➢předběžný model ➢inverzní transformace ➢analýza entit a kvalit, deskripce ➢syntéza struktur metodami ze skupiny faktorové analýzy ➢validace ➢interpretace v kategoriích živé kultury za použití modelování ➢nový model  E. Neustupný (Nástin archeologické metody. Archeologické rozhledy 38, 525-548): rozklad kontextu na entity a kvality  deskriptivní systém, deskripce  Analýza entit raně středověké keramiky ▪ Entita - strukturující prostorový prvek: např. jedna nádoba, jeden střep v objektu, celek keramiky z objektu, soubor keramiky z jednoho sídliště ▪ Pozn.: Co je to nálezový celek !!  Z.Vašíček (2006): ani jednoduchý popis artefaktů není nevinný a je vždy implicitně spojen s noetickými důsledky, tzn. s představami, pocity a myšlenkami, kterými člověk uspořádává své vnímání světa a kterými tvoří základ vědomého, zaměřeného poznávání i specifického životního stylu  Každý popis a každá metoda mají zřejmě své ontologické (související s obecnými otázkami bytí a jsoucna), stejně jako ideologické (teorie a představy o světě) předpoklady a důsledky  Z.Vašíček (2006): vlastnosti vhodné pro sledování variability je nutno hledat od případu k případu, od hypotézy k hypotéze ... jsou indikátory/ukazatele našich hypotéz. Nelze se tudíž spolehnout na popis vlastností v dosavadních archeologických publikacích!  Kvality - vlastnosti entit  Bubeník - Frolík (1995): jasná hierarchizace kvalit raně středověké keramiky v rámci daného terminologického systému (keramický typ  keramická třída a morfologie)  Základní kvality keramické třídy: ▪ 1) obtáčení/lepení ▪ 2) charakteristika povrchu na vnější straně ▪ 3) ostřivo - druh ▪ 4) ostřivo - množství ▪ 5) výpal ▪ 6) stopy technologie vytváření nádoby  Základní morfologické kvality: ▪ 1) základní tvar nádoby ▪ 2) základní profilace okraje ▪ 3) charakteristika výzdoby  Analýza keramické hmoty (angl. fabric), ze které byly nádoby vyrobeny, tvoří důležitou součást studia keramiky  Příprava a zpracování kvalitního materiálu pro výrobu keramiky představuje promyšlený technologický postup, který odráží tradice, znalosti a možnosti výrobců. Je to vysoce utilitární činnost, a jako takovou ji musíme i hodnotit.  Možnosti i moderní způsoby studia keramické hmoty shrnula již v roce 1954 takřka vyčerpávajícím způsobem Anna Shepardová (Ceramics for the Archaeologist )  Keramická hmota - tři nejdůležitější charakteristiky: ▪ způsob výpalu ▪ ostřivo (neplastická složka) ▪ matrix (plastická složka)  Matrix (termín pocházející z geologie) je tvořena z jílových minerálů menších než 0,002 mm v průměru  nejdůležitější vlastností je plasticita za vlhka a tvrdost po výpalu  je zcela nemožné je studovat běžným okem či normálním mikroskopem  Matrix však může obsahovat některé prvky, např. železo, které se mohou projevit určitým způsobem, např. barvou  je tvořeno většinou fragmenty hornin, minerálů či velkým spektrem jiných, méně obvyklých materiálů - oslím hnojem počínaje a třeba drcenou keramikou konče  Zatímco matrix slouží jako pojivo, ostřivo „ochuzuje“ keramickou masu  má zabránit srážení matrixe a usnadnit její homogenní vysoušení, což v konečném důsledku redukuje přepínaní a zabraňuje prasknutí nádoby  Ostřivo může být přirozenou součástí keramické hmoty nebo tam může být záměrně přidáváno  Kromě ostřiva, sehrávajícího při výrobě keramiky pozitivní roli, se v keramické mase objevují i neplastické složky, které působí škodlivě:  mechanická tělesa  rostlinné zbytky  příměsi, způsobující nežádoucí chemické reakce při výpalu (např. mramor, vápenec)  Nejčastějším ostřivem slovanské raně středověké keramiky: říční písek a rozdrcené horniny  Při analýze keramické hmoty můžeme v zásadě postupovat dvěma způsoby:  pozorování makroskopické či s pomocí pouze malého zvětšení:  lze sledovat: barvu, tvrdost a ostřivo  přírodovědecké exaktní metody  petrologické analýzy, prováděné pomocí mikroskopu a polarizovaného světla,  exaktní zjišťování velikosti a distribuce ostřiva za pomoci binokulárního mikroskopu s mřížkou,  mikrochemické analýzy,  spektrografické analýzy,  diferenční termické analýzy,  analýzy těžkých minerálů,  rentgenové difrakční analýzy,  elektronové mikrovzorkování aj.  K výpalu dochází při teplotě nad 600° C, kdy jíly ztrácejí svoji plasticitu. Nad touto hranicí se již surovina mění v keramiku  Čtyři hlavní etapy výpalu: ▪ vysušování keramiky, tzn. odpařování volné vody ▪ dekompozice při teplotě 120-130° C, tzn. rozklad organických součástí přítomných v surovině ▪ vznik keramiky při teplotě 350-700° C, tzn. chemický proces, při kterém se uvolňuje krystalická voda obsažená v jílových minerálech a dochází k nevratné ztrátě plasticity ▪ vlastní výpal při teplotě 700 – 800° C; tento proces trvá několik hodin a uvolňují se při něm plyny, pocházející z různých chemických sloučenin obsažených v hlíně ▪ při teplotě vyšší než 800° C dochází k tzv. vitrifikaci  Při makroskopickém pozorování se na nádobě projevuje výpal dvěma hlavními charakteristikami: barvou a tvrdostí  Barva: rozdíly v barvě nádoby jsou způsobeny dvěma hlavními faktory ▪ podmínkami výpalu (tzn. teplota, délka a přístup kyslíku) ▪ redukční x oxidační ▪ délka a teplota výpalu ▪ přítomností, resp. rozložením železa či jiných prvků a minerálů v matrixi  Pro maximální objektivizaci práce s keramickou hmotou jsou především v anglo-saském světě, v poslední době však i u nás, vytvářeny velké komparační série vzorků, podle kterých lze za pomoci srovnání přiřazovat jednotlivé fragmenty či nádoby i z rozsáhlejších regionů různým keramickým třídám  O kvalitě výpalu nesvědčí pouze barva nádoby, ale i charakter lomu.  Může se projevit zvrstvení na lomu  Analýza lepení a formování nádob je prováděna pomocí makroskopického sledování stop, zachovaných na povrchu nádob, a může být doplněna mikroskopickým laboratorním zkoumáním, kombinovaným s výsledky experimentální archeologie a etnografie  Hlavní postupy při lepení slovanských nádob: ▪ hnětení z válečků bez využití rotace ▪ technika modelování z válečků za pomoci rotace (technika taśmowo - ślizgowa): ▪ obtáčení slabě formující či spíše hlazení, které mohlo být realizované bez pomoci kruhu, jen na otočné podložce ▪ obtáčení silně formující s využitím hrnčířského kruhu s rychlejší rotací, při kterém byl na rozdíl od předchozího způsobu přemisťován materiál ve stěně nádoby ▪ částečné x celkové obtáčení ▪ vytáčení s využitím rychle rotující nožní kruh  Tvar nádob byl determinován především jejich funkcí (zásobnice, způsob vaření, stolní keramika, kultovní náčiní aj.  Klasifikace tvaru nádob: ▪ tradiční typologizace ▪ formalizovaná a rozměrová klasifikace: ▪ popis podle profilu strukturováného do jednotlivých částí, např. okraj, dno, plece - ty jsou srovnávány s širokou paletou formálně definovaných příkladů a podle nich kódovány ▪ Definování typů na principu poměrů základních rozměrů: ▪ J. D. Richardse (1987) konstatují: „Most of the morphological variation in the vessels is thus encompassed by the four measures: rim diameter, maximum diameter, height and height of maximum diameter. These variables can then be used... in a broader analysis of the associations between form, decorative style and grave goods.“ Formulář deskripce keramiky z Břeclavi - Pohanska (Lesní školka) Identifikátor: č_objektu: ID_objektu: hloubka/část: počet jedinců: celková hmotnost: kategorie fragmentu: počet ks: technologie: materiál: Poznámka: okraj v ruce HŠP okraj s výdutí zdobenou obtáčení slabě formující HDP okraj s výdutí nezdobenou obtáčení silně formující HDPR zdobená výduť vytáčení HDPO nezdobená výduť jiné JŠP dno nesledováno JDP umístění výzdoby: dno s výdutí zdobenou JDPR hrdlo celá nádoba JDPO horní část výdutě jiné TJ spodní část výdutě TH výduť (obecně) jiné jiné motiv výzdoby: hřeb. vlnice-typ: kompletní: ANO - NE pravidelná nepravidelná hřeb. pás A1 hřeb. pásy vedle sebe A2 skloněná hřeb. pásy přes sebe A3 1 hřeb. vlnice B1 zašpičatělá hřeb. vlnice vedle sebe B2 hřeb. vlnice přes sebe B3 starohradištní hřeb. vlnice 1 mezi 2 hřeb. pásy C1 hřeb. vlnice mezi 2 hřeb. pásy C2 jiné hřeb. pásy mezi 2 hřeb. vlnicemi C3 hřeb. vlnice nad hřeb. pásy C4 hř. vlnice výška: hřeb. pásy nad hřeb. vlnicemi C5 kombinace hřeb. vlnic a hřeb. pásů C6 vysoká hřeb. vlnice a hřeb. pásy přes sebe C7 1rýha D1 nízká rýhy D2 rýhy přes sebe D3 střední vlnovka E1 vlnovky E2 hř. vlnice hustota vlnovky přes sebe E3 1 vlnovka nad rýhami F1 řídká vlnovky nad rýhami F2 vlnovky mezi rýhami F3 hustá kombinace vlnovek a rýh F4 blučinský motiv F5 střední vlnovky přes sebe s rýhami F6 rýhy přes sebe s vlnovkami F7 vlnovky a rýhy přes sebe F8 hřeb.ornament s rýhami či vlnovkami G hřeb. vpichy H1 záseky H2 typ vlnovky: vpichy jednozub. nástrojem H3 hřeb. vpichy s hřeb. vlnicemi a pásy I1 pravidelná hřeb. vpichy rýhami a vlnovkami I2 záseky s rýhami I3 nepravidelná záseky s rýhami a vlnovkami I4 záseky s vlnovkami I5 skloněná záseky s hřeb. vlnicemi a pásy I6 vpichy jednozub.nástrojem s rýh.či vln. I7 zašpičatělá vpich.jednozub. nástr.s hřeb.vlnic.či pásy I8 široké ploché žlábky K jiné motivy J jiné vlnovka výška vysoká nízká střední vlnovka hust. řídká hustá střední Poznámka: výzd okraj: rýha a vlnovka síla: malování Poznámka: vnitřní s. hřeb. vlnice A1 úzké ano vnitřní s. hřeb. pás A2 široké (nad 3mm) ne vnitřní s. vlnovka A3 vnitřní s. rýha A4 rýhy hustota: plastická výzd: vnitřní s. hřeb. vpich A5 řídké lišta vnější s. hřeb. vlnice B1 husté vývalkovité hrdlo vnější s. hřeb. pás B2 řídké a husté jiné vnější s. vlnovka B3 těsně u sebe vnější s. rýha B4 vnější s. hřeb. vpich B5 obě strany C jiné okraj: zaoblené A seříz. kuž. a válc. prosté B1 seříz. kuž. a válc. vytážené spodní hrana B2 seříz. kuž. a válc. vytažená horní hrana B3 seříz. kuž. a válc. vytažená spodní i horní hrana B4 seříz. nálev. prosté C1 seříz. nálev. vytážené spodní hrana C2 seříz. nálev. vytažená horní hrana C3 seříz. nálev. vytažená spodní i horní hrana C4 seříz. vodorov. prosté D1 seříz. vodorov. vytážené vnější hrana D2 seříz. vodorov. vytažená vnitřní hrana D3 seříz. vodorov. vytažená spodní i horní hrana D4 prožlabené kolmo E1 prožlabené šikmo E2 zašpičatělé F zesílené a bohatě profilované G1 zesílené a seřezané G2 vyhnuté a vytažené H jiné Profilovaná ploška: ano ne Poznámka: okraj-žlábek: hrdlo odsazení: okraj-tvar: dno značka: Poznámka: uvnitř uvnitř vytažený technická více žlábků uvnitř vně přehnutý (nad 45o ) plastická vně jiné převislý (nad 90o ) jiné více žlábků vně kalichovitě prohnutý jiné ROZMĚRY Inv.č. Inv.č. Inv.č. Inv.č. průměr okraje průměr okraje průměr okraje průměr okraje průměr hrdla průměr hrdla průměr hrdla průměr hrdla průměr max. výdutě průměr max. výdutě průměr max. výdutě průměr max. výdutě průměr dna průměr dna průměr dna průměr dna výška celková výška celková výška celková výška celková výška (ústí-hrdlo) výška (ústí-hrdlo) výška (ústí-hrdlo) výška (ústí-hrdlo) výška (hrdlo- max.výduť) výška (hrdlo- max.výduť) výška (hrdlo- max.výduť) výška (hrdlo- max.výduť) výška (max.výduť- dno) výška (max.výduť-dno) výška (max.výduť- dno) výška (max.výduť- dno) tloušťka stěny v hrdle tloušťka stěny v hrdle tloušťka stěny v hrdle tloušťka stěny v hrdle tloušťka stěny v max. výduti tloušťka stěny v max. výduti tloušťka stěny v max. výduti tloušťka stěny v max. výduti tloušťka stěny ve dně tloušťka stěny ve dně tloušťka stěny ve dně tloušťka stěny ve dně V_A1 - hřeb. pás V_A2 - hřeb. pásy vedle sebe V_B1- jedna hřeb. vlnice V_C3 - hřeb. pás(y) mezi dvěma hřeb. vlnicemi V_C5 - hřeb. pás(y) nad hřeb. vlnicemi V_C7 - hřeb. vlnice a (či) hřeb. pásy přes sebe V_D2 - rýhy V_E1 - vlnovka V_E2 - vlnovky V_F1 - vlnovka nad rýhami V_F4 – kombinace vlnovek a rýh V_F5 - blučinský motiv V_G - hřeb.ornament s rýhami či vlnovkami KAM_STI – hřeb. vpichy (samostatně či v kombinaci s dalšími motivy) KERBE – záseky (samostatně či v kombinaci s dalšími motivy) STICH – vpichy jednozubým nástrojem (samostatně či v kombinaci s dalšími motivy) hřebenová vlnice typ A - symetrická/pravidelná hřebenová vlnice typ B - skloněná hřebenová vlnice typ C - zašpičatělá hřebenová vlnice typ D - starohradištní hřebenová vlnice typ F - nepravidelná hřebenová vlnice - vysoká hřebenová vlnice - nízká hřebenová vlnice - středně vysoká hřebenová vlnice - řídká hřebenová vlnice - hustá hřebenová vlnice - středně hustá šířka rýhy a vlnovky úzké (do 3mm) šířka rýhy a vlnovky široké (nad 3 mm) šířka rýhy a vlnovky úzká a široké hustota rýh - husté hustota rýh - řídké hustota rýh těsně u sebe výzdoba okraje A- vnitřní strana výzdoba okraje B- vnější strana výzdoba okraje C - obě strany plastická výzdoba - lišta plastická výzdoba vývalkovité hrdlo R_A_F – okraj zaoblený, vyrobený z jemného materiálu R_A_GR – okraj zaoblený, vyrobený z hrubého materiálu R_B1_F – okraj prostě kuželovitě či válcovitě seříznutý, vyrobený z jemného materiálu R_B1_GR - okraj prostě kuželovitě či válcovitě seříznutý, vyrobený z hrubého materiálu R_B2 - okraj kuželovité či válcovité seříznutý s vytáženou spodní hranou R_B3 - okraj kuželovité či válcovité seříznutý s vytáženou horní hranou R_B4 - okraj kuželovité či válcovité seříznutý s vytáženou spodní i horní hranou R_B4PROF - okraj kuželovité či válcovité seříznutý s vytáženou spodní i horní hranou a plastickou středovou lištou R_C – okraj nálevkovitě seříznutý (různé modifikace) R_D1 – okraj prostě vodorovně seříznutý R_D2_4 – okraj vodorovně seříznutý s vytaženou vnější či vnitřní hranou R_E – okraj prožlabený (různé modifikace) R_G1 – okraj zesílený a bohatě profilovaný R_G2 – okraj zesílený a seřezaný  Dostál 1994: ▪ „Die beschriebenen Keramikgruppen undTypen habe ich schon bei der Analyse der Irdenware aus Siedlungs- und Grabverbänden im Areal des Herrenhofes festgelegt, aber ihrVorkommen wiederholte sich sowohl im keramischen Material der südlichenVorburg als auch in dem sog. Werkgelände in der ehemaligenWaldbaumschule ....DieseVarianten sind im Prinzip gleichzeitig, aber es könnten unter ihnen auch chronologische Differenzen bestehen, die aus verschiedenen Gründen lange unbekannt geblieben sind. Spezifische Merkmale einzelner Gruppen undTypen könnnten Änderungen in der Erzeugung widerspiegeln und zum Datierungshilfsmittel werden. Die Festlegung des prozentuellenAnteils einzelner Keramikgruppnen undTypen in den Siedlungsobjekten mit zahlreichem keramischem Material dürfte zum Aussonderung der gleichzeitigenObjektgruppen führen.“  Dostál 1993: ▪ „Es wird aber noch viel Arbeit kosten, bevor es gelingen wird, sie in zwei oder mehrere Zeithorizonte aufzuteilen.“  Tvorba datového modelu: ▪ východiskem pro jeho definici budou poznatky z prací B. Dostála (např. 1975, 125-182; 1994a), který jasně definoval entity i podstatné kvality raně středověké keramiky z Pohanska  Výzkum archeologizace raně středověké keramiky: ▪ důležité pro pochopení depozičních a postdepozičních procesů, jejichž působením vnikl mezi nás a dávnou živou kulturu filtr a pro poznání „ekologie naleziště“  Typologické studie čili syntéza vycházející z deskriptivní matice, jejímiž entitami jsou jednotlivé keramické nádoby, resp. jejich charakteristických části (keramický jedinec): ▪ srovnání výsledků formalizovaného řešení s empirickými závěry, ověření platnosti datového modelu; výzkum diverzity a míry standardizace velkomoravské keramiky, zjištění řemeslnické úrovně jejich producentů  Diskuse nad formálními strukturami obsaženými v deskriptivní matici, jejímiž entitami jsou nálezové celky keramiky: ▪ vzhledem k charakteru dat zaměřeno na faktor času  Průběžná kontrola kvality dat: ▪ kontrola kvality dat ve všech fázích práce, nutnost minimalizovat nebezpečí vzniku zavádějících a nepřesných závěrů.