Termín digitální kurátorství byl poprvé použit v roce 2001 v názvu semináře Digital Curation: digital archives, libraries and e-science seminar (Beagrie, 2006, s. 4). Na tomto semináři pořádaném organizacemi Digital Preservation Coalition a British National Space Centre se setkali zástupci řady oborů, aby společně diskutovali o nejnovějším vývoji v oblasti dlouhodobého uchovávání dat. Podle samotných účastníků vedl seminář k zahájení důležitého mezioborového dialogu mezi archiváři, specialisty na knihovní a informační management a správci dat (Beagrie a Pothen, 2002). Důležitým příspěvkem k tomuto úspěšnému dialogu byla volba pojmu digitální kurátorství (digital curation) pro název semináře. Nový termín těžil z výhod pojmu kurátorství, zažitého jak v oboru knihovnictví a muzejnictví, tak v biologických vědách – ve všech těchto oblastech kurátorství představuje nejen ochranu a údržbu sbírek nebo databází, ale také určitou přidanou hodnotu a znalosti. Důvodem k prosazování nového pojmu byla snaha přenést do digitálního prostředí kurátorské postupy používané v muzeích a archivech a současně upozornit na nutnost změn těchto přístupů, která vyplývá z rozdílu mezi fyzickými a digitálními artefakty (Beagrie, 2006, s. 5).

David Giaretta, jeden z lidí, kteří hráli zcela zásadní roli při zrodu nového oboru, reagoval na počáteční zmatení kolem výkladu toho, co vlastně digitální kurátorství znamená vytvořením vlastní definice, podle níž se „v širším pojetí jedná o udržování a přidávání hodnoty důvěryhodnému jádru digitálních informací pro současné a budoucí použití[1]“ (Giaretta, 2008).

S přidáváním hodnoty se můžeme setkat také v definici na stránkách Digital Curation Centre: „Digitální kurátorství zahrnuje správu, ochranu a zhodnocení digitálních výzkumných dat během jejich životního cyklu[2]“ (What is digital curation?, 2015).

Abbottová (2008) popisuje digitální kurátorství jako aktivity zapojené do správy dat od plánu jejich tvorby přes návody na digitalizaci a dokumentaci až po zajištění jejich dostupnosti a připravenosti pro budoucí využití.

Vedle těchto definic, jejichž původ můžeme vysledovat ve světě vědeckých a paměťových institucí, existuje ještě další pohled na digitální kurátorství. Ten souvisí se stále větším objemem dat (často multimediálních), která jsou publikována na internetu formou uživateli spravovaného obsahu. Ačkoliv se v této souvislosti častěji hovoří o obsahovém kurátorství (Rosenbaum, 2010), Erin Scime (2009) používá označení digitální kurátor právě pro zdůraznění pojítek s fyzickým kurátorstvím. Kurátorem se podle ní stává ten, kdo „formuje sbírku vytvořením zastřešující strategie, která definuje, jak by měl být obsah organizovaný, umístěný a učiněný relevantním[3]“. V podobném smyslu používá pojmy digitální kurátorství a digitální kurátor v sérii článků zaměřených na obsahové kurátorství ve vzdělávání také Černý[4] (2014).

Další důležité pojmy

V literatuře se můžeme setkat i s dalšími pojmy, které s digitálním kurátorstvím souvisejí a mezi kterými je občas obtížné rozlišit. Na nejasnost v oblasti terminologie upozorňuje Giaretta (2008), který zdůrazňuje, že je nutné pojmy používat tak, aby nedošlo ke zmatení čtenáře, a navrhuje následující rozdělení[5]:

-        Uchovávání dat (data preservation): obecný termín, který je v daném kontextu ekvivalentní k termínu digitální uchovávání.

-        Digitální uchovávání (digital preservation): zajištění přístupnosti originálních „bitů a bajtů“.[6]

-        Uchovávání digitálních informací (digital information preservation): představuje to, k čemu se odkazuje OAIS[7] standard – důležité nejsou originální „bity a bajty“, ale obsah.

-        Kurátorství (curation): obecný termín – pečování o věci.

-        Datové kurátorství (data curation): péče o data a přidávání hodnoty.

-        Digitální kurátorství (digital curation): péče o digitální data a přidávání hodnoty, které pravděpodobně předpokládá vytváření nových dat z těch existujících, aby byla zajištěna větší užitečnost a vyhovění jejich účelu.

Vztah digitálního kurátorství a dlouhodobé ochrany dat

V anglicky psané literatuře je termín digital curation (digitální kurátorství) velmi často používán v souvislosti s pojmy digital preservation (digitální uchovávání) a long term preservation[8] (dlouhodobé uchovávání) a může s nimi být někdy nesprávně zaměňován.

Pro správné pochopení vztahu mezi uchováváním a kurátorstvím pomůže rozdělení, které použili Lord a Macdonaldová (2004, s. 3):

-        Kurátorství: Aktivita správy a poskytování dat od okamžiku jejich vzniku pro zajištění toho, aby plnila svůj účel a aby byla dohledatelná a znovu použitelná. Pro dynamická data to znamená průběžné obohacování nebo aktualizování, aby vyhovovala svému zamýšlenému účelu.

-        Archivace: Kurátorská aktivita, která zajišťuje, že data jsou správně vybrána, uložena a mohou být zpřístupněna a že jejich logická i fyzická integrita je průběžně udržována a to včetně bezpečnosti a autenticity.

-        Uchovávání: Archivační aktivita, při níž jsou specifické datové jednotky průběžně udržovány tak, aby mohly být přístupné a pochopitelné navzdory neustálé změně a zastarávání technologií.

Podle definice Neila Beagrieho v příručce vydané Digital Preservation Coalition[9] je digitální uchovávání „řada řízených aktivit nezbytných k zajištění kontinuálního přístupu k digitálním materiálům po tak dlouhou dobu, jak je nutné[10]“ (Preservation Management of Digital Materials, 2008).

V podobném duchu definují Hutař a Melichar (2013b) dlouhodobé uchovávání. Podle nich se jedná o „soubor aktivit a postupů, jejichž cílem je zajistit použitelnost, vyhledatelnost, dostupnost a autenticitu digitálního obsahu v průběhu času“. Tito autoři ve své práci používají popisnější termín dlouhodobá ochrana digitálních informací[11].

Z pohledu definic jsou tedy pojmy „digitální uchovávání“ a „dlouhodobé uchovávání“ téměř shodné a vzájemně zaměnitelné[12]. Nejsou však zaměnitelné s digitálním kurátorstvím, které můžeme chápat jako nadstavbu dlouhodobého uchovávání. Důležitou součástí kurátorství je podle Giaretty (2008) přidávání hodnoty, aby uchovávaná data časem neztrácela svůj původní účel, což je aspekt, který se v dlouhodobém uchovávání nevyskytuje.

Digitální stewardství

V některých zdrojích se setkáváme také s označením digital stewardship, tedy digitální stewardství. Tento termín je rozšířený zejména ve Spojených státech, kde významnou roli v oblasti dlouhodobé ochrany digitálních informací hraje National Digital Stewardship Alliance, konsorcium založené Knihovnou Kongresu[13] (National Digital Stewardship Alliance, [b. r.]).

Podle Lazorchaka (2011) má tento termín kořeny v environmentalistické komunitě, jejíž myšlenky uchovávání zdrojů pro budoucí generace našly odezvu i mezi ochránci digitálních informací. Lazorchak tvrdí, že stewardství uspokojivě spojuje dlouhodobé uchovávání s kurátorstvím a rozšiřuje důraz původně kladený na vědecká data i na všechny ostatní druhy digitálních materiálů.

Pojmu stewardství dává přednost i Bastianová et al. (2011), protože podle jejího názoru lépe vystihuje celou šíři činností a problémů, s nimiž se kurátoři setkávají. Odvolává se při tom na původní významy obou pojmů – zatímco kurátor je spíše „dozorce“, steward je nejen „dozorce“, ale také „opatrovník[14]“.

V českém jazykovém prostředí se s pojmem digitální stewardství běžně nesekáváme a proto se tato práce bude držet termínu kurátorství, který je diskurzní komunitou obvykle chápán v takové šíři záběru, s jakou Bastianová a Lazorchak definují stewardství [15].