[Labužníkem Ttebudu!]
„Catie, odkud a kam?" ,Teďna to čas nemám, neb dychtím do mysli novou tu moudrost si vštípit, jež významem předčí Sokrata, Pythagoru a moudrého Platóna rovněž,' „Chybil jsem, přiznávám to, že v dobu tak nevhodnou
jsem tě
vyrušil otázkou svou — však promiň mi laskavě, prosím! Jestli však něco nynf ti vypadne, hned na to přijdeš, ať již svou vlohou, ať cvikem — v tom obém jsi obdivuhodný!"
,0 tohle právě jsem dbal, jak všechno bych podržel v mysli, neboť jde o jemné věci a podané způsobem jemným.' ,,Sděl jeho jméno a též: je cizinec, čije to Říman ?" ,Zpaměti samotnou nauku ti zjevím, však původce smícím.
203
Pomni, že předkládat máš jen vejce podlouhlá tvarem, mají bělejší bílek než kulatá, lepší jsou na chuť, neboť skořápka tvrdší má kohoutí zárodek v sobě. Kapusta na suchých polích jež vzrostla, je chutnější nežli z předměstí — bez chuti zcela je ze zahrad zavlažovaných. Jestliže navečer host tě překvapí náhle, mám radu: utop slepici živou v tom nejlepším mladistvém víně, aby pak tuhé maso zlý odpor nekladlo patru, neboť tím změkne a zjemní. — Z hub nejlepší bývají luční, ostatním těžko lze věřit. — Ten ve zdraví prožije léto, končí-li snídani svou vždy tmavými morušovými plody, jež natrhá ráno, než slunce se rozžhaví žárem.
Aufidius, ten mísil med se silným falernským: chyba, neboť jen lehký nápoj se prázdnému žaludku sluší podávat. Medovinou jen lehkou si útroby svlažíš o mnoho lépe. A jestli tě zácpa bude snad týrat, mlži a laciné škeble té potíže zbaví, a rovněž šťovík s drobnými lístky, však bílým kojským to zapij! Skořápky slizkých mlžů se plní, když narůstá Měsíc — ovšem ne každé moře je úrodné na vzácné škeble; lucrinská zéva je lepší než nachoví hlemýždi z Balí, Misenum mořské ježky a Girceiae ústřice rodí, velkými hřebenatkami se vychloubá zhýralý Tarent.
Umění hostiny strojit ať nikdo si nepřivlastňuje, kdo si nevštípil dřív i jemnou soustavu chutí. Nestačí se stolu v krámě si smést ty nejdražšl ryby, nevíš-li, pro které lip se omáčka hodí a které upéci, aby se host, již sytý, zas přichystal k jídlu. Umberský kanec, jenž krmen byl žaludy, nechať svbu
tíhou
prohýbá mísy těch, co neradi nechutné maso;
zato je laurentský špatný, jenž sítím a rákosím ztučněl.
Srny, dodané z vinic, též nejsou vždy jedlé. A znalec
plece si vybírá zaječí samice, která už vrhla.
Na správnou jakost a stáří, jež mají mít ryby a ptáci,
na tu jsem přišel až Já svým jazykem, přede mnou nikdo.
204
Někteří důvtipem svým jen nové pamlsky tvoří. Nestačí jedné jen věci však věnovat všechnu svou péči : jako by někdo se snažii jen o to, mít jakostní víno, přitom se nestaral nic, jakým olejem polévá ryby. Jestliže massické víno ven vystavíš při jasném nebi, veškerá sedlina přes noc se rozpustí vzduchem a zmizí výpar škodlivý svalstvu; a naproti tomu zas vína cezená pláteným sáčkem chuť patřičnou ztratí. Kdo moudře do vína surrentského dá přimíchat falernských kvasnic, dobře vyčistí kal pak holubím vejcem, neb žloutek poklesá ke dnu a unáší s sebou tu přísadu cizí. Pijáka mdlého vzpružíŠ zas dávkou smažených krabů anebo hlemýžďů jižních, ne salátem, který jen plove v žaludku překyseleném — spíš podrážděn klobásou,
šunkou,
dostane na jídlo chuť, ba raději všeho si žádá, cokoli teplého přijde byť z veřejné špinavé krčmy.
Také se vyplatí znát, jak dvojitou omáčku dělat: Podstatou jednoduché je nasládlý olej; ten třeba promísit hustým vínem a rybím lákem, jen tím však, byzantská bečka jímž páchne. A do této omáčky, když se uvaří se zeleninou a když jsi nasypal do ní šafránu nejlepší druh a necháš ji na chvíli ustát, nakonec oleje přidáš, jenž vytlačen z campanských oliv. Tiburská jablka chutí se nemohou picenským rovnat; campanské hrozny, tak krásné, je potřebí ukládat v hrncích, naproti tomu lze albské lip uchovat sušené v kouři. Zjistí se, že já první je s jablky předkládal, že já první kvasnice v prášku a rosol, směs bílého pepře s černou solí dal rozložit na stůl, však v čisťounkých miskách.
Hrozná jc chyba, když v trhu dáš po třech tisících za kus, a pak ty těkavé ryby chceš namačkat do těsných misek. Velikou v žaludku nechuť vždy vzbudí, když uchopí sluha Äpohár špinavou rukou, z níž kradený pamlsek olíz, nebo když odporná špína kdes na starém měsidle ulpí. Jaký to skrovný náklad, mít ubrousky, smetáky levné
205
a též piliny    velká je hanba, kdo o tohle nedbá! Podlahu z kaménků pestrých dáš koštětem špinavým
zamést
nečisté polštáře pokrýt chceš přehozy purpurovými? Pamatuj: čím menší náklad a péči si tohleto žádá, výtky tím větší jsi hoden, než kdyby šlo o věcí, kterých může se nanejvýš dostat jen stolům bohatých lidí/
Při bozích, Catie moudrý, i při našem přátelství, prosím, pamatuj: kamkoli půjdeš, i mne tam vezmi, ať slyším! Vše ač mi sděluješ věrně, jsi tlumočník jen a to není přece jen požitek pravý. Což tvář a chování toho Člověka? Málo si vážíš, žes měl tak veliké štěstí na vlastní oči ho spatřit. Já zato mám nemalou touhu navštívit vzdálený zdroj a moci osobně čerpat přímo z pramene návod, jak šťastně a blaženě žiti.