Z historie jednoho zápasu (o uměleckou podobu činohry ND 1956-61) dís připadá neuvěřitelný, absurdní. Za času, který se do něho otiskl, však kromě pocitu absurdity vzbuzoval oprávněné obavy, když už \i [;i;i\e si naci nim ureuuiimjv"--------- . M s n ž upadá v zapomnění způsob myšlení a vyjadřování, který, c n i své autentické podobě stenografickým záznamem, nám ověřitelný, absurdní. jocitu absurdity vzbuzoval oprávnene wayy, ne onu hrůzu, jakou vyvolávaly oficiální politické projevy z počátku 50. let. z doby největších politických procesů. Událost dokumentem zachycená patřila k dlouhé řadě akcí řízených ideologickými směrnicemi KSČ - sjezdů, konferencí, besed, zasedání - Jež ohrožovaly jak každou novou uměleckou snahu a projev' programového úsilí, tak jednotlivé umělce, kritizované z ideologického hlediska. Po takové kritice bývalo postiženo (exemplárně pranýřováno, případně vyřazeno) jak umělecké dílo, tak jeho autor v rovině existenční. Pokud se v daném případě, v němž šlo především o podobu činohry ND, chtěla tvořivá část souboru vymknout z direktivní umělecké normy oné doby, musela čelit stále novým náporům sil. prosazujících zachování státu quo především mimoumě-leckými prostředky. Text zachycuje jeden z přímých a soustředěných útoků na umělce, kteří usilovali o změnu uměleckého profilu divadla. Musíme si připomenout, co a jak bylo už tehdy (a tím spíš dnes) takovým textem míněno, jaký dosah měly oficiální i neoficiální odsudky a zpochybnění umělecké práce i samostatného myšlení z mkn mT,aflCk? Jednání ideol°gi<*é konference ND umírněnější. KSČ ľe po nrlm V'™ pr°Ces srovnatelně podobu kritiky kttol JE ' ľľ^ľ S"aŽÍla pollačil Jakoukoli ^adní dokirínu j"j -í doud ú£Ä * W «*■ kladu zápasu, který (»d okuT/sô nrlí , ^h 3 do-^pomeňme neinrv,-ľ-, li' v V tÍnovai ot.,/ «W»C o výchově a v, k° KUltury." . ° tom, že kt M^Mtisnovm.r /0 'áznamu disk **stné vidět re u")ělecke v ob|;lN(l ' otázky, pf, ze strachu z mož-evědomí stranického potlačily maďarské nás nejsilnéjsím. nej-ložnosti svobodnějšího ysokýcfe školách. V roba i v tak osth; usmčr-itícké strany "Národní la ovsem příslušná ve-zsáhiého aparátu place-ků. zejména oddaných ilanova Kronika komu-!956 (viz např.: "Infor-ia neuspokojivý prúbéh .ch divadlech, zejména oluce s dvojsmyslnými seumann/ upozorňovali pokusy o síření šeptan- •přátelské činnosti" vr-íce "přituhovalo": stali-Kopecký.J. Hendrych, nu". Smernice jako ob-: se konal 18. - 21. 6. konstatoval, že v CSR ověka člověkem a byly cial. výstavbu v CSR: icipú a norem stranic-acie" (heslo Komunis-wenskd encyklopedie, láváme původní zkratce studené válce patři-"dovrsení kulturní re-íkou kulturní politiky mi ÚV KSC a rezort-pro Národní divadlo jlatit ztotožnéní pojmů zasedání ÚV SCDU divadelních umělců) v rozsáhlém referátu, podrobil ostré ideolo-iinohry ND. (Tento re-. a jeho postavení ve pod názvem Divadlo a 8 autor v něm na-Ontuniiticketragédu- r^hrávání si s květy zla a depresí, jakými měřit n» ,i,j,i„ 11 , , ■ tfdtf mánefadatelný podíl/ Zlatého kočáru, ľ.ľ!.ľlľhk"d «m»l ,; . veni '■; viz e. s. s. 548.) Nemohl sice neuznat spisovatelů, k.erv byľfaXvT^řorťno«ov0ko, , *ta na několik useku. Část lidi 2!' df s' Hendr^1« Zr 'frXXTZSw* se pak obratem dovoze- SdÄtí* ^<»ÄS£ Ä£ < "íf ení "socialistické", je nám - "našemu lidu" vyloiXfm SStÄ^NÄ •' ' ;> í -u^oVÄ'A" režisérské práceŽTdežá-' . ŕSKľ"' •• neoexpresionismus", který lze sotva uznal ja- ^n'^ňi"kterénení"soc ie "n,l,,!' , , )UC( - Takový útok na šířeni pesimismu a de-• 1 " .činohry ND nebyl ojedinělý, v řadě dalších poli* wPf Motivovaných recenzí a stati v dobovém tisku na- ^ideologiclry motivoví prince téhož roku se konala v Praze konference kritice (I - 2- 12.). kde byl mj. kritizován (neboli "krág-zněl dobový výraz, zahrnující i důsledky podobné kriti-,m irvistický přístup Jan Grossman, a to především za člán-Sované v časopisu Divadlo o Činohře ND. o Alfrédu .'. -7 jo Bertoltu Brechtovi. Na Grossmanovu obranu se posta-n0hn ND Otomar Krejča a redaktoři Divadla Jaroslav ,.i Cách. proti němu vystoupili Jiří Hájek a Jaroslav kteří vyjadřovali oficiální stanovisko strany, kládala za nezbytné ustavit jeStě v prosinci 1958 ideologic-koukomisi C'V KSC (dominovali v ní Jiří Hendrych, Václav Kopecký. Stolí. Vladimír Koucký, Oldřich Švestka. Vasil Bilak a další), ....... 1958 a v programu schůze definovala své posláni: "Program: !. Informace o poslání ideologické komise (s. . Návrh plánu otázek pro ideologickou komisi Ov KSČ. lace ve Svazu československých spisovatelů a mezi spisovateli vůbec (s. Í2J Urban). - Ju 1 - Posláním ideologické komise je. aby z pověření pobyta IV KSC nebo z vlastní iniciativy předpracovávala pro jedeni strany ideologické otázky. Má se stáť místem diskusí o zá-eoretických ideologických otázkách hlavně z oblasti kul-íoaiT' ť a'e "lá ProJedr|ávat také řadu konkrétních politicko-■meh problémů, které se týkají oblasti ideologie. Komise ^rozhodovaní, nemá nahrazoval odděleni ÚV KSC. mi-»víakultury, umělecké svazy ap. [...] ^ Kom.se se shodl-- KSC Považoval a na tom, že za základní je třeba pro první ob- nl;val celý u ologické hú - pro-ávšiěvnosti. >ch. kterým jako k in-her"západ-'omika Johna 'dru Leonida nich vyvo-maturgii a re-patfili strážci nikoli náho-"odstaveni", svého názo-zásluh nárok. Hrdličkovy á Kaslíkova íciální ideo-cm "vnitřní jubilejní se-Neobvyklé li vadla, ale é prostředí ci, a ovšem ví ve straně ho předsedové. Vědělo iméstek řc-nohry zřej-uboru čino-Mixou, Z. ančení hlav-[ príspevky [>to jeho Čle- u - jednak na špatnou počel pre-i vyřazena; é problémy sestavo-níťvzhle-ání pro-visejících i mu-vále- od* .-in mu ^"schvalovat* ■ Jif1' su ,,„.vlit SIV ^-^-íúiok: , ne cílili Ot .jnisterstva kultury m každá zmena titulu Slo tedj o stížnosti ;i téměř neřešitelné it' Snad každé vedeni ND, l0Lvvtk) byly ideologické, i když prozrazova ' Jgativní zaujatost, osobní zainteresovanos sunuli na vedlejší kolej, protože novo v3!eiú"-klcfísec0 že v souboru nebude platil jiná hierarchie , dalo jasné na|tc obsazování - a s tím souvisejícího odměňo-*'k,íV íiío ohodnocení, v té dobé noa. nevídaného) - ne- vedeným tehdy herci Jiřím ^■(finančního-------- Tařplatit stranická legitimace ani nejrůznějšl funkce stranické sr,.r> s vedoucím činohry začaly proto záhy po jeho ná-sire postavil proti rovnosiářským požadavkům od-' úsekovým výborem V:-j livlťiii Mixou. měl proto už dlouho spory, jak l/e do-respondence zachované, byť jen fragmentárné, v jednotli-osotoích spisech v archivu ND. Nadále neměla rozhodoval po-.^■émosi (ij. respektování momentálních stranických a vymáhání stejných příležitostí a odměn pro všechny, ale ntlio 'tká pWW iáhi_ . s| ii,. mmMccké práce. Citujme např. .jednu /. dochovaných bpiiodpovčdi vedoucího činohry jejímu členu, který opakovaně žá- iil jak o velké role, tak o zvýšení platu: ■Vážený soudruhu, pikš ve svém dopise řediteli divadla, že Ti při nynější úpravě řvýsena gáže pouze o 100 Kč a vyžaduješ zvýšení vyšší, L'pozorňuje£ na lo, že jsem Ti před třemi roky slíbil, že při přišlí úpravé bude /.výšena gáže o 200 Kč.- K lomu sděluji toto: nynější platové úpravy by!% vázány určitou sumou, která nemohla být vcel-• '•"•••'••'••> a důvody zvyšování platů byly přísně kvalitativní. Vzpomínám si, že před třemi roky, kdy?, jsi byl předsedou l)V (= dí-rhoru ROH, pozn. JP), jsi přišel žádat O /.výšení platu. Je ' ; i*.-niTi tehdy slíbil vyšší přídavek, než jaký jsem Ti nyní ' ným prostředkům mohl navrhnout. Jsem přesvěd-fcpnnynéjšlm slávu platů je Tvé zařazeni vzhledem k platům > ™egu spravedlivé. Domnívám se, že týž názor sdílejí zá-nimi2 °yla platová úprava konzultována. Uvádíš ve v | ^ UIKK'ii a zajímavých úkolů, na kterých jsi v po-ii,llKv|' pracoval, a poznamenáváš, že ohodnocení sto- :,t,|;| iJ|;Jl;,Vwlll.ví- Byl bych rad, abys pochopil, že nikoli pří m '^ybrž celým platem je herec odměňován za svou 11 '\ "• V budoucnu budeš pracoval lak kvalitně a Maneš '■A'm,^!'1^'1"^'" '^'"vě-uniéleckélK) programu čino- vSlchni účastníci tehdejších sporů b ,•■„,...- a kritické /hodnocení celkového kSC ^»P°S*n4 trínv (háiicihM ■,.-„•.......x ... 1,L dovídáme mj. z příspěvku dosud neidentífikovaného'fimvľiľ^ " Vrány i / příspěvku významného sólisty SSíSíSSÄ onare strany a předsedy Svazu divac.elníclAunélcľv Vejražky, .leho projev, založený .jako role "tvrdého, pevného pfimľ ho chlapa , sugeruje úsilí o nepředpojatou, upřímnou, otevřenou soudružskou kritiku, aby obratem manifestoval tvrdou ideologickou linii. Už z taktického vystoupení v závěru "diskuse" je patrné, že je načasován tak, aby poslední slovo patřilo právě tvrdé', osobné zabarvené kritice vedení.) V diskusi samé museli představitelé vedení podle vlastních možností takti/ovat: přihlašovat se k jediné, "samozřejmé" (jak se doslova říká v některých příspěvcích) doktríně, sebekriticky uznával některé nedostatky "ideového vyznění" a zároveň se bránil proti nařčení ze /.cestných záměrů, zaštiťovat se "nezpochybnitelnými" autoritami (od Lenina přes úvodníky Rudého práva po Erenburga) a přitom co nejméně ustupovat a pokud možno přecházel do protiútoku. (Krejčúv projev je charakteristický sebevědomím umělce a odpovědného uměleckého Šéfa, který si je vědom svého postaveni,jež nepotřebuje obhajovat - volí velmi adresnou protiofenzívu.) A přede vším bylo nutné čelit taktice protivníku, kteří se pokoušeli veden] rozštěpit. (Viz vystoupení režiséra Jaromíra Pleskota, zdůrazňující jednotu, vzájemné porozuměni a spolupráci ve veden, činohry, když "kritikové" Z řad souboru jeho úspěšnou inscenaci k hcjiemva Zen ského hoje i vynikající inscenaci Millemvy Smrti nost všech jeho členu. zmiňovaným "kauzám": Na vysvětlenou k jednotlivým /minev.my „ KrejLa inscenace SwJ^ff^ když bez ve' •• i, ZZ^°vy|a,lril podstatnějším /výšením platu, než jak kých , U plean(, í'VSl'soudr"^kými pozdravy." ;; :':v<%, nekdv ii*V dneSní 8enerace bude jen obtížně dešifro-2 1*kéhoiLZ? azásadní- v používání specifického polilic-^ t/v ,íh ' klerým SĽ lĽhdy - v různých mutacích - vy-• d°w míru. Ideologického jazyka oné doby užívali rvi i |\ ... u . 958) rozpoutala hotovou bouři v k Mlice 1 V ŠOUPU Kých změn v texlu (s výjimkou veršovaných pasáží, jež byly dílem Zdeňka Urbánka), zato radikálními přesuny akcentů, obrátila optiku hry od adorace zápecnictví v obhajobu práva na přesazeni provinčního rozměru. Inscenace měla své ostré (XÍpůrce i zastánce, první ji pokládali za hanobení Tyla. jiní naopak za jeho vzkříšení, v prvé řade však nešlo o spor estetický, nýbrž ideologický. Diskusní pttspi- 83 vck „erce Jiřího Dohnala (jehož ^V^SSa^ & *» ností)j v tomto - s^ o"Xvé.,o rozboru a inter- ní krii k ani teoretik, a pote se pusu uu, „.„„-x 7Íikefné: určité pochyb- řečník nejprve zdůrazňuje, ze ne- kritik ani teoretik, a středí jedné rodiny, nevycházíme z údivu, Mm mohla vyvolal tak příkré odsudky. Nebylo to sice dílo vynikající, ale komorním příběhem i jazykem se příznivě odlišovalo od ľrázovitosti hrdinských her z tohoto období. Pobouření vyvolalo především ignorování vedoucí role strany (ve hře se nevyskytoval žádný stranický funkcionár), ale i detaily příběhu, v němž vystupoval údajný "Špančlák", ve skutečnosti příslušník Frankových jednotek, který v obci působil jako de-nunciant, kolaborující s Němci (postava kritizovaná jako naprosto netypická). Jediné zdvořilé recenze přinesly příznačně Svobodné slovo a Lidová demokracie, ostatní listy se předstihovaly v odsudcích. Literární noviny se vyjádřily už titulkem recenze Sergeje Machonina (Nedomyšlené hra, 18.4. 1959), ale byly ještě umírněné: "Po Hrubínovi je Heydukova hra zřetelným, především myšlenkovým poklesem. Není při všech dílčích cenných kvalitách ještě zdaleka dotvořena do podoby, která patří na jeviště Národního divadla." Zato recenze J. Pobera, uveřejněné hned ve dvou listech - Večerní Praze 13. 4. (Návrat - ale kam?) a Hlasu revoluce 23. 4. ("Hra o fašismu:"), byly přímou denunciací ideologického selhání dramatika i dramaturgie: -Není to objektivní zrcadlo skutečnosti, dílo vytvořené metodou realismu a ovšem tím méně realismu socialistického. Proto není jeho dnešní uvedení na naší první scéně opodstatněno proto je návratem do vidění minulosti definitivně překonaného [ j Neradostný, nepovznášející večer přijalo premiérové obecenstvo s ío/paatym chladem, kterého se jistě nezbaví ani diváci reprízoví " ..........«•«.. „; ,;aa—**. «. Sroveň zákeřné: ava) unikátní noticku: "Ndvítévu 12 staršej dámy od 958 přinesla Smena (Bratisla tvy s taré dámy; 6. 84 skutečnosti však nasazení titulu do repertoáru - jak se z jed á -ference dovídáme - zabránil na poslední chvíli zásah hxLM k°n" (hra byla ostatně zanedlouho uvedena v Divadle ABC - a Nl) něž tvrdě ideologicky odsouzena). Do stejné kategorie drarnaf kých prečinu spadal projekt spolupráce s tehdy přísně ideol !"^k odsouzeným autorem Zbabělců Josefem Skvoreckým na h'^P^ Artur, přesto, že se tento plán neuskutečnil. re ' Odložená inscenace Hamleta (premiéra až v následující ně, 27. 11. 1959) byla připravována v novém překladu Zdeňk Urbánka, kterého Jiří Hendrych zařadil mezi kandidáty na "stín ■ hlav"; o tento překlad se později rovněž vedly polemiky, jimjz tľ' prosvítaly osobní motivy zaštítěné vládnoucí ideologií. Pokud ide o obsazení Hamleta, z příspěvku Josefa Mixy je patrné, že sám asn' roval na titulní roli. Herec, který přišel do činohry ND v éře režiséra A. Dvořáka, zde dostal řadu hereckých příležitostí, ale svými výkony nikdy nevybočil - eufemisticky řečeno - z konvenčního průměru Ve velmi oficiální inscenaci Višněvského Optimistické tragédie, uvedené v předvečer "Velkého října" (premiéra 6. 11. 1957), byl obsazen do role Alexeje, hostující sovětský režisér G. Tovstonogov si však vyžádal přeobsazení této role Karlem Hôgrem (Mixovi zůstala alternace). Z Mixova diskusního příspěvku jsou zřetelně cítit neukojené ambice. Potvrzuje to i jeden z mála ohlasů - ostatně jediný věcnější - této ideologické konference v tisku. Ve sloupku Ideologická konference Národního divadla potvrdila..., signovaném značkou Ga (= Vladimír Gabriel) v týdeníku Kultura (28. 5. 1959) čteme: "V diskusi o činohře se polemický zápal soustředil proti dramaturgické linii udávané některými západními hrami a proti určitým scénickým postupům. Pokud šlo o polemický zápal, bylo všecko v pořádku. Ale v některých příspěvcích zazněly "podtexty'jen a jen osobní, chvílemi tak silně, že i nezasvěcený pozorovatel se musil ptát, zda se ideologické konference nezneužívá pro účely zcela jiné. Podivným příspěvkem k otázce 'soudružského celku' Národního divadla bylo například vystoupení mladého herce, který považoval za nutné vyjmenovat skupinku lidí, stavějících se proti nynějšímu vedení činohry. Tyto spory si jistě divadlo vyřeší na jiném fóru. Nemohou tnu přece zabránit, aby jako kolektiv - ani jednotlivci, ani skupinky je nedovedou k cíli - usilovalo se vší odpovědností plnit úkol daný novým statutem - 'být ostatním divadlům vzorem'." Záznam ideologické konference dokumentuje jednu fázi zápasu, během kterého se přes všechny překážky uskutečňoval alespoň zčásti program tzv. Krejčovy éry v činohře ND. Zlomek tohoto svaru (vystoupení J. Mixy potvrzuje, že spor byl dlouhodobý 8 začal brzy po nástupu nového vedení) je tu zachycen v pravé podobě, jako rmut, který na okamžik vyplul nad hladinu předstírané harmonK oslav oficiální národní instituce. Naznačuje, kolik času a námany^ pracovního vypětí - stálo za úsilím vytvořil profesionální divaď ré bv dokázalo uměleckým, fhv Prosazovalo se v denních d*£iPdkv často vynikajícími, ! 'Ä"celkových zaměřuj ^sestáleagresivnějsimic Sv divadelní historii, byl v n dnou věkovou i uměleckou n ľm že se odehrával v situaci n "o'své osobní ambice ti, kdo sv Etické legitimaci a své yětštnot nosti a výkony, nebo uměleckoi Dramaturgie, základ tzv. systematicky pracovala na půvo jeviště postupně po dvou hrá a Křišťálovou noc a Topolových hož premiéra se uskutečnila v Pavlíčkův Zápas s andělem, He klíčů, Mahlerúv Mlýn, později pí la ostatně i Karvašovu Půlnoční rozhodně impozantní.) Inscenac zejména tvrdě adaptace Granir, Miroslava Macháčka, premiéra'. temna a beznaděje" v životě soi 1960). měly úspěch u publika i ny 1960 - 61 činohra triumfoval; dramatu v Bratislavě (8. - 18. 1 bdělé stranické kritice, jak nevt stranických místech, predvoláva gy k "soudružsky otevřeným" pi hrůžkám), tak veřejně (viz mate o úkolech umělecké kritiky 20. kritizoval ideové základy drama Na konci sezony 1960 - 6 dová /práva pro schůzi sekretáři ny ve vedení Národního divadla Jv p no / jednání kon- isah ředitele ND BC - a poté rov-goríe dramaturgic-přfsnč ideologicky kým na hře Port ai v následující sezo-ém překladu Zdeňka kandidáty na "stínání y polemiky, jimiž též ideologií. Pokud jde je patrné, že sám aspi-ihry ND v éře režiséra itostí, ale svými výko-konvenčního průměru. mistické tragedie, u ve->. 11. 1957), byl obsa-iér G. Tovslonogov si jgrem (Mixovi zůstala )u zřetelně cítit neuko- nč jediný vecnejší - té-i Ideologická konferen-aném značkou Ga (= 1959) čteme: "V diskusii dramaturgické linii irčiiým scénickým po-všecko v pořádku. Ale a jen osobní, chvíle-inusil plál. zda se ide-■lajiné. Podivným pfís-irodnflto divadla bylo jvažoval za nutné vy-nynčjšímu vedení čino-ém fóru. Nemohou mu ivci, ani skupinky jc ne-í plnil úkol daný novým íeniuje jednu fázi zápa-uskulečňoval alespoň .D. Zlomek tohoto svádí ouhodobý a začal br-v pravé podobé, jako předstírané harmonie olik času a námahy -ufesionální divadlo. Ni.kvnii prostředky vyjádřil pocil současné dtizali' w» e'ldl sporech i milných kompromisech, * ftKi/''val,,Sl\XÍfiiii. které však přesto m.inč zůstaly jen .»řasw vynlk■' lť| často /mařených v každodenních po- ~ c«lkovyC Wi«nii odpůrci. RozStěpenl souboru, jev lak stále agresívnej. ^ ozv]ágmgn ncjen ná_ -\ divadelní hlSt0"^kJu neSourodostí souboru, ale především ■'-;í,;situaci nadvlády jediné ideologie> Využili jí ,, s£ odenra*d' , ^ svou pozicj v souboru zakladali na po-sré»sobniama sVé většinou průměrné (i podprůměrné) schopím legi"míl lbe uměleckou zpohodlnělost, vydávali za tradici, „jsri a výkony-» ^ "Krejčovy dílny", přes neustálé útoky Dramaturgie.^^ ^ původn(ch hrách. (Jak známo, dovedla na n-siematicky Pr schůzi sekretariátu ÚV KSČ k bodu "Kádrové změ-cni Nar«lního divadla"; spis 8568, 31.8. 1961. Archiv ÚV aem, jez znamenalo konce pokusu o „,«,,, ,v»n"«*"neno ve-ND, nelze ovšem interpretovat S ľ ľ P°dobu Ci"«hry gickým výsledkem souhn? víiSÍ?ľ fÄľ*»* F* - bylo Z gickým výsledkem souhry vnitřních i vnějších tlakň pŕ" ,""w,u" dujícím - veřejně i neveřejně denuncianľským Sm 1° ^ žené zadostiučinění. Šéfem einohryT^Síl^™ký' někdejší herec Josef Maršálek zastóva Ící?nh í C°Vé čist0ty< ce, který svou uměleckou ftSSS funk' rh- wľÄ"*? P^l konfere"ce se zachoval v' literárním archivu Národního divadla. Vystřídalo se při něm několik zapisovatelů, užívajících starší i novější pravopisné normy. Rozsáhlý text bylo nutné značně krátil. Vzhledem k podstatě konference přetiskujeme ve větším rozsahu jen příspěvky vztahující se k situaci činohry, zcela vypuštěny jsou příspěvky týkající se baletu i opery (včetně zajímavé Kašlíkovy obhajoby jeho inscenace Prodané nevěsty, jež je však dostatečně připomenuta v dalších příspěvcích). Kráceny jsou především oficiální projevy ředitele ND, hlavní referát J. Maršálka i diskusní příspěvky funkcionářů z ND, CKD Sokolovo a Městského výboru KSČ, které jsou pro atmosféru jednání konference podstatné, ne však nezbytně v plném rozsahu; vynechané části jsou vyznačeny hranatými závorkami; některé partie těchto projevů i uvozovací promluvy předsedajících jsou tištěny menším typem písma, text předčítaných dopisů a rezoluce je odlišen kurzívou. V závorkách tiskneme - rovněž menším typem - stručné resumé vypuštěných diskusních příspěvků. Jinak jsme text ponechali v původní podobě, pouze je převeden do současné pravopisné normy, názvy her jsou tištěny kurzi-vou Několik zkomolených slov, jež se nepodařilo objasnit, je ozna- Čen° SSeme se svolením Archivu Národního divad,a; jehož pracovnicím děkujeme za mocného materiálu. lením mciuvu nui^"."-------- vstřícnost a pomoc při vyhledáváni pc- Jana Patočková 85 Stenografický zápis Ideologické konference Národního divadla konané dne 19. května 1959 První den jednání. (Jednání zahájeno v 9.25 hod.) Předsedající s. Vejražka: Soudružky a soudruzi, dovolte, abych jménem pracovního předsednictva, jmenovaného v dohode stranícke i odborové organizace Národního divadla ve složení soudruzi Prokoš, Maršálek, Seidel, Krejča, Němecek. Svoboda, Dohnal, Vrána, Vejražka, Hurt. Halmazňa, Krilová, tajemník MV KSC Černý, KašJík, Turzo zahájil ideologickou konferenci ND a především srdečně uvítal naše. milé hosty: delegaci Národního divadla v Bratislavě (potlesk), zástupce Vojenské politické akademie (potlesk), zástupce MV KSČ (potlesk), zástupce ÚV odborového svazu (potlesk), zástupce ČKD Sokolovo (potlesk), zástupce Kanceláře prezidenta republiky (potlesk) a zástupce tisku (potlesk). Vítám srdečně i vás všechny delegáty i ostatní milé hosty ze všech složek ND a předkládám vám návrh programu: 1) uvítání 2) hlavní referát 3) diskuse 4) záverečné slovo 5) pozdravné dopisy a rezoluce Má někdo připomínky k tomuto programu? (Nikdo se nehlásí). Nemá. Kdo je pro? (Hlasuje se). Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo se nehlásí.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Program je schválen jednomyslně. Prosím soudruha ředitele Bedřicha Prokoše, aby pronesl svůj úvodní projev. S. Bedřich Prokoš: Soudružky a soudruzi, milí hosté. Už naši předchůdci před 75 lety, kteří usilovali o vlastní Národní divadlo myslel, na svobodu české země, českého národa. Při pokládání základního kamene otevření prohlásili, že v něm spatřují základ samo- to* je vepsaná do jchľSdí i, n NSr0dního div;ldl;'< že má významný vztah v našem národním životě, že nemůže h-kládáno za samoúčelné. Dvi P"- Takové tedy bylo už tehdy původní lidové pokrokové ideje Národního divadla. To znamená, že asi 35 let před vznikeP°Jl:l1 ší Komunistické strany a asi 35 let po vzniku Marxova a Engeľ ľ* Komunistického manifestu. Tehdejší umělci a jmenovitě herci, pocházející z lidu a nikdy se lidu neodcizivší, vědomi si svého poslání, bojovali za divadlo oora du národní. A prostý a dobrý náš lid uctíval pouze jejich umění vá žil si jejich životního stanoviska. Lze říci obecně, že snad na žádném umělci lidu po všechna ta léta tolik nezáleželo, jako na členech Národního divadla. Prostý lid jejich práci sledoval, jako by nešlo jen o hraní divadla, ale i o vlasteneckou službu, o samu ideu. A jaká je situace dnes, soudružky a soudruzi? Připomeňme si slova s. Novotného, že dnes je potřeba přejít od slov k činům a v těsném sepětí se životem dělníků a rolníků vytvářet stranicky bojovné umění, vytvářet taková díla, která by účinně napomáhala úsilí strany dovršit revoluční přerod celé naší společnosti. Tato konkrétní výzva je pro nás zavazující. Je to výzva, kterou nám na stovkách besed tlumočili v nedávných dnech i lidé z nejrůz-nějších pracovišť naší země, když jsme k nim přicházeli v kampani před sjezdem socialistické kultury. Ano, s kterýmkoliv lidovým divákem budete mluvit, soudružky a soudruzi, starým, mladým nebo dítětem, a to z měst nebo venkova, každý z nich jasně cítí nebo ví, že jít do Národního divadla stále znamená zúčastnit se přímo vlasteneckého obřadu. Jak je možné, že to přestávají cítit a vědět lidé z Národního divadla? Dovolte mi říci, že podle mého názoru žádné hlediště pražských divadel nezlidovělo takovou měrou, jako právě hlediště Národního divadla. Vždyť vedle družstevníků zde dnes usedne vědec, spolu s dělníky tu bývají úředníci, vedle vojáků sedí studenti, se starou generací tu sedí mládež. A jaký je tedy dnes onen nový, někomu se v Národním divadle pořád zdá, že násilně vnucený, ale podle našeho názoru organicky rozvinutý současný dosah ideje Národního divadla? Soudružky a soudruzi, jestliže v našem národě probíhají kvalitativní přeměny v souvislosti se socialistickou výstavbou, jestli <-o českém společenství bude možno v blízké době hovořit jakoo socialistickém národě, jestliže "národní" znamená dnes současně socialistický", pak je přirozený požadavek chtít od Národního fflvams, aby svým charakterem a činností bylo socialistické. Je samozreji. že náš pracující lid vyžaduje, aby znamenalo pro Sl"-'ia"sl Národní divadlo tolik, co znamenalo v minulosti pro národníi «w o dnešniuv ně jako jejich předchůdci ve funkci národních buditelů, vys'i'P • nenato v nmiuiuau p««..... . |, bození. Aby pracovníci tohoto dnešního Národního divadla. ní jako jejich předchůdci ve fi dnes juko buditelé socialističtí. A tak je potřebí -jí. abychom Márodním divadle rozumeli i v Marodi pracovn lĚ nUľ če£ k současnosti. í SvaiľA'bynášpohledna: Jde tedy o to vytvořit z pi té soubory, v nichž nikdo neb: všichni budou vědomth.stoncl je nyní tím výraznější, že XI budování socialismu v naši vk tické výstavby. Pro dosažení tohoto cíle j Další podstatný rozvoj vy ství socialistických výrobních \ telských tříd a vysoká socialist je základem dalšího prohlubov. Proto je třeba pochopit, h kultura nemohou být samoúčel mají-li ztratit svůj vlastní smys ří lidu. V řešení všech těchto ot socialistické kultury a je i smys ce pracovníků Národního divat nické organizace svolali a kterc V celé naší zemi půjde o nou frontu socialistické kultur pracovníků, kteří při vší rozličr mají společné to hlavní a zákla socialismu. Pro nás to samozřejmě notný celek ze všech pracovn hovoříme-li o jednotě, máme a ideologickou, jednom cíle. t... leckou osobnost, ale která ji při nepředstavovala sjednocení ku 110111 Právo monopolu lomu či skupině. Jde tedv o principiáín naší komunistické strany. Soudruzi a soudružky, do jev závěrem provoláním ke sj Kát nás, pracovníků Národnfhi "Prokažme tvůrčími J*ln»cké třídě. Usilujme a i :SLho hdu, aby ho vyzbrojí Udl|smu a komunismu.- (Potí Př«lsedmfcf: IVkuj. . v MarSálka, abj přednesl nárudním živoič. že nemůže být p0- \ původní lidové pokrokové pojetí namená. že asi 35 let před vznikem na-35 let po vzniku Marxova a Engelsova ivitě herci, pocházející z lidu a nikdy se ého poslání, bojovali za divadlo oprav-náš lid uctíval pouze jejich umění, vá-ka. Lze říci obecně, že snad na žádném éia tolik nezáleželo, jako na členech jejich práci sledoval, jako by neslo jen neckou službu, o samu ideu. soudružky a soudruzi? Připomeňme si : potřeba přejít od slov k činům a v testi a rolníků vytvářet stranicky bojovné ;terá by účinně napomáhala úsilí strany naší společnosti. pro nás zavazující. Je to výzva, kterou ičili v nedávných dnech i lidé z nejrúz-když jsme k nim přicházeli v kampani Ilury. )vým divákem budete mluvil, soudruž-m nebo dítětem, a to z mést nebo ven-lebo ví, že jít do Národního divadla stá-o vlasteneckého obřadu, stávají cítil a věděl lidé z Národního di-dle mého názoru žádné hlediště praž-tkovou měrou, jako právě hlediště dle družstevníků zde dnes usedne vč-úředníci, vedle vojáků sedí studenti, se í. :n nový, někomu se v Národním divadle ný, ale podle naSeho názoru organicky leje Národního divadla? jestliže v našem národě probíhají kvali-sti se socialistickou výstavbou, jestliže možno v blízké době hovořil jako o so-"národní" znamená dnes současně *'so->' požadavek chiíi od Národního divadla, inosti bylo socialistické. Je samozřejmé, aby znamenalo pro socialismus enalo v minulosti pro národní osvo-Sního Národního divadla, obdob-xi národních buditelů, vystupovali A tak je potřebí, abychom my mě|j s|ovům s. Novotného. Ano, je zákoni- s ,;!!id|Vadler°„^mvníci Národního divadla stáli v tomto -i ať) VŽÍChřasnostTžili současností, z ní vycházeli a k ní ''s0"'hi„d na současnost byl pohledem vpřed. 5lu retem nali k souca -tvořit z pracovníků Národního divadla jednolití* °.'Ů/íukdo nebude stát názorově stranou, v nichž si ■'-■"-ř"1°-V "ílmi historického smyslu našich dní. A naše úloha hni budou vědomi hist^ ^ strany zahájil nové období naší vlasti, období boje za dovršení socialis- 'i, uváni socialismu ^Ääžení tohoto cíle jsou rozhodující dvě podmínky: n Kíoodstatnv rozvoj výrobních sil, opírající se o úplné vítěz-, ďs[jckvch výrobních vztahů, odstranění zbytků vykořisťovali tříd a vysoká socialistická uvědomělost všech občanů, která lem daJšího prohlubování morálně politické jednoty lidu. ]' proto je třeba pochopit, že umění, zrovna jako věda, vůbec celá kultura nemohou byl samoúčelné, neodpovědné celé společnosti, ne-rií-!i ztratit svůj vlastní smysl. Kultura, vzdělanost a její plody patří Mu. V řešení všech těchto otázek je i smysl připravovaného sjezdu socialistické kultury a je i smysl a význam této ideologické konference pracovníků Národního divadla, kterou jsme z iniciativy naší stra-aickéorganizace svolali a kterou dnes a zítra uskutečňujeme. V celé naší zemi půjde o to, vytvořit bojovnou, ideově jednotku frontu socialistické kultury, jednotnou frontu všech kulturních pracovníků, kteří při vší rozličnosti svých talentů a tvůrčích způsobů nají společné to hlavní a základní: kladný aktivní vztah k budování wialismu. Pro nás to samozřejmě znamená vytvořit v tomto smyslu jedmi celek ze všech pracovníků Národního divadla. To znamená, že '^fíme-li ojednotě, máme na mysli jednotu politickou, občanskou '^logickou, jednotu cíle, takovou jednotu, která nevylučuje umě-itpfedaľ i a'e klerá-ii přímo PředPokládá. Naše strana si nikdy iráJ sjednocení kulturní fronty tak, že by chtěla poskyt-ikupině Jdm|(lľp(,lu l0mu či onomu uměleckému směru, té či oné aa komun JrL° Pr,nciP'ální semknutí naší kulturní fronty kolem Soud' Slrany' •'' zívčrem wn S°,U/dmŽky' d°volte, abych uzavřel svůj úvodní pro-'äinás nrarLľ-ľ v'"1 ke sJezdu socialistické kultury, který se tý-'íaíľ 'ár(XJm'h0divadla: '1 !l11 třídí' Iv činy svou ve™ost komunistické stranč ťieholidu.abyhn í"16 ° to' aby se naSe kul,ura sta,a majetkem ' 'Potlesk) J"-v Podnesl hlavni referát. akomuniSníub-ľľJ.ľValak da,íím smělým činům na díle so- a prosím náměstka ředitele Náměstek ředitele s. Maršálek- u-u druž,! Před námi pochoduji"^,é"«^ay je hran.ce států, zemí i vesmíru Se smľ života, jehož základním ^ZTSlZí°^m^ věka, zbavená vykořisťování prácľiaľoti P f svobod"<»o Clo-hlavní a základní prostředek styk í"f žlvo -------- v zevnitř získá, zpět materiální základnu své dřívější moci. Buržoazie - i těch prostředků, jimiž by mohla se tedy chápe s křečovitým úsilím těch prostředku, jimiž by monta zbrzdit nebo narušit naši cestu vpřed, hospodářský a kulturní rozkvět naší země. Jedním z těchto prostředků je zanášení i živeni buržoazni III í. IV>-I1LV/ pi v---------j - ideologie. V této oblasti probíhá dnes bitva nejostřejší. Úkol XI. sjezdu, dovršit revoluci v oblasti ideologie kultury - je spjat se všemi stránkami našeho života. Vybudováním socialistických výrobních vztahů, a třeba i mocným rozvinutím materiální výroby, není ještě ukončena přeměna společnosti socialismu. Jde o to, aby hlubokým změnám v hospodářství a v třídní skladbě společnosti odpovídala i proměna lidí, jejich vědomí, myšlenky a činy. V tomto smyslu uvidíme i základní cíl kulturní revoluce: dosáhnout přeměny myšlení lidí, prodchnout je socialistickými idejemi a likvidovat přežitky kořistnické, sobecké morálky kapitalismu. Dosáhnout toho, aby člověk socialistické epochy naší země byl politicky i odborně vyspělý, všestranně vzdělaný, mravně ušlechtilý a citově vnímavý. Před pracovníky Národního divadla stojí tedy nadmíru závažný a krásný úkol: jasně a s plnou odpovědností si uvědomit své místo ve frontě kulturní revoluce, volit nejúčinnější prostředky k maximálnímu splnění úkolu na tomto místě. Naše ideologická konference má sloužit k objasnění těchto dvou základních hledisek pro naši příští práci. Uvedl jsem, že v první řadě musíme si uvědomit své místo v kultům, revoluci. Místo Národního divadla v našem společenském živote, a tedy i jeho úloha, je objektivně dána. Nelze ji ani podceňovat,m zvehcovat. Nejde také o abstraktní pochopení politického poslánialejdeojeho nejvýš aktivní účast v procesu revoluce na ideologické a kulturní frontě. V Statutu Národního divadľJ úvodní ZESlSSZt dlvadl°JĽ prvním umčleck*m ůs'» « Ä N Ä S^ÄIľT ****** U VĽlk°U m^°» ^ÍouwÍSíÍíSbSíS? vysocc ČĽSlný úko1' aby by'° domény ve ^ V !**■ M 88 ní morálky i život, ve kterém jsme žili, i celý systém tehdejší Vk a často i rodinné výchovy. Marxisticko-leninský světový názor uč' však tyto nedostatky nejen poznávat, ale učí také, jak jim sousto politickou, ideologickou, kulturní a výchovnou činností čelit jak" to rozpor nikoliv pasivně přijímat, ale jak jej vědomě překonávat Nejživější půda individualismu je tam, kde smysl Života Clo ka je zkřiven falešnou představou "osobního štěstí" mimo spo,Vv' nost, mimo kolektiv, někdy i proti němu, na úkor ostatních lidí n Bojovat proti zbytkům buržoázni morálky jako součásti burzo azní ideologie znamená osvojit si ideologii, jež odpovídá naší m děrní soustavě socialistických výrobních vztahů, ideologii socialit tickou. To je také cílem kulturní revoluce v celém širokém rozsahu a ve všech souvislostech. Máme-li tedy pochopit své místo ve frontě, musíme si především ujasnit, že umění je jednou z ideologických forem společenského vědomí. Bojujeme-li tedy o socialistickou ideologii, musíme mít na zřeteli takové umění, které je touto socialistickou ideolosií naplněno. Oslabit ideově výchovnou funkci umění socialistické společnosti pokoušejí se revizionisté, kteří tvrdí, že umění nemá nic společného s politikou, se světovým názorem, s ideologií. Mají ovšem na mysli především socialistickou ideologii a politiku. Hlásají takové teorie, že umění se nedaří tam, kde je umělci připomínána jeho občanská povinnost. Požadavek odpovědnosti umělce vůči své zemi a vůči lidu označují za byrokratismus, který brzdí pero spisovatele, činí nepevným štětec v rukou malíře, zbavuje sluchu hudebníka. Zacházejí dokonce tak daleko, že uměleckou svobodu za socialismu spojují s jakýmsi "právem" na takové pojetí světa, které nesouhlasí s politikou prováděnou v socialistické zemi. To je ovšem úplné ka-pitulantství před buržoazií, neboť protikladem socialistické politiky může být jedině politika buržoázni. Revizionisté sice nedokázali ovlivnit naše umění natolik, aby se i u nás vytvořila viditelná základna revizionistických názorů, přesto však podpořili ideologicky chaos, názorové tápání let 1956 až 1957. Ve výtvarnictví, v literatuře, v hudbě i v divadelnictví. Toto zakolísání lze nazvat ústupem od ideovosti. Nejkonkrétnější podobu dostalo toto zakolísání tam, kde se očividně staví proti ideovosti tvůrčí umělecké práce, za pozornosl tzv. "všednímu dni obyčejného člověka". Přičemž tato pozornosl měla být hrubě nepozorná k souvislostem, ke smyslu všedního dne. naplněného úsilím měnit život, k ignoraci toho, že u nás jsou obyčejní lidé, kteří chtějí a umějí řešit potíže a boje, jež přináší všední den, neboť každý den, všední i sváteční, je u nás současí i revoluce, ledy o to mělo jit: popřít umění jako ideový nástroj sírany, přetvářel člověka; popřít poliličnost umění, to je vzít mu jeho výchovnou funkci. Tato funkce nespočívá v ničem jiném, než že uménl nWSl sloužit lidu, dělnické třídě k rozvinutí její moci a k vytvořeni bez-třídní komunistické společnosti. [.,.] je za těchWi oko Ceskoslovenska. hd.c ^nciavůči orgamzal KTeno zákony obsah, Šlechticích vehl n£J Je těžké dovodil ..svobodné""nezávis! du jsou namířeny nej še dovršení sociahsm rodu obecně, neboť i tužby českého a slove Vedoucí úloha s' ně jako v kterékoliv . ského života. Proto I znatků řídila vývoj t historickém období, není a nesmí být roz] munismu. Není tedy i aby ideje komunism zjednodušování, bez 1 nost. myšlenkové bc Není jiného řešení. A šet do umělecké prác la od jeho etické, mo jen matoucí, zkresluj na které stojí. K otázce tvůrčí va: "... tato absolutní tická fráze. Svoboda jen zamaskovaná, ne ním měšci, na podplá Strana od nás ž; slovám" našeho život; nebo dílčí pohled, vy ní, naše pravda je nap časnosti, otevírající [ 1 roto při hodnoceni . Jménu čeho'.' Jak tato cialismu?" Avion, jetakei mená Především a vi, ;"•> každé situace t 111 ak" síla nciivkr, tLÍn*n> «cho ,de„ bc li, i cely systém tehdejší školní leninsky světový názor učí nás ale učí také, jak jim soustavnou ýchovnou činností čelit, jak ten-• jak jej vědomě překonávat, je tam. kde smysl života člově-)SObního štěstí" mimo společ-nu. na úkor ostatních lidí. (...) í morálky jako součásti buržo-íologii, jež odpovídá naší mo-ních vztahů, ideologii socialis-luce v celém širokém rozsahu o ve frontě, musíme si přede-ceologických forem společen-■ialislickou ideologii, musíme touto socialistickou ideologií funkci umění socialistické spo-'í tvrdí, Že umění nemá nic spo-orem. s ideologií. Mají ovšem :ologii a politiku. Hlásají tako-le je umělci připomínána jeho vědnosti umělce vůči své zemi >. který brzdi pero spisovatele, 'e, zbavuje sluchu hudebníka. Sleckou svobodu /a socialismu i pojetí světa, které nesouhlasí é zemi. To je ovšem úplné ka-itikladem .socialistické politiky Revizionista sice nedokázali i u nás vytvořila viditelná zá-sto však podpořili ideologický '57. Ve výtvarnictví, v literatu-kolísánl lze nazval ústupem od astalo toto zakolísáni tam, kde i umělecké práce, za pozornost ^éka". Přičemž tato pozornost ■stem, ke smyslu všedního dne, íoraci toho, že u nás jsou oby-a boje, jež přináší všední í. je u nás součástí revoluce, jvý nástroj strany, přetvářel \/ít mu jeho výchovnou jiném, než že umění musí jí moci a k vytvoření bez- I . (ěži(é dovodit, že Komunistická strana ;, kY»u' 0k0l"°vSe své politice vůči umělecké, tvůrčí inteli-Í'^ka' ■ Irtni umění marxistickým názorem na umění, „janizátorum ^ uskutečnuje a dále rozvádí i sny voci org-_ |0|.|11V i."*'.'!- .1 ľiikánň našeho národního umení1? icich velikán" -nezávislé n s*** -ny nejen protijpc >r;i namířen Se 00 miobeoA ne ičeskéhoask jakékoli názory o tom. že uměni má být na straně a na socialistickém úsilí našeho li-lolečenské funkci umění v naší epo-.llisnlu. ale jsou i v rozporu s posláním umění v nabili i m strana neuskutočňuje nic jiného než odvěké renského lidu? [■•■] ilohistrany se v umění projevuje a musí projevit stej-i ii-nliv iiné oblasti našeho společenského a hospodář-TflTmo tady strana je. aby na základě vědeckých po-l řídila vývoj celé společnosti ke komunismu v současném n nekrm období. Mezi posláním umění a ideologií komunismu í a nesmí hýt rozporu, umění má a musí probojovávat ideje ko-mm Není ledy umění jedna věc a ideologie druhá věc. Jde o to, ^ ideje komunismu byly uměleckými prostředky ztvárnčny bez žiednodušování. bez vulgarizace, s maximem nároků na ideovou jasnost, myšlenkové bohatství a umělecké mistrovství tvůrčí práce. Není jiného řešení. A všechno ostatní, co by chtěli někteří estéti vná-5et do umělecké práce, odtrhávání estetické stránky uměleckého díla od jeho elické, morálně politické, komunistické obsahovosti, jsou jen matoucí, zkreslující názory intelektuálů, klopýtajících na zemi, na které stojí. K otázce tvůrčí svobody je správné připomenout Leninova slo-j lato absolutní umělecká svoboda je buržoázni nebo anarchista fráze. Svoboda buržoazního spisovatele, umělce, herečky, je fflzamaskovaná, nebo pokrytecky maskovaná závislost na peněž-"m měšci, na podpláceni, na vydržování..." [...] Swnaod nás žádá umění pravdivé. Umění, jemuž je cizí zkre-» našeho života. Pravdivost ovšem nezajišťuje objektivisticky ní nafeJ V50, vvtržený ze souvislosti. Ani pravda není abstraktnosti «, 6 naprHsl() k°nkrélní, spjatá s optimismem naší sou-^Příhod ' P°Wedy zitrkůrn do komunistické společnosti. íméituíehT(íetlí,C0Je Pravdivé, budenie vždy klást otázku: "Ve ňalismur ' lal° pravda slou*' třídním zájmům budovatelů so '••i:.|JS,aU' Ul"/Cll;i slranickost naší práce. Stranickosl zna-a 13každé '' Ž VŮbec: Su'u Př' každém hodnoceni událOS-j,i,,M|| J*** na stanovisku dělnické třídy, která je na poslu- ^NWhn?° éjS1, Na ,L'U' Platformě je nutno pochopit Jdlo je Mi-Nl .'lllv;,dl;i ve frontě kulturní revoluce. Také Národní Plichto idrtfl Ml;"ly-n,a hlíis;'1 tornunistícké ideje a za usku- lJI To k prvnímu úkolu, Druhou neméně závažnou otázkou je SjSích prostředků k m;,v,nv,,„;.,.. :L a prověřeni nej- Dovolte mi nyní, abych v této s< případům, které jistě budou předměCS5S? ií °' 5 ^m ly a dosud projevuji v práciNároS, ÄfiJ zdůraznit, že nechceme hledat wmSSy^SSS^ msty či povýšenecké estéty, umělce, kteří doLSl snad ještě nepochopili podstatu toho. čemu IJU^cjSÍ současnost, pravdivost našeho socialistického uměni Je naľvlm jasne a pochopitelné, že stejně tak jako schematismus let 1948 - 1952 vznikal většinou proto, že talent a vědomosti byly nahrazovány horlivostí a někdy i překotností, nemůže ani dnes jen dobrá vůle sloužil socialismu, nahradit politickou zralost a třídní uvědomění. Ty si umělec může a musí osvojit jen soustavným studiem marxismu-leni-nismu, aktivní činností ve veřejném životě a skutečným pochopením života našeho dělného člověka. Bez růžových i bez černých brýlí, ale s jasným zrakem, který dokáže již dnes vidět zítřek, s otevřeným srdcem, ve kterém s uvolněnou fantazií a se silou svého talentu bude umělec formovat konkrétní představy a obrazy o nedalekém životě komunistické společnosti. Najedná diskusi k tezím objevil se doiaz, jaké stanovisko zaujme vedení Národního divadla po ideologické konferenci k některým inscenacím činohry, konkrétně k inscenaci Osbomova Komika a Hellmanové Podzimní zahrady. Je třeba říci. že není skutečně dů- modernich umělců, kteří dnes v Národním divadle pracuji Pokrokovost jmenovaných her je relativní, omezená. Na o Meky humanismus. ^^.l^^SSS^S^ světového názoru, je nesrovnaicin ^^^Z^^-manismus, neboť Ktké víme. že podmub M tického humanismu byly a jsou „, lhok, lás. na lidstvu. Náš socmlislickýlnunams ™»*£^kt^ jenost. dokud budou .j.iiiini zahrady na re planeme živi,, dokud Imdee.s.ova, iNdni snoleu existoval pHCiny těchto válek lestlíže zůstanou Inscenace Komtmar ,.„.„ 1:ikll. pertoS třeba je ,ými novými představením,, jež h ^ obsahu Soci l,sllťkýdc,nok,a,is,„usnas , V m* AM>W otázl£a vedení činohry, ale inaiena j 89 matici N* Činohra má velmi výrazné Hady « své pracUe to vedie M umeleckého -f^ jež m i s é ovoce v dnes j bohatě se rozvíjející spolupráce s autóryjtí ™ ,m ******* « ^hí'rnífnic s oleín ^ prostředností. ^Pak v ÍSme se někdy zpét zády k životu. V odporu prod ickému zjednodušovaní, proti dogmatismu, proti lakováni na uzovo-, dospeli isme právě k opačnému extrému. Soudruzi v Cino-hfe v objektivních výsledcích své práce zabředli do pocitu všedního ävota, nenašli socialistickou perspektivu své práce. Bojovali a bojují proti povrchnosti schematického zobrazení života v uměleckém díle. Správné. Podle nich však povrchnost přestává tam, kde začíná bezvýchodný konflikt, tápání, skepse. Proti schématu, v němž nebyla dobře zpracována správná idea. nastoupila složitost a bolestťnství, kde pod rouškou estetické dokonalosti pronikají nesprávné ideje. Ani jedno ani druhé nezasahuje náš život hlouběji, ale povrchnost, jež se odvrací a odvádí od našeho života, je daleko horší než plakát. Nelze činit lakové závěry, že by program činohry byl pesimistický. Na repertoáru je celá řada inscenací, zejména klasických her, která tyto názory jasně vyvrací. Ale v současných tématech prostupuje dožitou a smutek jako vyznání základní. A v tom je i pohled na naši společnost jednostranný a povrchní. V oblasti takového myšlení se velmi dobře daří i kritériím, pod nimiž každý optimismus je deklasován vdeklarativnost. pozitivní myšlenky se klasifikují jako úvodníkové traktáty a jako frázismus. "Pomáhalo se" i takovým dramatikům jako je Leonid Leonov:, nikoliv ve jménu hlavní myšlenky dramatu ale ve jménu slohu představení, a podle shora uvedených kritérií se 'tyto ffiS.S?T,y; V P™6^** škrtech jsou často místa, která I p,„l,lubuj, charakter postavy ve vztahu k životu, jako je Mariino vášnivé zaujel, pro budoucnost města, hrdinství Berjozkiri Timo ft* byly as, škrtnuty tyto věty: Berjozkm Timošov ; 'Tys ob o I jsem polovic dohromady z ruU bude ci„víľ n h po,ov,Ľ a já A kOBOC v ly lově divadle bUdL' pfena5t;l" ••Marie: Jestlipak nato .nás dost síly v Mane: Mrto, ka,n běžíš, ted v noci? Marka: Půjdu to povědět Timošov,. Marie: Jdi, moje drahá, čistá holčičko. Svíčky, tma." Leonov napsal trošku jinak konec: "Marie: Jestlipak na to máš dost síly v tom svén líčku? ' mQStstóa«. Marka: Já vím, že je to těžké, ale z nás dvou bud,,, vitější lidé na světě. V celém městě už zhasnou ve všeclt S** u nás, v našem podkroví bude pořád ještě světlo. Jsme nř ľ. 'l dí, maminko... a my se teď s Timošou nebojíme u> niíwf* ml'-ani války, ani smrti. KUl0' an> taiy, Marie: Moje drahá, čistá, ty moje hrdá holčičko Kam hHn Marko, vždyť je tam noc. ' a's- Marka: Půjdu to povědět Timošovi. Otevře dveře a proti ní stojí Berjozkin se svou lulkou a ňVr Nespěchej, dceruško, za tři roky si pro tebe rjfijdeme a nak z nás bude nejpevnější rodina na světě... pojd sem, NSprjachine M« pravdu: zaslouží si, aby byla ženou vojáka. Obejmi ho na rozloučenou, děvenko, aby za tři roky na tu svou lásku neumřel." Tento poslední škrt, i když jde jen o několik řádek, je právo velmi závažný pro celou koncepci hry, jež je od autora napsaná \ po slední verzi jako dílo plné vřelého optimismu, naplněné iasem a vírou v tvořivou sílu, moudrost a vysoce morální prolil sovětského člověka. Inscenátori vytvořili představení s odvážným formálním výbojem, ale skutečný život se jim v tom ztratil. Inscenace je od té ho asi právě tak daleko, jako je chlad růže tepané ze zlata od ri vé, vonící. Proto rozpaky nad představením, kdy divák v rozporu s myšlenkou díla odchází s pocity člověka, který se vrací / pohřbu drahého a milovaného přítele. Zdá se nespravedlivé, že se do popředí našeho zájmu dostávají inscenace, jež po formální stránce bezesporu znamenají spolu se Srpnovou nedělí a Podivínem pro činohru Národního divadla nejvíl ší přínos a jež bývají označovány jako programové. Není možné opustil toto téma, abychom se nepokusili proniknout alespotl stručné do současného myšlení režiséra Alfréda Radoka. jak se „au, projí vuje ve své tvůrčí práci. S. Radok patři dnes mezi t) nav pokroko vé umělce, kteří poctivě celou svou osobností slouží dnešku. M čím shm/í. Jeho nenávist proti násilí, reprezentovanému především fašismem, jeho láska k lidu této země prosakuje cely... |eho dilcm Všechno čím s. Radok žije a žil, problémy, které feíl Ci PeSil, jejicW řešeni byl svědkem, umí citlivé vdechnout do klenutí /volenul, uměleckých prostředků. Až uchopí se stejnou ivúičí silou AU"'1 Radok přítomnost s politickou zralostí, aby rozevřel dokořán , DB doucnosl člověka našeho věku, může vytvořil veliké dtto I lk'"M magika je v tomto směru tvůrčím činem i velikým příslibem*> "' doucnosii. Režisérům-myslitelům musí ovšem dodal prťdM'" '»•' matici-myslitelé. Zlatý kočár byla pro Národní divadlo /i„ok">- 9Q -i.»itost.I'W,eSilMd<2 pflřse nředevSím proj* Sosti v třídním ob U , v třídním obsahu Äupaéni tematikoa 1,1 \ ale starý, naprosto "Sňo i politického vývoj SíľshUvavisamiks Schni korigovat svůj či revoluce. Podle slov Šéfa čím , x ^„„oiičelného nováu vováni. Zajímají nás m; chodníky, nové uspořádá Lune liliem, za čím je ve jsou věci tak jednoduché technickými inscenační,' .,n,n pohříchu málo. R transportér - byť často ri hleiiutickě inscenace .S'í formálním výboji, ale ve II, jak in nejlépe režisér /., posledních šest co\ níci názor o tom, jal scénoval prúvS fy la. A , upravovat klasik:,. Snad především ,> to, jak se n klasik) svým dílem ncj\ scenace historizující, ni, k dnešku, v jevištním dl dat subjektivní pohled n va. v r \ vkladu inscenaci pravné vzpoury proti klasického dědictví, lak konvencím je i oprávněn sledkům. Proto nelze ret P°"c chtéjl svěsí boj o v'Vne rcagovat. jestliže I '"'ľ''1' iako zcela vitézn jWycky se dostavala* 'asa stará je však „dun, 5"« oprávnení strážci k^P;»8resivnéj8í»| "'^"'kovaná. Staneš. h°" Proti úd.,, »éniu -svém dětském tě- budou ncjpraco-všech oknech, aJe sme pfece tak mla-už ničeho, ani tmy. čičko. Kam běžíš. ou lulkou a říká: tebe přijdeme a pak m, NČprjachine. Máš ejmi ho na rozlouče-leumřel."' k řádek, je právě vel-lutora napsána v po-naplnéné jasem a viní profil sovětského d vážným formálním . Inscenace je od ně-é ze zlata od růže ži-:dy divák v rozporu se vrací z pohřbu íeho zájmu dostávají znamenají spolu se iního divadla největ-amové. Není možné nout alespoň stručně a. jak se nám proje-ezi ty naše pokroko-slouží dnešku, včdí, tovanému především je celým jeho dílem, é řeší či řešil, jejichž o klenutí zvolených tvůrčí silou Alfréd el dokořán i bu-ké dílo. Laterna .libem do bu-předlohu dra-llo zmeškaná vxlukův Návrat. Protože v tč- víu nebyl Heyi-pfírežitostť ovsen d pohIed p0platny poMc kvílili projevujc oy M chlč| do(ýkat QSob: nějších, veskrze dnešních (např Ifcv mčkou i dítě. p 'tsk Každé umělecké dílo má a a toužené) a vyleJĽSva_ 'lřídnl i lirv ie P^vě lak daleko, jako byly mnohé vě umělecká hodnota díla bvvľl * "Tn{ 1 vnÉJ5í zákonitost ideo i.'" obSf" psané v r. 1946 a 1947. Tedy pohled ne to dvou zákonitostí. Ir22ffi"¥ raru^ * ,^^1 'ienu" nepoučený čtrnácti lety našeho společen jpační . starý' tického v) i sarrn apiv-vSc"každého z nás. Jestliže jsme byli do vče ívavi Iricovat sví Tobě dnes nastal rozhodný čas, kdy musíme čin právě z pozice velikého procesu kulturní *'* činohry Otomara Krejči: "Nezajímají nás otáz-P podle slovše,aL tví formálního experimentování a obje-h samoúčelného no ^ Nejde nám 0 projekce, pohyblivé tíváií tim' jídání jevištního prostoru. Jde nám o to, co ří-10 «m ie vedeme." Je to jasně řečeno, i když v praxi ne-lidem, za d m J Cphnn iiž novaha oráče s novvmi em'Zaľľduché Nese to s sebou již povaha práce s novými ^*-ítenačními prostředky, kterých je na našich jevištích ^Xumálo Rozhodně však nelze souhlasit s tím, že by rf ■ bvt časlo ruší svým hlukem dialogy - byl příčinou pro- 2* inscenace Strakonického dudáka. Rozpory nejsou tu ve SL výboji, ale ve výkladu inscenace, v ne zcela zdařilém usi-,S by nejlépe režisér promluvil Tylem k dnešnímu divákovi. '' za posledních šestnáct let již několikrát měnili divadelní pra-comíci názor o tom, jak inscenovat naše národní klasiky a jak inscenovat praví Tyla. A vždycky více šlo o to, zda upravovat, či ne-pavovatklasika Snad po všech těchto zkušenostech půjde napříště pfedevšímoto, jak se zmocnit inscenace, aby především Tyl (či jiný W svým dílem nejvýrazněji hovořil k současnosti. Nejde o inscenací historizující, muzeální, i klasik musí živým slovem hovořit i. V jevištním díle však převládá a ještě bude dlouho převlá-aibjektivní pohled režiséra, který má kromě povinností i svá prá-výkladu inscenace. Tato práva nabývají často forem rychlé nápravný vzpoury proti přešlapování na místě, zejména kolem tíasického dědictví. Takový tvůrčí čin je sympatický, vzpoura proti Jncírnje i oprávněná. Oprávněné jsou však i kritické hlasy k vý-™m. Proto nelze reagovat nervózně ani na tvůrce, kteří z našich . *Ji svést boj o myšlenku v díle, stejně však nesmíme ner- fine jafo 3 "govat, jestliže kritika, kolektiv nebo veřejnost tento boj nejela vítězný. Avantgarda, která vytvářela krásu novou, vždycky se d ' ™a"l&a,Ud' Kiera vyiva bás> stará iertt d° S'lUaCe' Že Potírala krasu starou- INe Kazuí *jni opravně- (>dumřelá! NaoPak> ke konfliktu dochází tam, kd} tó:éNlenrú,n'Slrazc' víech Pokrokových tradic v našem umění prog Povinností, zjišťují, že v díle potřená stará krása je 1 a' z hlediska dneška pravdivější než krása no- ndfedivé SC režisénHvurci' že ze subjektivního pohledu mu sentimentu potře autora i v citech nejvrouc- ákonitostí, a to 0byčeine'njkríiv7íwtv ?ámĚnách **■ mscenátora k těmto ^ÍSft * Podle vztahu uměleckého a politického vývoje v tonf ľľ, řretním Stupni Íeho nich, ideových stránek díla nad Já kľmESW**™ ™* Pozorujme postup režiséra^SSÄľ' niku, jak se projevuje v inscenaci P„2né ^° SP°lupracov- psal inscenacemi Prodané nevesty svúTžlľotľni'Sní0 ¥ ^ svého značného omylu v r lÄfK,^™ sér Postavil nad SmLu, nyní \ äle k sSrX h,e^ "ľ acn°Vé C6Sty "lk0llV k ale k svěžímu přístupu , dosahu Smetanova génia. Sama nezvratná skutečnost, že Smetanovo umění, stále živé a naším lidem vroucně milované, vzrušuje a pobízí nejvyhraněněji umělecké osobnosti k tvůrčím inscenačním činům, vyvrací pochybnosti o oprávněnosti hledání nejdokonalejší koncepce ve výkladu díla, aby jeho obsahové bohatství nebylo narušeno ani konvencí, ani staronovou formalistickou svévolí. Bude dobře, když si připomeneme inscenační přístup operního režiséra B. Hrdličky v jeho inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny. Zatímco dirigent respektoval a obohatil s celým orchestrem vnitřní zákonitosti hudebního díla, došlo na jevišti k svévolnému prosazování režisérova individualismu, který neobstál - a individualista málokdy obstojí - před kritikou, došlo k neúctě k hodnotám jak díla, tak i k povýšeneckému a pohrdavému postoji k síle a moudrosti kolektivu, k individualismu, pramenícímu z přeceněni vlastních sil řešit vše po'svém a sám, k individualismu, který vede až k potření dalších hodnot a k dezerci. Roste v jeho případě k emigraci, k bezvýchodnému osamocení. Tam teprve dojde také k poznání, že žádný jiný režim nezajišťuje takové podmínky pro tvůrčí práci a takovou svobodu, jako socialistický řád. . ,„,„.„ J V socialismu ani série negativních bit* «0*2*^22 nrho „mělce k vvsedáväní na lavičkách a k "svobodnému b ouma spoléínos, má velkorysé a citlivé l>«^™^ d ti "vé fe- KÄSŕÄ-......< stavili se aktivně svou prací ^^^^^Lkéhc, člověka, proti všemu zpátečnickému ai chauku.. soc by P usilovně hledáme .Pf^'^S^Scho diváka. Hledáme mohly mfg^ttSŠSSĚ Si. otázky formy, aby cílevědomě i prostředky, je/- ny obsah jevišmího díla by. zpracován poutové «*y**J* ob m , s nalézavým a nevšedním. Připouštíme, že es et.cke vmmam " s.ro k no publika je záležitostí výchovy, že to nen, zalc ,to daná že je ,o záležitost spolu.vorby. Mohli bychom se však dopustit vážn^o omylu, kdybychom práva tyto otázky přecenili a nevideli, fc pro vid máni ideová uměleckých hodnot je dnes rozhodující charakter člověka, klen. jak již bylo'rečeno, vytváří se především a temer výhradne v pracovním procesu a ve vztazích tento pracovní proces určujících nebo z nej vyplývajících. Přeceněním otázky estetické výchovy jako izolované mohlo by se nám stát a ve skutečnosti se jisté již tak děje, že rozvoj charakterových vlastností socialistického člověka předstihne naše současné představy o člověku, myslím představy z našich in-teligentských pozic a že nás zastihne nepřipravené. V tomto ohledu může se minout cíle jako prostředek výchovy uměním i obraz minulé i dožívající společnosti podle našich byvších představ a názorů. Rozhodující je v hledišti divák, tvůrce socialistické společnosti. Málo si uvědomujeme, že socialismus se od všech ostatních předchozích společenských formací odlišuje právě tím, že jde o záměrnou, uvědomělou tvorbu nové společnosti, zatím co v předsocialistických obdobích se pokrok prosazoval pouze působením objektivních, nutných společenských zákonů, jež se ovšem lidem jevily jako nějaká vnější síla. Socialistický člověk je tedy podstatně vyšším typem než člověk společnosti kapitalistické, buržoázni. Proto také, jak říká s. profesor Stolí, nemohl nikdy Salda pochopit Fučíka, ale Fučík přesně pochopil a také zařadil Saldu. Proto také se setkáváme ještě dneska i mezi členy strany z řad inteligence s názorem, že Reportáž psaná na oprátce je tragédií hrdiny. I proti vůli autora. Protože Reportáž ve. své ohromné síle morálky socialistického člověka, jímž Fučík již celou svou osobností byl, je snad vůbec nejoptimističtější kniha našeho věku. Fučík uměl také tyto typy socialistických lidí hledat a ve svých dílech se na ně orientovat, ať jíž je to V zemi milované nebo V zemi, kde ~.tlra znamená již včera. My jsme se dosud tyhle typy lidí nenaučili hledat. A to je základní nedostatek náš i dramatiků. A protože právě tyto otázky nemáme vyjasněné, lak si pořád i v pěkné pohodě i v dobré vůli nero- Xi-M^n 10 JĽ VlaSlně !en smulck' a kul1 složilosli> i**? dosah, v které etapě vývoje , v jakém seskupení má pro výchovu uměním analýza buržoázni společnosti SVé slo/ilosli. a kdo je 10 vlastně kladný hrdina ve Víme. že při v/niku jevištního uměleckého díla charakteristickým rysem je''^M^^^^^ hodující v.iv k $T*zrf ■* «* »>' s činností našeho živou Tel viiľ " nrJ J M'm S|KJJL" 92 Tím spíše vystupuje do popředí naléhavý úkol. aby vedou lečtí pracovníci chápali svou pravomoc a zodpovědnost poB&kv t!*" političnost vidíme zejména v úsilí o socialistický sloh a obsalr ^ ního díla, v boji proti liberalistickým tendencím a v boji proti n Si" ní cizích ideologií do naší práce. Budeme ji vidět v konkrétní organizátorské činnosti v c ľ ale zásadní práci s lidmi, ve vytváření podmínek k rozvinutí ä r*' aktivity jednotlivých kolektivů, v pochopení a prosazování polhľ-L' a umělecké jednoty Národního divadla. 0 Výsledky XI. sjezdu KSC, rezoluce MV KSC z 3. listopadu n nulého roku, Manifest pracovníků Národního divadla, pražská led nová konference o kulturním životě v hlavním městě, referát všech členů rady ND na aktivech v lednu, v únoru a březnu, široce rozvi nutá kampaň ke Sjezdu socialistické kultury, přinesly již tolik mate riálu, že je možno připravit a zajistit konkrétní plán ideově umelecké práce v Národním divadle v celém jeho organismu. Od oslav 75 let Národního divadla vzdula se mohutná vlna iniciativy na všech pracovištích. Byly uskutečněny tak záslužné akce jako jsou dopolední představení pro mládež, představení na 1. máje setkání a družba umělců ND s našimi dělníky a vojáky a je připravován zájezd napříč republikou. V první polovině letošního roku bude zejména zásluhou opery i baletu uskutečněno právě tolik premiér, jako za celý minulý rok. Do popředí zájmu naší veřejnosti dostaly se i ty z letošních inscenací, jimiž tvůrci směle, ale citlivě k dílu vykročili z konvence - v opeře Bludný Holanďan i Acis a Galathea, v baletu Othello, v činohře Smrt obchodního cestujícího. Byla otevřena Výzkumná scéna Laterna magika, jejíž tvůrci v čele s Alfrédem Radokem a Josefem Svobodou skvěle otevřeli cesty k novému jevištnímu tvaru. [...] Socialismus potřebuje bezpodmínečně vyšší odborně technickou a kulturně politickou úroveň lidí. Platí i pro umělce, kteří jsou povinni neustále rozvíjet svůj talent, zvyšoval náročnost na svou tvůrčí práci, upevňovat svou uměleckou kázeň a přesnost. Nejvýš naléhavým soudobým úkolem je pronikání vědy do lidské Činnosti, především marxisticko-leninské filosofie. V Národním divadle jsou ještě významní umělci, kteří se dosud nevyrovnali s náboženskými otázkami. Nebereme nikomu jeho náboženské přesvědčeni, jež je podle naší ústavy soukromou záležitosti každého občana, nevidíme v této otázce ani zvláštní problém Národního divadla, ale dnes na ideologické konferenci je třeba říci a právě v souvislosti s úkol) pro nikání vědy do lidské činností, že naprosto nemůžeme souhlasit, abj umělci socialistického Národního divadla svým vynikajícím umí ním, účinkováním v kostelích a chrámech, se pričiňovali o .nuku* nosí bohoslužeb, aby svou soukromou záležitosti ovlivňovali ted) veřejnosl a více či méně tak podporovali zpátečhické náboženské předsudky a pověry, jež. jsou s vědou neslučitelné. |...| íce cx nbohafme ještě vtoei ,í o vždy tribunou p va wme vysoko prapo v sobě oheň ke si Zfn kulturní frontě a vě, fSuůkolu našich generac: československa generac n> vvhladme ze svého v. rie a dejme skutečně, s od fSdnl. jež vzplála. (Dloube Předsedající s. Vejra/k; obsažný referát, kierý m kusí. - Promiňte mi. že i nich umrlců, stalo se to i 10 minutovou přestávkv odevzdali přihlášky do d Předsedající: Soudnižk; ferátu. Prosím s. Neuma hlásili do diskuse a odev S. Neumann: Váženi I zi! Ideologická konference abychom shrnuli problémy, porovnali, kolik dobrého jt a nedostatků v naší práci jak Naše minulé konfereo umíme-li si otevřeně říci d jemně svoje hlediska, abyc do společné práce. Kolikrát /i členstvem samým jsou m ?e mezi uměleckou správot stvf, jež se nedá překlenou! nám všem příliš drahé, abyc spory. Máme všichni spo venl byla co nejlepSí, co ne uvědomělí občane a jinak to Poskytuje umění takové „io. 'eníze, které jsou in\ s;»< Peníze pracujících. vl:lll'-a mV isme povimi 1 " Prací. Absolutní vfti Kdy usiiuieme o n( krásným úkolem v n,ll;1^y, hecu. ,e L'kon,u-'->Kkcn,o,alkv znali ní , (opředínaléhavý ilkol,ab> vedoucíumě-\ /odpovědnost politicky. Tuto i úsilí o socialistický sloh a obsah jevist-liheralistickým tendencím a v boji proii pronika- i naSi práce. •i \ konkrétní organizátorské" činnosti, v citlivé, ijnti, ve vytváření podmínek k rozvinutí Široké kolektivů, v pochopeni a prosazování politické Národního divadla. jezdu KSC. rezoluce MV KSC z 3. listopadu mj-;st pracovníků Národního divadla, pražská led-.ultumím životě v hlavním místě, referát všech ■divech v lednu, v únoru a březnu, široce rozvi-;du socialistické kultury, přinesly již tolik maie-řipravit a zajistit konkrétní plán ideově umélec-n divadle v celém jeho organismu, i Národního divadla vzdula se mohutná vlna ini-icovišrích. Byly uskutečnény tak záslužné akce, představení pro mládež, představení na I. máje, íělců ND s našimi dělníky a vojáky a je připra-republikou. V první polovine letošního roku bu-u opery i baletu uskutečněno právě tolik premiér, rok. Do popředí zájmu naší veřejnosti dostaly se :enací. jimiž tvůrci směle, ale citliví k dílu vy-- v opeře Bludný Holanďan i Acis a Galalhea, činohře Smrt obchodního cestujícího. Byla otev-i Laterna magika, jejíž tvůrci v čele s Alfrédem Svobodou skvčle otevřeli cesty k novému je- xřebuje bezpodmínečné vyšší odborně technic-nickou úroveň lidí. Platí i pro umělce, kteří jsou zvijet svůj talent, zvyšovat náročnost na svou val svou uměleckou kázeň a přesnost. Nejvýš na-m úkolem je pronikání vědy do lidské činnosti, icko-leninské filosofie. V Národním divadle jsou nělci, kteří se dosud nevyrovnali s náboženskými me nikomu jeho náboženské presvedčení, jež je soukromou záležitostí každého občana, nevidíme ní problém Národního divadla, ale dnes na - je třeba říci a pravé v souvislosti s úkoly pro-lské činnosti, že naprosto nemůžeme souhlasit, aby [árodního divadla svým vynikajícím umé-kostdfch a chrámech, se pričiňovali o atraktiv-■ukromou záležitostí ovlivňovali ledy éné tak podporovali zpátečnickč náboženské jsou s vědou neslučitelné. (...] ikaz nejlepších umělců, jimž Národní di-h,ú*Jc5ievfCenokroku a čelem k třídě dělníků a rolníků %lribun°U or socialistického divadelního umění. iwl,vl° vVSoko [iraPD0|ečnému podílu na revoluci na ideolo-heň ke s] „.„.tm, cVé sil v vnravdě hisinrír- e"v sobě (,hefí, evénujme všechny své síly vpravdě historie 1 lronlL , ■■ ■( dovést pod vedením Komunistické stra tulii"' ■I, ceiici wř^0^m£^t&om\ všechny zbytky buržoazní ideolo-1'\\Hladil ze S"LS odvahou a láskou, svá srdce pro bitvu po- ^*JffleSSa (Dlouhotrvající potlesk) které jdou s námi, ke komunismu! , Vejražka- Děkuji jménem nás všech s. Maršálkovi za '■'Í]C's- ^ může nesporní vyvolat Širokou a hlubokou dis-KÍNfte mi že teprve nyní vítám delegaci Svazu čs. divadel- nhsažn> promiňte nu set0 omylem, který-jistí pochopíte. -Vyhlašuji nyní ;ch umílcu. sui žádám vás abys(e whcm tét0 pfestávky m núnuiovou preswvnu a r nřihliskY do diskuse. ^ h ' f Soudružky a soudruzi, otevírám diskusi k hlavnímu re-2? mtm s Neumanna, aby se ujal slova a vás, abyste se laskaví S do diskuse a odevzdali pořadatelům přihlášky. S Neumann: Vážení hosté, vážení přátelé, soudružky a soudruzi' Ideologická konference Národního divadla dává nám možnost, abvdiom shrnuli problémy, jež nás tíží, jež musíme řešit, a abychom mni* kolik dobrého je na našem společném díle a kolik chyb anedostaťků v naší práci jak z uměleckého, tak i politického hlediska. Naše minulé konference nám potvrdily, jak je dobré a užitečné, umime-li si otevřeně říci do očí, co nás pálí a vyjasníme-li si vzájemné svoje hlediska, abychom se pak s chutí a bez trpkosti pustili do společné práce. Kolikrát jsme se poprali, kolikrát se zdálo, že mezi Členstvem samým jsou nepřeklenulelné rozpory, kolikrát se zdálo, lemezi umeleckou správou a některými z nás je otevřené nepřátelství, jež se nedá překlenout, a přece to tak není. Národní divadlo je nám všem příliš drahé, abychom plýtvali energií na malicherné osobni spory. Máme všichni společný zájem, aby naše dílo, naše představí byla co nejlepší, co nejumělečtější, co nejpřesvědčivější. Jsme "jromělí občané a jinak tomu ani být nemůže. Naše strana, náš stát ma/?Umén' lak°vé možnosti' Jakých jsme nikdy před tím nepoje, které jsou investovány do všeho našeho kulturního dě- "'■jwu peníze Pracujících, kteří si váží svých vědců a umělců, mají tivou praťf^ povinni lut0 uct" a lásku vracet jim zase svojí poc zasloua si folulní včlSina umělců, umělců, kteří si toho jména vdobí kdvu M P°Slání uvědomuje, poslání kulturních pracovníků tísním ° dovršení socialismu v naší vlasti. nirnNiaiedv h VŠeCh' klefí se P00'1^' svou Prací na kultur" Cbukomunistiei!í ^ vychovavat bdi v duchu socialismu, v du-morálky. Strana věří, že nezklameme a my zklamat nesmíme. Ve všech dobách m . ■ - a.i-e také oJS^^**"-mit, jaká důvíra je v L S"6"! "Wky, si musí., nictví uvědom jaká důvíra je v nás klade J' v"""n sami sobě, svým srdcím «„-4 " í"""' ulUím nžuodu, co Díváme-li se zpít na svo p ác'i IT Své0omi- -ľ ných, silných představení, 2£ý^Z2^ * ^ stavení, držících se na scéně kolik ífa vzaiv hT pfed" plných domech, jen aby udělala mísio nľ V \. Pm°m lfeba P" řadu krásných výkonů^herecktľ * i výtvarníků. To vše , ľvSk neň- ľ S ' VUéZSlVÍ ^ ^tozavel^ne^^ už to by o chybou plánování, nemocemi či j^mi z sľy « jsme vždy napnout všechny síly, aby úkol byl splněn se ctí Íe jsme přivítali myšlenku dopoledních představení pro děti právě tak jako zájezdy po vlasti, myšlenku důstojnou Národního divadla, jejíž politický význam dovedeme zplna ocenit. My herci máme svou práci rádi a chceme jí také ze všech svých sil a schopností sloužit poslání, jež jsme na sebe vzali. Divadlo, film, rozhlas, televize mohou ve výchově lidi udělat velkou práci. Ale musíme si uvědomit, že právě tak, jak můžeme široké vrstvy a především mládež vést, můžeme je také mimovolne zavést na cestu, kam bychom nechtěli. Mně se zdá, že by naše představení měla být nejen na nejvysší umělecké úrovni, ale taková, a především taková, aby byla srozumitelná všem návštěvníkům svou myšlenkou, režií i výpravou. Národní . *— i:j :----.„„ii c hodom- "Národ sobí" a ne- divadlo patří všem, lid si je postavil s heslem: můžeme tedy spoléhat na vkus a záliby několiku ™ —•,— , znavačů exkluzivních představení. Stává se mi, že si mi lide stěžují, ravili neblahý i tak Jako naše dramaturgie ..... ietodou socialistického .e ferievědí, proč se hraje - a přece ..»•»,. ~ ■-■ minula znovu a znovu přicházejí, aby s. aHvĽ C3S. Já myslím, že je to tak. Jako nafe dramatu J c - to dělaly cítybu, ^^^^TZ^^ P-« alismu, dělali představen, šedivá popis , ^ ^ nyní zase chybně utíkají někam mam. dávají p projevit trochu citu, Kieiy o sentimentalitou. 93 Í£S nXmus nebo jak bych u nazval- A myslím s, c bychom K mčli trochu zamyslil nad pohlede, našich velikánu od ľyl. . pře sZu až po Fučíka, co soudil, o potrebách našeho kdu a vycházet I a abychom vymysleli nové formy, které podle nielio soudu Hrfk zamlžují myšlenky autora nezje podtrhují, které nu připadají nekdv na nalem jevišti myílenkovitě, stylové našemu lidu cizí. V, zmeme-U si za poslední iři se/ony a ovšem i do dal51 minulostí provozované hry jednu po druhé, není možno říci, podle mého soudu až na mali výjimky, že by nepatřily na jeviště Národního divadla. Je také chvályhodné, že naše dramaturgie se usilovné snaží získat domácí autory ve snaze získal hru ze současnosti. Zařadila dokonce hned ítyfi do [tónu. Je ovšem otázka, nakolik se přičinila o to, aby tylo hry hyly pro nás přínosem a vyjádřily skutečné naši současnost. Kolik her našeho repertoáru v dnešní konstelaci naplňuje poslání Národního divadla vychoval, dávat radost, povzbuzoval, naplňovat sebevědomím, že rosteme, že budujeme krásný svět pro všechny, že chceme být lepšími, že chceme ze svého podvědomí vyrvat mčtfáctví. Soudruzi, kdyby nás přišel navštívit pokrokový člověk ze Západu, aby nabral u nás nových sil pro svůj boj za pokrok a nezávislost, nebude-li zrovna na repertoáru Optimistická tragédie, Ďábel-i kruh -.; Bila nenux Podivínem Podzimní /.uhradím. Komikem, Srpnovou nedill při všech jejich kladech. Návratem ho moc nepovzbudíme. To bych chtěl říci na účet dramatiků, ale není-li tu hra, jak je poiíebujcme. není-li na celém s včte, jak nám bylo řečeno, to už bych raději sáhl po hfe slaré, kde by nebylo třeba měnil ani písmena ale mčla by co říci. Pfed lety pro nás začali psát mladí autoři. Psali tak, jak uměli a jak to bylo od nich žádáno A to se stalo? Byli zesměšněni, zastrašeni, obviněni Imahem ze schematismu, dogmatismu, vulaarismu sucharství a bůhví / ceno ještě. Zatímco zkušená dramaturgie mohla "'" V*** P"™**- )ak" u"hrý redaktor vede mladého autora My dobře víme a není lo ifeba zdůrazňoval, že západní ookio kov dramai.c, nemohou ukazovat o „„,„,,„ VÍL, ,,; „ J£*£ pilahsl.ck.Hj společnos, ,,fi/llilřl,é. .ozklad, beznaděj, tíhu živ t Mmismus , mam úpadek ald Jakové U, je ; ľ li |"ai '!víMáme my a „aš. auto in J ' a' vanšisté ič zmiňuj plánu SobeCtí, zbabelí, k ničemu byli naši lidé? Co nám má fíci u Jakým právem ji předkládáme? V době, kdy na hrardcicli i '•'' i ;é, vyšla u nás kniha Zbabělci. ()dpusfte, že se o této I ni '" iuji. Zmiňuji se proto, že autor byl svého času také zaraze Soudruzi, to nejsou lny naší současnost i, lo je svěj kteří nežijeme. A nezdá se mi, soudruhu KrejCo, že je v nich tolik fe5 svědcivé pravdivosti. Snad to všechno fikám hloupě a naivně ale« kám to všechno poctivé. Možná, že mě led právě soudruh Krejča Ofc viní z maloměšťáckého radikalismu, já ale vím, co je to malomHťáctvI v nás. Znám Bitevní pole zpaměti. My herci chceme sloužit Národnímu divadlu do roztrháni těla, snad v diskusi se ukáže, mám-li m vo mluvil za nás za všechny, ale dramaturgie, celé umelecké vedení musí nám pomoci lak, aby naše práce přinášela takové ovoce jaké lid potřebuje sklízet. Potřebuje si z našich jevišť uvědomoval pro svůj hoj za doví šení socialismu to, co je pro náš život nejpřfznaCnější. Pracov.....,i obětavost, statečnost v boji i v práci. Nemáme málo vzoru v naši ú léčné i poválečné historii. To chceme od vás, soudruzi, loje ten optimismus, po kterém voláme ve všech konferencích. Ne hurá optimismus za každou i enu. Chceme dávat lidem víru v sebe, víru v budoucnost, radost / práce, radost ze života, aby až budou odcházel z našeho divadla, bylo jim, jako by se napilí živé vody. Věříte mně |?mělo býl "věřte", zřejmé chyba stenogranu], >e státem uspořádaná soutěž o dobrou hru ván. pomůže vybřednoul z těchto nesnází. Jinak si ani nedovedu představit, že l>> scéna Národního divadla měla zařazovat hry o lidech byvších, jejichž pro blémy nemohou být ani výstrahou, ani pobavením, hry působící (eí depresi. Zmínil jsem se, soudruzi, o těchto těžkostech snad Siřeji, než bylo treba, protože už tolikrát a konkrétněji byly prodebatován) a dotýkají se jen několika inscenací, které, kdyby shodou okolnosti nebyly uvedeny téměř v souvislost, nepůsobily by /daleka lak pro gramové. Ale protože se tylo znaky hezi.adéjnosli, líhy a l horobnOSliOb jevnjí i v naši próze, poezii i inscenaci našeho divadla. |C třebí * 11 li... zamyslel a uvážil, z čeho prameni a do jaké míry lo může "'i'11 šil poslání naší kultury. My chceme, aby ze všech našich představeni zářila síla ra1 pevné odhodláni, hrdost nového člověka, Člověka žijícího v SOClaW tii i é zemi. a o tohoto nového Člověka nám jde především (Potlew' S. Mixa: Soudružky a soudruzi, váženi přátelél Už od WjM a února minulého roku začala v Činohře osná a otevřená kritik* I* ovč umělecké skladby n.e.í dramaturgie i některých režijních W cepeí Ples pnld.uliého .oku se sypaly kritické připomínky Ofl ,, pnichy. Štěpánka, Dohnala druh" l"'u > ^orce, Mareše a dalších, k IVhr:''■ jédnodivých hrách a některých insc na to, Že z valné většiny našich | dech ka/ov i'ľŕeii že / jeviště zaznívají více tony sví rekem záznamu patrně mělo být -strachu !,Vi tón) pesimismu. Tyto kritické pHpon ,/iny'a odpovídalo se asi v tomto smyslu: Myšlenkové, morálně, citově. i frázoval tj /„'val složitost jeho psýchy, jeho SmyslO pravda života. Takový je náš názor my jim ;l v 1'odzimni zahradě vidíte obra/ roŤpadl li. 1 když n.nozi a mnozí s tím nesouhlasil kající inscenaci úchvatné hry Millerovy Sn, ;,. lej.rve \ tomto představeni jasně cítíme 5] zatímco chladný, morbidní i zas násilnícky prese /mařených životů v Hellmanové zůi padni filosofickou ilustraci, i když samotí eické a sugestivní. Také kritické hlasy provozu vyznívaly naprázdno. Jinak b) l Dllrrcnmaltova Stará dáma, proti nll byl; j)feslo popravena do zkoušek a teprve v p fed. Prokoše vedením činohry Stažena, i k té hfe věfl a že bude později inscenována potom ještě nebylo zajištěno dvoji obsazo době onemocněni s. Lukavského museli vznikla situace, kdy přes in měsíce chodi Bez práce. Bez perspektivy. Nechci .. rozboru cele ekonomiky divadelní pni ""'•{- ?e nerovnoměrné rozdělováni bere. i leeký riísi jen některých "vyvolených" ro ' 1'olilieky, Na besedách u náj v divadle i šupinky kolem jednotlivých režisérů Víti •'duje toho, aby nebyly za sebou řazeny hr ."'"''"■"'viik.,,,-, i,i,,iim,i,.uš, alidskj b. ;,lhVl"iosi.,val úkoly, nu nichž by mohl tm k»/iisiaii.- jen /ho/ným planím, j.rolo, ^[""'""kyClcnú Mls.....I......vanýchSpti ■'' ",r"> JeSlě polovina z nich ma nule k'y.ml "k"'v pro hora* /.la se perspektiv ans, že isán „,, '"'M^dářskému obrazunašJCino A „„,„/, , ' '^"^ velmi trefní řekli i'e, l|)(.t| "'^ " I"........loplňujl. "A stola ^""Iru/i , "L"VI ''■ na l'lkV Úkol M nu ' " Slluacc se nedá přejil ba w nám má říci tato hra? na hranicích besní re-e. že se o této knize ješ-ého času také zařazen do n. to je svět, kterým my že je v nich tolik pře-hloupě a naivné, ale ří-)rávč soudruh Krejča obrn, co je to maloměšTáctví i chceme sloužit Národ-isi se ukáže, mám-li prá-e, celé umělecké vedení, ášela takové ovoce, jaké n pro svůj boj za dovr-)říznačnějši'. Pracovitost, ie málo vzorů v naší vá- optimismus. po kterém imismus za každou cenu. doucnost. radost z práce, íaseho divadla, bylo jim. iě chyba stenogramu]. že ,'ám pomůže vybřednout představit, že by scéna lech byvších, jejichž pro-lavením, hry působící jen ížkoslech snad siřeji, než něji byly prodebatovány . kdyby shodou okolností obily by zdaleka tak pro- jsti. tíhy a chorobnosti ob-:ho divadla, je třeba se nad o jaké míry to může naru- dstavení zářila síla, radost, člověka žijícího v socialis-především. (Potlesk) 1 přátelé! Už od ledna a otevřená kritika ide-terých režijních kon-připomínky od sou- Průchy, , Mareše a uai»»-». ■■----.....■——■ t-.tm w^- V!",t't-ii a některých inscenačních principech pou nahnala Vejražky. Půlpánové, Neumanna, Sich verlw,.i, M^H'.'ľíľ a Salších. kíeřf na konkrétních přípa- iní™ ľ^aCOVník* ,6W i hrách M>l,|1,vy álné většiny našich představení odchází divák ŕ ;:.1 to. K1 . v[c'e (Ony svrchu [?chyba ve stenogra- ***** iM zaznívají g mgio být "strachu"], deprese, z marnosti ži-r ^namu.'ľ!, Tyto kritické připomínky byly většinou odml-:, 0n Pes'm! se'asj v tomto smyslu: Celý svět je v rozkladu. ,!f« a odP°VIáal]& citově. Ukazovat tylo deprese v člověku, uka-''■^^osľjeho psýchy- jeho smyslové pohnutky, tj. skutečná Života. Takový je složitost je o |p ^ my jinak nemůžeme. V Komikovi r^jf vidíte obraz rozpadu kapitalistické společnos-;Fodf' "ozí a mnozí s tím nesouhlasili, je zřejmé dnes, po vyni- ^ inscenaci úchvatne íeiepne v hry Millerovy Smrt obchodního cestujícího, „o představení jasně cítíme společenské pozadí příběhu, aómcochladný, morbidní i zas násilnícky Osborne v Komikovi i de- zmařených životů v Hellmanové zůstává skutečně jen tou zá-S filosofickou ilustrací, i když samotné režijní uchopení je ma-írti a sugestivní. Také kritické hlasy ke zlepšení uměleckého mvozu vyznívaly naprázdno. Jinak by se přece nemohlo stát, že Důrrenmattova Stará dáma, proti níž byly vzneseny námitky, byla (#estopřipravena do zkoušek a teprve v poslední chvíli na popud s. řed. Prokoše vedením činohry stažena, i když vedení prohlásilo, že i hře věří a že bude později inscenována v Laterně magice. Když potomješiě nebyío zajištěno dvojí obsazení Hamleta a pro dlouho-dobé onemocnení s. Lukavského muselo být studium odloženo, ■aiikla situace, kdy přes Iři měsíce chodilo 40 lidí kolem divadla. B-zpráce. Bez perspektivy. Nechci se ve svém příspěvku pouštět do rozboru celé ekonomiky divadelní práce, poukážu pouze na skuteč-ra že nerovnoměrné rozdělování hereckých úkolů a péče o umě-™> růst jen některých "vyvolených" rozrušuje kolektiv morálně |*cky. Na besedách u nás v divadle bylo též poukazováno na jwy kolem jednotlivých režisérů. Většina členů se právem do-J!'!*•% nebyly za sebou řazeny hry jednoho typu, aby život tk.» "jych kusech byl bohatší a lidsky barvitější, aby každý z ko-Uval úkoly, na nichž by mohl umělecky růst a zrát. Ale to PfipornínkvTf" Zbožným Práním> Poloze se neberou na vědomí >úrL ,0J0 enuř Mísl° Plánovaných 8 premiér jich bude lelos pou-611 velikými íľ i polovina z nich má malé obsazení, pouze s 5ti či vlllv P"' herce. Zdá se, že 10 premiér by nestačilo neleckých perspektiv ansámblu i^^^^í ^itapodahkemu obrazu naší Činohry, i ■ _ , . hyne! diskusi velmi trefně tekla: Herec « r . p)..lcoVni ^' «v;»s ji potom doplňují. "A stokrát hyne. > praVovat. fMA-vu. nevi-v,, „a jaký úkol se může lesu , ' lnosVj iva-^uato situace se nedá přejit bez. volání V Máme letos ově ve.mi dohre z ntchž Smrt obchodnínTcnJSthl fľlt^ Celá situace v činohře se rok odZ, J * ,V6n,m v>nikaKím. krize vrcholu. Mnozí ii^^S^^A kruté, bezesné noc,, ne v5ak z tvůrčího neklidu při se kán ľv^ úkolem, ale proto, že za poslední létanebyÄ^Ä k soudružnost, kolektivu a proto, že herce siee si může sÄZ hrát, ale sth jen napětím i soustředěním v práci a v představení Jestliže ale vycházíme z toho, že celý svět je v rozkladu, že žijeme v depresi před atomovou pumou a nemáme jasných výhledů - pak se ani nedivíme, že se v jednom týdnu sejdou na našem květnovém repertoáru třikrát Komik, jednou Podzimní zahrada, jednou Návrat, jednou Smrt obchodního cestujícího, dvakrát Zyfcovoví, pochmurný a tak málo český Strakonický dudák, jedenkrát pochmurný Zlatý kočár, o němž jsme mohli slyšet i hlasy, že je to v naší inscenaci hra o poražené zemi. Do této konstelace chybí ještě Porážka, která nemohla vyznít jako bojovné představení, ale která zato stála kolem 150 000 Kčs a hrála se pouze 16x vždy s volnými lístky. A obraz by byl úplný, kdyby bylo došlo na předloni ohlášenou hru Skvoreckčho Port Arthur. Soudruzi, to není náhodné seskupení. To je názor. Jisté ho nemíníme našim vedoucím pracovníkům v činohře brát, ale st nám odpustí, že nemlčíme, protože jsou ještě mezi nám. přece jen takové letory, pro které je smysl pro pravdu a spravedlnost a odvahu silnější než vědomí hrát za to třeba nějaký řas jen same štěk) ^ Oceme rozlehlejší a barvitější dramaturgii, aspoň 10 po* 13 vy volených, kten^map , o WW* W ^ ^, nás říká předpoklady pro styl činohry. Soudruzi, prosím vás, kdo z mis by nechtěl dělat moderní divadlo! Ale buďte lak dobři a nikoho i toho a priori nevylučujte. Ano, soudruhu Krejčo, je pravda, že v hokeji vyhrává silnější, ale nezapomínejme, že každý hráč dostane brusle a hokejku, může vyjel na led a nikdo nezůstává seděl po tele utkaní na střídačce. (Potlesk) Ještě něco k tomu Heyduk že proti této hře prý nebylo před uvedením nU— ředitelství, ani s. Todl z ústředního výboru, ani s. Urban i ministerstva prý neměli nejmenších námitek, jedině litovali, že hra není současná Soudruzi, inscenace Ndvratu, který hrajeme v dobé vídenské ho sudeíáckého sjezdu a revanSistických choutek a na jeviíté posíláme bodrého strejdu / Modré ze Šumavy, přes ten cynický pi 1,'niavilivou psychologii vesnicJi kell nepravdl [idem posíláme bodrého sucjuu u^~ ■nffl^v(jjvou psyc ,oj k boji vc Španělsku. g»»«g ;| lll/mch „nvch nepri ř, v vřetně toho nechutného - uk;l/l„, nas,m l to "co v historii a Činech nasent i fřtl *< • ř n t. í* * \ ■ r II * i t 1^ 1 b 1 * 1 » 1^ i* T v e r r r r r e s e e c I c I N,n,Min při Národního divadla u ,-■ i ,l ,i tnm hovořil wezidenl s. Antonín *° ^ÄÄľljliŕ.....my. cenové přednášeli u razných divadel v našem manifes-,„■• \ Dřece Dfed 8 lety, v období, o němž jsme /. úsi našich vedou- „že Prt teprve r. 1956 nastala plná svoboda pro modenu vysoce onBecké divadlo, přece v tomto období mela Činohra na reperwán. sovětskou hm o Juliu FuCíkovi Lidé bděte, která dosáhla téměř 90 repríz za velkého zájmu našich pracujících, před tím Pogodmuv Kremelský orloj a později Jiráskovu hru Jan Žižka, která dosáhla také skoro 100 repríz. A to nejmenuji Ilon/Jova poválečného Jana Husa, Maryšu, Mélidky, inscenaci, která se udržela na repertoáru 5 se/on a x níž byla řada vynikajících hereckých výkonů - Stěpánkův, Plachého, Neumanna, Pačové, Dohnala, Olázrové a jiných. Už tehdy zaznívalo z našeho jeviště divadlo nekašmírované [? nekašírované'.'|. divadlo výrazné myšlenky, prosté a hluboce citové a emotivní. A později ještě přistoupila Průchova Tvrdohlavá lem a Stěpánkovi Naíi furianti, představeni, která skoro 7 let promlouvají účinnou myšlenkou a lidovosti a českostí. A dnes zaznívá toto divadlo z. Optimistické tragédie, Srpnové neděle, Obchodního cestujícího. Jaká barvitá paleta výrazných režijních a hereckých výkonů! Proč neudržovat a ještě dale nerozšiřoval tuto paletu v takovém uměleckém ústavu, jakým je naše NI). Je proto nespravedlivé, staví-li se lato představení proti sobě, stoji přece vedle sebe. Každý umělec, režisér, herec, malíř, hledá, navazuje, staví dál, ale nezatracuje. Právě ve jménu těchto našich clia-inaniú bychom si měli slíbit, že by se do budoucna měl náš repertoár rozsvítil ještě barvitěji. Naše hry současné společně s domácími i cizími klasiky, inscenované moderními výraznými prostředky, pokrokoví autoři zapadni s dramatiky zemí socialistických, ruská klasická dramatika 19, století, měla by býl zastoupena tragédie, komedie, veselohra, hra se zpěvy, anlická fraška - krátce: jak říkal Vachtango\', když tu byl na zájezdě: "Jen tak se herci a režiséři obrazují, jen takové divadlo plni svou společenskou ľunkci zplna a ne jednostranně.1' \u přece chceme vedle her vašeho vkusu a vaši mí-rj nové Ženské boje, nově Dundo Maroje, nove Revizory, ale aby nebyly tak obehrané již kvůli návštěvám. Potom nebude naše dramaturgie za poslední Iři roky působil chmurně, depresivně, pesimisticky. Zivoi ie seesakramentsky těžký a kdo to yí lépe než my, kieří jsme za protektorátu pracovali laké ma-"nelne a kleri jsme polom dávali kondice, abychom se uživili „a slu-«2*j-Ale známe cenu přátelství, lásky a Obětavosti 8 proto snad máme bliž k prostému dělníkovi člověk,., než k tzv rainšmekrům čuměni, prc.něž jste chtěli vy, soudruzi, v Tylově í vateTríS dopoledne dával zvláštní představeni. ' Dovolte mi nakonec jen jedno skromné herecké přáni které se netýká jen mne: Přál bych si (en. aby , Krejča S JffňSi 96 všem rovnou ä přiděloval úkoly nejen těm, kteří na konferencích kokti a měrou i těm, kteří také někdy nekoktají. (Potlesk) Předseda s. Vejražku: Děkuji s. Mixovi. Soudruzi, s upřímnou rii váni oznamuji, že nás přišli pozdravit pionýři. (Vstupují nionffl ľ""" tlesku a zvuku fanfár,) y<^fo-Zástupce pionýrů: Milí soudruzi a soudružky, zdravíme vaši ideologie kou konferenci jménem všech pionýři, a svazákti 27. jeoenfctttté středili školy. Věříme, Že vaše jednání bude velmi úspešné. Vídyťneu-siále zlepšujete svou práci a připravujete stále nové a noví formy rozšiřováni kultury mezi lidmi a dětmi. Děkujeme vám za nedélni dooo-lední představení, které jste uspořádali pro mnoho dětí v naší republice Přejeme vám také mnoho úspěchů na cestě po ěs. místech a vesnicích kterou nyní chystáte a víříme, že se vám podaří dosáhnout mho. co oj tělo cesty ěekále. Ještě jednou vás všechny srdečně zdravíme a přejeme mnoho zdaní na vaší konferenci, K budování a obraně vlasli bud připraven! (Pionýrky): "Vždy připraven!" (Potlesk) Předseda s. Vejražku: Soudružky a soudruzi pionýři! Děkuji vám M srdce jménem všech umělců i pracovníků Národního divadla za vaši milou přátelskou návštěvu a za vaše pozdravy, které jste přinesli naši konferenci od pionýrské organizace. Ujišťuji vás, že v přlštl své práci neztratíme z. mysli významný a důležitý úkol - svým umíním pomáhal škole i rodině vésl a vychovávat vás ve Slastné uvědomělé občany naši vlasli, abyste vyrostli ve smělé a kurážné budovatele ■ ji} komunismu! (Pionýři odcházejí za zvuku fanfár a potlesku.) Přerušuji naše jednání, v nímž budeme pokračoval ve 14 hodin a to přesně. Prvním diskutujícím po poledni přestávce bude s. Šavrda (Jednání přerušeno ve 12,10 hod.) Předsedající: Soudružky a soudruzi, pokračujeme v diskusi. Jako další se přihlásil I Zdeněk Šavrda. S. Šavrda: Soudružky a soudruzi, máme všechny důvod) býl hrdi nádobu, v níž. žijeme. Perspektivy XI. sjezdu nám jasně ukazují, že vítězný socialismus, vítězný komunismus znamená příchod věku atomu, družic a technických zázraků. Jsme si vědomi, že tato převratná doba nemůže býl bez konfliktů, které jsou zákonitosti vývoje, ale nikdo, kdo patří na naši stranu, nemůže neviděl a necítil vítěznou perspektivu komunismu. Z tohoto hlediska je nutno posuzoval I dramaturgický plán divadla, který mu dává politickou linii- politickou tvář. Očekávali bychom od dramaturgie činohry Národního divadw, že připraví útkovou linii, která by odpovídala této veliké dow Podívejme se však na skutečnost, Po šťastném začátku, Klicperově hříčce Ženský boj, W "'"^ dován Tylův Strakonický dudák, inscenace nesporně problémy • a hlavně netylovská. Těmito slovy ji hodnotila většina členu covní konferenci, Dále: po staženi dva .oky ohlašované hryrfavs t by, neočekávané vyhn „.;.,-/, Za třetí: neustale přepr: 7 .v, scénu nejen umělecky Mil iiiiilicky pochybeným PPJetfaU .médie Smrt obchodního cestttf stan fi.icky pochybeným pojetí,.. I ...... hodnotím tuto inscenaci bez výta* , ,1,.,,-vašovu o konträrevolucS/í, icin( sezonu s jediným výrazným u Chci zdůraznit, že nejde již jo úzkém, jednostranném repertoáru, linii, O politickou tvář divadla. A p her. nedivíme se. že se tato skntečr obecné kritiky. Tím více nás zarazí vinách na otázku "Jak se díváte EU kterých inscenaci činohry" odp< pohledu na naši práci vznikal doj. především pochmurnými tématy, ř tický svět, ve kterém žijeme, není i simisiický." Domnívám se. Že když zv:ř načni plán letošní sezony, že ncod| jadřuje spiše linii, kterou před 2 k ke na pracovní konferenci činohry skuieěnosl a protože svět je chmur členstva již tenkrát nesouhlasila 8 Při každém projednávání těchto o ve, na každé konferenci protestuj abstraktního humanismu a subjek plánu. Jsme však vedením ctnota místy, dogmatiky nebo cynickýra sl"iry. o jednotlivosti, o "běžící c straně cizím, revizionismu nahrav ° '»• aby celkový prolil drai •ijasné perspektivy, které nás oöefc ^7^. ^y byl v souladu sliní y\ Prohlašovány v Manifestu ^ lopla.nimspise. že inscena T*^™ hrát ve dnech radost ";;,b»«ní naší vlasu, ve dn div^avych mladých lidí nava vadl0' Pro ně chce cenu- hrál lir da "fe"<> současného živott jich hkľu,n,s,ická budoucnost. " "t"* Pani. (Potlesk) lejen těm, kieří na konferencích koktají, ale i také někdy nekoktají. (Potlesk) IVkuii 5. Mixovi. Soudru/i. s upřímnou radostí přišli popravil pionýři. (Vstupuji pionýři za poli soudruzi a soudružky, zdravíme vaši ideologic-icni všech pionýru a svazáků 27. jedenáctileté , že vaše jednání bude velmi úspěšné. Vždyť neu-prácí a připravujete stále nové a nové formy roz-i lidmi a dětmi. Děkujeme vám za nedělní dopo-ní jste uspořádali pro mnoho dětí v naší republice, íoho úspěchů na cesií po čs. městech a vesnicích, a včříme. že se vám podaří dosáhnout toho. co od ;hn> srdečne zdravíme a přejeme mnoho zdaru na í vlasti bud připraven! iřipraven!" (Potlesk) ta; Soudružky a soudruzi pionýři! Dekuji vám zc i umrlců i pracovníků Národního divadla za vaši ivštévu a za vaše pozdravy, klení jste přinesli naší .Tské organizace. Ujišťuji vás. že v příští své práci významný a důležitý úkol - svým uménim pomáhat j vychovával vás ve šťastné uvedomelé obrany naší tli ve smčlé a kurážné budovatele - již komunismu! za zvuku fanfár a potlesku.) láni. v némž budeme pokračoval ve 14 hodin a to kulujícím po polední přestávce bude s. Šavrda i ve 12,10 hod.) /i, pokračujeme v diskusi. Jako další se přihlásil s jdružky a soudruzi, máme všechny důvody být ijeme. Perspektivy XI. sjezdu nám jasné ukazu-mus, víiézný komunismus znamená příchod vesnických zázraků. Jsme si včdomi, že lato pře-být bez konfliktů, které jsou zákonitosti vývoje, na naši síranu, nemůže nevidel a necítil vítěznou srnu. Z tohoio hlediska je nutno posuzovat i dra-■adla. který' mu dává politickou linii, politickou hom od dramaturgie činohry Národního divadla, •u linii, která by odpovídala této veliké dobé. na skutečnost. ■tacátku. Klicperově hříčce Ženský boj, byl nasiu-jjnvlcý dudák, inscenace nesporné problematická ý rérnno slovy ji hodnotila vělšina členů na ptfr »Mažení dva roky ohlasované hry Návšteva lkávané vybrán málo známý Gorkij, Rodina j «0 ť)'1 IK'lK" „is;täie prepracovávaná I leydukova hra Návrat ■■:■ režiséry rošti práni a jinými vedoucími pracovníky. Chybělo nám opravdu knirt-myšlení, vyjádření uměleckých i pracovních zkušeností * velkého kolektivu, opřené o znalosti ideologie naší sir- * m°Uf'' marxislieko-leninské. dny' lde°Iogie Touto konferencí jsme vytvořili dlouho žádané podmínky V a požadavky organizací se splnily. Máte před sebou nejen svah! ale máte před sebou všechny šéfy; k tomu ještě ředitele a ieh ka pro věci hospodářské. S obsahem konference jste byli 5^nanr,ást; odpovědně připravenými tezemi. znameni V přípravě konference byly uspořádány stranické i odborové seh( a sami jste zvolili své delegáty. Včerejší rozpačitost při výzvách k ľ kusi nám napověděla, že na rozdíl od toho běžného denního až i tického hodnocení je nutno na ideologické konferenci zaujmout oprat du hledisko ideologické, z pozic naší marxisticko-leninské ideologi*" a tu se nám ukazuje, že takový přístup k zamyšlení a k vyjádřeni je pfe-ce jen věc složitější. My jsme si toho byli vědomi a neočekávali jsme od všech jasný vybroušený příspěvek v exaktní ideologické terminologii. Vždyť jde o první konferenci, o níž jsme si již napřed uvědomili, že nám nevyřeší všechno a hned. Nám šlo a jde o to, abychom se od vás dozvedeli, jak se na obsah umělecké, technické, hospodářské i správní práce našeho divadla díváte vy, kterým další vývoj této instituce leží opravdu vážně na srdci i na mysli. Chceme slyšet to, co si opravdu myslíte, po-díváte-li se na to s hlediska soudobého vývoje společnosti, která spěje k dovršení socialismu. To především. A tak se nám potvrdilo, jaké důsledky na jedné straně má zanedbávání organizace ideologické výchovy našimi organizacemi, a vy jste si mnozí uvědomili, jaké důsledky má vaše vyhýbání ideologickému sebevz-dělání. [...] Náš lid pochopil, že dělnická třída se mohla chopit moci, poněvadž byla vedena zkušenou a zocelenou stranou dělnické třídy - komunistickou stranou. Náš lid pochopil, že komunistická strana správně vedla dělnickou třídu v bojích proti kapitálu. Náš lid pochopil, že strana správně vedla náš lid v boji proti fašistům, že správně vede náš lid v přechodném období od kapitalismu k socialismu. A náš lid se při soustavném zlepšováni životní i hmotné úrovně přesvědčil, že komunistická strana správně vede, a postavil se na její stranu a uznávají n vedoucí sílu celé společnosti. Vedoucí úlohu strany si nikdo nevymyslil a nikdo ji nenadekretoval; náš XI. sjezd by ji také nemohl zakotvil do stanov strany, kdyby sám pracující lid ji za vedoucí sílu neuznáva Všechny vynikající úspěchy v práci našeho lidu nám ukazuji, že M* komunistická strana je živým, tvůrčím, rozvíjejícím se organismem revolučním ke skutečnosti, ale laké revolučním sám k sobě. Strana va c svou moudrou politikou všechna odvětvi našeho společenského živom Vede hospodářskou výstavbu a vede složitý proces ideologické prevy chovy všeho lidu prostřednictvím široce rozvinuté ideologické lion ř která pracuje od mateřských škol až po vysoké školy 8 akademie . Od loutkového divadélka až k první stálili scéně, k Národnímu div* Širokou sítí všech kulturních a osvětových zaří/cní. 98 V současné etapč vývoje v; vipologické a kulturní front, fmy1ení celé společnost; Naš lid uznává, že stran::: doučí sílu. A my. protože Straníme jí a stáváme se su strany. Jistě jste slyšeli, ze v že je nazývají bezpartijním A z této pozice straníckosti „ledem na ideologické r. v Národním divadle při dm Přežitky a nejasnosti jevi s< v místnosti hned vedle v Masaryka, kterého tam při světlil tak. aby ho jeho dos v některých šatnách a na Pomáhají práci? Nejde o obrázku, jde o myšlení čle vadle má být nositelem pc teristiky denního života v Ale vraťme se k tomu nejí vznikla - hJavní náplň práce že vše, co bylo v hlavním r vé politice, kvalitě práce, c nicka organizace plné a roz myšlen, konzultován a ce v něm konstatovány nedosi nické práce. Vliv a vedoucí úloha strar dla při projednávání refer obsah referátu postavila. J mlčujeme nedostatky. K tc pomínek. nová iniciativa. Se stejnou péčí byla připr rence, která vám bude pře' o formální uzavření kontl Manifestu vodítkem pro d pracován eelozávodnim v organizace i radou Narodí ho, co komu patři. Je velr neho projednávání na str: aby došel k projednaní v ku. a co je žádoucí, aby re, nothvého pracovnůca' ^mnýúkol spatřujem °'Oglcké Výchovy [ ] Vyašiuvčdoměninazakla V U "Plvání jedno* 7^« Jato host p -. < mal fiat wtatt _i pcM ottotj Mter M -■•v. •.: -.jí. «.: W> teuteaa pématy Cém na* se. z* titttěmmHutázmikif \im a—*' .c»M»Tateľ**j.te* jwtr—rite|1 au «*. tea Me ffatetaB k rrjafeaá a k «tetete Jíejie » aí ft to loaf má bft verne i and Jtmeémwmtm. tete »k- •-• teaj .r-/asór,*.a4bte>l ^«tete » anteritýte í iftk aewtýte «dteote. ">NteUi)^MÉUiteteíviteiiteite-«Mtex «rfli I na *mí odezva m kartete jt* y,:-ŕ/«;•■. :>u-éaMte ^S^yg^te íteiteiíitfte iteü af aa» «ete fc »yi»e- ■ ... T*E»ate»41.Kačen.iftanH«r*.Katetr *^iíNr5?^a,*^tewte"te.* teto »^»■OdteaT^"** -: tete tete aaw* *. Ba**. « *.Tas* •Wte^iÄagfcBa* ^^^Í^^^r^'«te* , tel y rftej ju i J a tear tety Itettewtoy teta y fmnitete gfccte t. iteŕtei Potaai *áanaad«a iemxkkm. proč MjrteM, že je tela omate«*. CM b«te k kmb te-ť*é vykvetete. Vy jae, voadrate nterfitiii. ***** aapt o Tkaém totín »o-totei joe arfte wéty. bot byfjr ze Tkaébo inte» ijli—ij. ilj itea že to aebyto lo ■ jnafrVafjW, attetleť acrtei tep, zate Ztwi«^b^doteí.ari»ífMOMi^^ jako režzióii läo ancraace. rteat fcrsctei a S*«toodo*i flo o jetea *ec abvcacat teízte wč* i V;^dmmmÚmmí.*&*mdÍmtomMnmM*mGr týtfc. zcgfafctttejŕltli jiiiitetewl Mfifdmmtittam* *■* ffete jako pffttad-jiioi nek. *e kierícJi le odtfateí fco ZkMý teäfc Haní teriteta, A polo jte* á * teo •« B, tee «Hol. co *~Jlif*ÍL. fádks pftdt* ad» tee* * noiolwteinfaHi* ja gmtž nkiwtei tea, že «y*^* za-,,-c Si-'- 0- telte. a,* že ctee»e.aby dU&k že ie» flo*Ä P*" ■:?i.^.,^ľ,:',.--; ! ■ řprf n človeku, myslím tím také sebe, Ještě jednu poznámku. Chtěl bvch u "ľľ'f Ätoretícky. 0 &m fme zde «, domluvili „Í*JS iS Ä ÄÄ- která zde by- KElCÍm pSScki Já myslím, že tomu la také kntizovana jako nu. lu další ráci 0 tonl. co * není. že zde hy^ommeh an, ■ p „ SÄ'SĽÍ "Sľ„je ■■nesmyslem" života. Nechtě, b í ní - .o by bylo málo - že zahrada ukazuje, jak vy- padá živo. na západě. To je jen jedna složka této inscenace jenom jeden její ideový aspekt. Je tady hlubší věc, věc, která se dotyká nas všech, která se dotýká mne. která se dotýká vás. Musíme si zde opravdu říci, co je smyslem a dovolte mi také výraz, co je "nesmyslem" divadla. Vždyť i ve Zlatém kočáře je stejně základní a zásadní tato otázka, co je smyslem života, jaký má být náš vztah mezi sebou, v této společnosti, a o tom všem mluví naše konference. A nyní Komik. Řekl bych, že Komik je optimistická tragédie. Vždycky jsem se musel trochu usmívat, když se říkalo, že Komik je hra o nějakém ožralci, který atd. atd. To není pravda. To není podstatné. Komik je hra o pokrytectví, o pokrytectví, které bylo, jest a bude vždycky potrestáno. A myslím, že inscenační záměr a záměr autora vyzní v tomto smyslu jednoznačně. Dovolte mi říci, že jsem se opět rád vždycky nějak při třel k divákům, kteří vycházejí ven po představení a že jsem vždycky poslouchal odezvu tohoto představeni A podle toho. ačkoliv na to nemám doklad, nemohu sem přivést v o diváky, podle toho soudím, že naše inscenace se neminula v on,to hlavmm uč.nu svým cílem. A že se na Komika člověk ne kilá chíí zählľľ^,^:Pemusľla bv být tato konference, to hra inscenována zařazen a že takto byla la- Rád bych se ještě něčím pochlubil za činohru. Když nyní v činohře spolupracujeme se s. Krejčou, Pleskotem, Svobodou, máme vždycky radost z úspěchu toho druhého. Nyní se mně velmi líbila Pleskotova inscenace Obchodního cestujícího. Domnívám se, že Pleskot udělal mnoho práce pro mne, Svoboda v této inscenaci udělal mnoho pro mne, ovšem tam to nekončí. On to nedělal pouze pro mne a netíkám, že Krejča dělal Hrubína laké pro mne. To jde totiž dále. Chci jen říci, že se domníváni, že lim, že si nezávidíme své úspěchy, že si nebereme egoisticky své úspěchy jenom pro sebe, že tím všechny naše úspěchy, všechny naše metody práce, o kleré s byla přesná, jasná, někom"'— uva«.že tím nejlépe sloužíme 100 jasná. Není jasné a nemusí se nám v iluvili o tom ce -dat, opravit atd. Ale měli bychom Všichni řečníci zde mluvili o tom, co námX^ ^ Pra,, ..- * domluvy všechno to, co děláme, by mělo být vzm*,?-ať je to jakákoliv práce. Jenom lyZTr!^ Z v hledišti chladným. Pak. myslím, \; zásady, které se začínají rýsovat na é^t t''^ - ' pozornost. (Potlesk) K°nlerenci. Deku," ^ (Hanuš Thein. režisér opery, zdůraznil, že všechna sí směřovat k jedinému, totiž k představeni, a že hv mři k*^* názor režisérů a dirigentů. Mluvil také o tom jak mál -zuje Janáček a málo se dbá o úroveň starších inscenaci T S. Krejča: Soudružky a soudruzi, chtěl bvch nejdříve dět na příspěvky, kterými byla zahájena včerejší diskuse nanZ ferenci, na některá tvrzení těchto příspěvků. S. Neumann J o tom, že umění musí být srozumitelné a že nesmíme děl, ci pro několik set vyznavačů exkluzivity. Uvádím to prou mnívám, že taková představení neděláme, že taková pŕedstavta v našem repertoáru nejsou, anebo musí být mnoho desítek tisfc vy. znavačů exkluzivity. Nevzpomínám si, v jaké negativní souvistoso' uváděl řadu inscenací Podivína, Podzimní zahrady. Komika.Srptmi neděle, ale uvádím počet repríz těchto her: 53, 61,62,70. To znamená dohromady 246 repríz. Jde vesměs o hry výborné navařm né. Čili když uvážíme tuto věc logicky, máme ne několik set vyro vačů exkluzivity, postavíme-li se na stanovisko s. Neumanna, ale máme i na těchto inscenacích na 1/4 milionu [diváků]. S. Neumann říkal, že nahrazujeme myšlenky symboly, že máme strach z cta,fc zamlžujeme novými formami myšlenku a že tyto formy jsou nasán lidu cizí. Co všechno někdy i v dobrém zápalu svalujeme na beto našeho lidu. Víme ze zkušenosti jedno, že je dosud platní Aischyw výrok, že obecenstvo všech dob má sklon k nízkosti. To ovSem dmi nic, co by svědčilo proti našemu lidu. Na předsjezdovycb dis&jw si mnoho lidí stěžovalo na přemíru vážné hudby v rozhlas její nedostatek, další na přemíru činoher, jiní opél "''^'V^. tek, další chtěli filmy veselé, se šťastným koncem, jim byla láska, cizí krajiny atd. Přitom to byli třeba Kjleps I ' jednotných zemědělských družstev Jihlavského kraje./ 'P ^ o formy a myšlenky, jedno bylo přece jen všem témpn* jh,, ba neobratně a nepřesně vysloveným, společné. "> 1 |i)U). umění vždy objevovalo, aby bylo něčím více. aby jh; pli mi nejsou schopni dosáhnout diváci ve svých preffl nejsou schopni dosáhnout diváci ve svyen picu.-*— naselo zářící myšlenky, nevšední krásu, udivujíc! a l>"v/,K'%„,, Med na kladné stránky člověka a zdrcujíc! odsudek SpauK* 1 ^kritiku a smích nad vš.m ;mu Přitom jsme se nafl ířvSechno nikoli ve v Etetíém uměleckém díle. k Na několik prostých nak pro to. co říkaly, jedna ni/oo Hcli- kteří sež.vi um primitivnější zákony své p né / našich her. tzv. realist ce nesouhlasil. "To já d okopírovali..ještě jste tam1 níkň'." A měl pravdu. Jest v dívce zabalené do prostí Qzovaná názornost lidové fantazie, zkratka, symbol, ho uměni, způsob umělec! li přesně a účinně to, co je no stvořila! Rozbila atoi stvořila Hamleta. Mrtvé c Višňový sad. Fausta, říjno chce a umělecké dílo bez ce a hloubce jeho života, kládat, začne-li ho instrac vlastní. Nevěřím, že nové nejsou účelem samy o sob lože iiiii není cizí nejavan mohla kdy pro svou orgar Soudruh Neumann ■ nám předkládá Návrat. t> dotazo\.uii řekl v pátek i vsi silou a vším nadSenín můžeme si je sami stvof vratem vznikl jen a jen zt *e naše snaha byla silnějS pe a velikého úsilí hluch Uenoui ani kvalitou režij mySlenl a vyvozeni poor * rozvinuti útoků na veok Nemám ve středu ji S T: ^ * ««w -"alezli nic pro,, rak( ;.d,P""Jf své objevy , ' -'V'" -'-ako pani Právem tvorb'.kte 1 »tf"*'in oslavoval. I bych, abychom se Dfi vř na jedné věci. Ideová s^u"1' ■ ' " vždycky povést prácii,,/ m. co nám chybí, co bychom měh ľn honí se domluvit na jedné veci T tni vzrušující, atje to jakýkoliv žánr abychom nenechali našeho diváka im. že budeme dobře nebo lépe pinii " na léto konferenci. Dekuji váni za zdůraznil, že všechna prace v divadle mu-k představeni, a že by mři být víc sKšen luvil lake o tom. jak málo se v ND rěpri úroveň starSfch inscenací.) oudruzi. chtěl bych nejdříve odpově-ahájena včerejší diskuse na naší konalo příspěvků. S. Neumann mluvil imitelné a že nesmíme dčlat inscena-kluzivity. Uvádím to proto, že se doni neděláme, že taková představení :bo musí být mnoho desítek tisíc vy-ínám si, v jaké negativní souvislosti . Podzimní zahrady, Komika. Srpnové z těchto her: 53, 61, 62, 70. To znale vesměs o hry výborně navštěvova-logicky, máme ne několik set vyzna-se na stanovisko s. Neumanna, ale na 1/4 milionu [diváků]. S. Neumann y symboly, že máme strach z citu, že myšlenku a že tyto formy jsou našemu v" dobrém zápalu svalujeme na bedra ti jedno, že je dosud platný Aischylův b má sklon k nízkosti. To ovšem není nu lidu. Na předsjezdových diskusích :míru vážné hudby v rozhlase, jiní na ru činoher, jiní opět na jejich nedosta-e Mastným koncem, jiní opět, aby tam itom to byli třeba nejlepší pracovnici ístev Jihlavského kraje. Ale pokud jde o přece jen všem těm příspěvkům, ire-oveným, společné. Bylo to přáni. aD) vlo něčím více, aby přinášelo to,, cosa Svád ve svých představách, aby F dní krásu, udivující a povznášející P , zdrcující odsudek špatnosti človeK rým, aby přinášelo stranění všemu no- iritik" i sm>ch" '. jfedsjezdových diskusích přesvědčili o lom, ;nie se na P parované ideové konzervě, ale v roz- ¥Zňonikoli ve v Na ní názory „.cořflcalj Vh které působí na vnímání diváka, posluchače. Vli hlasů z těch besed nikdy nezapomenu, jed-DSednak pro to, že domyšleny byly správnější, než i Ĺ umčleckou činností a měli by znát alespoň nej-J é pn-ice. Jeden hlas se např. týkal výpravy jed-realistické výpravy. Venkovský člověk s ní prúd- mi1 her''^.'-a''doveďu'iaky." Hkal, "to je kopie, to jste -' .....t,___i- 1-inii) tr\ i/A ioUrt l jt nes°un"""' s. janl mg]j dát na ten dvůr hnůj, to je jako u ochot-^pirovali-jestejs l ^ d&1 čj pYadéd dovedl představit *rA u nédo pros,čradla anděla, jestliže mu nevadila silně sty-,íu-rzahaleni divadlai nemůže jeho potomkovi vadit 6z0Van3 Ska symbol náznak, nemůže mu prostě vadit řeč dnešní-íanl3Zf /nnsob uměleckého sdělování, je-li organický, tj. sdělujeme-iSSí to co je třeba, co chceme sdělit. Fantazie - co všech-Kořila1 Rozbila atom, poslala dílo lidských rukou k Měsíci, ^Hamleta Mrtvé duše, rádio, polovodiče, kybernetické stroje, mi sad. Fausm, říjnovou revoluci - ano, představivost. A divák ji ja a umělecké dílo bez ní mu nemůže nic povědět k větší slávě, šiřte a Houbce jeho života, nemůže ho poučit, protože začne-li mu vykládal, začne-li ho instruovat a poučovat, hovoří jinou řečí, než svou ilasmí. Nevěřím, že nové formy, jestliže se narodily z obsahů, jestliže ijsou účelem samy o sobě, jsou našemu lidu cizí. Nevěřím tomu, pro-tóe mu není cizí nejavantgardnější forma, jakou si lidská společnost mohla kdy pro svou organizaci představit - socialismus. Soudruh Neumann se zvýšeným hlasem ptal, jakým právem se na předkládá Návrat. Nemám jinou odpověď, než jakou jsem bez dotování řekl v pátek na aktivu činohry: Rekl jsem toto: Chceme pálou a vším nadšením pracovat na současných tématech, ale nesl je sami stvořit. I krok do prázdna s Heydukovým Ná-P*m vznikl jen a jen ze snahy mít českou hru. Chyba byla v tom, *we snaha byla silnější než naše kritičnost. Zrodí-li se z naší prá- - feno úsilí hluché dílo, jehož nedostatky nedokážeme pře- Mení a'Ít0U reŽÍJní a nerecké Práce- Je 10 Jistě důvod k za" krazun,!--Vľ'ení poučení Pro P"M- A'e neměl by to být důvod ''*woků na vedení divadla. Äioiľp1 ľSlľCdu J'nou odP°věd, než jsem měl v pátek. Leda ' |Klinj sc rozhořčeně neptáme lékařů, jakým právem ještě '"Mlují SJ Pu°" rakovir|í. vědců, jakým právem stále opravují ikdví to zní iak a-iakým Právem ješlč nepřistáli na Marsu. ^'WvemV00rlľartadox: Právem váž"é a cílevědomé umělecké S,*ni života a n ^' Se Snaží za každou cenu Jíl nepohodlným lenotn oS|av°SláVai]m°m na cnodníku a nekibicovat pouze, ovat, právem uměleckého charakteru, kterému musí být cizí všechno počtářství a všechen, ■ fvem se dopouštíme a budeme ta deme mít vedle děl živých díla nlf SVe práci °">ylů. Abu- Kašlík nevím pokolikáté ř*" P™ ^ sve společnosti dokonalé dílo. S to ^' Chce dál nosu, obviňování, obtíže, nepochonen, AlJ má nePfiJem- A kéž dělá dá. podobně co nSSel " m' " ** dobře-Upřímnou otázku: Nebylo bv nnhnHiníif a u/i- ľľ.nálpro vUch»y> abychom si kladli také takovéto - let přes vše-1-------- , které máme a právem k výsledkům < hra Národního '" ního divadelnictví, jak to, že se nám ji podařilo - hrál, jsme před tím přece převážně klasiky, téměř plnou tváří obrátit k souLnoJ i když je - a pravém - mnoho kritických výhrad k prozatímnímu smeru tohoto pohledu? Nepřipadá mi to, co říkám, jako samochvála protože jsem pouze jedním z těch, kteří tento namáhavý, denervující a vyčerpávající proces realizovali. Co kdo pro tuto přestavbu vykonal, jak oddaně a láskyplně a činně sejí zúčastnil? V čem spočívají přednosti naší dosavadní cesty, jaké jsou její nedostatky? Tímto směrem myslím, že je také třeba zaměřit naše úvahy, naše diskusní příspěvky; jinak jsme ztratili dva dny. Vždyť po všech stránkách se po dlouhém soužití známe navzájem nazpaměť a není třeba, myslím, abychom poznávali na konferenci, věnované ideologickým otázkám, své charaktery. Tím už nemyslím pochopitelně na projev s. Neumanna, který vcelku pokládám za upřímný, za kvalitní a cenný. Soudruhu Mixo, dovol, abych tě rovněž oslovil, jako jsi včera oslovil ty mne. Kdo kdy z našich vedoucích pracovníků řekl: "Celý svět je v rozkladu a ukazovat tento rozklad je náš program?" Kdo řekl že teprve r 1956 nastala svoboda pro divadlo, kterých 13 vyvolených je v činohře atd. Nechci zdržovat vás. ani sebe, vysvětlováním, řekněme mylných tvrzení, ale jedno je třeba znovu, nevím po kohká-ÍužTci X otevřeně: Umělci jsou a musí být zaměstnávám poď oh"av t*;ém rozsahu, jak umějí. Je to jako ve sportu, s néjs! v, Í diváti, lépe poslouží dílu. Ano, k.aždý *gl*£^ „éji než dosud, projeví v hodno en,. ž.jn. . I vozování výsledků z tohoto ,^loVs,onogov* Národn sssfssssss:................*..............* lil! nk v léto snaze, v tomto samozřcj- !!ÄtvSSretÄjejl inscenace, za všechnu £S5 JAS! sľsouborenJsloženým z velkých, nej-£h Smích umělců, které naše země ma. . z umělců, kteř, svou kvalitou do činohry Národního divadla nepatři. Doufám že se nemusím šířil o tom. jak má vypadat repertoár Národního divadla. Mají vněm být nejlepší hry současné domácí, pokrokové současné hry cizí, musí v něm být klasika domácí i světová. Jedno hledisko jim všem musí být společné: společenská funkčnost, potřebnost jejich myšlenek, obrazů života, obrazů lidí, jež jsou v jejich texru uloženy a čekají na zživotnění na jevišti pro našeho dnešního diváka. Mají-li néco říci k jeho životu, mohou-li posílit jeho víru k jasné perspektivy socialistické přítomnosti, mohou-li obohatit jeho kvality citové, morální, mohou-li vnést jasno do stavu mezi lidmi, vy-jadřují-li, nebo podporují-li velké myšlenky socialistické a komunistické, kterými řídíme svůj život, straní-li všemu, co kladného roste v lidech, z nové organizace naší společnosti, objevují-li, analyzují a kritizuji to, co jim brání ve vyrovnané a přímé cestě do budoucna, a vyjadřují-li to vše vysoce přesvědčivým uměleckým způsobem, mají právo být v našem repertoáru. Když jsme zařazovali jednotlivé hry na ten který roční pořad ÄnÄ,fc d° P°řadu zhnjba takt0 koncipovaného SÄľ T r Z Z-" kl3SÍky: Že,Uký b°j< luckého tTw , ? ""' Ta'"al>«> Janošíka, Bílou nemoc - Klicnera Tyl, Mrtuk Vrehlický-Fibich, Mahen, Čapek (6 hľrľ Gogol, Stat'Ä ma ' DrŽÍČ' Shak"P^e, Moliěre, *. S2sr™c*diii: oPlimislickou íragé. hry českých autorů - ££2^2**' 3 nak°neC á H "védnmímm Vn í V ST' JeJkh *» (11 her). «*> her nato. aby byľv re^ ľ,ľ ' k'eľé Čekají' ukW v textech 2» "h-y života , £ Ne Sc?'51cnĽk- ^ ■ «5 Madame ji v podstate za snráJ, V SĽ za lul° dramaturgii no ■ lyl° hfV byly inscenovány, iři z nich jsou rozpracovány a budou inscenovány v h scénovány - a tady končí harmonie a vyrovnanost U06í-Bjk ce, svár, a rozevírá se široké pole pro kritiku i sebS* disí*> ■ Veliký nedostatek naší práce v této nejdúS" J vidím především v tom, že se nám nepodařil °blaMi načni 102 nepodařilo wZ"^^ dech výrazně vyslovit záměry, které jsme měli pfi dr teh 1% přístupu, že ze všech her se nenarodila strhující uměTT"^8 smysl všech nežije zplna a pro všechny naprosto pfesvěrl-^ fe Pohled na celou naši několikaletou práci se nutníi ' cí tím směrem, kde se to podařilo, kde vznikly výbomT101110^ z nichž mnohé svou uměleckou úrovní dosahují a vyrovn'"^'' cholnou úrovní evropskou. A z těchto inscenací se celkem--odvozuje potom naše ideově umělecká programová linie ack^'-sami - a také plným právem - to vidíme ze svého repertoáru' i ku, protože jsme ji chtěli svým celým repertoárem vysj Snažíme se klidně a bez nervozity brát si poučení z této nepředvídané a nepředvídatelné situace. Pokládám za zdravé a prospěšné, že se o některých naiich inscenacích hodně diskutuje. Nemáme dobré zkušenosti s třm érami, které mají v tisku i ve veřejnosti vlažný souhlas a třebj: .: nomyslný ohlas. Pak se nám nutně zdá, že netvoříme. Neříkáme to z touhy po neustálém rozruchu a víření hlato našeho divadelního života. Kašlík jistě také nedělá Prodanounfi«-tu proto, aby se v tisku dověděl o své svatokrádežnosti, a Radok se Svobodou nepracují do zhroucení na nových sdělovacích principeeh proto, aby se dočetli, že jsou vlastně zloději různých techniekveh gn-fů v historickém měřítku. Naopak, ničeho nám není více zapotřebí a ničeho se luinife nedostává než klidu k vážné, soustředěné, odpovědné práci, 1 kritika, jakou provedl třeba nedávno s. Pober ve Večerní Pi niž po zásluze reagoval s. Machonin v Literárních novinách protože si upravuje předmět kritiky tak, aby mohla dotvrdil apn soud - protože se nedobírá kritickým postupem, který ma sve zákonitosti, tohoto soudu. Než se zastavím u jednotlivci q inscenací, chtěl bych upozornit na to, že všichni, kdoh«W« hrnně, ať jednotlivě naši práci, zapomínají na to - ai «' ^ referát s. Maršálka se dopustil této chyby a my jsme no w pomněli včas upozornit - že mnohem více P02"™"? £ „.,. vat těm inscenacím, které se nepovedly, z kterýcli i ^ ^ f anebo velmi málo, kde byla prostě promamžnaprí^B stále jen pozornost těm dílům, která jsou diskusní p j ■ ^ usilovala, že se odvážila výboje ať myšlenkové ho. ^ , člověka, a kde z tohoto úsilí vyplynula i nová SCCTKu^ nevšimneme si takových nevýbojných dél pruio." • \; že nás celkem k ničemu nenutí, že na nás nežádá ^ je, myslím, větší chyba, než když se dopustíme kážeme lil. vzpi dokončit inscenaci, která ne ná se za novým poznáním. 7 oblasti 6 her české klasiky vzni s. slrukonického dudáka. Nehodlá: rfměr a tvrdošíjně trvat na lom. co jse sem sc snažil po důkladné přípravě v realizovat. Každá inscenace - a to je a řasného divadla - vzniká z několikeré! mezi tím, kdo řídí práci. tj. režisérem, režisérem a předpokládaným divákem, dem do hlediště současný život, sout vůdčími tendencemi. Z tohoto několik práce tvořivá, inscenační záměr. Tady t li ideová vyspělost, myšlenková i umě nost osobnosti režiséra. Domnívám se, poučen nebývalou ných. z. nichž, některé se podobaly pam pěvům a z nichž, většina se přes nezakr rovnat přemýšlivé s touto inscenaci, d projevili řadou kladných dopisů nezni tiw a pochopitelně i anonymové, do lika, na kterém jsem si dal zvláší zál navštívilo v neočekávaném počtu ( misie po Srpnové neděli), že je třeba io představeni - to vůbec ne - ale na oblwjobč tvůrčí metody, která tu byla mníval, právem použita a která, jak S Obecně samozřejmá. Mám na mysli j Vančura: "Každé nové představeni je Ie zhola zbytečné. Zamýšlená krása nesl sademonstrována. Ale bez teto odvaliv vosti, budeme hráti vždy hůř a Imiv »ftnl forem je podmínka nejen pokroku. vlc především mám na mysli zá& WS") aktuální smysl v tom, jak je insc =° *e z klasikových myšlenek dá oži Programu, co se da » \ii ifehr "ce oživovat pro SOB .,.ilenka -všude i Česká řeč, česká jvisefí byla polm himarů byla činem společensky to M 'č jako šumaři ve strakonické bandě, wětem tak. že v bruselské porotě ■ Pro náš pavilon, tak, že když hraie auditorium podruhé během vwavv 'e naplněno na Janáčka, na Dvořáka. Pbičuo na lilmovc livězdv A to twvany v brzké době. By|yin. ropor. ^'unost a začíná disn kritiku i sebekritiku 1 msce-Prípa- "cidulcžitějSí oblast, ám nepodařilo ve všech isme měli při dramaturgické! ila strhující umělecká díla Z iy naprosto přesvědčivě ou práci se nutně potom obra íe vznikl) výborné inscenace i dosahují a vyrovnají se s vr-> inscenací se celkem právem programová linie, ačkoliv my : ze svého repertoáru jako celým repertoárem vyslovovat, si poučení z této nepředvída- . že :e se o některých našich ín-obré zkušenosti s těmi premi-i vlažný souhlas a třeba i jed-.. Že netvoříme. ;m rozruchu a víření hladiny také nedělá Prodanou nevěs-svatokrádežnosti, a Radok se ových sdělovacích principech i různých technických gri- ipotřebí a ničeho se nám více mé, odpovědné práci. Taková . Pober ve Večerní Praze a na literárních novinách je na nic, ;. aby mohla dotvrdit apriorní wstupem, který má své určitě ivím u jednotlivých sporných e všichni, kdo hodnotí ať sou-ínají na to - a i velm. kvalitní r>y a my jsme ho na to zase za-víe pozornosti je třeba věno-dly. z kterých nic nezazněj ^ěnapmežitost-Venujem sou diskusní proto, že o n&o ,ového, ať v pohled" na ,vá scénická forma- Ano, proton nás neprovokuj nežidají s^oviska A omylu, nebo neo Z 6dokofl íná se : oblasBfi ,,in^i.aci.kicn.neKa,„z Lvýrn poznáním. á někam zvedá křídla, chce něco sdě- bouřlivé diskuse kolem je-lidáka. Nehodlám zde vysvětloval inscenační . )!rdi''mi':ll° '"! ,n tom co jsem přečetl z Tylova textu a co nedostatečném čase inscenací leiliz^1 důkladné přípravě v i ""aždáinscenace - a loje neoddiskutovatelný zákon sou- ká z několikerého plodného, tvořivého napětí ^divadi.adí práci tj. režisérem, a autorem textu - a dále mezi *2''íiakd-dp'okhidanýrn divákem, který zastupuje svým přícho-P^1",3 r L současný život, současnou dobu se všemi jejími iía io. f cemi Z tohoto několikerého střetávání se rodí, je-li P" ^"/inscenační záměr. Tady hraje pochopitelně velikou ro- PT cnííMt myšlenková i umělecká vyhranenosť i ohraniče- liideová vvspeiusi, ; iínívám se, poučen nebývalou řadou kritik záporných i klad-U z nichž některé se podobaly pamfletům, jiné rajským chvaloz-taz nichž většina se přes nezakrývané překvapení snažila vyrovnal přemýšlivě s touto inscenací, domnívám se po ohlasu, který jevili řadou kladných dopisů neznámí diváci, celé divácké kolek-liiyapochopiielně i anonymové, domnívám se po studiu reakcí pub-lika, na kterém jsem si dal zvlášť záležet a které letošních 27 repríz navštívilo v neočekávaném počtu (Dudák je v návštěvnosti na 2. místě po Srpnové nedeli), že je třeba trvat nikoliv na obhajobě tohoto představení - to vůbec ne - ale na obhajobě principů a zásad, na obhajobě tvůrčí metody, která tu byla samozřejmě a jak jsem se do-nival, právem použita a která, jak se ukázalo, není ještě zdaleka tož samozřejmá. Mám na mysli jednak to, co kdesi krásně říká Wira: "Každé nové představení je experiment a pokud jím není, jízhola zbyieOné. Zamýšlená krása neskýtá jistotu, že bude jako krá-Pnonstrována. Ale bez této odvahy či, jak se říká, drzé domýšli-g.budeme hráti vždy hůř a hůře, neboť výboj, hledání, obměňo-r jemje podmínka nejen pokroku, ale i normálu." Makt vCVŠ'm mám "a mysli zásadu' aby klasické dílo mělo L l ľ!Smysl v tom, jak je inscenováno. Nikoliv pouze v tom, vProgramľj VýCh,myšlenek da oživit, to obvykle dáme článkem lajiř.iftha ^c^edá oživovat pro současnou chvíli. Ano, za Tyla by-_ dnid myšienka "všude dobře, doma nejlépe" politickou. tSífine P'Seň by,a polilickv aktuálním činem. A obhajoba P° Sumáři V..T.^?.le^e.n^ým•Ale dnes Přece nehrajeme ve svě- že nějak se zmoc- ve strakonické bandě, jak říká Tyl. Dnes hrajeme před citových a mrav Myslím tedy, že nanříítř „-■i ci co nejvíce k ^^^^ ** ^ovo dflo ř, Půjde jenom "o to",. cilovano z™J*ného života, n. mscenace, aby především VSkl k současnosti". A není to totéž i kdy* ieľn to podobá. Znamená to v ta^^£R! blizké a « * ce, které se budou v nejlepZľtí Kí,a h,stori^nnscena-dneška, anebo dělat inscena e př l chž h h Tř*** d°týkal byly včera připraveny pro jeho £ k zS"a! ^ ^že rysech se to, myslím,Sobfc koncepci jiného klasického díla, Dona JuaZuSSR S že hovořím o obecných principech v přístupu ke klasice. K n ' ci Dudáka mám ve shodě s některým, kritiky řadu výhrad p kud de o realizaci původního záměru. u.puuiajae K inscenaci Leonovova Zlatého kočáru, o které bylo mnoho diskutováno, jsem zaujal kritické stanovisko už na činoherní konferenci v červnu 1957 a na pátečním aktivu činohry jsem toto stanovisko opakoval. Říkám kritické stanovisko. Chtěl bych jen malou poznámku. Při úpravách a škrtech i konečném znění hry je třeba míří na paměti, že text, který jsme inscenovali v našem divadle, je výsledkem autorova dodatečného zásahu do závěrečné pasáže dramatu, které v původní podobě končilo odchodem Marky s akademikovým synem Julkem. Končilo naprosto opačně než ve verzi, kterou hrajeme. Dcera šla za "zlatým kočárem", chtěla se v něm vézt a autor chtěl působit na diváka ironickým motivem opakování. Z tohoto důvodu nebyla inscenace po několik let uváděna na scéně MCHATu. Poněkud vnější povaha změny ve hře a v jejím konci vyvolala pochopitelně určité neočekávanosti v ději a charakterech, které se projevují při hlubším studiu textu a které se režisérovi nepodařilo vždy Př6kl re hodnocení inscenace Komika a ^imnímhr^M^ ré nehrajeme sami, - Podzimní zahradu hraj, něko k ^ MC a Komika v Budapešti atd. - ^^^SST^^S. Ano, pokrokovost těchto her, jak fflcá s. Maršálek MPjJJEa „ je reMivní, velmi relativní. v tom - akdyžje, pak tedy «v»2*L zná, a ji-stavám do úst ušlechtilé myšlenky a . . .1 / _ miž se má zabýva,, naopak ^Jgg^ že aemUosrdné ském kontex,uzare^ působený právě oním P lak,w Pavilon"tai^ POr0té Se skoro ned°stává zlatých metálů m podruhů \Jt kdy?' hra'Ľ naŠĽ Filharmonie, je Grand-,im na Janáčk; .VySlavy naPln^no do posledního místa. drásavě odhalují i nich hodno,, ^Podruhé běhen lliovéiníi;!:,.ria.Dvořáka' na Smetanu,'tak jako bylo na- we?-dy.AtojenaZápadě co říci. ibstrakmlm, Hellmanovou, ani Millera nemoz 103 radu.jehož některé specifické rysy se aosuu ------ dí i za dnešního stavu našeho společenského vývoje. Poslání těchto her je tedy především varovné. S radostí jsem včera slyšel, že inscenace Smrti je všeobecně uznávána. Dramaturgicky ovšem patří tato hra, kterou jsme museli mést namísto odložené premien- Hamleta, přesně do téže oblasti jako Hellmanová a Komik. Liší se od nich pouze svou kvalitou, která je jak v uměleckém zpracování, tak ve společenském videm individuálních osudů mnohem vyšší než u předchozích her. Tri západní hry se vedraly do popředí našeho repertoáru předením díky kvalitě inscenací. Podobných her se hraje v ostatních divadlech celá řada. Na našem jevišti, ačkoli jsou v neuvěřitelné a přesněji řečeno, k nezjednodušování k n našeho života v plné jeho šíři a v jeho ravdlvéniu zohr, O tom svědčí do jisté míry Srpnová neda?^ Ä** studovaná hra Topolova. Tato složitost není oví Vyra^ opak pramení z přesvědčení, že je nutné si ^,7™ souvislosti a problémy, s nimiž se naše společný ^S'ro^ uskutečnění socialismu musí vyrovnávat a které slé k Plnení přehlížet, chce-li opravdu vybudovat "lepší ]^^Z ka". Proto hrdinové těchto původních her nekon'^ 'ťp-'hi'& pocitech marnosti (za hrdinu Srpnové neděle jJ/Skcpv Vácha nebo Moráka, ani v Jejich dnu není jim J* Za "složitost" nových českých her snad může bvt ™*!^Ho*' jich postavy se k pevnému životnímu postoji proboi Ue procházejí i pochybami, že nesměřují k cíli nřim Jí u™^'11^. na- linkovane. V tom však vidíme jejich výrazný pozitivní rve vlast ven každý hrdina, pokud je vskutku hrdinou - s přežitky minulosti, poctivě hledají, nesmiřuji se s chyba mi ani s nedostatky svého okolí, překonávají slabosti,jimi"! men- ;:;»i- Odstranit tento nepoměr nelze Mač ním Sh kviit. které nejsou větší než u jiných er naše o rľpenoáni. naopak, jsou spíše menší. Ale to by nebylo dobré Odstranit tento nepoměr lze jediným způsobem: vysoce kvalitním, inscenacemi všech ostatních her, které ji obklopují v celku repertoáru. Potřebujeme více Optimistických tragedií i více lepších Srpnových nedeli a podobných her, a potom snad ani len poberovský pohled nebude s to sebrat nám to, co je opravdu naším programem. Soudruh Maršálek měl včera kvalitní referát, s jehož vývody ve všech hlavních uzávěrech naprosto souhlasím. Chtěl bych se pouze zastavit u pasáže, která pokládá za hlavní část našeho programu boj proti frázi, zjednodušování a schematismu, a říká, že touto cestou jsme se dostali ke kultu složitosti a postavili se zády k socialistickým perspektivám. Ne, boj proti frázi není zdaleka vodítkem naší práce. Ano, my nepřejeme frázi, protože jako umělci cítíme zesíleně její ohlupující a konzervující nakažlivost, my nemáme rádi povrchnost a zjednodušování, protože zalepuje nezhojené rány, nedořešené problémy, protože nasazuje skutečnosti masku - ale vodítkem naší práce je jen a jen její společenský, pozitivní dosah, a toto vše jsou pou- >•«. V^wJ ^Z^™tam''m'í ' «»» socialís- a myslícím. Musíme a chceme prohluboval d upW ^ ^ , a ne pouze nemvslirím a necítícím nástrojem autorovy třeba sebelepší vůle. Stačí uhnout si třeba jen na oba hlavní hrdiny Optimistické tragédi^ sařku a Alexeje. V tom, že tyto hry obrážejí reálná fakta našeho života, každodenního života, je jejich pravdivost i přícn, neobyčejně živého ohlasu u diváka, jak o tom svědčí pra,, obecenstva na Srpnovou neděli. Není to zdaleka oslava jasnosti" života, v níž bychom sotva mohli spatřovat nejakí spotečoi ský nebo i jen estetický cíl. Nevšednost i zdánlivé všedníchudátos života je určena právě socialistickou perspektivou díla. Ta "nejed duchost" a touha po širokém a hlubokém ponoru není pro ni chce být jenom záměrným prostředkem k tomu, aby nám (Kvík sel bez výhrad věřit, aby poznal v uměleckém obraze nvottii* svůj - prostředkem k nejúčinnějšímu působení. Dramatikové náspi zatím neprovázejí zcela shodným krokem; daří se jim víceatépel tika a zobrazení dožívajících tendencí v lidech než vyhmátnuti rodků a faktů nového socialistického vědomí a cítení \ člověku a zápas o ně. Není jenom naší chybou, že nemáme pravdivé hry, které by zobrazovaly dnešní náš život, / nichž odcházel, jako když se napije živé vody - jak tu bylo Ws Nemáme je a proto nemůžeme být ideálním divadlem své tm připraveni takovéto hry přijmout a dovést je k uspto lemovaným autorem, jak dramaticky, tak inscenačně.m dostatek těchto revolučně optimistických děl únikovyn^ ^ jenom proto, aby se nám projasnila tvář, se nám na ^ být divadlem pochmurným, ani divadlem pouze sžtra<- ^ ML My se hlásím. ľ "u" J naSĽho socialis-Uá*tae k J«* Složitosti, neb,, lep, umelecký program. V příští době zejména VL' 104 blednutím k tomu, aby v ně s phÍu nikdy totiž nepřevaž.* kvJ"",ého druhu. Je to pochopíte ľľľrnáme nejnitemější zájem, za kter hiektv odpojené od života a jeho výl Eíri snahou přispívat k proměně člov uľnivvvoiem doby, ve které žiji. Bez hlubokého, /novu a /novu d atického přesvědčeni nemůže najít, oestu Ale tato cesta je tanečně lehká a werým stačí k uspokojení veřejná del lisnui. Pro 'ľ- kteřl J' SP°-ÍUJ' s nevidit ll0 cenným a platným vnitřním, intimi temým ztotožněním s myšlenkami . téžká a namáhavá. Chceme patřit k tet ně :i hluboce a velmi sebekriticky zani ré jsme byli upozorňováni a které sa práci objevujeme. Chceme se zamýšlí ří divadlo, jak se říká. nálad a polotfj ných myšlenek. Chceme se zamýSlet i Jich ber jsou ne dost společensky kon třeba prolomit hradbu pochmurné dr u pokrokových autorů západních, ak dramatiky. Chceme se zamýšlet nad všech těchto zamyšleni, že je třeba ľ k práci, protože teprve jasnost ideové Ijasnost uměleckého tvaru, neboť ne r Se inscenace jsou i myšlenkově jenoa Mame dobré předpoklad) pro Národniho divadla, ve vedeni ideové kem Máme skvele podmínkj prosvw světě, jenom tam, kde kulturní revolt ach lidí, je státní záležitostí, se může uměleckého pokusu je zbudována \ Jwhnu nemalou únavu dost sil a clu ffí ':'|Usl1 a věříme, že zaktivizujem ^,ům-hodným veliké doby, klen Z"•,abvch»ni nezastírali, že kultm ř2.,n?ka2*5hoz nás, nikoli eT"" konferenci » objeví ., ' :v ^osud objevilo na ,e ^ivntuVUkľvíCOmáSP,ň0Val-„iv| """.kevšemu.covedeživ ,,/SU| ; -mu.coživ,,, Pon,;ti,e nesmírných myšlea i jenom tě s Uvol \ je a /> k pravd*v**! (in a * )«*" fc«*nt*r»iif n HNN vy«t». Mfág rrnt f/f'/ ftótt CWP m nam divák "»» Zi 7ä*m.« /plni mkot,v t i pántmiCUvékx jv* také «mí prornérto- ■ í Uvi IHBMff" • ..... .),■,.»* v dmrfnKMiéi '■'.■■<'.■■■* Wank y'rrf jarná jenom pro ty, íílSÍ^ «fc>tó deklarace W-h P"** k ZltíZv * nevidíuiným a rteok^atfýnt, ak jcdí-í-í-fvkrn a vztahem, t rri-■ :: :/,'f<:i.;,«.i ď/by je ui 0MÉI ľ^«»i Chceme patri' k léto druhí tkupmé, Proto fe viž* ■, /v .'.wi n-A'Atsňky, «* kte- Zf a ktífé tarní po určném odttopu vc tvé v: zamýtlet nad tím, proč te nám lépe da-•/. -.• • ž hry velkých a motať / ' :'.' '"■ ufm-jt potiavy na- /,•/,•• ,, :'?:■/. ;/,\Uiáuy. na/1 tím, že je ■ . / -.:>..:!.:,>.,/■/. VU-.tft převládá nejeli >!:{M\nUto, ak í ve vétííné dél tocíalíttícké / / •;;/! :> yy/'/Z'/zai dŕjtledky />: U*»/a»y!••.<»,'•. -.wlob',n dramaJickf/U ivoí '' '■' ■/ [,;-,/,'M'inn: lalrédoM / ;.-,.,),i-..- v. lýťá iíiK; a pfc ''• i'•''''»' ^h'Inmých, Véŕím,ženapŕíi «tíZl***!.* f^nétných sitíivntób myf» .''/í/i, ž/: naíi: práí:«: bwli: vlc *m k,'vľ' ?" ,*,ft"Vi«. «ak jako véffm na látku kc víemu * '^m 00 vtóe ävo< yý* a dál, tak jako véŕfm na ne , ý .ľ/TI '"""^'í* »/o»«líka problémů, které považují za vdmí zatadrrf a závazné, Chtil bych atporí pri této pŕfkžíti/Mí «e ikMecné za tdx ukfta manifctiaéné pŕihlátit k programu, klerý zde za ná» za vkdmy ut> moéíl t, Krejéa, To je prog/am. na kterém te vikttm v jeho zatadkh (bodujeme, To je program, který nevyrotil pfet noc, ze dne ta den. t// je program, na kterém jtme viíchni dlouhou dobu praa/vali, který jtme ti v<íchní uvédtmv/vali v dlouhých í tír UJv..-------- to chvíli potřebujeme nejvíce. My také mezi sebou v lom, čemu se fiká trochu okřídlené vedení činohry, nežijeme v idyle. Mezi námi dochází k velmi ostrým a zásadním mnív; n^ym -11—suhsiamivem ^ ^ v té. "sporům o jednotlivé věci. Ale do-3ozi *. ir "-'--------- .. ,„, „ _rnm i no velmi ostrých spo- " Próbou, o kterém zde by- .ohov^pSblémuoptinusmu. S. Krejča ve svém K.erátu jelm, obšírně a velmi přesně vysvětlil podstatu optimismu, jak my ho chápeme Chtěl bych k tomu ještě dodal, že optimismus je jistě dar pro člověka nejvzácnější. dar umělci nejvzácnější. Protože radost, smích, opravdový, upřímný optimismus, túje dar. Dar. který si musíme všichni nějak zasloužil a ke kierému musíme dojít vývojem, někdy vývojem hodně složitým a hodně těžkým. Také optimismus a prostota v celé své složitosti, to jsou věci, kterých dosáluie umělec ve většině případů až na vrcholu svého vývoje. A věřte. Že když nám. umělcům, někdo vytýká nedostatek optimismu, nedostatek víry v život, že je to pro nás zahanbující, zahanbující upřímně, že v dané chvíli třeba nedokážeme nebo nejsme s to být takovými optimisty, jakými bychom chtěli. A jestliže se zde mluvilo o některých inscenacích, které byly označeny, řekněme, velmi schematicky nebo vulgárně jako pesimistické, chtěl bych se zrninu o jiné inscenaci, protože se domnívám, alespoň pro mne, že zádně z jevištních děl, která máme v dané chvíli možnost vidět, nemluví tak obsažně, lak bohaté a lak pravdivě o skutečném socialistickém optimismu jeho tvůrce jako Laterna magika. Měli bychom si všienn, uvědomit velikost cílů. před které jsme postaveni, měli by- S ledu í " °T km,k0U- Mno/i' vás« Pravděpodobně £ Sr^SÄ?'J Sľ Pr0bíhaji kri,ik>'nĽb0 PS? nebo *£«g>3K^^ ™™ * ve ^^ÄSn^^"* kľásné hcsl° «* nohemí sekce našc-h , c no r . ^ na ^ereoci či- jcdnota.krinka.'An 'í Ti TW° h«'° . řůsianouk dílůrn' k,erá vytvářej! naš už 11 ! 1 .IM ' poté, kd\ž spadne ope t,kk'h""sku? jen velmi kuse mezi sebou atmosféru i ■ \bude-Ii každj? / nás svému m k Čertu můžejegtfi bránil ahvl°udruhovi 'íiku svého Života i díla. ()SÄneby- mluvil oi mezerách v arama.urjnckě i. ře se málo hraje Janáček. Pote Lu W u pla,,u sioval nadšeni po návratu se SSSR ,0„hi lák a přesvědčení. Že umělci ND chtěj, 4a- St; * Jenu svými prostředky pomáhat utvT2ovJľ°ŕc" ení našich lidí".) 0Nal k°mu. ižky a soudruzi, uprostřed práce, ve finálním h premiér sezony, v přípravách na veliký zastavujeme se pojednou na celé dva dnv ideologické konferenci. Na první pohled se .vtrženi z neodkladné činnosti, jako by nám i'- Čas. Je to zcela klamný pocit, a svědčí jen í práce, v jejím výkonu není něco dobrého, ttečftujeme, plníme úkoly, ale nevybývá nám . abychom se obsáhle a pronikavě zamýšleli, enosti a prožívali vskutku to, co třeba jen po-ime a zaznamenáváme. Na jevišti i za stolem iné z podstaty, z menšího, nebo většího du-isme si kdysi nastřádali, a v neustálém shonu že nese stále menší a menší procento úroku, žila rychleji a plněji, než my. Už to je záslu-:nce, že nás vytrhla z dennodenního koloběhu )řiměla nás k soustředěnému přemýšlení, nat umělcům, že nejen podstatou, ale nevyhnutelným předpokladem jejich činnosti je tvorba bohužel tak samozřejmé, že vskutku umělecká ůbéžným aktivním zkoumáním, ohledáváním, ích výrazových prostředků, tak, a to především, i zásad a záměrů. Často se mi zdá, že naši uměl-íci leckdy tvoří už s vypětím posledních sil, malátné při nejlepší vůli příležitost stýkat se, nejen í divadlo hrajeme, jak se po tom plným právem ačíme poznávat bohatý, členitý, den ze dne se £mé? Máme mnohdy vůbec čas žít? :padl stejně čestný, jako náročný uK^ Qet na gruntovním přebudování světa, že o zet celá příští pokolení. Toto veliké posiamf i -1 "ktivní síly v lidech, a pomáhá, tem a smvsl našeho díla zavazuji K věnovali poznávání společenských a fi-, přemítáni o nich, aby ideologie nebyla vr-3!ÍWh Kik0" S se šplháme, ale půdou, z níž roste. Jc k tO- vlCI easu a energie' rit"1 stromu včžesti. neopotf ebovaného a nevysušeného ducha. kne re kl, že z únavy sc netvoří, ale chodí se do neho do Pos£ dnegnj ideologická konference je označena čí-_(0ho.žc ii.^ hýi jakýmsi jednorázovým počinem, ale 'V' jZivch porad pravidelných. Dovolím si jíl ještě dál zacáikcni ^ 'bychoin společně uvažovali o tom, jak vymezit v na->požádaI ™; r-ozvrhu ná]ežité místo ideologické a teoretické čin-WPTvľ''orii podmínky pro to, abychom úspěšně plnili, abych "h ■ duševní akumulaci. Nebylo by horšího maření času, než tľho'm tento požadavek chtěli splňovat nějak mechanicky, pou-Avicním počtu hodin školení. Není také pochyby, že v první MSzáíeží na odpovědnosti a uvedomelosti každého jednotlivce, na 2» soukromé iniciativě. Jsem ale zároveň přesvědčen, že i vedení divadla zde může účinné přispět, a využít spolupráce všech, kdo ma-ífivv zájem. Bylo by nutné přesně a důkladně připravit otázky, podiví způsoby ideově teoretické práce, aby skutečně, nejen formální,'podpořila kolektivní názorově uměleckou soudržnost všech umělců Národního divadla, aby posílila společenství záměrů i pro-siředkú. Uvědomuji si, jak je to obtížné v provozním systému našich scén. Ale chtěl bych v této souvislosti poukázat i na to, jak často jsme vnějším tlakem a nenadálými potížemi nuceni slevovat i v odborné, umělecké práci a jak často nedopřáváme jevištním dílům chvíle, kte-léněkdy rozhodují o jejich výsledku - myslím čas zrání. Chtěl bych s louto otázkou spojil ještě další, velmi příbuznou. Pfedeyčírem na konferenci činoherní sekce Svazu čs. divadelních ■milců se znovu ozval stesk, že naši režiséři, naši herci, ale platí to samozrejmé i na dramaturgy, jevištní výtvarníky i na pracovníky ■mělecko-iechnických složek, se téměř vůbec neobírají činností téovou.Nemůžeme z této výtky vyjmout ani ty, kdo vyučují na enm muzických umění. Vzpomeňte si při tom na vynikající leseno "2 m'nUlýCh generací divadelních pracovníků, rozhlédně-listickvth z 1Ueratuře Sovětského svazu a jiných, třeba i kapita-6cl> umělcú™nZaVlňu-'e '° nechul nebo dok°nce neschopnost na-"fosiaiek h ivám se- že i lady narazíme především na BesouMřcdčn'nU| nCb° "a Spalnou organizaci naší práce, vyčerpanost, helmu Ano PrĽmírU d'IČÍch' Příležitostných a snad i výnosněj-N«*ou i před1^ -C Speciální VĚdecká pracoviště, ale zodpovíme ladni Přístupy k iv kd° nastouP' P° nás> že vlastní podklady a zá-PUnou mi,:„_. um' klerá vytvářejí naši dnešní národní kulturu, cie nikde utajeny w^ickéhoí!Lne„7sletluJe? Dočte se o nich vkritikách denního a Poté, když spadne opona nad poslední reprízou, "lsku''Jen velmi kuse. n-ho divadla. Nestálo by za C& nejlcpšich našich inscenací s oodrZ? ľ ľeŽ,jni kninV "íktervch *■> řešení *m*^£g^*2"0Ä2£ sim ale odstranili bychom tím f d % "cíntľ , ***** *^ většinou vznikají z. toho že naší Z£?-Lh nedor"'™éní. která než máme. Snad bychom pak mohh^'7™^ flní úmvslv. děních.jednat zevJbneTzľstS'o" rčitSBfSST1 ,fé,fÄ všech úsecích a složkách. Jde nám jistě také o to, aby se zvýšilvzá jemná zainteresovanost všech umělců na společné práci aby kolem vedoucích uměleckých pracovníků, kteří bývají dodatečně vystaveni zvláště přísné kritice, vznikaly skutečné tvůrčí dílny, aby oprávněná a žádoucí potřeba kritiky přinášela i odpovědnost za ni. Říkává se při mnoha příležitostech, že naše dramaturgie vybírá s oblibou hry pochmurné, že záměrně šíří depresi. Nikdo jistě neuvěří, že jsem kdy pronesl výrok, který mi tady včera podložil s. Šavrda: že totiž "Umění musí odrážet skutečnost - a protože svět je chmurný, musí odrážet rozklad". Ale řekl jsem, právě tehdy, když jsme zařadili dvě hry západních autorů, že svět, který je pln tíživých otázek, který se pohybuje na dosah reálných možností zániku, že svět, v němž miliony lidí ještě hladoví a nuzují, který' prochází hospodářskými krizemi, který žije ve vzpomínkách na nedávné hrůzy války minulé a v obavách před daleko hrůznější válkou příští, v němž sám vzduch začíná být vražedný... nutí tylo dramatiky kapitalistických zemí psát hry neveselé a drásavé protože pravdivě ob-rážeií skutečnost která je obklopuje. Ale právě tito autoři a dodá-vlrn OsbomHelmanová. Miller, nelíčí svět v tomto pohledu proto ~aEľLkový zůstal, ale proto některé z lidských běd. A na tomto vy pfisuzuje-rozpor může být jen v tom, g^S^^M! tapajíd-me našemu divákovi. Zda \lMA0 hcr, anebo ata mi, vykolejenými a ro-rácenym, ^11U rozUadu mrav- věříme, že ve shodě s našim jjj^ggji proli jejími ideou . nímu a citovému propadají lid £** , vdmi ^ a hospodářským základům bojujeme'«r |K,klv„v,clo- ně postihl základní charakteristik' a' F.i.n.išck i em ľá, Rudého práva o Millerové hře I < ^ {dia. pádivé v něm 107 l * m •< n H *. ' I 9 ' H t. I 1 * I ► i < II 1 m i \ 1 1 1 I 1 t e e e c e c > ,..,vh hřích voláno i na konleren- b**nkové.APře^ ach naši Činohry, kde P. - • J , Hkl:K, lfcba ivorbu de ,„ Komika. P«j, , ľ e vílmi jasnou a jednodu- ^..........x^V^^-fEt jen litovat, že umělcům se prozatím lépe vede n dílech, která pouzí vaH první nebo třetí možností. Velmi reálný a správný pohled na tyto otázky přmesl včerejší m„dn, referát s. Maršálka, který připomněl, že bez ohledu na naše zímérj může objektivní platnost podobných dramat být v určite dobi a souvislostech jiná, než jsme zamýšleli. S tím souhlasíme a vyvodil] jsme I toho důsledky již v letošním repertoáru i dramaturgickém plánu přišli sezony. Je ovšem nepochopitelné, jak mohly být v diskusi mezi hry zobrazující rozklad neho působící depresivní zahrnuty i takové práce, jako je Srpnová nedéle. Podivín, ľordikti a snad i Strakonický dudák zásluhou Krejčov) inscenace. Vyskytly se takové povesti dokonce už íohře Topolové, a to v době, kdy ji ještě nikdo neznal. Byla tu zmínka o tom, že autoři, kteří psali hry v údobí tzv. schematismu, byli odmítavými kritikami zastrašeni a zmlkli. Chceme si tak počínat i dál a zastrašíme Hrubína? Bylo by to myslím v rozporu s tím jak byla jeho první hra piu.ua téměř celou kritikou a mnoha desítkami tisíc Jvátói Čtenářů. Nevyšel nám úmysl, který jsme sledovali uvedením "^tova Hé rotu. Ale můžeme hru. která se chtěla vypořádat s ur- \ • mlíklcH. když senám přihlásil 1 . , ' --j—" ..'unii /.i>(ii>flri ^'"'"^■"■'^ľ-íedku,,, , T, "vV">«r«k díla realismus, .......-.„„.kteiéj ^ ""Mi PHnS<,.„ ...k... ' M,lll'idu s revolučním n„l,.,k.......>. . 1 SO-1 so- k-"^"m estetuk.n, SměL i , ",'S,k',lí- M V nich 1 lávají Kim ko,k,lv, s,n** k rozměrnému obrSu,S I "diveiinc v 1 .1 ..........»*........ÄS^Tä......s"1*- • ""M »e pravdivé obra. Km zobrazováni - zhruba žilo leccos z naší skutečnosti, jejichž společensko je nesporný, zůstávají - přiložíme-li uvedená mS " M ,WÚľ!nÍ neb0 vývojovém stupnľuľ^; «ickévý %4 předválečné nebo ještě starší. Neubíráni nic vý/nan, , jen říci, že dnes, v době nástupu do závěrečné etanv" • stavby v naší zemi a v perspektivě společného pnES listických zemí ke komunismu, jeví se mi dosavadní mA ního zobrazování člověka ne jako ještě zastaralé alenW1*1' nesouladné ve vztahu ke všem těm velikým, doslova proměnám, jichž jsme svědky a účastníky. Jde o to jak '" zdá, že sám život je dnes, podle Schillerových slov! lepgím'd ^ kem, že umělecké činy našich divadel nejsou ve všem v5i né budovatelským činům našeho lidu, že nedrží stejný kroks pem vědy a techniky, že vcelku nedosahují významu nový uplatňovaných v hospodářství, v řízení státu, ve školství as de v naší společnosti. Hry z údobí před několika lety hledaly přímější vztah kám výroby, socialistické morálky, působení společenských praní na člověka, používaly však starých, převzatých forem k vyjátfai nového obsahu a nahrazovaly někdy nejvlastněji! vyjadřovací způsob dramatického umění prostředky ne vždy pfesvčdčivýrni. Dneskast naši autoři obracejí v současných hrách více nebo převážné kra ním a citovým problémům, k člověku v jeho soukromí. NenltojiSi nesprávné, pokud lakové hry objevují človeka v nových ských souvislostech a působí k lomu, - jak jsme četli praví >i... ním úvodníku Rudého práva - "aby socialismus, který v letech vybudujeme, sešel se ruku v ruce se socialistickým připraveným k naplnění největšího lidského snu Domnívám se, že divadlo příštích let bude stále ausil dat dramatické i scénické prostředky, aby postihlo nové «W' věku k přírodě, k práci, ke společnosti, ah\ vyjádřilo je bon ševní a mravní vlastnosti. Věřím, že plný obraz toho,ilniiw ^ vskutku žijí, obraz společnosti, která vytváří /cela nové 11 jednoho dne projeví i v našem dramatu. Ne už v dum'1 starými děiovvmi klišé nebo stavebnými koilu'IK'^,|''j.!^'l,' , básni. It^- arýnii dějovými klišé nebo stavebnými končenu-"" f; ho divadla, ale v dramatické hasni, která bude mil P?ktefllii ního zákona a podmanivosl nejkrásnějšl hudby, v nasm, ^, pojme moudrost celých tisíciletí i pravdu budoucny ^ básni, jejíž vnitřní zákony a stavbu si vynutí řád a m' ^ Pfesvědčeu. že už sám pojem socialistické ^lllll,lM^!', umělce k rozletu, k odvaze, k zkoumáni ■»v*CJS.i*J|" í důkladnému zamyšleni nad tím, co zůstávánu 1 užitými zdroji našich možnosti. la, v básni, která zaujme a naplní všechnu poi všechnu rozumovou, citovou a smyslovou vníntt podívejme se Jen na Radok L „a první pohled je zřejmé. ^ Siíniaz" umi prolomit steny , íľpruhledy do světa, které už a "'WraUckou nebokmematOj Jednoho z možných scomekyd né podobě.'Hm nechci ovšem na „,.,,„ IUZOval na aplikaci nové p Budoucnost divadla je V n jutopismu. Nim. že dnes jsme i ken0 písemnictví, který všichni v budoucnu nevyklidtme pole f která projdou prověrkou příštícl zuje. ať souhlasně, nebo proteste také. Že i v naší době vznikají dl svédčivě postihují historickou p alistické epochy. Čeká nás ještě li jak naleží s díly naši současí v posledních letech a měsících p s větším uvolnením obrazivosti a /koumal nové možnosti, odpi tvořivých sil společnosti. M> hledáme ,1 vytváříme kuse je zpřesňuje. Jsme proto vt šenl ovšem může přinést, jak 1 dramatik. Jistě nebudeme, /via néjSimi soudci, ale především p Pochopíme li spolu s autor) pln ké kulim m 1 evoluce, jsem přes /•"nu jen našimi sny. Jsem o fe I zatvrzele věřím vtvúrči schi A myslím zároveň, žerny, di vad !">10' abychom čekali, až ni Pnpiavme naše jevišti a M V:l dílil mohla přijmoul Ui n"sl' (Potlesk) tik véW IUUVkl^ -IM-ve, ,.,,,-^-bm i-azo, P„kudtt lak d0hl '7 ^'.hovoWoa^ *£ ÍTn*J********* lsu»«'vaiij věcně m 1*1* S '•"línal: Soudružkv .. ''!' d[vadelnl teoretik, a m I kMkj kladny r* vojovém stupni Jj*ho *>ne etapy socialistka' asiaralé. ale přece jen?aí: *M doslova epSfi \vych slov, lepším drama," íjsou ve všem všudy úměr nedrží stejný krok s postu-Juji významu nových zásad tátu, ve školství a snad väu- daly přímější vztah k otáz-ení společenských proměn evzatýcn forem k vyjádření lastnější vyjadřovací způsob přesvědčivými. Dneska se více nebo převážně k mrav-eho soukromí. Není to jistě lověka v nových společen-: jsme četli právě v nedělal ismus, který v nejbližších : socialisiickým člověkem, ého snu". e, bude stále a usilovně hle- , postihlo nové vztahy člo- . aby vyjádřilo jeho nové du- -iv obraz toho, čím dnešní lidé ytváří zcela nové hodnoty, se tú. Ne už v dramatu vázaném mi konvencemi naturalisticke- erá bude míl přesnost fyziky „ hudby, v básni, která do sebe .du budoucnosti, v dramaticU .nuU řád a sloh nového ž,vo- lnu poznávací vnímavos« d-váka.J é kulturní revoluce vy nových cest a PJJ*J"ľ aváme dlužni, i nad nevy Radokovu a Svobodovu Laternu magiku. P3'1*0" f h "scénických postupů a ještě jen v jeho zárodeč-^oZj!ľŽnn^hri ovšem naznačit, že bych cestu k novému dra- r^ínílikacTnové jevištní techniky, p zužoval na °v á[a -e v dramatiků. Nepodezřívejte mě Budoucnost n ^ ..^ kázáni na ten stav dramatic-,(iopisii'u-všichni známe. Není pochyby o tom, že ani »písemm' v ■ ^ klasiky, že přetrvají i současná díla, štích let. že každý kulturní projev nava- fcľlmiidou prověrkou pnštic • souhlasně, nebo protestem na tvorbu generací minulých. Vím Jtžei\ naši době \znikaji díla. která po mnohých stránkách přete postihuji historickou pravdu i podobu a úsilí člověka soci-Etíckéepochv. Ceká nás ještě mnoho práce, abychom se vyrovnali jak náloží s díly naší současnosti. Ovšem události, které zvláště Efcďních letech a měsících prožíváme, mě přesvědčují, že je třeba pfim uvolněním obrazivosti vyrazit z kruhu ověřených postupů izkoumat nové možnosti, odpovídající velkolepému rozvoji všech tvořivých sil společnosti. My hledáme a vytváříme si měřítka. Každá vážná ideová dis-m je zpřesňuje. Jsme proto vděčni i za tuto dnešní příležitost. Řekni ovsem může přinést, jak jsem už řekl, a jak všichni víme, jen fanatik. Jistě nebudeme, zvláště u domácích autorů, jeho nejpřís-Kmi soudci, ale především pomocníky. Obětavými a důvěřivými. Pochnpíme-li spolu s autory plný význam a dosah pojmu socialistickí kulturní revoluce, jsem přesvědčen, že vzniknou díla, která jsou *n jen našimi sny. Jsem o tom přesvědčen také proto, že pevně phrzele věřím v tvůrčí schopnosti, v tvůrčí sílu našich umělců. m M ľr°Veň? Že my'divadelní Pracovníci, nejsme odkázáni jen fovrne T'Čekal''aŽ nám vytoužena dramata spadnou do klína, a mohlieviště a na5e sdělovací prostředky k tomu, aby no-,a Pnjmout. Učme se jazyku, kterým promluví budouc- *! (Potlesk) kri-po- S.Dohnal-. Soudružky a soudruzi, jak víte, nejsem iilerárm *am divadelní teoretik, a proto přijměte můj příspěvek j ako^ herce, který se při své praxi dívá kolem sebe a vytváflí stM osobni názor. Pokud tento názor je mylný, dám se vždy«y '•poučit Kašlík zde včera mluvil o své a Svobodově InsceOjW mh'x'hovofU 0 nulnosli vMV znovu a zn0VU' P , no' « U?°kr0fi a vvžad^ a jak se mění generace, přístupová no-1 snovaní věčně mladé Prodané nevěsty. [...) Zároveft S Kašlík reklamoval pro režiséra a výtvarníka právo na experimentování, bez něhož, vývoj tak jako ve vědě a technice ani v uměni není možný. S tím jistě všichni souhlasíme, především pokud jde o volbu výtvarných prostředků, nové jevištní techniky, nových dekoraCnich materiálů, nových výrazových prostředků herce nebo zpěváka, i pokud jde O režisérovu a výtvarníkovu fantazii. V tom směru nestojí mze hranice miry uži-^.^tucjsi vsax je to, co talei ho režiséra k tomuto tzv. experimentování vede. Zda touha novými prostředky vyjádřit a lépe vyzdvihnout a divákovi přiblížil obsah. ho režiséra k mm„.„ „_ ul"ULJSl «ak je to, co talentované ducha a hlavní myšlenku autorova díla a Dhzrt^irTX ľ-*"' chápání, anebo snaha po originalitě za kažTcTA ľľ visty zdá se byt konečně snaha přiblížit ducha díla divákov a zbytečná, když jeho nepodstatnější složkou je hudba a zpěv které mluv, k našemu posluchači tou nejsrozumitelněji řečí po řadu generaci stále stejně. Proto bychom byli rádi slyšeli, proč to nové. dekorativní režijní pojetí a v jaké souvislosti je s dějem opery. [...] Nechci se zde dožadovat pedantsky režisérovy zpovědi a prověrky jeho práce. Nemohu také přesně formulovat jeho včerejší výklad a bylo by proto zbytečné, aby mne oplátkou chytal s. Kašlík za slovo - jsme však na ideové konferenci a protože operní díla se současnou tematikou jsou úzkým profilem operní ivorby, bylo by dobře, kdyby operní režisér Kašlíkova významu i na klasickém českém operním díle demonstroval, jak on se vyrovnává s uměleckým proudem, který má pronikat naším uměním, tj. se socialistickým realismem. Tento směr - populárně řečeno - dovoluje sice používat pře-různé formy, které však mohou vyjadřovat pouze jeden obsah -socialistickou pravdu. Ani za mák nepochybuji o tom, že toto ve soudruh K asi k. a dovedl by mne jistě usadit tak, že bych musel smeknout, ale chyb: Lem zařal S»0j ŕ***.'™"k°u,<'K ■ „Si našich us-Jelikož, bodové Prodané dra- protějšek, kterým je v '-----j, nevěstě, dovolte mi, abych navázal na její | matické ohlnsli Tylův Strakonický dudák. Krejčová - Svobodova inscenace Strakonického dudáka řešením jcviUniho pwsloru, odsir.minim kulis, technickými pomůcka mi, nekonvenčním aranžovaním a vedením herců jisté upoutala zá jem diváka, který s povdSkem kvituje snahu režiséra a výtvarníka dělat divadlo nové, vtipne, moderními prostředky, aby vyhovovalo vkusu a nárokům člověka obklopeného zázrak) védy a techniky, Avšak vedle výtvarné a režijné technické šminky divadla je zde [eš- m ,fesvědcil především. *.^:r«„'* — chceme nyri L* .„.-nii íinioľ. chceme nyní na 'SSSSXSSÍ^^ hai'monie fořmy a obsahu splnil s. Krejča P^S^SjStovalo, konferovalo a psalo PW^^-^ÍÍ^^JB stále ještě živé, že 0 Tylově odkazu. Slo o to fc Jím lze vyjádři. ^^^5^If*y bylo srozumitelné, a ukázalo se, že režisér schopný vážneho, nespe-Llativního zahloubání se do Tylovy hry, režisér přistupujíc, pokorně a s ciiem ke studiu, může s úspěchem inscenovat Tyla na podkladě jeho vlastního textu a že vznikne představení plné reality i poezie, bojovnosti, optimismu, vážné i zábavné a přitom íyze české i dnešní. Zářivým důkazem toho je inscenace Průchovy Tvrdohlavé ženy, která dodnes neztratila platnost. Inscenace vycházející přísně z principů socialistického realismu i výtvarně. Byla totiž tehdy nej-úspěšnějším objevem Svobodovy výtvarné práce. Po vlně nadšení, jak víte, jaksi v celostátním měřítku, a po několika úspěšných i neúspěšných pokusech různých režisérů a po snaze tlumočit Tyla dnešku tím nebo oním způsobem, vlna nadšeni režisérů a především dramaturgů zase opadla a Tyl byl na čas odsunut. Zájem o něho byl znovu vzbuzen úspěchem Budského Krvavého sudu. Ukázalo se, že lze [Kutnohorské] havíře ještě jinak inscenovat než v reahsticko-popisné dekoraci, že jim hoví stylizovaný nebo monumentální náznak v černém jevištním prostoru Z W„S Imířu se na bratislavské scéně, jak jsme viděli zde" stalo veľkéľha ^~ZT " P°UZe v důs,edku oÄvyrtt ■« v m £2? £"J \ * ^r Budský oddaně za- "^nJS^T^JZr ? Phlě VyZdVÍhl hlavní H^ssasař"především v k°- dudáka, který by učíP'm ^ "a KreJčova Straka-Národního divadla, Znovu k nastudování při jubileu Soudruh Kreiča ^ n j -, ÍJ™ režijní úspechy s PoĽĽ ' ^mul & opravňovaly £"3&*f proto, že s. £tíne™ 3 ^ovou neděli. Říkám ka -«'j"W proto, fes. Kre č ľ k •v/,,,wo" ne ch 7 prvého a presateVS1 nék°- o zdůrazněno, co chtei s. k ; ŕazem všech skutečností kter* Švanda Krejčová představení '1^'l)lJ vizionářsky zah.^ěnýZ 25 české vesnice vynes, ne^ís nujiťi svůj vztah k Dorotoľľ,^8' ^.SvandastaWcísejSér:" "se Protektorsky než vděčně sLda ohlašující: "« chci víc - já «R ho života znovu do pomyslných sfér irý Švanda není a nemůže být dítě dítčtem svého režiséra, tého. nezkušeného, furiantského. ale ce, který se trápí, protože je nalezc-ci a že pro chudobu nemůže dostat iry jej nic nezajímá, ani Savličkovo lí-' í)u mají ve městech muziku, což on, i přitom svoje "pšouresy", nosí totiž zkrátka nic Švandu nevytrhne ze echne, že se muzikou vydělávají ve : nyní začne mít zájem o Savličkovo í o tisících, které je možno vydělat, it do světa, vydělat tam tisíce a za 4 ne- že musí člověk něco umět. To, co umí i nestačí a Švanda to ví. Švanda to cítí opravdu stačí jen na to, potěšit uši ven- iroto. jak to bývá v pohádkách, zasáhne ho dudám přičarováno kouzlo, kterému iž k tomuto očarování je tedy děj zcela situace. Savličkovo svádění, Koděruv n. Kalafunovo varovaní, to vseje reál- » pohádkového světa, aby snáze uká- člověka v cizině postihnout, jak takového človíčka budpo^ lá a odnárodní, nebo zda sc • vou tvář. em nezodpovědných vo , zbohatnuti, w člověk, toužící po ci nebo je z ní a pochopitelné, že z něho uteče, í* tochav íy.Kodííra se slal omezeným zpátečníkem, naproti lví 2 české ty a^!'čka Je nos'telem pokroku a odpůrcem zápecnic-l^uiahanin! ~ * d° omrzení opakované se stala odporná fune Soudruh K ayČeSkou kraiinu reprezentují v podstatě pustá lada. farií'to;iu Trej£ad0kazuje, že při charakteristice postav vychází "'l' Postavy Jr-:^gp.ravda- ovšem ten lexl napsal Tyl a vycházely ; a co si ch,,; Jlnak- Za'eží ledy pravděpodobně na tom, jak Itoobemrie? ^ 'CXlem Predslavovat. Já se domnívám, že 0 ^ klasika přibližoval dnešnímu diváku. Inscenace Kreičow v, , mává v mnohých scén h "'"k"nwk^ dudáka ie ho l^opolcdni jednání skončeno ve £5ffi m», ale v pravdivosti a JKKÄ ^ ^0ná a S. Fencl". Jsme tu na ideologické konferenci a to nás všechny zavazuje, abychom určitým způsobem formulovali své myš enk abychom správně volili příklady, abychom tedy sami předem rozlišovali a uvědomovali si, co je podstatné a nepodstatné pro možné závěry, prostě abychom si počínali podle jistých zásad nutných k tomu, abychom neproměnili toto významné shromáždění v jiné. v našem vnitrodivadelním životě denně používané možnosti výměny názorů. Ideologie je vědecký systém a vědecký postup nepřipouští pouhé sdělení nějakého dojmu, pocitu, jenom subjektivního názoru, nepřipouští citové extempore, líbivý řečnický obrat, paušalizování, sebelépe míněnou, ovšem jen sugestivní řečnickou otázku. Každý zde pronesený názor - a jeho kvalitativní rozdíl od pouhého sdělení dojmu je snad zřejmý - si vyžaduje minimum argumentace příslušného rozboru. Naši herci se právem bouří proti kritice, která pracuje se subjektivními dojmy o umělecké práci, a chtějí od kritiky příslušnou miru odborně fundované argumentace. Zřejmě to není tak lehce splnitelný požadavek, když sami na konferenci, která je ideologická, a má mít tedy metodické snahy vědeckých postupů, hovoří o ptáci divadlei přesné tak jako kritici, sjejichž prací nejsou právem V*#£f*^ tu neslyšeli jedno dojmové konstatován, o ^JÄJÄ Strakonického dudáka, ale na druM ^Z^TrozZm. ' šeli názor na tuto inscenaci, podepřeny po n o re i Domnívám se, že by s. tato korferencemloužila.a Domnívám se, že by si tato Korucic»v ci uvědomili, v čem je její výjimečný charakter, v čem je ňáročnejSJ než všechna předchozí shromáždini, na nich/ se o otázkách ideového a uměleckého profilu Národního divadla hovořilo, Zdé se, že ne vHichni jsme oeholni lenlo rozdíl pochopil. Neplatí tu ani výmluva, že nikdo přece nemusí studovat estetiku, aby lady vůbec mohl vystoupil. Ale všechno to ukazuje na skuieéiiosi, jak málo}s(DC využívali těch příležitostí, které jsme od r. 1945 měli, k tomu, abychom s pomocí stranického školení si nwhii osvojit základy exaktního ve- m nHieZltosi zažil diskuse na ,*ňváni. Kdo měl p"""" . socialistic deckel...... dramaturgický plán m kultury, i"1 i""v ,ín,SOa,C, ,ul/e,nen,á.upnUaz, .okoafe^,^.....>nedoložené,10 názoru. ^^^j* Sdělení dojmu, o ■ ..... bosi |akou musí míl skutečný ideologický rozbor-------- m V dojmech se dokonce huláne vhlycky ro/.chú/ct. jinak tototíi není možné, i růzsiosil povah a osobností. Ideové závěry nemo-,ii ,,.„ dojmový podklad, Ideové závěry jsou v jiné oblasti, jsou vftkdkem určitých melodických posiupň, v nich? sc i j i Ti rň/nosii povah, sklonů a osobních zálib rozcházel nemůžeme. Myslím, že metodickým příkladem pro možnou diskusi na léto konferenci je rc-ferál v Vfaríálka, jehož závěrům v konkrétních příkladech předená /i in/líni, věcná argumentace pro i pnu i, spou-lilivv citdt, charakte ristika si/, které ovimínp rozbíraný jev. Rovněž vystoupení s. Dohnala |e ;>■-Ala sc to schemalickc, ale ,c v lom km^ ^.„„j.i. ■ sama do lé kategorie (zv. starých patři tt& ku lo znamená, že myšlenkově I tvaroví hi,, vyjadřující bouřlivou almost, scho obecenstva. Pro zajím vd nedät do l dvou současnj i vy tčeno, že chceme dělal v.,u ohlas u nasel i, i Ltegorie první, Srpn " ľvaliiativnlmu rozlišeni dvou současnj Bylo nám .,..;„;mekiv". Rečník však prohlásil, že „;,e mjlmavě postavený protiklad. Ne> ľ. vůbec má objevil v argumentaci, pot ' llu| do předválečného lahůdkářství chtejl dnes vychutnat opravdovou myš dli i chceme skutečně hrál nejen \ nedj cer Chceme hrál pro ty znalce, pro kte m0vé festivaly, večer) poezie, pro ty, kt< trovanč vydáni nejlepších děl pokrok nakupuji vkusn) nábytek, umělecké sk smeku, lo nejsou už li předváleční snol nějaká sekla předválečných bibliofllů, t cujlclch, poněvadž kvalita, kterou užívají vyhrazena jen male vrstvě bývalé but íoa Finančními prostředky. Kulturní kvalit} dl |en chce, n nejen kdo na to měl, jak to b) m,mi kulturně vyspělých lidi patři i honu ze sebe uhelnj prach, jede šestsettrojkou i slice existuji u nás lidé, kieu si ho doved) va pod podiem, na němž hraje decho\k.i. divadla, lo je naprosto falešná představa povinováni odev/dávni nejkvalitnějšl nái pech představeni Srpnová neděle Narodil toho důkazem, kolík skutečných znalců n Myslím, že tuto ideologická konfe 1 lěmi otázkami, které ziězup politickou f 'démon kvalitou děl. klerá v/nikajl. ale i mých Prudké zmčnj nálad, k mm ,lu/l- bývá vysvětleno zvláštním prj p umeiců u 'vláSini povahou umělecké prá< psychologie nem něco. co je dano ., exisi Přííin) toho, jsou všude, kromí ji mteké podst.uě Nebudeme asi daleko od u!neT,icninova ilova "(■pinéods I1':;1'"'" a kapitalistj .....m 2 ľMUl'1.....'^stranil malovýrobc. ' "'■mo no je pou. ^•""'né a nutné je předělal a pľevyt 1 "heztetnoii oieaniz.iioiskou p '^p',m!!>ľľím0>m' b' potlačil, ic ifeb PUlllulou r,ml1» malovýÄ i«drujlcl eho houtU ihece vou atmosféru nasi doby, má nádeji na lr-io zajímavost podle ní Návrat pat ,/r7f do kategorie druhé. Tolik také nstva ^;;;:'":-\^:;:;i;:::ouoasnveiuK,vinek. j S^Liivníni"r0/"'1, cnceme dělal dopolední představení pro loní"1 v>'líf Sak prohlásil, že on prý má blíž k dělníkům. r- ■; ' ikI.K| Nevím, zda termín "fajnšmekr" Äií^v0l,OSTľarÍmentaci, použité na této konferenci, spíš lahůdkářství pana Paukerta. Pro ty. kteří Jovou myšlenkovou krásu uměleckého i v neděli dopoledne, ale každý ve-pro které se pořádají hudební a fil- , ,hldPPfcdv'ilCÍt,rav &* v.vchu5Enejen v neděli dopoledne, ale každý ve-. -iv-ŕrnc skuteent-^ hrát nro ty znalce -ifttCbcememJM je pr0 lv> kteří si kupují přepychové ilus- ^'í'-'neile'pších děl pokrokové literatury, pro ty. kteří jpflt Cdar", |)ábv|ek umelecké sklo a porcelán. Ti dnešní 1'ajn-• ředváleční snobové, kteří na to měli. to není l^oW m nejsou už ľ Pr , EU knoředváleCných bibliofilů, to jsou dnes masy našich pra noněvadž kvalita, kterou užívají, je obecné přístupná, není Ca jen malé vrstvě bývalé buržoazie, vládnoucí přiměřenými Smi'prostředky. Kulturní kvality dnes může užívat každý, kdo ľcke anejen kdo na to měl, jak to bylo v minulosti. A mezi tuto U kulturně vyspělých lidí patří i horník, který v sobotu opláchne foteuhelnýprach, jede šestsettrojkou do Beskyd na rekreaci, pře-peistují u nás lidé, kteří si ho dovedou nanejvýš představit u piva pod pódiem, na němž hraje dechovka, méně už v křesle operního divadla. To je naprosto falešná představa o pracujících, kterým jsme povinováni odevzdávat nejkvalitnější náročná umělecká díla. A úspěch představení Srpnová neděle Národního divadla po Čechách je tobodůkazem, kolik skutečných znalců mezi našimi pracujícími je. Myslím, že tato ideologická konference by se měla zabývat itémiotázkami. kieró ztěžují politickou práci i uvnitř souborů, nejen pkovou kvalitou dél, která vznikají, ale i ideovou situací umělců sali Prudké změny nálad, k nimž v divadelních kolektivech do->■ bývá vysvětleno zvláštním prý psychologickým ustrojením yazvlá5lní povahou umělecké práce na divadle. Společenská Ejj^nen' něco, co je dáno a existuje samo o sobč. Musíme mmi ho'Jsou víude, kromě jiného především v ekono-krnľjľf' Ncbudeme asi daleko od rozřešení, když si připo-pyhnai statk^n°Va S'°Va: "Úplně odstranit třídy " znamená ne-^nítakéúM .akapilalislv " to.jsme učinili poměrně snadno, Nina, „en dslranil malovýrobce zboží, ty však není mož- žnéam0Žľ'Íe P°llačit' Jc lřeba naJíl k nim sPravný P°" obezfan přLdělal a Převychovat jen velmi dlouhou, •'Mi zov anou bu ******* organizátorskou prací. Zvítězit nad velkou ržoazií je tisíckrát snazší, než 'zvítězit nad mili- Domrtívám se /<• tu r-h i chtôl, aby to vzhudi,(;dnä;nt"?K,,Ľsprávilä^dyžhychne ^chopíme-li správné „li J;* *« níalov^ ko nejen od odhalení tajemství t/v íl poměrech, nebudeme dale- chom s, v Národním divadle mľhXouSÄ"? ^ vem stejnou kvalitu, jíž jsmc našemu lid P°djej'm vli" Pokládejme tuto koWeSp SeUé STA rá nám umožní, aby se obě tyto kvdfcVS, . P^ PraCe'kte" principiální jednotu v eíli i ^SSS^S?9 ' °PraVd0V°U ľcTrt 1Vana,ľn o"' PľneSCný Sl0VCnSky-fey' zdravici úíastnM™ konference za SND Bratislava, v niž opakoval mnoho z tezí referátu a zdůraznil. Že jednání konference bude "směrnicí" i pro jeho divadlo Clen baletního sboru Bohumil Augustin "učinil nakolik poznámek /všeobecného rázu/ k naší kritice". Předsedající: Dekuji s. Augustinovi za jeho diskusní příspěvek. Nyní bude hovořit s. Svoboda. i rozmno- S. Svoboda15: Soudružky a soudruzi, dovolte, abych i já i žil počet těch přispívatelů, kteří nejsou na svůj příspěvek připr Bylo tady vysloveno několik poznámek o souvislosti scénografie s inscenačními principy, s postupy při inscenování některých komedií, a byly srovnávány před XX. sjezdem i po sjezdu. Chtěl bych říci. že toto srovnávání nelze dávat do přímého vztahu. Proč? Protože způsob inscenování před XX. sjezdem vypadal úplně jinak než vypadá dnes a nesmíme zapomenout na to, že to byl právě XX. sjezd, který přinesl a vzal si za úkol obohatit výrazové prostředky, metody socialistického realismu. Proto nelze srovnávat Tvrdohlavo,, ženu nami, které pro nás vyráběly zařízenježjsn P ^coven.kde jsme třebovali. »^J^**,Ä*dS52mÄ - P*0*** měli možnost a pffiežttos ^^^JcU aul. Zde jsme o našich metodách, o něk.ery ^ fc naSe pnnchpy 113 f 1 * válcoven, P' i tohoto prostře clovm- ce, která vychází, jak se Hká, naplano. V tom ie doi ■ |olky Dvořákův.Sí,nan itovost. Důležité ovšem je, aby optimisticky sví,í „ velmi vlasti, a dokonce Dřív e „e! jsme začali pr: f^mezinarodnlrn fórem -! ... o kterém se mluví jako o tech- kua,d...o.icprávčlopro-piotožc dnes nacházíme novy ověku, a mezi uměním. ia,va. těmito metc4anú,bylijsmenu- nokracii, že zavádíme oouiva 10>L. dnes nachazu « prostředky na našich jevištích, ceni rehabilitoval někteří výrazové p^ ^ /|);imy >„.„,...,-..>-..- c vštik ukázalo, že to nestatí. M výrazových možností. C*m ^ inspirovaly dá. ' - ___:___i»X otn k rých kulis, že nepotřebujeme spormím pasu v souvislostí s pohybem určtté kulisy může vytvořit iluzi a sugesci, která přesné odpovídá dramatickému ději. Samo-zřejmě, že sc to nemusí vždycky podařil, protože jsou lo nove prostředky, které někdy skřípou, někdy jsou těžkopádné, ovšem my nemažeme přestal s nimi pracoval, musíme si je podmanil a podřídil, Kb) nám sloužily, aby sloužily divadlu lak, jak sloužily prostředky klasické. Je přirozené, že k tomu je potřeba času. Ve Strakonickém du-iliikii mluví sc např. o prostom, který není krásnou českou krajinou, ale prostorem různých lan atd. Chtěl bych tedy ukázal na dvou případech, že to není lak úplně pravda. Snažili jsme se lam očistě modrý prostor. Bohužel, nepodařilo se nám v této inscenaci úplně tento mod-iy prosím vytvořit, protože jsme na něj technicky nestačili, ačkoliv jsme predpokladal,, že na něj budeme stačit, ale podařilo se nám to vytvořil v lancích Sluku v Laterně magice. Tam prostor je prosvícen, ie inodiv. npunusneky atd. Položme s, oiá/kti: máme sc zastavovat ^tím.kdyžseněkde něco nepodaří'/ Myslím, že to umělci děla. ° Seré AKÍ ,SOU U' Prť6 *°[/v- Pomaličke inscena-le mého „■■„...'\^0,skl11™ Je daleko horší. lw-> u,i nikdo sc ani ^emehonázon,jeiep$Hrt^f AT h0r8L P™57 l,™>* VyS,,,V" myšlenku. £5» BWm*to- ^6 sleduje nějakou ideu, než p,;i- Proto dovolte, abych zakončil optirnistickv že budcme-li cílevědomé Z ľpfehl% budeme-li dále hledat a poctivě hledat, hled"i' příspěvek. Věřím v to práci i.....1---„:,' , ' w "»-viai, ntedatnt c *' podporovali ideu dramatu, abychom skutečně vyjádřil v ce. že musíme dospět k výsledkům, které nám m.m.a,,'.. K koslovenskou scénografii, 1 Pomohou obrjff (Růžena Mazalova, sólistka baletu, mluvila o doim* "realistické" balety. Marie Svobodová deletíik Vádft žádala, "aby ideologická konference měla za hlavniSD dení člověka v novém socialistickém duchu" Jarmila Peři'^"""' ní sbor NI) sdělila: "...musíme si uvědomit, v té hmZi ^ rou dostáváme za svou práci, jsou kapky potu pocti Sľ*1* i čestného pracovníka a tudíž jsme povinni lidu skládá Schillerová, členka baletu, připomněla: "...XI. sjezd KSCzdfaau dnes, kdy se upevnila ekonomická základna našeho státu út, 1 o uměni, které vychovává náš lid v komunistických idejlcb^poodUn. tvářet komunistickou morálku..". Jih' Němecek, íéf baletu ND,mhri o "dovršovaní kulturní revoluce" v baletu a "jisté miíc'iwnji l; volbě repertoáru. Skladatel Iša Krejčí, dramaturg opery M mimořádný význam české opery a žádal pro ni "vfce poa S. Vejražka: Soudružky a soudruzi! Na včerejSekjsemsitb kusní příspěvek nepřipravil. Předpokládal jsem. že divadlokonS rencí žije, že se odborové a stranické orgány důkladnou připm zabývají a že tu proto bude taková tlačenice, že se vůbec ke slovu. A nikterak mne to nemrzelo, protože v posledních dvou ic tech jako předseda ideového svazu musím někde mtowico* pořád se něco děje, pořád je potřeba říkal své ano íi ne, V pra sledních Divadelních novinách jsem svou úvahou o dvou m vota svazu zabral tolik místa, že už bych věru mohl píli" mlčení, kdy se jen pozoruje, postává, zkrátka c\ia.iaui^ pronese a zda to bude hodné melto ironického komej" jsem nikdy neuměl. A když jsem byl včera svědkem ; , ního s prominutím - diskusního debaklu (myslímco< mozřejmě mi to nedalo a zdvihl jsem ruku. ;k,<;.- Po představení jsem sedl k prázdnemu pap^ n vršily se poznámky a najednou jsem viděl, že ) dny. [...] ,/eiié*>MI': Z tohoto stohu poznámek jsem mohl pwc ^ které. Začnu konferencí. Soudruzi, mysli"'; « ^; . lána předčasně, že byla připravena. sou*«,L divadlc vrchně. Jsme jistě šťastni, když. se o Národy . když. jsou v tisku fotografie, v televizi ^P0"^.,,,,^ •si - to je můj názor - hlídat jednu věc: aby p' fedstupujeme nebo o Čem ji irrfw hotlnou Národního divadla, to jest ůri p Klé nemám na mysli jakoukoliv /k Icá úroveň, to se nijak nevylučuje - i nou názorů a hledisek. Sama myši. zdraví Doporučuji však pro porada na dílčích konferencích v jednotlivý U cíl takového zasedání - snad jenon sadní otázku, o niž se tu popereme. Dále sc musím zmínil o věci. c mluvil o ní musím, protože jde 0 d nich umělců. Na aktivu činohry, kte v samý podvečer konference a k něr vrátit, neboť tu jde o věc /cela zá; Krejča přední funkcionáře svazu - e noval - za to, že prý na pondělní sv no atd. Jednalo se o výrok s. Krausi da. který potom s. Krejča s lakovou dr, Kraus ve svém příspěvku to pot< řádek chci konstatovat, že výrok tni totiž jedná o život v kapitalistických repliku, zda mu neušlo, že existuje a že se něco buduje. O tento výrok š dobné jednání s. Krejči vůči svaa svazové práce. S. Krejča, sám čelir. dení činoherní sekce dosial prvotní členem režisérské komise - nevím, rá referál nčkolikrál diskutovala a p sednictva na poradě tři dny před tfi zmíněném aktivu, doporučila autor dování jednoty na frontě uměni relé toval s. Šavrda, úplně vypustil. S. K proti svazovým funkcionářům a si ' Předběžného, ještě neschváleného Kdybychom si, soudružk) a» * k tomu dříve či později dojde, ji podélním umělcům na pude své* 'wwych otázek, jistě bychom mu , Nv|""" Jej podezírali'ze špatnýc •v«2 isme my. máme upřímnou nuléh. tento . . J' "iv u|>i lllllIOU 1.1 ™ ^ledním aktivu, kte ■ 'Vdne jako svůj monolog.| *fcjmě mľn0x'08 " iakousi «*» , 1 ^Přesvědčení i K,e u,,u" J» minulosti. Byi x 114 daleko \ok, s(|a ;"^> svoj ncprehl ^»'ě pokračoval v „i Jat. hledá, tak, anycl^ tcěně vyjadrili ideu inseenľ • "á'U pomohou obnoví, ecs. uv ila o potřebě uvádí, nucasoé . delegálka operního shon, st) lla /a hlavni úkol výchovu a věchu", Jarmila Peřinová /.a operím, že v ,e hmotnť odměně, kle kapky pólu poctivého dělníka >vinm lidu skládat účiy", Jifina : "..XI sjezd KSC zdůraznil, že ák ladná našeho stálu. nám jde lunistiekých idejích, pomáhá vy-Nřmcčck. Se f baletu NI), mluvil .■tu a "jisté míře" bezradnosii při dramaturg opery NO. připomněl il pro ni "více pozornosti".) zi! Na včerejšek jsem si dis-dal jsem. že divadlo konfe-orgány důkladnou přípravnu •nice, že se vůbec nedostanu íroiože v posledních dvou le-,sím někde mluvil co chvíli, kat své ano či ne. V předpo-ou úvahou o dvou lelech ži-.veru mohl míl nárok na ono lká čeká, jaké moudro kde. kého komentáře. Ale.Ä ., dedkem tohoto cxipoW-•(myslím co do kvantity). * uku - ,„7ka se rozjela, oSčímnaVL 1 ■Yni ji informujeme, molo úroveň opravdu ■ KB,W»,f f^iJndla 10 jest úroveň nejvyšší. Tím v žádném při £.....^''nln 'nliii.koiikoliv zkostnatělou veledúsiojnosi; vyso %iic"u'"":! ',k nevylučuje ticha s prudkou, vášnivou výniě-[n!:.'u'1-1-"' MHilek Sama myšlenka konference je nepochybné pí 'i'1"""'' x-j'však pro pořádáni příští konference, abychom si 1Í0 _ po^irut-^j- v je(1notljvych tělesech předem včas stauovi-jllflch konfcr^ján|. snad jenom nSkolik, či dokonce jedinou žali^1'^''''''''Yiíž si'u. poPererne' abycnom odcházeli sjednoceni. ° '"(n, zmínil o veci, 0 které mluvím jen nerad, ale pro ^^'"'"ím'proiože jde 0 dobrou pověst Svazu čsl. divadel-•*n*0»Kni5a ,kti< činohry, který s. Krejča svolal náhle, vlastně *I,U i" >ěer konference a k němuž se. chtěj nechtěj, jeStě musím vsaniyP1HUU ^ zceIa zásadní, na tomto aktivu napadl s. " v!hií funkcionáře svazu - a nevím ostatně, proč mne nejnie-i P.a\o že piý na pondělní svazově konferenci bude přednese-ad Jednalo se o výrok s. Krause, na který zde upozornil s. Savr-í který' potom s. Krejča s takovou pobavenou ironií vyvrátil a autor * Kraus ve svém příspěvku to polom potvrdil, že to pronesl. Pro po Het chci konstatovat, že výrok měl dvě části a že druhou část, že se tofôjednáoživol \ kapitalistických zemích, s. Kraus připojil na mou repliku, zda mu neušlo, že existuje Sovětský svaz. a celý mírový blok itfese něco buduje. O tento výrok šlo. Musím zásadně odmítnout podobné jednání s. Krejči vůči svazu, odmítnout takové znevažování Bazové práce S. Krejča, sám čelný funkcionář svazu, jako člen ve-áenlčinoherní sekce dostal prvotní návrh referátu. S. Krejča byl také členem režisérské komise - nevím, nakolik se jednání zúčastnil - kte-áreferát několikrát diskutovala a při projednávání připomínek předsednictva na poradě tři dny před tím, než o lom s. Krejča mluvil na anínéném aktivu, doporučila autoru s. Dvořákovi, aby v zájmu bufa*! jednoty na frontě umění referát zmírnil a pasáž, kterou zde ci-tosals. Šavrda, úplně vypustil. S. Krejča ledy použil jako argumentu pr* svazovým funkcionářům a samotnému svazu něco, co vytrhl tffeWžného,ještě neschváleného návrhu. Kdybychom si. soudružky a soudruzi, zplna ujasnili, a já věřím, (iívaij'!|'mi'IÍIVĽ Ů P"/deiÍ (I()'cIľ' 'ílkč (,hmm"č možnosti se otvírají Naprosí! spojová vzduchu 0 ne, jak jistě sám dozná spojovány přečetné naděje ano, ale opiem; o '-aleníC,n,^X'ľ!:;!:^KSť\k'Ľ^'l'- »'". »<* ">yl .Jmenován Sóle,,,. níedsedľu^KS^v ^ hvl I1'"1 i ľ, ' kléru z jeho inici hů nejrůznějšího druhu, k^l^Z^,híh VĽllni obrých návr- pnsiavení /(, RSC v činohře atd , Í^P* ^ svou, jmenování Šéfem S^vlÄ 'y * 1° «■ Krejča předsedou /(> ZmébvŤZr "f" Kdyžbvl cha. Průchovi, tomu Pov ££ S" Jaroslav pI vlasti a £%g£ESXZ Ä Uloži la ahy na výroční pracovní konferencí činohry p J ^ ^ cen. každého člena. Jako ukázněný člen strany s. Im ehal Nechci mluv,, o ,om, jak i tohoto materiálu bylo zneuži,,, kd ž b , za třil měsíce nato Odvolán, Proto otom nemluvím. My isme ale předkládal,, ze leden z prvních činí, s. Krejči bude lakové zhodnoceni každého jednotlivce a rozhovor s ním o jeho perspektivách. Bohužel, dodnes jsme se nedočkali. A dnes jsme proto, že ho kritizujeme, že' odmítáme něklerá jeho jednání či výroky, jeho nepřátelé? Myslím, že nepřátelé by mlčeli, že nepřátelé by se ve skrytu radovali /. věcí, o kterých by byli přesvědčeni, že jsou nesprávné, a čekali by, co z toho bude. My soudružsky kritizujeme, a to myslím že není nepřátelství. Nejsme rabulisti, jde nám o věc. S. Krejčovi jistě lakč. Myslím, že jde O to docházet výměnou názorů a přijímáním nebo vyvracením vzájemných Stanovisek k jednotě. Jako dospělý člověk a člen strany a v posledních jedenácti letech také jako člen NI) se vždycky snažím chválit, co zasluhuje chválu, a kritizovat, co zasluhuje kritiku. Nemlčím, protože se domnívám, že na to nemám právo. Ani chválou, ani kritikou si nechci vysloužil nějaké lampasy. Jde mi o vnitřní uspokojení, o klidné svědomí, O to, abych se mohl dnes jako pro všechny přísli dny dívat svým dělem a svým soudruhům do očí s vědomím, že děláni všechno, co je v mých silách, ahy se svěl nohu alespoň živol kolen mě proměňoval k lepšímu. A vůbec mi nevadí, /o mám na Cele vylepenu už pěknou sbírku nálepek, počínaje cynickým opdmlstOU, Y viabčáka, kicý chce ustřihovat křídla orlům, a dále přes kóde- přes narážkou na postavu za im, vovského [?? možná "koděrovského Strakonického dudáka], starobaráčnického z °&ek, jistě bychom mu ze všech sil měli pomáhal, místo atd. atd. až v posledních dnech na onom ^ ^ |lť,,A,, m umělcům na půdě svého tvůrčího svazu právě k řešení ípasníka, oslavovalele aktivu: k malohuržoaziiíinu 'sváži*,/' p"lltviľali zc špatných úmyslů. Věříc, že ve svazu NapSsy.lľäni.Ľuprírnnou radosl každého úspěchu radikálu. Po pravdě řečeno, s. Krejča mě „ovité, byl adresný jen v lom, že V^^^u"1K.,„á.n ZBÍ w,, kdož kritizuji -^J^JSSSS^..... jěi Riskuji i to, že podnesn lepku. Ne. Ale CO bych to byl ™ « „„označeni na hlavu 'lentn pe jaki """ aklivu, který s. Krejča uspořádal na sklonku ml- 'tlmí ( nioimi sv"l monolog - to nemyslím hanlivě - přímo Čišel lež u ř .j06" Jakousi obranou proti jakýmsi nepřátelům, kieří .....vauW| ní v KľĽiei VĽ dne v noci nemají jiné starostí, P do J, i bezživolí- Tedy k nepřátelům - dovolte mi malé lnulost'. Byl s. Krejča .souborem přijal jako nepřítel? takovéto Ull, „eklápl hubou. , když ■... s - ; iys|ill|,;chysl jedykionui aktivu. f.^Ľ^^.^^^ aktivy délat neměl. Mluvil jsi dnes o poť HI >< \' || t, m * lr l i. it 1 c i ► c l \ II 1 * ; id c < c »1 v* il e e (P c-f c f r 113 práce skýtc tí se' ziiio kierý rJobfi velrr zdro nok r stret vzta cení Zp< snai Sich Pfiš le, a rýcl nái) pro dm spc ílu; zře srn mů tb> til dá alt de Pr rý js v; je Pi ni ď Ď h o n za '.a kdybys mluvil jednou nost. íoiíž sJy š^t <, ,o že se rakovy aktív mčsíc. a kdynys iwuv.. j—-- JS***^%S?£g, vč, že by to opředu Pn^ o (y k nejedli > aoak také nechal miuvn .-, utváření nutné, potřebné soudružské atmosféry (ak, jak jsme ti to ..'.'.wwu j na umelecké radé s jinými věcmi doporučovali. Nezabere tolik času, abys nás seznámil s tolika drby, jaké so u tebe scházejí, čikieré.jak říkáš, dostáváš na stůl. Dovol mi k tomu jednu poznámku. Staří herci, pamětníci dnes už legendárního plzeňského Vendelína Budila, o němž legenda, nepřehání-li, praví, že nebyl ře- ni iehn fpditelskou metodu pamětníci dnes už 22?55* Í^uníí najeho ředitelskou metodu ochotného pána či paní vyslechl a požádal du "J *Äf f .egeÄho plzeňského ání-li, praví, že nebyl ře-jeho ředitelskou metodu i paní vyslechl a požádal SSEKŠÍ- by mě,a být od našich ^ffisfLvil takřka Pů.druhé hodin, Nevím, z ko.ika odstavců či bodu, 15, 20, 30, se tvůj promluv skládal, ale uvědomoval jsem si. že ke každému by bylo třeba alespoň hodinu nebo dele diskutovat. Bohužel ani stenograf, ani tolikrát pro takové příležitosti slíbený magnetofon nebyl k dispozici. Skončil jsi, bylo jedenáct, od půl jedenácté byly vypsané zkoušky, nezbývalo než se rozejít, s pocity doslova nejrůznějšími, v mnohém skličujícími. Ještě štěstí, že herecký národ umí nebo se alespoň snaží ze všeho se dostat vtipem. S. Krejčo, vždyť nejsme malé děti. Jde-li o dobrou věc, rádi jsme vždycky přiložili a přiložíme zase i za cenu nevím jakých obětí ruku k dílu, ale když jde o věc nedobrou, nebo když nás s definitivní platností kategoricky přesvědčuješ o něčem, o čem víme že to tak není. pak se přece právě, že nejsme malé děti, nedáme zakřiknout. Jestliže nesouhlasíme, je naší povinností se ozvat. A nebyla-li Ä Ä**** " aklWu< říkám t0 otevrenľSl ^pS^XTr£Th -íbréP°h0dě ^lizo-5*4 ■* otázka žaSlívoÄ Pľ'S,ibech' Abych W *°n-°iJSI feW. s. Krej o dmCSfí^1*' s'™hovkami atd. ^ jsi nám v N^uJ nu llJ konlerenw \^ ..«-< .„vMVjvNdim atd. s. Krejčo. dnes na konferenci, jak víš sám nejlépe, fikal jsi nám v Činohře pícce už několikrát. Vždycky ti velmi pozorně nasloucháme. A /novu a znovu replikujeme, protože nemůžeme se \šim souhlasit, jak obsahové, tak ani s celým lim právě duchem definitivní platnosti, kterým se ona vystoupení vyznačují. Já se domnívám, U jde ted o to, navzájem se poslouchat. To ovšem nutně předpokládá onu vzájemnou důvěru, ne proto, že je zde po ní voláno, ale proto, že se bez ní při tvůrčí divadelní práci prostě neobejdeme. všichni společným úsilím, nehneme se z místa a budeme jen znovu a znovu přemílar Nebudu rozmnožoval vskutku vlekl! St3ré véci <)„■ dramaturgického plánu, skladby rc ' rtV, Un^«u JM jak se také říká repertoárové politiÄ^Ä a snad k němu i došlo při rozboru ms™ by' lení. O těchto věcech, jak již o nich'I min "i^0 a Šavrda, jsem už mluvil, když ne dvacelk**1N5 v podstatě totožně s nimi. Mé stanovisko ľľ'ted)« nilo, zvláště ted v období přípravy sjezd IjSAS všechny ty principy, o něž jsme v činohře *C vysloužili zmíněné nálepky, jsou v bezpoSh?"' správné. Doporučuji, aby si vedení Narcdního ď sekretariátu sjezdu, až budou shrnuty, materiál Ale i když tady nemluvím o dramaturgickém?10^ dramaturgické oddělení myslím není v pořádku Vin!; * sobilo, že naši dva dramaturgové neměli připraveny n hry, kolik času letos činohra prolajdala právě v zirnnimS odjakživa vrcholem divadelní sezony. Domnívám se ieZmľ' nohry ND by mohla a měla mít připravený rámcový'pfojE?* na tři roky dopředu s tím, že samozřejmě, obje>4-li se hodni a!] ka, je vždy možnost ji do repertoáru zařadil. Teprve potom,m^, bude splněn tento hlavní úkol, to jest hodnotný fa nechť se věnují dramaturgové ostatním věcem. U drarri.: nu ale vše začíná. A tady především je nutno mítpofiitft- ;| se, že by se pak i soudruhovi Krejčovi značně ulehčilo, poduSi nese na hřbetě někdy i věci, které mu způsobili praví J Myslím, že by se také mělo něco stát ve věci nrid Udělala, jak se domnívám, pořádný kus práce a páv pro legraci souboru, ba i sobě samým. Není moinéswH • ze dne na den, když každý máme i po pMhodináchrapW nejméně na týden. Není možné dát závažný text krůtím, než má být posuzován, jako tomu bylo s ^J"" , Někdy je celá umělecká rada jednomyslně proti dení Revizora), ale její hlas není respektován. Pocn to jen poradní orgán šěfa. Ale i při různých nedo^ dě umělecké rady v celé řadě zásadních, ba« prav, které nesporně její členy - pokud se neoa zorovatelů - nesporně obohatily. J'jf ^K**1*! k vyjasnění celé řady tvůrčích otázek. lJ™ '-práce - a nevyslovuji to po prvé - by pnspe 0 vo: dostat z každé schůze zápis, k němu* ^ f. ^ ^ světlil, jak s doporučením umelecké rau> Myslím, že to lze zařídil. ■.kémvjwf^ Ještě poznámku k dramaturgickém". 1 pouštíme leckdy chyby, že hodnotíme itpoi čenské situace. Fakt je, že uváděni zap*1 ,nvé izolaci stalo po XX. sjezi „i i okna do Evropy, na králky čas m, V-uiesl i všelijaké hry. které se pokn hvbo v t"1". že byly vydávány za d kolem nich vytvořila výjimečná ai Komika a žc se inscenací posunuji i To mvslím, že bylo to nejzávažnejšt soudruhu Krejčo. přispěl i ty v Liter; k\ kdy jsi některé /. těchto inscenac označil za ty. jimiž žije činohra Náro fakt", že nynější tvůj článek v Literám Dnes ostatně vidíme, že Osbome, z kruhy málem modla, nesahá např. f jsem tedy říci, žc odtrhoval hodnocen 'časne společenské situace a jejích p< ani v budoucnosti, ale samozřejmě an dobi v minulosti. Myslím, že bychor I my až. příliš snadno nenalepovali náli Tož na závěr: Ličme se všichni a ovšem zásadni rozpory neobcházej přijímejme - jak nám znamenitě dq vóznč, učnic se vic a víc sami na sol \ me všichni upřímně o vytvářeni dob otevřenými, pravdivými, chápajlcíi cinii v/tahy. Poslouchejme se nav/; nechrne potlačoval v sobě ani v dn všedního dne" nádherný patos naši socialisticky patetičtí. Všední den.' na naší ulici byl už jednou provždy musí být. Ale nejenom s bouřkami velnu často se sluncem. To slunce si NaSe povolání, divadelní uničil říkáme, že kdybychom se narodili m než zase divadlo. Dejme mu vSechiw l«ko oni pracuji poctivě pro nás, jak . jWl s, KuCera / CKD Stalingrad. (Dia Předsedající: Soudružky a soudruzi ""i Po přestávce promluví i. t'Vn "y, a po nčm uzavte diskusi řediie ť'feslavk.o ''"■^'•'l'IKi s Krilová Soudní v naše.n jednáni. Prosím lajemní **>) m ujal slova L?™* Mil«í wudruikv a so n>hrtJ*m se sám přišel pouCl "'^'..á/káchd.v.KlIaktě.mov Ak' '"cincno myslím. Ze naiu M.1IX« S......gssft> -m,.),,, bojovali u /,.'. ^d) ■x iH-so(tp;' ni,|s"»-m íní N4.......''-u,,,/ jako \ Ml.llorMlu .... "'-«alOftrf "l,!> l,,a,«riaiy/tfichcoCsc, l>of;idk„ Ví,,,, Od naše co nám to /,„■, *li připraveny v /a|()/l. . ' nv,.)umníván1se.,ed(an1;H,:;( l»^cnv lámovy plánv/dv ;,leWl 'řc-iiiiO. objeví-li se h(Klnoiná novin- 0 zařadil. Teprve t>SšsiK.di........alc|«.vali nálepky [...] •"' L /;,v,'i I límc se všichni nedělal z. drbů zásadní rozpory Lyfem zásadní rozpor) neobcházejme i.....kazováním na drby, rte- K jal nám znanienilč doporučil hlavní referát, kriliku nei fl/nř iii'mii-'i- víi a vii vanu na sobe1 uplnliioval sebekritiku, USÜUJ-Lyjjchní upfíinne" o vyivářenl dobré atmosféry, která je podmíněna ni. iiiavdivými, chápajícími a vzájemnou práci rospekiují-pvaahy. Poslotn hejme se navzájem, Nepotlačtijmc v sobě a nc- fel.....: potlačoval v sobe ani v druhých za cenu l/v. "vyznávání vfcdniho dne''iiádlinný palos naší velkolepé doby. Nebojme se být leialisticky paleličlí Všední den? Jistě, laké. Samozřejmě. I kdy/ ■naíl ulici byl už jednou provždy vybojován svátek, i všední den Bflbýl Ale ticji-iiom s boufkanii, lijáky a plískanicemi, ale laké často se sluiiiviii In slunce si nedáme v/íl. ifcpovolání, divadelní umění, je překrásné. No nadarmo si pna k kdybychom se narodili znovu, nechceme dělal nic jiného, divadll> lkejme mu všechno. A dělejme ho poctivě pro lidi, "i" I"" live pro nás, jak o lom krásné v závěru promlu-1 '■'■>■"' KD Sialingrad, (Dlouhotrvající potlesk) ™fdaJ,<'í Soiiilriižky a sundrn/i, nyní pfeniiiinc jednání na 10 mi '. 'lav,r 1'ioiiihivi s. (Vniý, lajniiiiil; inéslského výhoru sira V*'!*mh• diskusi ředitel s, Bedřich Prokoi, UTOtávkuj b, ' ; Kriiová Soudružky a soudruzi, budeme pokračoval i„ ,i."11'""" '""1i< 11 m ik ;i městského výboru sírany s. Černé j ■ ' * n|.il slova. ml»W Ill,/ky «>'«lru/.i. |...| Dl ,, ' ;"" "" ^ /,i1(.ii'ii'i"'"Iiv;"II:' i ičmto vašim problémům hovořil n» hci a nebu " "■ nám nejde jenom o divadlo, nýbrž o jeho íli lá i'.ľin vás nepřlíel ufilt, ■"" Přišel poučil od vás a je přirozené, ie jako neodboi 11 ľ"'""" vdneíni potltl, výstavby, i | Chi •v '"'M uJeho Iktu a ,i„v,^ "' so íali kíi věsticemi a.....,v^,u ,:[ ^^mylové me#to v obliti mZ^c^T '"'""—i-,., «fcM^ke Jádro PÄ'Ä .........- poŕltáme velkýn I viiii pol lady a /a krá*..... (teÄ'ft^^^hhektotn^ nm, vzduínými čtvrtími ZSl^"11 nvode, likvidovali dédlctvlkapitaltan T dychom hostinné ošklivé tmi L , ../;"»»-'y PWenW „,. Smíchove, v Koílflch Tou ,:, :'" !,''r'i,,y 7 Karl,fli' « NafedUnická tŕida. náš pracující lid. si vás nesn^ic váži acHvávái miluje yá^shllžl Kkvto.velkýmoíelcávánlľToS Ä !"'r r"(lil '-veliké.......rpcnl.Tojei..... ?™u' ^nejmímýmh,.....„ý........^nlmplecejenžuoaľotóo vi líké umíní Náš pracující Ud otevřel štédi......iku vftéi naJi kultuře a miinii. A očekává, íe jeité vi, e otevřete svá srdce a dáte celé sví bo hatstvl citů i rozumu do služeb této veliké veci, Vždyí wudružky a ton din/i řekněte mi. který ústav, který vojenský útvar, ktert továrna, kte n- vědecké pracovišlč máře sc pochlubit lakovými vnéjitai projevy uznáni práce jako jsou státní rády. vyznamenání, tituly, státní ceny Vždyť a vás l M príslušníka, nepočítaje kolektivy, bylo našimi pracuji čími laklo poeleno, ,le to 20 '/,, umeleckých pracovníků a přirozené i dalších pracovníků. Soudružky a soudruzi, to se iiciláv.í darem, jenom jako oceněni minuli: l>rácc, to se dává jako /.ávn/ek na budoucí práci na jevišti. [...] Konečné nékolik slov k vaíl ideologické konferenci, Pokud jdeoíes-koslovenskou kulturu, prožíváme velkou dobu kvasu, diskuse, vzruchu. io není jenom u vás. Konal se Bjezd hudebních skladatelů, celostátní i.....ference Seskoslovenskýcli spisovatelů, sjezd Svazu architektů, sjezd Společnosti pro Mřeni politických a vedeckých malostí, my v Praze ■ před 14 dny konali velké shromážděni a úporné diskuse k problé i kupodivu mnoho filosofických problémů o omylů pro • l estetiky a jisté i vaše víerejšl a dnešní |edná ní ideologické konference přerůstá rámec Nám......... i z význačných a cenných P^»vpW«SÍÄ S kultury Náš mestský výbor KSCvlistop.........Uského ■ .1 . t a, oiá/ck k......mi politiky naíl strany v P^^8"^ mu filosofie a nikio do oblasti imiéni a ei ray za dobrou věc chválíme t„^^^r^tóy a otevřené........ iiiainenéowá.li.nevaliaiii.isodi . ^ „ , ,;t;„ ,|:illlll,|,, „Iv Se názory tam, kde se rozcházejí vi ; ■ ^ ......yamateriáljl . Maršálek ieéln.e..MHe ; I" v> ........ ^f, jWU Zdí Domnívám se vit* a _w ;__ .„•„.,,„„,.......■ jim opakoval. S ,(. k dispozici. Domnívám st v>», > Msrtitm..... ľm'sislelio'vyl".--.-..........S£SSřU"« vé........Mmiysliii-e/ameiem ni ' .....bU,0N( I.........S,.....ys.nése,á.né.emn.«. . ;:)(...........„,„„„»,,v;H ve běh dl jsme novo 117 myš- Mr4žcem celonárodních ^Ajg ^ |akí strana nepochyb- fiSÄ^Ä-*" mysl. v tom h.avním S£ -o znamená jedno.a. přihlášeni se ke strane, k déhncké tří-de pracujícímu lidu. k myšlenkám socialismu a komunismu, k lenkám dovršení socialistické výstavby i kullurni revoluce. Soudružky a soudruzi, nechť dnešní vaše ideologická konlerence je předznamenáním a předzvěstí noví velké, slibné a zlaté doby našeho Národního divadla! (Dlouhotrvající potlesk) Frédsedajírí: Soudružky a soudruzi, nyní prosím s. fedilele Bedřicha Prokose. aby záverečným slovem ukončil naSi diskusi. S ŕediiel ND Bedřich Prokoš: Soudružky a soudruzi, dovolte, abych u/avrel jednání naší první ideologické konference Národního divadla. Zdůrazňuji slovo první, to znamená, že je skutečně počátkem dalšího sNMenuiíckého kolektivního zamýšlení se všech pracovníků Národního divadla nad sebou a nad svou prací. Znamená to přirozeně, že budeme logicky vyvozoval důsledky ze závérú našeho přemýšlení, a to podle zákona dialektiky ve smvslu hesla, klére lu už bylo jednou připomenulo. Ij. kritika - jednoia - krilika. Můžeme říei, že všechny diskusní príspevky přistupovaly k veliké věci, poslání a úloze Národního divadla v lélo historické situaci vážné a úprimne Ze viech phspévkú byl cítit, až na skutečně nepatrné spod-ni loncčky, v/ájemný kladny v/tah a snaha vzájemně si pomoci za jediným spolčen)™ silem a slaros.i - aby Národní divadlo bylo divadlem **°J**olidua»by sloužilo veliké myšlence socialismu [ 1 Phdevta Zn2t, a V <*«enstva, polom měli pravdu. ■ "*« tata ^SZf U™° v4i»yn> ivůrtíra pro- h° Pflviupu ,cž,vera n UKť £ lis r u sv,jh<*i»ého | vúrfl. ..........*£Ä^Ítla Hun pfedevtlia ni>hru. ivcN) operu E* "P"" inscenuje. I 1K to, co je v něm obecně platného, objevil a co nejzf promlouvá k dnešku, čím vzrušuje a strhuje a u* ''Wa*,* osvobozenými od pouta zaprášené tradičnosti nikôr" r'"*', mi. v nichž vnímavý a citlivý divák musel bv nv™ ľ?8 lovaný, nepřirozený a základnímu ladění díla cizí m Co se lýčc Krejčovy inscenace Dudáka, myslím řu hi- "^""^i pravdu. Mně osobně v tomto beze sporu tvůrčím činu v ,cfa-umožnilo Milanu Lukešovi psát a rozšiřoval bludy (Jiii"1* b * Lukeš v těch polemických úvahách kolem Dt^SS novisko, že tato režisérova tvůrčí svoboda může jit uoto <^*ctft že tvůrčí umělec se dostane do rozporu se subjektivnímTdV*<1,**t1' poznatelným záměrem autora. Lukeš totiž fiká. že dílo jednou J ko objektivní fakt a subjektivní záměr autora že je pomvsľnľ! která nemůže už nijak dodatečně ovlivňovat klasifikaci jednotíme riant. Uznává však, že s objektivním smyslem díla se režisér nedtti' zkreslit, do rozporu dostat nesmí. Je potřeba rozhodne pochválit l *f odvahu a vůli našich nadaných umělců k tomu. aby dnešníma iviími,;1 siku inscenovali našemu lidu. Pomáhali také českému divadlu v jeto* konitém vývoji. Avšak pro nás v Národním divadle a pru nai musí být ústředním problémem i v těchio pokusech i v tur vždycky jen a jen člověk. K němu musíme obrátit všechnu pwmsi A podaří-li se našim režisérům v činohře v opeře i v baletu posunu scénu živé, myšlenkou díla prodchnuté a přesvědčivé ji dumotid matické umělce, a to zpěváky, herce nebo tanečník), pak \hí Kál nou ani jinak a nezbrzdi anebo ncznásilní myšlenku díla nevbxi i Vy, delegáti, budete muset seznámit ostatní členstvo Národní sjednáním na této konferenci. Jsme přesvědčeni, a věříme, že je v našich silách, ab) výsledk) činnosti byly krásné a významné nejen umeleckými výsledk) ti, ale vybudováním skutečného tvořivého soudružstvi v a'l. vu Národního divadla. A to bude náš podíl pri dovriovinl hi voluee v naší vlasti. (Potlesk) Předsedající: Děkuji s. Cernénui za jeho krásil) diskusní \M děkuji s. Prokošovi za jeho slova. Nyní vám pracovní předkládá návrh rezoluce naši ideologické IconfaeaM M přečte s. Púlpánová. II Piilpánovú předčila rezoluci: A/v, pracovnici Národního divadla. padmom «>>'<<"1 nislické strany Československa a vilizni postupuji, "" našel,,, společenského Mola si uvědomujeme :ff»*^ Jw4, w společnosti teprve usni naplňuje obsah hesla ■ "Národ sobě" a ovlivňuje myšleni a jednaní '' . Vycházíme z jednoty s i>raeujieun lidem i b tU " "'" sni *sr 'i k vy, vvVft ir Cheeme pro naš lid vytvářet takové umfi ně zasahovat do íivota, chceme vytvořit, eena k iivym otázkám naši socialistické Chceme svoji prací výrazni přispět I raee. zejména mládeíe. ( heeme ěerpu : h'haryxh pokroktn-y opřu se o veliké kulturní bohatstvíctUkt kůlno luoixbi SSSR o klasických i novýd tury. vysokým umeleckým misím, sním / n, kých dél. je.' bv vyjadřovala bohatýk* uskuteěnínl socialistických a komui Chceme trvale usiloval o vysokou ideo borů Národního divadlo, střežil mistn odbornost viech složek umělecko leel a upevňovat ivúiri kazet) a pracovní n lun vion položíme ztikladv k vstvoř um.ivu. základy k rozvoji'komunistu k, práce bude pravdivě , 'biažei život pra lidu pozná, aktivně se na něm bude p, Povedeme především boj. každs uviiit Poznámky l'MyS š 1,1 I III vy insc i II i li losel Maršálek (1920 ll>7»i. h«WÍ 1 ř> inivkv náměstek ředitele, 1961 1963 I ■ i i. inohry pro věci provoní, 00 l Následující lexl selsko RodokOV) ID I I I'1S7) losel lleytluk, Mh ral puiioeii i K insi.....jednoho řipuíu); "bodl j lí i.i i in n,, i.,ii,, v,i|.iko za Sud* 1 H w.iis hulí, i aul tsclii-cliiscb". |.ik s.lm něho p.u.isiiiisiv, vyvolala zvlašt vel "obyčejného člověka", ko iv min \n, "lva" i.iko uká/nín) v ykonavatel ced '"'.....iu> nieně ncln-/|K-čny "Nechul 11 ť pio hlavni postavu hry. Kiniiini. I hui.iialclnou p.iin.ilkon na její |"viii la '""iiv bychom dnes oznařlll -s|>iš M s»od mini i,.i narážka Krislininfl "čk,l h milovali «•« uplatni, cín, MtrhuK-. a učinit tak pmstteji" tičnosti. nikoliv ovsem takou" ušel by rozpoznal jen w speku ni díla ci/i rušící experiment fefta, myslím, že hlavni referát niá x>ru tvůrčím činu vadí právč t0, co sírovat bludy (podle mého názoru). >lem Dudáka' zastává dokonce sta-■" • cent vojípm ia li sticke epochy, "í výrazně přispět k výchove nové. socialistické gene- raci ■e -ejnténa----- r i, ovečerpat Z bohatých pokrokových tradic českého i slovenského lidu Mřít <>■■> veliké kulturní bohatství celého tábora míru. zejména o bohatství ytur námdíi SSSR a klasických i nových pokrokových hodnot světové kul-,„,v vysokýw uměleckým mistrovstvím podněcovat vznik nových socialis-tďtýchděi.jei by vyjadřovala bohatý kvas dnešního života a aktivně ovlivnila uskutečnění soi utlisih kýt h a komunistu -kýt h perspekth: Chceme male usilovat o vysokou ideově uměleckou úroveň všech sou-/„„,; Národního divadla, střežit mistrovství umělecké práce a vysokou odbornost všech složek umělecko-technických a ostatních pracovníků a upevňoval tvůrčí kázeň a pracovní morálku. Tim vším položíme základy k vyt ústavu, základy k rozvoji komunistického typu umělce, jehož umělecká práce bude pravdivě obrážet život právě proto, že on sám život našeho Uupozná, aktivně se na něm bude pěnidel a bude s ním vnitřně tpjat Povedeme především boj. každý uvnitř sama sebe, proti inelividualisnm vtvoření komunistického uměleckého Poznámky iQSR do r 1961 ekono- 1) JosefMaršálek (1920-1973), herec, v ND od r.w: . ■ zastupce -ký náměstek ředitele, ^^.f^^^^ f Ä Zlatého kočáru (premiéra mZ^M premiéra TD 10.4. 1959 .Viz u^mkomerUář (K historii jednoho zápasu); "bodrý strejda z Modre na a «ava nemeckého vojáka ze Sudet ("Böhmerwald. Aus nu ^ wars früher auf tschechisch", jak sám říká), který drzí sin . ného parasutisty, vyvolala zvlášť velké pohoršeni - Ja ÚQ a)e '■obyčejného člověka", který není představen jako ^«esn vSak "jen" jako ukázněný vykonavatel rozkazu - pro české ve ' ^ ^ není o nic méně nebezpečný. "Nechutné křesílko' - mou • * Je pro hlavní postavu hry, Kristinu, nedotknutelné, protože j, j _ hmatatelnou památkou na její první lásku, Evžena, kléry se i , "Wiv bychom dnes označili spíš za sentimentálni. nĽtnu y křLS. narážka Kristinina někdejšího milence na to, snad ! Illilov míněna maloměiiáckému sobectví, proti intelektuálovi, proti maloduínori a hi-dáctvi, prou apolitičnosti a tzv. neutralite, proti nevldeckým idealisti-kým názorům a tmářství a povedeme boj za svobodného optimistického člověka, který rozvíjí spravedlivý socialistický řád. povedeme boj za mír mezi národy, proti válce, za komunistického člověka budoucnosti 20. května 1959. 1. ideologická konference pracovníků Národního divadla Předsedající s. Krilová: Přeje si snad někdo doplnit rezoluci? (Nikdo.) Kdo je pro schválení této rezoluce, nechť zdvihne niku. (Hlasuje se.) Děkuji. Kdo je proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Tím byla naše rezoluce jednomyslně schválena. Soudružky a soudruzi, dovolte, abych uzavřela dnešní 1. naši ideologickou konferenci, která, jak věříme, bude významným odrazem pro rázné vykročení nás všech za socialistickým Národním divadlem. My všichni pracovnici Národního divadla máme v rukou zbraň, - naše umění. Přišel čas, kdy je třeba dát všechny jeho prostředky do služeb životního zájmu našeho lidu. Cest a sláva této práci! Zazpívejme si na závěr Píseň práce. Delegáti povstávají a zpívají Píseň práce. Konference zakončena v 17.50 hod. .'ali. Míněn zřejmě zájezd Státního akademického divadla J. B. Vachtangova po CSR (na scéně TD hostovalo 27. 4.- 3. 5. 1957), vedeného R. Simonovem. Zdeněk Šavrda (1907-1982). člen činohry, epizodista; od r. 1945 pracoval soustavně střídavě ve významných stranických a odboniřskych funkcích. František Halmazňa (1921), tanečník. 1954-1966 sólista baletu ND, od r. 1966 působil jako baletní mistr na baletních scénách v zahraničí. Šlo zřejmě o funkcionáře stranického aparátu divadla: v dochované po době osobních spisů, předaných do archivu ND, nacházíme několik členů technického personálu tohoto jména, identitu mluvčího väaJi z nich nelze doložit. Narážka na vyžádané přeobsazení role Alexeje, které prosadil hostující režisér G. A. Tbvstonogov (místo Josefu Mixy si vyžádal obsazeni této role Karlem Hogreni) v inscenaci ViMvského Optimistické tragé die, prem. 6. II. 1957; patrné v zajmu výsledku léto své první zahraniční režie. 9) In Literární noviny 8, č. 20. 16 5. 1959. i. 6, š.lra srn. 10) Karel Kraus (1921). dramaturg činohry NI) v letech 1956-1 m. 4) 5) 6) 7) 8) g udílen. «M TW« v ,,,,-ch 1956-1961. inscenaci Jo/cla 15) W Svoboda (1920 2002). si:tín( umčlecko lechnického provozu" viz " fi. 16) X, Az Krejča, O.: Ctm UJe flnohn Ndroa , ..c. 51-52, 23. 12. l9S7...9:«vSSř*B*««a l vohl. za sebe inscenacemi souCas,.Vcl, i, T"* r...... Hikmciova /W,™„, c;rie,.„vy /•,„„, 11 ! hrady. Lcios můžeme snad říci. >c sví' ' '' 1 ,l-1'>it. '*' -jeme a vyhrocujeme - lo pluli i „ s.ránec r'''"""'M' l in 17) Viz.LukeS.M.:/V,,^a„fem-rtí^«Jť CiiminaiT v Schmarc: rhe Medieval biplacable Quarrel Between the I he siuiK locoses on lbe iclations (Bjcoursc in óech medieval plav Vfa um ol the stud) is lo loosen the ass dlSCOUlses aiul lo analwe hovv these dlscouises sii|M"'H .uid explam each ot Snui'1'le ol tailli .nul llesh se considered upon the background ol tb