1937 zemřel F V Salda, bylo sraimé ». . , , ■> I ''" , svého slova a váhou sx, os......)M , ', , 1 nÄkd». k('" \íjda zažil jen některé z prvních P«ni^ hlárfdho m m2 >>v ' hiíil, rozvratu a konce moci té spoleěeniké iíí.U l)(,r/, . " ? <^osi humánně . opra do é Mi Ve iloitych dobových ,.......,,, Z LÄ* radikálně distancoval od jejího extremně pravicového křídla h pohrdal, ale ostře kritizoval, ^mpromisní, .oback> tnalodul..........,,,, nI" stfcdocestnictví a opatrnictví její koalované vládnoucí větlim •• i„ £ výrazně v oblaatech, kterému byly drahé - v......iní,......L^ra ' vůbec i v mnoha aspektech politických, především ílo li o ohroženi ■V^ Ivořivé osobnosti, jak si jj on. stále ještě idealisticky, ač už zdaleka ^ libcraJisticky, představoval. Ztrátu a mrzeni způsobenou jeho odchodem pocítili básníci, jimž byl zárubu citlivého přístupu \ kritickém hodnocení jejich díla právě tam, kde přiná ídokvas nového, a pokud byl proti nim, pak proto, že i jeho negativnJ kritika ,uil,|a k tříbení stanovisek a ke konstruktívnmiu zamyslení nu obou stranách i;iih\i třeba příklad Karla Capk&, k jehož dílu nakonec Salda přece jen našel cesto). \ pocítili ji i přední kritikové, věda a politikové, kleří v ném viděli i mnohem směru spolubojovníka, a zase pokud v některém ohledu nckdv i odpůrce, pak vždy takového, jehož mínění je třeba často respektoval a věno-\ai mu vážnou pozornost, protože tomu, kdo je vyslovil, jde bytostné o to, dobrat se \ posledních důsledcích, byť třeba jinou cestou, vytyčovanou i prudkým a válmvým slovem, téhož společného cíle drahého oběma stranám. básníků ho nejpregnantněji pojal jako učitele náročnosti a rušitele každého sebeuspokojení hned v úmrtním čísle Listů pro umění a kritiku Josef Hora b&ni Diky plameni: Má mladost, tebou poznamenaná, dnes vstala z mrtvých, děkuje ti za první vzruchy, za sny, za rána, za květem obalené sněti, za zbrojná slova, vítr otázek, jenž znepokojil mě až na dno, za pohled, jenž mě z lhostejnosti svlek a z líné louhy růsti snadno. 595 ; bafceaa sebe. plase ke tvy» dveřím. •ápMoho i vidoniébo | nálezů závěre***.. jrf hledá **eperky >at: . . . Syn zúrodnělé trýzně, i zrně bvězdv v • lán svých v prach, popd obrací. Zřím niku jeho. Nahá po jakře. z níž bouře buráci. A koateěaě Mfidra pocit znán nad Šaldovv-m odchodem v dedikati ásn> £W (193S>. kaaa obé báné vplynulv. „Památce F. V Šaldv. To&aau chybí v tecbto rhv»rh- 0 mocnosti ■ aaspšrarirnosti Šaldova díla promluvil i \ nekrologu RadáW Faěik. a stejné obdřvně: -Šalda — to je muž v obleženi. Muž »-starého světa. A z pevnosti svého ducha bojuje proti *—* ' o nové uměni člověka, bojuje o nového človeka, at»m ie i za humnu jeho pevnosti bojuji miliónv za novv řád ... A přece e*i* W tělo odrndd Marti. Své duo odevzdal živým bojovníkům o «•*• hdvf F X. Salda na podzim roku 1928 zahájil vydávání ™yéhojTÍZ ■pánoval se tnacnŤicátv rok jeho činnosti básnické, J» a k mi pripojoval časem i tv orbu prozaickou a dnW^L^ rok intenzívni činnosti kritické, podle jeho slov vidy "J™^ ■ovskénT. tj. provokované k pochvale nebo k °^Z^ jest Éa, co jej hluboce vzrušilo ař kladné swmi hodnotami a objev>. *' ^ mé až k hněvu svými pahodnotami nebo nebezpečími: během ni pok» ( ^ dy moderní české kridkv bterarní a vvtvarné jako samostatných zanru e let devadesátých s ___ prkách let poválečných. A konečně tt bteT^ <"> ''^báckéno- naptóébo zviéjtf na ačátfcu eMs, , • " "!" k »• .nnou pro dělnou zvídavou pnk, naT^ÍT ^ lulo s radostnxm «4«.^l_^lm ki«* i na vlast ■ ra*3r>s'nMTi sebeuspokojením n> ^ r,aru a poznani, nýbrž dramatice a nskantnľznoľ ľW "** ^ iný vývoj, mevřeni nových eup . dobyn rSZSgSi *rwm by«- P"VS h^dn°«" « ^ Sm>f ^Plnénébo osobního fivÄ ^Vjj bvt souřasnikem a neopomenutelným partnerem oJfcgľZľL" •Vkoval s nimi podnětný dialog jak kladením nových otázek, lak ,J2T a pránu zápisníkového i.-~„, TV *' P0^" *MK nad _,m viuwcui k po™ povalečné penerar, ..Neudalo se... ode mne po p.. nic. nrf abych mlčel, nebo — spskiurf to, oa jmb, ftaai «V> ni u.4 .ak imŕlv. že isem se odvážil wvíím H*l - T„ „. *____l i aVsssce «■»» ----■» - -_.„..„ iw w ■ ... já byl tak smělý, že jsem se odvážil vyvíjet se dál.- To ovšem nebyl pro-. nějakého vývoje pro vývoj, ale pro lepši poznání spjaté » aktuálním ži-.aním a s hledáním nových živných a plodných hodnot: . . A idím. co jiní nevidí. slyším, co oni neslvíí. Jak věci se kupředu řiti a z vnitra vtou! ... Ač život mérim již jen na ptdi: postál je zradou! Nechtěj, nechtěj, ó duše. se opozdht! měl plné právo na tuto strofu v básni, kterou otiskl v druhém ročniku niku i Z ohnité slunečné růže . . .). Jenže Šalda se nevyvíjel jen po své padesátce, vyv íjel se i po šedesátce. kd> iíUbmBdí touží po klidu. odp»očinku. uznání a oddává se nejvýš memoárové •m>spektivě. Následující období Šaldova zápisníku lze totiž právem pokládat <-. '■■ lecčems vTcholné období jeho kritické činnosti, rozšířené na mno-m\ ihel. než kteří bv zabíral pouze literaturu. >alda »i'-e už od - . sutného Českosluv enska obč-as ostražité kritizoval některé pn> J**7 • příznakv pohncké reakce i celkové politické směřováni mladé repuhli-— nejpronikavěji jednak v ..kousku poctivé bilance-, p. byl jeho čláack ««let repu bliky- (roku 1923 v Národní kultuře), záměrem na politickou pra-jednak v rozboru Masarykovy Světové revoluce (roku 1925 v Tvorbě), •kritikou politické teorie a koncepce ideologické doktnnv nového *tatu — lMft IOt° Obdobi "končil předáním třetího ročníku Tvorby na podzim roku u • P0 "staveni centrálního komunistického ti^ku před nastávající volebm ^?P»ni, svému nejmladšímu spoluredaktorovi Juliu Fučíkovi: ale v obdob. ^písníku sledoval politické děni častěji a soustavněji, i v širokých sou-v eS^ mezinarodních - tehdv také popné (pom.neme-li jeho m.nat.vu ^u\^mé kulturních pracovníkrkde «i ft ,eho Ix.ku v «J do praktické politikv. kdvž se stal představttelem Komrtétu pro 596 517 pomoc emigrantům z Německa (v květnu 1933). stručně nazývaný j Hodnotícím a objevným retrospekt.vnim pohledem na dosavadní Lou tvorbu Jiňho *olkra. Josefa Hory. Nuezslava Nezvala, Jaroslav, Konstantin. Biebla. Františka Halase ai V.lemaZavadv s analýzou T^S ,eorú poeti.uckvch v knížce 0 nejmladtipoezii ceske*I^928), sj-n^J reiů-kourtudií 0 ter. nwmrw/noíft básnického díla (1928). v níž om2*J sah flo*kule o nesmrtelnosti uměleckých výtvoru na mnohem kratší dob.'"' jich živého působení, dokud Jako opravdoví osobnostní čin dovedou ro ^ iovat říši hodnot a vzrušovat nové a nové vnimatele a podnérovatJe k >u/ M aktuálni tvorbé. a zmíněným již předaním lvorby ukončil Šalda tvé období a stanul — ač zbytek svého života dávno nemohl srovná Dante před započetím svého životního díla - pulí životní pouti, nýbrž ji ■ již jen na pídi" — před novým projektem, podporovaným, zajiífôvľ!^' a důsledné pak vymáhaným pokrokovým smíchovským nakladatelem (Jí" Girgalem. Tímto projektem byl časopis, který sám — be m On,,,, — nez eizi autorské luúčasti — vyplňoval výhradně vlastními studiemi a články, básněmi, kami a glosami. A tak povstalo devět ročníku Šaldova zápisníku. nejdeUfat. je«Jnoho časopisu, který kdy Šalda považoval za svou tribunu (v době svého mladistvého kritického rozletu psal do Literárních li-tu pouze sedm, do \„s. ných směrů šest a do Noviny pět let), časopisu, který přečasto proklínal, kdvž mu nemoc ztrpčovala a někdy až znemožňovala povinnost pravidelné psét ale také časopisu, který od začátku podzimu 1928 do začátku jara 1937 b>) subjektivné jeho velkou pýchou a objektivně představoval mnohem opnúnř-néji onen hluboko zabírající pluh orající ..novinu", než když se k známému vý-roku Turgeněvovu hlásil někdejší Šaldův časopis předválečný. \ vcházení svého Zápisníku zahájil Šalda úvodní úvahou Znova a zimu tradice a revoluce. Zdánlivě náhodou, neboť stať je zčásti polemickou reakn na právě publikovaný článek Pavla Fraenkla. ale náhoda se rozplyne, uvěd<>-míme-li si. že s myšlenkou na tradici a tvořivé češství zahajoval Šalda v roo-1917 svou činnost po několikaletém odmlčení za války v nově založeném Kmeni (Tradice třeha). že otázky tradice a češství intenzívni' promýfcl dvacátých letech (0 nové češntví, 1920: O duši národa, 1920; 0 tměn 1922: Česká tradice. 1923) a že také v Zápisníku se k nim neustále vraceL aby je dovršil teoreticky koncipovanou statí Češntví a Evropa (1935) a tickou. historiek) podloženou studií O smvslu literárních dějin ceuyr (1936). Kdykoli ŠaJda promluvil o tradici, bvlo zřejmé, že její náplň a úlohu nev lulostí; ten vždv rozhodné a progratw" tm dél v mechanickém návratu k mini..,. mítal: „Nijaký návrat a kdyby to lni třebas návrat k Shakespearovi a Jen netvúrčí pohodlnost může raziti taková malodušná hesla. r»» ^r pravou tvorbou, jest vždycky odpovědí na mučivě přítomně potřeb* a ^ sti" [Paměti a paméC. 1926). Tradice mu bvla něčím životným " p^rti'uV tak živá tradice smetanovská se projevila jhj Smetanově smrti. \ ba ocenila jeho světovost a dala za pravdu jeho vysokému pojetí nan*" a zatím pomalu „zapouštěla kořeny v duši lidu" «. „■ " kttTľ vylučovali; jen v takovémto přijeti pohází ke Í-VT* k» - nárj„í obcování přítomných i budoucích, svaté , ,.!ľľ 7Ml*n' to ^nÁ7,e minulost s přítomností a budoucností" (0 , ktefévVTakto pojatý vztah k tomu, co přechází živé , min, l923'' ždy současně důležitým činitelem při L--«| __j V generaci není možno vystihnouti z ní samé, z je :,rol0umu, nýbrž . . .jest k tomu nutno přijmouti i jiného, du^SE T \ tradici a filiaci stylů živou posloupnost stylových ideJfiZZT >'•• """"iiiuovani noví. !clkvch""(Trojígenerace, 1924), neboli „pouhá p-neracV^lSJT^-ľ?*: ' U,\\o literární útvarnosti, . . jest třeba doplnili ji a spojili j, , po^ľľ? úspory literární, 1924). A ovšem i v Šaldově zápisku je llicei doprovázena invektívami proti těm, kdo při,.-házeli i myfc^ZT Tôvání na minulost, třeba na dílo Vrchlického. Sládka , Sé^ZZ 'akryli svou nechuť k živému umění současnému. O tom. že tyto Šalďow £1 o životném chápání tradice s odmítáním mechanického navazován aani ne-jsou v rozporu, netřeba ztrácej slov. Jde tu o dialektické pojetí jednoh. » ntt Salda sjednocuje „duši národa", ztotožněnou s ..hromadním svědomím mí*. sobním, které ve všem přesahá a převyšuje soukromé svědomí jedinečně- (0 duši národa, 1920), s hledáním, třeba revolučním, nových možností five původní tvorby v kterékoli oblasti národní tvořivosti, protože v jeho prntaavé je tradice „něco neuzavřeného, pohyblivého, proměnlivého, stále z nim nimi váného výbušnými ději revolučními" (Znova a znova: tradice a iriulii 1928). Je paradoxní, že myšlení o tradici a češství, které stálo tak dbubo v payfc* di Šaldova mučivého zájmu jako věc důležitosti pro něj zásadní (jeden jeá aspekt, otázka právě národní specifičnosti v umění, dá se v jeho staátfe étim vat už od devadesátých let), nabývalo očividně na mtenzité právě » ěobt. kdk se Šalda jako kritik přibližoval k mladé wolkrovsko-nezvalovske generaci, tvářící se ve své většině jako provokativně protitradiční a vystupující i nesiem revoluce v umění i v politice. A právě ona (v protikladu k pŕedcnáiejiri genera-ni čapkovské) uznávala v Šaldovi citlivého wkladače; oceňovala v něm vlak dosti jednostranně právě jeho prudké odmítáni všeho, co dožilo, a beaprtaf smysl pro všecko nové a životné. Spíš než pro jeho současné úvahy o tradici a češství měli mladí pochopení pro Šaldu jako autora Bofú • sítitk(l mm se ^príklad přihlásil s nadšeným vyznáním v panegvnku F V. $*mi it 1 iHif "n v Hozpravách Aventina Vítězslav Nezval). Z meh se fm Sakk jevil jak* muí- T?™? bořitel tradic, k čemuž je sváděla nemalá řada ni." d"' , ž,vém povědomí bvla jeho slova o odvaze k afctmwm. • to"*-dox ° "0vé kráse' 0 P0*1^^ národnosti v uměná, o m*k**»V** u- v němž růst a tvořit zrianiená vvvracet logiku starnuU. Neb-ář pnP°menout si je. ji N(."|"'.vážlivém experimentu, kdv tvůrce ..,-elou *******+ 'la J:,"* buď "Bíckrál zmnoženou získal, nebo ceUi Mri^ akt tvůrří. V něm ..ses,hle l»odv pomyslk 598 :>99 vSecb ubohé pahvry « kostry pamřti. tradice a zvyku vhozeny do u>|_ weh vod rozpučí se a zavoní, vyženou list. a vetve, obalí se kvěu. a „ľ* ...■i___•< T-L/nV nulm'. --j , jj e »—■ se do jejich korun". Takový ozdravující experiment je nutný práve neštěstí na.ši dob> sluje stan. minulost, zkušenosti, zasohv. ,|ak„ Spa,j |'°-*" M"kv a \ěk\ vrstvené, v sáh\ a sahy kupené leží pred nami zkušenosti ll ti. odkazy, tradice a znesnadňuji přístup k pevne a sladké zemi, a prameni \šeho života a \ší síly . . .'* Proti tomu všemu jep — "'n život znova narozeny'". jen jím lze překonat ..všecko nebezpi ré je skrvto ..v zásobách, jež kupujeme hotové a připravené unaveně rukama a cizími dušemi". Obdobné „hrdinný /ruk" vvsvobozuje věci !é spinavvni nánosem zbabělosti, konvence, tradice, včerejší pravdy a drľ -lži", on jediný ..vykupuje nás ze suchých, kornatých. strnulých dob enjľ skvch . ... kdy se žije divadelní lepenkou, klamem, tradicí a setrvařn0«yUn uvěř." a suverénně ..sesazuje z trůnu krásy a tradice jedny věci a dosazuj* "* něj jine". A nová krása a s ni nové umění ..vtrhuje vždy do světa jako dobu tel", loto umění je přesvědčeno, že ..má pravdu života a budoucnosti". « új* zcela nehistorické ..neopisuje minulost, nýbrž organizuje přítomnost a bu doucnost": minulost leda ..kritizuje . . .. polemizuje s ní. interpretuje ji a zni. silňuje ji popřípadě, každým způsobem pak ji překonává a reaguje na ni — ale nikdy ji neopisuje a nenapodobí". \ tomto smyslu je pak pravým narwj. nim uměním jen takové umění, které ..množí a stupňuje národní statek kladu, hodnoty, sily. plnosti a charakternosti životní, rozmnožuje žeň slávy, krásV velkosti a tragiky a dědictví heroismu a oběti, které jsme, nevědouce často o tom nebo zapomenuvše toho, přejali po svých lepších dědech a pradědech a z něhož nevědomky trávíme a žijeme", a v důsledku toho pak ..národnost jest pojem ne mrtvot* a přešlosti. nýbrž života a naděje — jest pojem ne stati-kv. nvbrž dvnamiky a dramatiky" spějící do budoucnosti, pro niž i „národ jest slovo a pojem filozofické naděje". Přes tento význam umění pro budoucnost ztotožni Šalda ..evoluční zákon umělecký" paradoxně se zapomínáním, protože „> umění jdeme stále proti proudu časů. k prameni řeky, překonáváme sta robu života a civilizace a vracíme se stále k divošské sladkosti a naivnosti. k epické primitívnosti", a tak ..veliký umělecký tvůrce nepokračuje v dílech svých předchůdců, nýbrž — a čím je větší, tím radikálněji — souvislost s ni-nu ruší a bojuje proti ní". Není divu. že v těchto tak vemlouvavě vyslovených tezích zanikají jiné, které v.sak nelze pominout, ehceme-li být autorovi právi v celku jeho myšlenky Je totiž třeba vidět že tam, kde Šalda odmítal ve jménu nového umem minulost a tradici, měl vždy na mysli její netvůrčí opakování a její v přítomnosti u/ „zkažen* stylové, kulturní a historické orgány", napadal prostě „jalovou tra ci" (Hrdinný zrak) jako „hřích kopistů a epigonů" ( Voiá krása.■ W f a charakter), a i tam. kde podle jeho slov velký umělecký tvůrce ru"'^j^ souvislost s předchůdci co nejradikálněji. připouští, že přes tento svůj ^ proti bezprostřední minulosti a přítomnosti „cítí se bližší mrtvým. »' . •ta a sta let v zemi. než živím, kteří chodí ulicemi, nebo včera po™ (I mělecký-paradox). Mimo Boje o zítřek, ale v jejich období, najdeme r . isek ještě vice. Tak v předmluvr k n^, - , ,, * ^«<1 ?? v rňus\ v -ä Äŕ ^ k»i?k>, 'Iztříštěné a rozkladné . v jehož díle „s„n a ,,, U" od \edno jsou". Jinde - ve stati \hnmce fl " >W ^ čteme- ••' . ve f0rmě dokonalejší, znamená t„ uvMomh^^T "oi*kl'Je."ášce o Antonínu Sovovi je pasáž, v niž Šalda říká jak* mmeál 1asiié P ,yl-rotův výkřik .rozšiřte boha musíme i přeložit do čeíéay zr«Éi-'iViii. ř-c * '-siřte vlast, rozšiřte sebe, rozšiřte své nitro, ro/pně* je kiáaB*-lř !,ťřlhrrvěn • s'lv- heroismu". To už dokonce i slovně pŕwtymá rozPrtíIľQ.70. Dnes životnou otázkou naší jesl: r.,/ „i. RozShe ne* , roku 19/.'"j. abv objímalo a nevylučovalo: aby tvořilo a nebvlo neplodné-„rve své ^U«k živému dílu všelidské™, . - n «ve ce»=""- —j t * ---• *~v "urno a ne pn bvlo nástrojem k živému dílu všelidskému a světovému, a Tienenou formulkou nacionalistické scholastiky; aby bylo mostem, slep " - --«* **n*) V této souvislosti lze poukázat i na Šaldův ,7U2 kV ■ (0 nové češ* Ľi a Alšovi, jak jej lze vyčíst právě z Bojů o zítřek, kdvž jejich ěeM« cice vidět v jejich domácích syžetech, nýbrž v jejich ..charakterní de "kladu a heroismu jejich citu" (Problém národnom v umení). Proto mu je la-Iq Neruda už v roce 1901 ve stati Das Problem einer kleinen \nüon (v'e jeňské Die Zeit) „der grosse Bahnbrecher der modernen tschechischen ľ tung'*a přímo zakladatelem české tradice „rein künstlerischen Schauem tmi Denkens". Pro to vše lze jen velmi nepřesně mluvit o Šaldovi z období Boju o zítřek jako o osobnosti radikálně protitradiční, jak ho pojal mluvčí jedné části mladé »enerace po první světové válce František Götz ve své monografii o něm (1937). Chtěl-li být kdo před první světovou válkou programově radikálne protitradiční, byli to bratři Čapkové v původním znění svých společných préa pozdější Krakonošovy zahrady a pak i ve svých teoretických projevech, a byt to Karel Čapek, kdo velmi dobře vycítil — i když v tom viděl minus — Šaldův tradicionalismus, který se připravoval vyprovokovat polemikou v roce 1913, jak se o tom svěřoval v dopise S. K. Neumannovi (Šalda mu pak skn-tečně dokazoval, že „každé umění jest nutně tradiční, tj. spoluurčované vite předchozím vývojem uměleckým, a drafcrót tradiční jest tzv. moderní mě-.nejprve záporně tím, že vědomě a úmyslné odchyluje se od umění bezprostředně předchozího, a podruhé kladně, tím, že se vědomě přiklání ^ umění mnohem více minulému, k umění tzv. primitivnímu": Tvorba báme-ti. kultura a civilizace, 1913). Ostatně Šalda nebyl výslovně prottradiřní am v devadesátých letech, kdy jeho generační kritika ostře reagovala na touěos-™u tyorbu generace předcházející, lumírovské. Na rozdíl od zmíněného pope Karla Čapka těsně před první válkou se mladv Šalda « devadesatven te-J nedištancoval od jakékoli tradice, naopak několikrát se aaroýslrf Md Ä J1ím ^ktem. nad otázkou riAřncmi rvpienosti v koaíato • ÍTS; Uterárních listech už roku 1893. tedv na samém pořatku M <-so v^8; ^-nrotíl studii Překlad v národní literatuře tímto závěr * Co Pozitivního dnes říci v šem těm mladým umělcům, kteri Da-li v horečce 600 601 n s touhou běží za fikcí a fantomem .národního-, je |„ j,.n (((. (J Prof se staráte? Zbytečný a nesmyslný Mnich a nepokoj. .|s(l. ,„-,.,!' kl'(M|,,j|(, nar,t Kdvby se vůbec dalo radili, řekl bych: liinTt«- personelní „ neclii,--""^ *•*«». rodní'. Buďte umělci. Buďte svoji. (Předpisovat se ovšem nedá ;,m''|U' ''-Vl rodní' bude vám dáno darmo." \ o něeo později. ve stali lěžká ki l'^ ^ *l hledech Kifl.J. kdy měl za sebou sotva Iři roky kritické činnosti o" ' narážeje na svou odbornou orientovanosl na západní lileratur\ . ^"'"'"'nal, bude zdát mnohým mělce myslícím paradoxní právě z mých úst' *10 zůstane pravdou, že všecky myšlenky mé točily se hned od dávna k | ]'h"1" had) .národnosti' a .éeskosti', jak se říkalo, a že jsem dosah té záhad právě ústřední vždycky chápal, že nakonec tu vždy šlo o mne. o v i já, mého bylí. o podklad vědomí a uvědomí, o život a žiti jeho, o to . o poměr můj k okolí, vnějšku, společnosti." A do třetice. \e zmíněné m**^ z roku 1901 Dan Problem einer kleinen \ation. předznamenal tezi 7i a* eseje z Bojů 0 zítřek Problém národnosti v umění, neboť už lehd\ ' ľ jasné, že ..jedesmal, wo sich die Dichter und Künstler von den allen abstrakten Losungsworten der offiziellen Nationalpolitik freigemacht?' '' vui sie — nach Goethes prächtigem Worte — höchst selbstsüchtig nurThr-" genes Seelenheil suchen und finden wollten und nichts dabei im \uge Katj' als ihre rein egoistische Freude an ihrem eigenen Seelenwaehstum. — (|., immer auch das Nationaltypische nicht übel weggekommen'". Promýšlel-li Salda otázky (radiče a češství po celý svůj život, od počátku \ Literárních listech po poslední ročníky Zápisníku, jako naléhavé problénn které musel ujasnit sám sobě, a byla-li pro něj orientace na tradici vždy funkčně spjata s ži\nu l\orbou z potřeb přítomnosti a s ohledem na budoucno* — a pro něj jen taková tradice měla smysl —. neznamená to, že toto jeho po jetí neprocházelo vývojem. Především sám pojem historismu přestal být prs Saldu koncem dvacátých let jednostrannou negací smvslu pro přítomnost, jak tomu bylo nepochybně v Bojích o zítřek, a získává na životnosti dialektickém napětím protikladů, když Salda zjistí, že ..historismus jest jeden ze základních postojů duše lidské k životu", že ,,historismem každý — len víc. onen míň — žijeme" (Dvojí dějepisectví. 1928) a záleží na tom. jaký historismus a co z minulosti se přijímá a aktualizuje, neboť při pohledu na minulost nejde o poule-konstatování fakt, nýbrž o soud nad nimi. To. že Šalda dospěl k dialektickému vidění skutečnosti, se ovšem netýká jen skutečnosti minule, ale i souř» né, a jc v noetickém pozadí jeho myšlení spojeno s jeho stále markant"11 Brn otupováním individualistických rysů. Šaldův filozofický vývoj je totiž charakteristický postupnou modifikací individualismu, který u něho nikdy nemel po-\ahu výlučně egoceníriekou a fungoval jako obrana před náporem okolní notové průměrnosti a jejího sebeuspokojení, jak je produkovala společeni situace přechodné a rozporuplné doby. modifikací směrem ke kolektiviBBB-S tím. jak se krizové napětí vyhrocovalo, omezoval Šalda zcela ranoMj* svůj individualismus prvky koleklivismu a nakonec se i sám pokladal «• leklivistu. i když se nikdy nevzdal práva na individuální (nikoli tedy in< I« kou) ^PBÍ'.f, 'TíL^J^ ^'"'.iokýmkol ^liticky1* poj"1 'Tifké - prokmitává to z. uvedeného citátu ľ dT/v? ' f'^ä ^•""vvvsloveno už v Literárních listech roku I 883 .„„„', i, t " * '' Tyto sílící kolektivní rysy lze snadno k,, ■li'^-ev nejširším smyslu slova. Zprvu byLi^E i.. - rv 'noe nř 10 jC(mV bude vám dáno darmo" (Šalda tu vlastné A'n -dření v článku Nyní z roku I859i „Učme se . Ä se s jejich světem myšlenkovým a zpracujme pak navážu,.^ Vrud„v„ ^teTs itoV o jsme s mateřským ntiékem ""zx " ^ |fknr'Bude o pak zajisté slovanské, ^zdícT^**?* Síenfel. zJo po válce, kdy má Šalda z.....iJ^Z°* d li celkové koncepci vývoje jedné větve romantismu od li,.., . ±Ju Sertövi projevil bystrý postřeh ^^!^^TT^^ Jemu _f Vlar6 )w rhAn!íi iaicn mmÄri _x„^, .VV"J<>.>. ale , Loiidw i dílo, seauab ■^Zíkyboží. které lze chápat jako román národní ener^ ^ í ., ésovském, a kdy dopisuje velkou dramatickou kolektivr' děje' c Zástupy, je už toto pojetí tradice překonáno nový^"^^^ sHcký-m, motivovaným potřebou překonávat anakt,, kí rosům jednotliv CUV rui- , -----j I JCUIIUUIV "ôutat vyšší kázní, řádem a objektivací sobe.ké já élověkovo (S&Ub t.... ■onalismu a internacionalismu, 1930) směrováním k nadosobnnsti (vždyť orávě „tradiřnost jest vůle k nadosobnosti" a ..znemožňuje, abys byl pohrou náhody nebo služkou ciziny"; Tradice třeba, 1917). Od této .lr.il« n stala tradice Šaldovi také funkcí vůle a přestala být něčím, co se projevuj* lano ad ic-be a samo sebou v jakékoli aktivitě každého individua. Tradice už není Šaldovi nic pasivního, naopak: „učí určitým způsobem hodnotiti život, zasahovali v něj po určitém, pevném přesvědčení a názoru, uskutečňovali v n.-m určitv ideál" {Česká tradice; České slovo 1923). A pro individuale-mus« ni už není místa, protože mu nyní představuje „živý bod, kde se stýká jednotlivec te společností, s celkem hromadným", protože v ní „se utváří jednotlivec v kadlubu společenském", a už vůbec ne bez vlastního přičiněni, nýbrž aktivně, uvědoměle: „Teprve až si tradici rozložíš v její prvky a složky, až pojmenuje* je správně, až je s plným uvědoměním a přesvědčením uvádí dává tradice své ovoce a smysl" (tamtéž). Takový je po válce pro Šaldu vztah — prostřednictvím tradice — jedince k národnímu kolektivu, pokud jde o jeho tvorbu i životní orientaci. A ten se v podstatě už nezmění, jak je zřejmé po více než desíti letech ze Zápisníku, kdy se Šalda na tuto problematiku podiv* z druhé strany, ze strany kolektiva, a ukáže, že skutečně národní literaturu — |i- literaturu charakterizovanou nikoli souzněním s průměrem, nýbrž akceptující vrcholná díla největších básníků — si národ zamiluje ..ne proto, že op»ala nějakou národní skutečnost, nýbrž proto, že v v stihla sny, tužby, úsilí národa rozbíhajícího se k novým velikvm cílům", takže v ní národ dodatečně „nalez-ne » si uvědomí svou skrytou duši" (Časová anketa. 19311. Tento příklad zá-i°V,en ul«»uje, že vedle 'vývoje, kterv spíše rozvíjí než popírá, tni u SaW> ;'JnUta toho, co se rozv{jí: mvš|enk^ Z si národ v dílech Cl eŮ Přímosti jednou uvědomí svou skrytou duši je til J*ko v m hodnosti v umění v Bojích o zítřek. 602 603 \vvoi A-Jdova mv siení o tradici se vsak nejeví ani pouze v příu lekmismu. ani jen v nabvtém přesvědčeni o nutné uvedomelosti k ní. * poválečnvch letech pravě s přemyšlením o tradici a češstvi sjľ^fS* vi zcela určité a pevne přesvědčení o nutnosti progresivního sof•la|ni(' v S«Wo. spolernostL klen ani sebelip pochopená tradice nesmi brzdit. 11 v ľ? v* zmíněné stati á**á inarfice to vyjádřil zcela rozhodně, tam. kde zdvihl svůj požadavek ..rozšiřme své ôf?mf. který- tu bezpodmineěT* s poxadavlem sociální spravedlnosti: ..Naše národní i státní bytí jest **aj| radaCar spojeno s vývojem lidství k vyšší celkové spravedlnosti 29 ..ŕtuuŕ a bratrství světovému: s dobrou při malých a nejmenších.' ý1**** hu Zápisníku je pro něho zcela nepochybné, že ma-li jít vývoj kupředu* ma-li bvt tradice jen sterilním pokračováním starého, musí být „navozo * ? a funkci jakési revolučnosti", protože ..tvorba jest vpravdě jen tam. kde*4"'"1 chviie vytváří i novy tiebisiorický tvar" (Znoia a znova: tradice a retV* . !l. Proto wuřasně odmítá výzvu Ama No\aka. aby ..tábor kultury proti táboru revoluce" (Arne Novák: Spor o literární tradici: Lidové amLw 12. Ä. 1928). Revolučnost v Šaldově smvslu není ovšem samoúčelná ani seľ tarska: „Opravdový revolucionář revolucionuje a rozšiřuje svou tradid idi dá popřípadě tradici novou, právě revolucionářskou. Ale nevylučuje tei2 dušné i tradice, nestaví se nikdv mimo ni zatrpkJe. zahluchJe a neptasa? t Tažení proti milému \áclaru čili zmateni jazyků a pojmů. 1929). Toto Sil. dovo stanovisko není možno do-t zdůraznit, zvláště uvědomíme-li si. že je pft-i pro mladou generaci, která právě bv la označena za protitradični. ale se pokladala za probtradični v lastně také jen v e smyslu tradice chápané dogmatH-kv. a k lomu. s čim řev olučně přicházela, si dovedla najít předchůdce, bvf zatím jen nzL jak je. počínaje Baudelairem. zjišťoval Karel Teigr v Manifestu poetismu (ReD 1928). a teprve později domácí (v Máchovi). Ta „solidarita světová". ..láska světová" a ..bratrství světové" spojené s usům o dosažení sociální spravedlnosti v ..dobré při malých a nejmenšich" ukazuji k dalšímu špecifickému rysu Šaldova pojetí tradice: není totiž nacionalistické \ politickém smvslu. naopak docela dobře se snáší s internacionalismem. O leto stránce svého přesvědčeni nenechal Šalda nikoho na pochybách. Nacionalismus — odmítal jej vždy například u \iktora Dýka — byl pro něho jako pro Havlíčka „hloupost mezi národy", která prospívá — zvláště dožene -o je k válce — jen měšťákovi, jemuž ..znamená nejlepší obchody, jaké se é> jí mvslit" ( \anonalum a internacionálam. 1922). Takový výklad ui prozrazuje smv^l pro třídní hledisko, a Šalda později skutečně nejednou doku* rozeznat za lecktervm projevem zdánlivě i nepolitickým transformaci tn boje. ale jako politickv program princip třídního boje nikdv nepřijal (jak i i, ■ j i- .-" i j.i_____u .-i-í :_i__/,. ......_ jejich wvMp"B" voluci chápal idealistickv vla-tné nikdy neopustili dokazuji také jeho Zástupové — jejn novŤmi tvůrčími výboji \edie Šaldova smvslu pro oplodňování tradice .. „, omezovat mdivndui*-- orientaci na nadosobní hromadný zájem daný živou potřebou Muř"?*~T mU,i a vedle schopnosti a funkce tradice v jeho pojetí omezovat mc potřebou sou ám « tn~~* —• — - — -,----. i«j ,l t->^ (M příznivé uzpúaobené pro tvořivý 2áaah v v tobě pasivná vyžívá. izolo\arM| (mí ,1 'í«Ol( I r_ — ——~ — — |-------- ■ ' ... -aj | >, (j^ii^, I- ~ : nbiMri —, nýbrž hlavni proto, že právě promýšleni těchto otáz-l^"11*' ' - ' r- I .«__.. L„|.,.L;. m.llt.ní f^Jilklní • ,,. ...!. ... * tllí ,_ konkrétní Wnn knlwké myšlení podstatný význ ho filozofického uvažování vůbec. Jako v celém L_ . „,, R přeptalo býl ovírm ani v tomlo bodě jeho základní stanovisko idelSí* praýrrušd te leckdy i závěry nábotaMkými. ale pro dialektický nH^T^H *«Wik. „. onáíní Šaldův smytí pro tkuieénott, s níž te prá>< -tretával. hvhenliľfJ^* mu* vykázán při poznávání konkrétních jevů do jiomérné úzkvrh J?? há ,.nejvv'''íadech byla rozklédjt a syntetizující dialektika účinným prostředkem Šaldova racionálního powávi ní. Jako Šalda totiž velmi dohře védéi, kam ai může a musí jít g analýza* n. zumovou a odkud je teprve na místě spolehnutí na rit. intuici, poprípaderín, tak stejně dobre dovedJ odhadnout, do jaké míry chápat konkrétní pffpaajt oddělené v jejich existenci i v jejich zjistitelném a ověřitelném působeni i odkud je teprve možný jejich vyklad filozoficky Byi-li v něm ovlivněn svým ali-mem. v konkrétních případech se jírn dal zavést jen málokdy, Xviáitě kV rárnéhtstorické i literárnékritické stati v Šaldové zápisníku mohou být jakýmsi dílčími doklady k jeho základním tezím, jak byly právě vyloženy, ui proto, i* m k nim Šalda vybíral jen tv postavy a jev v minulosti a přítomnosti, kmt — i kdv i. f [iňjímá kladné, i kdy ž je odmítá — dokládají nebo rozšiřují jeho pojetí. Jako literárnímu kritikovi nešlo Šaldovi nikdy o to. aby například rozšiřoval heun»uckvTTi bádáním materiálová literáméhistorická fakta: nepodceňuj je are a snaii se je p^jznat i v relé íjfi sí)Učasného biografického poznáni, tk* jeho v iastní úkol a přínos začíná tam. kde tylo poznatky konfrontuje » díe* a ukazuje jeho progresivní nebo retardační prvky pro vývoj žánru, myšlenk* nebo umeleckého tvaru a poznání vůbec. Zvláště markantní je to na nékoljk* studiích romanistickvVh. například na známé studii Božský roifák Jean Anhur Runttaud (1930j, v niž bohatě pouŕen o životě básníka z prací Patem* Rw" ebona. Lmesta DeUhave. Marcela Coulona i Jindřicha ŠtyTského v^*J*ľ'^,' látky medailon, ve kterém přechází od vybraných faktu biografickvch k p*y I j_ !_l. .1:1,. ... iV^ílirtvé Wp" w impre^ioni'm" « ..ukrutným posměchem*" „opravdového syřáka aejvíneíenéjšího formátu" a ..eroticky cynism non plus ultra'" s •Í1]f^-^J^ dulopcké podobě básnika a odtud k vťkladu jeho díla ve vývojoví-jeho onjnnáJní básnické metodv plné novVch objevu, v nichž se střídá ,.*rt ~é__.____« . ..L_.._._'___u__~ ___„.j/^ilin svčáka a ro*'8^ *U utánskym snem světové revolty", aby nakonec dospěl -nožnému odklonu od pw*. y> . rfZ?,^ dochovému_ k fmam hudební. Unrt^ ™>í*Z ř*íd"w-,haée. odbfijmluJ. zl^nce ve „^h , b,á ««n.««W, ^ !>^v několik výjonek - z-U «mnou. ho ^ P^há- " * které iMiávaJy mít vývoje moderní ěeakém^et^ll P^íím ^ <£ • nov* per^kthr. I Šaldovu zápisníku 1?* * vn»W> -d£Tdo^ kterým, Šalda u-ádé, v ^ ^ mohla A^ké: ..Mohl J*«n « zde pravidlem povsunnwjll 4u?/f°dCT"' ^TbásnKký'*. If ré maji primy výz«™ pm vývoj oásnick, EJSbí ^. které stojí jak-s, na kmovatre drah a směru." í sešitech svého in.TnT ^ 200VU - z»«vu ŠfJa;T».c' k --nékonvenř-nim" pohledúm f^bckému. Jirákovi, Bn-zmov,. Sovov,. Uolkrov,. ze «i»iků\ Sca' „rh letech pak k \eumannov,. Mormi. Nezvalovi. Bieblovi. Pí^. • Hala*"^ Závadoví. Holanovi. Olbrachtovi, Majerové. Čapkov, Y«n£nt t1' ale také k Durychovi. Cepov,. HoMovskému, Zahradnířkov, a k řadě gnvrh jen tehdy, pokur) se aspoň v některém směru vvmvkali běžnému pro-Jorru dosažené úrovně: v posledních číslech Zápisníku stačí ještě saním ^novisko k tvorbě nejmladííf h. i teoretiků k Bedřichu Václavkov, a z biv niku k „valem zrajícím" příslušníkům skupiny Blok. vystupujícím v právě založené revui L, na níž oceňuje neeklektičnost a důsledně uplatňovaný pro-řrani socialistického realismu. \ Šaldových kritikách současných dél se prosazují jak jeho starší r**éi±á kritéria zaměřená především na tvořivost básníka v oblasti tzv. formv umrlec-kŕho díla, tak i kritéria nov á. \ y-v ijelo se totiž během let i samo Šaldovo pojetí kritiky. Zpočátku — v devadesátých letech — věřil s Tainem a hlavně s Hen-wquinem, že v kritice je možno uplatnit vědecké zásady a postupy, orientované zvláště pozitivisticky. \ hesle kritika literárni x Ottové slovníku naučném z roku 1899 definuje kritiku jako ..nauku, jak soudit dílo literami", přičemž sflud je ..něco vědomějšího a zákonnějšího než pouhý dojem" a předpokládá předchozí poznání a vysledování ..poměrů, vztahu a zákonů", jimiž je určeno a ňzeno literární dílo jako umělecký produkt. Ale už od začátku své kritické činnosti si byl Salda vědom svébytnosti i tzv. kritiky umělecké, příkré rozlišo-■ani mez, kritikou ..vědeckou" a „uměleckou" však odmítal jako umělé: nevi-"' m,'zi "'mi rozpor, nýbrž viděl, že se doplňuji tak. že jedna, „objektivní. W'tejná a historická, chce wsúhnouti penetiekv proces dik" a „umělec a di-iufrF-2*"1 ma,eriálem této kritikv". zatímco druhá, „umělecká, dojmová urlr ľ - cháPe ro^ěž dílo jako předmět svého poznáni, v němž kritik podá •neJmér|ě svoje soudv. nejvíce svoje ideje", a nemajíc ptdwpa? 1 ani vúéi autorům, ani vůči čtenáři, tvoři s kritizovaným dílem Jednol« dvou determinujících se činitelů a jeji smysl je pak v ton, * fm 607 n obohatí čtenář*-: po přečtení takové kritiky _ nakonec l^jT ^ dva samostatné názory, dva rrét* ľS ' slovem: uvedeny v pomer. Z'H 22 ^r^eÄS ^-nání faiidé7«> z mefc. ne* m HuhiL vyššej^^"axiomem. ..kritika kritizuje kn£ taidy pro sebe . — " r/. i ;.„^„, ):^_ ,„TI ko kritizova Mohlo b sebe". — řečeno axiomem, „«j .u_ aného" (Literárni kapitoly U: Literami listy *8g|"^ho Mohlo by se zdal. že v následujícím období, v období H » Salda vážky v e prospech kritiky ..umelecké" — eseje //,, * 2«/«X hrobu Jana .Vrúdy-(původně vc Nolných směrecii 1901) v ° "•"tftj^!'*'' aaaem a inspiraci(popné uveřejněná právě v Bojích ,, Zllř * Ai2?^ ídčovaly podtržením „vášnivého vztahu ** ■•5i'* . a Drožitého". zdůrazněním senzitívnoMi" fK"n*r>» k uZ1" nru bv tomu nasveviw-aj- k---------- .-'"'"-ru nomíru osobního a prožitého", zdůrazněním senzitivno-ti, vnín,,, ffT^..., knůka při jeho reakci na dílo a v něm hlavně na , je.tr> účasti kntika pri jeho rfcÉi", a na ,.to. čemu se říká forma, neboť to. runu <* x^^g^mk vŕrazeni a dílem vlastni autorovy tvůrčí potence: jest dílem jeho smyJ/T^ ^ a zákonné plnosti jeho smyslů, charakterně vémo-ti jeho smy»|6" bZ*^ v tomto pojetí odkázán pouze na formuláři soudu, ale ve vUatnjn, jSjV ■tei kritik aoudf „celou svoji organizací, celou kulturou své bytoat-Z* inu. tmu ■ mi 1 —---- » - , jnoaf jsou váínivi, oba nejtou spravedliví a objektiv ní \ oba podávají jijl^ Proto i kritika je akt tvůrčí InbaiiTil kritik i básník ,.y«u /uwdniAy neho mu. oba ,sou jednoafranaji m i. _... t. f; svvm oíudem' en.i. '.'.-t -p------ - ( novou verzi světa": pravá kritika neni rozkoší, už proti) ne, fa. schopna utrpěni a v něm být statečná, že je ..nejheroičiějíi formou abajai"' orjportxvéjsT formou skepse, která netouží po ničem upřímněji, než iStWl vyvTárrna. byf za cenu života", a proto k ní „má právo jen ten. kdo m aaáat k obdivu a k uctívání, a byl v meh zklamán a zrazen", a ;en tato kritika ■*> fhrě kladná, protože 1 když boří. ..pracuje na čemsi vétíím než na fV-ýrak* hácfi na inspiraci a patosu nové rodící se doby. na její nové logice" Map lak je místo kritika „mezi entuziasty, básníky a uctívaěj mystéria — a tle ar o dělníky připravujícími jeho pňítí". Kromě zmíněného eseje nerudovského jsou projevem takto chápanéiar> leekě kon/e*ni kritik) především Šaldovy stati z oblasti kritiky výtvarné a Rv dínovi lOénuna mateřitina, 1902). o Munchovi (Sánilník tnu, 1905' kv--prr-íjy do Ä»/ú o zítřek, nebo rrizborv kníh í,amilla Mauclaira IJ víle kvite (Román um/leckoho rtMomí, 1901) a jeho /dée» vítanie* (1901) nebát neirně stati polemické, jako Divadlo a literární etika o kultura (1904) a Ant* á> tioro o Aonci IlackeTuchmidoré (\'Mt7>). Jako by však i v tétoavMaV ž> tato kntika není v rozporu s kritikou vědeckou, riíbrž Že ■»!■•*■ fí, píle Šalda vedle ní vědecky pojatá literáméhistoi -tiku naučného (1891-1908), a vedle nich 1 studie Zeyerovi fl9fl|), Zoiovi flíK)2). Stendhalovi (190 !). Sovovi (IÍK» 1). n (Bémik trynrkýrh imidú. 1904), Ibaenov, (|90(,j aj., v nirhi ^P** veVlerk»^na>lytirký postup je prolnut válnivým zaujetím [»ro \HtiréřnW0tr\ bii unaukna básmrkým zanícením syntetickřMibra/nvm, projevujiefa" * ve výrazové sif^r lěchto prací. ÍHUtné evje o Zolov. n Ibvnovi l»* Ri , % „ejranější součást literáfnehiM»«rfc> „ Šalda evidentní cíle_ vÄkeké- ch.él * d,^"f \°u li ''^"Tšalda ev._ -------«os, < »|Z i .útvaru stvlolv orného": abv tento úkolaal , m* , 1 útvaru ..........—v iTiiio úkol » ,,.ni>J|d . |\úréích hodnot v hisionckrm nmn r5^čn>fn . -r..u „ř„.l„.íi». _:_. .' ve -tředu jeho pozornoati, ale zárov. ivV \enkov nadále ------ •— « «v* bude třeba zjišťovat 1 jeho „názorovou noanaaT a tvmpatie životné, která jest tote_ 1919). a přitom dokázat, že ,.» \t-ns"* ■ - — ,.-.«M.n kicrého vvrazu básnického" je |.,iéž jako roz* "K n.vr/i drou knih o zieVVié/é- Růžené SioIh .„(ľni "i." . ... * . . . .... -VmBije. íe pK, ■■■•> báMt-(X«u«eá aa«í. lir'-- \ rn lv ui - " J" 11 pí rdi"'-0? u vnějších především determinováni .. id" , zar0veň pokusil ukázat, jak je uréur- . ■v"2 "' l(. napětí, její dramatický «•#•••*>,,, df*"18"1 lest zase jen historie jejich v|aMní dui "'{.vní za války, kdy se soustŕe.1,1 m ľ'' '" a,i se Šalda v poválečných leiect, o(^-i drán"1 1 orem kov? k b r........._ "^^dni směřuje totiž Šaldova kritika. . ,/ ir,, „ . 'inu-h v básnickém výrazu, nýbrž 1 k zjišléní ailekvfctno* nákop nkmm. " ľého.>hož je básnický výraz laké ničitelem - výtka ka^naWaaTje at a* tffdem v-vloučena. V \ ^uv islosti s uv ahami o tradici a ceíatví jeví se šaldpri kntika na zafáÉW ,n„iatvch let jako „národní autoknlika". která „odstraňuje nMáfky tvora* malost! obmezenost, přeelsudky a navazuje tvf.rÍKj tím. že wHtovává sami Mfo sílu. velkodušnost a volnost, neboť bez trnek nejenže orní tvorby, nýbrž není ani života v pravém smyslu slova". Není ledy ani nyní v SaUavé »>»•* kntikv přelom, nýbrž dochází k rozšíření ohlasu kntikovýea ria. neaaf >«lle .„ho. že stále „nenávirlí jen setrvačnost zvyku a hlouposti", mi knoka o aa*ý důležitý úkol -.i. e-. ..žárlivé střeží svoImkIu soudu, volnoal výběru látky a obdivu, neboť ví, že to jest jediná cesta, jež vede k tvorbě"; arjeaže umffme ..schopnost odpovídati na nejjemnéjší poilnéty a rozbiovati 'pŕ, aýHt walv loho musí být „silou, která chce působit" (S troihni do mlýna — hii něra -■■f-. Tribuna 1921). A právě lenlo moment je mu podananým meat zvláště kritiky generační — jím generace dospívá o<í seliekritaky k ■ la iwééa meni; její kritik rozezná nové ívurči činitele svářící «e v ehaoarkém kalatÉni ■•"'■časného života a objeví a pojmenuj v nich .jBuéivý pracaa Itáffi. karé-mu nikdo ze ,tarších plné neporozumí, jenž bvvá jim naopak pbibarttin posměchu a zlobných pošklebků, jako nový, avšak zákonné a aaaaaltáa— 'laný útvar" (Ejhle kritik; Tribuna 19221 1'rolo mladá generace, »« výniz a tvar. \ t«.k .eilnou muií kiáati doba aW na mlmzitu a po-'lruhř na extenzitu; j,-,lnou na ■......ayi. pednihř m Iwaajaori; jerbu* proud, podruhé na krv stal: jednou na var. podmhé na tvar - al„ něco. co jest jí nutností a nezbytím, bez mchz nedojde sebe saia^ , |921.) V této uvědomělé tvorbě nových nedo^'ä^ " Vcházejí 1 Mni, telá imunizují kritiku před náhodnou zvůlí a která _ ní zákonnou generalizaci" (Duch čfske literatury- — n _. . w ( on"i • i' t1 11 j *^ a nalézají za české kritiky. . .: Literární svět 1927) vidí Salda samu raison "d-iai,: v Inm už nezmění. Nadále bude sila kritikova v důsledném pochybování a jak důsledné a jak hluboko povede ..-.sár mezi různými možnostmi, jsou formv. v něž je v v řešena látka" (Spon.- o Jnatola France; Nová • 1926). Objeví-li se ještě v jiosledním desítiletí Šaldova ži\ota \ konrep,./kn? ky nějaká změna, není v lom. že nvní klade Šalda počátky literární kritiky <| chronologické i věcné souvislosti s třemi Kritikami kantovými. těmi .^arridíK skepse protidogmatieké". nebo v tom. že hájí krítickv relativismus proti ,.h|P. datelurn nového dogmatismu kritického", kteří ..si neuvědomují, že kdybv br-ly absolutní hodnot) a absolutní kritéria, nebylo by vůbec třeba kritiky jako procesu tvořivého", protože by stačilo mechanické poměřování, nebo v tom. že přes všechnu relativ nosí ..kritik musí směřoval k nadosobnímu", tj. k ..pravdě jedinečného a se neopakujícího, pravdě zvláštního" (Krize kntikr. 1928): není ani v lom. že stále sám sebe pokladá za ..kritika příležitostného v těmž smvslu. \ jakém Goethe mluví o příležitostném básníkovi", za kntilu. jemuž jen pozoruhodná kniha, ať kladně, ať záporné, je příležitostí k rozvinutí v šeofwcnvch živých problému od oblasti estetické přes etickou k oblasti to-ciálni. nebo v lom. že mu je dobrým kritikem lakov v kritik, klerý je ..vpředen víemi svými neúčinnějšími vlákny do vášnivého života společenského, sosjft-ního i politického" (Äflforá společnost popírá českou kritiku. 1 933): s konečné není ani v tom. že u dobrého kritika předpokládá ..smysl pro časovo*. (Kiznání nadčasovosti i věcnosti", poučenosi ..o minulosti, sr tak. aby to neotupilo jeho smvsl prílomnoslnv a nezvrhlo se v akademusa^ pmteov skoti -chopnosl vmvslil u vcítil se ..v nejruznéjší osobnosti a útvary-a přece zie-tat .osobností o [levném karaklerovem jadre, která se vyvip i" ' /ich látkach po zákonu svého určení" že na něm požaduje vědeckost vost spojenou s oddaností určitému životnímu řádu a viohu k integraci té i ossnssMMSti. spravedlností i *>nluziasmu. pochopení i souilu. epik* i hemnanu"*. že mu ukládá ..rekonstruovat básníkův proces tvorivý, v něm ' /aki»nno«t a tvpičnosl. projit s nim znova cesiu non* zárodků k dílu" sloji-li na stanovisku kntikv |ako védy. nebo podat ~p r-H- 0 f"t ■ kritice- 1933). Nová je nejvýš ještě boh /^dialekticky protikladnýeh. o jejichž syntéz,, Vyt • .....,. "Jovy je jeho způsob traktování problému^ a S£ Wsný až geometricky srozumitelný , postupj^.^?*-J8"' • -.v ~ n»i usiloval od chvil., i,). LZj "waáa. ^rkl-Í8ím iak o něj usiloval od chvíle, kdy pfed ■ u P iia- ■assaa) n Pn'ŠÍr0KvŠech'°blastech, jichž se tu Salda dotkl. , k°U .^oSím smyslu slova, k lidovosti, která necitlivě v •'- .-lepším smysiu ~ lidovosti, která necitlivé " • Jzly ani odpovědi na ně. nýbrž jasně a pronikavé vniku '„ " " ' "' '''"/Svá ještě promluvit o oblasti, v níž je Šaldovo dik, nftt ; .,, „ejproblematičtějším: o jeho teoretickém .pWSZSA ' fh jeho konkrétních politických vystoupeních. Šaldova m ' P" 2-ká skepse, uvědomující si. že ..člověk, kterv v,. .Jvar „ ",( ,': má geniálnou odvahu a iniciativ u. muže být ve čtyři hodu a bačkora" (Tedy o tom individualismu a koiektivumu,' \" v politice stanovisko tvrdé a kritérion z něho vyplývají.,". m,.nal sice vrchol tvořivosti, odkud je však jen krůček k ' isíľj^n 7* nou věrnou hodnotě, ale krutou k člověku." nazval ,. ' K'r" ský v Šaldové nekrologu (F. X. Šalda; Slovo a slovtanas* tjMr* 4 • " ' záslužnější, že Šaldova víra v člověka, přestože h •. ,a . prubířském ohni, k destrukci nikdy nedospěla. Lž po zcela běžném celkovém pohledu lze toni říci. bt ceifc* šsádawm J lem. nejen politickým myšlením a konáním. proniK založený ovšem na idealistické filozofické bázi. Prou sátých, kdy Šalda dvakrát, roku 1897 a rok nato. prooskaal besedě, poprvé v předvolební kampani ve prospěch aaóáfa* t. kandidáta v páté volební kurii proti mladočechúm. kdv áal ém ■ souvislosti moderní literaturu s politikou, zvláště s poftatau a podruhé, když bylo sociálně demokratickému dei \m P^omájové představení v Národním divadle. - f r L zaktualněné Říjnovou revolucí inspirovalv jeho hru \ \U\ i > K« 1921 Poválečný sociální a politiekv radikalismus bvl u i ny, jak dokazuje jeho výrok v dopise Škáceukov, z ledna sassa Jme-u zde ye středu Evropy opravdový stát h......„.-.á, mtmfafeur i rtynami,! pode všecko. Pak ať přijdou bolievio-áÉ.j^Pk>» i -y smvsl tolikerého utrpení a tolikerých bom v husím a vepřovým sádlem několi wí". Há*ník~«P rf ,arn- kde s, ^stému mnoha stran musí bas m k ať je sám v jakékoli ■■ strana stvká s ■ že mu ' r'"o sociálnom ,lr;ln,-;./'"rniUsÍ ctižádost ..být '•um ''ním l,r,) leji třídní základ, kdvi v Časových i nadčasov: krásv a radosti"' s odkazem na Dušana Makovického mluví o jeho sovětské zkusen, . dél >njciv, poiár. ale přece žár", zatímco doma nalezl „jPn něc„ U bá (lem" (Věro o po//íiVf kultúrni u nekultúrni: \ enkov 199], ' 00 klad, „vVchodní poselství sociálni1 revoluční - nui podle í,.(((J- M,vŕl«ký?^ „véroavěsty, myslitele, organizátory, dělníky", a to x těch. k(J() ^ 1 U »^JP li cestu ..myšlenkovým úsilím, tvorbou vědeckou, filozofiekou ^P1****.' hospodářskou " ( Va okraj Svetové revoluce: Tvorba 1 925). ' Stál-li Salda i zde na stanovisku idealistickém, nevadilo mu t0 jeho vulgárni podobu a zastal se materialismu: ..Idealism. který ' i V tou a vynáši se nad ni. mně neimponiije: to jest idealism v elrni žal vy a povahy: a lišiti statky na ideální a materiální pokládám ZaPQatJ. a pokrytectví. V boji o lepší skwu chleba muže bv'1i více idealismu***^ dbueko-profesorskvch deklamacích o filozofickém idealismu" (Uu, ./^ v*«-mecké stati Literatur und Celd v Prager Presse roku 1 922 (cesk Z' ' "'' rýr/i) upřímně vítá. že se spisovatel stává délníl***** a přestává být ..příživníkem plutokracie, hřírk *' marení a dekorací salónu, trpěným nebo hýčkaným, ale vž.dyckv h °U šaškem velmožů ať feudálních, at* průmyslových, a stává se podmelnSi*^ tělem práv i objektivním činitelem o budovatelem příští ríše společ, j.****' vedlnosti" (tamtéž). Politicky se tu Salda cítí již socialistou a wlvká ki"'' Brandesovi. že nedocenil v přítomnosti pravě socialismus (Osrndesáti^j^ cifer: Tribuna 1922). Socialismus mu je nejen ..otázkou přesunu hospod •' skveh sil a hmotné revoluce", nýbrž především ..věcí nitra" (\fyv 0^*^' proletárske: České slovo 1921). vedle vědy a umění — a ovšem , vedle ntíľ' žensťví, na něž Šalda nikdy v léto souvislosti nezapomíná — je mu mmZ mou ..mocnosti životní" (Spon- literárni. \ar 1921) a požadavek soáSSt demokracie vyzdvihuje proti její příliš liberalistieké podobě u Masarvka I V okraj Stěn,t é revoluce: Tvorba 1923). V polemice s Peroutkou dokonce ub zuje. že socialismus vznikl jako reakce na liberalismus, hlásající „volný vývoj osobnosti různých těch továrníku, podnikatelů, průmyslníků, zaměstnavatelů a vůbec kapitalistu" (Co jest a co není liberalisme: Tvorba 192b). Z citátů je zřejmé, že průběhem dvacátých let se Šalda stále více blíží socialismu. Sáni formuluje své stanovisko v Hudém právu roku 1927 v polemice » Gótzem m /vane (J umt. jak jsem se přizpůsolwval svým pánům: ..Jsem přesvědfaém jak jsem jjž několikrát řekl. levý socialista." Co mu to praktickv znamenalo doká/aJ o rok později předáním Tvorby Juliu Fučíkovi. Přestože takovéto socialistické stanovisko přiblížilo Šaldu ke komu/iiww komunistou nebyl, i když lni právě z pravicovú h kruhu za neho UMŠ***-byl jim jednak proto, že jako idealista v něm viděl nejen „program yéá» k ide«A*b* P^T r«o*n' (lém. Moi nrntnŕňŕítti |92<,i: a ovierri neliji W** -tolikrát zdůraznil, pr.cemž chápd Inan-^ , i*k " .„iolu.spodářskou. která mu by U ..■Ikem^ájl 'luk" ";" ,.ltl může vzejít inspirace básnická. „ ,|ljk„„ri, „I.**'0 ,L„ro všecko, co v naší mladší poezii má .... lii' í^Í0Toro všecko, co v naší mladší ,kmv,í'm'é"k<) wv"1- T/ňui materialismu, marxistickému „„zoru ,UJ .,,, i ( ii*",r" ■ Iteratura česko v prvním oWieti repuWi/h K^'"", mlících třicátých letech se Salduv vztah k ^JZL, "šikuje jeho politickou teoriHzv. sl.V,|u. s. •n ní osou slec m, Sienkou politického středu se „ suJ(J •. ;|ž citovaném dopise Skácelíkovi aj "''lklnú kde ačkoli Přepsal protes^pisovatdské ka úzce souvisí s cjumuvyin im-niiic neioicK;.m ma 'n- vrchovou „dokonalých osobností, které by m.„| lfita i ho z vnějšku", přičemž ..ideální rekord. 0 něiž občas vracel, byť již ne v lak vypointu>ai« pefc íku Zápisníku z let 1934 až 19.T). nejdříve . p(r'oii"nacioiialistickým studentským demonstracím za univerzitě, odmítl dělit literaturu na levou a pravou Střetl, který zachycuje všechen národní život v ceW i,r, ,, , bv být spisovatel, a ne exponent nějaké levice." Sou<" , / niku v Dopise Bohumilu Muthesiovi připomíná, že v Ujmi, jikw«MUt4» věkem „středního formátu", vidí ..cosi kladného a jakvM poukaz irmiÉirf*. protože „nezáleží na velkosti, záleží na hloubce". Nato ve tfati ^ pa zdůraznil svou víru „v poslání středu ve střední kvropé"; lentu «<řw) m představoval jako plodnou budoucí syntézu .nukrtu Ituktiniiu • táfaá-nického individualismu". Když pak s tím narazil na odput / precizoval své pojetí v článku 0 tom xťredu, kile politiku středu ihaitfcun val jako „organickou tvorbu", která znamená J»ýt práv dtvfli a jei méh* ze středu vlastní bytosti, vyrovnat ji s požadavkem mĚUT a která f jimairib jící pozornost a práce na sobě i na druhých, je MJMftNHfrnřjái a «fM*4n t**-řivá spolupráce s časem a jeho vývojem". Je zřejmé, že toto po/.dní teoretizovaní odvádek* . |«r» I <*i Hitlerově nástupu k moei Ve/iké ,MmAne ttotlrf f ^ M m Levé fronty 1933) nebo jut tU*á itorit b* S^n* slaf/ " ° kri,l^«>" plosu 1 v«Wn> zzíkonzyí/iz.HÍ f«« * "wnofrraeiV mocei»k/, (1932). kdvž te po Rad**». Mm*** h S,nl"'" Ho délnukého zástupu ve rrív.Uné M*** r« 'ij*a« rv#*X< 012 a prttMtú (mAl : byly "Wr-jnovány^ *KJ*-pisovaJ od roku IjJ ofte M Jofa» Fiifik, Zdenek N^-fj|y. Ijuíí,^ i oMŕr paleMÍMwai, « vidy byli v/-oomj j - . M nŕfco vidy * Úrt/«j Nevadily pm n,j™ — natolik, aby pro nr nevti! ■ fho vefcý přinos pro \f-< socialismu výbor z jeho-' J|J3 ripovédnOStl Vuli kažďm,, ,,-h,, "" ' 7 ' dovolil :,ř,.,||,|>1( inlÉf bez retuíí. zamilování a přikrašlování 'folk i f o* výroků, klerl nelze z dn i kvalitou histonr kl lidskost, íasVrn >m pHKi Hna však nemůže opakoval nebo přijímalfc-ha pozdljAÍ. zralejší. zkusWilj*í a znalejší. Proto <-<: nám zdá dnes jen abwm-ní a nepochopitelní, když 'Salda napí-e \ roce 1929 vedle sebe jména, z nidw jednoho neslo j*"" a nenávist oficiálního českého svita. \ni dílo autora studie () tzv. rwxmrtrtnosti tlila hutnického není ho r. nlho inspiroval*! a ni^irur r • n^^1 ^'u^vn-kv » m* nové . buj^jľ?"*' « ^í^bený « bezpečny, spolehbvý „,H - ^ TI__ a zavazuje, mela by příkladem zavazov* ty, W. P^Ši hvi řten jen pozornými ttenéfi - jra pn, j^najdeidne.. fil I