kognitivistická naratologie narx01 Tzvetan Todorov ¡“Charakter musíme odlišovat od postavy, protože ne každá postava je charakterem. Postava je segmentem zobrazovaného prostorově-časového univerza, nic víc; postavy se objevují, jakmile nějaká referenční jazyková forma (vlastní jméno, nominální spojení, osobní zájmeno) v textu poukáže na antropomorfní bytosti. Postava jako taková nemá žádný obsah: někdo je identifikován, aniž by byl popsán. Můžeme si představit texty – a skutečně takové existují –, v nichž se postava omezuje na to, že je agentem řady nějakých dějů. Jakmile se však objeví psychologický determinismus, transformuje se postava na charakter, tj. jedná jistým způsobem, protože je nesmělá, slabá, odvážná atd. Bez determinismu (tohoto druhu) by charakter nemohl vzniknout”. ¡ Tzvetan Todorov ¡Postava vždy nutně nedeterminuje děj a že každé vyprávění nespočívá pouze v podpisu charakterů. A ve vyprávění kromě psychologického determinismu existuje související determinismus apsychologický – na základě tohoto dělení rozlišujeme mezi apsychologickým vyprávěním (soustředěným na akce či dění) a vyprávěním psychologickým (soustředěným na postavu-charakter). Tyto dva typy vyprávění se vzájemně doplňují a soustředění buďto na postavu nebo na děj je symptomatické pro konkrétní typy vyprávění. ¡ kognitivní věda ¡„Kognitivní věda může pomoci narativní teorii analy-zovat podněty, které umožňují čtenáři utvářet smysl mentálního fungování postavy. Čtenáři používají kognitivní rámce a popisy k interpretaci textů.“ (Palmer 2003: 325). ¡„K odlišení narativního a skutečného případu postačí připojit přívlastek ‚narativní‘ či ‚fiktivní‘, aby se připomnělo, že nemáme co do činění s psychologickou realitou, nýbrž s uměleckými výtvory, že však těmto výtvorům rozumíme pomocí vysoce kódovaných psychologických informací, které jsme nasbírali v běžném životě, počítajíce v to i naše zkušenosti s uměním“ (Chatman 2008: 132). David Herman storyworlds ¡Existuje zásadní podobnost mezi procedurami interpretace našeho světa a světů narativu; navíc toto spojení je tak těsné, že interpretace narativu má zřetelné prakticko-noetické opodstatnění v rámci našeho každodenního lidského světa: „Kognitivní strategie umožňující interpretům rozpoznávat a sledovat participální role a vztahy v příbězích mají stejný původ jako ty, které jsou používány pro osmyslování participantních struktur v sociálních situacích obecně – fundamentálně s nimi souvisejí“. David Herman storyworlds ¡„Narativ má privilegovaný status [...], poskytuje kognitivní, komunikativní a interakční rámec, který je dostatečně pružný, aby si mohl poradit s každodenními požadavky, jako je např. zaujímání perspektivy, interpretace sebe i ostatních, a obecněji i konstruování a aktualizace modelů pro porozumění světu.“ ¡„Příběhy nám nabízejí způsob vysvětlování událostí, které by byly jinak vysvětlovány jenom obtížně nebo vůbec ne; umožňují více či méně problematické změny ve stavu světa, zakotvené v přesvědčeních, touhách a záměrech činitelů, o kterých se z hlediska narativu předpokládá, že tyto změny přivodili.” Uri Margolin ¡„Jelikož je mentální fungování pro člověka naprosto zásadní, široká škála druhů a typů mentálního fungování zachycená v narativní literatuře obohacuje naši zásobu představitelných modelů lidské zkušenosti, nabízí různé pohledy na její základní rysy a zákonitosti a rozšiřuje, spíše příkladem než teoreticky, naše vědomí toho, co může znamenat být člověkem.“ ¡„Je zřejmé, že nám žádný případ mentálního fungování nereálných jedinců nemůže poskytnout jedinečnou pravdu o realitě. Přesto mohou, skrze proces abstrakce a zobecnění, čtenářům sloužit, a také slouží, jako hlavní faktor uspořádání a interpretování jejich přesvědčení o klíčových aspektech skutečné lidské niternosti, a takto mohou přispívat, a také přispívají, alespoň lidové psychologii, ne-li samotné kognitivní vědě.” Uri Margolin ¡„Četba literárních znázornění mentálního fungování je také významným zdrojem dalšího nesporného obecného psychologického faktu, a to čtenářského zájmu o fikční postavy, starosti o jejich osud a někdy i vciťování do jejich mentálních stavů a příhod.” ¡„Postavy mohou, skrze proces abstrakce a zobecnění, čtenářům sloužit, a také slouží, jako hlavní faktor uspořádání a interpretování jejich přesvědčení o klíčových aspektech skutečné lidské niternosti.“ ¡„Literatura obohacuje naši zásobu představitelných modelů lidské zkušenosti, nabízí různé pohledy na její základní rysy a zákonitosti a rozšiřuje, spíše příkladem než teoreticky, naše vědomí toho, co může znamenat být člověkem,” Alan Palmer ¡„Práce, kterou si dáme s konstruováním jiných reálných životů, nás jakožto čtenáře připravuje na práci, kterou si dáváme s konstruováním fikčních myslí. Procesuální strategie, které čtenáři používají k tomu, aby vyvozovali životy postav, představují zásadní způsoby, jimiž jsou strukturovány řetězce událostí.“ Catherine Emmott sociální prostor ¡„Používám pojem ‘sociální prostor‘ jako metaforu pro sociální vztahy mezi postavami, které jsou situovány uvnitř narativních kontextů-“