Korán a prorocká tradice
Kurz: Islám (RLA08) Ústav religionistiky MUFF Brno
Attila Kovács
Primární zdroje
 Korán, (přel. Ivan Hrbek), Praha, Odeon, 1972 a jiné vydání.
 Korán, (přel. AbdulwahabAl-Sbenaty), 2 volls., Bratislava,
EPOS, 2008, (druhé, upravené vydání 2014).
 AN-NAWAWÍ, Imán Jahjá, ZáhradySpravedlivých. Sbírka
výroků proroka Muhammada, Praha, AMB, 2008.
Sekundární zdroje
 BROWN, DanielW., RethinkingTradition in Modern Islamic
Thought, Cambridge,Cambridge University Press, 1999.
 BROWN, Jonathan E. C., Hadith: Muhammad's Legacy in the
Medieval and ModernWorld, Oxford,Oneworld, 2009.
 Encyclopaedia of the Qur’ān, 6 volls., Leiden, E.J. Brill, 2001-
2006.
 ESACK, Farid, The Qur’an:User’s Guide, Oxford, Oneworld, 2007.
 GÄTJE, Helmut, The Qur'an and its Exegesis: SelectedTexts with
Classical and Modern Muslim Interpretations, Oxford,Oneworld,
1996.
 IZUTSU,Toshihiko, Ethico-Religious Concepts in the Qur’ān,
Montreal, McGill-Queen’s University Press, 2002.
 NELSON, Kristina, The Art of Reciting the Qur’an,Cairo - New
York,The American University in Cairo Press, 2001.
 REYNOLDS, Gabriel Said (ed.), The Qur'an in Its Historical
Context, London - NewYork, Routledge, 2008.
 SAEED, Abdullah, Interpreting the Qur’an:Towards a
Contemporary Approach, London – NewYork, Routledge, 2005.
 SAEED, Abdullah, The Qur’an: An Introduction, London – New
York, Routledge, 2008.
 WADUD, Amina, Qur 'an andWoman: Rereading the Sacred text
from aWoman's Perspective, Oxford - NewYork, Oxford
University Press, 1999.
Korán: definice
„K. je řeč Boží zjevený Muhammadovi.“
 Podstata K. je nestvořená,
věcná (jedná se o Boží atribut)
zatím co aktuální znění (forma,
výslovnost, písmo, atd.) jsou
stvořené, resp. opcionální.
 K. je hlavním „božím manuálem“
pro výklad a pochopení světa.
 Platí od M. do konce světa. Před ním byli tady i další
(zjevené jiným prorokům) ale K. je podle islámské
tradice jediná současná autentická a platní verze.
 Jde o absolutní text, nejsou možné žádné změny.
Korán: etymologie
 al-Qur’án – recitace, čtení, přednášení , na základě
prvního slova zjevení: iqrá’ (přednášej!) (96: 1)
V samotném textu Koránu ještě je označován jako:
 al-Kitáb (kniha), resp. Umm al-kitáb (matka knih)
 at-Tanzíl – zaslání, poselství
 al-Furqán – „správné rozlišení“
 adh-Dhikr – připomenutí
 al-Hikma – moudrost
Tradičně je K. označován jako:
 al-Qur’án al-karím (Vznešený K.)
 al-Qur’án al-muqaddis (Posvátný K.)
Korán: struktura
K. se tradičně dělí
na kapitoly (súra) které se dále dělí na verše (ája)
 súra (kapitola)
(plur. suwar, cizího původu heb. šúráh, syr. súrtá)
celkem 114 kapitol seřazen na základě délky
 ája (verš, „znamení“)
(plur. áját, heb. óth, syr. átha)
114 súr = 6236 veršů = 77934 slov = 323621 písmen
„Praktické“ dělení
na 7 manázil = 30 džuza’ = 60 hizb = 240 rubca al-hizb
 Záhlaví súry tradičně obsahuje:
(pořadové) číslo, název, počet veršů, původ (kde byl
zjevený v Mekce nebo Medíně), někdy i kdy, resp. po
které jiné súře byla zjevena, do které části patří a pod.
Název súr jenom volně (když vůbec) souvisí s jejich
obsahem. Súry a verše jsou číslováni až od 19. stol.
 basmala
‫بسم‬‫هللا‬‫الرحمن‬‫الرحيم‬
bismilláh ar-Rachmán ar-Rahím
(ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného)
Stojí na začátku každé súry (výjimkou 9. a najdeme ji i
dvakrát i v samotném textu K.). Její úlohu je uvést súry
a dělit text .
19. súra Súra Marjam (súra Marie)
Mekkánská, 98 veršů, patří do 16. části (džuza’)
30. část (džuza’) vyznačené
tradične na margu textu
„Bůh“ (Alláh), „náš Pán“ (Rabbuná) označující Boha a
osobní zájmeno „Jemu“ (Huwa) napsáni rozdílnou barvou
 al-Fátiha
(Otevíratelka)
1.Ve jménu Boha
milosrdného, slitovného.
2. Chvála Bohu, Pánu lidstva
veškerého,
3. Milosrdnému, Slitovnému,
4. vládci dne soudného!
5.Tebe uctíváme aTebe
o pomoc žádáme,
6. veď nás stezkou přímou,
7. stezkou těch, jež zahrnuls
milostí Svou, ne těch, na
něž jsi rozhněván, ani
těch, kdo v bludu jsou.
Korán:
jazyk a styl
 Jazykem K. je “jasný
arabský jazyk” (26: 192)
vycházející z básnického
jazyku založeném na
severo-arabském dialektu
Hidžázu. Jazyk K. a tvoří
základ klasické spisovní
arabštiny. M. byl taky
jazykovým inovátorem a
zavedl nové výrazy
zejména náboženského
charakteru.
 Stylem K. je rýmovaná
próza (sadžc)
Korán: obsah a hlavní témata
K. není založen na naraci příběhů (jako např. Bible)
hlavní témata K. jsou:
 eschatologie (peklo a ráj)
 eticko-náboženské zásady
 státoprávní a společenské otázky
 vztah Boha a lidí: monotheismus (tawhíd)
 prorokové a jejich životy a pod.
Kontroverzní témata:
 otázka M. „negramotnosti“ / „neznalosti“ 7: 157-158
„a těm, kdož následují posla, proroka neučeného
(an-nabí al-ummí) (…)“
 tzv. Satanské verše (áját aš-šajtáníja) 53: 19-21
19. Uvažovali jste o al-Lát a al-´Uzzá
20. a Manát, té třetí, jiné?
21.Vy syny byste měli mít a On pouze dcery?
 bi-lá kajfa – antropomorfní a jiné atributy Boha
„boží ruka“ (jád Alláh) např. 38: 77, 48: 10 a jinde
„ (…) I pravil Bůh: „Iblísi, co ti bránilo, abys padl před tím, co
rukama vlastníma stvořil jsem?“
„Ti, kdož ti věrnost přísahají, přísahají vlastně Bohu a ruka Boží
spočívá na rukou jejich. (…)“
„tvář boží“ (wadžh Alláh) např. 13: 22 a jinde
„i ti, kdož vytrvalí jsou ve své touze spatřit tvář Pána svého (…)“
 tzv. „verše meče“ (áját as-sajf) 9: 5 a 2: 191
(…) A oznam těm, kdož neuvěřili, zvěst radostnou o trestu
bolestném!
4. Výjimku tvoří ti modloslužebníci, s nimiž jste uzavřeli
úmluvu a kteří vám potom nikterak neškodili a nikomu proti
vám nepomáhali. Dodržujte tedy plně vůči nim úmluvu až
do vypršení lhůty její, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou
bohabojní.
5. A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte
modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte
je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však
kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu,
nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící,
slitovný.
6. Pořádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu, mu ji
poskytni - aby mohl slyšet slovo Boží.
Potom jej nech dospět do místa pro něj bezpečného; a to je
proto, že jsou lidé, kteří nic nevědí (9: 3-6)
190. A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti
vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož
se bezpráví dopouštějí.
191. Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z
míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než
zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné,
dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás
tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících!
192. Jestliže však přestanou. . . tedy Bůh věru je odpouštějící,
slitovný!
193. A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od
víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Bohu.
Jestliže však přestanou, pak skončete nepřátelství, ale ne
proti nespravedlivým. (2: 190-193)
 tzv. „verše míru“ (áját as-salám) v K. se preferuje
„diverzita lidí“ 2: 256; 5:32; 49:13; 109: 6 a jinde
Nebudiž žádného donucování v náboženství! A již bylo jasně
rozlišeno správné vedení od bloudění!Ten, kdo nevěří v Tághúta
a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se
neutrhne. (...) (2: 256)
(…) ten, jenž zabije jednoho člověka - nikoliv pro pomstu na
někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi - byl souzen, jako
by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, byl
posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré. (…) (5: 32)
Vy máte své náboženství a já své náboženství mám. (109: 6)
Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás
národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. (…) (49:13)
 Verše K. určující postavení ahl al-kitáb („lidé knihy“)
a příslušníků jiných náboženství. 2: 62 a 9: 29-31
Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož jsou židy, křesťany a sabejci ,
ti, kdož uvěřili v Boha a v den soudný a konali zbožné skutky
- ti naleznou odměnu u Pána svého a nemusí mít strach a
nebudou zarmouceni. (2: 62)
29. Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a
nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají
náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud
nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.
30. A říkají židé: „´Uzajr je syn Boří!“ a říkají křesťané:
„Mesiáš je syn Boží!“ A taková je řeč, již ústy svými pronášejí,
a napodobují tak řeč oněch, kdož před nimi byli nevěřící.
Nechť Bůh proti nim bojuje! Do jaké lži to upadli!
31. A vzali si učence své a mnichy své za pány vedle Boha a
stejně tak i Mesiáše, syna Mariina (…) (9: 29-31)
 Záhadní (rozdělující) písmena (hurúf al-muqattaca)
v případě 29 súr (různé interpretace):
' l r před 10., 11., 12., 14., 15. súrou
' l m před 2., 3., 29., 30., 31., 32. súrou
' l m r před 13. súrou
' l m s před 7. súrou
h m před 40., 41., 43., 44., 45., 46. súrou
h m c s q před 42. súrou
s před 38. súrou
t s před 27. súrou
t s m před 26., 28. súrou
t h před 20. súrou
q před 50. súrou
q h j c s před 19. súrou
n před 68. súrou
j s před 36. súrou
Korán: vznik a chronologie
 Proces zjevovaní:
K. začal byť zjevován M. v měsíci ramadán v r. 610 a
postupně to pokračovalo až do M. smrti (celkem po
dobu 23 let). Zažíval extatické stavy během zjevování
K. a posléze i fyzickou únavu.
 Chronologie:
3 nebo 4 období
1. mekkánské – expresivita
2. mekkánské – vykrystalizování
(3. mekkánské – více próza)
medínské – státoprávní otázky
Korán: redakce a kodifikace
za vlády třetího pravověrného kalifa cUthmána byla
zvolaná v Medíně komise pod vedením Zajd b.Thábit
(bývalý M. tajemník), která v l. 651-656 vytvořila
konečnou podobu textu K. známou jako
 qirá’ mašhúra (slavné / vznešené čtení), určitý druh
“textus receptus”, základ pro další verze
Nebyl to první pokus, již za Abú Bakra údajne vznikl
prvý kompletní záznam textu. Zajd a jeho komise
pracovala taky na základě fragmentů, které se
zachovali na různých materiálech (kosti, palmové listy
a pod. a “ve srdcích lidí” (fí sudúr an-nás), teda
v podobě ústní tradice.
„Vznešené čtení“ je ale jenom začátkem kodifikačního
procesu, pak postupně vznikají různá čtení (riwája)
místo qári’ 1. ráwí 2. ráwí
Medína Náfic (785) Warš (812) Qálún (835)
Mekka Ibn Kathír (737) al-Bazzí (854) Qunbul (903)
Damašek Ibn cÁmir (736) Hišám (859) Ibn Dhakwán (856)
Basra Abú cAmr (770) ad-Dúrí (860) as-Súsí (874)
Kúfa cÁsim (744) Hafs (805) Šucba (809)
Kúfa Hamza (772) Halaf (843) Hallád (835)
Kúfa al-Kisá’í (804) ad-Dúrí (860) Abú ’l-Hárit (854)
od r. 1924 je al-Azharem uznané tzv. egyptské / kúfské
(cÁsim) čtení, jako kanonická podoba K., ale používá se
taky menšinové, tzv. indické / medínské (Náfic) čtení.
Tzv. Birminghamský K., nejstarší známý rukopis K. z r. 645
Stránka K. v kúfíjském stylu, Egypt 9. stol.
Tzv. modrý K. napsán v kúfíjském stylu,Tunisko 10. stol.
Stránka K. v maghribském stylu (Andalusie 11. stol. ) a
ornamentální dekorace z K. (Maroko 18. stol.)
Bohatě zdobený osmanský rukopis K. z r. 1824, Istanbul
Osmanský
rukopis K.
z r. 1742
v typické
muslimské
vazbě s
„ouškem“
Stojan na čtení K. (rihál) Irán, 14. stol.
„Socha“ K. ve Spojených
arabských emirátech
Verše K. napsáni na svitku, Maroko 14. stol.
Verše K. napsáni na hedvábí,Andalusie 11. stol.
Verše K.
napsané
na mincích
umájjovských
(7. stol.) a
fátimovských
(10. stol.)
kalifů
Verše K. na talíři (Irák 12. stol.)
a na mešitní lampě (Egypt 14. stol.)
Verše K. napsáni kúfijským
stylem na zdi mešity sultána
Hasana (Káhira, 14. stol.)
Verše K. veVelké mešitě (Masdžid-e džami) Isfahánu, 16. stol.
Verše K. na mihrábu z Kášánu (Irán), 13. stol.
Verše K. v kupoli mešity sultána Sulejmána, Istanbul, 16. stol.
Verše K. na fasáděTádž Mahalu, Agra (Indie), 17. stol.
Moderní
kaligrafie
s verši K.
K. „do kapsy“
Korán: recitace (tadžwíd)
 qárí’ – (profesionální) recitátor
 háfiz / háfiza – kdo zná celý K. zpaměti
u recitaci K. ještě před basmalou se přidává i formule:
cawdu bi-lláhi min aš-šajtán ar-radžím (ať se poskytne
ochrana před ukamenovaným satanem) a na konci se
přidává ámín.
 Existuje
několik stylů
recitace a
jedná se o
samostatný
umělecký žánr.
Překlady Koránu
do češtiny
 1913 – IgnácVeselý
 1938 – A. R. Nyckl
 1972 – Ivan Hrbek
Tafsír (exegeze): výklad a
interpretace Koránu
 K. je podle muslimů autentickým „slovem božím“,
teda absolutním textem a jeho výklad je proto pro
pochopení islámu klíčový, neboť islám, jakožto i jiné
náboženství disponujících posvátným textem je
založen mnohem víc na výkladu a interpretaci
těchto textů než na textech samotných.
 Muslimská exegeze má širokou metodologii od
lingvistiky po historiografii.
 Tafsír se dělí na početní školy a směry jako klasické
tak i moderní nabízející širokou paletu interpretací
od doslovného až po symbolické výklady K.
K. ze severní Indie z 15. stol. vepsaným výkladem na kraji
Důležitější exegeti (mufassir) K.
sunnité
 cAbdalláh ibn cAbbás (z. 687)
 M. ibn Džarír at-Tabarí (z. 923)
 Ismá’íl ibn Kathír (z. 1373)
 Džalál ad-Dín as-Sujútí (z. 1505)
šícité
 Džacfar as-Sádiq
(z. 765)
 Abú Džacfar at-Túsí
(z. 1067)
 Muhammad Husajn
Tabátabá'í (z. 1981)
symbolický výklad
 Abú 'l-Qásim
az-Zamachšárí (z. 1144)
 Násir ad-Dín
al-Bajdáwí (z. 1286)
islamistický výklad
 Abú 'l-A'la Maududi (z. 1979)
 Sajjid Qutb (z. 1966)
Prorocká tradice (sunna)
 hadíth (plur. ahadíth) u šícitů chabar (plur. achbár)
tradované výroky a činy proroka M.
hadíthy tvoří základ „prorocké tradice“ - sunna
„cesty za hadíthem“ (talab al-hadíth ) proces vytváření
tratíce, sesbírání a autorizace M. výroků a činů.
Struktura hadíthů
 řetězec tradentů (isnád, resp. silsila)
„x.y.“ slyšel od „v.z.“ ten zas od „a.b.“ (… atd.) že „c.d.“
viděl / slyšel, že M. řekl / udělal“
 samotný text (matn)
„výrok M. nebo popis jeho počínání“
Je několik desítek tisíc
hadíthů, které byli
sesbíráni a vydáni
v podobě tematicky
seřazených sbírek
Sunnitské zejména tzv.
šest knih (al-kutub as-sitta)
 Sahíh („správné“)
al-Buchárí a Muslim
 Hasan („dobré“)
Abú Dawúd a at-Tirmídhí
 Dacíf („slabé“)
an-Nasá´í a Ibn Mádža
 Šícitské
tzv. čtyři knihy
(al-kutub al-arbca)
al-Kulajní
Ibn Bádawajh
at-Túsí (dvě knihy)
 Cháridžovské /
ibádovské sbírky
známe také krátké
sbírky nebo příručky
hadíthů, např. 40
jeruzalémských
hadíthů a pod.