SLOVANSKÁ MYTOLOGIE




                                                                                          Fr. Halas

                                                                  Když probudí se hlína, je to myš,

                                                               je-li sklu zima, zaroste větvičkama,

                                                                     ryba je hastrmaní lžička, víš?

                                                                     A slza? Slza je voda, co sama.






                                      Stručný slovníček pojmů

dvojvíra

především 11.–13.st., koexistence pohanství a křesťanství, na vesnici více důraz na sepětí s
přírodou a pohanstvím

mýtus

obraz magického způsobu přemýšlení

mytologie

soubor mýtů zahrnujících celistvě lidské vnímání, chování a prožívání

čas

za neustálého prolínání dvou protikladných sil vzniká ze statického projevu projev dynamický a díky
působnosti těchto dvou sil vzniká pojetí času

mir

označení světa jako celku starými Slovany

božstvo

pojem abstraktní ležící ve světě idejí, v čase neměnné, nezávislé na národě, ani na prostředí, nemá
žádné konkrétní pojmenování, není ani dobré ani zlé,je to čistý duchovní prvek přírody, ze které
naše víra vychází (např. božstvo ohně); nelze o něm přemýšlet ani hovořit, lze ho pouze cítit

bůh

konkrétní projev božstva manifestovaným ve světě citů, je podmíněný národem, časem se vyvíjí a může
z jednoho božstva postupně přejít do božstva jiného, jeden bůh se může zakládat i na několika
božstvech, naopak jedno božstvo může tvořit i několik bohů.

div

zloduch (viz divoženka)

běs

původně božstvo obecně

obřad

soustava úkonů anebo zvyklostí seřazených podle určitých pravidel (např. svatba)

legenda

spojuje mýtus a křesťanskou pobožnost

byliny

mísí mýtus s historií

skazka

fikce, bez sakrálního rozměru

bylička

příběh o méně významných polobozích, démonech, duších, dodnes se zaznamenává

prahovost

rozdělení světa "naše" / "cizí"















A) Úvod

            1. Stvoření světa (široké moře, tři holoubci, písek, úcta k zemi jako k matce, Alatyr

                                        jako otec všech kamenů na ostrově Bujan)

                        1. generace bohů (SVAROG a SATAN)

                        2. gen. bohů (člověk je s bohy součástí miru)

                        3. gen. bohů (tlak křesťanství)


            2. Specifika ukr. mytologie (přírodnost a souvislost se zemědělstvím; spojitost s
                                                               náboženstvím; panteismus,
polyteismus)



B) Bohové slovanského panteonu

            1. Perun

            2. Dažbog

            3. Chors             kyjevský panteon (6 ks)

            4. Stribog

            5. Mokoš

            6. Simargl

            7. Veles

            8. Svarog


                                           3 – Svantovít

                                             1 – PERUN

                           (5 hlav: Svarog, Dažbog, Veles, Chors, Perun)

                                           2 – Radegast

                                             5 – Prove

                                        (bůh spravedlnosti)

                                            6 – Podaga

                                            (bůh lovu)

                                            4 – Triglav

                                   (Svantovít, Perun, Svitovid)

                                           8 – ČERNOBOG

                                      (ďábel, princip černé)

                                             10 – Siva

                                 (= Živa, Krasopaní, bohyně lásky)

                                            7 – BĚLBOG

                                 (uctíván v Kyjevě, princip bílé)


C) Živly (hlav. představitel atmosf. jevů: STRIBOG)

            1. voda (úcta k řekám a nymfám; v pohádkách mrtvá a živá voda)

            2. oheň (pod patronací Svarožiče, zákl. rys slov. náb. – úcta k ohni)

            3. země (země je matka)

            4. vzduch (vyslechne přání a odpoví)


D) Démoni a duchové míst (žijí všude kolem nás)
http://www.fext.cz/bestiar

            1. vodní (vodník, rusalka, víla, nymfa, lesní panna)

            2. ohnivé (ohnivý had, rarach, plivník, ohnivý mužíček, bludička, pták ihnivák)

            3. zemní (Svjatogor, osilkové)

            4. vzdušní (větrnice=meluzína, Baba Jaga X čarodějnice,  znacharka, kolduňa, striga,
vědma)

            5. vegetační  – polní: polevik, bělun, žithola, kosířka;

                                 – lesní: heljak, divý muž "div", lešij=duch lesa

            6. ostatní – duchové času: polednice, půlnočnice, klekánice

                            – osudu: sudičky, hoře, bída, smrt=Morana

                            – ochránci domovů: domácí skřítek=šotek=domovoj


E) Mrtví a onen svět

            1. žárový ritus

            2. kostrové pohřbívání

            Démoni: můry, upír, vlkodlak, navi

            "Špatná" smrt: mertvajaniki, založnyje, navrátilci

            "Dobrá" smrt: roditeli


F) Svatá místa – vyvýšeniny, posvátný oheň


G) Pohanská bohoslužba – hradiště na Ukr.: Ržavynské, Šumské, Blahoviščenské

                                           – zpěvy, modlitby, oběť, masky


H) Uctívání zvířat – kůň, slepičí vejce, kohout


I) Idoly – dřevo, kámen, kov (Arkona, Kyjev, Novgorod, Zbruč – záp. Ukr., Velíz u Kublova – okr.
Křivoklát)


J) Velesova kniha – texty pohanských letopisů před 9. st., nejspíš padělek