Interkulturní psychologie (někdy označovaná též jako Cross-Cultural Psychology) se věnuje rozdílům, které jsou mezi jednotlivými kulturně diferencovanými skupinami. Nemusí jít přitom nutně jen o geograficky různě zacílenou zkušenost, ale také o rozdíly jazykové, genderové, politické či náboženské. Nesmírně zajímavý je také Flynnův efekt, který souvisí se vztahem výsledků v IQ testech a prostředí (v užším pojetí věku).

Pro vzdělávání je důležité mít na paměti, že každý edukační akt je součástí jistého kulturního klimatu a určitým způsobem s ním musí pracovat. Je například nesmírně obtížné upozadit závislost na jazyce, ale také například na dostupných reáliích. Jsou zde ale aspekty, které mohou být méně viditelné, ale pro vzdělávání jsou zcela zásadní. Tou první je rozdílnost konstrukce kategorií, do kterých člověk řadí jisté prvky – například vybrat dvě slova, která k sobě patří z řady rukavice – čepice – ruka může vést k výsledku čepice – rukavice, což je typická okcidentální odpověď na základě třídy oblečení, ale pak je zde dvojce ruka – rukavice, které spojuje to, že se rukavice nasazuje na ruku. Různé kultury tedy mohou v podobných testech dosahovat různých výsledků a nelze je interpretovat tak, že by jedna byla nadřazená (chytřejší) jiná.

Druhý aspekt s tímto souvisí – jde o kulturně preferovanou skupinu u testu. Vždy, když je konstruovaný test, preferuje jistou skupinu respondentů, ať již poměrem abstraktních a konkrétních otázek, preferencí různých stylů myšlení nebo příklady, které nejsou pro všechny sociální či kulturní skupiny stejné. Při návrhu testů je třeba sledovat, zda nedochází k zadnějším rozdílům v odpovědích a podle toho je také přizpůsobovat. Při prototypování testů, u kterých očekáváme kulturní diversitu, bychom ji měli zařadit také ve výběru vzorku.

Při tvorbě edukačního obsahu je nutné kulturní diversitu také zvažovat. Prvním parametrem, který se bude objevovat téměř vždy je otázka genderové citlivosti. Ta může být spojena buď s užíváním zbytečných archetypálních obrazů – muž tankista a žena v domácnosti – což je dnes již minoritní směr a nebo například s jednostranností při výběru příkladů, podnětů či ukázek. Zde je vhodné uvážit, co je ona kritizovaná „umělá genderová vyváženost“ a co odpovídá požadavku na to, aby v učebním materiálu našli vhodné didaktické příklady všichni a všichni se v něm cítili příjemně. Právě well-being jako téma interkulturní psychologie je velice silné. Je třeba zdůraznit, že jedním z pilířů edukace je právě respekt k druhým.

Druhý aspekt, které je třeba zvažovat souvisí s různým možným náboženským či hodnotovým zázemím studentů, ke kterému je třeba mít respekt. Je vhodné při designu vzdělávacího materiálu, ale také různých presenčních akcí myslet na to, že například alkohol nebo různé druhy pokrmů mohou být vnímané jako problematické. Dochází ke zbytečnému strhávání pozornost a ztrátě vhodného didaktického efektu. Opět to nemusí nutně znamenat přepjatost, ale je nutné uvažovat nad edukačním efektem. Nemusíme tak například nutit přednášející ženu na videu, aby měla na hlavě šátek, pokud jej sama nechce nosit, ale současně bychom měli mít dobrý rozmysl v tom, na co chceme či nechceme upoutat pozornost studentů.

Je třeba v kurzech vnímat případnou rozdílnost v jazykové vybavenosti – jiné možnosti studia má ten, kdo kurz studuje ve svém mateřském jazyce, jiné nároky klade na osoby, pro kterou jde o jazyk cizí. V takovém případě je vhodné zvážit, jak studentům práci v kurzu usnadnit – od titulků ve videích, přes materiály ve více jazycích (byť třeba rozšiřující) až třeba po specializovaná diskusní fóra. Současně je třeba mít na paměti, že jakkoli je angličtina latinou dneška, ne všechen anglicky psaný diskurs je dominantní a ne všechny kvalitní zdroje a přístupy musí být nutně dostupné v tomto jazyku.

Nesmírně zajímavým tématem jsou globální učící komunity. Digitální prostředí umožňuje budovat kurzy či speciální komunity, které budou složené z velice pestrého spektra účastníků. Je třeba, aby jak designer kurzu, tak také sami studenti byli na takovou situaci připraveni, což je ostatně jeden z cílů multikulturní výchovy. Vytváření globálních učebních komunit a zapojování se do vzdělávacích sítí globálního charakteru představuje ale nepochybně jednu z klíčových dovedností, kterou je třeba systematicky rozvíjet.