Náboženská jinakost a její reprezentace Sylabus kurzu • Jinakost jako sociálně antropologický pojem – • Pojmy identita, stereotypizace, otherization, circuit of culture • „Jiné“ v dějinách evropského myšlení • Nástin dějin evropského vztahu k „jinému“ • Typologie vztahů k „jinému“ • Jinakost a její reprezentace • Teorie „jiného“ a politika reprezentace • Případ muzea Požadavky na ukončení Do 26. 3. v ISu písemně odevzdaný komentář v rozsahu 2 stran A4: Na prvním díle seriálu Most! (ČT 2019) názorně ukažte, co pro hlavního hrdinu Luďana znamená jinakost jaká kritéria uplatňuje ve svém náhledu na další postavy, nakolik je důsledný ve svém rozlišování a jak promítá své rozlišování v běžném životě do vztahů k ostatním postavám. Téma budeme diskutovat v další hodině. • Esej odevzdaná nejpozději do 25. 5. v rozsahu 6-7 normostran na zvolené téma, zpracovaný na základě odborné literatury a opatřený poznámkovým aparátem a seznamem literatury. Závěrečná rozprava nad pracemi ve třech termínech ve zkouškovém období. Esej • Rozsah 6-7 stran, téma – buď z nabídky, nebo vlastní. Půjde o analýzu konkrétní reprezentace náboženské jinakosti na základě buď a) písemných pramenů b) obrazových pramenů, filmů c) médií V eseji se pokusíte s ohledem na probrané teoretické modely analyzovat, jak je v daném případě jinakost utvářena, (Smith), jaký vztah k jinému se zde projevuje (Todorov), jaké rysy odcizení (othering) se zde uplatňují (Hallam), případně jaká je zde politika reprezentace „jiného“. Studijní literatura k esejím (v Isu) • Thomas Hylland Eriksen, Antropologie multikulturních společností. Rozumět identitě, Praha – Kroměříž: Triton 2007, s. 12-63. • Jonathan Smith, „Nothing Human is Alien to Me“, IS. • Tzvetan Todorov, Dobytí Ameriky: Problém druhého, Mladá fronta 1996, s. 217-236. • Elizabeth Hallam – Street, Brian V. (eds.), Cultural Encounters. Representing ‘Otherness’, London – New York: Routledge 2000. • Stuart Hall et all (eds.), Representation. Cultural Representations and signifying practices, Longodn: Sage 1997. Doporučená studijní literatura • Umberto Eco, O zrcadlech a jiné eseje: znak, reprezentace, iluze, obraz, Praha: Mladá fronta 2002. • Umberto Eco, Vytváření nepřítele a jiné příležitostné texty, Praha: Argo 2013. • Paul du Gay – Stuart Hall et al., Doing Cultural Studies: The Story of the Sony Walkman, London: Sage 1997. • Clifford Geertz, Interpretace kultur: Vybrané eseje, Praha: Slon 2000. • Stephen Greenblatt, Podivuhodní vlastnictví. Zázraky Nového světa, Praha: Karolinum 2004. • Stuart Hall – Paul du Gay (eds.), Questions of Cultural Identity, London – Thousand Oaks – New Delhi: Sage Publications 2005. • Hallam, Elizabeth – Street, Brian V. (eds.), Cultural Encouters. Representing ‘Otherness’, London – New York: Routledge 2000. • Adrian Holliday – Martin Hyde – John Kullman, Intercultural Communication: An Advanced Resource Book, London – New York: Routledge 2005. • Thomas Hylland Eriksen, Sociální a kulturní antropologie. Příbuzenství, národnostní příslušnost, rituál, Praha: Portál 2008. • https://www.youtube.com/watch?v=jD8tjhVO1Tc Jak je definováno „jiné“? Koncepty identity – komunikační model Esencialistický pohled • Kultura vnímaná jako fyzicky existující entita, je homogenní • Je spojená se zemí a jazykem, má charakter „cibulové slupky“ spolu s dalšími charakteristikami jako je náboženství, etnicita atd. • Svět je rozdělený na „národní kultury“, lidé z jedné kultury se v základu liší od lidí z kultury jiné • Lidé patří výhradně k jedné národní kultuře a jazyku • Kultura se chová jako jedinec s jednou určitou osobností • Abychom mohli komunikovat s někým, kdo je cizí naší kultuře, musíme poznat detaily nebo stereotypy jejich kultury Neesencialistický pohled • Kultura je projevem společnosti • Může být spojena s hodnotami a může být charakterizována jazykem i diskurzem • Kultury plynou, mohou se prolínat jedna přes druhou, nehledě na etnicitu, nemají pevné hranice • Lidé se mohou pohybovat v různých kulturách napříč společnostmi • Lidé jsou ovlivňováni, nebo využívají řadu různých kulturních forem • Abychom mohli komunikovat s někým z jiné komunity, potřebujeme pochopit komplexitu toho, kým daný člověk je. Stuart Hall, Paul du Gay – teorie identity pracující s tzv. kulturním okruhem (circuit of culture) • Identita – ke komu patříme, a ke komu ne • Produkce – význam je vytvářen každou akcí, činností • Konzumace – nese význam (co kdo jí/nejí, nákup konkrétního zboží, účast na koncertě, mši, pouti atd.) • Regulace – normy sociálního života, řád • Reprezentace – jak vykládáme příběhy, jak se reprezentujeme (životopisy atd.)… Identita jako relačně a kontextuálně závislá • Z hlediska neesencialistického pojetí není identita nějakým souborem konkrétních rysů/znaků/charakteristik („hodnoty západní civilizace“), ale je vždy utvářena nově, relačně v dané situaci – např. člověk se stává „Brňákem“ při setkání s „Pražákem“, tato jeho identita ale postrádá smysl v kontaktu např. s Italem, kdy se prezentuje jako „z Česka/Moravy“, v Indii se stává „Evropanem“, ale klidně může být mylně pokládán za Japonce… atd. Othering – odcizení, utvoření „jiného“ Othering/odcizení – redukování „jiného“ na něco méně, než je • Stereotypizace – utváření ideálu „jiného“ (Každý Tibeťan je buddhista.) • Stereotypizace je ovlivněna předsudky (Je-li tento člověk Tibeťan, pak musí být buddhista.) • Redukování jedince na představitele kulturních charakteristik (Každý buddhista je nenásilný člověk se zájmem o duchovno.) • Esencialismus (Tento Tibeťan je jistě mírný a duchovně založený člověk.) Příklady ze zkušenosti. „Jiné“ a hranice lidskosti • Základním klasifikačním stupněm „jinakosti“ je otázka, zda „to jiné“ je lidská bytost, či nikoli • Mnohá označení pro vlastní kmen znamenají zkrátka „lidé“ (Hopiové, Čejeni, Lakotové, Navahové…) • Implikace takového zjištění mohou být různé – zakládají vztah k „jinému“ Teorie monogeneze Křesťanská antropologická teorie, podle které veškeré lidstvo pochází z jednoho rodu Noe a jeho tři synové – Šém, Chám a Jefet Od kdy je „jiné“ skutečně zcela „jiné“, protože do tohoto modelu nepasuje? Lidstvo po potopě – potomstvo tří synů Noemových Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy, (Genesis 7, 13) … „Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“ Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. (Genesis 8, 16-18) Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země. I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici. Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu. Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím. Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili. Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn, řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“ Dále řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“ (Genesis 9, 19-27) Šém a Jefet zakrývají Noeho, Norimberská kronika, 1494 Prokletí Kenaana a jeho výklady • Výklad epizody o Noem a jeho nahotě je nejasný, variant je celá řada (včetně kastrace nebo sexuálního kontaktu mezi Noem a Chámem, případně Chámem a jeho matkou – pak by Kenaan byl potomkem vzešlým z tohoto styku) • Prokletí Kenaana bylo od doby rozvoje otroctví vykládáno jako zdůvodnění a) černé pleti obyvatel Afriky (známka prokletí) b) jako legitimizace otroctví (zejm. v 18. a 19. stol.) Očekávání a zkušenost – Vasco da Gama v Indii • „Vzali nás do velkého chrámu, kde jsme si povšimli následujících věcí: za prvé, loď kostela byla veliká jakoby šlo o klášter, postavená z kamene, dlážděná a u hlavního vchodu měla bronzový monument vysoký jako stěžeň lodi a na vrcholu něj byl pták, který vypadal jako kohout, a další velká socha vysoká jako člověk. Uprostřed lodi kostela byla věžička, celá z kamene a měla dveře, kterými mohl člověk vstoupit, a k nim vedlo pár bronzových schůdků. A uvnitř byl malý obrázek, který, jak říkali, zobrazoval Naši Paní a před hlavními dveřmi kostela podél zdi bylo sedm malých zvonků. Zde se hlavní kapitán modlil a my s ním. Nevstoupili jsme do té kaple, protože je u nich zvykem, že tam mohou vstupovat pouze určití muži, kteří slouží v tom kostele a kterým říkají kafeři. Tito nosili jakési smotané šňůry přes levé rameno pod pravou paží, přesně jako kněží nosí štólu. Pokropili nás svěcenou vodou a dali nám bílou hlinku, kterou křesťané v těchto zemích užívají na čelo a na hruď, okolo krku a na paže. Všechny tyto obřady provedli kapitánovi a dali mu tu hlinku, kterou si ponechal a dal jim na srozuměnou, že ji použije později. A mnoho svatých tu bylo vymalováno různě a jejich zuby byly tak velké, že jim vystupovaly až na palec z úst. A každý svatý měl čtyři nebo pět paží a pod kostelem byla veliká zděná nádrž, jako mnoho jiných, které jsme na naší cestě viděli.“ (Pope 1989: 19- 21) Jiné, nebo stejné? Přistání Portugalců v Indii, 1498