EGYPTSKÁ BOŽSTVA V ANTICKÉM SVĚTĚ JARO 2019 (2) NEPHTHYS (NEBTHET) A ISIS • "Ascend and descend; descend with Nephthys, sink into darkness with the Night-bark. Ascend and descend; ascend with Isis, rise with the Day-bark." • Pyramid Text Utterance 222 line 210. EGYPTŠTÍ PANOVNÍCI – MEZI BOHEM A ČLOVĚKEM • Královská moc byla instituce zavedena již od původních mytických časů jako součást řádu (maat). • Předobraz pro vladaře v mýtu o souboji Hora a Seta s Horem jakožto právoplatným následníkem Osirida. • Bohové vždy jednali v božské sféře • Králové měli někdy aspekty božské a jindy lidské. (např. Tutanchamon – kuráž Seta, síla Hora, vědomosti Rea, schopnosti Ptaha atd.) • Původ krále ve světě lidském, ale mohl jednat v obou sférách. • Bůh byl ve své podstatě nesmrtelný, zatímco král musel nesmrtelnost získat. EGYPTŠTÍ PANOVNÍCI – MEZI BOHEM A ČLOVĚKEM • Monarcha musel udržovat maat. • Panovník byl zároveň veleknězem každého boha • Králové označováni jako synové boha Re • Král měl kult jako žijící božstvo (ale ne takové božstvo jako bohové na nebesích) • Král v životě ztotožněn s Horem a po smrti s Osiridem. EGYPTŠTÍ PANOVNÍCI – MEZI BOHEM A ČLOVĚKEM • Západní člověk má problém pochopit rozdílné kvality božství. • Může pomoci rozlišení mezi úřadem a bytostí • Bytost krále smrtelná, ale úřad božský – splynutí těchto dvou faktorů = božské království. • Speciální Ka • Aby panovník dal váhu svým pověřením, nechával si sepsat ustanovovací texty, že z chaosu vrátil zemi k pořádku. • Kult žijícího krále byl ale pro Egypťany stále o něco více kontroverzní, než kult mrtvého krále. Kult mrtvého vládce prochází celými dějinami Egypta. • Pohřební rituály hlavně pro panovníky a mocné, než přišla Kniha mrtvých (cca 1550 př. n. l.), která tyto rituály rozšířila a demokratizovala. ALEXANDER VELIKÝ A JEHO ODKAZ • Alexandros Veliký (356 – 323 př. n. l.) • Nástup na makedonský trůn v roce 336 př. n. l. • Usiloval o sjednocení Řeků proti perské moci • Výsledkem byla říše rozprostírající se od Egejského moře po řeku Indus v Indii (Západ – Východ) a od severního pobřeží Černého moře až po Núbii a Saharu v Severní Africe. ALEXANDER VELIKÝ V EGYPTĚ • Arriános (III.1.): Peršan Mazakés, Dáreiem ustanovený satrapa egyptský, jenž věděl, jak dopadla bitva u Issu a že se Dáreios dal hanebně na útěk, že Foiníkie, Sýrie a většina Arábie jsou v moci Alexandra a on sám že se vůbec nemůže opřít o vojenskou moc perskou, ochotně uvolnil Alexandrovi vstup do měst i do země. • Vstup 332 př. n. l.; Alexandrovo dilema – tyran nebo legitimní nástupce • Snaha Alexandra být legitimním a sjednocujícím panovníkem • Při nástupu na trůn v Egyptě Alexander postupoval podle protokolu • Navštívil Heliopoli (město slunečního boha) a hlavní město Memfis, kde obětoval královskému bohu Apidovi v chrámu boha Ptaha. (Návaznost na egyptskou tradici) • Uspořádal atletické a umělecké hry. (návaznost na řeckou tradici) • Roky v Egyptě se začaly počítat podle délky jeho vlády, tak jako tomu bylo u předchozích vládců Egypta. ALEXANDER VELIKÝ V EGYPTĚ • Počátek 331 př. n. l.; Alexandrova cesta do oázy v Síwě za věštcem boha Amona. • Chtěl se ptát na svůj původ a na svou budoucnost. • Alexander kladl Amona do svého rodokmenu (syn-otec; stejně jako Perseus a Héraklés měli za otce Dia). • Filip II. byl ale stále považován za jeho smrtelného otce. • Amon ze Síwy byl též známý jako Zeus-Amon. • Tohoto boha uctívali od 5. stol. př. n. l. v Makedonii jako libyjského Amona. • Alexandr tak navštívil boha, kterého znal z Makedonie. • Panovník jako syn Amona nebo boha Re byla populární představa a byla v harmonii se smýšlením Alexandra o sobě samém. ALEXANDER VELIKÝ V EGYPTĚ ALEXANDER VELIKÝ V EGYPTĚ • Otázky, které Alexander věštci kladl, si nechal téměř všechny pro sebe. • Legitimizační výjimka: Řekl, že věštec potvrdil jeho příbuzenství s Amonem • Plútarchos (Alex. 27) uveřejnil další otázky. Alexander se měl ptát na to, zda ovládne svět a zda byla vražda jeho otce již pomstěna. • Jakmile se Alexander vrátil ze Síwy, přijeli poslové s věštbami od didymského Apollóna a Sibyly z Erytreje a potvrdili jeho zrození bohem. • To pravděpodobně nebyla náhoda a Alexander do Egypta již přijel s myšlenkou příbuzenství s Diem a Amonem • V 331 také založil město a jedno z budoucích hlavních center helénistického světa Alexandrii ALEXANDER VELIKÝ V EGYPTĚ • Krom spojení s Amonem a historickým otcem Filipem II. potřeba vytvořit příbuzenský vztah s historickým panovníkem Egypta (pro ideologické a rituální potřeby) • Nektanebos II. – poslední egyptský panovník před perskou invazí • Proč zrovna Nektanebos II. ?: a) Oblíbenec bohů (stavitel a restaurátor chrámů, podporoval zvířecí kulty, chrámům daroval pozemky, obnovoval sochy jednotlivých kultů) b) V roce 350 př. n. l. vyhrál bitvu nad Peršany (Podle Pseudo-Kallisthéna vyhrál právě proto, že byl otcem Alexandra. Podle pramene navštívil Alexandrovu matku a právě on v převleku za Amona s Olympiadou počal Alexandra, jako Hora, „který pomstí svého otce“. ) ALEXANDER VELIKÝ V EGYPTĚ • Na jaře 331 př. n. l. Alexander zase vyrazil z Memfidy na své válečné tažení. • 323 př. n. l. umírá v Babylonu a vyslovuje přání být pohřben u Amona v Síwě. • Arriános (VI.19.) (Alexander u řeky Indus): Tu se vrátili k onomu ostrovu v řece, a když spustili kotvy při jeho okraji, Alexandr vzdal oběť všem těm bohům, jimž obětovat, jak prohlásil, mu nařídil Ammón. • Arriános (VII.14.) (Truchlení nad mrtvým Héfaistiónem): Někteří píší, že (Alexander) vyslal posly i k Ammónovi s dotazem na boha, zda dovoluje přinášet oběti Héfaistiónovi jako bohu, avšak Ammón to prý nedovolil. ALEXANDER VELIKÝ A JEHO ODKAZ • Alexandros Veliký umírá roku 323 př. n. l. • Antigonos Jednooký – poslední z Alexandrových vojevůdců bránící sen o rozlehlé říši umírá v bitvě u Ipsu roku 301 př. n. l. • Od 275 př. n. l. se prosadily tři dynastie odvozující svůj původ od tří vojevůdců Alexandra Velikého: Seleukovci, Ptolemaiovci a Antigonovci. • Seleukovci vládli na území bývalé Persie, Ptolemaiovci v Egyptě a Antigonovci v Makedonii. PTOLEMAIOS I. SÓTÉR • Narozen 367/366 př. n. l. Lagovi a Arsinoé, kteří patřili k váženým makedonským rodinám. • Jeden z hlavních generálů Alexandrova tažení • V Egyptě jako jeden z mála navštívil s Alexandrem chrám Amona v Síwě. • Zajal Bessa, vraha Dariea III., který byl králem Peršanů. • Během tažení Alexandra v roce 327 velel třetině celé armády. • Po smrti Alexandra v roce 323 př. n. l. se stal satrapou Egypta PTOLEMAIOS I. SÓTÉR • Po smrti Alexandra se stal Perdikkás regentem říše • Alexander si přál být pochován v Síwě v Egyptě • Perdikkás měl v úmyslu ho ale pochovat v Aigách, hrobce makedonských králů. • Ptolemaios zastavil výpravu v Sýrii a tělo si odvezl do hlavního města Egypta, Memfidy (Mennoferu). • Později jeho ostatky uložil v Alexandrii. PTOLEMAIOS I. SÓTÉR • Nejdříve byl egyptským satrapou a v 306/304 př. n. l. se stal králem Egypta. (Konec vlády 283/282 př. n. l.) • Legitimizace Alexandrem a) Převoz ostatků do Egypta b) Korunovace faraonem v Memfidě a korunovační hostina na výročí Alexandrovy smrti c) Ptolemaios znovu nechal razit mince zobrazující Alexandra s atributy Dia, Dionýsa a Amona. d) Ptolemaios také vyobrazován s atributy Dia, Dionýsa a Amona. Trůnní jméno: Mery-amun Setep-en-re (Milovaný Amonem, vyvolený Reem) e) Učinil z mrtvého Alexandra státního boha a jeho kněží byli nejvýše postavení kněží v Egyptě (avšak etnicky tento úřad vykonávali vždy Řekové). PTOLEMAIOS I. SÓTÉR A OSTROV RHODOS • Ostrov Rhodos byl již od konce 4. století př. n. l. jedním z důležitých partnerů Egypta v obchodě s obilím. • Z ekonomických důvodů ihned uznali Ptolemaia jako krále Egypta. • V roce 305/304 př. n. l. ostrov Rhodos oblehl Démétrios I. Poliorkétés (syn Antigona I. Jednookého). Ostrov však obležení přečkal se značnou pomocí Ptolemaia, který ostrov zásoboval (vojensky, potraviny). • Na památku tohoto vítězství vybudovali na Rhodu Kolos rhodský a Ptolemaiovi mohli (předmět akademické diskuze) přisoudit titul Sótér (zachránce). PTOLEMAIOS II. FILADELFOS PTOLEMAIOS II. FILADELFOS • Společně s otcem vládl od 285/284 př. n. l. a v roce 282 př. n. l. byl korunován faraonem. (Umírá 246 př. n. l.) • Nejdříve byl v manželství s dcerou Lýsimacha Arsinoe I. Tu ale později odsunul a oženil se s vlastní sestrou Arsinoe II. • Pro tradiční Řeky a Makedonce byl takový skandální svazek porušením tabu. • Básník Sodates si dělal legraci z královského páru a zaplatil za to životem • Básník Theokritos královský pár oslavoval a připodobňoval je k bohům a jeho postavení bylo posíleno. PTOLEMAIOS II. FILADELFOS • Trůnní jméno: User-ka-en-re Mery-amun (Mocné je Reovo ka, Milovaný Amunem). • Po korunovaci navštěvoval důležité chrámy, obzvláště ty, kde se praktikoval zvířecí kult a pomáhal je dokončit. • Zavedl posmrtný kult svého otce (theos Soter). • Zavedl slavnosti na počest svého otce Ptolemaia, které se konaly co 4 roky a konkurovaly Olympijským hrám. • Po smrti své matky - druhé manželky a královny Ptolemaia I. Sótéra Bereníké I., ji přiřadil do kultu prvního ptolemaiovského páru (theoi Soteres). PTOLEMAIOS II. FILADELFOS A SOUROZENECKÁ BOŽSTVA • Po roce 272/271 př. n. l. žijící královský pár (Ptolemaios II. a Arsinoé II.) začleněni do Alexandrova kultu. • Kněz Alexandra byl od té doby zároveň knězem Theoi Adelphoi (sourozenecká božstva). • Ptolemaios II. Filadelfos a jeho sestra-manželka Arsinoé II. tedy interpretovali svůj sňatek jako hieros gamos sledující příklad Dia a Héry a Ísidy a Osirida. • Ptolemaios II. obdržel titul Filadelfos (milující sestru) právě díky sourozeneckému spojení. • Byl to první královský pár vládnoucí v Egyptě, který byl sourozenecký. Do té doby se tak jednalo o „nejčistší“ imitaci Ísidy a Osirida. • Ptolemaios II. Filadelfos zbožštil krom své manželky také dvě své milenky, kterým postavil sochy a svatyně. ARSINOÉ II. JAKO BOHYNĚ • Podle stély z Mendes vstoupila do podsvětí po své smrti jako bohyně. • Již za svého života byla kněžkou berana z Mendes. • Ptolemaios II. Poté rozhodl, že její obrázek jako bohyně bude v každém chrámu. Nechal ji postavit také chrámy, které ji vyobrazovaly jako nezávislou egyptskou bohyni. • Posmrtně byla otitulována jako „milovaná beranem“ a „bohyně milující bratra“. • Arsinoé II. tak existovala separátně v jednom případě jako součást Theoi Adelphoi a v druhém případě odděleně jako egyptská bohyně často ztotožňována s Ísidou. • Byla také oblíbenou řeckou bohyní ztotožňovanou s Hérou, Démétrou – hlavně ale s Afrodítou (Afrodité Euploia – patronka námořníků). PTOLEMAIOS III. EUERGETÉS • Vláda od 246 př. n. l. – 222 př. n. l. • Trůnní jméno: Iwa-en-netjerwy-senwy Setep-amun (Dědic sourozeneckých bohů, vyvolený Amonem) • Stylizoval se jako syn Theoi Adelphoi, ačkoli jeho matka byla vyhnaná Arsinoé I. Ta se v oficiálních rodokmenech Ptolemaiovců nadále neobjevuje. • Manželka Bereniké II. (sestřenice) Byla vyobrazována v rovnocenném postavení ke svému manželovi (Tento motiv naposled u Achnatona a Nefertiti nebo Rammesse II.) • Podporovali stavění chrámů a díky tomu získali titul Euergetai (dobrotiví). • Přidáni do kultu Alexandra jako Theoi Euergetai. BERENIKÉ II. • Její kult nebyl tak signifikantní jako u Arsinoé II. • Vývoj kultu již za života Bereniké II. • Když byl Ptolemaios III. v 3. syrské válce, Bereniké II. přísahala, že věnuje v chrámu Arsinoé kadeř svých vlasů, pokud se její manžel vrátí v pořádku. Obdobný akt činí truchlící Ísis (Plútarchos, De Iside et Osiride 14). BASILEUS – KONCEPT HELÉNISTICKÉHO VLADAŘE • Alexander Veliký zavedl velice specifický typ královského úřadu (zvaný jednoduše basileus – král). • Alexander vládl zemím, které „dobyl kopím“ a vládl jim zcela podle vlastního uvážení. • Vládl jako charismatický nadnárodní vůdce a dobyvatel. • Ptolemaiovci navázali na model vládnutí Alexandra a titul basileus převzali. • Ptolemaiovci také připomínali Nektaneba II. jako otce Alexandra = Ptolemaiovci jako navazující na přímou vládu egyptských panovníků • Zároveň hrdí na makedonský původ (při působení v Řecku); Pausaniás o vítězství Ptolemaia v Delfských hrách (X.7.8.) „s dvěma hříbaty Makedoňan Ptolemaios. Králové v Egyptě si rádi nechali říkat Makedonští, jak jimi také skutečně byli.“ BASILEUS – KONCEPT HELÉNISTICKÉHO VLADAŘE • Zatímco faraonova moc je národní (lokální) a omezována společenstvím mocných a autonomních egyptských kněží, basileus byl koncept soustředící veškerou moc a státní principy do jedné osoby. Ptolemaiovci tak museli tyto dva způsoby královského úřadu harmonizovat. • Oproti faraonovi, ptolemaiovský vladař nebyl „králem Egypta“ – jeho království nebylo vázáno na specifický národ nebo území. Král je stát. • Ptolemaiovci „přeformátovali“ faraonský úřad do podoby odpovídající konceptu basileus. • Ptolemaiovský vladař měl být podle Alexandrova vzoru neporazitelný a podporován bohy a měl by to prokázat ve válce. • Faraon jako „vítězící Horus“ byl takto dříve chápán spíše v mytické a kultické rovině (viz Ptolemaios III na zdi v Karnaku). • Legitimizace válek za hranicemi Egypta – anti-perská nálada Egypta, navrácení egyptských artefaktů BASILEUS – KONCEPT HELÉNISTICKÉHO VLADAŘE • Basileus byl titul spojen s očekáváními • Jeho nositel by měl být zachránce, osvoboditel, ochránce, dárce plodnosti. Proto také přívlastky Euergetés, Sótér. Ptolemaiovští vladaři válčili a darovali peníze a obilí chrámům a jiným zemím (např. Athénám, ostrovu Rhodos) • Ptolemaiovský vladař věřil, že když naplní očekávání spojená s titulem basileus, získá si loajální a uctívající poddané. • Mnoho dochovaných dopisů běžných lidí adresovaných přímo Ptolemaiovi svědčí o tom, že král byl považován za zdroj spravedlnosti a přímý partner v dialogu. • Bohatství krále bylo materiální demonstrací úspěchu, proto ho Ptolemaiovci dávali na odiv a kladli důraz na blízkost s Dionýsem. BASILEUS – KONCEPT HELÉNISTICKÉHO VLADAŘE • To ale neznamená, že by takový model vládnutí nebyl atraktivní pro egyptskou stranu (v podstatě byly všechny atributy, rituální a mytické úlohy faraona zachovány). • Přívlastky jako Euergetés nebo Sótér korespondovaly s egyptskou představou o faraonovi. • Sótér (zachránce) byl přívlastek, který zároveň vystihoval aspekt ochrany boha Hora. • Euergetés (dobrotivý) je zase spojen s ctností a starostí o bohy a chrámy. • Theoi Adelphoi jako obraz Ísidy a Osirida. • Ptolemaiovský odkaz – silná pozice královen; vedlo až k momentům, kdy královny vládly samy (Kleopatra II, III a VII) PTOLEMAIOS IV. FILOPATÓR • Vládl od 221 př. n. l. do 205 př. n. l. • Manželka jeho sestra Arsinoé III. • Poslední vladař Ptolemaiovců, který držel při životě obraz harmonické vládnoucí dynastie. PTOLEMAIOS IV. FILOPATÓR A BITVA O GAZU (RAFÁH) • Antiochos III. Megás (Seleukovec) obrátil svou pozornost k Sýrii a Egyptu (4. syrská válka; 219-217 př. n. l.). • Antiochos III. Megás se střetl s Ptolemaiem IV. Filopatórem v rozhodující bitvě o Gazu v roce 217 př. n. l. • Čísla podle Polybia: a) Ptolemaios: 70 000 pěchoty, 5000 kavalerie, 73 válečných slonů b) Antiochos: 62 000 pěchoty, 6000 kavalerie, 102 válečných slonů PTOLEMAIOS IV. FILOPATÓR A BITVA O GAZU (RAFÁH) • Velkolepé vítězství zachyceno v Egyptě na stéle. Prvek typický pro basilea zachycen egyptsky. • Kněží na ní oslavují Ptolemaia IV. Filopatóra. • Tímto vítězstvím faraon splnil povinnost a znovu ustanovil řád. • Vítězství rezonovalo v mytické rovině. • Bohové ho měli ve snu ujistit, že zvítězí. • Pobil svoje nepřátele stejně jako Horus a král se vrátil do Egypta v den narozenin tohoto boha. • Jako nový Horus se plavil na bárce po Nilu. • Takovou interpretaci nechal vytesat do kamene a umístil před chrámy. PTOLEMAIOS IV. FILOPATÓR A POVSTANÍ • Ptolemaios IV. ubránil Sýrii, ale obrovsky se u toho ekonomicky vyčerpal. • Navíc musel rekrutovat okolo 20 000 původních Egypťanů, aby se vycvičili v řeckém stylu boje. • Egypťané pomohli vybojovat vítězství a ochránit hranice Egypta. • Při výcviku a ve válce ale byli svědky extravagance a bohatství královského dvora. Poté se vrátili do svých chudých vesnic a obydlí. • Takto ekonomicky unavená země dál slábla a nakonec přišlo povstání obyvatel proti Ptolemaiovcům. • V dochovaných kronikách se píše, že v této době už vladař neudržoval Maat. PTOLEMAIOS IV. FILOPATÓR A POVSTANÍ • Povstání v Horním Egyptě a jejich vlastní faraon v Thébách od 206-186 př. n. l. • Nejdříve tam vládl Herwennefer a poté Ankhwennefer. • Deklarovali, že oživili dobu, kdy lidem vládl Osiris. • V roce 186 př. n. l. povstání vojensky potlačeno. • Ankhwennefer byl zajat a musel uznat a zbožštit ptolemaiovskou dynastii. • Na žádost kněžích byl omilostněn. PTOLEMAIOS IV. FILOPATÓR A HROB ALEXANDRA • Doposud byly ptolemaiovské páry pohřbeny individuálně poblíž hrobky Alexandra Velikého • Ptolemaios IV. Je nechal přesunout spolu s Alexandrem do společné hrobky s pyramidální strukturou v Alexandrii. • Jednalo se o Alexandrův již třetí hrob; pravděpodobně představen v rámci slavností Ptolemaia v roce 215/214 př.n.l.