1/
sk> tes.i*»| l«*5f,a Krejňn násu.p f|„ veden,
^1,,    annnaaaaaaaa pa> Staaaae** >mni kleta do historie gg^, 4md*MÍ »»l«aprtu pod na/\cm  tam    b\la u nas m-i i ■ ikc mn..hcm s|jhsi j v ihaéM. než \ pnych C ^eink  »    '--'ku hk hk ik p< ■ represi pocalku lei pa-naielna ledním / vidiit-lns^h vncpieti při/naku by . w hnni.     r«' roce PMX leměř neprodyšně u/av r __am^ ai«^*ár*ett1ci i "v m-uladii n usnesením X EST  lak prav, p<.« mna d< .h. .v a
■ ^pp^»—7       1    "'" f—^^■■■■W lo iesi nadlouho ,ilMKiK pcnwwiam' uhorum a osobnostem, pokládá
pénirtf. m\ vládnoucí strnnv i stárni
aftwm mmisirativ nim přinesu hv I
ka/dv p«»bvb přes zapadni hranit, i malv i; První'    i■• náletu m ilehi- uvolněni adu x. /.ipadmm dl *écm hv I /.ik zd V d ■ " i í heamr Nain»nal Populaire i l'^*o. ttew ptivezlo svu ms< en> 'r im ou/ske klaMkv < ,J,i l> kmma Ru\ W > > i do Prahv lnv.en.xe mělv zřetelný Mvl kle rtw/vi|d iraiícíwi/slo mi i.  i mi tr i«Jk i divadla v němž slovo ft 'panem  i Sir^ I   M i M     ne podobě od po v idaiu i
4c».\ii p.   il<  m i|i>bv Vslřibcnv |cv istni obraz /.ilo/cnv na
fc^ÉaniÉM s> icem a icdnudueltcm dal v vniknout hcreitu silnvih osobnosii tm ně/ řnla samo/řcpru»sti mlpateiizov.ma dekl mur přesně atiku)" i. .mi do v o i ,i i ii I, i ii   ili i nu ui i nn«. i i    sto sifcucni aateiuu b>lv hvé/dv souhrnu  lean Vilai  Daniel Smáno 1yhlc Mi.nll.ulma a především |. den z nepctškh lilinovwh dbéůpadcsjív h lei (rai.l 1'hilipc (Vzpomínám /e pto nas IÉdef<i siřed..školák v bvlo udaloMi malině klére pro 9M holcviv ickcm Výstavišti uspořádali přední heru «.kdv/ * dovcdcli |ak | "ii icpJi [>redsuveni nedostupná
s» •• i nit*
Paula hluarda Ijhrne . Tím cv M popředí obecného zapnu »< »mt imrtami jafco cHka
Pro na%e divadlo meta ovš<— bezprostřední umělecká konlroaaace s
mt pnaN.il aaaaa^aayi doixim Doadk- narixlu. íheátrc des Nju.<«> poprvé konalo az o rok po/děn. afc «a/e> »c smh>u\ě NDs festivalem v roce l**V> i aa tivakne publikaci, kicra byla v v dana aa ledy po festivalu. |ako shmutki inUwnmjxe a |ako propacaěni materiál Divadla národu >
Doba velkého ro/machu liv ilu klére velkou měrou f# kretismu a posléze plobahz.ki" divadelní ve /.Kinala   Na ro/dil «xl slavnostních her"" v Bavreuthu a Sal/bMryu s* konlront.ke unohernkh divadel r*»kljda*a -opt.oněne     m přiliv nakl.iilnon  nebol Kb barieru nulo aiiaktoni pro širsi puNikunv v velké doiave |ake mu>e p>skvtnr»ui pou/c o z veřeinvsh nenc/ ť inv»hťrm lesí snceiah/ovane akse t'^^jj^aBajaj
li   i^l ftK K V i h
-bvipt^
/» /iKaNliK'n\ih /ohm |Hi,Im.,m| zahraniční NalMMix <l>iv.,dil u.,,,K|U1
«l>ix, iill« n,* n «In i , i
iniciativ v i (ViklanOh * k In .inu ok h
IcIlK' k Uvi
licfc h nds
lil |m
I Ii» állts oYs
vVvh zcnikh kde h\ k. h\I.> I hiatn ilt% NalK.ns
i navitu p,\ha/elx ze soukromé
i i.tikou/skc icimum Na kongresu v tkl,, hvi , . k. »        . "V1 Ml x ' Mo hx| / uMito m p.i
" '     vhan .....Kk,  .vdavaKu   \|   N     u      , v
^M«* cenircm v ,ehož ale hxl clen Vonného tvhwu I I Maurice Hun,,,,, Iranowska dclc^, předložila naxr lakikkc rvali/au i admmistraiixního pi'Mupu i pozadax ^ hnanviuho ,.,n<ion, K/ \| Nifd /pnu pokladal za ph|a
lne V ft\ c 111< i . ínien ředitel paii/skclio I heálrc Sarah Bernhardt po ľ'Vv   s! Paň/skx mezinárodni b-siiv al dramatu keho
BHnl FcMlxal lniernali.-n.il J \n Dramat iqut de Li \ill<. tfc ľ.uiM Prvního nvmku leslivjlu mí /.účastnilo dvanau sii-lu loha nemecké Belgie. Dánsko. Španělsko Velká Britanie Irsko Izrael, lialk \.>isk.< Polsko a Jugosláviei Mimořádně /apiiMvhil Berliner F.nscmhlc. «.lik> ichož x \ stoupením Fraiktc a zapadni Fxropa i>b|cxilx' Brcchta. - R\l to takoxx úspěch. Jhe se A. M Julien pote molu obraní na v ladu imcnovuc mi nislerstxo nar.xtni \\cho\x a ininisieisivo ľtnanui. ab\ po-skxilv pio\(icvlk> n.i přeměnil IcmivjIu na Divadlo národu, a /iskal přislib [•HvdpíMA iNa III kongresu ITI \ Dubrovníku v červenci N55 obdržel |ednorn\sln\ souhlas k lomu. že muže "požádal Iraneou/skou v ladu o \\ixofeni Divadla nar.xlu x Pafi/t \ mhíIjiÍu se zdůvodněním, klére předložila francouzska delegace" ľ
Druhého lesUxalu 1455 se účastnilo dvacet siátu , kromě původních účastníku lakc Cina. ISA. Kanada. Rakousko. Finsko Holandsko. Řecko a Sv\carsko): jeho nepelsi udalosti bv I opil Berliner Ensemble a původní uv "Pekingská opera
•ustalo
Činoherní časl jejími sídle, Sarah Bernhardt
livadla ia/\ka nětnecketkv anglického. |a/vku riv manskveh sfvcrskv.h ď v .m^kv^h a oiicntalnkh
O lom lalvtn/púviKin pr<ibirul
v afcnivu >l) j v archivu mim _ WiaiCl.* ftt% vv.Hj IragmeniarruM f m m to dtAl^y a některá m/hi«Jnuii «e patrné dála. fiá. b>W> /vyfcgjíľ kvn l/v   itlctiHikke diplomacie' , ik»vedci h     /puM^Hi ichdcbkh kuliumkh M>kú. * In řeveno. mel v r»/h>«Ju|Ki nr^vumt^. ac|v n inv klére m/hod.nM\ uk pmjkr mt^tcmali ickuvv. obražeiki politiku ■»ovtl-.k.iu
Ii náhleho Niřidani poliikk\«.h ruri/cni polilkkvmi direkiivanu lak v-hc/aLhovnew MedMct 7<m kdo nu neděla nk ne/ka/i
t /c v.' ^ /aMupiieKke uř*l> nav a/<>\ jh a péstm^ . lu t.tlni v|vk\ icnver vvhradnO n l/v   "pfak-Kkvmi" a kov v mi" .<m>bami a tw^ani/acemi. bylo lrhd> n>»ae> ^ /rtjmé mel> sKhi/ii především /a|mún> nékde|H kraMMHM Jak.' "pralclv. h\h vc i\ice Oi menei oficiálních inéfcd> id-v/hledem k postaveni /aslupitelskeho ufadu v Paříži -
Parli eommunisie ťrancaise. Franetiuz-aU IMÉIÉI«
Počaiek  živ cm včvtcckvch a kuliumkh «4\ki » li»ikk\m Západem" Msnah/uu v milované k.jre^r*<*Jr ni nc>mělc doklad> / leta roku 1455  Z p><t/MM lA 117. 11 l |e "Za/rum pro ministra* o čv-fTa»ci,«/sk.>ci nkh x/u/kh v r 1955". označený tato ~důvéfw\~ * ll.»k,ih ,"\ souladu s usnesením \ s^c/du KSí. pidařskxch a kullunikh s|\ku s kapnahsikkxmt siaf> v 1455 k dalšímu rvvštfcni sivku nxe/i CSR .i Y' -íc ^lurakiensiika a siručnx přehWd kulturní vxmřm m a Francii kterx ma vV*>/u icu p>viusni Nlanci Sk i pfiKti několika UidehfMkU dale o JisaJn i/a»e/d divadla Jv> Paříže, kulturm delefaue s^rvnatrlu.
■
p,*v. v Pra/c v u/namm sc v>snoval n Čapkové ■, ^L     Rururui. kde n<. mu „Ul „MlTp.w,,,'^
hoijmc-*' np'řU,"JS| na Mc/,n<irnJn'"i tcMľ .ílu dramatické rari/i L lištoval že přes překá/ku ia/vka nosili vnmuxemu diváku králkc resumé abv chápal dohře ,hnnn, divadelní hru " zamanou
MiniMcrsiv,, kullurv si s rozhodnutím dávalo na čas /JMupucIvkv úřad vc sna/e unchl.t rozhodovací proces odc-sialo lu |  |g5„ k.,ca> /as||ku s JaK| j„kumcn|aťj (i (es|1
valu na M/\ pr>. M K    Nasledovala klccr itieka depeše pa řížskc amhjsadv  oznamující  že přihláška na Icstival b>la podaná československému souboru hvla nahidnula dala 22 2* a 24 května \\slanectvi navrhlo rwvat ředitele festivalu \  M Juliena. kterv "projevil přáni shlédnout V >inii Praha vsak d.rsud Male nesdělila o klen soubor púide
\«'lha hvla v pravomoci ministerstva školství □ kultury, kleni vc    leto veei už o rok dříve ohrálilo na vedení NÓ. v ramet u\ah o čs iieaMi na předeho/im ročníku festivalu. |ak wplvva / kopie odpovědi ředitele Drahou Zelenskeho. ulo-Jene v archivu ND. v niž l-l února 1^55 sdclu|e ministerslvu "Po ! -n.slě s umělcekvm vedením činun tento návrh. Je na prosto ||n|c   že prvenství v činoherním uměni patři dnes N    -Inunu divadlu Jednali se o zahraniční repre/enlaci tobolo umeni. nel/e si představil, /c tento úkol nv bvl svěřen |i němu s«>uhoru ne/ souboru Národního divadla."
O rok p«'/dé|i se původní návrh zájc/dového programu \ ú lun,nm I <>iipt -nik i proměnil Jak vypivvá 7 další rcla-ec MZN - i lieialnim rozhodnutím že do Paříže pojede ND s / / uiH -inii ni a s \e/v alov i >u n<>v i >u hr<>u Dm s u <té rapnäo slum t nad Atlantidou se sice Cekalo na |c|i premiéru (21 V>. ale rozhodnuto bvl.. /repné předem Potvrzeni o repenoaru /an-Alu hvlo o/nameno pravě v době kdy bvl jmenován no
II
Ncivčtsi udJloMi rušného předian n>ku l^5o bvl neicn na evropském ~\>chode' XX sjezd KSSS jeho/, ohlas dolc-hl i k nain pre slož. . .-děni . l í' enk v, V k--inuno!., p^md, I,, uiaiii «4»sah hlavního C hruso>vova projevu, věnovaného l/v kultu .rsobnoMi. to |cst /loeinum stalinismu Vvvoiai doMid nejveKi nadéK me/i lldmi 1 "{t^ VĽ >,ranu-
kveh řadách a vcfeině sc ncjsilnén projevil na II Sic ň kns|,,vensk>eh spis. ..Melu \ kralkeii: ..M.,hi ik k-.hk^JSH
cu. kdv se /achvělv panu|iei politieko-idenl...   i    d,r**- &
\ kulturní sleře do;|o k několika \ v/namnvm /   ,, Ln"* bvlv na pod/im poilačenv rcliHinni p.kusv polskv a/
-kv  kierv s v .řeholil p..-.Maním a |el...lr'.JV„, ^Zj* í kou pomoci s,.\etskveli lanku knn/ei   ili ni   ti jnu u , kiati u nas /n.>\u urH.vnili sve pn/ice Přes tento pohiiekv pres bvlo palme žt .Joba leroru jvrnialu kónu > nasiun^ noweh generaei slabí i Mdl teron/ovanveh Pr.s.,.-s řj^: lež lednoti /apočale nebvlo možné upln>. /ara/ii pokrae,,^ bvl pomalu, ve vlnách střídavého politického i kulturnířM, -«tí ni" a "/mra/ení . uvolněni a potlačení
Zpočátku sc Iv to /měnv ne/ /(Uiiuk.. lak >^
4M zntaa v ěint^tře ND <V> Wf -rv.j,.. M .. -
^ ■ i. i naven«.'l n-^s.ikila o previaliieiii icsciu n /(L-že lunkci (Vebira |en další \ řade hereekveh selu In !• hC» n> ve svyeh análech ec-skc*ho divadla od roku ('M^. psanvchtf devadesaiveh lei minulého století nadepsal kapitolku KrejčmÉ nástupu "Tiehv převral ■. einohře Nán^lnihodivadla" i I> «^ už v prvním monogralickem shrnuti Krejčovv divadelní ikuv* (I%4) konstatoval ženow šť| nastupoval s "w/i^ t ■
rtmuM. jdpl
Kdv 2 o programu piomiuvil poprvé. ikeb>U> U> uKenu
ixJ loho. nač bvl soubttr rvvklv. "nevytrnubtr vcřeině )g§ i proto si s jeho lormulaci dával na čas iv.klatiá to náčrt p» gramovvch le/i. dalnvanv dubnem 1^56. |eh<7 pr. ni .»Kia^t ie věnován dramaturgu Te dramaturgu, které věnoval tako*É po7ornt»st. že se ne|dřive /e všeho siaral u lo. ab% získal J» malurgv Na samem začátku jeho po/namek ei pr igi imuv^j lc/i čteme nejprve výrnei negativní: ""NechcemedlfT turuu 1 /elura/neno autorem), nechceme Mavet naKt 4 ptulle lakvelikoli /vvklvch šaOton a škatulek CVemt
c |en pro pochvalnv m*
/en\eh organu, ani pro slast historiku a slavná vvroci ale pru pu^^davky
■i pr-
„Ul i MnřcKvi,
wefeině Jar ebož po ni odstav I 10. abv /1 - k j ! Jn>
10!
f
žneme, p*
^<po»uoK»nv pn> vchkc pioNemy jench zivimj   a při lom -pmožn>,s" x,H,hs,ri1 ^«ťr> ic pranom \ dramatická díla. v di J^ln, představeni " Polemicke východisko K' pro onu chvíli -H/TuK-fH- nalial čas ím co nadále h\| nema. co vL generou J^MfxJii^1 divadla    , K i - generace MrctM, Meiou
„,>Mi zadržela leta vvialis|i<Aorcalis|i<Aa   nepk pnu
IXJmiia v. iu dramaturgie |ako \>kona\alelka stranických 0-*nic. PTOsa/uic inscenace iako divadelní dílo. jehož ic ie\t skladem Inscenace. icž ma mluvit k současným spolu-^ranur1 iv Mním ia/vkem soudnosti  l^fc-^IcxŇm, jť nil|,1c ^hmI se naturalismu, v vdávaného /a sivialisúcky realismus ■fcvykli |sme si s šedinu bezmocnost umelecké ohra/nosn. dechnu suctofurnoM   urči invence a nakonec i všechno neta-ta^nvane ddetantsn i lživě ohha|ofcjt_a zachraňovat nálepkami ■jpostt. ideovosti a realismu [ |ab\, muh.o lni uměni ideo-^atlHÉMckMív musí hvt neRlfive uměními Jc nVha upevnit t y^pjlJH^aitdovat a soustavně dopinov.it soubor, vrá-i««nofm. rádně mresmw ni pmvoz 7a leta ^trfromadib problémy i zWčady. /akulisni pletichy, postranní A\> a zájmy  "Prozatím je mi |asno v lednom jediném když se nodan zbavit se všeho, co na našem organismu leta cizopa-g. co je do nas všech v ruzne míře vrostle, kdvž vymýtíme ^mén\ netvořivý prakticismus. líne pohodlnMM a individua toackou. neivkavkovitou bohorovnost, kdvž namísto abychom c^aždi. budeme spolu hovořit kdvž nalezneme nadšeny, děl m fi^ulenv. obětavv poměr k věci. dílo se bude dařit - Vím. že ďfci všeho nem možne d<>sahn<»ul ani jen lak ze vzduchu, ani okováním proslovu. Prací ie toho možno dosáhnout."
Pn<ože do konce sezony zbývalo |en malo přes Iři měsíce stanoveném repertoáru neby lo možne nic měnit - víme. že Wichvalov an dlouho předem na ministerstvu -. by lo třeba v v *rf>vva|iciho času především pro přípravu další sezonv. se-rer . "      navrhnout personální ziiiěnv Činohra byla už tfaa«M úeĚm      (liwawm což bylo v té chvíli výhodou Ltia už mohl pracovat s dramaturgy, klére hodlal angažoval byli přilili až v květnu což svědci o lom. |ak obtížné ■ nu nc-tranik«K«rt» Krwwe. klére "vyva I (bvl pftjat od 15 5. Kiaus od 16. 5 i. Pro ■ichazeiki sezonu počítal Kre|ča s posílením rettť angažova-•nfarnmfra Hf«*ola 'penzionován hyl Vo|ia Novákl
KtekHiv po/dě|i proslulv ivm sc lehtlv teprv«. /.n.il m ird 'eho neihližší spolupm-ovnii i ^,nm.*i ii li>^il SvoK«1j nr^tVr Allred K.Klok a dramaturg K.irel kiau*. ■ hvh óloini n aIneho
Ma\u českého divadla v uhec i slavii ěinuhry NDzvlášt Není di v u. že nove vedeni ulilo před s\ \m prv nim úkolem značnou ne listom mělo repiezentoval vvsledkv. /.i než neneslo odpoved nost a |ež bralo za s\e |en / povinnosti Kieiěa s Radokem proto navštívili ministerstvo školství a kuliurv a snažili se úředník) přesvědčil, aby se zájezd odložil na přišli lestival. ovšem mamě Jeiicli krok musel telulv pii-ohu podo ně neNK /a|e/J hvl snem mnohveh a vvbránv bvlv pi
Inscenaci I mipetntka po premiére i 1954) kritika uvítala jako dvojí naviat. Capkuv i Radokiľ iako vykornmi práci režisci • s herci i dalšími prvky scénického vviazu. podtrhuiicimi s
tclnou i zvukovou partitúrou lyrismus hry Po leto stránce by la inscenace chápána jako vykročení z mezi popisného realismu (scénografický rámec, jak |ej zachycuji fotografie, tomu ov šem malo nasvědéov al i ,i především přislib do budoucna Ve svých poznámkach z roku lu5o režisér inscenaci komentoval střízlivě: "Vždyť Loupežníka jsem inscenoval úmyslně tak. abych hlupákům dokázal, že |c příliš nepřevyšuji \ (ejich názorech na divadlo a na takzvaný socialisticky; realismus " I když sám dodatečně tvrdí, že musel svou režijní meiixlu pra sazoval "jen velmi opatrně a takticky", zvolená inscenační tak tika. která měla především umožnil jeho návrat do činohry ND. nejenže nehy la nedusto|na. ale pro diváky, zejména mlade, znamenala mnohem více znamenala navi.il k základům re žijni prace, která byla v ie době (neien) v činohře ND ve /|ev ném úpadkij^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ Nezvalovu hru Pm >. u <rř r-ipmin \linm mni \tlanih1fn vsak Radok - na rozdíl rxl hry Čapkovy    inscenoval s cxlp>-rem. Zaznamenal to rovněž ve vvše citovaných zápiscích, kde ii odsoudil |ako slabé, průhledně propagandistické dílo, "elekl ní podvod"   Přilvěh. zasazeny do mytických času bá|né Atlanlidy. hyl z|evně alegoricky a v přímočarém duchu stude ne války zobrazoval konťlikl. v němž je "lahor míru" ive hře Mheňanei napaden válečnými štváči čili západními imperialisty (ve hře Atlantane. ovládaní diktátorsky m \ ladařem). kle h propadnou zkáze, nachysiane druhvm Bvlo to poseKoi kleie |ako u nás obvykle, bylo v době vzniku hry už poněkud příliš snaživé Radokův ikI|voi ke hře stupft«ivala teho nedávna osobni zkušenost s "básníkem a sekěnim šelem  a |elto de nunciaci i to. že si Nezval přes v/.i|einni>u osobni averzi ibas
—......™~~z^:z"r,M"<
vcffimw, " ,d,rr,m Ue,        ^ ' ^
rupadmni  m iv amhabí. kte. a rWm nuiiohu'/aMhi ciskiVL    ,K ,Jcv1,**Kkc P^^dgaiKlN .1111 vchenialien i     i1 ^<>S Po^Jv i děje hry je/ marně o lo \<uk »ilaCten uvítala Kisclkxm rublem dramatem
im Ii I tra
lo/pč
li dnes levt AiUmtidx ne/auiaič |vm diva
a i nu
t&hiclne jen tehdejší drama
čla J.< několika dčjovvch schémat politkkc Mikina s .'V...ivU dořx>\a charaktenvtika Alow Sk.-u Napolo hunuhe. napolo agnka \ rou^e aleeonc. tiap to auto sacrarnenlal i pour/uje
pbtiKKi mhkíu Radokov.
III.
Me/i odstoupením ZJcňka Měpanka / funkce vedouuh ■ ČifK^hiA i k ! I  12 1 ^551 a imenov annn (Aotnara krejčí » k 15 i  1436) uphnula řada t>dnu Činohra - Steine lak.< >peia n\l> hc/ vedeni. ačkoli b\lo zřejmé, ze fe<eni situace souho-eh-ác.- Vlekla stacnace činohn hvla vereine knli/t*-
ru u
Neu. tak /věnci Ten druhv hvl \eden púJ u Jmi vlivné Míkce dramatiku S\.
K/ čim^rfc ND v cukala zejména, že mí >. puv.«dmcti uovinek. víme /e to mělo sve ne horlmMÉ pOMMHWé dramaturgie jel livlkkv realismu^ takovou silou. >* * J4 I hru / repertoáru leméf d< -k male % > m la napr 1^4 jednoho *ik nohra ND ri a a»u pote nc vch I Pfičinv akvneho vi
ín\
<i\ iak zev nitř vHi-
ia provozovaní
*a/<>vala -ku iřt!>> voiKa^notj
. BuMik    >  i hal  >> iwlr\ -
ich propadáku v hi%t<*ii ND. pouíi či-±y d<> mku 1«*5"* >ádn<HJ píiv.dni hru tutjfc ruku. lakAe i v celkové ueWahvch ohla nadprůměrné ueuipKiiosli i mhoru rnlv vvvledkern dlouhokieho p>-
v
inkou
minajKi .1. v tiKTTVtHi nrfijnJ v ^uti Mim/lov .i
mm
\\\
/\al\ |n\ni liKTJh/Ani hla^\ t*u
Ivřc M) k urCilvm nerv«rulnim /měnám Př iiiiaturjí<>\(.' Jar,>v|j\ h"kicn> a t A herce Ladislava d4*iače .Wíhence i NcjaJlehn. Mra h > k.ini /elcnsk \ as f-i!-hjii plnrtUkj u
.i-ťi Alcrxk (i '0 i j ■• kicrv \ ^ik iragickv /ah%nul v^,^ ^ii»ur»il iřijcn - liM«inad l^^i F«. nein pfev/al * lunkci Zdenč-k ^lepanek
< »pct !cd\ herec /c ^>uN>ru. nepišti v rita  \čkcm c*n«etickvm ru/crem i p<«liih.kvin -.|\a .>^.+>n.>v|. ktera h\ n, h   prmeM ^tat'nu>ic-irrw ro/hodu|Ki /měnu Nap»m»ihl ;' ^
vlhl pfmeimenšim dvetu \>/namn\( rc/iM.-ra Antonína D\>>řaka a nabrat
Autor Stfpánkov v munoprafie Jjroaftav Voulrv kim n&-vem oceňuK leh.. kralU puM^x-m \ selovskc tu.
/ice" 'P" Iciťsh cekaní h\l iťpr^L Jervivc přiwi Mranv. čkrnst\i \ ni hvla - |ak známo - nc/tn k vvk.tnu tak.^c li > . -k/c »^ud K"h»' "v rnem /ačalku /pevněn    To. ea mu mU/e K1
/ |
m.4il i .titěl
,i K-h.1 ix-p««rK kdkory
vc-lkeho herce a velkého režt m; pn«fevo\al CaHi osife n<7ť
)/vi»et hianuvek C< ftn v \ voji   »dcK '
f u H« m/la a ü< */e t uerci Ji
,11) IVpKkWTl JÉICM.I
hlavné / krtukj vt jako opo»c*
^^•M s dogmatismem nežrav hyhmiclnc pravdv s |CV|. ^.hj   radikálnosti   j   .^obnimi   re\o|verov\mi" utokv
^vhné mu x nu IW článek A ,, OL, O,,,^,,,,,.....£
u'mnan) x časopisu Divadlo tuhileu K \ Saudka po**1*"11 k ^*nun^' ncpřaicKkvch překladatelů a internu: především prof \.vadla, ale i daKkh. ,ako hvl, Břc ^ Hodck (Hlo I- Bahlcr. Praniišek Chudoba Nedlouho ^tim krm/oval \ tem/e časopise velnu m/hudn\m lonem ^jvladu herectví nad režii, odumíraní režie'", opomněl \>ak omnii-nakolik \ lasini činností k tomuto siavu přispíval K ie-„, -diskusi o režii" se s velkou rozšalnosti pfip<Mii Antonín D%ořak. ledy pravě len. kdo lvím podílem přispěl k marasmu j^jt- \ činohře Ní) i
lakc Pokorného polemické příspěvky . t\ka|iu se uk ivrty f- Černého, lak činohry NI). sice v\eha/ejí z těžko ajochybnitelneho l\r/ení - \e způsobu, lakym je dnes vede-* činohra Národního di\adla. nem vůbec idea. k jeitmuž splatní b> upínalo síly Není tu program' {Skutečnost o idea Nérodmh • divadla, s 5 1 Zároveň však aulor tento příspěvek id*a dJ^1 zakladá na leninské teorii dvou kultur 'Pro koho. pri) ktermi třídu má bv t Národní divadlo opravdově v/nese-„^m m lesky c h Muz <a jakých Mu/ľ'' (Tamtéž, s. 9.) Knti/uie činohru namno/e správně, v zásade všik / radikálně JoKoveb"' třídního stanoviska |ež v ND vidí |en budovu, berou buržoazie ukradla /neužilému lidu - "Idea Národního évadla slou/ila bur/oa/11 iako opium pro nannl 1 Tamtéž, s K) r Musíme mluvu o n»m žc činohra Národního divadla bu-écprvaíMámí scénou teprve tehdy, až přesvědčí aulory. oslai-■ divadelník) kriliku a celou kulturní veřejnost ne manifes-tj. ik skulcčnvmi výsledky sve prace n svém nesporném prvenství v ho|i /a dnc-ni Lile divadelní kultury. |ak k nim yÉa/ini LCsiu /nama usnesení -tranv a vlády Musíme totiž ■luvit lakemimo |ine o straníckosti s umění činohry Narod-rfto divadla " 1 lamie/ s 14. /dura/nil autor 1
Druhx PiJvíKTHrho příspěvek Palladium neho resoluce. ousténv v lervencovem čísle Divadla, už reaguje na "tich) ■fcvrat \ činohře ND na /měnu v |e|im vedeni, zároveň po-Hové kr.l./uie metodv svých <t**ieniu iako kultické t/a-tatt, v prvním příspěvku ,c<ié pilné -H'^l Stáhnuv daněk 0 marxismu . urykovtdé. v noséjsím už pracuje s pojmem -tateekv" Rozeném od "kultu -obnos,, ., Nlalmmy aaÉaofti a jejího kultu odhaleného na X\ s,e,du kSSSi Z*** pfl5^K KW vKe než / předchozích pairna osob
ni ukhvdénosi Vvíi/u|e si napřed ikiv s vedením Supaní., v vin pfipoinm.iie vlastni nih.cn> .Kkli.«l 1 odchod Saudku při \>lepšem ND model M byl popřipaik předem .hI— i "v sou/en bez slvseni a obhaiohv  \ bvh to otbiraňovani komunisté I/důra/něno autorem 1. kleři při nemenším .isp.rt ne 11)011 -kiil"upkv ve s\e poliikke miniilosiľ  " <,kral.«upkv iníří /|evné na Štěpánka, (ebož povaleénv .visinv pr<n.es hvl dosud v /ne paméli Pokornv obhajuje pravo krili/ovat ND. vychá/eje /e samozřejmého požadavku. K M) nemá hv 1 /ad-nvm nedolknutelnvm posvalnvm svatostánkem 1'aliadium /emě české' se musj v v rovnal se skutečnosii že palladia po ztrácela svatozář a ka/dv má ted renomé (enom tolik kolik si h«v vvdohude ptvlivou prací |   | Kdv/ ma někdo prvenství předem patentovane, /bahni - co hv  se lakc namáhal'' (Palladium nebo revoluce, s M K. 6IU )
V posledním příspěvku k teto diskusi v prosincovém čís le Divadla lormuluje Pokornv po/adavkv na to. čím ma hvt ND. už zase ponékuil pozmeneným slovníkem: "Co potřebuje k zdravému, normálnímu rozvop ensemble Narodnilio diva dla (máme parád na mysli |eho činohru)' Možnost a svobodu bvi normálním divadlem, stejným jako pna. posuzovaným podle stejných méfílek. a ne podle hledisek, kter.i s seh«>u zákonitě a nutně nese reprezentatívni postaveni a posláni ' tK \\ vcjox'é situaci našeho núnnlniho i Siindiuho di\mila.\ 1001 1 Opět však jde v zásadě o argumentaci demagogickou, účelovou Představa normálního divadla, klére má ve sve tvorbě samozřejmé vycházel z radikálních třídních hledisek |e sice dnes vidilelně rozporná ;i absurdní, tehdv však dosud předsta v ovála oficiální stranícke stanov isko a v danem případě za nim siaK nebezpečne požadavky všech "ukřivděných straníku kteří se obávali o ztrátu pozic, především zmíněné sekve dra matiku |ež aulor shrnul  "obsazeni vedoucích lunkci nelze řešit oddělené od řešeni nedobrých poměrů uvnitř ND celého a ani otázku ND nel/e řešit odděleně od naléhavých klíčových poměru našeho divadelnictví Situace totiž už dospěla tak da leko. že nepomůže ojedinelé dílčí, nýbrž |cn komplexní řešeni Ministerstvo rozhodlo podle sve uvaliv a budoucnost ukáže kdo měl pravdu Spisovatele   Účastnici i>něch jednání se pak upnuli k uskutečněni léch úkolu kde |sou shodv v názorech -to |c ustanoveni Divadelního sva/u a Divadelního msiitulu i Palladium mho n m/1/11  s t<20 1
Rozpor o němž je tu řeč sp«^ival v tom ze ministerstvo ikJiiiiiIo navrhované "kompk-xm ŕesenľ   pod|Ľ K'h«i názoru
21
byks potřebí "vyřcSii otázku dramaturga (respektive drama tufnaléraiaostatníjevc* daUfch, dílčích diskusí" 11 ■„',„' . m) Z tot^o stanoviska ministerstva , jeho koS .i i..k m ukázala prozíravého rozhodnuli (dodeimé >, ľ ,
byla tehdy d, Evľštkľpova,^ ^^^v^téchví,i domácí i mezK^S '   (P*J nía lehd) především v SSSR), v ní/ hyb iisté ien
taprtvétdid) už k nepralo Icvtóackér s|chi;WlK M>.....Mnnrevnlucmmi.^cui
""i radikalismu
ladalu s|tis jaku dočasne poivr/eui výsadního Postaven, a jakési cátuecné. byt velmi omc/ene autonomie Národního divadlu   M, /.......... i
koudel vyvolat "veřejnou" diskusi o Činohře NI) (jeho útoky n Divadle vyvolal) jen málo odpovedí, jež mely k diskusi da leku), rodil se už uvnilŕ činohry ND žádaný program "normálního divadla". Normální byl už v tom, že ignoroval "třídní", i|. "kádrové" požadavky. Proto mohla být záhy "vyřešena ota/ka dramaturga", ovšem sotva ke spokojenosti sekce dramatiku. A sotva se také čekalo, že pravé jmenovaný herec učiní konec zde|ší "vládě herců" jež ve skutečnosti znamenala , bezvládí, heztvarost a stylový úpadek.
S půlstoletým odstupem |e zjevní . /c ke Kre|cové naslu pli došlo v situaci, jaká se dlouho nebude opakoval. Byla lu jedinečná příležitost, jíž vsak mohl s úspěchem využít |en len. kdo měl jasny program a odvalili k jeho prosazeni. Málokdo |inv hv h\ 1 léto příležitosti dokázal využil lépe než Krejča, a solvakdo jiný pro to měl lepši předpoklady Králce předtím (v listopadu 1955) dovršil čtyřialřicel lei. byl uznáván pro svůj herecky talent, jevištní, filmové i pedagogické působeni i organizační schopnosti. Přičteme k tomu i první zkušenosti režijní (třebaže nebyly v lakové paměti. aby o málo později nebyl jeho třetí režijní opus všeobecným překvapeními i působení publicistické, značné teoretické \/dělání a stálou dy-chtivost p<> vědění a poznání, mimořádnou pracovitost a cílevědomost. Nechvbělo mu ani nutné sebevědomí, a konečné -rozhixlně ne na posledním místě - také tehdy nezbytné "kádrové předpoklady". Nejenže neměl žádné válečné -škraloup kv". ale zúčastnil se bo|e na barikádách, od květnové revoluce byl členem strany (v době před svým iiiienovánini byl dokonce vedoucim závodního výboru činohry), nadto s nefalšovaným "třídním původem", takže mohl sméle čelil levičá-kum: zcela samozřejmé a sebevědomě jmi oponoval požadav-
kem inédick umeleckých V M«h<«, '"'^ všechny.....b„ípf,,,po    ; » -n;
Nc,p,,Mainé,ši bylo. že pru mladého herce nc/„
'';^-i-ui,„,,,,,„,,„,,,„,,,,((/,ll)()sll. n>ii/ ■
sil se o opravdové řešení problému l„„ ,„,„„., |, ? , Jak víme z jeho publicistik) .xír»rvnfch*vatóSnt5ř
/oval n smyslu divadelní ptač- a o úkolech režii ,.t\ ■ " lediioiícího článku. Pn» s-.,m (iUt| ,.IUl,, ,„...., 1||M1 , , ;
l.at nu /i ni jlep inu sfiami ob | /. ,.M)/.
povznést ze stavu letargického sebeuspokojení ci u /i»natc M soustředěnou energii nejlepiích sil především rezi|nieh a ta. řeckých, a nikdy netrpel slabošským strachem z konkurencí
V kádrovém posudku který "o néni (lakoví ji fnr^jjJ ce) o dva roky později, 14. února 1958. vypracoval ředitel leníky, se konstatuje mimo jiné: "Před nastoupením do lunk-ce iéffl činohry většina uiuéleckeho souboru mela k ■ ■•-mu poměr velmi kladny""
/. formulace vyplývá. Že v doM, kdy byl posudek vypracován. UŽ ona obliba u veišuiy neplatila. Neboť když se l^rcc Krejča podjal úkolu, |ehož smyslem bylo obnovu auioniuip žie i dramaturgie, přestavět zestárly soubor a dovést ho k vytvoření moderního jevištního si\lu (a to především na současném, ipokud možno původním repertoární, věděl, že si nezachová všeobecnou oblibu   Zvlášť proto, že se základním vychodiv kem jeho práce rázem, po letech samozrejmé stranícke hierarchie, stalo přehodnoceni jednotlivých sil souboru na základě jejich uměleckých schopnosti,  lak muselo nutně dojít i k vnitřnímu dělení souboru V podmínkách ohvyklych zákulisních intrik a jejich přenášeni "nahoru" <l|. donášením na příslušná oddělení ministerstva. Ú V KSC a jisté i na |ina úřední misia) a v atmosféře permanentních výkyvů reglementující ideologie a politiky nebylo divu. že "Krejčová éra", klera tehdy začínala, měla přes všechny vhodné personální píedpokb-dy ve vedení, přes mimořádné Ústil a piedevšim prokazatelné umělecké výsledky vyměřeno jen pět se/on.
IV.
Zájezd i jeho repertoár, pevně stanoven) před Křenovým nástupem do funkce, bylo nutne zorganizoval a využu lak možno nc|lépe Oasu /bývalo málo. zkušenosti nebyly praktk kv žádné, přípravy byl\ proto hektické. Počátkem dubna tt-M
ápiaes* dri> vrací mam" akce m&m
**** *«?novanou v Pahh "^V^í vedouc, zájezdu
™* aiwo zi«Vnosi ■■■■*»/ >«e doby t. jh\ s<> xr/rumil, rVétrr Sarah BenÉiarďl Ltschfcně *ar*raia»at_ vy judu povoleni, žádov raicravskc lísko* c nutcrutv lechowke tařm utn*wani mL Statně Tcprezcma-tfcnaávata mim než pmt těžkopádnost n»ohk> byt \ pravil cJnrh na i****"**?4* účastník v zájezdu. \ četně íefcn* "ý|ea< se tyfům al na poslední aUftá^ konferenci před prvním před w«r*c»» činohry i. konče dci Tracenu. (•ctry ND ktrnotai tianunu ky tisk s\édo-mao 11 Mif vícsn m»nw> [>vadW> meto 1 n*okacň těeám střao a r^vrněrTv
klřne tisk věo»>-Hnnrmir českých pJuiaaveni by |> většinou Pfcš um kterého se dostalo fcvAn cefkosé zřeme zklanun i repertoáru 'li. ohča> \ice či méně mumjK
Kraus pM I kdr K! Vvsaraprwi fi
lentivnum - a nepříliš
lcd\ patrn\ i rozdíl zámiu (v "Mastní" /j|irru\«>ti zemi kde>i "na východe" i
Nelil ptvornoM vyvolala akce mirmvuměkckého ra/u kd\ž naši studenti / paři>ske emigrace ph pr\nim pŕedsuve-m shodili / balkonu divadla dopn/emi kriaky. poradující svobodné volby \ Cesknskncnsku a varurki. aby s|\k\ nebvlv podvodem"
Studentská akce byla adresovaná našim ncioficiálnéišim místům, která na ni take ihned velmi ostře zareagovala. |ak dokladá korespondence pařížského velvyslanectví * čs ministerstvem zahraničí S nečekanými událostmi se ovšem musel v ~y rovnat v první řadě soubor jehož členové tak méh poznat, že oficiální reprezentace socialistické kultury nemusí řnt vždycky příjemná Ke stísněné atmosféře přispěla i událost dalšího v-ečera. o niž nebylo tisié. š|o-h o náhodu či úmysl, a kterou nenič, a to doslova, pocítil soubor Zejména herci ttarsa generace. František Smolík a Zdenka Baldová v rolích Sochaře a teho ženy. v Praze hýčkaní, mohli sotva pochopit, proč byli ztontu .mi při představeni \ilcmtklv postiženi účinkem slzného plynu, který pronikl na icvišiě ze zákulisí Na soubor, který nic podobného nečekal, h působilo tako nepo-ch-apttelná a nespravedlivá ledová spr.řu Francouzské úřady vip-'- ědi na diplomaticky podest našeho zastupnekrvi u-konec s patrnou rromi událost bagatelizovaly Teprve třetí představeni v <vdctrrak> bez incidentu, ale zahlásili ki.-.:.' rkrp<ri.ieiriné pucm sc Lak docela -v r> >.l_r 1
O mmi. ponim přecKtaveni referoval do Pratn tekrfo-meky Bohumil Bezouška Zprávu ooskia 3i 5 5* LacVna de n 4.-j... r>-d i záměrně '> neobraumn ntulkeni řVvnÉ ipl I \ůrméi4hf> ái\MĚa v Parržr "Po I afctu Kh sh.ve»\ / : ne letáLx. * mchž Kh Pařižane vj , _ jrrocti srylá s ČSJR a CesLnli lidu ro o»\ er ■ —i i n prv <j Zapadá  Stotó irsař ke cti
íe tenkí poJats • provokaci rňiak' v nosti a cMadem a že prou m \ aeK1 aarwiea a H UJÍ <brate se od 21 fcndniH i mak* lesírvakL s vdávi e*o zpravř jc ■^■■iavwěfiL ie tÉfcec naoMa vypt-
Zprávy o této konfront     , ,i i ,1
avsih.nchoolvJ,     'i'   ?* ,k"""':' z N*
—*) TO 'Vmia dvo« soudruhu. Men zaiezd provázeli a.jejichž "zvláštní úkolv" h\l\ všem zřei-me irxiěli zejména nad tím. zda se někdo nesetkáš našimi enu-uranty i Bylo take ja>ne. Se referent) příslušných úřadu nemusí b\l jen oni. ale i jiní. af ze .souboru či z rad francouzských "přá-lel" (jak jazyk tehdejší diplomacie označoval příslušníky FKS).
Postavení souboru a zvláště jeho vedení nebylo tedy. pres zjevně dobrou vůli hostitelů, vždy snadné, a výsledek zájezdu ixlpovidal očekávání. Na otázku, jaký měla představení ohlas a v čem v idi přinos účasu ND na pařížském mezinárodním festi-v alu. odpov idal Krejča po náv ratu několika novinám. Jeho odpovědi dno ]ako tehdy čteme s vědomím, že to by lv odpovědi ofi-ciální. odpovídající dobové frazeológii. Víceméně tasně však >dělnv aly pravdu. Nov máři Mladě fronty těsně pi návratu Krejča (\dr>'věděl "Ohlas b\| zhruba lakovj jako v Praze. Čili. potvrdili isme s, % Paříži, co vime i v Praze, jsme-li k sobě upřímní MB je m im mezinárodni kolbiště a vše se tu mm jmi v daleko » iřeiširn světle - mkdv ne však tak neomalcně a osobné, jak je to někdv zwkem u některých našich kritiku. |  I Stručně se dá Hq, Národní divadlo čestně reprezentovalo českou divadelní kulturu I  1 Pro Národní divadlo měl zájezd mimořádný v v znám. Paříž notv rdila to. co isme v š.chnt duli jako potřebu: poměht svc * n mezinárodním kdmmV 0 několik dnu podej, uvefejftu-,'\  Prac. vlastni článek (Po návratu Sannhuho divadla --S-lHrt v němž zm.ňuie. že účastníci zájezdu ,-dnždčl. naf» JZ -se značnvmi rozpaky . způsobené jak kn.ickym vztahem .„L. veře,nos„ ke stavu činohry ND. tak lim. že chvhela moz-n "rovnán, se zahraničím, že ND ,c.o s řadovým, inscenacemi eho repertoáru, aniž se m.4ilo speciálně připravit, nadto do nosk,in, Jo ,lc nehy lo ,Me. zda vubec do Paříže .^edeme a po-U n chnané složila sjezdu neprispelake zvláštní-
mu kí.du při odjezdu  iSložuou organizaci zatezdu dokládají vy-
m,uvnc Už pouhé smimvs uč.s.n.V
«. * vy stoupení „a meztnanX™*?2PD') PWMhfch souhoru vel.kv  "zíím rľ U,,pŕcd^v
ÍS^.
1 , 2 """7'■^^Pn«edl.»Sc-h,||er..vodival|,l   B r 4 mkdv se nemůžeme vrat,, k evpresion, J,^ ^ * dosud pracuie berlínsky režisér FkM i fc u/ n.kdv nic .i nesmíme stavě, osudy lid, na jeviStí tak objdóbiu ku to dělá on. a že už nemůžeme a nesmime mkdv t' bem zbavovat divadlo emocionálnosti a iluzivním tomtéž představen, jsme s, uvědomili, jak |e hezvvhrádne aby ech sixibor hral jedním siviem a aby cek představte
eházelo a bylo pvdnzcno jedinému tvůrčímu zantfru/Tn j;^.
čovy výhrady prou Piscatonni netřeba chápal iak,>-3f*sm^ * odpnidaji jeho divadelnímu názoru, třebaže se tehdy tepně vyhraňoval. V důrazu na jednotný siy I a pořízeni ledtnemu i\ mu záměru se ozy v a v udči my sienka, s niž se záhy obran k
boru.
Zájezd měl ledy pro cely soubor neobyčejný v v znám uy prolo. že jím byla narušena dleniholeta kulturní izolace Jetw účastníci mohli po mnoha letech poprvé, či vůbec p<prve výlet za naše zapadni hranice mz napr. vzpomínky Y Hanu-novel, do Panže. ichdy ješiě pokládané za kuliumi metropoli Evropy. Mohli nahlédnout do „neho světa. |ine poliukv kul-turv i životního zpus.>hu Byli poprvé \\sia\eni he/pn>sired-ni konfrontaci s tehdejší úrovni soudobé divadelní kuliurj. i Mohli viděl neien Piseatorovu Vojnu a mír. ale take r.ěkieri pred-iaveni pařížských div mlel. například v y sloupem Anny Magnaniove neK> Molierovy Ivcne :ľw v i omeď.ť-řraa-caise. Někteří, zvláště mladší účastnici zaiezdu. iak leště nedav no vzpomínal režisér Ladislav Smoček. Radv>ku\ asisten který vystupoval lake v epizodě lednoho z Yladařov y ch bratři, se snažili seznamu i s inscenacemi "anlidramatu nové avantgardy padesátých let » To v se znamenalo pro každéin osobni kulturní zisk a především proměnu kulturního "hori> zontu   možnost bezprosiředniho srovnaní "dvou sveiu M pro sebe tuto zkusenoM shrnul Mtred Radok, iwistarsi in nového vedeni -Důležité ie. že |sem viděl Panž. že |sem-skinč iako \c Vidm - p»znal kousek |ineho světa Sk ten mo a udýchaně, ale přece icn viděl A pochopil iseni. >e tun dva světy, klére |>ou rozděleny a |sou zcela odhsne
jg„\c vedeni činohry zaiczd |cMě posílil v prcsvedc, ni
|y jtlk souhol   I.ik |. .ho ill mi il,i,..„   i inscenační práct mus|
hlubokou p.....trnou ni.in !i sc pfiMOn naioenčiMm
Sjikuin   1   i'lolnl I vropy"
Pafi/skv ii|Hil...n lul swni /p,iM,lvm mvpii mimu pro jpniafuiéii bvt nepffmo K.iul ki ius na to v/pominal |c<iě
vr(m'        kdv Ž odposklal na ota/ku pi' piivivin prufiwnu pMfasnvch lut ktcie iniciovala i/\ Krejčová dílna \ nu |UV ho pi' i »k i do nil.i pi.kvapila převahou puvodnt pio ^f. ■•   SkIhM.u hosi  ham ouzské kultury hv I i napadna. to Am' v Paříži It'll" li.incou/vkych tMMuríi i současných pro |Mm 10 h\ I piop.isim 10/dil Nově nastupuilcl dramaturg gpsitcbdv \ Pařili silněji uvědomil, žehy se dramaturgu- «: i Km HP ntflii co ncivic statut o původní dramatiku ovšem unak než lomu h>lo dosud Nchvlo možné npiral sc n i<h rt^lnl >li imatiky ktcřl psali na l/v společenskou oh|cdnav ku —u propadnuli si ukc icviv na /adana tomata t/ostřu|ici sc tfldnt bo| xvlohnt problémy, kolektivt/acc vesnice apod i. ale oaulorv nove kleíi sice nemo 11 divadelní /kušcnoMi nchvh viak am pokaženi vxvtn dosavadním ane.i m.i ic|Viioan> »)sh kampani, li V i.ik.>\i In In Ifvha napi
Řekli pnu ž» kiatis In I angažován tako diamaiurg či-m^g\ těsno před pařížskvm zájezdem a iak.' clen nového gmcova vedeni tni dikv sv,. výborné Irancou/Miné i /nalos jfranciHi/skc kuliuiv mluvíIm činohry na pařížské liškové tariervrtci lato iclio schopnost bvla icilntm / ne|silne|sich KieicVv\ch aicuinonlu pro přijeti nestraníka do funkce, ic/ InU icM'- ' klad.in.i .'.i v v v,'Mik politickou I kd>ž prosadil £«so\o angažmá hvlo velnu obtížné o rvu mexicu po/děp h už hvlo votva možno Po celou dt»bu Krvtčova vedeni Čt aetn hxla pak dt.muturgkka dílna" předmětem ncisilnetsi mmédkí kimkv micrni i externí a pncnmiic Karel Kraus byl «hm icrčew ďtokú a udaní lev ičaku v souboru
0 přechodném uvolněn, na i ife l«*5o sx*dci i to. že Karel tes NI tafcé «on * Josefem Irffctem dekgoxan na Mezi sk rd l.vauVln. kru.kv k.cx se konal v ráma leM.valu 0-U o |<#5*| a připadl mu ukol. tcWy hodny diplomata /u c režiséra v inodcmun divadle  » |^ MoK«da ic/tNéra" Pfeklad se /arhiv ,.xl   ik du a leméf v uplm^i take ívftiM l c 1 iKMtrv iLinx k- Nforvk' Mlpi)v»dai na Ifi i>ta/k>. porofce«t imém _*t« '2. Má«ithelium
^W*rdv«iM^c"nei
l^lsktlIUIK I flk
I k
estetikou pli/piisoK.val osobnému sivlu nejru/,néj^ich dtM ' ^ Mů/e naopak re/iser podfi/ovat ne|ríi/níj<l díla né vlastni lixm estetice' Kiaus uvedl svůj příspěvek slovy. Je odpoved na ty to ota/ky v y řadu te pokus o formulaci konkrétního uim leckeho programu. nelx>i neide pou/e n teoretické piohleniy. hon to oiá/ky. s nimi> |e konfrontováno moderní divadlo neustale a /nanic pfipadv kilv lato dvě krami hlediska v\krxsta-h/u|i velmi jasné* < >h|asnil pak. )c ačkoli vedeni souboru pra> skeho NI) hvlo imenováno nedávno a nemůže se při léto příležitosti dosud opírat n vvslcdkv vlastni pr;ice. terna |c mu hli/ke |e přcdnnMcm diskuse n.i nt> imisi \ divadelní pian deiniO ixlpivulal Za noxe vedeni NHchse proto vvslovit cosi lako umelecké kredtv Kdv/ iHlpověilél kladně na první dvě oia/kv ■ pdjppvid na Otázka třetí bvla proto negativní, pokusil se definoval vlastni hledisko nového vedeni důrazem na oiá/-kv st\lu Připomněl slavnou dehniu / Buflonova pro|evu pfi vstupu ilo Itancou/ske Akademie ("Myl. to |e čli>věk sám ) i definici Šaldovu (klerx styl nahlížel |ako organizaci, logiku a siálou představu celku i^ancliž |sou shrnuly principy, pmi? se mu/c re>isei inspirovarlľ)i»mnív.i se >e režisér je tím včlií | osobnost, ěím hlouhěii proniká do koncepcí rú/nych autoru a teiich llK 111 niů/e mil rú/nc funkce, umělecké dílo
nemusí by t \ 7cTy tasne a přístupné všem. ru/ne styly se mohou konlrontovat a výsledek muže hyt /atimavy i uónny Nakonec uživ a přirovnaní, jež |e velmi jasne, přirovnání divadelní prá-i.e a svetla, svetla po/naní: L/e diskutovat o tom. které svetlo |e ne|krasnč|ši. světlo slunce, oblohy nebo luny |...| Dovolte natn. abychv>m hyli pro svéilo sluneční i kdyby lo bylo ten proto, že dnex na svět dopadá přihs mnoho stmú. Chléli bychom je ro/ptylit ostrým s\éileni myšlenky - Proto vycházíme ve s\e divadelní práci / myšlenky, ze slova. A proto chceme, abv režisér sloužil autorov i nechceme tím v sak říci. Že má byt |cho poslufHHi. Jak patrno. Karel Kraus se nesnadného úkolu /hoMil nc cti opravdu /de. byť v obecné rovině, naslinil směr. |imž se chtělo vydal KretCovo vedeni, pozornosti nemohlo uniknout, že se lu nepixiMěl do žadne maniíeMace při-sluincMi k socialistickému táboru, ani >e nezmínil o sncialiv uckem realismu
Po návratu hyl Kraus pověfen "vvúciovántm bilancí po-iížskclK' zájezdu . tak to sam nazval. »c/ provedl v i+Kohk-přednášce pro záverečný aktiv sezony kde |c) ptedno.1 před siiuborern. L'\*>dem se pokusil obrátit po/ornoM k pravému v v/rumu za»cz.du "Až bude jednou nekov p>at děnny Národ-
•0mi divadla, zastaví sc možná u tankov-. / divadlo poprvé vystoupilo \ Paříži a-.    '"• kd> N^n
" a Ne/va-
n> mezník v dějinách léto viech, /da
™7*ě.o h>| význammi Ale bude .ed/aleže, na nás m mésté stane amáni. že se
""Kkych chvil. Nic "^n«k 10        '««' «►
- a budiž k Nelze
ouvejme: Paříže jsme nedobyli nas, cl. řečeno, ze jsme jí ani doby, nedoufal,.
dmi, sí , " P?"/Ská PředSlaVLní b>,a T<» ™
dosl. sloňte příčiny; pokusím seje aspoň zčásti vys.edovat.~-
Mluvu pak o rozdílném kuliumím prostředí, o bohaié nasycené ne-h přesycené kulturní atmosféře Paříže, a než ocitoval nejena-raklcrističlěiší ukázky z knlik. často si navzájem odp>ru|ícich. upozornil na specifičnost festivalového publika a reprezentativní účast kritiky. která nehy la zaujatá ani pro nás. ani proti nám: 'Přes všechnu odlišnost osobních náhledu, přes jisiá. celkem po-chopiielná nepochopení, nepostřehl jsem nikde předsudky, ať už jakékoli. Snad je jistá cena těchto referátu pravé v lom. že jsou v selku lhostejné, že nás posuzují iak<> divadlo v řade jiných divadel, že ne/nají a nedbají vztahu zákulisních, že nikoho nehodnotí podle jeho zásluh minulých, že nevidí souvislosti, že |mhj více mené nářxxlnymi svědky."' Pokusil se také vysvetlil mzdílv me/i francouzským a českým divadlem, vyzdvihl silu umění hercu ND. ale také nedbalek souhry a celkového slohu, o lehož dosaženi je třeba usilovat. A uzavřel tvé hodnoceni vyžení weha/ející z toho. co na/val tvým ne|s.lnějši..i zážitkem / Paříže Bvl 10 obdiv a úcta k francouzské kultuře  Mam j. rad it mi blízká. Ale vím dobře, že nikdy do n. nemohu zasáhnou. £Z an, nikdo z těch. kdo sdílejí mú, obdiv k ní. Nemůžeme uk"přejímal ,ejí požádav k> a zákony. Budeme M tf* pott* u m natii kvétv a vdechovat jejich vůni. nemůžeme vsak pre-. nudu která je wdala. A právě tato rodná půda Irancouzske ľuturVľ.síckra. pfeoraná a stale plodná. |e um. co na mé nepk „ČmTk lim nejcennéjšim. co Francie ma. V Cechách an. ai L  nemáme tak bohatou kullurni tradici Máme zato mno-Í7nvtí<í nov.nnos. w.vofil s. ji Domnívám se. že přestala do h" Líj\ inarne svět drmána. Známe sve místo. ,sme sanita, nvm    v Xm národem a chceme se meh, se světem ,ako nyrn. vyspciym f   „mlouvai we nedostatky mu
rr;:;;n;
vMéení i naš. dramatičtí autoři Nehol |..n především chceme
Hou&LJej na nich mu;Ľm, ^^n.tradM Dt^h**™ ^P"lehai na česke umelu •• A
v kontextu s, wĹlí        "*"'' P' klech tatí "m  limmidohiwnnpn,^ „
o az zaraže.ic svou nezávis^,. ,ľsr^ kol. dobové- ,ra/enlo,Mc fo ovšem nemohl, "nikn^
am v činohře ND. k.ere » zahv posiavih nejen ľ dramaturgov,, ale proii celému novému vedenř
V.
Nebylo možné si dělal iluze o tom. že by * *j celek plně uvědomoval úroveň sve umělecké prac« ve stale zře|méjšim rozporu s jeho privilcjnvanvrr ním. nalož príčiny tohoto slávu. Všechny krok). jel vala íonnující se "divadelní dílna"', měly proto znar dy zápas s vnitřními retarduiicimi silami
Aktiv činohry, ij. shromážděni celého soubor \ závěru sezony, býval obvykle věnován i převážné mui hodnocení. V této sezoně se - také kvuh zájezdu - ki poměrné pozdě < 12 - M ~ i .i neznamenal obvvkl ni schůzi, nehof vedeni Činohry zvolilo - ne neuvážene i krfct patrně malo takticky - právě tento závěrečný aktiv, aby m«. horu. dosud hyékaneinu a uvyklému na nedtHknulelnost. o*, vřené. poctivé a věcně řeklo nepřítomnou pravdu ii >. ulevfelo perspektivu, výhledy do budoucí pr.ice < hk! usa/ai reálny stav (přičemž se mohlo odvolat i na výsledky pařížského zájezdu), ale i možnost a nutnost změny Krejča si pru tm příležitost připravil nástupní" projev, který zřejmé poměrst dlouho promyslel, konzultoval a formuloval .citovali jsmevý. še jeho náčn z dubna IM5bl. Úvodem však promluvil k aktuálnímu úioku Pokt>rného.Palltidium ntlto rt\oiuceV třebažea* lora neimenoval. Prohlásil, že základní ota/ky života čtnohrj se v ND velmi oievřené dtsku.uji. "Proč ast' Proto, že m myv lime. že činohra ND je nedotknutelným palladiem, hodmn ucty vždy a za všech okolnosti, nebo proto, že isine si nřbit vědomi jejího současného s.avu a |sme rozhodnuli lento stw řešil ' Nevěříme ovšem že obrozena činohra ND v/letne jaks Fénix z rozvalin nove generální reorganizace všeho pra>kd» divadelnictví znovu doporučované v 7 étsle Divadla Dom» v ame se nai .juk. že ic d. «sav adnun v y \ ojem odz v, měno v iře « spásu skr/e generální reorganizaci a že navpak nJslL■>e,^, přísného, ale přirozeného, nenásilného vývoje ke kvalite un» ni k učelnos.i v organizačních otázkách, k přirozenému vynr-
ft dle hodno
f^ch." Pi>ki* jotkasny -'.ľ |_J nemůže I *cti. k leh dn,
Hjrdivakum psu. tato ide. fap unvleck
^ochy. f |N
m učastnikv rtdy prosazen uporivé práce.
Kreiča se eh-"' nedostali kupení čin. h be piuze přev opakovat ať u «ux\ aby indi *vtvarel sk<h c činohry, pak k ánrnaci kntika wue "k /ahie tfk neipnzei •ižne. náhixlrh
H i
« lét HOV
p#e hodnoty   především dle hodnoty •   n tná/kach kádro-^h." Pokud |dc n ideu ND. nové rormulace nitak nezlepši g^casn) ^<>v "Vime naopak, že prakiícká učinnost této ideje i i nemůže byl nikdy vélsi než ic sila našeho uměni. i|. síla učil dnes ND vedou a kteří v něm pracuji "Živá a reálna" ideaěinohi\ ND je vc schopnosti umělců p,i i umělecky zívárnit velké myšlenky své dob) a sdě-ivakum. neuskutečni u lakckoli usneseni jakéhokoli ar-(inu      1110,1 "UIM x>chá/el / nezadatelně svobodného t\ur t(ho umeleckého na/orti ixlpovědnych umělců s<viahsiické Kjn |   I Víme. že |ako každé lidské dílo i socialismus je «occv překonávaní rozporu v šeho druhu |  1 Protože chceme být nikoli posluhv či domov mkv ale budovalelskymi ivi>fi\v ,ni učastnikv socialistického života, proto budeme v uměni pros.izov.il s\oh»xlu myšleni, svobodu diskuse, svobodu Avé práce, svobodu kritizoval. \ > i.iclřit vlastni míněni a v v Wi mmént"
avubcs iiJin nevadl naopak vitamclo. že ted •dna sověisk.i a navrch 'turecky /'.x/ivi/i. i velnu nani to wah -. ž*i tu nejsou eeskc lu\
předev
cil*
l.ikr
lil
i e iež1
1m11 post.
niainen.il
ohi ko|
Pné po/iu
fcjdjj
vliv   abv s**h    (   ! TfTTofK «snc In v itelnoM I | die.iivu'ikka
ji j    anShó * k mi" ncmu*aaw .iiss|
£ a si pro tuto I pL *e se chceme /abv v al přede niie |>>merné   ;    a«*em našich snoluvd.x.anu. / i
■ '      h —« 1        i ypV |c
k> umeleckého programu naším .lom.k tm životem, wcházel a k němu se ob
lu lo slavnosinun místem
>n nj
vhrv.
vm v molu v na
si prisní
e p.ik obratu k ms
iu k či zastaralost se opět silně piipomnělv při vv-mezman xlnmi lesiivalu Sloh není něco. co ar pouze převzít, nebo se naučil, lednou natít a donekonečna pakovat   n u icdnotlivych mučku, al u souboru, v něm/ je abv individuální sloh |cdnotlivcii byl v souladu a spolu H sloři celku I ze h vysledoval /nakv současného slohu loh s.iiuoiosilv. kléry, tak občas upozoniiiie 6 na lo upozornila kritika v Paříži, k h.iieni reprodukce   k nejšedi
rv pak K* «o sl i kritika a velnu n s ra ne k zahltení interpreta* i
iiikniši ixllicc realismu /,^nc(s(ls(.bnosiina(ln..k.i
k netisiroinc. nerovno-ild   Vvtvořeni lednotne
to slohu není lormaln. záležitost nelze ho dosáhnout zvně,sku um spis. ze v N D ne.nuže ,n o divadlo, kde sloh d.kiuie iedina osobnost, prou. ,e nutne hledal zakl.ul slohu v ,ednoineni názoru na hlavni zásady uměleeke pníce. ieji ideu ■ vv|adřo*aci pro-středk). v jednotné etice práce Při (xlhšnosti silných osobnosti i rozmanitosti repertoáru tu samozřejmé vždy zároveň hafat i tendence k slohové rúznonxlosti. takové iKlštředivé tenilencc však nemaií nikdy "přerůst harmonizující silu hlavních ideo-vych a uměleckých zásad, z nichž vyplývá všechna naše činnost | | leden kolega to nedávno řekl velmi prostě sloh se da vytvářet lénom s umělci a ti nuisi myslet na celek a ne na sebe " Nakonec Krejča mluvil o nevýhodných stránkách současného složeni souboru, o úrovni inscenaci, v nichž každý prosa/u|c sam sebe. Iirate se hlavně čelem k publiku ;i pokud možno na lampě (cituje sovětského kritika, který řekl. že představeni ND se podoba p koncertu či estrádě, kde každý jako bv vystupoval se svým programem či číslem <. o ipuWlli dalších zlozvyku. Ihosieineni vegetovaní, unavených repríza*.b Končil otázkou, zda |e v programu něco. nač hv nemohl kdokoli ze souboru přistoupit, apelem k odpovědnosti každého teho člena - I připomínkou aktuálního výročí českého divadelního "buditele": "AI
10 zazni lakkoh hisione n.is bude přísné i objektívni soudil. Kež dopadneme před tímto soudem t.ik. tako ten. ixJ jehož mih
11 včei.i uplvnulo sto let (Xlkazal nam ideu dokonce zryinov.i-nou .i není třeba na ni měnit ledine slovo - |c pouze třeba naplnil lehdeiši slova dnešním obsahem tak. jako byla ve sve době přeplněna obsahem lehde|šim Jak tedy budeme dnes vyjadfo val. takou dáme dnes podobu sW tfaM k národu a tcho Mať '" Uhne že aktuální připomínka *ýwfl Tvlova úmrtí nebyla u Kietěi pouhiHi pbležitosinou pjm^mktatítá po/namkou 0 několik dn. dhve uveřetml ^.leramieh novinách Janek \ln mvpA jMbo obraz mprmm nwxelikosi iLN v.c. .v.
7 se ukázalo, že apelativni název tc.lal i Elisk*
KnisJrskeinebv. plane gesio ^^^^ skvrn, inscenacemi naplnit jako no nem mad az mkdo.
lozdily. tak shody mezi oběma přáteli, kteh se dobře doplním Pivní ie střidiné|ši. opraiténv. věcný, dmhv palelieky. důrazné barvitě, někde velnu květnaté apelu|íci na kolegy, které chce ba imisi získat, přesvědčit, strtinoul Některé shodne mvslcis \ |c|icli \y stoupeních dokládali že byly otázky dramatui režiím koncepce a uměleckého atyta ČMuhry ND už Jett Jto-u.. rAslmřiem iench diskusi nail přípravou ->mpmwk
Schůze činohry pokračovala druhý den ws, », Karla Hegera. kted přednes, ^mSy^^Z
v "^t?n0Sh ŽC VCJ,C tóCh- kdtó ^ Ä >„'    mohou sn°čílat na Patech jedné ruky, jsou drittele několikastrankových seznamů, ostříleni na stovkách roli repertoáru Národního divadla či jiných divadel. Soubor téma nepřehledně různých jevištních zkušeností a vztahu umělecké práci. Proto také soubor nežijící ani v náznaku v nějakém společném duchu." A Höger pokračoval ve velmi ostře kritickém duchu: v souboru vládne místo radosti / práce - "podivná povinnost". "Chodíme sem úřadovat, a ne tvořit." "Podléháme všichni, do jednoho, nebezpečí manýry a nikdo nemá odvahu nám to říci, protože jsme členové 'Národního', i vůbec už ne nám, kdož jsme zabarikádováni za svými laury a medailemi. [...] Zamysleme se nad uplynulými deseti roky: Režiséři, i schopní, jako by ztráceli sami sebe v nepochopeném, polopatisticky vykládaném systému Stanisjavského. Bylo 10 skoro jakési zaklínadlo, strašák, a chudák Slanislav-skv ia neméně Dančenko!! i by se zhrozili, kam až jsme to dotáhli. (...) Neschopny režisér zakrýval svou neschopnost kupami frázi. Zakrýval, s určitou mírou suverenity, své základní nedostatky citové i řemeslné. Řady inscenačních nezdarů neupadnou jen lak v zapomnění a poneseme je jako dědictví jeden každý, zejména ti tzv. mladší |..|"
Höger mluvil o bázlivosti, o zákulisních vlivech, o moci přecházející 7tí skupinky na skupinku, o vymáhání rolí na | "vyšších místech", o zasahování tčch "vyšších míst" do divadelních záležitostí, o nedostatku péče o budoucnost souboru, nedostatku odvahy vyvozovat důsledky z úspěchu i neúspěchů u všech zaměstnanců divadla, o nezájmu provázejícím reprízy. (■Všechno jak bv se u nás udýchaně řítilo jen ke dni premiéry L a PO ní potopa. V úředních ložích prázdno. Noviny mlčí. -Kdo hral v premiérovém obsazení, len je lepší, a hasla. Je to paradoxní % Mtuaci. kdy hrajeme 150 až 200 repríz téže hry!"l * A posléze promluvil o mlčení ke všem nepravostem, liehž |sou všichni svědky:
•Ale my mlčíme. Mlčíme a mlčeli jíme, když byl propuštěn nejlepší kustod, jakého kdy činohra měla. Zergel. |...|
Mlčeli
Nile a inlüme k
Jduvodô byla neuca« v n^prÄ^£ /e v průvodu byl. a dokonce šlápl vedoucímu „a puiu.'T^    ' h
'mm   ' „
'Mal I
Odpoveď Já vím, ale úředně ,s> tam nebylí' Mlčeni rozkladá v širokých kruzích kolem našeho divadla. Je naši nou. vinou nás herců, že naše jevištní produkce ne|soU orJľ dovou události ve veřejnosti."
Také on se v závěru obrátil ke kolegům působivým ape. lem: "Začal jsem strohým vypočteni skupin dle kalendářních let. Vytvořme jednu skupinu, bez rozdílu dala narozeni a jakéhokoli jiného rozdílu, skupinu živých, dnešních. míxler-ních. Děkuji vám." Jedna z umělecky i lidsky nc|vlivnč|šich osobnosti souboru zde silné, věcné a energicky manifestoval, svou příslušnost k novému vedení.
Zdaleka to ovšem neznamenalo vítězství nového programu: stagnace či marasmus, o němž byla na schůzi řeč. bv|a příliš hluboká, aby mohli na přednesené návrhy přistoupil všichni. Někteří zjevné souhlasili, strženi nadšením z energie, kterou nové vedení představovalo, jiní byli zaskočeni a v\. čkávali. Na první pohled to však vypadalo, že program hy| obecné akceptován. Alespoň o rok později Krejča připomíná (v dalším projevu na závěr další sezony). ze tehdy z diskuse vyplynul "jednomyslný souhlas s názory, které jsme vyslovil [...] Nepamatuji se. že by byl někdo vystoupil se zásadně rozdílným hlediskem na tyto problémy."
Dogmatickým straníkům bylo však brzy. ne-li razeni jasné, jak je nový program nebezpečný. Prosazoval nevídane /mě-ny od zakladu, od dramaturgie, která neměla byi prováděcím orgánem stranických politických kampani, ale vytvářet repertoár "na mini současníka" a iniciovat původní dramatickou i prokazatelné umělecké hodnoty, po omlazeni souboru a posíleni režie |ako ústředního organizačního pivku .scénického tvaru. A klíčový požadavek - aby byla v divadle popřena hierarchie podle stranické příslušnosti a všechno členství) hodnoceno podle svých uměleckých možností - byl ne|en převratný, nýbrž přímo podvratný, něhot zasahoval sám základ tehdeiši ideologie, což. jak vinie, by la "vedoucí role sírany". Nove vedeni nastoupilo k zapasu o proměnu činohry s "odkrytým hledím '. povzbuzeno svobodnější atmosférou jara 1956. a snad k lomu přispěla i svobodná atmosféra Paříže
V pozdních vzpomínkách - v osobním rozhovoru v r. 2000 - Krejča tvrdil že "už lehdy prohrál všechno" Ale tma taktika by bývala sotva úspěšnější: šlo o zápas, který sice ne-
bylo mo ženo p"-Prv
bylo úsr mů/l bv s HtM velkých ■ poíovi dou pře-' (1965) I
2X
80
08
71
3982
11
69
555951
3599
13
13
57527^82009^364^
34
98
79
0
Brno
IIIIII
Jana Patočková
Krejčův český Čechov - léta šedesátá
STUDIE
V\ MAZY
teraetu
7, 110 00 Praha 1
dplat □i 17
tné 200 Kč. 17, 110 00 Praha 1
Krejčův vztah k Cnchovovi má v jeho tvorbě mimořádný význam. Koncem svého jevištního "hledání a objevování Čechova" napsal: "Cechov je mi theatrem mundi. jinotajem divadla, jeho hrdostí, jeho aristokratickým erbem. Dodnes jsem se nenaučil přiblížit se k němu klidně, jako profesionál... Jeho šest her jsem uvedl celkem v jednadvaceti inscenacích - šest doma. šest ve Švédsku, čtyři v NSR. dvě ve Francii, dvě v Belgů, jednu v Itálii. [.,.ÍV;rv©j mého režijního názoru, jene vždy znovu soustřeďuje na pokus o co nej-a nejúplnější četbo, o poznávání a uchopování dramatu zevnitř a v jeho celistvosti, o uvolňování prostoru pro jeho vlastní řeč. Na otázku, jak chci koncipovat tu kterou inscenaci, musím stereotypně odpovídat, že koncepcí je sama četba. Bvt Terny autorovi znamená ztělesňovat, konkretizovat osobni četbu jeho dramatu.CT'|(podtrženo J. P.)
Co však Krejfc» áaBnmfvěTností autorovi? Zpochybňuje-li sám vývoj svého režijního názoru, jistě to nelze brát doslova: neznamená to, že by se jeho osobní četba Čechovových textů během těch tří desítek let, kdy je inscenoval, neměnila. Návratem k jejímu počátku v šedesátých letech se pokusím ukázat, jaké objevy přinesla, jaké byly její konstanty i posuny.
I když Čechova inscenovali v minulém půlstoletí, kdy se stal jedním z nejuváděnějších autorů, snad všichni významní režiséři, Krejčův vztah k Čechovovi byl výjimečný - šlo v něm o víc než o jednotlivé inscenace. Mluvilo se o Strehlerově či Bfookově Višňovém sadu, Steinových Třech sestrách, ale o Krejčové Čechovovi. Texty, jejichž jevištní potenciál pokládá za nevyčerpatelný, Krejča četl, prozkoumával a osvojoval si tak soustavně, s takovou intenzitou a soustředěností, jež nemá obdobu, a jeho nové čtení Čechovových textů neznamenalo pouhé opakování.2 Ve svých návratech k autorovi, na nových místech režisér znovu do hloubky pročítá text hry ve vztahu k novým hercům, objevuje nové otázky, které jim klade, ověřuje a modifikuje detaily inscenační podoby textu.
Základem a konstantou Krejčová přístupu k Čechovovi je odpovědnost k autorovi, věrnost, která samozřejmě neznamená lpění na liteře textu, ale především snahu důsledně, ne-předpojatým pohledem člověka druhé poloviny 20. století pronikat k jeho podstatě - a tak mu skutečně nově, po svém porozumět.'
K takovému přístupu patří experimentování, usilující přibližovat se k autorovi stále novými pokusy, znovu objevit, "přečíst" podstatná témata jeho her, odhalit jejich základní strukturní principy - a zároveň ovšem stále minucióznějším rozborem zkoumat i "literu" autorského textu ve vztahu k jevištním možnostem postav. Krejčovy jevištní transformace Čechova, či, jak tomu sám říká, konkretizace, se proměňovaly tak, jak se vyvíjel osud režiséra, osud jeho země i situace, v nichž pracoval, jen intenzita, s níž se textem zabývá, se neměnila, protože jiný přístup k práci nezná.
V celkové "bilanci" Krejčová čechovovského divadla je patrné jak postupné osvojování jednotlivých Čechovových dramatických textů, tak proměny dramaturgické volby. K některým hrám se v určitých obdobích vícekrát vracel, jiné inscenoval pouze jednou. Ani "statistické" údaje tu nejsou bez významu: všimněme si, že nejčastěji inscenoval Racka (6x: 1960 ND Praha, 1966 TNB Brusel, 1969 Stadsteatern Stockholm, 1972 DZB Praha, 1979 Karlsruhe, 1980 Comédie-Francaise Paříž), Tri sestry (5x : 1966 DZB, 1970 TNB Brusel, 1980 Louvain-la-Neuve a Áubervilliers, 1983 Stadteatern Stockholm, 1984Teatro di Genová) a Vtšňo\ýsad (5x: 1976 Düsseldorf, 1987 Renaissancetheater Berlin, 1988Lands-teatern Vasteras, 1988 Theaterhögskolan Stockholm, 1991 DZB 0 Praha). Třikrát se vrátil k Platonovovi (1974 DSKN, 1977 Düsseldorf, 1979 Stadsteatern Stockholm). Pouze jednou uvedl Ivanova (DZB Praha, 13. 2. 1970) a Strýčka Váňu (Landsteatem Vasteras, 11. 10. 1985).
Jakkoliv byla v pozdějších letech dramaturgická nabídka divadel jistě ovlivněna tím, že byl Krejča uznáván a zván k po-
i
UiHHif-J— rc?lím Jako "Čechovovsky specialista", sotva lze 1poch>bnit jeho tvrzení, že vlastní výhčr hry závisel na něm. A v tomto osobním výběru jsou patrné soustředěné návraty tt wéklervni titulům y určitých obdobích žtvola a Ivorhyj cha "ŕakteroiické isou nejprve návraty k Rackovi (a tématu smyslu umelecké tvorby) a poté ke Třem sestrám (s akcentovaným existenciálním tématem lidského času). Několikrát m Krejča vrátil k Pkaoaovovi. zamýšlenému jeŠTČ pni DZB a po zániku tohoto divadla připravenému pro libeňské DSKN (po hanovovi. kterého inscenoval pouze jednou v DZB. byl i zde akcentován společenský kontext). V posledním období tvorby se opakované vrátil k Višňovému sadu jako k jakési hře bilanční. Také po návratu na českou scénu volí k obnovení DZB pravé tuto hru. Je pro Krejču příznačné. že se znovu pokusil vytvořil soubor na Čechovovi - a jc svým způsobem symbolické, že k tomu zvolil pravé Višňový sad. v němž vystupuje do popředí téma nemožnosti návratu a záchrany "sadu", téma loučení, neodvratného konce jednoho svéla. stáří, smrti (a obdobně i v jeho inscenaci, pru niž je příznačná eliminace komediální stránky hry; bylo to Krcjčovo poslední selkání s Čechovem). V souvislé řadč pokusů čísl Čechovovy hry jako to, co Krejča nazývá Stanislavského obratem "život lidského ducha" své doby, vykazuje tedy Krejčovo čechovovské "theatrum mundi" už. v dramaturgii jisté proměny. A nesrovnatelně více jich nacházíme v přístupu inscenačním, i když některé konstanty jej provázeli přes on.i m d<-seli lei i. v nichž Krejča svůj Čechovovský jevištní svět vytvářel V neposlední řadě jsou totiž, s Čechovem spjaty některé rozhodující momenty vývoje Krejčovy režijní met(*dy
L _______
S Čechovem se poprvé setkal |ako mladý herec. V roce 194« hrál Tuzenbacha ve Třech sestrát h (picni 22. 12.. režie J ľleskoi i Jimllich Ccrný ve své monognfli konstatuje na zákla-í|i   i.isiniho diváckého zážitku, že "ve sve první čechovovské kreau uspěl jen s výhradami   Kicjčúv iHlinéřeny a suchy luzriihach se <krul v dúslo|nickéiu slejnokioji, což konečně mělo svou významovou plainosi hylo néi o iiepaihčneho v lom. jak len hromotluk, |iřim<i předurčeny k lyzieke prací, hi.i|e lesk livě na piano a sladce blouzni o únavě z dřiny, jenže tenhle tprtvny vné|ši obraz |Hisiav> nebyl naplněn vnitřní intenzitou."' Naprou lomu Kie|>'.i x nu si i ve sláři vyhavu|c In. čemu fík.) "fy ZJcky vryp' postavy to. ui zůstav a třeba |cn Ii.ijmiu niaiiié * liei
cově "tělesné paměti" - určité fyzické rysy. ale t pocity , ^ ni, které se mu i po dlouhých letech vybaví ("Hrál jsem seítěp-
Nničkovou. také ve Třech sestrách - Tuzenbacha. Irmu Stránská Pamatuju si loučení - jak se mi nedaří říct to co chci. tak tíkám | něco jiného, měl jsem jednoduchý trik, kapesník, kterým si uu'-J rám ruce, hlavné si pamatuju na prsa bez dechu, on je neohra-banější než jiní, splete si schod, ale nedá to najevo."1) Nelze-li vyvracet kritikovo tvrzení, že se "budoucí čechovovsky režisér neosvědčil jako čechovovsky herec"* (jakože vyvrátit kriticky soud nebylo možné ani tehdy, tím méně po letech i když vétSi-na dobové kritiky Krejčúv výkon hodnoula velmi kladně), přinejmenším je to doplňuje: hercova vzpomínka, zapsaná do "paměti těla", svědčí o intenzitě vnitřního prožitku (který možná ještě ncxloká/alyyrazněpromítnout navenek kuaUmiúmlm >■ voji posta vyj(i o schopnosti vybral přesný fyzicky detail, jimi se kulo prožitek projevuje tělesně, "ztělesrtujeJ^Dokládá silne zaujeti, s nímž. mladý herec k roli přistupoval jako k úkolu nevšednímu.
Nedlouho předtím publikoval Krejča - tehdy také studem estetiky - v Trágerově Divadelním zápisníku své teoretické úvahy, soustředěné na postavem režie a herectví v moderním divadle Najdeme v nich i zmínku o Čechovovi. "Lhali bychom, kdybychom tvrdili, že se nám nelibí například Cechov, s tak něžnou symbolikou, s lak mistrnou skalou zvukových vyjádření, která mluví za cele odstavce, s tak decentně otřesnou dramatičností. Ano, libí se nám, chceme ho hral a víme, že je to jeden z nejtěžsich dramatiků, neboť psal liv.li všední, obyčejné, smutné, zbabělé, ošoupané a marné ve svem hrdinství. Lidi k ztělesnění nesmírně složné, protože obyčejně jednoduché." Přestože Krejča Čechova /.noven označil za autora minulosti (na rozdíl od Gorkého), víme. ze se už počátkem roku ls)50 chystal k nastudováni Racka Jakv mohl tehdy byt jeho přístup k textu se lze |en dohadovat |.ik na základě jeho po|cli Tuzenbacha. lak z uvedeného citátu. Krejča byl ovlivněn Stanislavskym už od první čelby Mého iivota v uměni,11 niž si odnesl zasadni lekci v.ufis,tuou k divadlu a k herectví jako , k uměleckému ulviu.fPo celou |eho divadelní dráhu se přesvědčení. >e hciecivi iii,i tm uměním, cílevědomou a uvědomělou tvorbou, polevovalo promyšlením metodiky oboru, je-, ho "vnitřní" a "vnější" techniky. (Viz citovaná v/poiiuiikana ^*a»Htk hral Tufenbncha: tVUrty' dtlail. prozrazující vnitřní nalili posiavyjncohiahanost. "ne volnost" těla, které mimovol-ně v\|anTll|e ,ta\ "duše a v citové vypjatém okamžiku si sa-
city a jedná-sem se Štěpinu Stránská, ici, tak říkám stei v m si utí-on je neohra-o."'). Nelze-li ovský režisér vrátit kritický - i kdy? větši-i kladné), při-ipsanádo "pa (který možná itinuálnim vy-kv detail, jímž Pokládá silné úkolu ne-
to k úki ly také I
lake student své teoretické 'i v modernitu vi. "Lhali by Mkifld Čechov,
'vilkových vy-sntně otřesnou l a víme, že je I všední, oby vém liidinstvl. le|nř jeditodu I ta aiiinta tni
toku byt |oho tho |s>|e(l divněn t niž inko l>li
• uvMn úhon. |.
mo "podráží nohy" - bude to později jeden z příznačných motivů Krejčových čechovovských inscenací.) Stanislavskeho pojetí divadla (zároveň ovsem i Burianova koncepce divadla D) ovlivnily jeho náhledy na etiku herectví a divadelní práce vůbec. Slanislavskij se proto Krejčovi nikdy nestal konjunkturální, povinnou, a tedy krátkodechou úlitbou obligátnímu dobovému dogmatu, jímž bylo počátkem padesátých let vyznávání ideologicky zkreslené "metody Stanislavskeho". Krejča "metodu" chápal jako inspiraci, kterou nelze otrocky napodobovat, - Můžeme sice sotva předpokládal, že by se byl už. na poť niku padesátých lei odchýlil od tradiční interpretace Čechovových her. representované práve* Stanislavskeho MCHATem. ale nelze přehlédnout, že ve svých úvahách o Čechovovi od počátku zdůrazňoval jeho dramaličnost. Inscenace se však nesměla uskutečnit, třebaže obsazení bylo už hotové (Arkadmová - J. Siěpničková, 1 Veplev - R. Hnišínský. Nina - J. Adamová): ideologická cenzura nepřipustila pesimistickou hru, končící sebevraždou. Ke své první čeehovovské režii se Krejča doslal až |Hi dalších deseti letech.
II.
I mes je Cechov na scéně přítomen nepřetržitě a jeho hry v repertoáru zevšedněly. I.Xi postavení kvazisoučasného autora se Čechov během minulého století dostal postupně. Zhruba do
imNu padesátých let minulého století bylo inscenační "čtení" jeho hci hluboce zakotveno v původní historické i lokální situa-(i jejich v/niku Divadelní přistup, kiery s lim byl spojen, vy-« li icl i dokonalého zloložnční s údělem postav, Čechovovi hrdinové representovali zjemnělou atmosféru fin de siccle, pololonv nálad, Utrpení, louhy ■ sny. olteiný živol. zkrátka du
in predrevoluční insko inteligence. Za jejich ideální, modelové i, \ Utni o Uměni byly považovány dobové inscenace MCHATu. jejichž jednotný sivl se opíral o vynikající psychologické herec im .i tpojoval impresionistickou náladovost atmosféry s minuci-
■ mm n ilismem |i i IStnfho jednání a |>opisné dekorace. To, co bylo rprvu avantgardou divadla své doby. se postupně měnilo v akademickou dokonalost a |voslézc ustrnulo ještě za života /a klmlaielíi Mi 11 lu. lim \ ice po jejich smrti, kily b\ Iv inscenace nadále luli Žo\ niv na iv|vrloaiu divadla v aivhivovanéni či bal-
:,,,<o\ m, m m m u \ siupovah do nich další, mladší lvici, aby pod vedením násiiijx ň Stanislavskeho a Němiroviče-Dančenka udržovali při jevištním životě inscenační model, vznikly v jiné •toho jiné politu ke i kulim ni silnaci, / linyeh estetických pie
mis. Z jeho někdejší "psychologické pravdy" a "znovuoživení postav na scéně" zůstávala do podrobností propracovaná, ale stale fixovanější, vzdalující se vzpomínka.
Divadlo, které se změnilo v muzeum, přispělo k Čechovovu ranému "zklasičtční". Autor jako by byl od 20. století oddělen hlubokým předělem převratných událostí desátých let - světové války a bolševické revoluce. Jeho hry se ve stalinské éře oficiálně staly vzdálenou historií, autor sám prorokem revoluční proměny, podobně jako jeho hrdinové snící o jiném, novém, smysluplném Životě v krásné budoucnosti.
Ještě na podzim 1956 jsme měli možnost vidět při pražském hostování MCHATu inscenaci Tří sester v "původní" inscenaci z. roku 1940. pod níž byl - spolu s dalšími národními umělci (N. N. Litovcevová a I. M. Rajevskij) - podepsán spoluzakladatel divadla Vladimír Ivanovic Němirovič-Dančenko (který zemřel v roce vzniku inscenace). Ohlas tohoto pohostinského vystoupení v našem tisku je třeba chápat v kontextu celé tehdejší situace: zájezd MCHATu - oficiálního reprezen-lanla sovětské divadelní kultury - byl především "ostře sledovanou" událostí kultumč-politickou, demonstrací československo-sovětského přátelství. Evidujeme především, jak jsou recenze přesyceny dobovou politickou frází, odkazy na tehdy ještě nezpochybnitelná dogmata socialistického realismu i mehatovské tradice a byzantinskými poklonami umělecké reprezentaci našeho "velkého vzoru" SSSR. Přes frázovitou nad-sazenost je však zároveň zřejmé, že stále silně působila vysoká úroveň hereckého souboru, který se zjevně v Čechovově hře cítil nejvíce "doma", třebaže program zájezdu měl doložit šíři repertoáru divadla: vedle Tři sester se hrál Pogodinův Kremelský orloj. Horoucí srdce A. N. Ostrovského a úryvky či "výjevy" z adaptace (či jak se tehdy říkalo dramatizace) Gogolových Mrtvých duii aTolstého Annv Kareninovc. Panně nejpřesnější svědectví o duchu inscenace 7?Y sester, v níž se prolnula minulostní, nyvě lyrická interpretace s požadavkem socialistického optimismu, podal (jako tehdy obvykle) Josef ľrägcr v recenzi, která se jak slovníkem, tak schopnosti deskripce a evokace příznivé odlišuje od většiny dobové recenzentské praxe. Pod příznačným titulem Vladařství ušlechtilosti v Ctohovové snHč mluví o představeni, jehož "zaplavující sila ikvi v neposližitelné samozřejmosti a tklivé kráse veliké lidské ušlechtilosti"."
(ísobní vzpomínka na Tři sestry v provedení MCHATu je divela jiná. Kv la to první Čechovova hra. kterou jsem na jevišti
videla, nadto n pivŕsti kanonizované interpretace Vzpomínám, že nam   lehdy novtipeccnym studentům divadelní védy fkteřl inéli samozŕrimč pramálo úcty k prá* i pŕeOchozích g<™-r.* I m scenacc přistup k aulinn-i neotrvřela I Idivovala nás jrjj trduič nost íkierou jsme mylné, ale ivýrn zpúsohem logicky pfiviudili mi. >r< i\ 11 nutne p im k na více než zralým vékem herců a hereček, ľoininemc h Obvyklou neúctu mladi k zásluhám a profesionalite stáři myslím, že jsme nemohli ocenit to čím snad lascenacc přitahovala IhJi startich generací Pro ne znamenala nejen pŕipomín ku nékdcjšfho souboru Stanislavskébo ale m\ i zmizclétm uslech uléJio svéu. smeteného Naiasou - reprezentantkou hrubé vétsiny Z tohoto hlediska bylo patrné možne prostřednicivim inscenace zahlednout i obraz půlstoleté katastrof;, ruské spoiecnosu. Na nás vsak představeni působilo dojmem muzeálním byk> lak hluboce esteticky zakotveno v dobé vzniku hry, že uplynulé půlsloleU se do ní vepsalo leda paradoxné, manifestačnim falešným optimis mem. vyjádřeným především záverečným obrazem tří <-sier. zahleděných do nádherné budoucnosti.
Byl lo ná/orny doklad toho. jak si sovétská kulturní politika postupné - po potlačeni avantgardních umeleckých tendencí a prosazeni jediné obecné platné umelecké doktríny socialistického realismu prisvojila |ak tradici MCHATu, tak Čechova Pridelila mu tunkci optimistického proroka sovét-ské revoluce jehož dílo se melo ffst v perspektíve snu o svět té budoucnosti Ruska."
Podle sovětského vzoru pak od konce čtyřicátých let platil Cechov i v naií části Evropy za kniika minulosu a prapo-recnika svéué budoucnosu. v níž lidské utrpení zmizí a lidská práce dostane smysl Přesněji dostala, nehuí díky revoluci jhk už onu krásnou budoucnost uskutečňovali lAnoeaou Čechovova divadla zusiala i>rkk\ seiihrtR^^ ikloa ai motléra tíživé minulosu. spojené ve sny o ideální budoucnosti (Jbdohné. byť mírné modifikovaná ve tato uadice dlouho udržela i v evropském divadle jak připomíná i B Piccm-Valun ve vyíe citovane studu 1 Ve Francii se napr dlouho sledoval vzor interpretace Piloeřfovy, v Itálii byla za ideální in lerpreiau pokládána stylové jednotná Viscontiho inscenace Ffí iMirr (19521, kicia svým nuancovanym realismem (scénografie Hančo Zemrelli) připomínala divákům "minulost každého z nich Když (jerardo (jucmeri, kléry pYckládal text pru Vuconuho inscenaci, pjřizoval o theet lei později novy překlad pro Krejčovo nastudováni této hry v Janové (19H4) p< .znamenal ?c i ve Viwoniiho pojcu byl Veriinin chápán ja
ko držnel pravdy "A běda, kdyby umu tak nebylo Kdo si myslel opak. byl zrádce Což to snad nebylo to, co jsme cbté li1 Zménit svét1 Nebyla budoucnost lidstva zářivá'' Dnes se tato budoucnost zdá byt zablok ováná.
Čechova chápeme jako jednoho z autorů pm 20 violetí klíčového, z léch. kleři zachyuli v počátcích existenciálni kna človeka moderní (i' postmoderno doby Jáo dika koacuo jedno století a začínalo další v jehož prfrbéhu a zejména od jeiin poloviny žák) uno dílo slák inlenzjvnéji. To. že Čechovovi hrdinové byli svými současníky prožíváni "lyncky". bylo zcela samozřejmé Původní ztotožnění se zmarněním a nostalp postav se vsak díky "ideálnímu modelu" MCHATu stalo mámám jediným 'správným" způsobem interpretace, přestože, jak víme. autor sám viděl své posuvy silné knocky Jejich způsob exanracc proménéné v neplodné snénl o krásné budoucnosti lidstva, v Cekáni na jinou, nedosažitelnou životní možnost (viz spor Tuzenbacha s VerŠminem. nebo Trofímovovo řečném o práci a jeho nikdy nexJokoočené studium i. vidél ostře a snad i bez iluzi o možnostech človeka radikálne změnit svůj existenciálni údéL
Na počátku obratu vc čteni Cgcnova-dramaiika, k němuž dochází v druhé polovině minulého století, můžeme na ledne šírané vidét souvislost s pronikáním, rozvíjením a popularizaci existenciálni filoaofie (související s celkovým klimatem v Evropé: velmi zjednodušené a obecné - silný ohlas mela především díky frustraci, vystřízlivéni z poválečné euforie) i s novou opukou anudramaiu", jejímž nejtyptčiéjiún projevem je divadlo Beckettovo A na druhé strane také s kultúrne spilečenským vývojem vc střední a východní Evropé. kde se obdobné tendence - iako nežádoucí musí skrývat, za-kuklují se, modifikuji a vyjadřují často zprostředkované
A tak bylo možná příznačné že k základnímu obratu v jeho jevištním čtení'" se dospelo nejdříve na evropském Východe tam. kde doilo k nejvétsímu pokusu o realizaci "Velké utopie" kierá se mela uskuiečmt po očekávané očistné bouři (tj revoluci, ktera byla "ve vzduchu v dobé kdy Cechov ptal Th trirn) Zde se také dlouhodobé a s hroznou důkladnosti prakticky prokazoval nezdar onoho sociálního experimentu Ze v čase realizujícím křísne sny" se strnuly ías Čechovových hrdinů, čekajících na novy lepši život, dokonce na onu •"očistnou bouři" ukázal v novem, ostřcjsini svétle, bylo nabíledni - a s tím musela přijU i kacířská otázka, jak je tomu s onou budoucnosti, ztotožňovanou s naiim přítomným časem V situaci "studené války" se oviem sol-
*A běda. kdyby tomu tak nebylo. Kdo si vl zrádce Což 10 snad nebylo to. co jsme chlě-t? Nebvla budoucnost lidstva zářivá'.' Dnes se a zdi být zablokovaná.""
e jako jednoho z autorů pro 20. století klí-hyuli v počátcích existenciálni krizi člo-. •postmodemf) doby. Jeho dílem končilo jedno o dala. v jeho* proběhu - a zejména od jeho po-
0 dílo stale intenzivněji. To. že Čechovovi hrdi-í současníky prožíváni "lyricky", bylo zcela sa-xtni ztotožnění se zmámením a nostalgií postav eálnímu modelu" MCHATu stalo nadlouho jedi-f způsobem interpretace, přestože, jak víme, au-é postavy silné kriticky. Jejich způsob existence plodné snění o krásné budoucnosti lidstva, v če-
nedosažitelnou životní možnost (viz spor 'eršininem. nebo Tmfimovovo řečnění o práci lokončene studium), viděl ostře a snad i bez ilu-člověka radikálně změnit svůj existenciálni úděl.
1 obratu ve členi' Cechova-dramalika, k né-druhé polovině minulého století, můžeme na lét souvislost s pronikáním, rozvíjením a po-mcialni filozofie (související s celkovým k lift: velmi zjednodušené a obecné - silný ohlas
díky frustraci, vystřízlivění z poválečné eu-optikou anúdramatu", jejímž nej typičtějším ídlo Beckettovo. A na druhé straně také s kul-kým vývojem ve střední a východní Evropě, tendence - jako nežádoucí - musí skrývat, za-fikují a vyjadřu|í často zprostředkované, i možná příznačné, že k základnímu obratu se dospělo nejdříve na evropském došlo k nejvétšímu pokusu o realizaci i uskutečnit po očekávané očist-která byla 've vzduchu" v době. kdy o lát se také dlouhodobě a s hroznou prokazoval nezdar onoho sociálního e realizujícím 'krásné sny" se strnulý i cekajících na nový. Iep4í život, do-bouři" ukázal v novém, ostřejším a s tím musela přijít i kacířská otaz-ztotožnovanou s naáím války" se ovsem sot-
vakdo (u nás a v našem "táboře mini" vůbec) mohl odvážit veřejně a explicitně zpochybnit koncepci historického pokroku, s níž souvisela ideologická koncepce sovětské revoluce a jejího pokračování jako vrcholu tohoto pokroku. Nenajdeme to pochopitelně ani ve skvělé ruské studii z. oné doby, i když základní autorova analýza - důsledně vzato - vedla zjevně k jiným závěrům, než k vizi "dějinně optimistické". Ňaum Berkovskij zde o Rackovi říká, že toto drama "není nutno [.„] chápat jako milostné drama, jako prosté řazeni příběhů o nešťastných milencích. Tyto příběhy samy o sobě tvoří jen přechod k druhému, daleko obecnějšímu smyslu. Milostné nezdary, kladeny jeden vedle druhého, hovoří o jakémsi obecném nezdaru lidské existence, o nezdaru epochy, o smutném stavu světa, o krizi, která zachvátila soudobý svěL Nastala doba, která úspěchy vylučuje." (podtrženo J. P.) V Rackovi je už zjevný "postup zmrazování postav, který je pro Čechova charakteristický: život postav jako by se zastavoval, hrouží se do sebe. navenek se projevuje nemnohými gesty, replikami, které jsou si všechny podobné, někdy se doslova opakují. [...] Jejich strnulost je zároveň charakteristická i ve vztahu zcela jiném - je u každého jednotlivě projevem oné zmrazené krize, jíž jsou zachváceny všechny jednající osoby, vzaty jako celek."14
Čtení Čechova jako proroka světlé budoucnosti, tedy interpretace, jež souvisí s koncepcí času, chápaného jako vývoj ke stále dokonalejšímu společenskému uspořádání, Berkov-ského analýza implicitně popírá, i když pro forma (jeden z typických dobových "uskoků", jimiž se zdolávaly proslulé "obtíže při psaní pravdy") ústí opět do historicky optimistické vize.
Pokud jde o scénickou realizaci nového čtení Čechova, za počátek obratu bývá - a to nejen u nás - pokládána Krejčová inscenace Racka z roku !960.',
in.
V poválečném období se Čechov vrátil na česká jeviště poměrně pozdě, do repertoáru činohry ND v padesátých letech a sporadicky: v roce 1951 byl uveden Višňový sad (režie Antonín Dvořák), významěj.Ší inscenací byly v roce 1955 Tři sestry (režie Zdeněk Štěpánek).-
Štěpánková inscenace sledovala tradiční interpretaci, počínaje překladem Ladislava Fikara (lyrizujícím, někde příliš doslovným, ale občas i nesprávným, podtrhujícím dobovou i místní, tj. ruskou atmosféru přelomu století koloritními de-
taily, charakteristickými zdrobnelinami, řadou rusismú atd.J, věkově odlehlým obsazením" i scénickou podobou (scénograf Josef Svoboda se zde neodchýlil od popisného mehatov-ského modelu). Příznačný byl prolog, který napsal i přednesl sám režisér, oslovuje v něm hrdinky hry svým působivým, zastřeným, tremolujícím hlasem. Josef Träger" ve své recenzi inscenace nešetřil superlativy, vyzvedl její jemnost, básnivost, vynikající hereckou souhru. Kritik mladé generace naproti tomu napsal střízlivě, že inscenace vyostrila do černobílosli konflikt mezi ušlechtilými hrdinkami a vulgárním světem, zmarňujícím jejich sny. Reprezentovala ho vetřelkyně Nataša, interpretovaná téměř karikaturně. Přední herečky souboru se představily ve svých typických, ale krajně vypjatých polohách. "Kontrast vyšel, ale - ostře řečeno - takto: citové přemrštěné, exaltované bytosti v hysterickém ovzduší," konstatuje recenzent, a uzavírá: "Představení Tří sester trvá - při poměrně krátkých pauzách - bezmála čtyři hodiny. To proto, že se opět dramatické dílo hraje jako sled epizod a ne jako celek, který klade určité nároky na udržení rytmu a tempa."" Spíš než absolutní časové délky se tedy výtka týká nedostatku rytmu či temporytmu představení a jeho tvarové neurčitosti, nesoudržnosti. Důraz na náladovost, ulpívání na detailu, ale i sklon k sentimentalitě byly příznačné pro způsob inscenační práce dosavadního převažujícího režijního způsobu. J. Vostrý ve své knize o Zdeňku Štěpánkovi20 soudí, že tato inscenace podtržením tématu zmarnění předjímala dramaturgii příští éry činohry ND. - Vzdor tematické souvislosti v dramaturgii však inscenační tvar spíše završoval éru starou. V téže době byi už Ďábelský kruh Heddy Zinnerové (premiéra 21 12 1955». inscenovaný Alfrédem Radokem, předzvěsti novéno stylového úsilí v činohře ND, jejíž vedení převzal o několik měsíců později, v polovině března 1956. Otomar Krejča.
Během desetiletí, které uplynulo od nerealizovaného pokusu o Racka, vyzrával Krejčúv divadelní názor. Budoucí režisér v něm zhodnotil jak své herecké zkušenosti ze spolupráce s několika režiséry (představiteli avantgardy Burianem a Frejkou, i realisty, jako byl Škoda a před nim Novotný či Kurs na Kladné), tak studium teorie, od Starúslavského po stniktura-lismus. Osobité úsilí o syntézu, k níž z těchto zkušeností dospíval, prokázal záhy při přechodu na druhou stranu rampy. Když nastoupil do čela činohry, mél za sebou pouhé dvé režie, realizované s velkým časovým cxisrjjpetn, z nichž jen první. Gorkého Falešná mince, vzbudila větší pozornost. Všeobecné