Zichova Estetika dramatického umění Možnosti čtení (malý! Ale opravdu jen malý průvodce) David Drozd © 2020 •Shrnutí pro začátek •O základních historických souvislostech EDU a Zichova života už jsme mluvili. Jako nejlepší zdroj životopisných informací poslouží doslov v druhém vydání, který sepsal Ivo Osolsobě. Otakar Zich matematik, skladatel, pedagog, kritik, estetik narozen 25. 3. 1879 v Městci Králové 1897-1901 studium matematiky a fyziky na FF UK 1903-1906 učitel v Domažlicích (výzkum lidové písně) 1910 habilitace: Estetické vnímání hudby 1911 docent estetiky UK 1924 profesor estetiky UK umírá 9. 7. 1934 v Ouběnicích u Benešova Tvůrčí činnost smetanovec, spolu s O. Ostrčilem a Z. Nejedlým (kritický vztah k Leoši Janáčkovi) 1903 – Symfonická předehra Konrád Wallenrod, zhudebňováraní poesie Jana Nerudy 1908 – opera Malířský nápad (na motivy Svatopluka Čecha) 1915 opera Vina (na motivy Jaroslava Hilberta) 1926 opera Preciézky (na vlastní překlad a úprava Moliéra) Zrod a osud „Estetiky…“ 1913 – 1914 cyklus přednášek na UK Teoretická dramaturgie 1922 – přednáška na Filozofické jednotě v Brně Principy teoretické dramaturgie (vyšla tiskem ale až v 90. letech!) 1923 – článek v Moravskoslezské revue Princip divadelní scény 1931 – Estetika dramatického umění: teoretická dramaturgie (1. vydání: Praha- Melantrich v edici Výhledy (rediguje Bohumil Mathesius) 1977 – reprint: Německo Würzburg (komentář Oleg Sus) 1986 – 2. vydání: Praha- Panorama (komentář Miroslav Procházka a Ivo Osolsobě) 1997 – Principy teoretické dramaturgie (vydáno z rukopisu, editoři MP+IO, tíž napsali kontextový úvod 2019 – 3. vydání: Praha – NAMU (žádný doslov ani studie) 1849 Wagner: Umělecké dílo budoucnosti 1881 Hostinský: Epos a drama 1887 První česká inscenace Ibsenovy Nory 1988 Sarah Bernardová hostuje v Praze 1890 Preissová Její pastorkyňa (premiéra v ND Praha) 1892 Eleanor Duseová hostuje v Praze 1894 Mrštíkové: Maryša (premiéra ND Praha) 1996 Premiéra Hilbert – Vina (ND Praha) 1898 Stanislavskij zakládá MCHAT První česká inscenace Racka 1899 Appia: Hudba a scénografie 1900 Craig režíruje operu Dido and Aeneas Jaroslav Kvapil šéfem činohry ND 1905 Craig: The Art of the Theatre 1906 MCHAT v Praze 1907 Strindberg zakládá Intimní divadlo Inscenace Tří sester v ND Praha 1913 Zich vede přednášky na UK o teoretické dramaturgii - Ballet Russe vystupuje v Praze 1920 Založen Devětsil 1921 Tairovovy Poznámky režiséra První studio MCHATu působí v Praze 1922 Mejercholdův Velkolepý paroháč Zichova přednáška Principy teoretické dramaturgie 192 Založení Osvobozeného divadla 1927 Tairovovy Pozámky režiséra česky (pod názvem Odpoutané divadlo) s Honzlovým doslovem 1930 Tairovovo Komorní divadlo vystupuje v Praze 1931 Vychází Estetika dramatického umění Možná čtení Zicha •Zich strukturalista (Mukařovského recenze atp.) •Zich jako semiotik (viz I. Osolsobě) •Zich jako teoretik herectví •Zich jako teoretik (moderní?) režie •Zich a scénologie (viz zejm. Vostrý, Císař, případně Etlík) •Zich a kognivitní studia…? •Zich a… ? Zich jako (pre)strukturalista •Mukařovského recenze jako „přivlastnění“ •Přeložení Zichovy terminologie do opozice znak-význam •Přeložení Zichova pojetí „dramatického díla“ •Ocenění systematičnosti, ale odmítnutí úzkého „materiálového“ základu •Odmítnutí Zichova pojetí dramatu •Klíčové texty: Mukařovský – K dnešnímu stavu teorie divadla, případně Veltruský – Strukturalismus a divadlo Zich semiotik (dle Ivo Osolsobě) („nepochopili jsme Estetiku, dokud jsme ji nepřečetli jako semiotiku…“) •První, ve světové literatuře ojedinělý výklad dramatického umění koncipovaný divadelně, tj. ze specifické scénické existence dramatického díla a nikoli odvozený z literárních teorií dramatu. •Systematický, ucelený vnitřně zcela jednotný výklad dramatického umění jako umění samostatného, plně integrující dílčí umělecké projevy do této syntézy vstupující. •Výklad koncipovaný z hlediska příjemce, tj, z hlediska informace která byla skutečně předána a nikoli z hlediska zbožných přání a záměrů těch, kdož informaci vysílali. •Jako jednotný a promyšlený pojmový systém, který dal české divadelní vědě přesnou terminologickou bázi, mapující rozsáhlé oblasti divadelní skutečnosti • Zich semiotik (dle Ivo Osolsobě) („nepochopili jsme Estetiku, dokud jsme ji nepřečetli jako semiotiku…“) •Osolsobě zdůrazňuje zejména pojmové dvojice definované v III. kapitole (dramatická postava-herecká osoba, dramatický prostor-jevištní prostor atp.) a samozřejmě pojetí významové představy a její štěpení na technickou x obrazovou •Nejvýraznějším „přivlastněním“ je jeho studie 3K, která je „překladem“ Zichovy definice • Dramatické dílo je umělecké dílo předvádějící vespolné jednání osob hrou herců na scéně. • •Klíčové Osolsoběho texty jsou v Isu. • Zich teoretik herectví a režie (hlavně podle mě) •Systematizuje jednotlivé fáze herecké práce •Odlišuje různé typy herců •Promýšlí roli vnitřně-hmatového vnímání v herecké tvorbě •Rozlišuje různé funkce režiséra (režisér-dirigent a režisér-scénik) •Úvahy o prostoru jsou jedním z prvních pokusů systematizovat myšlení o misanscéně (de facto paralelní s Ejzenštejnem) • Zich jako „scénolog“ (dle Vostrého, Císaře a Etlíka) •Zdůraznění situace/jednání jako základní kategorie •Drama/divadlo jako jednání, nikoliv inscenovaná literatura (tj. odmítnutí Veltruského pojetí dramatu) •Rozšíření dramatický→divadelní •Dramatický situace jako nejlepší obraz lidského jednání (viz. zejm. Císař: Člověk v situaci) •Zdůraznění recepce materiálnosti divadla (Etlík: Divadlo jako zakoušení) • A jaký ještě….? (aneb každému jeho Zicha….) •Kongnitivní… (Šárka Havlíčková Kysová – concept „blending“) •Psychologický…? •Fenomenologický…? •Performativní • • Meze Zichovy Estetiky… •Rámec „realistického“ divadla? (jakékoliv avantgardy mu budou cizí…) •Zichův aristotelismus (myšlení v kategoriích, umění jako zákonitost, •Přes všechny teze o empirii vidí moderní divadlo jako vývojový vrchol a je pro ně zaujmut •Přehlíží či nedoceňuje nonverbální divadelní žánry (typicky pantomimu), případně žánry zábavného divadla (kabaret, operetu…) •