěním. „Soudíte správně, domníváte-li se," navázal, „že jsem byl první, kdo se dověděl o otravě hraběnčině. Ať už šlo o vraždu, nebo nešťastnou náhodu, v každém případě bylo nutné poslat pro lékaře, tedy pro mne. Spěchali tak, že nedali ani osedlat koně; čeledín přijel za mnou do V. plným tryskem na neosedlaném koni a já ho rovněž tryskem následoval do Savigny. Když jsem dorazil na zámek -— bylo to tak vypočteno? — nebylo možno už zastavit zhoubný účinek otravy. Serlon seběhl ke mně na dvůr, a ještě než jsem seskočil s koně, vysvětloval mně se ztrhaným výrazem v obličeji a vzrušenými slovy, z nichž se, jak se mi zdálo, ozýval strach: ,Komorná se zmýlila, (Střežil se říci Eulálie; nazítří vy- slovoval to jméno kdekdo.) Ale, doktore, to není přece možné, aby inkoust byl tak jedovatý!'. ,To záleží na tom, z čeho byl vyroben,' odvětil jsem. svraštělé tváře podobaly se klubku bílých.nití,..spadlému $ äo^z«j^é^J^vy^.., Vypadala hrozně. Usmála se_na mne strašliy^n^jásměyem rtů, jenž jíkal mlčí- „...... dmu, člověku: .Vím dlobfe, co ji myslíte.,..,. / Rozhlédl jsem se rychle pokojem, Je-"rTpřítomna Eulálie. Byl bych rád viděl, jak se chová a tváří v této chvíli. Ale nespatřil jsem ji. Ať byla její odvaha jakkoliv veliká, přece jen se neodvážila objevit se přede mnou. Měla snad ze mne strach?... Ach, prozatím jsem měl jen neurčité podezření ... Když jsem vstoupil, hraběnka se namáhavě napřímila a opřela se o lokty. ^1,4,) ,Ach, už jste zde, doktore,' řekla,Přicházíte však pozdě. Umírám. Mě^steJSi^o^^...... hlavně pro kněze. Pôlšpi^ vezou, a nechte mě chvíli..o.„samotj s dokíorejn,,„JřjejL si to!' To Přeji si to pronesla, jak jsem to od ní ještě nikdy neslyšel — řekla to jako žena, která měla čelo a bradu, jak jsem vám je popsal. »'* . ^j^GlM—. tIjyy,Lll.ía„a_ďo^la„_sJ^r5: nia^y^^Yjt&.pfece,. ..rnJUý.... příteli, že_ženy se ostýchají před těmi, jež milují/ Soryaže_se_však^^■^^^^^,^fj^K^.^^^^^L^ v její tváři strašlivá změna. Její dosavadní mírnost změnUa_ se přímo v zuřivost. ~ : U^vL,-, .Doktore/ vyrazila nevraživým hlasem,,jsem obětí zip-.., činua.nikpUy nešťastné Eulálii^a^^ jsem vám, když jste mi řekl, že to děvče je na komornou příliš hezké. Byla jsem. blázínek. Qn^mij^„Ltj^ "--"Tří- 146 která mne„zabLls. Jeho vina je/větší než její, protože ji miluje a zradil mě kvůli ni. Všimla jsem si dobře jejich pohledů, jimiž se v posledních dnech na sebe dívali přes mou postel. A k tomu ještě taodpprnjUh^ "mi o protijedu. Nevezmu žádný z vašich léků, jsem rozhodnuta zemřít.' dy^K I;*-*- '.; > s ,Proč jste mě tedy dala zavolat, paní hraběnko?' j . .Chcete vědět proč?' pravila těžce oddychujíc. ,Abych i f vám řekla, Že. mě obvili., ;a ďbyste^jm^slibil na, své čestné,. ■ ^ sloyot..že_o. tom ^jpomlčitej^ To vše by rozvířilo hladinu veřejného míněni, nadělalo by to hrozně hluku a není to třeba. Jste můj lékař a bude vám uvěřeno, prohlásíte-li, až budete hovořit o nešťastném omylu, který si ti dva vymyslili, že jsem mohla být zachráněna a nemusela podlehnout otravě, kdyby ..mé zdraví nebylo už odedávna podryto. A to mi musíte, doktore,.„odpřisáhnout...' Když jsem neodpovídal,^pjochogUat^jD se ye m hrává. Myslil jsem, 'že.HmÚuje tak^yj^o„.msnJ.ela, že ho„ chce zachránit. Tato celkem přirozená a všední myšlenka mne napadla, neboť jsou ženy stvořené tak pro lásku a oběti s ní spojené, že neoplácejí rány, jež jim byly zasazeny a na něž umírají. Ale hraběnka de Savigny'nečinila na mne nikdy dojem, že je z těchto Žen. \^"' , Ach, mýlíte ..s^ se mi zavázal přísahou,, že o tom.pomlčíte^mámpro to zcela.jiný . / "důvod. Qch, nikoli, nenávidí / yěrolomiíost..že..nemájna_s.jaím..sebe .soucit,.že ne-- i_.^ cítím už Jc.němu..pražádnoú Jásku. Nejsem však tak zba-bělá,..abych-mu- odpustila. Oó^n^j&v^^.MésUwM^. v srdci, a neusmířena. Ale^ejde-jni^doktoxe, o Serlona/ pokračovala s rozhodností, odhalujíc mi novov stránku své povahy, již jsem sice tušil, ale nepronikl do celé její moubky^J4e„mi^ Nechci, aby byl 148 WH v hrabě, až zemru, pokládán za vraha své manželky. Ne- ^ chci, aby byl postaven před porotu a obžalován jako ' spoluviník cizoložné a travičské služky. Nechci, aby julpJia tato skvmana jméně Savigny, jež jsem nosila. Ach, kdyby šlo jen o něj, zasloužil by věru, aby skončil na popravišti. Vyrvala bych mu srdce z těla. Ale jde o nás, o všechny Šlechtice z kraje. Kdybychom byli dosud, čím bychom měli být, dala bych uvrhnout tu hnusnou Euláíii do zámecké hladomorny, a ani pes by po ní nezaštěkl. Dnes však už nejsme pány ve vlastním dome. Byli jsme zbaveni práva vykonávat svou rychlou a nenápadnou spravedlnost a za nic na světě bych, doktore, nechtela^ abxse.ten^........ znají, jen skandalizovat. To jim oběma raději dopřeji jejich lásku a ať jsou zde beze mne Šťastní; bude zemru-li plna. zloby, jak ^umírám, Jiež^ abych umírala 1 v zou|a^tyí,,že.v....sEá š.^ se rQ'é^i:nÍ.'v^^ytttrayič vlastní žehy-.'- $: Mluvila všechna se chvějíc; čelisti sejí zimničně třásly ) a zuby drkotaly. Teprve, tec! jsem J] k světle a,začínal..ji. chápat ,a., oceňovat. Byla^.ta:;.^ |' mladá^Šjeeh^^^ než žárlivou ženou. Skonala jako pravá" dcera města V., j jedné z posledních šlechtických.. b.ašt.^Erancjg. A dojat \ více, než jsem si snad sám připouštěl, slíbil jsem jí a pří- \ sahal, že nepodaří-li se mi ji zachránit, učiním, oč rnnej ' Žádala. A dostál jsem slovu, milý příteli. Nezachránil jsem ji, nemohl jsem ji zachránit, neboť ^dmítala..umměně^aký^^ kqliyjék. Když zemřela, udělal jsem svůj posudek, jak si to přála, a bylo mi uvěřeno... Už je tomu bezmála dvacet pět let... Dnes se na vše již zapomnělo, celý případ zarostl vysokou trávou. Mnoho jeho pamětníků za tu dobu pomrelo. Nové pokolení, jež vyrostlo na jejich rovech, je lhostejné a nezajímá se o to. Věřte, příteli, že jste první, 149 jemuž jsem vyprávěl tento chmurný příběh. Nebýt toho, že jsme je zde náhodou potkali, nebyl byste ho ode mne nikdy uslyšel. Ti dva vypadají přes všecruia ta leta přímo .^b^iviahodriě: a jejich manželstvy založené na zločinu, je -^js^se.zdá. stále stejně, iíastné. Je to na mou věru Jvojice silných^ yjájniyýc^l._lidíi žjjících jen^sobě a pro sebe; jdou životem "hrdě a nevšímavě, jak jste je viděl projít tudy sadem, podobni dvěma andělům na oltáři, spojeným ve zlatém stínu svých čtyř peruti." Byl jsem přiveden z míry... ,Je-li to vše pravda, co ^ste mi, doktore, vyprávěl," namítl jsem, wje štěstí těchto á^lidí strašlivá nespravedlnost.^jež je v hrozném nesouladu [j| se zákony veškerenstva.^' ,,Je_to..y.nesouladu i v souladu,Jak vám libo," odvětil doktor Torty, naprostý neznaboh a stejně klidný jako ti dva, o nichž mi vyprávěl. ,,Ať tak neb onak, to na věci pranic nemění.-Skutečnost je, že jsou neobyčejně šťastni,., ^.-až^drze,. nestydatě šťastnil Jsem už''hodně stár a viděl k^i'sem v životě mnohé štěstí, Itteré nevydrželo a vzalo zasvé, iTale neviděl jsem štěstí, jež by bylo tak hluboké, tak hou-l^ževnatě vytrvalé! A věřte, že jsem je pozorně sledoval, bedlivě zkoumal, pečlivě vážil. Ujišťuji vás, že jsem v něm hledal chlup, že jsem v něm, odpusťte mi to slovo, hledal vši... Snažil jsem se vniknout co nejhlouběji do života této dvojice, abych zjistil, nemá-li jejich obdivuhodné a vyzývavé štěstí nějakou chybičku, nějakou trhlinu, byť sebemenší, někde ná hodně zastrčeném místě, ale nenašel jsem nikdy nic, pranic, jen samé záviděníhodné štěstí, jež by bylo možno pokládat za skvělý a vítězný tah dábía proti Bohu, kdyby arci něco takového existovalo. Jak se snadno domyslíte, setrval jsem po hraběnčině smrti se Savignym v dobrých stycích. Protože jsem svým lékařským posudkem, který jsem udělal podle přání nebožky, propůjčil podporu jejich smyšlence, jíž vysvětlovali smrt otravou, neměli zájmu, 150 aby se mne zbavili. Mně však záleželo na tom, abych se u nich udržel, neboť jsem chtěl sledovat, co bude dále se zločinnou dvojici a jak se to vše skončí. Nebylo mi sice volno a musel jsem se přemáhat.,. Smutek hraběte trval podle zvyku dva roky a Savigny jej zachovával tak pietně, že utvrdil veřejné mínění, že je z nej věrnějších manželů, jaké kdy svět nosil... Po ty dva roky se vůbec s nikým nestýkal. Zavřel se na svém zámku, žil tam v naprosté odloučenosti od vůkolního světa, takže se nikdo zprvu ani nedověděl, že si ponechal u sebe Eulálii, bezděčnou původ-kyni hraběnčiny smrti, již měl vykázat z domu už z pouhé slušnosti, i kdyby byl přesvědčen o její naprosté nevině. Neopatrnost, s níž si ponechal u sebe Hauteclaire i za těchto okolností, přesvědčila mě o jeho nezřízené vášni, z níž jsem ho vždy podezříval. Nebyl jsem tedy pranic překvapen, když jsem se kteréhosi dne vracel z návštěvy pacientů a potkal cestou sluhu ze zámku, který mi na mou otázku, co je u nich nového, odpověděl, že Eulálie je tam stále... Podle nezájmu, s jakým mi to říkal, jsem poznal, že nikdo ze služebnictva netuší, že je milenkou hraběte. ,Dosud neodkryli karty,' řekl jsem si. ,ProČ však raději odtamtud neodejdou? Hrabě je přece bohat a může žít přepychově kdekoliv jinde. Proč nezmizí někam s touto krásnou dáblicí (jediná dáblice, v jejíž jsoucnost jsem věřil), která, aby ho pevněji připoutala, dala přednost životu v ustavičném nebezpečí pod střechou milence, než aby byla jeho milenkou ve V., kde mohl za ní klidně tajně docházet do některého odlehlého domu?' Mělo to rub, jemuž jsem dobře nerozuměl. Což bylo jejich šílenství, jejich vzájemná touha tak silná, že zapomínali na veškeru opatrnost, že nebrali ohled na nejsamozřejrnější věci?... Hauteclaire, jež se mi svou povahou zdála rozhodnější než j Serlón a jež v jejich poměru hrála,ppjdle. ni!éh,o,,sq,udu roli muže, chtěla asi zůstat na zámku, kde ji znali jako komornou a měli ji poznat jako svou velitelku, a tím, že tam setrvala, třebas se to rozhlásilo a bylo z toho pohoršení, připravovala veřejnost na další a to mnohem horší skandál, na svůj sňatek s hrabětem de Savigny. Jestliže tím toto sledovala, tehdy mi to ještě nenapadlo a napadnout ani nemohlo. Hautečlaire, dcera starého Stassina alias Pichniho, sloupu proslulé šermírny, která nám dávala ve V. hodiny šermu a činila přízemní výpady v přiléhavých kalhotách — tato Hautečlaire hraběnkou de Savigny! Jděte mi k šjpkul Kdo by uvěřil tomuto převratu, tomuto kotrmelci světa?! Och, přisámbohu, věřil jsem pevně pro svou osobu, jaksi in petto, že jejich milostný poměr bude dále pokračovat, neboť tyto dvě hrdé, živelné povahy poznaly na první pohled, že jsou shodného založení, i odvážily se cizoložství přímo před očima hraběnky. Ale nikdy bych se nebyl nadál, že by mohlo dojít k tomuto drzému a vyzývavému sňatku, uzavřenému na posměch X3ohu. i KdMiT^fcd^^ pomyslil, že se odváží \ tohoto kroku, jímž vyzvali na souboj mínění celého kraje, Njež tiyTô^fi^^ Byl jsem tomuto pomýlTenT tak na hony vzdálen, Že když se po dvouročním Serlonově smutku sňatek uskutečnil, byl jsem tak překvapen, jako kdyby mě někdo z čistá jasna udeřil do hlavy, a tvářil jsem se jako všichni hlupáci v kraji, kteří jakživi nepředvídají, co se stane, a potom skučí jako spráskaní psi v noci na rozcestí. Ostatně v oněch dvou letech'Serlonova smutku, který byl —jak jsem už řekl — tak přísně zachováván a nakonec lidmi všeobecně a přímo vášnivě odsuzován jako licoměr-nost a podlost, zavítal jsem na,zámek zřídkakdy.,. Co bych' tam také pohledával? Zdraví všem přálo, a mohl jsem se jedině nadít, Že mě zavolají kteréhosi dne, jenž byl; možná dost blízko, k porodu, který bude záhodno utajit. Ale přesto jsem se odvážil vykonat občas u hrabete návštěvu, diktovanou nejen zdvořilostí, ale také věčnou zvědavostí. Serlon mne přijal podle okolností zde nebo i52 onde, podle toho, kde právě byl, když jsem přišel. Nebyl přede mnou v sebemenších rozpacích. Nabyl zase ob- ift vyklé laskavosti. Byl vážný — a už jsem vypozoroval, že l;dé.šťasfa4-^^'^^IM«-Nesou vjsobě pozorně své sräce m jako,^Čísi "plnou po okraj, ^ff~sé snadno" prWrEn^"netoJ rozbije l*pfí^'ebenep^ pohybu íyr Ač byl tedy vážný a v Černých šatech, měl v očích nepo-tlačitelný výraz nesmírného štěstí. To nebyl už onen výraz úlevy a uspokojení, jaký v nich zahořel tenkrát, když jsem v pokoji jeho manželky spatřil a poznal Hautečlaire, ale tvářil se, jako bych ji nebyl poznal. Ne, na mou věru, to byl výraz skutečného štěstí! Ač jsme se při těchto obřadných a krátkých návštěvách bavili jen o malicherných a povšechných věcech, hlas hraběte de Savigny zněl ted zcela jinak než za života jeho ženy. Byl sytý, zvučný, skoro vřelého zabarvení, jež svědčilo o utajovaných citech, snažících se projevit. Pokud šlo o Hautečlaire (jež byla stále na zámku jako Eulálie, jak jsem se dověděl od sloužícího), už dlouho jsem se s ní nesetkal. Již nikdy jsem ji nespatřil v chodbě, kudy jsem chodil a kde sedávala za časů hraběnčiných ve výklenku a pracovala. A přece hromada prádla na témž místě, nůžky, krabice se šitím a náprstky na okenní římse svědčily o tom, že zde stále ještě vysedává a šije a že opustila zřejmě svou židli, která snad byla ještě teplá, když mě uslyšela přicházet, jak si vzpomínáte, namlouval jsem si ve své domýšlivosti, že se vyhýbá mému pronikavému pohledu a bojí se mi podívat do očí. Ale ted už se neměla čeho bát; vždyť nevěděla o otřesném sdělení, jež mi učinila hraběnka před smrtí. Při její smělé a hrdé povaze, jak jsem ji znal, naplňovalo ji to spíše uspokojením, že dokázala vzdorovat důvtipu, který ji prohlédl. I ukázalo se, že mé dohady byly správné, neboť když jsem ji konečně j&dŕfôjyun^ písmem tak výrazným a zářivým, Že i kdyby se byla x53 ně vylila celá láhev inkoustu,_kt.erým„o.tráyila..hraběnkuJ bylo by stále ještě prosvítalo! Potkal jsem ji poprvé na širokém. 2ámeckém.. schodišti. Šla dolů, a já zase nahoru. Sestupovala poněkud chvatně; když.mě však. zpozorovala,,,.zpomalila..kroky, aby mne zřejmě oslnila krásou svého, .obličeje., .a. uhranula svýma...... 'očima, jež dokáží sice fascinovat oči pardála, ale nikoliv ^moje. Jak sestupovala se schodů, sukně se za ní vlnily; byla to nádherná podívaná, ani královna nemohla sestupovat důstojněji se stupňů trůnu. Byla vznešená ve svém Štěstí. Ach, její výraz převyšoval o mnoho tisíc mil výraz Serlonův! Ale přesto jsem ji minul bez pozdravu, neboť -zdravil-li Ludvík XIV. na schodišti komorné, nebyly to alespoň travičky. Toho dne byla ještě komornou podle oblečení, čepečku a bílé zástěry; ale šťastný^výraz nastávající^ paní, jež převezme co nevidět vládu do svých rukou, vystřídal lhostejný výraz komorné. Tento výraz jí zůstal. Právě jsem si ho všiml a také vy jste jej mohl pozorovat. Je věru nápadnější než sama krása obličeje, v němž se zračí. Tento nadpřirozený výraz sebevědomí a Šťastné lásky, jejž přenesla i na Serlona, který jej dříve neměl, je stále stejný a nezměnil se ani za dvacet let; nezpozoroval jsem nikdy, že by slábl nebo se jen na okamžik zastřel na tvářích těchto dvou podivných Chráněnou života. Tímto výrazem odpovídali vždy vítězně na všechna příkoří a ústrky, na hanlivé pomluvy, na pohrdání pobouřeného veřejného mínění a přesvědčili jím každého, s nímž se setkali, že zločin, z něhož byli po nějaký čas .obviňováni, byl pouze hnusná a zlovolná pomluva." ,,Ale vás, doktore," přerušil jsem ho, ,,který o tom tolik víte, nemůže přece, jak doufám, tento výraz oklamat! Což jste jé všude nesledoval? Neměl jste je stále na očích?" ,,Ano, kromě večer v jejich ložnici, ale oni ho snad ani tam neodkládají," odpověděl doktor Torty bodře a po- hotově. „Myslím, že jsem je viděl ve všech okamžicích jejich života od jejich sňatku, který slavili nevím kde, aby se vyhnuli kočičině, kterou jim chtěla uspořádat v...ská spodina, stejně pobouřena — arci svým způsobem —jako všechna okolní šlechta. Když se vrátili jako manželé, ona jako pravoplatná hraběnka de Savigny, a on, dokonale znemožněn sňatkem se služebnou, nechali je trčet na jejich zámku a obrátili se k nim zády. Nechali je, aby.se dosyta užili podle libosti, 4?"Jak se však zdá, jsou oba ne-nasyttó;-ještě -ani ted není jejich vzájemný hlad ukojen) Rád bych před svou smrtí dopsal pojednání o teratologii, na kterém už léta pracuji... měl jsem odjakživa..zájem, o zrůdy, a proto jsem se také nepřidal k těm, kdo se dávali" před nimi na útěk. Když jsem navštívil nepravou Eulálii už jako pravou hraběnku,(přijala mne, jako by jí byla od narození. Působilo jí pramalou starost, že z mé paměti dosud nevymizela vzpomínka na její bílou zástěru a podnos! ,Už nejsem Eulálie,' řekla, ,jsem zase Hauteclaire a jsem opravdu šťastna, že jsem mohla kvůli němu dělat komornou'... Pomyslil jsem si, že dělala ještě něco jiného. Ale protože jsem byl z celého kraje jediný, kdo navštívil Savigny po jejich návratu, vypil jsem kalich ostudy až do dna a docházel k nim potom častěji. Mohu říci, že jsem byl přímo posedlý touhou pozorovat a objasnit si soukromí těchto dvou lidí, tak šťastných ve své lásce. Dobrá, věřte nebo nevěřte, milý příteli, nepostřehl jsem nikdy, že by jas tohoto štěstí byl nějak poskvrněn zločinem, jímž jsem si byl jist, že by byl některý jejich den nikoliv snad zkalen, ale třeba jen nepatrně zachmuřen byť na jednu jedinou"1 minutu...Z bahna tohoto podlého zločinu, jenž neměl odvahu prolít krev, nespatřil jsem jedinou skvrnku na blankytné modři jejich štěstí. Něco takového dokázalo by — nemám pravdu? — uvést ve zmatek všechny moralisty v celého světa, kteří vymyslili krásné axiomá .0 po,tr^s,ta.rié neřesti a odměněné ctnosti. Hraběcí manželé Žili samo- 154 155 tářsky a opuštěně, stýkajíce se jedině se mnou; naše styky byly poměrně dosti časté, a tak se z lékaře stal skoro přítel, před nímž odložili veškeren ostych. Zapomínali na mne a žili v mé přítomnosti bez přetvářky, v opojení vášně, kterou se marně snažím k něčemu přirovnat, ač jsem toho za svého dlouhého života hodně viděl i prožil... Právě před chvílí jste měl možnost být toho svědkem; Šli mimo mne, a třebas by byli do mne málem vrazili, vůbec mě nevnímali, A nejinak tomu bylo tenkrát, když jsem prodléval mezi nimi... Byli zdvořilí, laskaví, ale nejčastěji také roztržití; jejich chování ke mně bylo mnohdy takové, že bych se nebyl už nikdy vrátil na Savigny, kdybych si nebyl umínil, že probádám jakoby pod drobnohledem jejich mimořádné štěstí, abych v něm objevil pro vlastní útěchu alespoň nepatrnou špetku, mizivý ždibec omrzelosti, utrpení a řekněme to velké slovo — výčitek svědomí! Ale nikde nic, zhola nic! r (íláska přemáhala vše, naplňovala kdeco, všecko v nich utlumila, potlačila v nich yeskeren mravní smysl i svědomí — jak tomu říkáte; a když jsem se tak díval na ty dva šťastlivce, pochopil jsem vážně míněný vtip svého starého kolegy Broussaise, který řekl o svědomí: ,Už třicet roků pitvám, ale dodnes jsem neobjevil ani ouško, zoubek nebo drápek toho zvířátka!' Ale nemyslete si," pokračoval starý dábel Torty, jako by četl mé myšlenky, „že to, co vám povídám, :je teze. důkaz nauky, již vyznávám a jež popírá Šmahem svědomí, jako je popíral Broussais. Zde nejde o tezi. Nesnažím se zasahovat dó vašeho přesvědčení.. .Jsou to fakta, jež mne udivila právě tak jako vás. Je to zjev, fenomén trvalého štěstí, mýdlové bubliny, jež se stále zvětšuje a nikdy nepraskne. Už nepřetržité Štěstí samo o sobě je udivující; ale jtoto ^štěstí y.zločinuje přímo let ohromován. Starý lékař, starý zpytatel, starý moralista .. .nebo imoralista (pokračoval postřehnuv můj úsměv), i56 je však v rozpacích nad divadlem, jemuž asistuje už po tolik roků a jež vám nemůže podrobně předvést, neboť i když je to výrok nadevše.otřepaný, je přece jen pravdivý: že štěstí je bez historie; Ono se však vymyká také všemu popisu. A rovněž nelze zobrazit štěstí, ten nálev čehosi vyššího do života, jako nelze zobrazit oběh krve v žilách. O tom, že v nich proudí, přesvědčíme se z bušení tepen, a tak jsem se rovněž přesvědčil o štěstí těchto dvou lidí, jež jste před chvílí spatřil, o jejich nepochopitelném • štěstí, jehož puls zkoumám už tak dlouho. Hrabě a hraběnka de Savigny obměňují denně, aniž na to myslí,.nádhernou kapitolu o Lásce a manželství od paní de Staěl nebo ^ ještě nádhernější verse z Milionová Ztraceného ráje. Co mne se týká, nebyl jsem jakživ příliš sentimentální ani poetický; ale oni mi svým ideálem, jejž uskutečnili a který jsem pokládal za nemožný, znechutili všechna nejlepší manželství, jaká jsem znal a jež svět označuje za oko uzlu- * jící, Ve srovnání s jejich manželstvím shledal jsem je vždy tak lichá, tak bezbarvá a chladná^Sudba, jejich hvězda, náhoda, což vím? — způsobila, že jim bylo dopřáno, aby žili pro sebe. Jako boháči obdrželi darem lenošivost, bez níž není lásky, jež však lásku také často zabíjí, byť i byla nezbytná k jejímu zrodu... Oni však tvoří výjimku; jejich láska nebyla ubita lenošivostí. Láska, jež zjednodušuje vše, zjednodušila jejich život svrchovanou měrou. V životě této manželské dvojice nedochází nikdy k takzvaným bouřlivým výstupům; Žijí zdánlivě jako všichni tamní zámečtí páni, jenže daleko od světa, od jiěho^nic nepo-^ zadují, dbajíce pramálo^^j^^^ Jsou stále pohromadě. Kam jde jeden, tam Hb následujeV druhý. Na cestách kolem V. lze vídat Hauteclaire na koni jako kdysi za časů starého Píchniho; ale v její společnosti je nyní hrabě de Savigny, a místní paní a dívky, které ji jako tehdy zahlédnou z kočáru, věnují jí ted snad ještě více pozornosti než dříve, kdy byla velkou tajemnou dív- 157 kou, jejíž tvář byla vždy zastřena hustým temně modrým závojem. Ted však závoj poletuje kolem její krásné hlavy M or^jjrn sméle. ukazuj e obličej komorné, .která se uměla,., f provdat, a paní a dívky jedou domů pohoršeny, ale zasněny... Manželé de Savigny necestují; někdy přijedou do Paříže, kde však pobudou jen několik dni. Tak se tedy celý jejich život omezuje převážně na zámek Savigny, který byl jevištěm zločinu, na nějž jakoukoli vzpomínku pohřbili snad v bezedné propasti svých srdcí..." ,,A měli někdy děti?" otázal jsem se. „Ach," vydechl doktor, „máte zřejmě na myslí, že „v tom se projeví trhlina, odplata Osudu a trest nebo spravedlnost Prozřetelnosti, jak tomu říkáte. Ne, neměli jakživi děti a také po nich netoužili. Vzpomeňte si, že jsem řekl, že mě už tehdy napadlo, že je snad nebudou mít. .Milují se přespříliš... Oheň,-který.sžírá, stravuje a neprodukuje. Kteréhosi dne zeptal jsem se Hauteclaire: v ,Není vám, paní hraběnko, líto, že nemáte děti?' ,Netoužím po nich,' odvětila.s důrazem. .Milovalabych pak méně Serlpna. T>0Xh* dodala jaksi pohrdavě, ,}$ou dobré pro. ženy nešťastné.' A jako když utne, ukončil doktor Torty svůj příběh tímto výrokem, který pokládal asi za pádný. Byl jsem vypravováním opravdu zaujat a jaksi na závěr jsem ještě podotkl: „Třebas zlotřilá, je ta vaše Hauteclaire hodna zájmu. Nebýt jejího zločinu, chápal bych Serlo-novu lásku." ,,A dost možná, že i při tom jejím zločinu," řekl doktor a hned nato směle dodal: f, Já aspoň jistěl"; 158 rub karet whistové partie „Netropíte si z nás, pane, blázny tímto příběhem?" „Není, madam, jakýsi druh tylu, jemuž se říká přeludný?" (Na večírku u knížete F>) Loni v létě byl jsem kteréhosi večera na návštěvě u baronky de Mascranny, dokonalé dámy a Pařížanky, která si nade vše cení starofrancouzský vtip a otvírá dokořán — ač by stačilo jen jedno křídlo —"dveře svého salónu té trošce, jež z nás zbývá. Nezvrhl se snad poslední dobou Esprit v náročné zvíře, jemuž se říká Inteligence?.,. Baronka de Mascranny je podle svého manžela příslušnicí starého a velmi vznešeného rodu, jenž svůj původ odvozuje od Grisonů. Jak je všeobecně známo, má ve znaku na červeném poli tři lví hlavy, nad nimiž rozpíná křídla stříbrný orel, nesoucí v drápech svazek liktorských prutů, po jehož pravé straně je stříbrný klíč a po levé helmice téže barvy; v samém středu erbu je modrý Štít se zlatou lilií napříč. Všechny tyto emblémy byly uděleny různými evropskými panovníky rodině de Mascranny v uznání za služby, které jim prokázali její příslušníci v rozličném údobí dějin. Kdyby dnes evropští vladaři neměli na starosti mnohem spletitější a závažnější záležitosti, mohli, by — kdyby měli na to arci kdy — přidat další odznaky do tohoto už beztak vznešeně složitého erbu jako odměnu za opravdu hrdinnou starost, již projevuje baronka .o-aa-1., • chování konverzačního uniění^tohoto skomírajícího děcka/' j zähálčiyé šlechtýa absolutistických monarchií; Svým duchem a svými způsoby hodnými jejího jména vytvořila baronka de Mascranny ze svého salónu jakýsi rozkošný J59