Estetická iluze, estetický iluzionismus a)negace fikční reference b) — a)negace fikční reference b) b)připuštění fikční reference a)negace fikční reference b) b)připuštění fikční reference — - specifická fikční reference — - nerozlišování mezi fikční a nefikční referencí —Jan Mukařovský —„Umělecké dílo jakožto znak je […] osnováno na dialektickém napětí mezi dvojím vztahem ke skutečnosti: vztahem k oné konkrétní skutečnosti, kterou přímo míní, a vztahem ke skutečnosti vůbec.“ —Paul Ricoeur —„Nadřazenost poetické funkce funkci referenční nevymazává zcela referenci, ale činí ji dvojznačnou.“ —Werner Wolf —„Převažující hetero-referencialita realistické fikce [...] je důsledkem obecné skutečnosti, že všechny iluzionistické artefakty, dokonce i ty, které jsou naprosto spjaté s iluzí, jsou reprezentativní: evokují nebo „re-prezentují“ svět, který, zdá se, existuje vně artefaktu, a odkazují ještě k něčemu jinému, než k samotnému dílu.“ — —Werner Wolf —„Estetická iluze je v zásadě libý mentální stav, který doprovází recepci mnoha reprezentativních textů, artefaktů či performance. Tyto reprezentace mohou být fikční nebo faktuální a obsahují zvláště narativy.” — — —Werner Wolf —„Estetická iluze je v zásadě libý mentální stav, který doprovází recepci mnoha reprezentativních textů, artefaktů či performance. Tyto reprezentace mohou být fikční nebo faktuální a obsahují zvláště narativy.” — —Lubomír Doležel —„Základním pojmem naratologie není „příběh“, nýbrž „narativní svět“ definovaný v rámci typologie možných světů.“ —Werner Wolf —„Estetická iluze primárně spočívá na jistém pocitu, různé intensity, být obrazně a emocionálně ponořen do zobrazeného světa a zakoušet tento svět podobným (nikoliv však totožným) způsobem podobným reálnému životu. Zároveň je však tento pocit vyvažován latentním racionálním odstupem, který je založen v kulturně získaném vědomí rozdílnosti mezi zobrazením a skutečností.” —Werner Wolf —Aesthetic Illusion as an Effect of Lyric Poetry (2013) — —Lyrický subjekt, který tím, že „vrhá světlo na jednotlivé složky světa… rozšiřuje možnou bázi pro estetickou iluzi. Čtenář, jakožto vnímající subjekt, a lyrický subjekt se spolu dělí o svou intimní zkušenost a toto sdílení subjektivní zkušenosti má silný příznak „bezprostřednosti.” Znak: funkce, iluze, fikční svět —Miroslav Červenka: Fikční světy lyriky (2003) —„Sémantika díla nutně poukazuje k subjektu, který dílo vytvořil, a součástí jeho fikčního světa už proto být nemůže. Také vztah fikčního světa k světu aktuálnímu, koneckonců také poukazující k původci díla, má vysoce výmluvnou indexikální hodnotu, a ani on součástí fikčního světa pochopitelně není... Právě zde, v této přeludné doméně nikoli fikčního světa díla, ale zacházení s tímto světem, na hranici mezi vnětextovým a vnitrotextovým územím nacházíme místo pro subjekt díla jako hypotetického nositele tvůrčích činností, které ke vzniku díla vedly. V této sféře hry a kontemplace, hravé kontemplace, kontemplované hry, je fikční svět díla včetně svého narátora, a tedy i lyrický subjekt, „ještě jednou“ projednán, přehodnocen, konfrontován s významovými komplexy zakotvenými ve „volných“ (fikční svět nezakládajících) složkách. Teprve v této souhře se konstituuje to, co literární estetika nazvala estetickým objektem.“ —