vého pronásledování, ano musil se jich výslovně zříci. Bratří odolali i tentokráte, nezaleknuti mučedlnickou smrtí několika svých druhů, a domlouvajíce svému někdejšímu učiteli, aby se rozpomenul na cestu, na kterou je sám byl uvedl.
7/7. Staří Bratří
Rokycana i Jiří zemřeli r. 1471. Za slabé vlády krále Vladislava II. Jagelovce, jemuž však na čas odňal vládu nad vedlejšími zeměmi české koruny uherský král Matyáš, vzrostla moc pánů na úkor moci královské tak velice, že na svých panstvích vládli téměř samostatně. Tu mělo pro zevní příběhy Jednoty základní důležitost, že si získala přízeň a ochranu některých šlechticů, kteří ocenili tichost a pracovitost Bratří, přáli jim místa na svých panstvích, chránili je před dosahem zákonů, podle nichž vlastně neměli být v zemi trpěni a v některých případech sami se k Jednotě přiklonili. Bratří tak prožívali dobu více než třiceti let, kdy byli pronásledování vcelku ušetřeni. Zatím se v Čechách a na Moravě jako výsledek nerozhodného zápasu mezi husity a katolíky postupně vžívala zásada, že víra je dar Boží, a proto nemá být vnucována. Zákonné ochrany Bratří ovšem nepožívali, ani když byl r. 1485 uzavřen náboženský mír mezi stranou podobojí a pod-jednou.
R. 1480 přijali mezi sebe značný počet Valdenských z Brambor, kteří byli doma těžce pronásledováni; zjednali jim místo v Lanškroune a v okolí a na panství fulneckém na Moravě. Braniborští Valdenští vytvořili německou větev Jednoty. Jejich příchodem Jednota na sebe upozornila a mnozí Bratří se museli z Moravy vystěhovat. Tento první bratrský exil v rumunském Multansku netrval dlouho; vypovídací rozkaz krále Matyáše byl brzy odvolán.
V klidnějších těchto letech přibývalo Bratří. Opravdoví utrakvisté si uvědomují slabost své církve a připojují se k Bratřím pro jejich upřímnost a horlivost, pro čistotu jejich učení a apoštolských řádů. Spolutvoří s nimi množící se sbory. Jsou mezi nimi i lidé školsky vzdělaní jako Ambrož ze Skutče, Jan Vilímek, někdy táborský farář,
bakalář Prokop z Jindřichova Hradce, Tůma Písař, ]an Klenovský z Prostějova. Bratří nově získaní se družili k B. Řehořovi v činnosti literární. Pokoušejí se o rozvedení i o zdůvodnění hlavních bratrských thesí. Propracovávají otázky, které se Bratřím nově naskýtaly. Byl to zejména poměr skutků, Bratřími tak velice zdůrazňovaných, k víře a k milosti.
B. Řehoř zemřel v Brandýse n. Orlicí r. 1474. Po dvacet let byl pastýřem a vůdcem vznikající a pak již jeho návodem plně organiso-vané Jednoty, skrze niž by byl rád dovršil dílo opravy církve, započaté husitstvím. Přímého nástupce ve svém vůdcovském postavení neměl. B. Matěj, Starší z jeho podnětu zvolený, stál v čele Jednoty po další čtvrtstoletí, ale vlastní duchovní vedení přešlo brzy na skupinu Bratří kolem něho. Ti promýšleli a prosazovali další orientaci Jednoty. A po roce 1480 byla Jednota, jedněmi z nejhrubších nepravostí pomlouvaná, jiným však svou mravní výší imponující, znovu posílena přílivem hledačů pravdy z církve podobojí. Byli mezi nimi studenti i učitelé pražské university, zejména Lukáš Pražský se svým bratrem Janem Černým, lékařem, a Václav Krasonický, získaní nejprve četbou spisů Chelčického a pak osobním poznáním pro Jednotu, v níž časem zaujali vůdčí místa.
Jednota v této době zevního klidu ustalovala zřízení svých sborů, své řády i své učení. Spolu se vzrůstem počtu údů a sborů v Čechách i na Moravě rozmnožovala počet svých kněží, za něž byli zřizováni i ženatí mužové, kdežto mladší kněží se po přijetí kněžství neženili. Kněžské bezženství se stalo v Jednotě pravidlem. Vedle jáhnů (budoucích kněží) pomáhali v péči o sbor Bratří soudcové, volení doživotně z hospodářů, nástupci sborových Bratří starších, kdežto jménem Starších byl označován spíše kruh kolem B. Matěje, jejž volil sobě k radě. Vedle této „Úzké rady" scházel se podle potřeby širší sněm všech kněží a pracovníků bratrských sborů. Bratří křtili dítky v Jed-111 iiě narozené, ale křest doplňovali konfirmací odrostlých dětí. Nově přistupující křtili znovu, protože nepokládali za platné svátosti ko-11 nu'- knězem římského svěcení. Ustáleno trojí členství v Jednotě: po-1 klajících, prospívajících (přijatých k svátostem) a konajících či doko-lých, totiž vyspělých údů, z nichž byli bráni funkcionáři sboru. Po-
22
23
lllllll
kračovalo se v konání sborové kázně. Bratří dobře věděli, že za takových požadavků zůstanou menšinou a neusnadňovali příliv do svých řad. Při svém přísném výkladu zákona Božího měli rozpaky nad mnoha řemesly, jež neslouží zřejmé potřebě člověka, a s Chelčickým trvali při zásadě, že věrný křesťan nemá se účastnit správy veřejných věcí, nutné spojené s užitím násilí.
Vytrvalý důraz na odříkavost vůči světu a na vzorné plnění Kristových přikázání vedl nutně k pojetí, že spasení závisí na dobrých skutcích člověka. Hlas Písma, i stálý a přece nikdy s plným úspěchem dokonaný zápas o mravní dokonalost, vedl však Bratry k otázce, zda se jejich snažení vůbec srovnává s evangeliem jako zvěstí, v níž první slovo má Kristova mlost. Zeiména Bratří bohoslovecky vzdělaní jako B. Prokop a B. Klenovský ukazovali k této otázce a hledali její řešení. Nacházeli je v Prokopově výkladu o dobré vůli, opravené milostí Boží, která činí věřícího člověka Bohu milým i při nedostatcích, jež při něm ještě zůstávají.
Ruku v ruce s touto zásadní otázkou naléhala na řešení otázka zcela konkrétní, plynoucí z negativního poměru Bratří k světské moci. Je náležité chtít se Bohu líbit újmami, které Bratr snášel, bránil-li se funkci konšela či rychtáře, obmezoval-li se na život ve vsi, kde se přece snáze vyhnul takovým povinnostem a účasti na soudech, které ve městech rozhodovaly i o životě odsouzenců? Otázka byla tím důležitější, že Jednota získávala členy právě i ve městech, ano i mezi šlechtici. B. Matěj si s těmito těžkostmi nevěděl rady. Po několika letech kolísání (1490-1494) převládl však názor B. Klenovského a jeho druhů, mezi nimiž k slovu přicházel zejména B. Lukáš, že není nemožné, aby věřící křesťan setrval na cestě spasení, i když na sebe vezme nebezpečné povinnosti, které s sebou nese účast na správě veřejných věcí, a že může žít ve městě a živit se řemesly s městským životem souvisejícími, bude-li pozorně dbát, aby se všemožně držel zákona Božího.
Nevelká menšina Bratří se však za vedení B. Amose z Vodňan postav'la proti usnesení, které bylo v tomto smyslu učiněno na sněme v Brandýse n. Orlicí (1490) a obnoveno v Rychnově nad Kněžnou (1494). Přes úsilí Bratří nově orientovaných o udržení jednotného
svazku oddělili se tito Bratří v t. zv. Malou stránku Jednoty, která pak po půl století stála v příkré oposici proti Velké stránce, v níž ustoupil B. Matěj s předního místa, na něž nestačil. Bratří nepřijali, jeho úplnou abdikaci a ponechali mu biskupskou moc světící; vlastní vedení Jednoty přenesli na B. Prokopa, jenž byl nyní zván sudím Jednoty a stál v čele Úzké rady. Doba „starých Bratří" byla výslovně uzavřena usnesením, že se Bratří necítí nadále vázáni spisy B. Řehoře, tlumočícími názory Petra Chelčického, jehož stanovisko se nyní Bratřím jevilo jako příliš jednostranné a zastěňující správný výklad evangelia. Byl to veliký přeryv v dějinách Jednoty. Ale biblicky věrný poměr ke světu byl postižen lépe těmi, kdo hleděli ke správě světa s pochopením, že i tam lze konat vůli Boží, než těmi, kdo se od světa prostě odvraceli. Bratří postihli časem, že tu nejde jen o otázku, lze-li být při správě světa spasen, ale že do tohoto světa má být vnášen lepší řád a větší míra spravedlnosti, tak aby všechny oblasti lidského života byly podřizovány milostivé vůli Krista, Pána církve i světa.
IV. Přebudování Jednoty za vedení B. Lukáše
Již od roku 1494 a tím více po smrti B. Klenovského (1498) přecházelo vedení Jednoty na B. Lukáše, jenž přímo spravoval sbor v Mladé Boleslavi. Zde na panství rodu Krajířova z Krajku a v Litomyšli pod vládou Kostků z Postupic vyrůstala hlavní střediska Bratří; páni obou měst do Jednoty také vstoupili. Boleslav za správy Lukášovy převzala prvenství po Kunvaldu, Rychnově a po Lenešicích u Loun, které na čas platily za první sbor v Jednotě. Bratří vůbec byli nyní často zváni Bratry Boleslavskými. Sbor měli v Boleslavi „na Karmeli" v bývalém klášteře.
Zde promýšlel B. Lukáš, vynikající bohoslovec, uprostřed' soustavné péče o sbor a ve stálé živé souvislosti s jeho pastýřským vedením základy, na nichž Jednota vznikla. Vybudoval její bohosloví na základě rozlišení věcí podstatných, služebných a případných. Prvními byly mu se strany Boží milost Boha Otce, zásluha Ježíše Krista a dary Ducha svatého, se strany lidské víra, láska a naděje; služebnými
24