PRASATA


            V domečku z červených cihel žila prasačí rodina.

            Jednou se prasata usadila ke stolu na oběd.

            Všechna prasata jedla po prasačímu: nepoužívala lžíce, vidličky ani nože.

            Táta srkal jídlo přímo z talíře, máma hlasitě mlaskala, a děti dali přední nohy [VŠ1] a
rypáčky do misek a polykali všechno bez kousání. Jako opravdová prasata.

            Pouze to nejmladší prasátko si přineslo nůž a vidličku, dalo si za límec ubrousek,
hezky se posadilo a začalo obědvat.

            ‒ Proč se chováš jako nějaký člověk?! ‒ zlověstně jej upomenul táta.

            ‒ Kolikrát ti bylo řečeno, aby sis choval jako prase?! ‒ přidala se máma.

            ‒ Hanba! Hanba! ‒ kvičely ostatní děti.

            Malé prasátko se opravdu velmi zastydělo ‒ až mu zčervenaly tváře. Strhlo ze sebe
ubrousek a praštilo nožem a vidličkou o podlahu.

            Pak se po všech čtyřech vyškrábalo na stůl a začalo srkat nejen ze své misky, ale i z
těch co patřily prasátkům sedícím vedle.

            ‒ No vida, to už je jiná! ‒ pochválil jej táta.

            ‒ Šikula! ‒ dodala máma, která cela zářila radostí[VŠ2]  ‒ Pojď ke mně, miláčku, dám ti
pusinku.

            Prasátko pelášilo přes celý stůl k mámě a po cestě rozlilo[VŠ3]  všechny misky, talíře
a další nádobí. Jako opravdické prase.
________________________________

 [VŠ1]Dosl. "davší nohy ... a rypáčky".

 [VŠ2]dosl. "rozzářivší se radostí"

 [VŠ3]Dosl. "obrátilo"