Islámský reformismus
a islamismus
Kurz: Islám (RLKA08) Ústav religionistiky MUFF Brno
Attila Kovács
Prameny
 AL-BANNĀ’, Hasan, FiveTracts of Hasan Al-Bannā’ , Berkeley –
London, University of California Press, 1978.
 EUBEN, Roxanne L. & ZAMAN, Muhammad Qasim (eds.),
Princeton Readings in IslamistThought:Texts and Contexts from
al-Banna to Bin Laden, Prienceton, Princeton University Press,
2009.
 FARAJ, Muhammad Abdus Salam, The Absent Obligation,
Birmingham, Maktabah AlAnsaar, 2000.
 KHUMAYNĪ, RūhAllāh, Islam and Revolution.Writings and
Declarations of Imam Khomeini, Berkeley, Mizan Press, 1981.
 LAWRENCE, Bruce B. (ed.), Messages to theWorld:The
Statements of Osama Bin Laden, London – NewYork,Verso,
2005.
 QUTB, Sajjid, Milníky na cestě, Praha,Academia, 2013.
Literatura
 BARŠA, Pavel, Západ a islamizmus. Střet civilizací, nebo dialog
kultur?, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001.
 BERÁNEK, Ondřej & OTŘANSKÝ, Bronislav (eds.), Islámský
stát: Blízký východ na konci časů, Praha, Academia, 2016.
 BUREŠ, Jaroslav & ČEJKA, Marek & DANIEL, Jan, Muslimské
bratrstvo v současnosti, Praha, Academia, 2017.
 CARDINI, Franco, Chalífa a Západ: Kořeny terorismu a
pokrytectví Západu, Praha, Vyšehrad 2016.
 DEKMEJIAN, R. Hrair, Islam in Revolution: Fundamentalism in
the ArabWorld, Syracuse - NewYork, Syracuse U.P., 1995.
 EICKELMAN, Dale F. & PISCATORI, James P., Muslim Politics,
Princeton - NewYork, Princeton University Press, 1996.
 KEPEL, Gilles, Boží pomsta. Křesťané, Židé a muslimové znovu
dobývají svět, Brno, Atlantis, 1996.
 KROPÁČEK, Luboš, Islámský fundamentalismus, Praha,
Vyšehrad, 1996.
 KROPÁČEK, Luboš, Blízký východ na přelomu tisíciletí, Praha,
Vyšehrad, 1999.
 MENDEL, Miloš, Islámská výzva. Z dějin a součastnosti
politického islámu, Brno,Atlantis, 1994.
 MENDEL, Miloš, Džihád, Brno,Atlantis, 1997.
 MENDEL, Miloš, Náboženství v boji o Palestinu.Judaismus,
islám a křesťanství jako ideologie etnického konfliktu, Brno,
Atlantis, 2000.
 MENDEL, Miloš, S puškou a Koránem: Pojmy a argumenty
soudobého islámského fundamentalismu, Praha, Orientální
ústav Akademie věd České republiky, 2008.
 MENDEL, Miloš, Dějiny Saudské Arábie, Praha, Nakladatelství
Lidové Noviny, 2016.
 ŤUPEK, Pavel, Salafitský islám, Praha, Academia, 2015.
Islámský reformismus a islamismus
 „temné století islámu“ – pojem orientalistů a
„zachovanie“ zlatého veku – islámský pohled
vniterná krize a vnější impulzy (kolonializmus a pod.)
 I. „aktivizmus“ / „intelektualizmus“ (aktivní podíl
na dalším formování islámu)
I.A islamismus / fundamentalismus
I.B sekularismus / modernismus
 II. tradicionalismus (následování „náboženství
předků“)
Islámské „sociální hnutí“
 Wahhábizmus na
Arabském poloostrově
Muhammad ibn cAbd
al-Wahháb (1703–1792)
Puritanistický
hambalovský vzdělanec,
zničení předislámských
tradicí a reforma
Kitáb at-tawhíd
(Kniha boží jedinosti)
Spojeni se saúdskou
dynastií a vznik státu
 Sanúsíja
Mystický řád usilující o očistu islámu od novot a návrat k
autentické zvěsti. Působil na území vých. a stř. Libye od
1843. Zakl. byl Muhammad Ibn cAlí as-Sanúsí, 1830 se
odebral na pouť do Mekky, kde pod vlivem reformních
myšlenek wahhábovců založil militantní bratrstvo. Zákl.
učením s. byla očista od novot praktikovaných oficiálním
duchovenstvem, sjednocení obce na základě autentické
šarícy, chápané jako jednota Koránu, „pravé“ .To vše v
kombinaci s mystickou praxí, zejm. dhikrem, při němž se
extáze dosahovala opakováním slov „já Latíf“ - „ó
Laskavý“.Vliv s. vzrostl za vedení Sanúsího al-Mahdího.
Členové s. neuznávali světskou moc, pouze své
marabuty. Sanúsijovský stát v době rozkvětu spravoval
oblasti Libye, stř. a vých. Sahary.
 Mahdíja
hnutí v Súdánu (1881-1898). Ideologické schéma m.
bylo inspirováno místními mystickými interpretacemi
mahdistické myšlenky.Cílem byl návrat k hodnotám
raného islámu jakožto ideálního antipólu sekulární
„bezvěrecké“ moci anglo-egypt. kondominia. Zákl. idejí
m. byla víra v přímou zvěst, jíž byl obdařen Muhammad
Ahmad al-Mahdí. Pozměnil různé články víry.Vyznání
víry rozšířil o přihlášení se ke svému poslání, zakázal
pouť do Mekky jako projev polyteismu a zdůraznil
povinnost džihádu. Na roveň Koránu postavil soubor
vlastních modliteb a ponaučení. M. i po své porážce
zůstala silnou ideovou inspirací v integračním procesu a
antikolonialistickém odporu Súdánců. Její původně
univerzalistický záměr se však nepodařilo uplatnit.
Muhammad
Ahmad al-Mahdí
(1844-1885)
a jeho říše
Nahda a islámsky reformizmus
 Džamál ad-Dín al-Afghání (1838-1897)
 MuhammadAbduh (1849-1905)
 Muhammad Rašíd Ridá (1865-1935)
Islámský fundamentalismus /
radikalismus a islamismus
„Politický islám“, islamizmus, integrizmus, atd., je
sporná jak relevance tak hierarchie těchto pojmů
Pokus o definici islámskeho fundamentalizmu:
 MENDEL, Miloš, Islámska výzva, Brno,
Atlantis, 1994, s. 41-43.
„Co je to vlastně islámsky fundamentalismus?
Tento pojem nemám příliš rád a nadále ho
budu používat jen s ohledem na to, že v naší
veřejnosti dostatečně zdomácněl a že
koneckonců není po ruce žádný jiný pojem,
který by popisovaný společenský jev
vystihoval bezezbytku (...)
V této knize budu pod pojmem fundamentalismus chápat
mnohotvárný ideologický a politický trend ve společnosti
islámských zemí, jehož nejniternějším rysem je propojit
klasickou islámskou politickou teorii a její soudobé interpretace
s víceméně spontánně vyjádřenou tendencí k opoziční politické
činnosti a „nekonformnímu“ způsobu chování.
Fundamentalismus je nesourodý a vnitřně bohatě strukturovaný
projev života části v společnosti v dnešním islámském světě. Jde
o široce prociťovanou touhu po návratu k mravně ryzím
a osvědčeným „fundamentům“ při použití různých podob
politické činnosti a celkového „okázale islámského“
společenského chování.“
Další jeho kniha již nabízí rozsáhlejší a sofistikovanější
definici: MENDEL, Miloš, S puškou a Koránem: Pojmy a
argumenty soudobého islámského fundamentalismu, Praha,
Orientální ústav Akademie věd České republiky, 2008, s. 61-73.
 KROPÁČEK, Luboš, Islámský
fundamentalismus, Praha,
Vyšehrad, 1996, pp. 31-32.
„Fundamentalismus se zakládá
na strohém přesvědčení o majetnictví
pravdy.Vyznačuje se neúprosností,
nesnášenlivostí a tvrdostí srdce.
Z Koránu si účelově vybírá jen některá
témata a symboly. Od morálněprávních
úvah, zaměřených silně
kriticky zvláště proti západním kulturním vlivům, přechází
k tvrdému jednání proti jinak smýšlejícím. Kolísá mezi
skutečnou religiozitou a radikálními kulturními projevy
a tendencí ke zpolitizování.
V jeho ideologickém poli se formuje užší proud politického
islámu, islamizmu, s celospolečenskými cíli ustavení totalitního
islámského řádu.
V krajních polohách islamizmus sahá k násilí a projevuje se jako
extrémismus či terorismus. Z hlediska islámu jde o heretické
vybočení, o novodobé, násilně orientované sektářství.“
 Hlavní témata
- fundamentalizmus: návrat k „autentické“ tradici,
k „základům“ nebo „autentické tradici“
- literarizmus: doslovný výklad Koránu
- reinterpretace pojmů a tradice
- puritanizmus: černo-bílé vnímaní etických,
společenských, politických a náboženských norem
- radikalizmus, sklony k totalitarizmu a násilí
- „společenská spravedlivost“ a „islámsky řád“
(an-nizám al-islámí) v podobě státního zřízení
 Genealogie
- kolonializmus a
postkoloniální kritika
- společenská krize
- ztráta legitimity
„sekulárních“ režimů
 Historické události
- sovětská invaze
Afganistanu
- islámská revoluce v Iránu
- zlysání nacionalizmu
a levicových ideologií
a následní „reislamizace“
islám ší‘itský
radikalismus
wahhábismus
islamismus salafismus „džihádismus“
qutbismus
 džihád („úsilí“)
Povinnost muslima pečovat o individuální duchovní
zdokonalování a posilování vlivu muslimské obce
věřících. Rozlišuje se dž. velký (dž. duší neboli
spirituální) a dž. malý (dž. tělesný neboli „svatá válka“).
Dž. je druhem zápasu nebo boje, který je zacílený k
šíření nebo obraně islámu.V moderní islámské
terminologii se výraz dž. objevuje ve spojení s
osvobozeneckými válkami na územích a ve státech, kde
žijí muslimové. Jako „svatou válku“, která zavazuje
muslimy k účasti, může však dž. vyhlašovat pouze náb.
autorita.Výzvy k dž. jako „svaté válce“ z úst polit.
světských vůdců nelze chápat jinak než jako demagogii.
„Džihádistické“ jsou militantní hnutí „přímé akce“ jako
např. al-Qácida, Dáciš, Hizballáh apod.
Hlavní směry a hnutí
 Asociace muslimských bratří
(Džamácat al-ichwán al-muslimín)
Egypt: založení v r. 1928
 Hasan al-Banná (1906-1949)
 Sajjid Qutb (1906-1966)
další vývoj, druhá a třetí generace muslimských bratří
(Hasan Hubajdí, cUmarTilimsání a další), „Zvláštní
aparát“ během II. Světové války a následní vznik
Skupin „přímé akce“
 at-Takfír wa ’l-hidžra (Obvinění z nevíry a odchod)
veden Ahmad Šukrí Mustafá
 Džamácát islámíjja
cUmar cAbd ar-Rachmám
 Seskupení al-Džihád
cAbd as-Salám Faradž
 Sýrie
(Sacíd Hawwá’, cAbd al-Fattáh Abú Ghubba) vztahy
s režimem masakr v Hamá a Hims v 80. letech
a současná syrská občanská válka
 Jordánsko
Front islámské akce (cAbd ar-Rachmán al-Chalífa,
cAbd al-Latíf al-cArabíját, Isháq Farhán)
 Palestina
Hizb at-tahrír al-islámí (Strana islámského
osvobození)Taqí ad-Dín an-Nabhání
Hamás - Harakat al-muqáwwama al-islámíja
(Hnutí islámského odboje)Ahmad Jásín, cAbd
al-cAzíz ar-Rantisí, Chálid Maš’ál, Mahmúd az-Zahhár
Džihád al-islámí fí Filastín (Islámsky džihád
v Palestině) Fathí aš-Šiqáqí
 Pakistán: AbúAlá al-Mawdúdí (1903-1979)
 Turecko: Said Nursi, Fetullah Gülen a jiní
Radikální šícitské směry a hnutí
 Irán: „Islámská revoluce“ 1979
ájatolláh Rúholláh Chomejní a welájet-e faqíh vláda
„duchovenství“, doslova: vláda „duchovního“,
ájatolláh MahmúdTáleghání jako kritik a cAlí Šarícatí
jako „teoretik revoluce“
 Irak: Strana Dacwa a Muhammad Báqir as-Sadr
a jiné šícitské hnutí v Iráku, umírněné a radikální: veliký
ájatolláh cAlí as-Sistání a Muqtadá as-Sadr
 Libanon:
hnutí
Amal
zakl. Músá
as-Sadr a
současný
vůdce
Nabíh Berrí
a radikální
hnutí
Hizballáh
a gen.
tajemník
Hasan
an-Nasralláh
„Džihádizmus“ a globální
islamistické hnutí
 Afganistan a sovětské invaze „afgánští Arabové“
aTálibán cAbdAlláh cAzzám
al-Qácida - „Základna“, zal. v r. 1988 vAfganistanu
Usáma ibn Ládin (1957-2011)
Ajman az-Zawáhirí (1951- )
Abú Muscab az-Zarqáwí a al-Qácida v Iráku
Dáciš – ad-Dawla al-islámíja fí ’l-cIráq wa ’š-Šám
Islámský stát v Iráku a Levantě