Náboženská jinakost a její reprezentace Tři modely jinakosti podle Jonathana Smithe • Metonymický model: „jiné“ je/není stejné jako „my“ • Topografický model: „my“ jsme ve středu světa, „jiné“ je na jeho periferii • Lingvistický model – „jiné“ je nepochopitelné, nerozumíme mu. Metonymický model Čínské představy o Tibeťanech Příklady z reálných kontaktů s „jinými“ • Uplatnění metonymického modelu může vést k úplnému odlidštění „jiných“ a otevírá cestu k ospravedlnění „jiných“ norem zacházení • Politika conquistadorů – odcizení, odlidštění, depersonifikace původních obyvatel za účelem jejich zotročení • Vztah k židům ve středověku (i moderní době) • Vztah k domorodcům v koloniálních dobách (na jakých úrovních?) • Vztah k migrantům, cizincům Topografický model – jiné na okrajích • Okraje „našeho“ světa jako něco „jiného“ • Potřeba fyzické kontroly „jiného“ v prostoru Příklady v reálném světě Odsun „jiného“ na okraj, z centra dění - židovská ghetta (vs. raně středověké osídlení měst) - přesuny obyvatel jiného vyznání (např. Marie Terezie a její přesuny nekatolíků po habsburské monarchii - odsun německého obyvatelstva z poválečného Československa… - extrémním případem je pak eliminace „jiného“ Lingvistický model – „jiné“ je nesrozumitelné • Psohlavci na tympanonu kostela ve Vézley • Edward Said, Orientalismus: Jestliže „jiné“ nemůže mluvit samo za sebe (protože mu nerozumíme), začínáme mluvit za něj. Teorie „jiného“ a možnosti jejich využití v kontextu studia středověkých vztahů • Za zlomový bod v evropském chápání „jiného“ je nejčastěji pokládáno objevení Ameriky jako nového kontinentu, s nímž nikdo „nepočítal“ (nezapadá do biblické genealogie tří synů Noemových) • Jonathan Smith – objevování Asie nebylo objevením něčeho neočekávaného, ale „jen“ začleněním očekávaného (Góg a Magóg např. do předem stanoveného rámce světa a běhu dějin) • Skutečné „jiné“ je tak podle Smithe nalézáno až v Americe Tzvetan Todorov – Dobytí Ameriky a problém druhého • Todorov jako teoretik „jinakosti“ srovnává postup Kolumba a dobyvatele Cortése v Americe a spatřuje v jejich přístupu zásadní odlišnosti – v motivaci i způsobu zacházení s „jinými“ • Kolumbus je středověký svým myšlením – jevy okolo sebe chápe jako znaky, kterým přikládá význam, jež očekává (očekává Polovu Kataj), neuvědomuje si, že svět znaků je u Indiánů zcela odlišný – slova znějící podobně jako španělština např. vykládá s její pomocí a neuvědomuje si, že mají zcela odlišný význam • Cortés si uvědomuje sílu znaků a manipuluje s nimi s pomocí své tlumočnice Malinché, poznává znakový svět „jiných“ a využívá této znalosti ke svým cílům. Tzvetan Todorov, Dobytí Ameriky. Problém druhého. 3 roviny vztahů k „jinému“, které jsou nezávislé: • a) hodnocení - druhý je dobrý nebo špatný, mám ho rád/nemám ho rád - na základě toho, že se mi může rovnat • b) snaha sblížit se s druhým - buď přejímám hodnoty druhého, nebo naopak mu nutím svoje, nebo je zde lhostejnost. • c) rovina epistemická - identitu druhého znám, nebo neznám • Příkladem Bartolomeo de Las Casas a diskuse o vztahu conquistadorů k domorodým obyvatelům Ameriky (Valladolid 1550-51) Todorov se ptá, jak skloubit dva principy: • rovnost/nerovnost • rozdílnost/stejnost Je-li uznána rovnost - pak to vede snadno k asimilacionismu, neboť není uznána odlišnost, na druhou stranu, uznání odlišnost vedlo k ustanovení hierarchie – otrokářství, podřízení „jiného“. Středověký postoj zpočátku vycházel z názoru, že všechna rozdílnost je dílem Božím, které člověku nepřísluší soudit. I úspěch mongolského chána je dán Boží přízní, píše Rubruk. Svou roli sehrávala eschatologická očekávání, „jinému“ byla předurčena role (židé, Mongolové jako Góg a Magóg atd.) Stephen Greenblatt – Podivuhodná vlastnictví - středověká tolerance „jiného“ je podle něj jen hypotetická, jelikož podle něj reálně nešlo o ovládnutí „jiného“, středověk nepřistoupil k „přijetí vlastnictví“ - objevení Ameriky je zároveň jejím přivlastněním – např. také pojmenováváním míst, zvířat, zemí termín z evropských jazyků - člověk jako „nový Adam“ (toponyma) - s „jiným“, které je zcela „jiné“ (nikoli očekávané jako v případě středověku), je možné také zacházet jinak než dosud (ospravedlnění otroctví a genocidy původních obyvatel, již popisují misionáři) Teorie „blízkého jiného“ na příkladu vztahu k východním křesťanům • Jonathan Smith tvrdí, že nejproblematičtější „jiné“ je to, co je příliš „blízko“ (proximate Other), používá příměr parazita a jeho hostitele • Toto „jiné“ je příliš podobné „nám“, ale není totožné – proto budí největší odpor, můžeme být zaměněni za tyto „blízké jiné“ • Příklad tzv. „nestoriánů“ • Je to v případě středověkých misionářských textů opravdu tak? Vadí „přílišná blízkost“ sama o sobě, nebo obavy ze spojení s konkrétní herezí? Ricoldus z Montecroce, Libellus ad nationes „A věru tito křesťané [nestoriáni a jakobité] nejsou příliš vzdálení [od nás], protože mají úplný a neporušený zákon, tedy Starý a Nový zákon a vtělení Krista vyznávají upřímně, ale přesto bude níže zřejmé, jak mnoho jsou v pojetí vtělení vzdáleni od pravdy. Židé se jeví jako vzdálenější, jelikož ani nepřijali Nový zákon, ani nemají správné pochopení Starého zákona, nýbrž se drží samotné doslovnosti Zákona, jakoby Zákon sám o sobě byl svatý. Avšak více a dalece vzdálení [od nás] jsou saracéni, kteří nemají ani zákon, ani rozum: zákon mají ďábelský a smrtonosný, třeba v něm mnohé prospěšné je obsaženo. Nejvíce jsou však vzdáleni tataři a pohané, kteří nemají ani rozum, ani zákon, ani zákon přirozený, ani chrám ani půst, ani cokoli, co by jejich duchovní život spojovalo. Avšak pokud jde o přiblížení a obrácení, je vše naopak. Totiž, jak ověřuje zkušenost, Tataři jsou snadněji obráceni než saracéni, saracéni [snáze] než židé a židé [snadněji] než křesťané.“ Náboženská jinakost – orientalistická klasifikace? • Předpokládá existenci známého „my“, vůči němuž je „jiné“ kontrastováno, nutně jde tedy o etnocentrickou klasifikaci, v níž je definice „jiného“ spojena přímo s definicí „nás“ samotných • Koncept „náboženství“ jako klasifikační nástroj • Náboženství – zobecněné křesťanství? „my“ (katoličtí?) křesťané • Problematika kategorie „nábožensky jiných“ – vychází z naší etnocentrické definice náboženství