Matoucí jazyk může způsobit selhání diskuse. Nedostatečná jasnost v konfrontační fázi může vést k bezdůvodnému sporu, kdy spolu strany nesouhlasí jen kvůli chabě vymezeným pojmům. Stejně tak může nejasnost vést ke zdánlivému souhlasu, kdy se strany domnívají, že spor je vyřešen - ve skutečnosti je však shoda mezi stranami dána jen odlišnými definicemi výrazů, jimiž jsou popsána stanoviska. V ideální diskusi musí být jazyk použit tak jasně, jednoznačně a přesně, jak jen to řešení sporu vyžaduje. 

K poruše tohoto pravidla může dojít ve všech fázích diskuse. Matoucí jazyk se často objevuje jako součást jiných argumentačních faulů. Ad baculum nebo ad hominem jsou v polemice účinnější, jsou-li předneseny nepřímo pomocí náznaků a nejasného jazyka. Formulační nepřesnost je nezbytná při přehánění nevyjádřené premisy. Nejasnost může být způsobena zmatečnou strukturou delšího textu, kdy jsou jednotlivé části umístěny nepřehledně a postrádají soudržnost. Je-li matoucí jazyk použit záměrně s cílem zlepšit své postavení v diskusi, dopouští se mluvčí jedné z následujících poruch: 

• chyba nepřesnosti, která může být na úrovni vět způsobena 
  • nevyjádřeností: posluchač neví, jak má chápat nevyřčené součásti promluvy. Může jít přímo o nevyjádření premisy či implicitního východiska, může jít také ale o nevyjádření tzv. komunikační funkce výpovědi: posluchač v takovém případě neví, proč mu to mluvčí vlastně říká. Ptá se mě na něco? Varuje mě? Mám něco udělat? Typickým příkladem nejasnosti kvůli nevyjádřenosti komunikační funkce mohou být rétorické otázky, u kterých posluchač nepochopí, že jde o tvrzení, nikoli o dotaz. V následujícím příkladu není jasné, čeho chce mluvčí svojí promluvou dosáhnout: "Karel by měl s pitím přestat". Informuje nás (ve smyslu "Doktor na protialkoholním řekl, že ...")? Vybízí nás k nějaké činnosti (ve smyslu ", takže bys s ním neměl jít na pivo")? Vyjadřuje pochyby (ve smyslu "... , měl by, ale nepřestane")? 
  • neurčitostí: posluchač není schopen z promluvy určit, o co či o koho přesně jde, např. "Karel že pije?! Který Karel? Goťák? A co pije? Krev, nebo ranní moč?"); není jasný tzv. referent výrazu
  • cizostí: posluchač nezná význam výrazu, dané slovo je pro něj prostě neznámé, např. "Když jsi říkal, že Karel je delta-románský typ alkoholika, myslel jsi to jako kompliment?"
  • vágností: posluchač není schopen určit, jak přesně mluvčí slovo míní. Ví, o co jde a daný výraz zná, ale nezná kritéria, která pro mluvčího určují, zda pod daný pojem něco spadá či nikoli, např. "Karel že je alkoholik? Já ti nevím, sám si dám večer skleničku nebo dvě. Jsem podle tebe alkoholik?")
• chyba víceznačnosti, která je způsobena tím, že stejná slova a věty mohou nést různé významy, např. věta "To je Karlův obraz" může znamenat, že jde o obraz, na kterém je Karel, nebo o obraz, který patří Karlovi, nebo o obraz, který namaloval Karel. Stejné problémy mohou pramenit z doslovného a přeneseného porozumění větě, jako např. v této výměně A: "Karel pije, protože je to divočák" B: "To je hloupý důvod. Copak prasata pijí alkohol?" A: "Možná je to hloupý důvod, ale neměl bys mu říkat, že je prase. Má prostě jen rád zábavu."