Džáhilíja
prorok
Muhammad
a vznik
islámu
kurz: Islám
(RLK08)
Ústav religionistiky
MUFF Brno
Attila Kovács
Primární zdroje
 Korán, (czech trans. I. Hrbek), Praha, Odeon, 1972. (a mnohé
další vydání)
 Džbán žízně.Stará arabská poezie, (czech. trans. K. Petráček &
J. Štroblová), Praha, Mladá Fronta, 1966.
 Žrebci poézie, (slov. trans. L. Drozdík & Ľ. Feldek), Bratislava,
Slovenský spisovateľ, 1986.
 Román o Antarovi, (czech trans. K. Petráček), Praha, Odeon,
1986.
 IBN ISHÁK, Život Muhammada Posla Božieho, (slov. trans. J.
Pauliny), Bratislava, 2003.
 IBN ISHÁK, Muhammad - život Alláhova proroka, (czech trans.
V. Svoboda), Praha, Leda, 2009.
Sekundární zdroje
Životopisy proroka Muhammada od akademiků
 ARMSTRONGOVÁ, Karen, Muhammad: Prorok, jeho život a
poselství našemu času, Praha, Daranus, 2009.
 COOK, Michael, Muhammad, Praha, Odeon - Argo, 1994.
 DELCAMBROVÁ, Anne-Marie, Muhammad slovo Alláhovo,
Bratislava, Slovart, 1996.
 PETRÁČEK, Karel, HRBEK, Ivan, Muhammad, Praha, Orbis, 1967.
 ROGERSON, Barnaby, Prorok Muhammad, Praha, Nakladatelství
Lidové noviny, 2004.
 AN-NAWAWÍ, Imán Jahjá, ZáhradySpravedlivých. Sbírka
výroků proroka Muhammada, Praha, AMB, 2008.
 COLBY, Frederick Stephen, Narrating Muhammad’s Night
Journey:Tracing the Development of the Ibn cAbbas Ascension
Discourse, Albany, State University of NewYork Press, 2008.
 CORNE, Patricia, COOK, Michael, Hagarism:The Macing of the
IslamicWorld, Cambridge,Cambridge University Press, 1977.
 GRUBER, Christiane & SHALEM, Avinoam (eds.), The Image
of the Prophet between Ideal and Ideology: A Scholarly
Investigation, Berlin - Boston, Walter de Gruyter, 2014.
 HAWTING,G. R., The Idea of Idolatry and the Emergence
of Islam, Cambridge,Cambridge University Press, 1999.
 HOYLAND, Robert G., Arabia and the Arabs: From the Bronze
Age to the Coming of Islam, NewYork, Routledge, 2002.
 NOVÁKOVÁ, Nea, Pědislamští Arabové, Praha, SPN, 1969.
 VUCKOVIC, Brooke Olson, HeavenlyJourneys, Earthly Concerns:
The Legacy of the Mi‘raj in the Formation of Islam, NewYork –
London, Routledge, 2005.
Arabský poloostrov
před islámem
Prostor
 Geografické členění:
- hranice: Úrodný půlměsíc, Rudé a Arabské moře,
(perský / arabský) Záliv (al-Chalídž)
- oblasti: Hidžáz, Nadžd, al-Jamáma, al-Bahrajn, Omán,
Himjár (Jemen), Hadramawt
- pouště: Rubc al-chálí, an-Nafúd
 Politické členění:
- Byzancie (Východořímská říše) + Ghassánovci
- Persie (Sásánovská říše) + Lachmovci
- Abesíne / Aksum (Etiopie)
- Himjár (Arabia Felix) - Jemen
Obyvatelé
- kočovníci a polo-nomádi (beduíni – badawí), obyvatelé
pouště (Syrská poušť, an-Nafúd, Rubc al-chálí)
- obyvatelé „měst“: zemědělských oáz (Jathrib [pozdější
Medína], at-Tá’if, Chajbar a jiné) obchodních stanic
(Mekka)
- obyvatelé úrodných oblastí, kde jsou pravidelné srážky
(Jemen a Omán)
Kmenová společnost, identita a systém hodnot:
čest / chrabrost / “mužnost“ / udatnost (murúca),
úzko spojena se systémem krevné msty (tha’r)
Neexistují rozvinutější společenské struktury (království
a pod.) jako např. v oblasti Úrodného půlměsíce nebo
v Himjáru.
Antara ibn Šaddád al-cAbsí – nejchrabřejší bojovník a básník
Náboženské představy
DŽÁHILÍJA – nevedomost / neznalost, islámský
výraz pro popis náb. a společ. poměrů a představ
v před-islámské Arábii. Arabské kmenové náboženství.
a) judaismus
kolonie v zemědělských oázáchWádí al-Qurá,
arabizovaní Židé a judaizovaníArabové. Pokusy o
zavedení judaismu jako státního náboženští v Jemenu.
b) křesťanství
hlavně na severní periférii (včetně Lachmovců a
Ghassánovců) a v Jemenu. Monofyzité, zejména kopti
a nestoriáni a jiné méně známe skupiny (trojice: otec,
syn, matka).
pečetní prsten s hebrejským nápisem (3. stol.) z Jemenu
a reliéf krále (?) (5. stol.) v koptském stylu, Zafár (Jemen)
Ruiny křesťanského chrámu (4. stol.), Džubajl (SaúdskáArábie)
c) polyteizmus
- Nabatejské
náboženství:
lokální podoby
helénistických,
orientálních
a arabských
náboženství
a kultů,
synkretizmus
(Dionýsos,
Baal, Isis, a jiní)
Nabatejská hrobka (1. stol.), Madá'in Sálih (SaúdskáArábie)
al-Chazna, nabatejský chrám (1. stol.), Petra (Jordánsko)
Podoby bohů z průčelí chrámu (1. stol.), Petra (Jordánsko)
Podoba bohyně a bůh Serapis (1. stol.), Petra (Jordánsko)
- Jemen (Himjár), astrální kulty (měsíc, slunce apod.),
zachovali se i ruiny některých chrámových staveb. Silný
zájem a vlyv Peršanů a Aksumu, judaismu a křesťanství.
Chrám Awwámu (7.-5. stol. př.n.l.), Ma'rib (Jemen)
Devocionální nápis věnovaný bohu měsíce (7.-5. stol. př.n.l.)
a busta kněžky slunce (1. stol. př.n.l.) z Jemenu
d) Polydémonismus
Hidžáz: jsou doložené některá lokální božstva a
bohyně (hlavním pramenem o nich je nejčastěji
paradoxně právě Korán), pro Mekku a kmenQurajš
jsou to:
al-Manát (osud, bohyně měsíce)
al-Lát (al-Iláha „bohyně“ – Slunce)
al-cUzzá („mocná“ – Venuše)
tzv. „Alláhove dcery” (53:19-20, tzv. satanské verše)
Iláh ([nějaký] bůh) – al-Iláh (ten Bůh) – Alláh
kmenový bůhQurajšovců
Hubal – “pán Kacby”, bůh děste nebo měsíce. Ke Kacbě
se konala pouť s nemalým ekonomickým významem.
Kacba: mekkánská
svatyně, poutní
místo i před
vznikem islámu
al-cUzzá al-Lát al-Manát
al-cUzzá, helenizovaná podoba (1. stol.)
ChirbetTammúr (Jordánsko)
al-Lát a její lev, Palmyra
(Tadmúr), Sýrie (1. stol.)
Další božstva předislámských Arabů:
Tághút – synonymum pro modlu (2:256-257;
4:51,60,75; 5:60; 16:31; 39-17),Wadd (láska) (71:23),
Suwá´ (71:23), Nasr, Jácúq, Jághút (71:23).
Předislámští Arabové uctívali tyto i jiné bohy zpravidla
v podobě model (kmenové, klanové a domácí božstva
různého typu, např. bůh z medu, mléka a z datlí,
kterou v době neúrody a tísně jednoduše
zkonzumovali), balvanů a kamenů, stromů, pramenů,
hvězd apod. Byli jim přinášeni aj oběti, výjimečně i
lidské (al-Manát).
Náboženští „specialisté“ v podobě věštců (hákim),
jasnovidců (cárif) a strážců svatyň (sádir)
Antropomorfní
náhrobní
kamene (4.-5.
stol. př. n.l.)
Saúdská Arábie
Všeobecně rozšířené bylo uctívání démonických
bytostí: džinn (plur.)
Několik druhů a podob (cifrít, márid, ghúl, hátif, apod.).
Džinnové byli zdrojem básnické nebo věštecké
inspirace.V předislámské době hraje básník (šácir)
významnou společenskou i politickou roli,
nejvýznamnějším z nich byl Imru’ al-Qajs (6. stol.)
Džinnové ale obvykle lidem škodili, např. mohli někoho
posednout (madžnún – posednutý, „blázen“).
Mekka v předvečer islámu
„port of trade“
Muhammad ibn cAbdalláh
Pramene / kritika pramenů – historický M.
Muslimské zdroje:
 Korán
 hadíthy – zaznamenané činy a výroky M.
 síra a maghází (např.. Ibn Isháq, as-Síra an-nabawíja,
v redakci Ibn Hišáma)
Nemuslimské zdroje:
 DidaskaliaJakobou 634 / 12-13 H.
 syrský kronikář 637 / 15-16 H.
 Sebius (arménský biskup) 660 / 40 H.
 kronikář z Chuzistánu 660 / 40 H.
 Narodil se kolem r. 570 / 571 (v tzv. roku slona)
v Mekce, do kmene Qurajš a klanu Banú Hášim.
 otec cAbdalláh
 matka Ámina
 Brzo osiřel, vychoval ho děd cAbd al-Muttalib a strýc
AbúTálib
 Byl daný do
výchovy k
beduínům
(běžná praxe)
k Banú Sacd ke
kojné Halíma
 Pracoval jako
průvodce
karavan a
obchodník
 Brzo získal
uznání a úctu
cAbd
al-Muttalib
objevuje
pramen
Zamzam
 Mladý M. byl rozpoznán křesťanským mnichem
Bahírá jako příští prorok.
 M. pomohl při obnově Kacby a vymyslel způsob jak
umístit tzv. černý kámen na své místo.
 Oženil se s bohatou vdovou jménem Chadíža ,
která ho již delší dobu zaměstnávala, umožnilo to
aby se osamostatnil a rozběhl vlastní obchod.
 Zažil to jako životní obrat „zlo se obrátilo v
dobro“ vplývá to zásadně na jeho další působení.
M. prorocké poslání
 M. pravidelně chodil jeden měsíc (ramadán) do
jeskyně na hoře Hírá kde „rozjímal“.
 V r. 610 n.l., když měl přibližně 40 let začal slyšet
hlasy apod. co ho celkem vyděsilo a obával se že
mu našeptává ďábel, nebo byl posednutý
(madžnún), a nechtěl opakovat slova které slyšel,
ale anděl (Džibrá´íl / Gabriel), který přijel s
„islámskou výzvou“, na tom trval a přinutil M. (začal
ho škrtit), ten pak se podvolil / poddal se (slovo
islám znamená totiž “poddat se / odevzdat se”) do
vůle Boží) a přednesl (přednášej! / Iqra!) prvních pět
veršů 96 súry Koránu.
jeskyně na
hoře Hírá
Muhammad a Gabriel na hoře Hírá
1. Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil,
2. člověka z kapky přilnavé stvořil!
3. Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý,
4. ten, jenž naučil perem,
5. naučil člověka, co ještě neznal.
M. o svojí vizi vyprávěl nejprve jenom své rodině a
blízkým přátelům.
Veřejně začal šířit své poselství až v r. 612 nebo 614 n.l.
Dostal se do utvořeného konfliktu s qurajšovskou
oligarchií, která v jeho misi viděla ohrožení svých
ekonomických i náboženských zájmů.
M. byl ale pod ochranou svého klanu, který vedl jeho
strýcAbúTálib (který se nikdy nestal muslimem).
M. pozice - „pouze“ člověk i když „nejlepší z lidí“
 prorok (7:158, 8:64, 9:61, 9:73, 9: 113, 9:117, 66:1,
66:3, 66:9; nabí - nubuwwa) a „pečeť proroků“
(chátam an-nabíjín 33:40, alebo chátam al-anbijá’),
 posel Boží (rasúl Alláh 7:158, 46:9; rasúl – risála, po
veřejném vystoupení od r. 614),
 Ten který upozorňuje (mudhakkir 88:21),
 Varovatel (nadhír 19:97, 33:45, 74:2, 78:40, 92:14),
 Zvěstovatel (bašír 19:97, 33:45, 48:8, 84:24),
 Svědek (šahíd 35:45, 48:8),
 Je známy taky jako Ahmad („velice chválený“; 61:6,
jeho jméno v ráji, Muhammad na zemi a Mahmúd v
pekle), taky al-Mustafá’ („vyvolený“)
 M. hlavními odpůrci byli:
hlava klanu Banú Machzún, Abú Džahl
hlava Banú cAbd aš-Šams, Abú Sufján
v M. vlastním klanu to byl jeho strýc cAbd al-cUzzá
(Abú Lahab).
 M. byl vyzvaný, aby se chránil před kmenovou radou
(mala´). Hlavní obvinění proti němu jbylo, že jeho
učení je v rozporu s tradicí (“zvyky předků”), Zeptali
se ho zda je básníkem, nebo věštcem pak ho obvinili,
že je bláznem a konečně ho chvěli podplatit.
 První muslimové byli zejména mladí muži jako z těch
nejvýznamnějších a nejbohatších ale taky z méně
důležitých rodů a lidé stojací mimo rodový a
kmenový systém. Nebylo jich moc (cca. 150-200).
 Perzekuce muslimů v Mekce a jiné konflikty.
 V r. 615 první emigrace 85 muslimů do Abesinie.
 V r. 619/620 zemřeli jak Chadídža tak i AbúTálib, což
vedlo k vnitřní krizi v muslimské obci.
 AL-cISRÁ WA ‘L-MIR’ÁDŽ
M. zázrační noční cesta do „nejvzdálenější mešity“
(17: 1) (Jeruzalém?) a jeho vystoupení do nebes.
M. sedí ve společnosti
andělů a proroků na
Skále v Jeruzalémě a
vybírá si mezi miskou
vody, mléka a vína
(vybral si mléko).
Skalní
dóm
(Qubbat
as-sachrá)
v Jeruzalémě
byl
postaven
nad skálu
kam M.
vykonal
svou
noční
cestu.
Prorok
Muhammad
v sedmém
nebi v
přítomnosti
Boha
Abú Bakr
potvrzuje
pravdivost
noční cesty
proroka
Muhammada.
 Do čela Banú Hášim se dostal M. strýc Abú Lahab,
který je výrazně proti islámu a proto již nechránil M.
 Další pokus o emigraci do at-Tá’ifu (621 n.l.), který se
nezdařil (M. chtěli kamenovat).
 V témže roku M. chtěli Mekkánci zavraždit (bez
úspěchu)
 V r. 621 M. uzavřel tzv. První arabskou úmluvu s
představiteli oázy Jathrib, kterou následuje tzv.
Druhá arabská úmluva, která ustanovuje M.
vůdcem celé oázy, kde má mezi znepřátelenými
stranami nastolit mír.
 M. postupně posílal své mekkánské zastánce do
Jathribu a on sám se svým přítelem Abú Bakrem
opouští Mekku jako poslední.
 HIDŽRA - M. odchod (mylně překládaný jako “útek”)
nebo
emigrace
/ exil.
Hidžra
se stal
začátkem
muslim-
ského
letopočtu.
(16.
červenec
622 n.l.),
1. rok H.
 Jathrib / Medína (Madínat an-Nabí) situace:
Hlavní napětí mezi kmeny Aus a Chazradž
Židovské kmeny:
Banú Qajnúka’, Banú Qurajza, Banú an-Nadír
ansár: medinští „pomocníci“
muhádžirún: mekkánští „emigranti“
Spolu (včetně židů!) tvoří jednu nábožensko-politickou
komunitu nebo obec: umma
tzv. medínská ústava: určuje vztahy v rámci ummy a
slouží jako hlavní právní dokument komunity
 Odchodem M. se začíná otevřený konflikt mezi
muslimy a Mekkou, období tzv. razií tj. vojenských
výprav, první se uskutečnila v prosinci r. 623
 Muhammadův dům v Medíně, model pro příští
mešity (masdžid, maggada v nabatejštině: místo, kde
se sklání). Bilál (bývalý černý otrok) první muezzin.
M. a jeho ženy,
obvinění cÁ’išy z nevěry
 Bitva u Badru (březen 624 ), muslimské vítězství
 Bitva u Uhudu (březen 626 ), muslimská porážka
po zradě pokrytců (munáfikún) M. byl málem zabit.
 munáfikún (pokrytci): medínští, kteří přestoupili na
islám ale v kritickém okamžiku muslimy zradili.
 káfirún (“nevěřící”) – Mekkánští, proti kterým M.
vede boj.
 muslimún (muslimové) nebo mu´imún (“pravověrní”).
 Již od začátku existovali v Medíně určité vnitřní
napětí i mezi židovskými kmeny a muslimy.
Vyhrotilo se to v únoru 624, kdy členové Banú Qajnuká´
byli z Medíny vyhnáni (změna směru modlitby z
Jeruzaléma na Mekku).
Na podzim téhož roku vyzval M. i představitele Banú
an-Nadír, aby opustili Medínu, a když to neučinili byli
obklíčení a poraženi.
Prorok Muhammad vede muslimy proti Banú Qajnuqá’.
Členové židovského kmene Banú an-Nadír prokazují hold
prorokovi Muhammadovi.
 V r. 627 Mekka se postavila do čela 10 tis. vojenské
koalice a v březnu začala obléhat Medínu, to byla
tzv. zákopová válka, když na radu bývalého perského
otroka Salmána
al-Fárisího muslimové
se úspěšně ubránili
pomocí zákopů.
Židovský kmen Banú
Qurajza se přidala
na stranu Mekkánců,
proto M. dal zabít
muže a prodat ženy
a děti do otroctví.
Souboj mezi cAlím b.AbíTálibem a Amren b.Wád u Medíny
 V únoru r. 628 M. uzavřel s Mekkánci příměří a vydal
se na malou pouť (cumra) do Mekky. M. přijel do
Mekky neozbrojený a následovalo ho asi tisíc lidí z
jeho zastánců.
 M. uzavřel s Mekkánci tzv. Hubajbíjské smlouvy,
které umožnilo muslimům vykonat třídenní pouť.
 Ještě ve stejném roce M. dobyl bohatou oázu Chajbar.
 V březnu r. 629 vykonal M. předem dohodnutou
velkou pouť (hadždž) do Mekky když se smířil se svým
rodem i kmenem.
 V lednu r. 630 vyrazil M. s početnou muslimskou
armádou do svého rodného města a bez většího
krveprolití, dobyl Mekku.
 M. navštívil Kacbu a rozbil modly („zabil je“).
 v březnu r. 632 vykonal svou “Pouť na rozloučenou”
a mněl v Mekce své poslední kázání.
 8. června 632 M. (po
krátké nemoci) umírá.
 Byl pochován v Medíně
v současné Prorokové
mešitě (Masdžid an-nabí)
Plán a půdorys hrobky
proroka Muhammada
Prorokova mešita (Masdžid an-nabí) v Medíně (Saúdská
Arábie)
Kopie dopisu
proroka
Muhammada
guvernérovi
Bahrajnu a
podoba jeho
podpisu /
pečeti
Relikvie
proroka
Muhammada
jsou uloženi
zejména
v Topkapi
seray
v Istanbulu
Vlas z vousu
proroka
Muhammada
Meče a palice proroka Muhammada, Topkapi seray, Istanbul
Otisk nohy (qadam) a sandál Proroka, Topkapi seray, Istanbul
Muhammad, osmanská kaligrafie,
Hagia Sofia, Istanbul
Hilja / hilye - ornamentální popis proroka Muhammada
v podobě kaligrafické kompozice, osmanské z 18. a 17. stol.
Současné šíciské zobrazení proroka Muhammad, Irán
Filmy o Muhammadovi Poselství (1976) Muhammad (2015)
M. jako náboženský vůdce a
společenský reformátor
 Hanífíja – přírodní monoteizmus, dovršení
monoteizmu? Koncepce millat Ibráhím, řetězec
proroků odAdama až po Muhammada.
 Otázka Prorokové negramotnosti (an-nabí al-ummí)
a možné inspirační zdroje.
 Náboženské reformy (monotheizmus, modlitba,
víra v nesmrtelnou duši, eschatologie a kosmologie)
 Společenské a politické reformy („společenská
spravedlivost“ a náboženská rovnost, postavení žen,
džihád, postavení ahl al-kitáb.