6. Souslednost časů konjunktivu
V hlavní větě Ve vedlejší větě
přítomný čas budoucí čas imperativ	současnost	congiuntivo presente
	předčasnost	congiuntivo passato
kterýkoliv čas minulý nebo kondicionál	současnost	congiuntivo imperfetto
	předčasnost	congiuntivo trapassato
Dybito che lui abbia ragione. Pochybuji, že má pravdu.
Djibito che lui abbia avuto ragione.        Pochybuji, že měl pravdu.
Dubitavo i  .   . . Pochyboval jsem i „     . .
Dubiterei I che ,U1 aveSSe rag,one- Pochyboval bych Vzema Pravdu-
Dubitavo i  .   , . Pochyboval jsem \   .    „, .
Dubiterei I che lui avesse avut0 raS,one- Pochyboval bych I • ze mel Pravdu-
Je-li v hlavní větě rozkazovací způsob, bývá ve vedlejší větě obvykle congiuntivo presente:
Dite che lo face i a no Řekněte, ať to udělají.
Následnost se konjunktivem vyjádřit nedá, v případě potřeby nutno použít slovesné tvary podle souslednosti časů indikativu nebo tvary konjunktivů užívaných pro současnost.