CJBA52 Historická slovotvorba a syntax – přednáška, úvodní hodina Cíle předmětu Historická slovotvorba objasňuje změny ve spojitelnosti slovotvorných formantů s příslušnými odvozovacími základy. Jejím výsledkem je určení stupňů produktivity slovotvorných typů. Historická syntax sleduje symptomy postupné přeměny jazyka pouze mluveného v jazyk literární od počátku písemné doby a následující rozvoj syntaktických prostředků jazyka psaného. Historický vývoj je konfrontován s dnešním stavem syntaxe v teritoriálních dialektech jakožto útvarech pouze mluvených. Důležitým předpokladem pro sledování historického vývoje je znalost staroslověnštiny (a praslovanštiny). Cíle kurzu: Posluchači získají a) komplexní obraz o slovotvorném vývoji substantiv, adjektiv a sloves, b) základní představu o syntaktickém vývoji češtiny. Výstupy z učení Po absolvování předmětu bude student schopen: - identifikovat a shrnout důležité rysy vývoje české syntaxe a slovotvorby, - aplikovat kritéria slovotvorné produktivity na analýzu vývoje konkrétních slovotvorných typů, - interpretovat původ, vznik a vývoj konkrétních syntaktických fenoménů (modální slovesa, spojky a relativa, prostředky větné negace, participiální a infinitivní konstrukce). Literatura ke slovotvorbě a lexiku: Lamprecht – Šlosar – Bauer 1986; Nejedlý 2019; Rusínová 1984; Rejzek 2015; Šlosar 1981, 1999 Literatura k syntaxi: Bauer 1960; Gebauer 1929; Kopečný 1973; Kopečný – Šaur – Polák 1980; Trávníček 1930, 1931, 1956 Literatura BAUER, Jaroslav. Vývoj českého souvětí. Praha 1960. GEBAUER, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. (Vydal F. Trávníček). Praha 1929. Kopečný, František. Etymologický slovník slovanských jazyků: slova gramatická a zájmena. Sv. 1, Předložky, koncové partikule. Praha 1973. Kopečný, František – Šaur, Vladimír – Polák, Václav. Etymologický slovník slovanských jazyků: slova gramatická a zájmena. Sv. 2, Spojky, částice, zájmena a zájmenná adverbia. Praha 1980. LAMPRECHT, Arnošt – ŠLOSAR, Dušan – BAUER, Jaroslav. Historická mluvnice češtiny. Praha 1986. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2. opr. a dopl. vyd. Praha 1968. Nejedlý, Petr a kol. Slovotvorný vývoj deverbálních substantiv ve staré a střední češtině. Praha 2019. NĚMEC, Igor. Rekonstrukce lexikálního vývoje. Praha 1980. NĚMEC, Igor. Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha 1968. Rejzek, Jiří. Český etymologický slovník. 3. přepr. a rozš. vydání. Praha 2015. Rusínová, Zdenka. Tvoření staročeských adverbií. Brno 1984. ŠLOSAR, Dušan. Slovotvorný vývoj českého slovesa. Brno 1981. ŠLOSAR, Dušan. Česká kompozita diachronně. Brno 1999. Trávníček, František. Historická mluvnice česká 3. Skladba. Praha 1956. Trávníček, František. Neslovesné věty v češtině II. Věty nominální. Brno 1931. Trávníček, František. Neslovesné věty v češtině I. Věty citoslovečné. Brno 1930. Slovníky BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – Kučera, Karel. Malý staročeský slovník. Praha: SPN, 1978 GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Díl I [A-J], Díl II [K-N]. 2. nezměněné vyd., Praha: Academia, 1970. Jungmann, Josef. Slovník česko-německý. Praha: Matice, 1834–1839. Vokabulář webový. Webové hnízdo pramenů k poznání historické češtiny. Dostupné na < http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx> Periodizace a hlavní rysy vývoje české slovní zásoby a syntaxe Hlavní vývojová stádia č. Vývojové etapy č. pračeština (cca. r. 1000 – 1150) pračeština stará čeština (cca. r. 1150 – 1500) raná stará čeština čeština 14. století čeština doby husitské střední čeština (cca. r. 1500 ‒ 1775) humanistická čeština barokní čeština nová čeština (cca. r. 1775 ‒ dosud) obrozenská čeština poobrozenská čeština 19. stol. čeština 1. poloviny 20. století čeština 2. pol. 20. stol. Pračeština Mluvený jazyk = pračeština. Psané jazyky = latina, staroslověnština (do 1097), na konci období hebrejština Syntax Syntax nemožno sledovat, ale lze předpokládat: Málo rozvinuté prostředky souvětné stavby – převažující parataxe (juxtapozice). Spojovací výrazy si uchovávají zbytky svého významu. Bezpředložkový lokál. Značný počet vět neobsahujících VF. Značný počet přechodníkových konstrukcí. Existence supina. Záporová shoda není obligatorní Modalita vyjadřována dativem s infinitivem (*Je nám to udělat – musíme to udělat) Slovní zásoba Pronikání křesťanství a s ním spojeného kulturního okruhu. Rozvoj slovní zásoby v oblasti společenské organizace, hospodářství a řemesel. Vliv staroslověnštiny, latiny a němčiny na češtinu. Stará čeština Od konce 13. stol. se čeština stává jazykem psané komunikace – enormní rozvoj výrazových prostředků a syntaktických konstrukcí (pod přímým vlivem latiny). Ve 13. stol. německá kolonizace, která má za následek počátek česko-německého bilingvismu (trvajícího až do pol. 20 stol.) – počátek výrazného vlivu němčiny na češtinu. Syntax Ve 14. stol. zaniká bezpředložkový lokál. Značný počet vět neobsahujících VF je na pomalém ústupu. Značný počet přechodníkových konstrukcí – od 15. stol. redukce na funkci subjektového doplňku. Supinum v 15. stol. zaniká. V 15. stol. se záporová shoda stává obligatorní. Rozvoj opisného pasíva – pod vlivem latiny vznik konstrukcí súzěn jest „byl odsouzen“ Pro modalita možnosti a nutnosti se ustaluje systém s modálními slovesy (moci, jmieti, musěti, drbiti). Rozvoj souvětné stavby → rozvoj systému spojovacích prostředků. Spojovací prostředky od původu citoslovce, částice, anaforika, deiktika, tázací slova – v jejich stč. funkcích je stále patrný nespojovací původ. Systém spojovacích prostředků je nestabilní a prochází řadou změn. · Existence polyfunkčních spojovacích výrazů typu nali, ano. · Konkurují si relativa utvořená od k-ového kořene s relativy utvořenými od j-ového kořene (jenž – který, jam – kam, donidž – dokudž). V 15. stol. byla řada starších spojovacích prostředků odstraněna a nahrazena novými. Slovní zásoba Obrovský hospodářský, společenský, kulturní, vzdělávací a vědecký rozvoj zesiluje rozvoj výrazových prostředků (slovní zásoba se rozšiřuje s potřebou pojmenování nových fenoménů, potřeba precizního vyjádření v oblasti vědecké a právní vede k rozvoji syntaktických prostředků. Bouřlivý rozvoj slovní zásoby – aktivace, rozvoj anebo vznik celé řady slovotvorných typů. Hojné přejímky z latiny a němčiny. Tradice staroslověnštiny minimální. Rozvoj celé řady pojmových oblastí – řemesla a obchod, hornictví, dvorská kultura, válečnictví, městský civilizační okruh, vzdělávání, filozofie, medicína atd. Během husitství se rozvíjí válečnická terminologie, některá slova pronikají do jiných jazyků (píšťala – pistole). Střední čeština Výrazný rozvoj češtiny v humanistické době byl následován obdobím pobělohorským, kdy spisovná čeština ztratila: · sociální bázi (byla jazykem nižších společenských vrstev), · funkční pestrost (přestala být jazykem vědy a v 2. pol. 18. stol. také administrativy a náročné literární tvorby). V 16. stol. došlo ke kulminaci vlivu latiny na češtinu, a to jak v lexiku, tak slovní zásobě. Syntax Typickými jevy je složitá souvětná stavba, užívání přechodníkových konstrukcí a (mnohdy latinských) infinitivních konstrukcí. Rozvoj souvětných typů a spojovacích prostředků. V 18. stol. zánik záporového genitivu. V 18. stol. rapidní ústup minulého přechodníku. Od 18. stol. rozvoj onikání (později také onkání). Slovní zásoba V 16. stol. pokračující rozvoj slovní zásoby, s tím související rozvoj slovotvorných kategorií a typů. V pobělohorském období se tento vývoj výrazně zpomalil. Pokračující vliv latiny a němčiny (každá ale v jiné oblasti: latina v oblasti terminologických okruhů vědeckých, vzdělávacích nebo právních, němčina zase v oblasti každodenního života, řemesel či vojenství). Nová čeština V období národního obrození pokus o návrat češtiny do oblastí, které opustila: náročná literatura, věda, školství, administrativní a právní oblast. Nutnost rozšířit vyjadřovací prostředky: · ve slovní zásobě naplněna aktivací slovotvorných prostředků (vedle přejímání z jiných slovanských jazyků a oživování slov staročeských) · v syntaxi oživováním archaických prostředků či konstrukcí z období humanistického – řada z nich zanikla již v průběhu 19. stol. · vliv ruštiny a polštiny, oslabování vlivu němčiny Od 30. let 19. stol. spontánní vývoj spisovné češtiny – napětí mezi preskripcí a jazykovým územ → brusičství. Po roce 1918 · čeština státním jazykem, · čeština jazykem nových médií (rozhlas, televize, internet), · po r. 1945 definitivní konec užívání němčiny na našem území, · vliv slovenštiny být na čele, bitka, dovolenka, horko-těžko, natěšený, palačinka atd., · v tomto období dochází také k postupnému sbližování spisovného jazyka s jazykem mluveným, je odstraněna celá řada archaismů (slovosledných T. G. Masaryk zasloužil se o stát > T. G. Masaryk se zasloužil o stát, ústup přechodníkových frází), změny v některých pasivních konstrukcích (vyzýváte se > vyzýváme vás), změny v některých vazbách (učit se češtině > učit se češtinu), pronikání předložky na do domény předložek v, do (bydlet v hotelu × na hotelu), šíření konstrukcí mám uvařeno, dostal jsem přidáno, · pronikání anglicismů (internacionalismů).