V prostoru názorové výměny budeme čestností mínit férový a spravedlivý přístup obou stran k vyřčeným i nevyřčeným předpokladům, a snahu o věcné řešení sporu. Ideální diskuse předpokládá, že strany chtějí vyřešit názorový střet a že budou na takovém řešení spolupracovat. Je samozřejmé, že se strany budou snažit spor vyřešit ve svůj prospěch a je zcela v pořádku, že svému úspěchu podřídí výběr argumentů - ale to neznamená, že mohou v diskusi lhát, předstírat neznalost nebo se jinak vykrucovat. Debatní čestnost lze vymezit třemi pravidly. 

Proponent může v ideální diskusi zvítězit jedině tak, že úspěšně obhájí své stanovisko před kritikou oponenta. Úspěšná obhajoba pak vždy spočívá v tom, že proponent korektně odvodí své stanovisko z diskusních východisek - východiska jsou prostě a jednoduše tvrzení, jež přijímá oponent. To je důležité: své stanovisko odvodit z jeho tvrzení.

Je marné diskutovat s někým, kdo nehodlá dodržovat diskusní pravidla. Je stejně marné diskutovat s někým, kdo odmítá přijmout jakákoli východiska. Aby strany mohly spor vyřešit, musí se odrazit od nějakých oboustranně akceptovaných faktů, přesvědčení, norem a souborů hodnot. Obrana vždy musí spočívat na pilířích, jež obě strany přijímají. 

• falešné východisko
  • je to faul, kterého se dopouští proponent, když předstírá, že nějaké tvrzení je součástí souboru východisek - proponent tím chce předejít kritice daného tvrzení
  • často je falešné východisko zavedeno pomocí tzv. presupozice, což je nevyjádřený předpoklad nějakého tvrzení, např. tvrzení "Myslím si, že Karel by měl něco udělat s tím svým pitím." má jako presupozici tvrzení, že Karel pije - a tím, že se mluvčí toto přímočaré tvrzení skryje mezi předpoklady jiné věty, snaží se ho do diskuse zavést právě jako (nezpochybnitelné) východisko
    • stejný trik lze provést i pomocí otázky (faul mnoha otázek), např. dotaz "Už Karel překonal ten svůj alkoholismus?" má jako presupozici tvrzení, že Karel trpěl alkoholismem
  • případem falešného východiska je i kruhová argumentace (petito principii)
    • nastává v situaci, kdy je stanovisko, tj. závěr argumentu, součástí východisek; jinak řečeno, nastává tehdy, je-li kontroverzní tvrzení, které má být obhájeno, předkládáno mezi nekontroverzními, přijatými východisky diskuse, např. "Pití je škodí zdraví, neboť konzumace alkoholu zhoršuje zdravotní stav konzumenta." (Stanovisko "Pití škodí zdraví" je podporováno důvodem "pití zhoršuje zdravotní stav", jenž  vyjadřuje to stejné, co kontroverzní stanovisko, ale tváří se přitom jako součást oboustranně přijatých východisek.)
• odmítnutí východiska
  • tohoto faulu se dopouští oponent, když nechce uznat přijatelnost tvrzení, které však skutečně je součástí diskusních východisek
    • Pozor, to znamená, že nemůžete revidovat východiska a opouštět předpoklady v rámci daného sporu. Samozřejmě ale mnohokrát v diskusi zjistíte, že některé vaše předpoklady byly nesprávné - v ideální diskusi to znamená, že daný spor musíte vyřešit se stávajícími předpoklady, ale pak smíte otevřít nový spor o stejnou věc, ve kterém však již přijmete revidovaná východiska.

V běžné řeči se spousta věcí nevyjadřuje přímo. Některé věci jsou ve výpovědi obsažené skrytě (např. když se vás někdo zeptá, kolik máte sourozenců a vy odpovíte, že dva, je ve vaší odpovědi skrytě vyjádřeno i to, že máte právě dva), jiné věci vyjadřujeme nepřímo (např. když se vás někdo zeptá, zda byste mohli zavřít okno, neptá se na vaši schopnost zavírání oken, nýbrž ve skutečnosti vyjadřuje přání, abyste okno zavřeli). V ideální diskusi nesmějí strany těchto vlastností jazyka zneužívat. K poruše pravidla dochází v argumentační fázi; odpovídající fauly se vyskytují ve dvou podobách:

• přehánění nevyjádřené premisy
  • jde o chybnou interpretaci argumentu protistrany, kdy je nevyjádřená součást argumentu (implicitní premisa) formulována způsobem, jenž celý argument oslabuje, např. proponent: "Karel pije, takže nemá co dělat na operačním sále!" - oponent: "Zásadně nesouhlasím s tvým předpokladem, že by požívání alkoholu mělo být v nemocnici zakázáno. Sklenička po pracovní době nemůže nikomu uškodit." (Proponent však předpokládal premisu, že lékař, který požil alkohol, nemá operovat.)
• odmítání nevyjádřené premisy
  • faulu se dopouští mluvčí, který kličkuje a odmítá přijmout odpovědnost za prvky, které skutečně byly implicitně v jeho argumentu obsaženy, např. "Když jsem řekl, že Karel dostal výpověď, neboť bohužel pije, rozhodně jsem tím nevyjádřil názor, že je špatné, že Karel pije. Jen mne to zaskočilo, to je celé."
  • pokud protistrana explicitně vyjádří něco, co mluvčí mínil - a mluvčí prohlásí, že tohle nikdy neřekl - jde o argumentační faul; mluvčí samozřejmě popírá nejčastěji takovou nevyjádřenou premisu, která by při explikaci zdůraznila slabost jeho argumentu 

Útok a obrana jsou nerelevantní, pokud se netýkají tvrzení, jež strana předložila. V takových případech dojde k nepozorovanému zmnožení stanovisek: tím, že se útok či obrana zaměří na jiné tvrzení, než bylo původně předloženo, vynoří se v diskusi najednou shluk stanovisek (složené stanovisko), jenž znemožní vyřešení původního jednoduchého stanoviska.

• nerelevantní útok (straw man) se může objevit v kterékoli diskusní fázi; vyskytuje ve dvou základních podobách; v obou případech cílí na publikum, které neví, o čem se vlastně vede diskuse a jak přesně vypadá spor: 
  • zkreslení stanoviska protistrany 
    • oponentovo stanovisko je pozměněno tak, aby šlo jednodušeji vyvrátit, např. "Karel tvrdí, že je zdravý." (Karel ale přitom pouze hájil stanovisko, že má zdravá játra.) 
    • případně je oponentovo stanovisko představeno tak, aby bylo těžší jej hájit: 
      • vytržením z kontextu, např. "Karel tvrdí, že pití je zdravé." (Karel to ale prohlásil v kontextu diskuse o pití vody při jídle, nikoli v kontextu diskuse o pití alkoholu.)
      • zjednodušením, např. "Karel tvrdí, že pití je zdravé." (Karel ale ve skutečnosti tvrdí, že pití některých druhů alkoholu v omezeném množství je zdravé.)  
      • přeháněním, např. "Karel tvrdí, že pití je zdravé." (Karel ale ve skutečnosti tvrdí, že pití není tak nezdravé, jak se protistrana domnívá.)
  • podvržení stanoviska protistraně
    • jednou z technik podvržení je důrazné předložení vlastního stanoviska, kdy mluvčí naznačuje, že protistrana má k dané věci opačný postoj, např. "Já si osobně myslím, že zdraví je cenné a nemělo by se ničit." (čímž mluvčí naznačuje, že oponent si to nemyslí)
    • jiný způsob vychází ze spojení protistrany se skupinou, které se pak stanovisko podvrhne, např. "Karel, zkušený ortoped, má k alkoholu krásný vztah, koneckonců jako všichni lékaři."
    • třetí způsob podvržení je založen nejen na fiktivním stanovisku, ale i na fiktivní protistraně, např. "Skoro každý si myslí, že by ortopedi neměli pít alkohol." Mluvčí předkládá tvrzení, jako by šlo o skutečně zastávané stanovisko; úspěšným vyvrácením tohoto stanoviska se pak mluvčí může snažit zapůsobit na publikum (diváky, učitele, komisi). 
• nerelevantní obrana se objevuje v argumentační fázi dialogu; nabývá dvou základních podob:
  • nerelevantní argumentace (ignoratio elenchi)
    • vzniká tehdy, když strana hájí stanovisko, které není předmětem sporu; na rozdíl od útočného faulu straw man jde o zkreslení vlastního stanoviska tak, aby ho bylo snazší hájit, např. "Zdravotnictví je devastováno alkoholismem, neboť lze v každém nemocničním bufetu koupit nejen pivo a víno, ale i destiláty." (Důvod "neboť lze ... destiláty" by byl relevantní při obraně stanoviska, že alkohol je dostupný; není však relevantní při obraně stanoviska skutečně předloženého.) 
  • chybějící argumentace (faul patosu)
    • obvykle nebývá použita k přesvědčení oponenta, nýbrž k ovlivnění třetí strany; místo předložení důvodu pro přijetí stanoviska se mluvčí snaží zapůsobit na pocity či předsudky publika
      • mluvčí může působit na negativní emoce, nejčastěji na strach, hamižnost, hanbu; může ale působit i na pozitivní emoce, např. na pocit bezpečí či loajalitu
      • odkazování na pocity či předsudky obvykle není předkládáno jako důvod; mluvčí většinou jen emotivním způsobem zdůrazní význam některých hodnot a cílů - a publikum samotné si spojí tyto emoce s diskutovaným stanoviskem, např. "Karel pije. Brr! Úplně vidím ty smradlavé, věčně opilé bezďáky, co loudí peníze ze slušných lidí."