10. Visible Meaning 2
16. 5. 2019
2.2 Loci as variables
- deskripce: zavádění loci přes NP nebo index (ukazovací zájmeno)
- počet loci neomezen (jen kognitivně)
- „jednoduchá“ loci: místo/bod v prostoru
- „větší“ loci: obloukovitý pohyb (tvar ruky indexu)
- víc loci: plurálová zájmena (MY_2, MY_3, MY_4, NÁS_5; ONI_2,
ONI_3, ONI_4, JICH_5 )
• Společné vlastnosti zájmen (indexů) v MJ a ZJ:
vázání, pohyby, elipsa, oslí věty
2.3 Individual, time and world variables
• abstraktní anaforický mechanismus (entity, časy, modalita)
• stejný index pro všechny typy anafory?
• v MJ:
- řada proměnných pro entity (neseny zájmeny)
- málo se pracuje s proměnnými pro časy a modalitu (možná
afixy?)
- overtně např. anglické then
• Indexace:
- ne: univerzální zájmeno, ale indexování má všechna užití (v MJ není
vidět)
- časová anafora: př. 12; pozn. časová osa – VČERA, ZÍTRA
- modální anafora: př. 13; modální slovesa – existenční (can),
univerzální (must)
- shrnutí: stejné vlastnosti pro časovou a modální anaforu
• Shift: lokativní, časový, modální (reference k osobě přes locus
zavedený pro něco jiného)
• str. 13: časová a modální indexace je podobná lokální indexaci
(jiná než osobní indexace)
• možnosti: a) osobní anafora se liší od ostatních
b) nelingvistické důvody (osoby prominentní...)
2.4 Dynamic variables
• vázání: domýšlíme si v MJ (inference), může být overtní v ZJ
• mechanismus v ZJ: zavedení místa a odkazování k němu
• př. 17: antecedent v hlavní větě vs. antecedent ve vedlejší větě
• př. 18: u indefinitní NP nehraje už roli (dynamické vázání)
• Dynamická sémantika: PJ se nechová čistě logicky
• E-type analýzy: zájmena  proměnné, ale definitní deskripce
(určité členy s elipsou)
• Výzvy pro E-type analýzy:
- „he“ není jen jeden, jak řešit? (zmnožení situací přes „if“)
- formální vazba mezi zájmenem a antecedentem? př. 19
(mechanismus elipsy, pokud skutečně „her“  „the wife“)
- př. 20 – bishop sentences (co je problém pro e-type teorie?)
• str. 17: Horn – možná nepotřebujeme dva odlišené
antecedenty (2 indexy, 1 antecedent)
• ASL: potřebujeme, každý zavádí vlastní proměnnou
2.5 Variables or features
• Kuhn: Loci jsou rysy, ne proměnné
• vlastnosti proměnných:
- př. 23: proměnná vázána nejbližším Op
- př. 24: když nejsou vázané, tak musí stejně koreferovat
2.5.3 Two directions (str. 19, 20)
1) loci jsou rysy; dědí se podobně jako morfosyntaktická shoda
- „only“ – umožňuje dědit rysy bez interpretování (Jen Mary
udělala svůj úkol.)
- problém: neomezený počet míst (rysy jsou položky seznamu);
paralelní problém u deixe (není inventář)
- výhoda: př. 27, jedno místo pro více referentů (jako u „ona“)
- Kuhnovy rysy nápadně připomínají proměnné (kontext/dskurz)
4. Iconic variables
4.1 Intro:
standardní přiřazovací funkce vs. částečně ikonická přiřazovací funkce
4.2 Ikonické efekty:
Mapování mezi fyzikálními vlastnostmi znaku a denotovovanou událostí (velikost
výsledku, rychlost)
- GROW (asi jako ZVĚTŠIT)
- Interpretační funkce jazyka zachovává nějaké geometrické vlastnosti znaku
4.3 Plurálová loci:
- obloukovitý pohyb
- lze vytvářet podmnožiny a platí mezi nimi logické vztahy
Plurálová reference v mluveném jazyce:
- maximal set anaphora,  restrictor set anaphora, # complement set
anaphora (doplněk)
- Pokud jde complement set anaphora, tak je to diskurzní inference
ZJ: complement set anaphora
- možnost vytvářet v prostoru podmnožiny  lze odkazovat na všechny části
(nadmnožina, množina i doplněk)
- formálně: mapování mezi body v prostoru a prvky množiny (umožňuje zachytit
logické vztahy mezi množinami)
4.4. High and low loci
- při odkazování: vysoké osoby výše, nízké níže; zůstává i dále v kontextu v té
samé pozici
-presupoziční analýza pro loci
-rozdíl ve výšce referentů je proporční k rozdílu ve výšce loci
-i jednoduchá loci mají strukturu – hlava vs. nohy, lze je otáčet „hlavou dolů“