LEOŠ JANÁČEK DRAMATIK LEOŠ JANÁČEK DRAMATIK NAPSAL JAROSLAV VOGEL i Nákladem Hudebni matUt Umtlttki besedy PRAHA 3 9 4 $ PŘEDMLUVA Tafo studie vznikla rozšířením a doplň to f m přednášek, článků a prosíc in:, kterými jsem st snažit během své dlouholeté činnosti v ie!e. ostrovské opery přispěli i mimo dirigentský pult k poznania pochopení velkého moravského mistra1, jakkoli jsem si zůstával plni včjlom, že nej lepši a nej-ůřinnéjší propagaci zůstane vždy živé provedení. Ale. panlvadi ani toto není konec konců možně bez předchozího vyrovnáni xe s četnými problémy, pted které Janáčkova zpěvoher ni dtia staví reprodukci po všech stránkách, múte tato studie1 být užitečnou i jakoito výpoveď a zpověď z často velmi protichůdných dnjmň, jimiž dirigent ■ - a stejně jistě režisér - při studiu Janáčkových zpěvohernlch partitur prochází od nejvtjššfho obdivu pro jejich uměleckou uu[sŕjiit. syř, íLvuLfriu iirt hlri^m ftek ŕ strát"-ř neskonale zAsluSnč dilo dtfkwiťll. 7 něho „Odkaz Lcoíc Janáčka ŕeskc optře",její£ chce lato studie býti doplňkem, ne duplikátem, Podobně jest i dějový obsah podrobněji pyl třen pouze u her tiskán dosud nepřístupných (Šárka, Pofdtek románu. Osud a národopisný bulet liákoš liúkoczy, patříet koner konců rovnii do studie o Janáí-ktwe divadelní tvorbě.,.). V ostatních odkazuji {-tendre nn pHslu&néklavtr-nt výtahy a hlavné na iivé provedeni, bez k/erýfhito doplňku mu tato knii-ka slejné mnoho nepovi. Koneěně nehodlám čtenáři posfouíiíi ani „vyčerpávajícími" hudebními rozbory, neboť mi jde i zde spíše o objasniní pří-ŕinnosti nfí o akademicky úplný ;áznam fakt. Krom toho, myslím, otupuji ľt,-naŕe pHUi svědomité rozluinj o spultitoůrit rozkoš vlastních dal&ich objevů na tomto poli - objevů, jei ho ostatně neslojt ani a mnoho pice námahu, nei trpné sledováni rozboru cizího. Janářek odmění jej za ni ostatné otc než boha/ě. Jaroslav Vogel. Brno, prosince I94S. I. N&ŕrt k ..Aruif Karrninf Hernu Jatilŕek rhířl komponoval přímo na nikky le*l- ÚVOD Osobnost a stoh. Podobné jako u temer všech našich velkých skladatelů, představuje dramatická tvorba také u Leoše Jftfiaf1-'' j^"" z nejpodstatnčjšicb slo-títJSn životního díla. ba možno říci složku nej podstatnejší, a to nejen portem (na psal cťrkcml^evi&tj^hjéf.z toho. íi-vľlnA pot teba scener\e_ v celém jeho díle — i v dílech koncertního urce-ní_-a jeji spojitostj^yniIřnim obsahem. Vzlpômcitrne j?n děl jako Ko jí^rostTĚm fliňďrilíku. Na Soluni Cartak. V mlhách. Hradčanské pfs-cičhy; vzpomeňme dÄle vytrvá léJm riláríijai ováni dŕjiftte na pr. v Ma-ryrcc Magdůnovč (..Ostravic*!") nebo v Českých legiích (,,Na Chémia dej Damcs...")! A není snad také náhodou, že podnet k některým jeho diíůiij d»ín drhl Tňtítlfská: tak^iFjeHô 7,fítjkná£J byl, jak sděluje J. Kunc.1 inspirován ryk] ľ m obrazů polského piniiřc Kossaka,jtopiid k l.ižceKvslmu.Wi^- aspoiT n.ipTTrno prf^^.^nn]iiitik;i _ dály kresby ^kQ^kJ^íkadlůia^brirky f .adavy a ^ekoroyy. (Okolnost, ie ph tom Janáček nemel k malířství vlastne inilovnický" poinér v artistnim slova smyslu, potvrzuje |wuze zmíněnou dejovou souvislost,) A není také náhodou, že i koncertní diía Janáčkova svádějí stále častěji k 2lt-lesnéni scénickému a choreografickému. To víc by ovsem mnoho neznamenalo (byliť i jiní skladatelé nadám malířskou obrazivosti, aniž st tím stali dramatiky), kdyby v míře nemenši nebyly dány u Janáčka pfedj-vkliJij mili/tt. Znamená.]] drama určitou krisi. určitý konflikt, spčjici k fescal buď tra-rnckému nebosmírn^ mu. pak Janáčkovo věrnr zjitřené nitro bylo ji i samo o sobř živou obdobou dramatu. Jaké vášnivě zaujetí pro či proti mluví z jeho úchvatne barbarských mužských sborů, v nichž sterými výkřiky („Smime žití"...) buií na oblohu všecka lidská úzkost i naděje^A vSu-de jinde jaká vášnivá potřeba vyrovnávat se se vicmi lazítky, zjevv"a ideemi, které ho obklopuji, sucastnit se každého boje - zvlästé kde jde o boj slabSího proti silnřjsímu. boj vydedených o m isto na slunci, ri ko- 'H.R. ľV (1911)190. nočné boj provindčlm o očistu a odčinení! Tato polřeba je mnohdy lak silná, že ji nestačí k pjpěmu vyžiti jedno, byť I ceíovecerrildilor nýbrž sb ještě přelévá do děl jiného druhu, aby y nich tvořila doplněk nebo pro- £ tčjšek prvého. „Sešlehal-Ii" (a sesměšnil) Janáček na pŕ. beliem první svetové války v Broučkovi sc Svat. Cechem bařti pánskou pŕizemnost a bojácnost. tvoři k němu vzápéti v Tarasu Hulbovi. tomto porn niku slovanské sily. ohromující protějšek, jakoby si ctitel vynahradit, že onde musil, řečeno slovy Čechovými, promlouvat „prázdných sloves hrou" a ,,karikaturou"; nebo tvoří po Kate Kahanově, této vášnivé obhajobe nevinny hranice proti skutečným vinníkom, komorní dilo podobné náplní v kvartetu podle Tolstěho Kreutzerovy sonáty (dříve již pomýšlel na Annu Koreninu). A jcitč dlouho po Lišce Bystroušce laškuje s mládím a zvířátky ve svém jedinečném dechovém sextetu, v Concertinu a Říkadlech, nehledě k Věci Makropulos. v niž se s vůli k životu vyrovnává opřt jiným způsobem a jejimž prostřednictvím podává si zase ruku nejen Ferdinand MakropuJos. lékařcisaře Rudolfa, s Kašparem Ruckým, jeho nešťastným alchimistou, nýbrž i Klina Makrnpulos, alias Emilia Marty — s včzni Mrtvého domu. ,,Yiti\ to hrozně, ono citové člověka, které nikdy nebude mit konce. Neštěstí holé, nic nechce, nic nečeká," vyznává o ní Janáček, a dodává: ..Moje zápisky z mrtvého domu - to bude pokračováni." A hluboké, až revoluční sociálni cítení Mrtvého do- i mu ztělesňoval Janáček ui počínaje Otčenášem z r. ]901 (s jeho přímo hrozivými výkřiky,.Chléb! Chléb!" na konci prosby ,,chléb náš vezdejší deji nám dnes!"), přes Maryčku Magdónpvu, přes Sedmdesát tisíc. Sumářovo ditč a - chcete-li — i přes žertovné revoluční výzvy BystrouŠči-ny až po tu svou operní zavrť, v niž tvoři jakéhosi hromadného a odro-mantisovaného, soého Fidelia. zatím cn klavírní sonáta „1. říjen 190.V, venovaná památce dělníka Pavlíka, zabitého při demonstracích za druhou českou universitu, je protestem současné národním, kulturnim i sociálním - a zároveň krásnym floldem „neznámému vojínu" našeho hoje za národní osvetu. Tato laika.k.volnosti, jež je mu přímo synonymem života, přibližuje Janáčka - spolu s pevným zakotvením v lidu a rodně hroudo-~Jeno českému protějšku Htdřiclni Smetanovi víc, než by snad sám byl ochoten přiznat.TTPSBnrjlz"hned v [H)dobnósti se také jeví rozdíly: Smetana je především jěvcem svobody nffWrr/, .lanžěplr phdmifln svoitary í^bní^Smetana proniká k~jednotlivci přes celek, Janáček k celku přes jednotlivce; SmKan^^j^vJjistjiiyMn;i výrazovým okruhem jejvy-rovnaný středy Janáčkovým naopak propastné hlubiny a zase tim ex- tatiitějsí výšiny (středu se vyhýbajici okrajové polohy jeho instmmen-tace jako "by t^švrintousovalv); kmitaná, j»djEo^Jaíčo v malířství Jo-seflvlánes, chce bytí jěna" jen' Čechem - Janáček, i v tom šlňcnTíRaic Dvořákův a spíže oodofta. ^t^g^XQgfag^-AlSf. UŽ fivým yjgWo-moravským pfe'ftiŕm Mi^-Fipidi-ftným pja kořenů m slovanstva, sestupuje ve Výletu do XV. stol. a v Glagolske mši až C jěhoUuchovým (a duchovním) prazřidlům; u Smetany, jak to zadalo jeho národní poslání, všecko speje ku smíru a jednote a král Vladislav cti rytíře i ve vysloveném buřiči; individualista/Janáček naproti tomu necouvá ještě v Mrtvém domé (své dramaticEé závěti!) ani před nej nesmiřitelnějším postojem; a podobně ani v pomeru muže k žene ne^ná Smetana trvalejší krise, žena ;e mu - Šárku vyjímaje — životodárnou družkou, která s mužem tvoři dokonalou harmonickou jednotu, i když to - jako v IJubičce — nevylučuje přechodné nedorozuměni; Janáčkovi naopak jnjáska živlem tragickým, který rozrušuje duševní rovnováhu partnerů do tě míry, že vede nebo aspoň spěje vždy ke katastrofe (Šárka, Pastorkyňa, Osud, Káťa, Vrt Makropulos. osudy nŕkterých vězňů v Mrtvém domě). Ncchybí-li pri tom některým ji*ho ženským postavám dráždi-vost až démonická (Šárka, Zefka, Emilia Marty, do jisté míry i Bys-trouška-Teryoka), jde u něho vždy především o živelné vzplanuti z kořenů mravne čistých (jak to vedle Kétiny tragedie nejkrásněji dokládá jinošsky čistá zpověd Zápisníku zmizelého), o vášeň v obojím smyslu slova pussio: vášeft, ale také utrpení, o vzplanutí, jež se stravuje, ale zároveň i očišťuje vlastním ohnem. Neboť v hořícím keři zjevoval se kdysi Stvořitel... A podobně protilehlý je i pomer dramatika Janáčka k dramatiku Smetanoví- Neboť můžeme-li celou dramatickou tvorbu (Jelit na dva základni 'ypy, »"ti* ™ M*ňi*<^yQ ^th^ríý především za cdkfm po stránce ideově i dějové a jim teprve proniká k jednoflTvyin postávam a situacím, pfipcĽišteje_u njch prAyě jen tolik, kolik celek vyžaduje, a na spiše gýrWnf.jjisltf typ nnaruo do naíich mysli vrn a lesů, do advokátní kanceláře 1 v divadelní zákulisí, uiomUá «»n do sknleinosti^., 1 r/op. a. k, 55. * Je v tom imrru pNinařnr, tv nikdo pfed Jan Arkem nepokuill sc dramalirkv ipmroval V.Apisky, at jinak Dputojrvskj' Jc v lom uhleclu.vclmi oblíben. [iritůiiuiost danunulosti*svélJiíií jjojsvčta zvířat, jda všude i za nůpivkem duäe - a {jakkoli rozhorleně se takovPuVfliiM brfllin JflTioTnmgt)-nik) z těchto nepřeberných náprvků života skuteěnč ,tsestsvuje" svoje dramatické dilo, napomáhaje svým postavám a dějům k jakési vyšší formální jednotí často jen symbolickými paralelami, tu uži [mi, lu volnejší mi, především ale spoléhaje na jej i cli životni náplň, na jejich lidskou podmanívosl a nosnost. A ejhle: dik té to skutcčju; Jij votn i pra vdi-vosli postav a tím i paiitavustj jejich osudů - neboť onen íápisnUTje /opíiníEčm vidoacfha — dik ovsem i genialitě1 zhudehnění konec konců všecky zasadni námitky umlkají - uch led ŕ na to, že i k té syn thesi a ideovosti se Janáček na konec přece vždy probojuje a s ní k tím krá&ncj-Sirnii zjasnĚJii, oč tento boj byl úpornější. Jia lze s mílí říci t že není tak brzyf dřajE^tikaJá_ncjen dramatik^hud^éj^njhoj^éliož každé dílo Uy vedle mocné náplně- yynižove pFinášcio i tak paícn'u ňalériavou řiápllí idtowm ä. tíhfckau. A co je na teto náplní to nejrarinSfstnc přestali TůToŤikýr^i heslo vitostí. vsí kazatelské pozy - ať už mravní, vlastenecké, sociální nebo jakékoli jiné. A z,isc sc vnucuj c přirovnáni sc Smetanou: tak jako třeba Prodaná nevěsta je ncjčeätíjši operou, aě slovo ,,Cech",,,Čechy" nebo .„ceský" ;te v ní vůhec nevyskytuje, tak Janáček na př. sto va,. li ct" témě ř nikde Jieu živá a přece li d j im ustavičné promlouvá, neboť je prostí v nem! A stejné cudná spoří všemi velkými pojmy, pvoruliíiivjijľ jimi pak tun >,ihn'-jj, kúr už. nrh.i- jiu.-iíi. Dius.Mäy m' riv. mohlo opět závodění ve velkých slovech a časová hesla a rasové motivy v jakémsi idfpučm naturalismu ukládají hudebnímu obsahu často víc než může unést, není snad no škodu se nad Janáčkovým a - Smetanovým příkladem zamyslet a připomenout si. žc jakkoli sc umelec netnůíe Jiní dost intensivně súčastní t vnitřního života svého národa, přece nejkrásněji -a také nejtrvaleji - vyjádří tuto svou ilčast1 ntpfímo - totiž uměleckým pŕfmŕŕŕm, nejvlastněji! a ncjĚíatsí to podstatou uměni... Ale vmťmc sc k Janúěkoví q všimneme si, ja^_£t jdjy diaiuaticLi orientace projcvuje_jJdflirieinA Abychom si v lom směru plně uvědomili jehai přinos, připomeňme ni, k jakým řcsen im dospela ^ernl tyurbí v dobé jeho příchodu. Iíyly tu v základe J.vc prolítnul n. 1 'nilice: syni^ ronJeWr^rtWl^kbfcjtiTlnh jiAm^^ý ffeigner^. še sklonem k nám rtům_„ monumentjllUiJJIřim, n ?pff»\{t fimy^n^^j_jJiih TfiinJin^ky ^ofl VťrXlitlD pte? BTžéTä Tt vcrístAiTtj. äc stále větSim sklonem K iiarnetQiii ze vfcertni-hoT^vcnkôvškThô ne6o místskěho prottředi, i když se při tom (konečně v tom podle pravzoru Ľarmcn, této prvni „verislickc" opery) hji-i juV to utlnll ptcileviliti Ladil] iiv Vyiípílík v* ivim f^skrin rtq^ltm, 1:1 prosto nepohrdalo riiŕírn, co mohlo „vfccdnost" učinit - méní vsedni. A uprostřed lichto obou krajních pólů vyrůstá u nás tradice smeta-novsko-dvořákovská, tradice, jež zejména u Smetany dá se snad nejlépe vystihnout označením ..iůtedisujici. raaUsjnus", dostávající s* ovšem touto ideulisací ohens ňa romantického ovzduší. Nuže Janáčkův zásah spniivá pravé v tom, žc tento realiimus staví úplni na vlas.l-ní nohy, bez ideaTisuce □ ovšem tím spíše bez romantiky. AJe lim právě, že jej mysli smrtelní vázne íi ne pouze (na rozdíl od veristů) jako krvi páchnoucí kulisu, speje po Pastorkyni ze sousedství verismu (soused-*Lvl ostatné jen zdánlivého) slide více v blízkost skutečného realismu ruskihů- Z tito své refllíslícKt oricnlacc^vc volbi nárrj^lÍLVyvnzuje pak se železnou zákonitosti-důsledky i pro stolí jejích umeleckého převtělení: spořívají v základů v ukázněném uvointnt viech stylisafnkh fttiui, l'o strnnce lexlmté znamená tnjiřechod ml verše k prose,jinzdrjí (zvlásif v Brouikovi, LTsce a~ Mrtveni <ľomFT"tflkc stále vítSÍ přikloň k tyt>u drumatické suity (na rozdíl nejen od dramatické .í^wj/iwjie, nýbrž i lyricko suity, jakou je 00 př. Itusalka neba v primitivnějším rouše V studní), pi) stránce luitkbní omezeni i románské kantilény (veprospéch t zv. nápěvků) i nemecké symfonicností (ve prospíeh módou suity i zde), nelilcdř k zúženi (nikoli v.šuk znisciiil) úlohy vúdtith (příznačný clij itiulivú. Komposice oper r<:r prosové texty stávala se nulni tím akluálníjsi, čim více se operni sfoh blížil deklflmnrrilmu slohu rccltatlvO, Jež už dříve se psdy vŕtAinmi v prose, Ncjrniiiicjšim průkopníkem v tom smíru byl zajisté M, AfHwrfjxkij, klerý již r. IWifi zliiidcbniním integrální pro\y Gogolovy Ženitby pokusil HJ o vytvořeni o|iery ryze rccitaliv-ní. Pokus jej pravdepodobné samotného neuspokojil, neboť v ním nedosel přes I. jednání. Ale v menším merítku, zri to s Lim vetílm zdarem opakuje jej v liwroi tiodumivu (l&7-l)*Jvdr obraz v krimi je kumpono-van mi uplnuu prosu, nehledě nu to. ze i jinak v celé ope f c hcvyskytuji se aspoň žádné rýmované verse. Jak vic ,,visela ve vzduchu", je vidit nejlépe na loui, h ikí j.iNJojiiii století celá řada skladatelů píše opery na prosové texty, unii j«len vidil 0 drulirm: po neprorazivších operách Yllrcdu bruiHjma nu rc.tlíslirké námety Zolnvy přichází IWX> Charprn-tur i. Louisou nu vlastni prosový LexUJWlí Debussy % ľelléem a Meb-sanduu na uro.su Macterlinckovu, li)0.r) Richard Strauss se Salome ns prosa \\iIdovu a mezitím PJOI Jauú&ek s Její pastorkyni na prosu ťi. Prussové. takže lze říci, je nástup XX. sloh tj •. 1 ■ '•/< -,e na pnb operním ve znamení prosy. I 1 Význam Janáikova rinu, který - jak vidit - nemohl byt ovlivněn žádným cizím příkladem (í Musorflsfcríro prý Janářek poznal až po Pastorlíyn.i!), tento význam nezmenšuje ani pravrtfrmdiíhn znamená,, ic sexu jiepatii ani hudební zachyceni deklamováni mluvy, v kterémžto připadl bychom acin musili počítal ui [irvní opery Mniiteverdilio nld.. Um spiše puk onu fá>1 pií*a^ucrovské ípivobcr^il tvorby. kLcrá - zejméiui u nás •• spuUovulu t iiiispxávneiiu pochopení Wujjnemvy „zpivomliivy" přinio hlavni předmět své cti-udottl v co ncjvirnijftím přizpůsobeni zprvnkh partů mluvené (Vf jak jc ale zejména uskutečňuje Deofák vc svýcb symfonických básních podle balad K. J. Erbena. Jde tu o zajímavý pokus - předpokládající ovsem podrobnou znalost básnické předlohy - poslúchate sugestivním způsobem orientovat pomoci themat, tvořících jakési nápevky charakteristických mist textu, a to nejen v mluve přimé (jako ve Vodníku u vét „Sviť, mosičku, sviť, ať mi šije niť". „Hajej, dadej" v ukolébavce neho „Ho to zpíváš, ženo má? Nechci toho zpčvut"). nýbrž i v mluve ryze popisné, jako ve vetiich,,Neveselý, truchlivý jsou ty vodni kraje, kde si V travé pod leknínem rybka s rybkou hraje".A obdobné je „nápevkového" původu i thematický materiál Zlatého kolovratu, I loloubka a částečné i Polednice. Je dokonce pravdepodobne. že tyto Dvořákovy orchestrální nó-přvky na text sice básnicky slylisovaný. ale prostonárodního rázu, mely jistý vliv I na zrod nápčvkově soustavy Janáčkovy - jednak vzldedem k úzkým iimekckýna vztahům obou skladatelů („Znáte lo když nčkdo Vám z úst slovo bere. dřív než jste je vyslovil? Tak mi bylo vždy ve společnosti Dvořákové," píše o tom Janáček sám'),.jednak vzhledem k tomu. ie- ony *ymíontcké básně- byly pravé, v dobc klíčeni Pastorkyně provedeny v Brne, jednak Dvořákem, jednak Janáčkem samým. V každém prípade se od těchto orchestrálních nápĚvků způsob Janáčkův liíí už „jen" tím, že se u neho text skutečné vyslovuje. {Ar nezpívané nůpevky má Janáček téz; tak prý zaeaťč'k jeRoff&cítTWcho sextetu vznikl na podkladu „němého" povzdechu „Mladil Zlaté mládí!"...) Ale i lukovč opravdu zpívané nápřvkv nalézáme před Janečkem. Co jiného j'.' nn př. takové zedníkovo ./řTujiST&u, ale je to krása! ' v Ta|Crrtstvl"nebo Paloiiekelio „Odpusť, Bože, pro hubirku!", obé rovněž s motivickou reakci orchestru?.Janáček pak sám konstatoval nA-pčvky u Musorgskélio (vytýkaje mu pouze, ic „nezná jejich krásy, neboť jinak by prý při nich byl idslaľ I') a v u.peřc Charpentíerovč, který prý však ze zpěvného vyvoláváni pftfížikýeh pnulavacu prtjirná nůpevky uz hotové. Ale i oproli onřm slovanským mistrům neni Janáčkův přinos snad pouzí? v loni. h- dal dllčti slušivé české jméno, nýbrž i i* • H. H. iv. (iflll) 432. ' VI/ itif V. K(i[>rälH v II. UiutiWerii I. (Ital) 15.1, til- i-s^*^ Jí 4 k/r- Si\ttxkn\t ŕrly h ot»lT ,.l>»nl inliH mi>lMH*v to. m u nirJi tvorilo jen jednu stránku ioiich slohu, iakéjpi lidovŕ clia-rakUrisační kafrnrT^lím'Se^v^ěTió reaiistickém slohu prímu Tjlavjiin'i" skladebným prinripem^ k temnu prikrádal takovou dSIcžítost. ie chtel min nfipévky dokontťutcbaýiapfji^ nelení) po celý život nápčvky živě mluvy co ne^p^vcjTshírat - ne ovicm.ahy je mechanicky přenášel do svých oper, nýbrž aby jimi vnikal do dtiäe liďi. zvířat i vecí, aby jimi obohacoval a usmerňoval svou fantasii jako malíř kresbami podle přírody, a hlavnč, aby se návratem k původním zdrojům - přírod* a lidové bezprostřednosti - obrodíř a oprostil od veškeré opeme-deklamační šablony, to vie dokazuje pouze hluboké védomi odpovědnosti, se kterou svůj jednou přijatý princip prováděl. Dokazuje to viak podle mého cítěni především, v jak horečné vibraci musila se jeho tvořivost téměř nepřetržíte nalézat a co v nčm -přes jeho uzavřenost - musilo být lásky, lásky s předem otevřenou náruči pro všecky projevy života a přírody, když se nikdy neunavil, nikdy nennsytif jejich odposloucháváním. A že jej život za to odměnil, dokazuje jeho dílo-..* Rozumí se, že tyto náj>čvky staly se i základem Janáčkovy tfonuttifk--praee._Ne.bpt.' ntjvýrazitejší z nich lájcaly kjpakj>yánj^^ či vÔTflému (TRM nr^zpflsTft nudeljníno zavrtí), i»^^vu samáTSem či v orchestru. Zvláštní je při tam arci již. v i'dstwkyni. i* vodlejuút^kde orchestr přejímá logičtěji nápŕv^k po zprvu, aa jiných mjstech naopak — ba ve vělíinř případní — nápévek zazni papfrd v orchestru. ,,Nejná-zornčjsi" pfikfad toho druhu poskytuje nepochybňř pmr Brouček ve „Výletu na Mčsic", kde jeho resnlutní ÉftÉÉ To by se rai chlé-Iol kierým reaguje na Blankytného,,Klekni na kolena" (klav. v. (y.i'Jozve se v orchestru zcela osaměle ul pa str. 55! Komposičně - technicky lze z podobných pfipadů usoudit (a Janáčkovy přípisky do libret to potvrzuji), že míval při skladbě tyto nápčvky na příslušných místech textu uchystány již předem jako „thematické opemé body"; po vnitřni stránce je pak tento způsob snad výrazem snahy, nenechat vzniknout do- * I kdybychom nebrali doslovní Jeho lcrtovnA pfiznAnl, jako íe kuHtWii mu ,,r. louře pomohl/i" v LHtr Ryst Toulec]... * Mimochodem Mcno jeden i paradoxních pktma*rn& ..úterního" Jnniíka... 17 jmu pouhého papouškováni v orchestru, nýbrž dát vyrůstat zpěvu i orchestru jakoby r jednoho emofiUho zřidla, kde nápěvek už neni pouhým hvclcbnim zachycením slov, nýbrž, společně s nimi tvoři nedělitelné ztělesnění určitého afektu. Nevznikají arci všecky motivy a themala z náp£vkň - i když tyto jsou hlavním jejicln4rti]eoj, pMef irjjínárkove inotivickéin úle úkol jakýchsi oplodňujících trubců - nýbrž jsou někdy také skutečné původu instrumentálního, a nemají také všecky úkol stejného druhu. Jak už jsme naznačili, jsou ncjvlastnějsimi nositeli hudebního proudu -abych tak řekl „dělnicemi" našeho motivického včelína - rirph,nfnj»n. gickčmo.UYi^Lnesené obyčejné jednou nebo dvěma střídavými harmoniemi a opakované na způsob oslinnta, takže typ dramatické suity' ( „sled"!) zrcadli se Ul v malém uitřitku vlastní i hudebné. Na jejich podklade nebo samy o sobe zaznívají motivy hudebně-vvznačnéjŠi, jichž úkol vsak je ubyě*juč skončen, jakmile se dramatická situace zrnení. Nazveme je proto snad nejpřiléhavěji maily v situaíními. Tfa-Myť'j' yýUj hptf[fprii — jakousi královnou těchto motivických včel - jsou motivy, obepínající celou zpěvohru nebo aspoň vícero jejich časti -vůděi resp. ptiznařně motivy, při Penií ovíem tentýž motiv hraje někdy současné nebo postupně i vSecky Iři úkoly — obyčejně pomocí více méně charakteristických obmín. Tyto obměny tvoří vůbec hlavni prostředek Janáčkovy thematické práce a jsou zajímavým, ale snad i nutným protikladem oněch častých ostímit. jimi/f m- ninti\ v. sve původní podobě rychle vyčerpává, i když přesné sekvence jsou naproti tomu vzácněn NČkdy — zvlflSté tvoH-)i také jestč přípravu vlastního zazněni motivu, jakési jeho pozvolné klíčení - dospívají tyta obměny postupné k takové odlišnosti obou krajních stadii, íc jií nemůžeme ani bezpeční určit, které zněni je ,,to pravě", resp. jde-H ještě o tentýž motiv nebo motív nový, či nejvýše o společenství prvků (Janáčkovy ,Jormnťni třísky"?) ^iki&pjUdiíivAiiiu) vodítkem je tu^jcojistú vždy jednak di^uwaiMíh^i-fw^/iA^ *^ť'/1)n7jT'5TeTl^ moll dovede Janáček vdechnout — podobne1 zas jako Smetana - zcela nové kouzlo, stejně jako souběžným tercii in a sextám, které zejména v jeho žnlobných nápěvech tvořívají překrásné umocněni lidovosti - jako v Jenůičině pláči nad „chlapčokcm radostným", v Živného teskném vzpomínáni na jeho ..pohřbenou" lásku v I. jednáni Osudu (př. 7„ str. 59), při Mariině „Všecko to jen umírá" v I. jednáni Věci Makropulos (př. 7„ str. 90) a zejména v jejím doslovu (př. 14, str. 92) a konečně při smrti Filkově v 111. jednání Mrtvého domu. (Je vůbec jedním^ z tajejnslYí jfeniů, jak u každého z nich mají takové prvotní SpojčTa vůbec podoJbně~ž3ónlí\i' opotřebovaně pTostřcTlky přece vTďy vysoce osobfty ráz a nový půvab!) Současní! vsak dochází Janáček vlastni cestou k objevům, jež jinde vedou v léŽe době k založ>niTríých skíadatolskvch škol: tak sc muItpri- Í^TCrTyriíirpT.'Hŕkujr Ín7! O. SSuíkňvi doplsemše 7. III. Rl2fl ra spntvne uvrdcid mollvfl v rozboru Vjlolfl |>, limuc-ku. pHmivA souŕ.iítiŕ: ..Jnký Jich poŕítl Kdtipak, H>, 2m vil plete" už v Pa^ikynJLJiřdy nezávisle od Debu-ssyho, cWotúno>á*tttp-_ ilj^eTTrpTatguJici se pak-Ziďaíle' "VT Výletu pana^Erouika. na ilěsic a_ vJJím Bystrotůce — v*d*Jakožto iakásiVny^rmatirká škála y nejrftz-nějllch odsdnech^tflhQ-tlHihu. ' Todobne' obohacuje Janáček svoji harmonickou paletu již.Osudem počínaje (tedy tfnjoknit zaseJiezJJcJbônber£a) ^zv.^ki/Mbii/ýfftx _u£va-TyTuchTnápor pak vyvrchpli ve Věd Makrojujos. (I bez kvartového systému jsou ovsem tyto útvary Janáčkovy^ stejně jako jeho oblíbené trojzvuky s přimíšenou sextou, velkou septimou a zejména nonou - vysvětlitelný jakožto melodické umoenrní trojzvuku kterýmkoli tónem stupnice vyjma ten, který- ruši jeho tonický ráz, t. j. kvartu, takie by šlo vlastně ne o kvartové, nýbrž naopak bezkcarté útvary, na pf c d e g a h, teprve v posledním převratu - h e a d g c skutečně kvartové.) Při tom vSem zůstává ale Janáček nejen binálnim (jeden z „nejatonál-nějlich"; Hindemith. doKázal ostatně, že skutečná atonalita je vůbec nemožná), nýbrž j v tak „volné" íbrmč, jako je opera, dbá na tonábii jcd^Ui-Íak.se v Jeji pastorkyni rovněž prosazuje jakási základní J.<»-nlna ^s, resp. as.(již také opera začíná), s^výky^y.do dominanty Ej {kônec I. a líí. jednáni) a subdQjrjjJuMÍLty_pes resp^cis (začátek a konec It jednání, začátek lil. jeiJnání). Podobně jě3ríotňTje ohraničen Osud tóninami I>rs na začátku a ennarmonickým tis na konci, zatím co 11. jednáni zaŕiná i konči v r. Ve V vletech I. dil začíná v D, konči na jeho dominantě A, II. dil začíná v b, konři v paralelním Des, se kterým zas enhannonicky koresponduje prodleva cis na začátku opery. Káťa Kahanová jná velmi zřetelnou nákladní tóninu b sc souběžným Dest Uíka Bystroujka a Mrtyý.-důna opírají jfe_o. tvDÍjiíí téaiay « a Dej. . Popsaný zde sloh zůstává od Pastorkyně už v základě stejný, ale přes to v důležitých podrobnostech vykazuje dalii vývoj. Kromě těch stránek, o nichž byla již řeč. týká se to především monor/jfinaíůmii. Ještě jižní, horkokrevná ľmlmlynn tí im nfJII Vllnt —Je tak trochu ve šťastne situaci krasavice, které nemusí být ještě duchaplná, protože její mládi činí ji dostatečně poutavou a žádoucí samu o sobě. Za to v duchovějšich, abych tak fekl „severštějších" námětech následujících -hned Q&udem počínaje -jnjarjothematirkv princip uplatňuj* » velmi významnťjak íio^iiaaĚc Juide-bni .tak JBja.vž "tytRTwlidtť Aďe i jlnatmoslává twhfiiká tbemolická přece téměř každou operou nove charakteristické rysy. Ze vpadaní oživujících, zkratkovych figur do dozníváni jednotlivých níptvných period (nu př. na začátku Pastor- el kyne) vyvíjí se ve Výletach- pana Broučka' pravidelné střídáni celých úseků pohybu a klidu, vzruchu a smíru, napětí a uvulucjiL a.sice opět pomoci obměny těhož motivu, jako v Uvodil kc II. jednám Výletu tia Měsíc dvojím vystřídáním klidného motivu Země Moderato oa ,_ a jeho živější varianty 5b Typické příklady tohoto druhu jsou í ještě třeba v^Jjrtycm domě - lak hned n 11 počátku í. jednání nebo ve II]. jed nati í při Šiško vovt vypravování (kc slovům ..Slunce vyskočilo" atd.}. \*ojnázorněj&un a rozhodně „nejmou o tli emaiictejAji n ' příkladem je ovsem střídání tťhoi nezmíněného nápěvu (Id liž „hymny" „Požehnání L voji rtové'.'i.hned v osminách, hmid.ve čtvrtích_-<..tcdy dvakrát pomaleji -J)řed Brouíkoyým odletem s-Měsíce J V Lišce Hystrousce je tento způsob (na pr. ve velké mezihře v as-moll |m> I. i.|'i\i/c) zpestřen jršté rytmickými-přesuny (př. 2b. str. rvi), podobně v předehře k Mrtvému domu: .V- H Káťou počínajíc stává se vzácnějším ,,vcräovné" opakováni textu, lak typické pro Pastorkyni, aniž by tím ubylo Janáčkovi na schopnosti tvoril nej krásnější zpěvní oblouky, ba i zase „verse" svého druhu, jak ukazuje táž Káťa Kahanová. Rovněž nevyskytuje se už nikdy podobný „operní" (a přece tak dobře v celek zajíadajici) soubor, jpko onen z L jednání Pastorkyně. Zato pĚjnáší s sebou symboličtější ráz některých pozdějších námelů Likť irr.-i'jhii.|Miuživ!Írri /vHknvjVh prostředků. zejmť[ľj\xboru jako je voláni Vulhfrfla konci Káli KahaiuřvéTH^^ Vť svatebním" obraze. Lišky itysUpušky, hlasy lidstva TzávěijLVici 22 Mi MakrmjL]l^>^ Í"51,'" pTkovyíocc osobitá stylistice smíchu v liroučkovj. Lišce (I la ras ta I). Veci M-.km'iiil. -■ i|l;uik:i a s přímo mrazivou fantast ičnosti ve smíchu vězňů při „komedii" v Mrtvém domě. rázovité také loutkovou slvlisaci vět Kedr ílových a Z vlasti Juanových. Mr.nši možnost živelných kontrastu nebo někde í melodické expanse v operách po Pastorkyni vynahrazuje si pak Janáček mohutným vystup n nvánim hlavních předeher (Káťa, VČc Makmpulos, Mrtvý dům), v proměnách náladovými mezihrami (které musil z jevištních důvodů obyčejně jestě rozšířit, v Lišce í k budebnimu prospěchu věci, kdežto v Kátč bych dal hudebně přednost sevřenějšímu zněni původnímu) a někdy časově až překypLijícímu dohrami na konci aktů, nehledí k zálibě, prokládat děj prípadnými „lidovými" popěvky, o ví e m vlastni invence (způsob, kterým sc Janáček opčt jednou přibližuje Rusům, zejména MusoTgskčmu, ale který naprosto není výlučně ruský: také na Moravě, zvlástč na Slováci, mají lidé na venkov č stále pohotově písničku pro každou životní situaci, pro každý životni pujem, a jen o něco zavadíš, už spustil). Atak, jako neustrnul ideově a v námětech, neustrnut Janáček nikdy ani výrazově a technicky. Je to tím pozoru hodnčjši, ana odpověď na otázku, íaM.yiiv na jeho vývoj 11 jdjih měli juni sj^^ jen 7.a Jp~ď~ž^l:j^pm^ M .gejtexace, h&jai£GÍAmaJti laměTjállji^PÍese viecky proměny hudební módy i skutečného dobového cStčni neměl Janáček od Pastorkyně nikdy důvodu zakolísat — snad už prostě proto, že ji lak pevtič zakotvil v rodné půdě... Pří tom sc poznání cizí tvorby ■ ■ domácí i mezinárodni — nikdy nenzayjrala dojížděl-Ii na jedné straně na mezinárodní hudební festivaly, nepohrdal (podle sdíleni Jana Kunce1) na druhé straně_ajiijitj]jd^ (jemuž ostatne — kromě nesporne svérázu osli — nikdo neupře aspoň to, že ještě před parííancm Charpcnlicrem a - tvůrcem H mučka vystihl kouzlo umělecké bohémy) -l^oméipč ne j z^a t.ehj rjfclja, juuuii mIím flw-řdkůi). jaj^uvidíme n 1 járn^T n čítH 1 r im 't n u. ríľ-i S rTi if rmmi li a íl náŕť. ľ Ztotožňuje V n^^ŕnrffiTp^vuzŕv^íiT SJ»šc je.pnjijľjťjTij^—_tida\^f._]\j^pĽ-y JiujibČ.^ujäBiäJÍA^kutečjič (vyjma obě aktovky z doby pfed Pastor-feynl — Počátek románu áTJalcT Rákos Rakoczy) tčií z lidové. 11 I.. r-Vkiiiiiv: tídkaz Lecí* Janníka J r.. » Tak v doptev íl.V, iftUJ upozorňuje Vůctava filtpáiia vfsldvnC. í e v l*ustnr-kynl nejen ]jopfcvfk ri:krutů v r. Jedu Ani, n+lirí L svjUfrml píseŕntruilcek v e 111. jrd-Uflnl JKni], ití nii text, jdio vLaalní prnri, nlkiilL plíSLÍ liliovou, in*l ni Lo i .liin Kunc (v|z Jeho *t>lrkn slováckých jil^ni). 33 prfmo in f! jvn vr Výlet u pp""-nri>nŕ1f!i.llí? XV. století citátem chorálu „Kdož jste boži bojovnici" a to v úloj^l iita&aáliri i^ivu a s pů-vod-'' nim textem, kdežto rrre&ůíaai JidnvéJiii náp£v» «h jiný (byť příbuzný) textový nebo dramatický vztah Janáček na r cm dol na přiklad od Mu-sorgského vůbec nezná. Z předválečné (v širším slova smyslu) skladatelské generace jsou mu pomčrač ncjbližši autor Louisy (aspoň přechodné) a DebussVj s nimž jej kromě společných harmonických zálib pojí také společná hrů^a z „objeti stará dámy", jak říkával Debussy nuihealickc" kadenci. Jinak arci musila být křehká sensitivnost autora Pelléa a Melisandy stejné vzdálena jeho krevnatosti, jako sensuálnost (a sensačnost) Richarda Strausse jeho zdravé prostotě. A stejné jako touto oslnivou druhou generaci, zůstal Janáček -o jazzové horečce ani nemluvě — nczvikJán i nástupem tiúí generace své dobv^s renesanci absolutno hudebních forem, jak ji uskutečnil s naturalislicko-expresionistickým nádechem Alban Berg ve Vojcku a v Lulu, nebo Stravintký, indemitb. a jiní s oratorně stýlisační tendenci k ideálu vyjádřenému heslem „musica purs". A ncztotožnil se s ni, ani když byl hrán na mezinárodních festivalech jako jeden z vůdců t. vt. soudobé hudby. Neboť vyslovene" pni«Tnmnimu, resp. ideovému hudebníku, jimž byl Janáček nemění než Smetana, musilo být nadřazeni svéprávných forem (vyhýbám se úmyslně poněkud hanlivému slovu „formalismus") stejné cizí, jako jejich stylisovanost jeho realismu, nebo jako chladná „nová včenost" jeho živelnému se nespalováni. A pravi-li Janáček k této včci: „Kdyby v akordu mysl nehořela, srovnal bych jej s kvéty, jež nám mráz na okna čaruje,'" pak naznačuje, že oné hudbe neupirá její zvláštní „studený" půvab, ale zároveň, že sám citi zcela opačné. A dotvrzuje to vyznáním:,, 1 krotký pohled kuřátka i patrové oko ostříže, i vřelý polibek, i chladnoucí stisk ruky, i zamžená bledá modř pomněnky, i palčivý oheň divokého máku vzbudí ve mrč akord". Jedno vsak má Janážďt.Drcce s témito proudy společné: tak jako se - jen jiným způsobem - rovnčl odklonil oaroman ti sinu, tak ynidehne pHbliíujejfi^^né stríztivéisi generaci stále vétsim smyslem pro 'Stihlé kouzlo dvojhlasu nebo i jednohlasu a splňuje tak sám, co přisuzoval Dvořákovi, když napral 11 „VČřim,~ze Amiida by byla bývala poslední Z jeho oper, jimiž se valila po celé délce neztenčené neprodyšná hustý mlha plných akordu, poslední operou starého slohu. Hledal libreto, jež by již samo tříírjjo onu navyklou architektonickou stavhu." " II. TI. IV. clwstr v celku mnohem syrověji^ rwEfiíentárnŕji iie^ĽWtíin^novrjjjo-l*vclijšklacLatslu, Ale pravjfio odpovídá v záktadč zemitosti a živelnosti jeho hudebního projevu, tak jako rafinovttne; virtuoMit a smyslná instru-mentace takového Richarda Strausse odpovídá zase jeho hudebnimu průjevu, í na Janáčka lze tedy.r^.s UYcdenýjrtj.výhr^Jaiui ^-aplikovat včtu raženou kýmsjp Brahmsovi: že m a inkflynuJnttinpnpiifj>eA. jakutu potřebuj*. Pravda—Janáčkovy figurace jsou mnohdy témérnehratelné; ale přes ťo nelze na nich mCnit - aspoň, hudební; — ani notu, neboť jsou to vždy dokonale osobité motivky a žádna romanticky mlhavá nrpeggia. klenů zná Janáček právr tak málo. jako skutečné romantičke, rytmu se vzdávajíc! tremolo. Jsou snatnr hratelné i jeho oblíbené tóniny as-mull a Des-dur; ale^rcbite^řlshlsne partie (lo n-moiľ* ri^).rinH Ze Janáček ostatne crncjakou hladkou, „oívčnTCnW1, nitím ncuráže-jki ipstnimcjvtafiLagi neusiloval, jě zřcjrmnířz JMio zásady, neinstrtí-ínmtnvLif obyiyjiiý p;n MI n nivy" p.ipír, rivbii na, pupil a.l fioc nnlmV-vaný, aby prázdné listy „nesváděly" ho ltuzby t cčn ŕ "zv ukuv c oj uje n «. (A skuteční un pŕ, v edém dlouliŕm závěrečném plenu SÍHTonietty nechává vůbec mlčet fagoty!). Jc to však také .zjyjmo z nczvyklý.cJu ba občas až podivínských nástrojových jftstav, jliíuXsľ u£E3y_baxd4ŕnč zapojuje tčmtř do vývojové Jinic Berlíoz-Stravínský^Své zpracováni chorálu „Hospodine, pomihij ny" pH? pro dvn sbory, soFovŕ "Kvarteto, dechový orchestr, hfjJÍJLlkY-^Tbany, vc VčČriérn evanjeliu pftrrprsnfe tfi solme huuale, ,v^Suhiaŕovč dltžti - kromč sálových housli sumářových - čtyři sálové violy,,jako vyraz duSc toho lidu, jenz v oheenkh pastouškách po našich dedinách žije svůj trpký život/'1* klavírni Capriccio pru levou ruku doprovází opravdu knpriciesnl soustavou flétny (souč. piko-ly), tří pozounů »luby!A jsou-li podobné ívliMlnosli možné V tvorbč koncertní, pak tím spííe ovÄfui v IvorW divadelní: tak porikrestuje vc Véri 14 Juko muill - podiv Mlrlvul rinkiíní kulíky Moli. ShMronř ..JmiAcck vc vipo-mlíiktcli a dopisech" — Jnnácck lám pM původní premlčte Amnr* v Kromf ílítl i" H. tl. V[[.{1014), 204. M9k^opulúsiáhadJ^a^t^'ii.^L?ItX.Í^(2H,t, 'nmour a promítnuti doby Rudolfovy do přítomnosti fanfárami za oponou, ä neváhá ve své opere io života \č?Au dokonce použilintrlmlrn i řir^tai frnta*A Jeho pro-stoupenusl lidovým hudebním projevem odráží sc p:ik hc posléze i v používáni nebo aspoň napodobeni lidových nástrojů, jako cymbálu. dud oUvýí* i^{u^7~o7iy7ějnT tak svérázně vpadajieich do vyznívání melodických period, stejné jako valašské gajdy pisti i v nápévu, který nad dudáckou prodlevou oslavuje svatbu Qystrouscvnu. • * * AJauáwUuv ^■Hw^ý^nHaari NezacinJt .aili JicJ^jičj tějai JlAjiivkjr: byfyjiž před nim, tak jako wagnerovský příznačný motiv provázel už kroky Samielovy vc Wcbrovč Corostreld i přelud nedosažitelné milenky -í lierliozoví Fantastické symfonii, Xtzíiíinú ani nekonči to m i cirke.v-b nimi tóninami; byly před nim, tak jako třeba sledy zvčtlcných troj-zvuků ukazovaly svou záhadnou grimasu dávno před Dehussym už ve Wagnerové Sietffricdu, v Čertové stŕnŕ Smetanove. Nebo to soudobé mestské prostředí na operní scéně? Coz ncobk lopô vnlrj' itä V>rd i h o — m-------—II ■ —^l il» m T,llt«j|- ■ „Zbloudilou"," nebylo v komické opefe vlastné hned od jejího zrozeni? (Snad urči ty blažené doby, které přenášely je&te řisi ilusí do občanského života, přenášely naopak také snáze občanský život v fiši ilusiJ^Hyl myslirrt vůbec prvnh kdgjiaujiaij^^ojiťru na lidové ná£sřL( wlné T, ftWTSIL^iJ.v ATľffZfrv rlvŕ); ^e^řjíl fíflfjľjň vpiji ii-afl psa] v nŕ,h.M jn^^ľii bintaj" - ba takřka malou bufľu - „Máme no vou vrchnost" (,.Mer halm en neuč Oherkceft). Vypraví se až na Me sic - a nalézá tam navštívenku Haydnovu. Vypraví se k liščím dou poslům a pravé odtamtud odeházi kolega Stravinský. Až .sc mu zdá, jakoby při každém kroku - i na půdě zdůnlivř nejpaneQstrjsi - vídyj pojednou slyšel zdvořile škodolibé, ,M ů úcLn.pane Coluaibus!",,Na met myšlení potkávám vždy již nékoho jiného. Ale--" AleJĽ-a tňůi* ti b^LYCdom, žj^sel_vlajdrUJT) yýv«Í*rn'| - nejej) Y,tr jpjroMjinu ktero.u sp JľXQ*-u -oáj navŽlii napsat operuj aě nehnal aebo 11 Juk bvsr vläítn* mři* »vAtl Vt«lttti(„La Trovlata"ftTk(iybyielMfli ve Vrrdlm - iilnptiiW rnliidlfin \ crdbm - nevkJHÍ sídle jtM poulíc opc-mi iltoH, ve Mořím nikoho nenapadne hledal hlubil zAinřry.. . 2fl ani nemohl znát obdobný joučasný výboj jiných..A tak je konec konců odliSny, sVúj, i tam kde sc jeho kroky někde či nějak setkávají s kroky jiných - ba pravé tam je rozdíl rej nápad ní jsi. „Moji milí učitelé - ale vždy jsem sc octl na jiném břehu než oni ili." Arci - jednomu učiteli "Va1 \£rným ce^ý, život -JgEfrttfelyěetné jejího t. zv. pána), vJěcc^jiza svůj nejv&Aí^nosi^brozcnou, omlaze- ......piMrthu A yc.-dal .< ni taWTiii T?m»-,"íi;ť pozcmsTšcrn TuVimr i Ov7 jéTío pohled nejednou, bny zamyšleně, brzy vzdorně zalétal i na onen, na..druhý" břeh, A tak, řekl-li jednou „Tunu v přírodě. aJeneutonu", mohl stejným právem o sobě řfci „Tonu v pomyslnu, ale neutonu", jsa v tom za jedno s duchem lidové pisné, která i nejniternějším výlevům dává vykvétat z obrazů reálných ... Musila přijít smrt. aby jej - ětyfi-a sedmdesátileté ho a přece tak předčasné - zcela odňala tomuto břehu ve prospěch onoho. Na štěstí zbylo nám na něm jeho Dílo. Obraťme se tedy k tiému 1 21 ŠÁRKA ,,Cvo m Janarka arci kkrlnitlo) obdobu nlŕlvŕ moci |>r\lci)ií Nibelungova (nlko-ll ..Nibelungů"}), v podmanivé sile pohladit Kárŕina. pod jetiot vlivem ťtirail nechává klesnout svůj inlwl (u Jnriacku rovnei vynecháno) obdobu s ÍMililtiu uttl. NenK nter Slcjjfrlcdúv vlastně tádnou zázmínou. nýbrž Jen jemu i>ttduHrnou /hrant — splic lze lu shledával obdobu s dcmnlttovým Slltrm archandělovým v Osvobozením Jerusalemě (s tím rozdílem, tv /everovl .'.111 ovsem nevinětl...), ľudohní- |,HiiMšl sleť prsten N iln-l«n|íi'iv knzdcmii siYnm mujllrll jiiuir. li i«| i r' t ■ ■ m- vi.uk Um, ír by JrJ o silu olupoval, nj'ijr* naopak Um, tx hu propůjčením přtliilít mnel - svetovlády! — svadí k Jejímu zneužiti n Utn jej vydává klelbř uňsOl, /.de se mi tnly rdA Zeyerově oslabujícímu kouzlu blížil paralelu t.llrud—Samson, — Konečně ncMiiihlusl mil porovnáni Aárělna i>odninn1vrho, odzbrojujícího pohledu * podobným ntdíf pohledem holiUuy rn, Šlohly by lu být nejvýic hrr o paralele ofmtné, loll*. merl pndmimlvýtn pohledem raněného THatUfl »>i holdu (V JcJIni wm-Avcni Hnuv «ínrt, způsobivším kdysi, it lalo - podobně Jnko Cilmd - nechatu rovní* klesnout vražednou jhruM Sktttrfiitf wagnerovský mollv spalrnval bveh za lo v ituiiloull Sár rlny Miirti nu brunu i mflovfliicho reka in Hinrll HrUiiiilillillnmi! že, má-li tato Libušina koruna zázračnou moc, tož snad právě proto, že jeto - koruna Libušina) Je tedy poněkud podivné, upirá-li zrovna jí Šárka právo korunu nosit,,. Tim pak,žc Janáček vynechal v L jednáni místo, kde Ctirad pred pohleděni Saitänym boufuTTrúT^v Wať'bez-faďňTnažěm a &k umozmjM^^ vyhnul se iiťe pôňfEuíI ^uuiI.jJLLliii^kHwu-uk:i.ri»ik" sveno hrdiny, ale zvyíil lim mi iliu:i.. -Ii:inr jesle rn.'11 >l|í řr i. e-t ,lěj. , jl. In.ľ i' ,■: li Im ".• véli výpadu Šárčina prňTJTnftve kňclnTstav^iaeT^ffi dju^ôJäiiSu^.jÍN^ 5tě"stl Je ké kbHnř \yrnccbat,) A při toiiiv5Í5m musil si Janáček nechat Ubit se strany básníkovy zákaz provedení již hotového díla - prostě proto, že si netroufal vyžádat si jeho souhlas dřív, než sc přesvědčil, zda skladatelsky obstoji! A že obstál, bylo již řečeno, a skutečnost, že se k Sáree ještě třikrát vrátil, jen to potvrzuje. Neboť k nějaké nicútce by se byl Janáček nevracel... Ovsam. přcpracnvánim h'i'i^h^fi podstatným je vlastně p"""» dj"J>* ž^niCvMuJ^iuvSi r. iKr<edy hned rok po prvním) pod vlivem Dvora^ kov^'ejyaíirJ^^^I^ffi akrtijJudímicky suchou a"^ITtrMU-ve-stairhř neakademicky ncurovnniiou předeliru a naiini/iije ji 1'iviniein ri:i motiv v souběžných terciích, na nějž podle jeho pozdějších vlastních slov ,,váže se Přemyslův zjev" (1), j škrti4a-*rrr»vf ŕi (kmmě příliš častých textových repetic ve sborech vůbec) celý d vod n I mužský sJmr, jyysvéUujid arci, prut se vlastně muži Shrnmíí^ffftn-W-m^elJl^^^ h 11) jc^firii J^u,ŕaKTlŕ. pffwflrj^ (l^kJjuillOiij^yi&Ljej^ JOilaljpůvodně věci vlcnež roztodivné (od fiArkyiiu.uř. J'izší'U g Ho di^*) líayi roku 1'JIS dosahuje konutnft avtitónTZeVf-rovy dědiěky - O.cskě nkndeniie k pie.lřil] li-\ll), zlejiŠHJe nu ŠjiVit /.Miivi.i: piš,, mu-,ni, 1;t:'hll,.iu pfede- nCl iliŽ-Jiru odpaJá-TBi* altwwnylivôTt^tttiílMtliu začjiLj5[jilcŤnvnŕ> přeeliá/i rovnou ve /;pěv Pívinyslúv) a přibližuje zpěvní hlasy jt^l^ vne svému jíž dosaženému ideálu (stňjž zde pro to aspoA jedi'n přiklad, k terý nejnázornŕJL'i^kunirntujfl Ju náČků v.. Ařý«ý ůd- upuruč - turu i u I i 1 luk "iinllni iin|mA podle Jciluolllvýrll ruliOplsů u zmhitiicho Jttulfkd vu cl Lál u -11» rozdíl od názoru i lelíertovo. te druhou ouverturu tuiptal nru rfruftr máni lllel-fert 3«n), ,;n lickčhí) opakování k dramaticky-psycbologickému: v původním II. jednáni SárŠa. opakuje včtg"„Tat kázala mne svázat a usmrtit" v celém rozsahu, při zpracováni z r. 1918 už jen výrazově-dynamické,,svázat a usmrtit"). V I. a II. jednáni krom toho obohacuje orchestrální part - při nezmíněné již osnové skladebné — vedlejšími híasy, živější rylmisací. rozmanitějším střídáním poloh atd., a hlavně (s přísnosti až dojemnou) stale znovu škrtá, Škrtá, až na konec první, nejdelši jedná-[ii netrvá ani půl hodiny, H.a III, dokonce něco málo přes Ětvrt hodiny, takže opera už ani nevyplňuje celý večer! A tak právě v této své,.wagnerovské" opeře dosahuje Janáček rekordu po stránce krátkosti! Ale ještě v nějtem. jc.Šárka předjirnkou jeho pozdějších děl: jg^kjj-dána léuiei na prosu, arci poctiso vanou, přesněji řečeno na nepravidelné j bilé verše. Ale i po vnitřní stránce je už v této operní prvotině in nuce * ohsažen cťlý Janáček - ..všechno v ní je tak blízké mým posledním * pracím", praví o tom později sáni- Je tu už jeho ^áljha v InTPQflýr-h i metrechi.arytinpclij jakojepítiosmínový takt resp. kvintoiy, vznikající ■ arci téměř samozřejmě z textu najievkovou cestou ^..Na Tiflém kom vjílíli cizí muž"), nebo.zasc kvartoly vm třičtvrtečnim Liktu,. jilerí - ŕ společnú * oblíbeným. Janáík o vyjn .prí?(Iléváním..on sextakordu III. stupně — mčni třeba jinak tristanovský motiv rázem v janáčkovský, 2 _ je tu již - jako v právě uvedeném přikladu — i záliba v tří taktových periodách (obyčejní tříčtvrtečních, rosp. dcvíliosminových nebo aspoň v devíti čtvrti novém taktu (3,, 4.); 3 Moliv bujovnir, I.j, 1 vycítěn úzkostný výrraz zmenšených terciových s kok á ph vzrušených bězích a triol na* dvě čtvrtě tříčtvrtečního taktu (.■>), jsou tu již ony typicky janáčkovské, nejraději k předposlednímu tonu rozdycIitřnĚ přesahující figurky jako v pí. 6., 7, a 8., 6 je tu jii janáčkovské rozina vovánJ a přetavováni původně třeba nenápadných motivká, jel se tak vyvinou v jakýsi monolhemalický kruh nečetných příznačných motivů nebo aspoň ústředních prvků celého dila. A je tu zejména uí janáčkovsky překypující způsob stupáovanéh" opakovaní melodické klenby (0). YVi nudiyLi iíiií kunkriitai pŕuJjtnvŕílr pm Jftjtlfh wdi*4uvcJi tlil, pA-' Tarase Bulhy (Sjjjflajjobké mše a Mrtvého dojniU3., 4.). Nechybí končí ňc"nFnT~Tt&žnBd^^ ^naturalistv" Janáčka. „;, (im vifťim-kvapují napr. ť III. K^ri;u:i (jez svym ora- tornim rázem ostatne předjímá spiše oratorní řešeni obou pohřebních scén v Šárce Fibichové) snad už přílišná askctičnost, s jakou sc Janáček vzdává jakékoli tónomalbv i pro tak vděčné a dramaticky výrazné podrobností, jako zázračně otevření zlaté brány nebo vzplanuti Ctiradovy hranice. Tim vším nemá hýli řečeno, že Šárka Janáčkova už představuje jako celek dílo tak osobité a výrazové stejnoměrné prohnětené jako Šárka Fibichova. A to nejen proto, že romantiku Fibichovi byla látka neporučme hliiši a že byl při jejím zhudobnení ve svém vývoji podstatně dál nýl t i už proto, že také pu sl ranci liljr. tniho provedeni byl - přes určité dramatické vady, jimž se nevyhnula ani Anežka Sdmlzová -celkem ve značné výhodě, zvláště porovnáme-Ii u obou děl dějství zá-vřreřné, jež u Zeyera nevede už vůbec k žádnému dramatickému kon-iliktu, neboť .Šárčinu dobrovolný smrt je tady už pouhým dozvukem jľdiirtnt druhého. A tak mim zůstane Janáčkova Šárka preíleviím dokladem jeho vývoje, ale jedním z nej důležitějších .a zasluiiujicirn^aby byl aspoň občas zpřístupněn živým jirovedemm a hlavně - hrzkýniVco npjúplnějším vydáním. * , RÁKOS RÁKOCZY POČÁTEK ROMÁN V Obírám se studiem národní písně a národního tance---I oxoal iwmtlosiul krgj-wyýdiodni MoravéJmlem Hukvaldů (Cetadná Kunčice Tichá, Mniši. Sklenuv, Rycími tice, Kozlovice). V^Ju^Ul^ií jest i batej_Mätä-JWä mozartovsku závěrečnou morálku; To vždy se patří f jen rovné ať se bratří ř Tedy v celku dobromyslná arísto-demokratícká záležitost naivity obrozenské nebo ještě starodávnější, jenže i oproti třeba takovému Skroiipovu Drátcniku nebo i Jlrovcovu Očnímu lékaři a podobným milým starožitnostem podstatně chaběji udělaná. Neboť ceíému Mudrochem vymudrovánému plánu jsou, abych tak řekl, předem „podraženy nohy" tím, že dávno než s ním vůbec vyrukuje, ,,1'entente eordiak"" mezi Adolfem a komtesou Irmou ui je hotovou vĚcia tudíž všecko potomní sňatkové uvažování a podnikání prostoduchých rodičů nemůže už budit nejmenši "«p*HJ±™ "pf.."I"™ tWttJ mlwmj^rzv navna--jaoa, brzy obhroublou a nedůslednou také yJtom^že_lidovymj»o*Uväm, mluvTcTnTjlBálir veršová nou „spisovnou" řeštinnn..vklade rfn Tuf ■aTlô-inu s nadbytečnou Štědrostí - h'doyéjn'snŕ vej^vádštiin .náfľix. takže vám jFIl tím spí^pTípädS^ako byste mrjijiřjrd wbnii n»bd, uýhii ve , .svčraž**' )iřcvi>ČTi ie inPSf á h y ■. ■ 'Ani jlríak népTJslíríI vsak tyto postavy nově nebo skutečné svérázně. Kmotříčkovi Mudrochovi byl kmotrem zřejmě kmotr Řeřicha z Tvrdých palic (až na to, že lépe vědél, co chcel), a také Poluška (Apolena -Lenka!) a Tonek se zřejmě shlédli v Lence a Toníkovi z téže aktovky. Mladý kavalír se smyslem pro půvaby prostých venkovských děvčat pak jakoby z oka výpad knížeti pánu ze Šelmy sedláka... Podobně jako libreto, sahá tentokrát i Janáčkova hudba - byť užívala příznačných motivů poměrně víc než kdekoli jinde — slohově nazpět až k singspielu, jsouc dělena v uzavřená ěfsía aLČáíUjA^vj^ŕ jnjosífc. ve, později přepracované napřeď v melodramy (většinou arci textově přetížené) a konečně do tfrttBe"v rccítaSvy. A jako samy „dramatu personae", mE" T j č j rcTTtmdetflít" fiFJ oiTTňrn ějTi] Jív k Dvořákovi středního období. Tajtjmedjnotiv Adolfovy Jásky (I), 37 l/l objevující se arci i ve vztahu k Irmě (v č. 8b), připomíná nápěv „Rozmerne se11 /.k Šelmy sedláka, nápěv to, který Janáčkovi - jak zrejmo í i z jeho někdejší kritiky o léto opeře - obzvláště učaroval. A neméně dvořákovsky zpovídá se Poluska rodičům (2), zatim co kombinace motivu rodičů (3) s Mudrochovým (4) (při Polušči-ných slovech ..Snad nasi taky přijdou sem") jakoby zároveň kombinovala Janáčka s Dvořákem: Allegro ■t run íľ i v — Ryze janáčkovsky působí zuto spřízněný motiv lásky Tonkovy (5a), Aiid.inte 5a A já bjth u-mřrf /d [<• . be ! což mu arci nebrání, aby pří svém prvním objevení v neklidné zdrobneline (po Adolfově otázce,,Más milého snad hocha již?") připomínal známý motiv ze Smetanovy „Slepičky" útvary jako: a dokonce Nejlepsí unctanovsko-dvořákovské tradici odpovídá i turiantaká 1a-nernf sty lisacc zejména vzdorovitých scén konverzačních, jakoo poznáme na zvláště, krásných příkladech záhy i v Její pastorkyni. V Poěátku románu měla vsak tato stylisacc původně svou zvláštní zajímavost lim, že s důslednou oblibou používala střídáni vždy dvou dyou.it vrtinů-vých a dvou třičtvrlinových taktů po vzoru lašského írojáka, jak jej krátce před tím Janáček zpracoval ve svých Lasských tancích a mimo to Vít, Novák ve svých Valašských tancích. Selsky hranatý' motiv Mudrochův v tomto znění 4 působil dokonce jako přimý ozvuk 9.-12. taktu onoho lidového tanečního nápěvu; Podobně byly i 1. a 2. a zas 5. a C. takt citovaného motivu Adolfovy lásky původně dvoučLvrtcčni, Těžko říci, proč v definitivní partituře Janáček od této zvláštnosti upustil. - Jinak stojí ještě za zmínku prodlev o vý, ml 1. odvozený motiv, který po zmíněné jií otá/.er .Vln! fovč* liti výčitky Polusčína svědomí Ja pékným psychologickým rysem, ie tomuto motivu dává Janáček opět zaznít, když Potuska odbývá výčitky Tonkovy nechápavým ,,Jdl! Stále něco másl", a prozrazuje tak, jak dobře je si přes to vědoma svého proviněni. A nechybí konečně ani ryze janátkovský cliarakterisaění humor, s nímž na př. odvozuje titěrně fttaseovaný motiv hraběte (7a) ■ „MM inllrha trnul hoch* plí" 38 od jľlm / em " zira-bll jakoby tímto roztomilým „pn> :>n» toto" elite! vyjádřiti; hrabe monokl, právě než ten monokl! S nenáročným rázem dílka snad poněkud kontrastuje poměrně vcli orchestr - s tubou, anglickým rohem, hasklarinctem, .jlyrou'1 fcyonk1. a harfou. Nutno vsak přiznat, že orchestrální sloh už má^siln.ě jaj^í kovský ráz, m. j. zajímavým uživ á nim harfy, jak zTejmo z přikladu bb, hlubokých fazolů k vysokým smyčcům a pod. Jinak nelze jjopril, že oproti Šárce Tnrm1""* PuřMeK.r,0.rOj1nu syiit p^yypnuti'1 než ..vypětí" tvůrčího ušili a že - vřetně samostatné přede-hry ^davá většinou sotva tušit nastávajicihň skladatele Pastorkyní, Ze ani dramatik Janáček - s výjimkou třeba prve uvedeného přikladu — nešel zde zrovna do hloubky (pokud to mci v daném případě vůbec bylo možno), ukazuje na př. to, že při PoluŠčinč zklamání dává motivn Adolfovy lásky zaznít v podobě nezměněně vlidné a nezkalené (leda až na to synkopické sklesnutí ve 2. taktu); ;\;lcg! o j* s bo-tem vie cko kly - Je la. .,vvjii^j.»n.„ jiui.ttLiijru-ii vjrLiiiiuivu] jism zrejmo, k jiň; male i viasím spokojenosti: „Počátek romanu byla prázdná komedie; Jbylo- ISMIrolT premiéry) névkusnn mi vnucovat národní písničky. Bylo" to přece přT" Šárce!"" ' " ~K" dobru budiž těmto „písničkám" arci přičteno aspoň to, že svým slovním obsahem většinou pěkně navazují na dějové situace a tím tvoři přece jen jakousi přípravu k pozdějším frapantním konfrontacím tlĚje s jakoby nahodile vpadajícímí lidovými, ěi spiše zdánliví lidovými písněmi v Kátě Kahanové, Lišce Bystroušce a zejména v Mrtvém domě, tam ovsem na plošině umělecky nepoměrné vyšší r Oj ;,7 --- , ...... _ ^.'IL*___n±4 **i f/ 'i * ^ 'J? i ' 'i S Leoi Janáŕek; stránka rukopl.nŕtM klavírního výtiurt opwy ..Poŕálek romátitr T < > -h * n JEJÍ PASTORKYŇA Jsou umelecká diJa, u nichž obdivujeme především tvůrčí úsilí, smé-losl i novost myšlenkovou a rovnocennou suverénnost provedeni; a jiná. n nichž se nám zdá, jakoby byla už dávno dřímala v lůnč vernosti, jako by jejich tvůrce jimi byí zachytil jen to, co ui dávno jaksi „viselo ve vzduchu", diía, jeijnárn připadají takřkaJaŠK^samoär^ přírody, dobj'^lídj^S taiayyrnto näTélí u Smjiiaiy ŕn)dáa2ľn£YÍsíä. u Ja-rjťlíTía^Jeji-pastorkyňa, moravský a zároveň tragický protějšek opery SineTanovy^A přXtom obdd.Ua - i v tom, je xajimavi pacalda_- stojí ^ takřka na počátku zprvoherm tvorby svých skladatelů! * Avšak mýlil hysŕ.kďoi by z jejich zdánlivé samozřejmého vzniku soudil, že vytryskla takřka hotova z péra svých tvůrců. Naopak, stejné jako žádnou operu nepřcpraeovával a nedortlňoval Smetánajfarcj v krátkém rasovém rozpčti) tolikrát a tak dlíkJadnČ, jako právd Prodanou nevftstu, stejné, Janáček na žádné opeře (s výjimkou Výletu pana Broučka na Měsíc, kde to vsak bylo z přiěin libTetnich) nejgac^aXiaJjjl0110^ jsko na Pastorkyni - přibližné sedm let (1806 Doj o ňspôn tärTmgti. ha samozřejmé lehkostí průjevu u^Jkví zcle -Jako všude v podobných pNpadech — v rychlosti ti snadnosti, nýbrž v dokonalosti konečného vyřešeni, v tom ideálním vyváženi v.šech složek; harmonické, rytmické a melodické, vnitřní a vnější, ideově a divadelní, detailu i celku, umelosti i bezprostřednosti takové, jakoby tu šlo jen o jakousi umocněnou lidovou píseň. Především snad ale tkvi tento dojem u obou vc volbř námětu, při vší diametrální odlišnosti v obou případech jedinečné podmanivým způsobem zachycujícího ono prostředí, v němž právem spatřujeme nejvcrnřjsi a nejreálněji! ztrlesnční svého vnějšího i vnitřního svérázu: totiž prostředí lidového — arci z doby, kdy lid ješté neza mínil svou vzácnou tvořivost za odpadky kultury mestské. A že péro j<>dnoho z oejmužnějších Českých hudebníků pojí se tu k |>éru spisovatelc-ieríy, Gabriely PreLssQvé, zdůrazňuje českou tradici, jež v tom ohledu dala éeskě hudbu již Elišku Krásnohorskou. Anežku Schulzovou a Marii Červinko vou-Riegrovou, jen tím jím a věj i. Janáčkův pomerne náhlý vzestup na tento vrchol, i u něho pak jeítč dlouho ojedinělý, je proto i její zásluhou a Janáčkova Pastorkyňa opravdu i — její Pastorkyni... A souěasné vrcholem celé Janáčkovy dramatické tvorby co do život- Í1 iiosti a slrbirjiei živelnosti. Níiíval-li svou &árku „Úvodem vášnivým", je Pastorkyňa vásnivost sama. Janáček uvedl ji kdysi piimčrem s lidovou baladou, ktorá tvoři zřejmé také motto původní předehry, nazvané JÍriríícW. Zbojník umíraje prosí svou milou, aby mu podala „sablu zreadelnú", chtěje prý se podivat, .jak mu liŕka blednú". Milá splni jeho přáni, ale t uši e zrndir hned uskočí. A zlu ij nik skutečné přiznává: Kdo ti tu radu dal. verné to miloval. Byl bych ti hlavu sťal, aby po mej smrti žádny ta nedostal. \eni ten Laca, který- Jcnůfce zuhavujc „jablúčknvé líco", aby ji nedostal druhý, lak trochu iwdoben zboj n s kov i balady? A s nemenši ne-spoutaností jednají (aspoň v některém smeru) i ostatní hlavni nositelé dramatu - Jenůfa, která zašantročí svou rosí povrchnímu, věrně „napilému" Stevovi.a koslcJnrrkH, která jejich ditč utrocuje vdomnční, že lim Jenůfu zachrání. Veru žádná záleží losi pro útlocitné duse třeba novoyorské ..zlate podkovy", které nedovedou vnímat dčje v jejich tlrsl dramatické a mravní spojitosti. To nemení v&ak nic na skutečností, že čím vétií tragická vina obou žen. ba i Laci, tím krásnější její odčinení - u kostelnic k v mužnou zpovědi, u Laci tím. žc „valečko zlé" v sobi překonav, podává Jenůfě k záchnwŕ lutóž ruku, která spoluzavinila její nestčsti, A když Jenúlka vyznává „Včil k tobč mne dovedla láska, ta včtAí, eo Pánbůh s ni spokojen", biji nase >rdee oběma „provinilcům" vřeleji vstříc, než. nej ideálnejším iukurnacim osudem nezkoušené ctností. Co znamenají proti této velké mravní výslednici dila. pmli jeho hluboké lidské náplni při nikde nepolcvujicim napěli, proti jeho barvitosti a sile, proti rázovitosti postav a kráse jeho řeči — co znamennji pro h nim všecky námitky, z nichž pomerné ncjoprávnenéjll je ryze dramaturgického rázu a týká se nepravdepodobne rychlosti, s niž Jenůfa -i když omámená a vůbec podlomena lelesnč i dusevnč - iivčH koslcl-nicrine puhádce, že dilé umřelo, zatím co ona prý dva dny spala v ho-rečce.Co znamená proti nim i nčkdejsí výtka verisiriu'.' Ovsem, nenapadá rni popirat, žc ze v^cjLjjejen Janáčkov m h, . ■ I • - vuLux tcaJiýdiimerjná toto drama z nejvásnivčjsiTio zakoúlfčcských zcuii -1 vinné .SJuvfflče — svým jižním lemperninenteni kverisniu už u ľreissiivénejhliže. Ha takový sleva nejen svou oblibou pro děvčata a vínu, ale i svým ľunantstvím na jedné stranč ä bezradnou zbabelosti na druhé působí téměř jako slovácký protějšek Turiddův, Ale vezmeme k ruce kalendář: přemi ŕ ra Sedláka kavalira byla v ftimč f7. kvčtna 1890. Premiéra Její pastorkyně v činoherním rouSc 9. listopadu téhož roku, íe Mascagm o vliv ml Prrósovou je tedy temřř stejrtč nepravdepodobné, jako že i'reissová ovlivnila Mascaiíniho ■ i když jeho mi mři hl ji i před tím v podobí po vidky Gtovanniho Vergy. Véc je ovsem daleko prostíí: lehkovážní Turiddové a oklamané Santy nejsou jenom na Sicílii, a realismus rozhodné neslavil svůj zrod teprve italským verismem: bylo to opčt. ba už delii dobu, „ve vzduchu". Podobor je tomu s hudbou Pastorkyni. Má. ťovněžjiím tempera turu a dokonce i liste tďlHCr' VťrtgttflcyzntjjH hudebni^raty^jäTo vSSaivS níllctravc VpákovafíTTelTóž "tůnu a ryrmieTtě strTímTETna těžkou dobu (Lacovo „Vy, stařenko" atd. nebo úvod ke II. jednání, přiklad 3. na str. 47. tri příklad 2. nfl str. 45). Ale za prvé podobné vrci už jsou u Verdiho (kterého Janáček as|wá znali) - takže bychom v tomto prípade miU spise mluvit o verdismceh než o vertsmu - a za druhé pro nč Janáček rov oči vůbec nemusí I chodit až do Itálie: jsou při nejm.cns.im stejné příznačné pro laískou jako pro vlašskou píseri. a pro slováckou zvláíťl Pravda -dejová i hudební drásavost jde v Pastorkyni (podobní jako později - nrei v poněkud jiném smyslu - v Mrtvém domé) někdy na samu hranici snesitelnosti, i když okamžiky ncjdrásavčjsf se odehrávají za scénou nebo v podoW vypraveni (vražda dítčte v Pastorkyni, mučení Pelrovičovo n román nešťastné Akulky v Mrtvém domo)-Ált rozdíl od podobných-fcituacLjiJcristŮ je v tom. že_tato drásiivostaikde oenl JlňiSckovi účelem sama o sobč, A^tafci porovnat záyčr Pastorkyní íslrjnč jako kterékoli jiné Janáčkovy oj^ř77luLlSvlry-oD«.Vífistic-kj'cjuaby bylo vídat nabetyíný vnitřní rozdíl,- kdyžto o veristů (nn irirjjlLnj ma«nUa Vurrlihvl) J3tnf V^y projwuíbím^od^rstvým, a~y-ui\ vin rlujnioni katastrofy, takľkn ještě s rio?.eiii V líadeeli '.laiiáfCk hojí na tcrnrer^vŤČeciíV ránv smířlivou, osvjupwujíYi^uvznoirjici kaiharsT1 ■ S Vrrdlm. pŕmem Vf SV. ARilŕ, mi Jnní/fk. ..pfcri na f lllkviiMcoh" . rulntnŕ víif ■pokcntlio n** to „umíráni v krtiť': u obou lotří niiojcul viíulvr krsvuiUnll * lilu ........'.hi-iihi li(Uki»II. Jtí u Wrtllho moeiiř proriWI I v Ukovriti „primitivním" Hi,-.11.1.1 u iír..n,k.é lnLilttfHJ Mil) iliivmt :iMi|lciii .i li--,- Jj.iiíi.miw h Jir.i ItfgtlM ««bo v* \ iolfttŕ iiftulitLUuLf mnvn( iHumutlwvaiii Icnyi, tlm tpll* |>ak v Dona Cutouvl [n*l(Éitný ŕlovŕk pod líriuiťírm Ivranat, v Otlifllu i.l irtikmmiB — likřhi Verdibn KiU Kiliánové), nebo »■» v humomí niawlli-kíni I- nl*.titllu (blAbOYOit JJdih)'ch lluill. A tvořívat ahou mlilrfi. ^iMlabnŕsycholo|íického obměňováni. Je to sled čtyř sestupných šestnáctin, odvozený rovněž od nápěvku - kostelniččina ,,Tož vám žehnám" na konci II. jednáni - a zaznívající nejprve v diatonicky radostné, staccatově jadrné podobě, ahy postupné vrcholil při slovech „Běda jemu i mni" v kvihvem chro-matíckém legatu a objevil se opět ve III. jednání při rozruchu kolem utraceného ditéte v bodavém chromatickom staccatu trubek. S nápěvky souvisí - najmě v Pastorkyni - ještě jiná zvláštnost Jana ckTovaTcäsTeô^^ 1" ntlýriitfH A ku pooivu: byl-h wtvkán naturalismus, byl s jiné JáňScKovu nápčvkovému principu strany - zejména po vídeňské premiéře — tomuto textovému opakováni vytýkán zastaralý formalismus. Kaldý nepodjatý posluchač ovšem cítí, jak právě v Pastorkyni, kde všechny hlavni postavy žiji pod tihou trýznivých, neodbytných představ a myšlenek, působí toto opakováni stejné přirozeně jako osobitě. Neviděli bychom však až na dnajirohlámti, kdybychom hledatt aa*ě-lecTtý"~33'vúd_ k o^alíCyaTnHExlóvých. úryvků jen v oblasti výrazový Je skutečně" také v oblastí stavební-- jakožto 'důsledek okolnosti v úvodu jíž fomenfovänc, že Janáček zhudehnil realistické drama (1. Preíssové (až na malé zkratky) tak jak bylo - v prose a v nářečí, podobně jako současně (ale s důvodů spiše literárních), napsal na prosu -Dobussy svého Pelléa a Melisandu a o něco později R. Strauss svoji Salome. Při tom byli však Strauss i Debussy ve výhodě potud, že měli před sebou spiše básni v prose nežli skutečnou prosu. Zejména drama Wildovo nahrazuje symetrii veršů co nejúčinněji symetrickým sledem stupňovaných metafor na tentýž pojem. Podobná rétorická přebujelost byla ovšem v prostém venkovském dramatu nemyslitelná. Jelikož hudba ale určitou symetrii jako prostředek rozvinuti a rovnováhy, především ale k docíleni zpěvnosti nutně potřebuje, nahrazuje si Janiček doplňující ..verš" právě opakovánhy^textuj Tento proces.leHoime- * Je ostatné zajímavé, tc 1 Maeterilnck a Wllde dociluji tvláltnlho slohového zlnlcnslvnéní u]>okov4nlm celých slovních skupinek, arci na ruxdil od J.iriA 'k.i nbv éejné premenenou v otázku: Salonu: 1'rejl »|, aby ml přinesli na stflbme mise — Htrodtt: Na stříbrné mlíe. zajisté, na stříbrní- mlte. Je rozkolná. teT Co se U mi pHnrstl na stříbrné ml«T A v 1'elléovl te podobné nepřímé (ovsem ale I přímé) opakováni U*tu vvskvtuje Mind jcSlé «lňsk.li.ŕji. 11 18 lodičky stavební úlohu nemůžeme si uvědomit názorněji, než když si představíme bez jejich symetrického doplnku frase jako Lacovo ,,A on na tohř nevidí nic jiného, jen ty tvoje jablúčkové hca" v 1. jednáni, nebo kostelniččino ,.A já si na tobě tak zakládala" nebo ,,K Pánu Bohu dojde, dokud to ničeho neví". - Ale předpokladem i zde byla stále ta mocná výrazová náplň příslušných vět a jejich nápčvků! Ostatně neiii to opakováni vždy pouhým výrazovým duplikátem, nýbrž přináší (nebo aspoň umožňuje) tu výrazový- zlom - jako v Lacově „Mohl jsi se přesvědčit, kterak ji híbim* kterak ji Jubim...", kde fu-riantské pohrdáni láme se pojednou v bezděčné pokorne doznáni - tu zas naopak je stupňováním téhož afTektu, jako v III, jednáni v Lacově překrásném melismatu při jeho trojim „na naši svatbu!"... V jednom liši se arci Pastorkyně ode vší operní tradice úplní r zatím co „řádný" operní skladatel dbiá..aby.věty, jačjy co nejvíce mužských koncovek* je pro Janáčka příznačné,, že v celé Pastorkyni naopäTT nemá ve tjjgviffdi úlohách snad jediného mužsKĚTRT zavW.HTToani tam, kde by mu tolext aňSBtč^iflTIr«^ŕr ™ cir„™ CTgW 'J^ý Vnwtt na lehkojjdobu. ba zarazí se obyčejně právě ažtěswr pfgfň? jakou těžkou dobou.TrJtTTTyhýbání sc bezpečnému prístavu tčžkých dob, a to mnohdy i na zařdiku frési (jako v JenůrčinČ jimavém „Beztoho bude od mamičky těch výčitek dost"), je rytmicky vůbec jednou z nejpřiznač-nějšich Janáčkových zvláštnosti, fo3áy.afte "leTlo hudbé ržjjisl^Mfj? neuspotojcTiosti, jakéhosi ďycíítivého zalykáni, a přispívá k 3b7lěmu úljťkovItCffiu dojmu, který- nezvyklého posluchače snadno Janáčkovi odcizuje. který je však zároveň jedním z tajů jeho vzrušujícího účinku - jako Janáček vůbec jedny přivádí v nadšeni, druhé dráždi k nej-prudšimu odporu, iddného však nenechá chladným... Ovoji víc lze arci Janáčkově,dejdamaci pŕece vytknout. Jsou to především dost časté nesprávné důrazy, jtejména vtíne, jei působí oväem tím roztodivněji u takového specialisty v odpiíiloucliáváni živě řeči. Tak akcentuje „Ona může z tuho zarqdiíí", ^Mytlila jsem, že i mne to musí do hrobu sprovodit", ,,Co jsem ti bula s očí", „Já se z ní lesím" a pod. Druhou rovněž až příliš „samorostlou" stránkou jeho deklamacc je občasné neúměrné rychlé, až nesrozumitelné chrleni nakupených síov („To je jeji Democ" a pod.), působící Um ježatěji. stojí-li hned vedle ' 01. Wirelf vzpomíná na bezmocný povzdech Jar. Vrchlického, te Dvorak tidú od hiho cT^ěcTivlrTr piaVošB?tiyiiT $ 4t k tri tťi I i'pi'on I kl v 100 slovanské,' 'ffimena pý$ej£j5i|ki?. ^ jTlioslo va nskf." K aW^kiljh^yj^igkť -gTnoravífcérhucfby lidové. Zvláště draboTje mu ^dfj^Hntti zře jřnTlňrmiadoněka ^SiSIT, alě""s větKůuf řekl bych optimistickou S7 sextou...), tak jako i jeho nej oblíbenější tóniny Des-dur a as-moll stoji k sobt v dorickém pomčni. Doricky začíná na příklad úvod ke TL i III. jednáni. Slavný soubor „Každý párek si musí svoje trápeni přestát" začíná rovníž ďorjcky a končí ve frygícké tóniněfmoll se sníženým druhým stupněm), jež hraje rovněž význačnou úlohu (Lacovo „Vy stařenko", ritornely sborové písně „Daleko, Široko" v I. jednaní, ve 11. jednáni motiv a kostclničěino „Jenůfa, bědná dévčica"), kdežto tónina mixoJydická (dur se sníženým VII. stupněm) vévodí zejména v záveru opery, I cdo-tónová stupnice ohlašuje se v II. jednání jako výraz apatie duševně zmučené denníky: „Ale včil už jak bych stála u konce"... Netřeba zdůrazňovat, íe stejné jako se vyhýbá obvyklým zá vírům na těžkou dobu, vytrhá sŕ__^náŕ^iobyyj['ý™ t^Mfim. Vn^hyhí s[Ce dramatické dominantní prodlevy (.".Kaineni po níl"), aai dominanU jakožto rozvodí jednotlivých výstupů nebo úseků (je zvláštnůstkou Pastorkyně, že obojí úkol připadá tu skoro vidy dominantě z_gs, jei je vůbec tonám i m centrem optry. - tak v 1. jednání před prvním nástu-\tem stařcněiným, dvakrát před písni rekrutů (stran které si nemohu * Toto rytmické zadrhováni v tnutá mnohdy takt lira. U Janáček - a neol v lom ani mní naiiml ncjvělOmi mistry Um — divá «kc uprávne hlavni důraz na předložku, ale zcela zbytrřné a na úkor pHrozenoMi *r sňali zachoval první ilablcr n.i-lrdiijn-lim substantiva aipoft. důraz druhotný, takle vznikají rytmy Jako „U upHrnnojt", „ná ruce", ,.dó náfkg", ,,né dtsce". iť, 47 odepřít upozornení na geniálni vybočení do C-dur při jejim opakováni), dále před iminŕným již souborem a po odchodu Stevově, kde cnhnrrno-nická modulace z as do dominanty z 13 prostřednictvím xylofonové prodlevy ces (h) je geniálním příkladem Janáčkova oblíbeného modulování pomoci společných tůnů; ve II, jednáni v téměř celém výstupu kostelniŕky se Stevou, ba enharmonicky (gis-moll) i potom ve výstupu sLacou a opět před koncem jednáni, ve III, jednání pak při a po vstupu rychtářovi, při kostelmččině tajemném ,.A j;tk tam"? i při jejim odchodu za prohlédnutím „výbavky" a j.). V některých případech navazuje na tuto dominantní přípravu skiitcřni i očekávaná tonika, jako v překrásném nástupu As-dur, jenž ve III, jednání uvádi kostelnicčino ..Tys. Bože, to věděl, že to nebylo k sneseni". Ale okázalé vyústěni takového dominantního napčti do toniky, jak jim v téže dobč (a zejména ovsem později) až plýtvá na př, Richard Strauss, vyskytuje se v Pastorkyni vlastni jen jedinkrát - před samým koncem, za to ale s lim úchvatnějším účinkem. Vyzvedávat zvláštní hudební krásy Pastorkyní bylo by nošením dřivi do lesa a znamenalo by ostatné ocitoval téměř celou operu JcQŮfčiny úzkostné modlitbičky k Pannč Marii (a - rozmaryji). pres stárkovo filosofické ,.ť,ož pěkná je" a - po orgiastickém výstupu rekrutů - jeho neméně íiíosolkký doslov atd. až po furiantsky vyzývavý valěik Lacův („Jak rázem vš>cko to Stcvovo vypínání schlíplo") a Jenůfŕin („Takovou kytkou---mohu se pýsitl"); podobni pak hudbu II. jednáni od prízračného úvodu s jeho náhlými íortissimy přes tklivé violové sólo při Jenůíčini zbožni laskajicim pohledu na spící diti. přes její překrásné ..Dobrou noc, mamičko", přes kostelniččino „Pojď se, Stcvo. přece naň podívat" a zejména její užasni stupňovaný monolog, kouzelný měsíční svit (5 překonáním borliozov-ských tři fléten s pedálovými tóny pozounu) nebo magické ,,e" na prázdné struně houslí při Jcnůfčivi „Děkuji ti, Loco", až po osudoví drtivé závěrečné údery kotlů; od překrásného úvodu ke III. jednáni, který Max Brod tak přiléhavě nazývá ..smutným svatebním veselím" a které se snad právi proto (a proti Janáčkovu znamenitému údaji metronomickému) hrává jako velmi veselá veselka, pres Lacovo kajícné,, Však já se na hihi tik mnoho provinil" s passacagliovým ostina-ten\ v itftup a pašijovým níipřvem houslí sul G. přes .lenúfčino nesmírní tklivé „VidiS Stcvo, to je tvoje pravá láska" a líbezný výstup druiioúk, až po tim otřesnější poplach s dítětem s potomní zpovědi kostelniiíinou, a konečně symbolický kánon závěru, při nimž se otvírají brány Dcbcs. 4» 1** 1 ftychtJrkit. Ty pol tu buicí, rbnuilu ^lary. ponili] MHMH. Dočkej, ubdíi doma i On >e liu>le vodit ■> nkmýni 8f^*_ r.-.:i'.i/'-v/:u 'n ľhl.ijtľiskem - ■ si> Atomu, no l-jLJjjJ doH> )*i hlúpa . (UsmlviU tr.) To pfttt on íttm vieolitii) (ilntil ji iicufnilil —- en jen ťtvřrku ir,i Ulmk j j#Mf ,">í jmmii sr s nirna >(ol'ii> napil. Orli, ty lilúp>. . > ry hu/lei. b*l>a jed nu — rvchlirr. — flřail* To* ní jenom ale pojif dr>m! Noaiirhtj Sľ n)ľfl ľll.ľll. ■>< -< v1''1 NľflSl'ľi. V i\ fakrt ihi»incliiiui. N:i KcM.'hJi.ku OekiU in 1'iitlpni. \ 1 'V ona, m liř viújekv pt>»li /c je nuco lepMIni liti jn, (Wjiur TMiřf ľi ku) MiM/ť «■ lu r2' * 1 ' ' I ■ Vi! * 'i. ô mi Jtitůw (1 th.itkľq}. ílcvc. Tu l) mně. Jeiiůlkí? Vis, ic já »• v»liin M-lui Dioyja, iu Ja maní pflllúnov} '> Miié_in>rk!i iij^jvjwUf kjAjj. ,?h buojLfJitii! likio ilki^j^i.rrfkt - (obrJ^T ' '10 vŕili. J,* iihiŕľm platit, preto ,-mng ^t«kí vleiko rK\ SlrtnU libret- „Její pMtOtk)iK< > pMilvlekyml iwioémk.ml Ju„áíkov> MU Bylo by nespravedlivé nevzpomenout zde Karin Kovařtivi^ Nebol tato krásná kanonická imitace jest jeho (Janáčkem autorisuvaným) přínosem, jediným zásahem skladebným v celé úprave, kterou si Ko-vařovic byl vyminil jako podmínku pro konečné přijetí díla, ale - je-li skutečné od nčho - zásahem kongcniálním, .Jinak se pietne omezil na to, ie k malým, ale mistrným zkratkám, které v opeře před tim už provedl Janáček sám, přidal nčkolik dalších (arci též jednu nesprávnou -když totiž v ;"). výstupu III. jednání vynecháním jednoho taktu se slovy ..uprosili jste mne" rusí zároveň předpoklad pro zvrat ,,rqřQ\jm textu ve slováckém~Tí5recitrochu ncduslcdnětext částečně veršovaný, ač pTtTstíeóljcľipiäc je£te realističtější, řesp. cIvTíníjSI. Sj^oleěnjĚjíná libreto Osudu s Pastorkyni ledajp, že i zda ^yriTftykóu IcnaTFěďora Bartošová),' ze aTp^TTTľjednáni odehrává sejjřece jen Lajte trochu ve slovác-kém kraji, totiž v Janáčkových oblíbených t>uhaéovicicj^jijě*nrdinka zde rovriéZ trpí oči počátku pod následky..někdejšího pokTesku. -"V čem seTísi Osíid od Pastorkyně bohužel rovněž, je úroveň textu jak po stránce dramatické výstavby, tak po stránce dikce. Nebylo by arci spra-vedlivo, činit za to přibšné výtky nenáročné autorce, jež — jak lze soudit podle jejího vlastního sdíleni - byla vice měně jen vykonavatelkou vůle Janáčkovy, který snad sem Um přidal i zrnko slovesné (kdo jiný aspoň mohl napsat věty jako „Libreta švih navázán"?). Ale je čas, abychom děj popsali v souvislosti. 1. jednáni uvádí nás za zvuků valčíku (arci valčíku typicky janáč-kovského raženi) na luhačovskou kolonádu. Procházející se poeti (vlastně jenom jeden), dámy, studenti, „žabky" a všednější smrtelnici opěvuji slunce, ozvěna jim přes hlučnou zábavu odpovídá. Jakási paní radová (tenkrát se ještě užívalo titulů!) ptá sc cizího děvčátka po jejím tatínkovi. A matinka děvčátka za nč odpovídá: „Je pál Tatuí pál TatuŠ pá!'* (neboť, jak známo, velci většinou hrozně rádi závodí s miminky v dětské neodolatťlnosti...). NfaJiřJLhotsJíýjiabizi obletované paní, resp. slečně Míně (nebo talé Mile —Vtom směru se autorka či autor zřejmě nemohli rozhodnout) kytici růži: V slunce lesku, v záři ranni (: přijměte, o milostpaní, ;) povinnou tuto poctu! 1 ľíitelka brnenské Vesny, zahynuvši pak tragicky na Školním vyletí pH pokus zachránit tonoucí ÍJrku Přichází také Minina bývalá láska, skladatel Živný; „Přiéel jsi pro své ditě?", ptá se Mína. když na chvíli osaměli. Tírzy však přerušuje jejich rozhovor voláni učitelky slečny Síuhlé: „Ku zkoušce, prosím, moje dámv', zatim co ostatní chystají se na výlet, Ur Suda volá dokonce, třímaje převráceny deštník: „Zde prápor již!" a „žabky" za zvuků dud chutě věší na deštník íábory (ještě k tomu „Hudé - modré -bile íábory"...), zatím co p. Lhotský — snad rovněž ve vlasteneckém zápalu - volá: „Jíst! Jist! Ať jsme téi zdrávi!", což má vzápětí hromadné požadováni oběda (několik minut po „záři ranní" - to asi je tak luhačovským zvykem!). Jen učitelky pod komandem obstarožné si, Stuhlé cvičí v klavírním salonku neochvějně své Nad pěšinou kvete mák, pozor ženci na žati, ať ho nesežnete... což bujná společnost neméně duchaplně karikuje ozvěnou „— nete. — nete", aby se pak za doprovodu dudáčka a hudců dala na pochod s písničkou o sluníčku- Na vyprázdněné jeviště vrací se Živný a MinaT po nichž se mezitím již sháněla Minina matka. „Našli jsm« se zas na palčivých stopách první lásky", zapřádá Živný rozhovor zřejmě životního dosahu, což mu nevadí, aby rovněž myslil na věci prosaič-tějšího rázu: „Sem table ďhole. a myslím, dvakrát?" Sk Mina: „Nevím sama co si vybrat.'" „Nuž tedy spokoj se. Nám nelze již jinak vybírat!" Ale ani dalši průběh rozhovoru nepřináší k ději vic než temné náznaky Mininy: Mne seznámili s váženým mužem; již slul on (émíř mým; byl elegán a krásný snad (?) -leč sotva koně odvezli jej od nás, já za svým odešla tajemstvím — tebe uzřít kdes, jen pohled tvůj--- ať víš, tehdy v divadle--- tys vznícený své řidil vlastni dílo; zrak můj tě trhal bliž až k retům mým--- A brzo přišel teskný dozvuk všeho, neskončen román ani bolest jeho--- a potom mne vyvezli z Prahy... ól když trapná nemoc' se dostavila, já v Praze nádherné jsem byla v snech. A konečne vše pMrpěno bylo--- nad pavučinou života mého cos se budí -ditete naifho itwif. I poznámku divného ..Já tehdy uvěřil podlému nařknuti" nadhazuje pouze novou záhadu. Musí nám zatím stačit, že. když ]vik za soumraku (čtvrt hodiny po svitáni!) vrací se lázeňská společnost po párcích z výletu. Mina se rozhoduje: ..Vždyť jsem tvoje i s našim dítětem", obávajíc se pouze ,,jak svit jejich očisty" snese její matka. A skuteční se ukazuje, že pani matinka jej snáší velmi Špatné: když se pak totiž dovídá, že její dcera odešla s Živným, volá: ..Ne, ne! S holým neštěstím! A - sešili (to v přestávce mezi I. a II. jednáním). V 11-jednáni vidíme Živného spolu s Minou nad partiturou opery, v niž vytvořil zpověď své lásky. Avšak je to zvláštni dilo: „Opera celá", praví, ale „bez posledního aktu", Proi? Vysvětleni při naši sebe obžaloba Živného: Ó podlost vší podlosti!--- Tvé srdce chtěl jsem ti vytrhat z těla. ukazovati jeho rány a smíchem tvrdým vyzvánět k tomu--- Před lidským soudem vystavit tě jak lež živou za přetvářky šUtem. za úsměvem lhaným pár chvilek vilných. a jinému posílala's svou duši prý it polibky a lásku! ..To lež. jen lei. a lei", koně! Živný, trhuji listy své partitury, „ničemné podezříváni jen v šílenství zrozené." Aíe vzápětí i tuto špetku světla zatemňuje opět sama Mína větou; „Přece můj poklesek (i ta du-Scvni nevěra??) je pravdou, již hanbu ncumlčíš!" - K dovršení všeho přichází s ujišťováním „Vždyť já nejsem žádnej blázen" Míninn Silená matka n karikujíc - jako jii prve za scénou - píseň Živného, za níž její dcera pri' k němu utekla, volá naň současně:, .Znám té! Tys svůdce moji dcery!---Ale ptáčku zpěvavý, to ti povídám před svým usmrcením, peníze ti nedám. Já ti již, havrane, uletím!" Svá slova vzápětí usku- ' ,11,1.1 1.-h.í chvileT teční tím. že se nejen vrhá s okna na dlažbu, nýbrž strhne s sebou současně i - svoji dceru. ,,Jen hustej, sinavé blesky!", volá Živný, Přibližně týmiž slovy konči i závěrečný výstup nedokončené opery Živného, kterou si na začátku III. jednáni jeho žáci v konservatoři zpívají za jeho nepřítomnosti. O tom chybícím posledním aktu prohlásil prý Živný v divadle při odevzdání partitury, ten Že je „v rukou Boiich a zůstane tam", A tak se bude dilo - ne snad nějaké opus posthumunr, nvbrž dilo skladatele v plné životní sile! - hrát zřejmě nedokončené. (A pak si ještě říkejte, že česká divadla se neotvírají našim skladatelům dost ochotně!1 A dovídáme sc zároveň (pokud jsme se toho už nedovti-pili), že hrdina Živného opery Loňský - rovněž skladatel - jc vlastné živný sám. (Čímž se otevímji dalši zajímavé výhledy: poněvadž tento Lcnsiiý napsal rovněž operu a nařknul v ní svou lásku zřejmě stejným ,'pusí>]>i'iM juki) Živný, mohlo by tolo skladjitelské převtělovaní pokra-čovat do nekonečna .,.). Mezitím přichází Živný, a žáci naň naléhají, aby jim sám vyprávěl o Iónském. A zatím co se venku stahuje bouře, Živný skutečně nepřímo vypravuje svůj tragický román s Mínou. Když pak vzpomíná opojeně na její krásu, volá Doubek instinktivně svoji matku a v témže okamžiku udeří do místnosti blesk. A když se žáci vzpamatovali, slyší už jen k zemi sraženého Živného blouznit: ,,Toť jest její pláč) Což neslyšíte?" a jeho žák Verva dudává: ,,Toť hudba snad, snad z posledního jednáni!" Čekáte, že nyní za skutečného dojetí zvolna spadne opona. Ale chyba lávky: domněle mrtvý na neštěstí zaslechne poznámku Vervovu a zdvihne se prudce, aby kategoricky prohlásil: „Z posledního jednání? To je v rukou Božích a zůstane tam!" Načež sc nechá Doubkem odvést. A tak je i Janáčkův Osud vlastně operou „bez |M)sledniho aktu"... Toto veličení dej e Jehož přesvědčivost nijak m^vytuj,- fť^.u\t^ la. uučkoya sdětgnFzakládá se na „skutečné událostí"* - toto vylíčení 1 Krutou ironii o»uh!u iirtl právl Osulo, „pKH IN lot", nebyl dotud Jtvltiui vů-Iih'c ptrTjvrtlf.nl Tchdcjli ikromtir bmcnskÉ divadlo ir <,ň ilrc hurd urhairlu t opravdovou nl dojemnou, ale Jjiriiirck. ilikůn pořaternlm lajmrni vlnohr udikŕ opery, dAval přednost Praze lak dlouho, «t íA]rm vypredal I v lirnr. * Pop. A. B., 3ti. * padle Jedněch ze tlvota Janaeka. nameho, tatím co podle Jiné venc pi MU* je totulnou i liikt.u Vllrulava Celanikěrio Kamilou Ctioutkovou, nllťnou dcerou pe-fcnre v H Y t> tmí kŕ ulici, řtmut by - krom naralek nu inufe taktovky n okolnoitl. íe Osud mŕt fnlt prrmlŕrii jirŕivŕ pnd Oliimktm mnvrtlfovaln rejrnrnu skuteCflOlt. tr Aclansky sim riadni ttv\mt ;Uilolil"|!r«llťkoii fi[icrnl nktnvku KiimHa (hnliint jtiiriiiijf <,f /..Ir Vikttir!), jrjli drjova louvlilnil ■ Umdem iporlva arci pouie v Kami ILnŕ nrvŕnujitl -tenlokrttr ututefnŕ - u intotnortl, it tuk* nit hrdinou ]e umrkt. 09 .VI í id l'f ! dŕjc tedy spolu s cilályjexlu-sn.ad stáři, aby bylo Čtenáři zŕejmo, po jlHnrorTftíTniHin a vzdor realistickému prostředí vlastní rekordné ro-ilttmllckéin libretu zdc Janáček sňhl bezprostředně po komposici svého námětu nejsiistněj&iho a nej úspěšnějšího. A přece - nehledě k tomu, /c záverečný ycctrní výstup I. jednání &c svým milostným rašením a protikladem Ironické, lásky ftviwho h Miny s Iwzstarostnýin milkováním vracejících sc párků předpovídá už jMidohnou scénu v Kátě Kahanové -není trstří-dm Idea díla prosta skuteěné dramatické sily a lidské závaznosti: jest ji otázka, zda a do jaké miry je umělecký tvůrce oprávněn dáli veřejnosti na pospas - byť i v uměleckém přetaveni - důvěrné vztahy, jež ho inspirovaly, a lim i jejich hrdinky. Neboť i když vybouráme předem typ, jaký líěi na př. Francois Coppéc ve své klasické povídce o tuctovém literátu, jenž se náhle proslaví posmrtným vydáním dopisu jim zrazené milenky, stejně jako zase naopak nemíníme „hrdinky", klen1 si nepřeji nie toužební ji, než stát se právě předmětem takové slavné indiskrelnosli, přece je těžko poplil, že jen urritý umělecký,,sncro egoismo*' (abychom užili do nedávna proslulého terminu) v tomto směru umožnil vznik celé řady ncjkrásnéjÄich děl výtvarných, literárních i hudebních (vzpomeňme jen — o takovém chlapíku jako d'Annunzio ani nemluvě - intimně autobiografického pozadí některých dramat, románů a zejména básni (ioethových, který' se nerozpakuje ani čtverácky vplésti jednou do svých veršů plné jméno své zbožňované a ve Werthem dodržet aspoň její jméno křestní), V Osudu je problém ještě komplikován (a sesílen) tím, že - pokud lze z pythických náznaku knihy vyrozumět - hrdina dramatu vc svém díle nejen odliali! před světem poklesek své milenky (resp. už manželky) proti mravní konvenci, nýbrž dokonce tento poklesek zbavil i oniftni mravnosti křivým podezřením z jakéhosi duševního podvodu. gohuŽel je tento silný a životný dramatický zárodek téměř úplné udušen zmfttT* prvků banálních, ba odpuzujících,' jálfó Jfpnstnvn silené matky vil. jednáni, u rilž se ostatní marně pláte, z ěeho vlastně scšllelft, kdyžtč poklesek její dcery byl právě svazkem obou účastníků vire nu nesmazán a take Živný tam ji k lomu neposkytuje tak dalece žádný důvod.Pjfc mírně nejživotněji dopadl [iiiefmpjlclnfi(až na ten konce) skladatcrZít*-iHiý, jimi místy jakoby pfouiluiiviil Janáček sám, Jeho obě zpovědi z vlastního dila..- v II. jednáni vůči ženě, ujuténa však v 111, jednáni vňíí žákům - jsou také z nejkiá^nějilch partií díla. Jeho Mina, v prvním jednáni jaksi opnjná žena velkého seěta, ve drahém pokorná matka a družka, zaujme nás po něm pochopitelně nejvíc - až na její drama- lieky rovnŕž nejťasltiý konecajia gmínfriý Mtiatľl jjjaimdJutnTfíznn-ěn^íejHtoTTn^nft-AÍtSvu. (Jméno Mína je ostatně po mém souduvliod-iiéjii^bTtTMrolyiělIň^ IttľTva'se TOkč Wp ]hlína jrtUtsläL^Ti luí paní je palív I. jedn5n1-nu misie TéHá š ohTcdeiii na její svobodné mateřství, neboť jinak Mína o muži, s nímž „ji seznámili" dříve, výslovně praví: „Již slul on témĚř mým" Nezdá sc tedy, že zaft byla vdána...) Málo životnou, nedčtskou Či spise přílii clilěně dětskou postavou je i premoudřelé dítě jejich lásky Doubek, nemluvě nni o jalovosti postaviček společenských, kterými v I. jednání Osud přímo oplývá, aniž by měly při tom presvedčivé satirické, zaměřeni, („nepostrehnem úmyslu a jsme rozladěni", mohli bychom v podobných případech obrátit známý klasický výrok,..) Proč ostatně" Janáček dal tomuto dílku vůbec název Osud resp. Falům?7 Snad proto, že toto slovo vc zmatené souvislosti zakoněuje 2iv-J ného citát zmíněné písně pro Mínu? či kvůli tomu, co o díle vypravuje on sám stejně krásnými jako záhadnými slovy ve svých vzpomínko výrh črtách? ,,A byla jedna z nej-krásnčjsích pani. Ilias její byl jako violy ďamour. Sluníce luhačovská byla v úpalu srpnového slunce, ľroč chodila s třemi ohnivými růžemi a proč vykládala svůj mladý román? A proč byl tak divný jeho konce? Proč zmizel její milenec, jak by ho zem pohltila? Nezvěstný vůhec. Proč druhému je Uktovka (snad pero?) spise dýkou?", uzavíraje: ,,A dila jkaiie.tune.in, slovem jen ženské, nazváno Osjjd' - {•nt\'"*'"f fii konečně protonetraHikiTJíínílcKovl nytpnjcln^nWrvulbcc velmi blízký, jak ukazuje zásah osudu v Kátě Kahanové, Zápisníku a skrytěji i v Mrtvém doméíTjUe; v těchto dílech účast osudu projevuje se skuteřně j nutkavým a presvedčivým způsobem, jími své oběti přivádí do postavení, vc kterém prostě musejí podlehnout pokušeni toho ěi onoho druhu, do postaveni, kdeláska ěi naopak nenávist prostě musí -j_z& ceau. nej -vyšSi - zlomí t^ŽŕĽECPBgB^ TSÍOntôvghoYTTšui ď u zrelej Jtŕi i iic vyatu-pujV. Spiše bylo vie připsáno osudu "prošle proto, že milenci - an né-kdejjl Hlnin „cleflán" už sc vůbec nehlási - nemají vlastně zadného antagonisty kromě Šílené matky, která je vc skutečnosti zase jen hlasem jejich svědomí - hlasem ostatně zbytečným, neboť skutečná krise přichází odjinud: r, konfliktu mezi umělcem a člověkem v duäi Živného, konfliktu, který je také příčinou, proč operu není s to dokončit. A tak « Janiček lAni v (lophccti A, neVlory«ivi uřlvi napřed ouuicrnl Mílu, noiuŕil Minii. r * ' Wměl nesl původní níniv „Mami. vl* ro Je l«ikn", pontlřjl lét „Slepý oiud". jeOsud, jehož správnejším názvem by snad bylo OUo, daleko spiše tragedii sčřďomť než tragedii osudovou.... Vysoko nad libretem stoji na štitti Janáčkova hudba - či spíše na ncšuTslí, neboť tim se stává osudová otázka Osudu tim trýznivější. Ze tato partitura má všecky znaky Janáčkovy osobité vyhraněné mluvy, nepřekvapuje u skladatele,který' už meTza sebou Její pastorkyni, i když stavební vady knihy zavinily snad v ojedinelých případech určité«sta— vebni vady také v hudbŕ. zvláště některé délky v I. jednáni s jeho naopak snad až přihš' šžfuTnou floTiróu, Námitka stran délek týká "se zejména některých případů zbytečnéhojjpakovám textu, které zdejja-prosto nemá onen výrazově stupňující účinek jako v jen pastorkyni a kteréže v nášledi^icTcrTVýTcteVh jíSna Brouíka - bohudík jen přechodně - stane „úsečnému" Janáčkovi ku podivu oblíbeným prostředkem stupňováni humoru. Až na podobné, zkratkami zde celkem dost snadno odstranitelné vady je" ale hudba Osudu tak bohatá a skutečně inspirovaná, ba místy až' otřesná, že po této stránce opera nijak nezadá ani Janáčkovým najsilnejším a nejkrásnějším dílům, Za daných předpokladů textových je to zjev obzvláště udivující, výkon opravdu lvi, vvsvéUitclaý pti v5i skladatelově genialitě snad jen tim, že úzký osobni vztah k lát**, a to nejen k ústřední postavě Živného, nýbrž - a právě to je pro rytířského Janáčka příznačné — i k trpileke Mini ptoli Živnému, nahrazoval skladateli chybící básnickou potenci knihy. Nad to však znamená Osud v tvorbě Janáčkově novou důležitou etapu po stránce hudebného slohu. Přinášiť. ])<> strance harmonické jjo prVi' - aspoň v jeho tvorběJíttřjaak—.°Sy kvartové, kvintově, nunoyé atd. ú t vnrf^jjxrř s*^ftíanoí tek- typickým i pro celou .jébo-doiši ^tvorbu; rm^íí^m smyslu pak na žízeň po životě, vů- 51 * beč.* Zajiskři na př. v 1. jednáni pH Mininých dovecb „Chci úpal (la), varovně vpadá, když se Mini n a matka dovi o jejim odchodu s Zi\-nvm plápolá při Lhotského „To slunce, jei jsme slavili" (11>), hned na to'zaš \ e zvoacich se studentem „laškuje o hubičku", v II. jednáni syrnbokckv podkresluje posměch silené matky (la') a ve III. jednáni velebně zazáří pri 2ivného visi „stříbrné brány blesku" (1c). f T-T Druhou, hudebně i myšlenkově príbuznou skupinu tvoři jakýsi zádumčivý- „rodinný" motiv Živných (2a) zaznivajjri nejprve na počátku II. jednáni, v obměnách 2b-d, pak v jeho dalším průběhu a v podobě 2e při Živného vzpomínáni ve 111. jednáni: §ÍT* 7 Ty te- nou jrt, íi-dím i* pl»- km (lloa) U P?* «pl*-4**l 1 V Léto spojitosti je lajimavě. co o Jaaařkevši* uilenrieh soeliijf J» Kunc 11 Hod. revue IV.. 3: ..Tak* 1*1 tu za snahou, jiiv nuurstvi tak éspeine sledoval Ani. Slavíček. ChtH podali hudbou r.« pr. naladil ílanwrnito úpiríu. pradce lijiobo "é^svřtelně zátopy na lázeňské místo." . .... Poukazem rta nějaké drive uvedené xneni neci ovsem vMy minéna Jeho d«ik>v ^ podoba - ta se o Janaéka nevrací skoro nikdv! - nťbrl Jen podoba ne/Mis). 57 t Doubci áÉHÉí M a. m i, w'4 co je lii-la? Tretí skupinu tohoto monothematického komplexu tvoří konečně motiv 3a: Efc se zrimhnelinou ;SL Jl'Ji ' a tklivou obměnou 3c; 3 č" Z igotivň -s^qsta.tjiýi^Jjraji jkan^tjckw_ubjhu gápěvkavx-Hioti.v:.. na slovo Kat um (v sestupné kvintě), dále bolestná melodie, provázející neočekávané "shledáni obou milenců 4 58 a vracející se p ti Živného zpovědi vc III. jednáni, zatím to jej j sext olov ý náběh hraje význačnou úlohu v II. jednáni ai po jeho strmý konec; na začátku a před koncern II, jednáni vystupuje do popredí rozervaný motiv 5.; ve III. jednáni má dramatickou, příznačné jnotivickou úlohu i pouhý zmenšený nonoyý akord, zaznívající vidy se vztahem na bcufi, a především věštecky unisonový výrok o tom nenapsaném posledním jednání (6), 6 Maestos-o jevru-kou Bo-íích a zů - *ta-ne tam I jimi také opera konči. Kolik půvabu a rozkvetlé hudobnosti dovede však Janáček vykouzlit i v motivech přechodnějšího významu, ba i jen průvodních, nechť dosvědčí těchto několik příkladů: f irfjMiŕí ktiďw tempe > Zdržel jsem se u ťhematickc práce Osudu výjimečná dlouho jednak proto, že není dosud přístupný v klavírním výtahu, hlavne, vsak proto, aby si čtenář mohl konkrétními příklady ověřit, jaké novum Osud v tvorbě Janáčkové v tomto srn tru znamená i po Její pastorkyni. A současné, jak nesprávná je predstava, už VI. Hellertem právem potíraná, jakoby Janáčkova skladebná práce byla jen jakousi geniální jm-provisaci. Je při tom celkem lhostejno, vznikly-li tyto jemné motivické obměny, proměny a záměny vesměs vědomě Či podvědomě, technikou či inspirací: jejich zákonitost ncnLproto o jiicmepšL, jejich dynamičnost snad jen tím větší. /tyfs 4,1 tt d OUX'^ ANff3^UU^ŕ Zbývá otázka, zda a za jalcych předpokladů lze také Osudu, ktcrv následkem ji vedených těžkých závad knihy nedočkal se dosuď "vůbec j>YÍštníj)P4]r£yJ!a^ životu,či -eda máme i my k dilu zaujmout resignované stanovisko,,To je v rukou Božích a zůstane tam'*. Soudím především, že dílo, které má tak obsažnou, živni nou základni ideu, lze vždy zachránit aspoft před úplným zapomenutím. Už jeho záslužné provedení v rozhlase (r. 1934 pod Břetislavem Bakulou) dalo UTĚité podněty v tomto směru, o další snaží se tento rozbor. Především je ovsem třeba, abychom, prosti falešné piety nebo nekriticky paušálního obdivu, nebáli sc nutného — ovsem opravdu zlepšujícího - přepracováni dikce, které by jednak dalo zřetelněji vystoupit silné ideové podstatě dila, jednak vymýtilo aspoň nejrušivější textové (Hjdirobnosti.'^V prvním jednáni bude dále třeba několika škrty odstranil některé délky a rušivé detaily dějové (jako Živného table d'hôtel}, ve druhém pak a na konci třetího jednání bude asi nutná i určitá korektura dějová aspoň prostředky režijními, při čemž zejména Živný bude na konci dila zbaven povinnosti nevítaně obživnout, fikaje svou závěrečnou větu opravdu jako svoji závěť. Především ale může režie - bez nebezpečných hlubších zásahů do děje — určité jeho nehoráznosti zmírnil (a současné tak zvýšit oprávnění veršovné stylisace) tím, že výjimcf-ně dá hře ráz co nejméně reálný (či přesněji přehnané reálný), pojímajíc ji spíše jako fantastický, prízračný sen, v němž se pak stanou přece jen satirickými postavami i ti lázeňští „lvi" obojího pohlaví a snesitelnou i ta šílená matka, a kam také lépe zapadne bleskový deus ex machina. (Je ostatně nutno príčísti knize k dobru ještě aspoň to, že závěrečný zásah blesku promyšleně, ha vskutku básnivě připninujr tu] zbožnění " Jnnúřck sAm ot>růlH w v lomlo imeru na U, lloluzlrkého, klíní vi.uk odmítl, kdyt Kanál, jak hluboké zrniny liy bylo nuliiti na hotové Jit onefe provést. [T)op. A, ÍU 60 luncev I. jednání přes Živného ci tovanou výzvu k,, sinavým bleskům"11 až po skutečně predbouřkově těhotnou náladu jednáni posledního.) Jak vidět, kyne zde našim „upravovatelům" vděčný a tentokráte oprávněný úkol. Provésti jet ne jako donyýjlivé pMvořeni, nýbrž Jako-domýsifjiri delä&SEEBESEEffl i])frJoiiťflV*nni íirí[rp krt^n*a *"ďpn* včdjrô. £le_yzájM]^^ zaslouží, aby byla pod- iukňuta. 11 jfí je arci (viz jeho oonl*y A. R.) mytlenkuu Janňtkooou. lil VÝLETY PANA BROUČKA NA MĚSÍC A DO XV. STOLETÍ Kdosi nupsal. /ľ v tragedii pyká hrdina za svou vinu smrti, v komedii smíchem. Pan Brouček, který - aspoň ve snu - také málem pyká smrti, je v poslední chvíli omilostněn k potrestání onoho veselejšího druhu... Kdo je náš „hrdina*'a čim se provinil? Pan Siatej Broncck je pražskí domácí pán témě ŕ na rozhráni dvou století, který- se ve snu octne z Vikárky nejprve na Mřsici a tam nás pozemšťany před jehu etherickými, jen vůni a rosou prý se živícími obyvateli representuje svým hrubým hmotnřstvim co nejnepříznivěji, kýsi obrácený Faust, jemuž nejen ani nenapadá toužit po nadsmyslnu, nýbrž který naopak v dotyku s nim jen tím vice odhaluje svoji ubohost. Nebo take jakýsi kapesní FalstaJT, kolem něhož „zamilovaně" krouží Klhcrea jako „veselá žena měsíčná" n jejž misto elfů a pod. pohádkové havěti škádli různé odrůdy mesičnich obyvatel. Arci Falstaff, jemuž — i když je stej n ŕ dobrý ,.pitel" (a stejné špatný „hite)"), chybí jak grand-seigneurská, tak galantní struna sira Johna. (Je v té souvislosti zajímavé, že si .Janáček přál. aby jeho hrdina byl prítulnej š i k Etherei -dokud by ovšem nepoznal její ..pavučinové" tělo! Ve skutečnosti škrtli však necitelní libretisté p. Broučkovi i tu zamilovanost do panny Kun-ky v dile II...,). Ještě hůře než naši ctihodnou zeměkouli vůči Měsíci representuje Hrnuček naši osvícenou dobu vůči generaci husitské, když se ve svém druhém snu ocitá v Praze XV. století — nešťastnou náhodou právě v den před památnou bitvou na Vítkově. Maje se hit po boku ostatních „věrných Čechův1' proti Zikmundovi, prohlásí náš vlastenec jednoduše: ..Zikmund. Nezikmund, mně je to jedno, já se bít nebudu, mně nic neudělal!" Nedá sc rozsekat na biftek: „K čemu? Proč? Co mně to vynese'.1'" A když tnu „boži bojovnici" přece vnutí sudlíci, uteče při nejbližsí příležitosti, a křižáky, ještě k lomu jen domnělé, zapřísahá na kolenou: „Maj n e hern! Jsem váš! No Pražan, ne Hus! Knáde!" (Což mu nevadí, aby se pak pochlubil svým hrdinstvím: „Já silně pomohl osvobodit Prahu - ale neříkají to nikomu!"'...) Za trest má byl upálen v sudě, jenž byl stejně vždy jeho jediným ideálem. Tu se probouzí — v sudé páně Wurflovt na Vikárce! Jak vidět, nešlo nepolepši tel němu Janáčkovi atú tentokrát pouze 63 o.,vděčné1' operní libreto, * p^k-lj s^rpM^"' předloha - Čechův stejnojmenný romáji - nepohrdá vedle prvli^sanrfrt^ťn^rírprvTcY nevinaiLl i r 11 ■ v ■ }y i I n ý r n i t' VI i i a M íYik. za. inriivjnmjMíjá z k ä t i i i n fa 5 j 5 jcBtt ä to vášnivěji nežli Čech. oř palčivějším zjevem se sial i HroucKové už první světovou válkou. Neboť„Vedle hýřeni krásným tónem ujímá se i filosofie (zde dokonce mravní filosofie) tónu", odpověděl přece kdysi náš čestný doktor filosofie presidentu Masarykovi (jemuž nikoli náhodou je dílo věnováno) na otázku, jakou hřivnou český národ přispěl k vývoji hudby. Jaká je tato filosofie v případě pana Broučka? „Vidíme tobk Broučků v našem národě, kolik Oblomovů5 bylo v ruském národě. Chtěl jsem, aby zhnusil se nám takový člověk. abychom jej na potkAnj piičili. dusili - ale_v prvé řadě v sobi■"(hravu!)TaT>y-clíom Ve obrodili v nebeské čistotě mysli našich narodnicn mu cedníků. Ať netrpíme pro povahu Lroučků, tak jak se trpi pro Oblomovy." Takové myšlenky, dodává Janáček, vtiskly mu pero do ruky ku skladbě Výletů páně Broučkových - vlastně z počátku 0908) jenom jednoho výletu, l. j. na Mŕsir, a teprve válečného roku 1?>Í6 ke zhudeb-nČIlí ožehavější, vážnřj.ši satiry druhé. Arri hned při prvních krocích viselo nad dílem cosi jako nepříznivé omen. Není úkolem této studie vypočítávat vTěcliny-iněraty (ä táké-literáty), u nichž Janáček, zabraný do té látky, „že těžko o tom psát",' bušil tak či onak marně. Jaké" bludné cesty nehohvjK BjončeJljniisij ješté^prodělat, než se ko-■Ba£tVT9l7 vrátil s^lěsiee a pak u/ r. šťastne i z XV. stoleli, uka-žTlJe'"TrcŤlépcřeTJápiTuTace JanSČTra samotného; „Na osnově Sv, Čecha šly myšlenky K. Maškovy, variace Holého, přídavky dra Jankeho;1 v Li pně zasáhl do ni Gellner. Mahen své práce zůstal svým pánem ('?). Viktor Dyk vytesal motto práci; Fr. S. Procházka písněmi se vemluvil; dr. M. Brod přidal přísvilu karikatury. Mohl hych se žertovné s národní pisní zeptat: . Počkejte, postojte, nech sa spočítáme zme-li tady všeci?1 1 Je ptiinadnó, ±c Vílrt na mísíc byl pHd tlm zpracován K. Moorem v podob* opcTtty a K. Kovafovicem jako írcrie. 1 Titulní postava romanu I. A. Gonťarova, * I. ohrai slOidal nrmŕnŕ nrf r^tiyrAl WflT A. R.. 7ft.> * 1. ohi-ju skládal ncmtnt ncí gtyfikrďll (00p. A. * l&Wuskrho Irkaře v Luhačovicích. * Na konce se arri podepsali jen V. Dyk jako jakýsi , pn-nlho, Fr. S. Prochůzk* druhého dílu... .rodpovřdný redaktor" G3 Presto se raduje, jak klasy šelesti.....1 když řádkem, kdo přispěl dobře udělal!" Tolik jmen a mezi nimi slavná — A přece (ri právč proto?) se transplantace nasolit) proslulého krajana z Čechovy trochu mnohomluvné (po stránce humoru i archeologické důkladnosti), ale v celku stále ještě živulně u Irefné románové hilogic na operní jeviite minula opravdovým zdarem, i když Janáček, jak jsme práve videli, byl se svými libretisty spokojen. Stal se mezitím námet neaktuálním? Vymřeli u nás Broučkové, tak jako v Bušku - jak se zdá -vymřeli nalomeni a činu neschopni Oblomove? Spiše naopak: druhá svetová válka a je ji dozvuky odhalily (a vychovaly) u nás lypus mnohem povážlivější, než je tento už svým jménem odzbrojující Brouček, jehožto Špatnost není aspoň zámerná a vyvěrá konec konců jen C toho. že u nčho živočišný pud sebezáchovy potlačuje vc chvílích zkoušky vše ostatní: ..Ale pánové, pánové - vždyť šlo přece o Život!" Nebo otupila, rozleptala, ukolébala satiru ta zpropadená kupliřka Hudba — dokonce i ta jeho chlapská hudba? Tušil Janáček správné, když se obával, ..nejednou odkládaje pero": neni-li tón příliš měkký, málo břitký; je-li hudba dosti drsná, aby pravdu nám Ivrdě motala w tvář; neuspl-ti nám tpUe svědomí než aby je probudila? ..Literární dílo Sv, Čecha sošlehalo nás - naváže hudba na jeho riňtky živé řemeny hadi?" Nuže myslím, že sobe — aspoň jako hudebníku — nemusí Janáček opravdu činil výčitky. Naopak: svůj hudebné rharaklcrisaf ni a vůbec skladatelský ukol splnil tak znamenité, že by podle jeho hudby bylo možno (neradím to ovšem nikomu!) rekonstruovat libreto v podobe přímo ideálni. Ze svého satirického cíle přece plač nedosáhl, spočíva - nehledě k drobnejším chýbam dramaturgického rázu - především v tom, že vzdor citovanému názoru Janáčkovu ..sešlehal" nás už Svat. Čech způsobem tak shovívavým a veselým, že p. Hroučok působí mnohem neškodněji, než by za jiných předpokladů byl. .A tak, ať Janáček chce nebo nechce, ať se Brouček provinil ménč nebo více, platí proň nakonec teme-r totéž, co pro Kecala, Kalstafm, Bartola. Osmina a jinou neškodnou Škodnou: přejeme jim jisto ze srdce jejich konečné zahanbeni; ale máme je přes to svým způsobem rádi. pro lože nás svými slabůstkami - ve kterých jsme poznali tak trochu i svojf slabůstky - srdeční, rozesmáli. Ve Výletu na Mřsiti unwmtňujo p Broučkoví toJLo^ncčekanč vítezstvi jeAttjcdengásgrfnr .ouad ^utorň. " — ŤentbTpoJívá v lom, že k panu Broučkovi jakožto zápornému typu 61 IP Mra.au * partitury k opeře „yfkly pmia úplně clvyfo i JWjgSLitfiirfgtt JľrtrJfr^^éťiŕaDé maji představovat uprotízivoíxsndmu hmotári Broučkovi jakýsi neskonale vyšší, odhmot-nčný svít - jsou však již u Čecha ajeíté vice u Janáčka současní i svou vlastní karikalicrtm majjce - trochu jaJB^Muiieitivyiujtiiit! pjcUezky - přepjatou mluvou sremešnovat určití literárni a společenské vvjiŕel-ky doby. Tato rozpoicenost «dhy m\a(H'TginrS^X^h^n€f^VLiai , v románu spisovatel možnost učinit se sám soudcem svých postav a nahradit onen kladný srovnávací protějšek vlastními komentári, 2. Sv. Cech se u své mŕsírni hyperpoesie (podobné jako v II. díle u své samo-rostlé „staročeštiny") moudře spokojuje uč kolika náznaky na počátku, přenechávaje pak už téměř všecko Čtenářovi fantasii. \a divadle naproti tomu bylo nu ta o u jednc*]u zvolené hatmatilkv sítrva^ pn WTR! je "jiTTjavirr-f prjvř v hitsiRké ŕásti kdg^ýpftšbi^y^^^p^ř^ -jrdc staročeština — ])H_roz.u_mnť traktací byl zcela na mistr, libreto ho místy (podle nevyzpytatelných směrnic) jřťcejjpdbáj kdgžtj na \i>jd-si-t<>hoéu uubizpeni vírlnm ■* proto - podolujA^kopozdějivlasce Bystroušce — vyJacatil rčHv a několika (většinou tři) postav^bniěmi jcchiéjvdi"r: j" p Wl'ÍJn na Caroskvoucim a"v~XV. stvletí~kTSfflfiďem, čtverácká Malinka,,postupné eSRtftbVHnrJU h lli ľ líčil "a ciídhc opravdovou ÍÍTinkmi atd. Mlfnlr ju ni Tônlu™r*rh=ixiTrre vznést všechny osoby z pozemského okolí Broučkova na měsic i do XV. století! Co bych si byl počal já — já já, kdyby na měsíci byla zjeveni mající i v mozku nacpáno koudele?" To však nic nemění na skutečnosti, že takový Blankytný neboLunobor (z něhož se stal v opeře jakýsi masopustní Mikuláš) maji s odpuštěním opravdu v mozku koudele, ha dokonce - jakkoli negalantně to zní -i svůdná lítherea, přes svůj pozemský původ ze sympatické Malinky. Ostatně Janáček, ne poprvé nedůsledný, onen svůj „šťastný nápad" sám potom paralysuje tím, že jednou stanovený rodokmen opět libovolně promíchává: tak volá Brouček na Domšíka „Pane Mazale", ač by měl v něm „podle plánu" spatřovat sakrístána, na Vacka „Ty harfo-boji", aé Harfoboj je dvojencem Miroslavovými Ze všech snových postav nej výraznější jc jistě dcera hrdinného Dom-sika od zvonu, zmíněná Kuňka, a Janáček právem lnul k místu, kde „při zprávě o smrti otcově slzami zatruchlí". A prcce, i když jej podobny detail právě zde mohl lákat jako přiklad husitské obětavosti oproti Broučkovu sobectví, není ani toto místo zcela prosto problematičnosti, lichot, aby je mohl uplatnit, musil libretista násilně na několik minut přerušit a tím nenapravitelně oslabit vvhružné dotírání husitů na usvědčeného Broučka (nehledě na to, že Domšík měl příliš málo času. aby nám přirostl k srdci, takže nad jeho smrtí - podobně jako nad smrti Roduzova otce ve hře Zeyerově - můžeme truchlit, abych lak řekl, jenom „objektivně"). (i7 A přeci, tak jako problematické umístěni tohoto výstupu nezabránilo Janáčkovi, aby v nem vytvoril jedno z nejkrásnčjšich míst opery, stejní mu nezabránily ostatní sporné vlastnosti knihy, aby v bílogii o našem živočišném hrdinovi (ne neprávem ji tiskařský šotek obyčejně překřti na ..biologii'1...) vytvořil jedno ze svých hudebně nejobdivu-hodnějsích děl. Napsal-li kdosi o Schubertovi, že v jeho rukou mfeni_sc v hudbu iJ^menXmozno to řicTo sHaTfáteTI Osadu a obou Výletu ne-mensiiTijiriveini Janáčkuv humor - Jak jsme u Ž viděli na některých partiích Osudu - má sice občas do sebe cosi podivínského, skurilniho, ježatého, je to (podobné jako soukromý bumoT hluchého Beethovena) typický humor životem ne pravé hýčkaného samotáře, humor srnĚjíd M skrze zuby a laskající vás, až vám kosti praskají... Ale tak jako je Janáček i vě vážném projevu schopen vedle barbarské divokosti i té největói nčhy, stejně vedle onoho „tygřího" humoru na př. některých míst měsíční broučkiády (zejména to až pateré opakováni těchže rýmo-vaček přivádí do zoufalství nejen Broučka..,) najdete u něho i všecky stupne hu mam jemnějšího - od přímo dětské bezprostřednosti (neboť konečně i ten p. Brouček má pod samolibým battipánstvim cosi z velkého dítěte) pres charpentierovsky bohémsky humor umrlců ve Vikárce (jako v Mazalové Tecitátorsky patheliekém „Zřím, jak se směje lidstvo dokola, jak pracnou cestou dál se trmácí, cval oře, báj snu i let sokola" až po čtverácký, moudře shovívavý Úsměv. Při čemž nechybí ani subtilní „esprit", jako citát motivu Měsíce, kdy/. Brouček tvrdí husitům, že je z tureeké zemč (tedy země půlměsícet),7 nebo jako ten mentor-ský näpévek na drobných, opakovaných tónech, při kterém „v mazhauze všetečný žák dráždí hranaté poctivce tvrdé víry'1 a jímž je vy* j si dřena jedním rázem i jeho povýšeně neústupná dogmatičnost i - jeho původ z čišníčka na Vikárcel* Žc v broučkiádě přijde ke cti také ja-náčkovský valčík, stupňovaný leckde k přímo rosenkavalierovské buja-rosti,' rozumí se vzhledem k rázu a dobovému základu látky samo sebou. Skladebný sloh. v němž si' jako novum objevuje onojn"avjdjdru^j>tř^ dání motivu v klidu s tímtéž nebo jiným motivem v ponybu^jeí pak hude tak pHzna.fenjř!RJ^ npfíTVi '""T""^ laci- ný ildh~štävl jinak sice na rozhodujících vymoženostech Pastorkyně a • Str. líi klav. v. • Sir. I9G kl«v. v. ' Kliiv. v. 232. • • jako íli sir. 120. Osudu, ale ještě svobodněji a virtuosnčji, při čemž až omračuje schopností převésti nás obratem ruky z burJesky do nej úchvatnější hymniě-nosti. Pritom se stavba při vší charakterové drob nákresně a drobno-malbě klene v tak jednolitých obloucích, že tato Janáčkova „kosmická píseň" nabývá mnohde opravdu kosmických dimensí a, povznášejíc se vysoko nad práci „spojených básníků", mění se sama v jednu, čí přesněji ve dvé symfonické básně.'* První z těchto hudebních básní.Výlet na Měsíc, jo zarámován mezi dvé reálné, ale jednak měsíčním přísvitem, jednak bohémskou láskou i bohémským veselím náladové bohaté scény. Jak sugestivní jc hned začátek s měsíčně zasněnou prodlevou na cis ve středním hlase a měkce se houpajícími oktávami v krajních, jak se škádlivé usmívá svým fagotovým motivem mésic, jakoby se už těšil, co dnes p. Broučkovi vyvede! Jak mistrně dovede Janáček stupňovat 1. obraz měsíční až po příchod Etherey, jak neodolatelně pak v dalším obraze vykomplimenttije Broučka na jeho Pegasu, aby konečné celému tomu měsíčnímu mumraji dal kouzelně vyznít sladkým, Kudrjášovo voláni na konci milostné noci v Kůtě („Všecko domů, domů") předjímajícím nápěvkem Malinky a Mazala v nefalšovaných talianskych oktávách!), zatím co závěrečnými pianis-simovýmr akordy A-B* jakohy měsíc chtěl říci: ,,Já nic, já muzikant.' A jak podmanivými tóny - zcela odlišně opóinč-vvnávuienfetl nimi -fnmftfíck husi*?1; - vyimvuje před nám, spravedlivé véci — tSiyy, ktci A i:ik neodolatelné ně od Sqietanv,'! ate stejuŕ tslo^j^uisladktjstvíttolvrjy/^ SrtW* jj'ľni se vlastně iiž zde rodrTftaffl Byť snad proti své vůli - veselísé naproti ToTTio se svým hrdinou při jeho blaženém „Už jsem domu, doma, doma I", aby pak - po krátké lyrické vzpomínce - zakončil celou tu taškařinu se strhujícím ve selo herním briemľ* A tak se Janáčkovi přece jen nepodařilo nám g. Broučka - pře-s. M^JSPJř£'AP« ápafdwňo ä.^j^leníriť' ja živa bjdžinfcná prnvjnŕrii ^J.flE^RĽllbJ" loslovúfjjčsi jfiyi__ je^tjlmj^íUvam nový, skvěle vystižený typ. "----a . riM:itn<'' rti npeře v opčním j.omfru k nnaroŕnosil lllcrŕlnU... »»«»*™* jc v títo W sirT"*VTiiVV'lrd )V" l'rcrh"<'«6) |>i»ac „KUoi btr l«>il bojovníci" B8 KÁŤA KAHANOVÁ Jsme v zapadlém rnČstt na břehu Volhy v letech Šedesátých minulého století. Káťa, Žijící v manželství se slabochem Tichonem a v područí jeho despotické matky, domnívá se jednoho dne nalézati muže svých snů v uhlazeném Borisovi, trpícím ostatné podobným způsobem rozmary strýce pijana. Přes našeptáváni lehkomyslné Varvary brání se Káťa pokušeni zc všech sil, a když jeji manžel se chystá na delší cestu, zapřísahá jej sama, aby buď zůstal nebo ji vzal s sebou. Marnč. A tak Káťa podléhá své touze. Ale jeji svedomí začne v ni brzy promlouval jako neúprosný soudce, až ji konečné pod dojmem bouře, v niž Káťa spatřuje znamení božího hnčvu, dožene k vyznáni, viny.a posléze ktakokii do Volhy - do téže VflMMft, JeJ^ŕdlIfiJtttyAnhn opea Tento námel, který' Janáček vytěžil úpravou Ostrovského činohry Bouře (vri^éjp r.rngn, cn* je zde ještě připadnijSÍ, neboť znučiiou-čnsne^ôjjTfäTluŤteu), je památný už tím, že se jim - po melodramatu ..Smrt" na slova Lennontova, po symfonickém Tarasu Bulhovi 8 zamýšlených operách Anna Karenina a Živá mrtvola1 - po prvé jevištní projevuje Janáčkova ruská orientace. Vnitrné pak navazuje Káťa na jínoSsky čislou zpověď Amara a Zápisníku zmizelého a přelije sc záhy také ještč do L kvarteta (z podnétu Tolstého Kreutzerovy sonáty). 1'redevširii je ale blízká svým dějem i postavami Oazdinč robí Gabriely 1'reissové (a tím i boerslerovč Jíví), tedy námčtu, který asi 14 let před tím začal i .Janáček zhudebňovat, jehož ale brzy zanechal pro přílišnou prý podobnost - s Pastorkynil Analogii mezi Káťou a tíazdinou robou tvoři především příbuznost despotických tchyni Kobanichy a Mešja-novky (Kostclniřka k nim ani také nemá daleko) a slabošstvi jejich -v 11 ii jMhuria resp. Manka, jež puk dožene liv-u i Kíiťll ke stejnému kuiu-i, Ovšem - povahové je pokorná (pro moje cltfni skoro až příliš pokorná) □ všecku vinu na sebe borouci Káťa pravým opakem skoro až příliš nedůtklivě Kvy. V každém případě ale našel zde Janáček po plných 20 letech koneční námět hodný jeho genia. Po. Jihrcluich zkjiÍEDuat,ixJi * Yýkt)' <\ikaL ' (jot nejsou ovsem Jediní namMy, na nit Jannřrk přechodné pomýšlel: chystal te lei xhudelmlt na pf. SlroupeZnirkelio 1'itnl mlnrml»trovou a libreto Q. M, Vy »l:oill« Dule ivonA. Broučkovými odhodlal se tentokráte po prve bytí svým vla^ímjjbri;-tíšlaíiTVypu čtením výsUUpŮ splsV jeii"r]oílŮ^e noK umeniami ho rázu a zkrácením jiných (čímž odpadla víc než polovina textu). podaHlo_£g_ _mu_r.e. d ukovat pV^jdejstvI J">djphv r" pilttr híí \aAnini l"ťZ~W*™ri' a zárověrTtak dosáhnout! soustředí ni na hudební, citové jádro hry. Podobné dosáhl vétSJ intimity pro Kátiuo vypraveni a zpovéď Varvafe, přemístiv obé do světnice u Kahanových, a zároveň tak nabyl možností bezprostřední připojil i její zapřísahání Ttchona, aby nejezdil. Premenou nepřímé řeči (Tichonova líčení z 1. výstupu V. jednání u Ostrovského) v řeč přímou vytržil dále působivý výjev Varvary prchající s Kudrjášem „v Moskvu matičku". Některé role pak úplné škrtnul nebo vložil z nich určité víty do úst jiným osobám, přidílujc na příklad KuTiginovu obhajobu elektřiny i s jeho zálibou mechanika tenoru Kudrjášovi zřejmé hlavní proto, aby zaostalému Dikémii metal ony vély do tváře hlas představujíc i pokrokové mládí, i když povahoví by byly lépe svědčily KuEiginovi, nežb zäletnému Kudrjáäovi, nehledí na to, že zatím co tento byl tak obdařen až příliš mnohostranné, onen /tratil vlastnč své dramatické posláni. Rozumí sc vůbec, že - jako skoro všecky podobné hlubší zásahy do citlivého ústrojí hotového, svébytného díla — neobešla se ani tato jinak (rajména se zřetelem k hitdhí) vzácní intuitivní Janáčkova úprava bez menších nesrovnalostí, nehledě ani k mistrové samorostlé logice vůbec! Tak na přiklad ve 3. obraze první vrtu Kabanichy k jejímu podnapilému příteli („Přišel jsi s nččim? Pak mluv pořádní! Nekřičí") vkládá Janáček už doprostřed Káli na předchozího monologu hned za její zbytečné leknuti „Nčkdo při chůzi". Následek je, že Káťa se uklidňuje „Ne. ncl Nikdo", ač Kabanicha za dveřmi mluví nerušené dál.* Krom toho ozve sc takto odpoveď Dikého („Nic zvláštního") o celé 3 stránky klavírního výtahu opoždčnč. - Jiný příklad: nelze jistí míti vážných námitek proti tomu, že Janáček - zřejmí, vc snaze sesilit ještft pokrytectví Kabanichy - pozmenil konce téhož obralH tím způsobeni, že podnapilý Dikfij vposled zamilovaní klesne k iiolirtm Kabanichy, která jej pak napomíná poněkud paradoxní, ;ile rozhodní ne zrovna nejpřísněji: „Nemuč sc - ale dbej dobrých mravů"; nebo když z téhož důvodu při následujícím nočnim dostaveníčku dává Varje uklidňovat Kúdrjáše poukazem, /e u xlntrjt: Dikoj a že si dobře rozumějí,.. Jen se Janáčkovi ' Clil „Lexl ořem", Jnk \t vdnrifltm miM-m komeroiiŕ-uiiiŕlrehŕiii ŕiir^onu říká... Zde arrl mate rrllrtr dost snadno odpomoci Um. f.e Kiilwtilchu nechá s onou vtlou aspoň sc vidalovat. 71 při lom stalo malé nedopatřeni: bezprostředné před tím uklidňuje totiž taž Varja téhož Kudrjáše'ujištěním, že stará v tuto dobu má nejtvrd&í spánek.. .*• Příznačně janáčkovsky velkorysým nedopatřením je také, jestliže -ač dal Kůle (na rozdíl od Ostrovského) pffmo DO vyznáni viny prchnout z rodinného kruhu, ponechává ji v dalším, co nejtěsněji navazujícím a zřejmě téhož večera se odehrávajícím obraze líčeni o tom, jak ji doma - kde tedy už vůbec nebyla - po onom vyznáni týrali! Zajímavou ukázkou je. však zvláště odlišnost úkolu, který hraje v obraze s bouři u Janáčka n u Ostrovského nástěnná malba'Gehenns* totiž pekemétto ohně, v podloubí bulváru. Ostrovskému, který zřejmé dobře cítil, žc nepodjatý divák strži bude považovat Kátinu nevěru vůři tak nboJáekému manželu - dodejme, že nad to nevěru velmi nejasného dosahu - za dostatečnou pohnutku k lak tragickému odčiněni a který- proto neopomenul nic, aby tyto pohnutky co nejvšestranněji sesilil — tedy Ostrovskému slouží jakoby nahodilá rozprávka o Gehenně - přes všecky sociálně zahrocené narážky na ,,lidi všech důstojnosti", kteři ,,do ni padají" - hlavně k tomu, aby pak pohled na tento obraz pekelných muk nflnj 1: tyzprasí ŕcdňljpóTúúJtjt nn ke Kátině vyznáni viny. ZapoTml?r Taňáčěft na tulw pelardu právě vc chvílí/kdy měla spustit? f.i vynechal ji úmyslně, aby Káťu k vyznáni přivedly jen pohnutky mravní? Ale pak l>y byla vlastni musila odpadnout i bouře... Na jednu vadu stůně poněkud motivace Kát t na tragického konce arci už u Ostrovského: že totiž Boris, její partner, není ani dost imponujícím, ani zase — chcete-li — dost ničemným mužem, aby jí po jeho odchodu nezbývalo opravdu nic než cesta do Volhy. Je to prostě ,.mladík * Delá všecku rest Maxu Hrodovi, íc toto. stejné jako JinA Jnnílčknvn textová nedopatřeni vidy bystře postihl a velmi obratne vc svých překladech opravil. Podobní napravuje v 111. jednán! roztodivný způsob, kterým -- nsi z důvodů hudební symetrie — pozmenil JanAcek text Ostrovského při recích o hromosvodu, ľ Ostrovského loto místo zni: Kutigin: Houfky n nAs f asto byvujl, a my hromosvodů nezávidíme. Dika f {hrdéi: Samy nesmysl, ľ Jandŕkii naproti tomu: Kiidrjú;: Hniiře /de řn*lo bývají. Drk'ij: Nesmysli i?) KUárfét: Hromosvodu nemáme! 00»l: Nesmysli (?> Koneční odstraňuje Hrod 1 dojemné nedopatřeni, se kterým .himléck divá llo-rlsovi v posledním obraze na Kulmo naléháni, aby odjel, starostlivé odpovědět: ,.Coi jA-----Alo co i tebou? Co t tchuiUr' infsto ,.A co tchyní?" LI - ''ryj »■ 1 H j — i------- --;—' ---- L li * J3 ř l— v 2r~:--- 72 Strunka z partitury k opeře ..Kula Kahanová" sináno vzdělaný", jak ho nazýva v Činohře seznam osob, ale úplně bezbarvý a nerozhodný (,,.Je tak nudný", říká o něm u Ostrovského sama Varja), hotový Oblomov, neřku-] i druhý,, Ticho n Iva nyt", jenom právě - „slušné vzdělaný"! To vsak ničeho nemění na skutečností, Že text Káti Kahanové jest jedním z a ej ucelenějších a nej hudebnějších, jež kdy Janáček oděl svými tóny. A také snad žádný námět z něho nc vy křesal tolik lyrického bo-hatstvLJako bv si byl chtěl vynahradit- ro ^Lmusii^-JTúm smř.rit v groteskní brouCkiádAgucPřit. A jediňťTsnad jeStí v Pastorkyni {nad níž ne niTale zdá tato tragedie provinilé světice ještě vroucnější, umělecky jestĚ ĚistŠi a cudnější) vytvořil Janáček tak úchvatně kleuiiítjiwlodieké oblouky, rostoucí pří tom z českého slova s takovou samozřejmostí a pŕiľho osudovou nutnosti, jako by byly psány prstem Božím. Vemte na příklad hudební věty jako Kalina „Pro mne jste vy, maminko, jako rodná matka" 7 l, obrazu^ jejíž nápěvek tvoří jeden z hlavních thema-tických prvků díla, nebo jeji „Tišo, holoubku, kdybys zůstal doma nebo ume vzal s sebou, lak bych té mih ráda, tak by ti laskala" z následujícího obrazu a nekonečnou řnrhi jiných - ncpůsohí-lí v Janáčkově zlm-debněni přímo jako ideální verše, aě jsuu psány vesměs v proso? A jedinečné deklamiični inspirován ostí n ucelenosti těchto nápěvů odpovídá výrazová a stavební jednolitost celé této dramatické balady. Již sama thematická piácc zasloužila by po této stránce zvláštní pojednáni. Medujme, jen důsledky, které Janáček dovede vyvodit z pmstiě-kého rolničkového motivu Tichonovn odjezdu — motivu, jenž svou kvintovou prodlevou vybavuje stejní podmanivě tesknou jednotvárnost ruské stepi jako svým svěžím, stejnoměrným pohybem jizdu ruskou trojkou á který při toni zůstává dramo ticky-výra kov ŕ lak neutrálni, že tvoři všude - zejména ve scéně onoho odjezdu - až mrazivý kontrast ke zjitfenosli svého hudebního okolí. 7:1 Tím většího dramatického důrazu nabývá - od temného busem na počátku až po běsněni v bouři - prvních osm not tohoto nápevu., jež Janáček v augmentaci kotlů a rytmickém „vykolejeni" povyšuje důvodné na motiv osudu, tak jako Tichonův odjezd se stal osudem Kati-nvm. A téměř ve stejné míře za hrotí se (právě při onom odjezdu) pět not předposledních: Ze středního m otivku vzniká vsak již v předehře figurka z níž se při zvednutí opony bezprostředné vy ví ji motivek Z něho opět klíči jednak njeni dalším výv aby se konečně rozzářil při vstupu Kátini nápěvem Adagio ,Hiufi,w —.—■—^—--^ _^ Cts tkt 7Í Ale to neni vše: přes variantu li - * blízkou variantám 1 c a 1 d a podkreslujici vždy soptěui staré Kaba-nichy. dospívá Janáček ve scéně odjezdu jeho umocněním k dalšímu osudově zlověstnému motivu, jimž pak konči I. jednání: A siejqě bychom mohli sledovat hned od prvních Lakiá, I! J. jednaní, jak se pozvolna vyvíjí motiv „volání Volhy" (sbor za scénouj. Ejhle „imprůvišátor" Janáček ľ Kdo vsak soudí, že jsem ve své „ůliaení" akribii sel příliš daleko, ten ať si projde sám přísíušnou hudbu a přesvědčí se, jak přímo samočinné sc jedna obměna z druhé vyvíjí nebo svůj vztah aspoň dodatečné potvrzuje! Jestliže ale toto thxníatickě ŕa stavební) mi-ttm-ystvi n -šefjfjj^"-^-leFéhn sk} ajhitělěkyp r čně nemůže prekvpp"^""*. j" 11 vrtSini^ zázrakeni mladistvá žhavost a rozk\ťliý_lyrismus, který' prostupuje^ »'lou'ťijj^Ti5*^l"voii-i] i - aoraz v tŕiňí srnérá spiše j«'n~jako»st baíačfíckou exposici, puk druhý, v nímž Janáček tak strhujícím způsobem prevádf nábožnou extasi Kátí nu v extasi „hříšnou" a odtud v zoufalý pokus toto pokušení odvrátit, dosahuje výrazového vypětí, jež se zdá uz nepřekonatelným. Proto snad také Janáček vše, co u Ostrovského v temže aktu ještě následuje, přemístil do obrazu dalšího, který - orámován mrazivě záhadným sex tulovým motivem - má spise ršz dusného na pěti, uvolňovaného občas jen popěvkovými motivy bezstarostné Varji, zvláště názvuky na její pozdější ,,Za vodou, za vodičkou můj Váňa stoj i's roz-k oänicky houpavýmt priznávkami čtyř ľlŕten a cele sty. Tim bohatil výrazivou škálu přináší další (čtvrtý) obraz s milostnou noční scénou dvojího dostaveníčka - ui svým iiveiným kontrastem mezi osudově vážnou láskou Kalinou a živočišně samozřejmým po- 75 morem Yarji a Kudrjáše. kteří přes tutéž propast, jež pak pohlti Káťu. tanci se smíchem a písničkou na rtech - obraz, který je ideálním dotvořením toho, co předjímala kdysi záverečná sečna I. jednáni Osudu, .leště začátek je stísněný: téměř zlodějsky pli živý motiv, vystřidávaný dvakráte svou lyrickou obmčnou. v niž jakoby si seladon Boris vybavoval představu Kátí jakousi starosvetskou romanci.* Se stejné provinilou stísněností (tak odlišne od obvykle operní milenecké emfáse) začioá - po veselém kozáčku Kudrjášovč - konečné shledáni Kati s Borisem, Tím živelnčji propuká však násilně potlačované vzplanuti: ,,Tvoje vále nade mnou vládne! Což to nevidiš?" A vášnivé vznosný motiv vyznáni láme se nejprve ve slastné zalykáni, aby se pak uklidnil ve slastném, usmířeném souzvuku obou hlasů... .len jeho temne, trhané připomínky v kontrabasech vešti budoucnost. Konečně rozchod s novým výbuchem orchestru — a záhadné vyznění na střídavém dur a moll. A jak zcela jiná je zase — pit mučivém čekáni zdeptané, pranýřované Káli ..krasavice" - druhé, poslední setkáni milenců! Nyní, když už je stejně vše prozrazeno (jak nevzpomenout Pelléova nesmrtelného ,.Tout ei.iHerní J,«ki» £*tnřm> dnin.vý rilat. je Irmrř iřvodny - vrrlriř třctl triol doprovodu — s* taŕatkem nfiuímr romane-* i Jedné velciname onerv: tremola a „vzdechů Volhy" poslední Kátina prosba. Charakterové poněkud bezbarvý odchod Borisův, pak však po nádherném obratu do dominanty z as-mol! nejnepathetičtějsi, a přece snad nej j tmavější rozloučení se životem, jaké kdy bylo napsáno: „Ptáčci přiletí na mohylu, vyvedou mláďata, a kvítka vykvetou — červe ňoučká, modroučká, žluťoučká"... A--- Nad mrtvou Káťou stará Kabamcha „dbá dobrých mravů". n 77 PRÍHODY LIŠKY BYSTROUŠKY Svěži, byť někdy trochu zlomyslný půvab jakéhosi ..rozmarného zrcadla", který- má do sebe žertovné promítáni lidského myšlení, jednáni a lidských zřízeni v život zvířat a tim vlastně i naopak, působí, ZC personifikovaná zvířátka hrála vždy nemalou úlohu nejen v bajkách, pohádkách a pod. - starým Aesopem počínaje až po sladké Karafiátovy Brouřkv, nvbrži na prknech, která znamenají svět - od Aristofanových Ptáků,'Žab a Vos až po Rostandova Chanteclera. Stejné málo překvapuje, že jedním z ncjoblibenřjšich předmětů zájmu bylo při tom zviře, jež svou zchytralosti na jedné straně a dravosti na druhé nejen umožňuje nejzábavnŕjSi a nej napínavej s i zápletky, nýbrž jest těmito vlastnostmi jaksi i rlovřku nejpodobněji Hika - jak dosvřděuji všecky ty nesčetné liščí bajky, eposy a dokonce i hry - od primitivních lidových vvtvorů středověku pres umělé hexametry (ioethova ..Feriny Lišáka" až po zpívaného a tančeného „Lišáka" Stravinského. Také Janáčkovi byla Liška líystrouška, tento ženský - dokonjce eminentně ženský - protějšek k dosavadním Lišákům, takovým shovívaví usmřvavvm satirickým mumrajem lidi a zvířat. Ale šlo mu zároveň o víc: toužil vyzpívali konečně na plno svůj chvalozpěv oné Přírodě, jež až dosud tvořila více méně jen folii jeho děl - byť íolii obsahově jijatou, folii brzy zasněnou - jako v Šárce, v Amaru. ve Výletu na Měsíc, v Hradčanských písničkách nebo v Kátině loučeni se životem, hrzv hrůznou - jakô v promlouváni rozvodněné Ostravice v Maryčce Magdónové. vichřice v Pastorkyni nebo bouře v Osudu a Kátě Kahanové; toužil však současně vyzpívat i chvalozpěv Přírodě Obnoviickc. jei téměř sedmdesátiletému Janáčkovi dávala odpověď na otázky, vnucované vrdomím lidské smrtelnosti. A slo imi do třetice o to, aby sám splnil to, co zvěstoval ve Věcném evangeliu: .Jínstůsjen se sklonil ku 'člověku, vsak František (z Assisi) se sklonil ke ;p//f/i." Ovšem - takovému Janáčkovi muselo i zvi řc b ytl Vjcjicj, před mě lem souciUĽJjíLrnu v Liíce Bystro u sce~Hrove ^symbolem volného ži vota uprostřed volnj přírody, jaké inu troch: v airtvěin ^óm;fIjinb&lcjn Svobody ^or^Jjcar Ící-ů"... 1-álku k léto první zvířecí opeře našel Janáček Y.c.zyjřj£Ím románě Liška Bystrouška.kterým „ilustroval" tentokráte litekl malire,TWno- 78 £dek LcJkajjB^jeJwjn podsTaTřlejlía nejA"ýia?Ďíll.í E*rt\H Bttstovijje vecké kresby. Janáček vyhral z nich m*j-v třiaktjoyv. znívaný. hraný a tančený děj^yxjádřený rozmanyvmi nadpisy: Jak chytili Lísku Bystroušku. TWniiiilia r|p flvňTijjjĚžťrárf myslivny _ Bj.-.^ro'iišlťJTgW-tikem. Hy^řniišha zdrhla. - Bystrouška vyvlastňuje. BvstroilSCjny zálě^VBvsírousčiiw námluvy* a_láska. - Bystrouška nadbehla Haras-tovi z Líšně. Jak uhynulá Liška Bystrouška. AtajialtS Bystrouška „jak bý~mámě z oká" vypaaiS** - 0*1 j. jehož půvab tentokrát jen zvyšuje, že staví nit hlavu všecky představy prostoru i času, nehledě ani na ne-odolatelnost ľišeňského nářečí, ktervm v této symfonii sbrajjrfni triton tvorstva_yfilW mlijyí ^lirlirnŕ I "■■*-f-*i-pr^- Ze byliyTJanáček jinak děj modeloval s příliš úzkostlivým zřetelem ke střízlivé logice, nelze arci tvrdit ani zde. Tak na přiklad když nechává Bystroušku v II. jednáni Ušákovi vyprávět, jak „zdrhla" z mysLvny. máte přirozeně za to. ze se to týká útěku, jehož svědkem jste byli na konci I. jednáni. Podstatné odchylky vás ale v této domněnce záhy zviklají. A tak vám nezbude než podívat se do Těsnohbdka, ,,jak to vlastně bylo", a podle něho se teprve dovtípíte, že Janáček oním vypravením mínil útěk Bystrousčin po jejím pozdtjiim, novim polapení, o němž arci v opeře žádné zmínky není... Vedle prostého jevištního převedení ale snažil se Janáček vnésti do Těsnohliukova námětu i vlastni myšlenkový příspěvek tim, ie ony povahové analogie mezi lidmi a zvířaty, které také u Tésnohlidka jsou hlavním půvabem všech těch zvířecích personifikaci, jesle zdůrazňuje, abych tak řekl, „personálni unii" mezi jednotlivými postavami obojího světa - lidského a zvířecího, jak to učinil již ve Výletech páně Broučkových na Měsic a do XV. století mezi světem skutečným, měsíčním a historickým. Tak povstávají symbolické paralely farář-jezevec, rechtor-komár, pi revírniková-sova. kohout-sojka a zejména paralela mezi Bystrouškou a jakousi tajuplnou, ve hro přímo nevystupující Terynkou jakožto představitelkou dráždivého, nespoutaného, záletného ženstvk („Divno, jeji zrzavá červeň mi vidy plála v očích", vypravuje Janáček o Bystroušce-Terynce. což arci nic nemění na tom, že paralela je právě u těchto dvou dost volná. Neboť Bystrouška zná ve skutečnosti jedině lupičské toulky za něčím k snědku, lak jako se už za matička - vidouc skokanka - ptala především „Ji se to?" a jinak se stává dokonce vzor nou manželkou a maminkou.) Jii na dvoře jezerské myslivny - v noční mezihře, jež spolu s připojeným pozdravem slunci tvoři jednu z nej-kouzclnějaich části zpěvohry - vyvstává před námi „Bystrousčin divči Tu t ziev". a nářek spoutané Bystroušky mění se v nářek spoutané divěi svobody. Hťchtor při pozdním návratu z hostince n Pásků domnívá se rozdychtěn poutávat) Tetynku v selmovsky za sluneěnicí vykukující Bystroušce (.ar předtím si íio dobírali pro jakousi Verunku), a motivem BystTOuSky-Terynky je neméně provázena následující vzpomínáni ía-rářovo na jeho proradnou lásku z mládí. Koneěně i pytlák Harašta vytasí SC s legendární už Terynkou jakožto svojí nevěstou. Ale zde nás Janáček nechává se svou symbolikou na holičkách, jako vůbec pedan-tické domýšleni všech spojitosti, jim samým jinak štědře nadhazovaný ch, Janáčkovi nikdy nedělalo přílišné starosti. Neboť jestliže 1 larašta na jedné sírane siřili Bystroušku a na druhé si současně bere Terynku za ženu. ba věnuje jí dokonce ..štuc" z Bystrouščína kožíšku, jistě bychom v tom marně hledali symbolickou spojitost, leda bychom byb tak hhibokomyslni □ tvrdili, že přece smrt Bystroušěina symbolisuje ..mravní koute" Terynřin v rukou pytlákových a že (což prý se ostatně skutečně vyskytuje) Terynka považuje dárek i ..vlastni své kůže" dokonce za důvod k obzvláštní pýše... Přiznávám se arci, že k podobným, byť sehc svůdnějším duchapluostem, mám určitou nedůvěru. Mají obyčejně, mluveno s farářem, příliš ..slizké dno"... Nechrne proto stranou jak podobné dohady, tak i jiné záhadné náznaky Janáčka samotného, jako na přiklad i ten trochu za vlasy přitažený vpád farářových ..nových nájemníků" do jeho oblíbené hospůdky (až ze Stráni nu slovenské hranici a v noci před svítáním' a spokojme se raději onou mírou symboliky, která se tu podává sama sehnu, nekalně si přílišným hloubáním nesmíme osvěžující dojem z jedinečného reálného j>ůvabu, vyznačujícího v Bystroušce jak jednotlivé postavy - lidské i zvířecí, tak i jejich mluvu, slovní i hudebni-Jak skvostné, samorostlé. figurky, tenhle revírnik s nosem tak nasáklým alkoholem, že ani komár nemůže ho do tohoto orgánu štípnout, aniž by se sám opil, ale se zlatým, dětsky vnímavým srdcem ■ vzdor své věru nesalonni myslivecké vyřídilce (salonně se v Bystroušce nemluví vůbec v žádném směru, ba ani Bystrouška nedbá zrovna „dobrých mravů"). Jakou novou, pomilováni hodnotí variantou do slavné galerie českých kantorů a pod. je ten skromňoučký, za přeludy lásky jak ten komár se komíhající rechtor, jak lidský je konec konců - přes všecky slabůstky -i ten „blahobytný" farář-jezevec, jak neodolatelným typem ten podšitý, šibalský Harašta! A což teprw zvířátka - v prvni řadě Bystrouška sama - od své dětské 1 výjev, který oslabit v ryze ŕeskem vydaní Je pouw npsmele naznačen. 811 zvědavosti a hravosti přes dravost probuzeného zvířete až po probuzeni -„ženy", s tím prvním uvědoměním vlastni krásy pod pohledem prvního zbožňovatele, s Um jimavě pokorným údivem „vyvolené" nad netušeným obdařením osudu („Proě zrovna mne?"), a konečně sladkost milostného odevzdáni s prostičkým „obřadem". („Chceš mi?" -„Chcii!") a blaženého mateřství („Kolik jsme už měli děti?"). A hned vedle ní ten švarný, rytířský, vůči své Bystroušce tak dokonale ,.ne-lišácký" lišákJ Jak dojemný dále ten zamilovaný I.apáěck. stárnoucí puk věrně se svým pánem, jak věrně časový ten pyšný kohout — Janáčkův ť.hantecler — se svou krátkou slávou, a koneěně všecky ty lesní tetky klevetnice: sova a sojka se svou úžasnou souhrou („Kdybyste věděli---Ta naše Bystrouška je jak ta nejhorší" - ,.S kémf"), datel se svým povýšeným „No, že už detet". když „provinilý'* liščí pár musí . .honem k farářovi" (vlastně je měl, mistře Janáčku, oddávat váš jeze-vee!) a konečně ta „potvora studená" — malý skokanek i jeho pra po toulek, který svým „Totok nejsem já, totok beli dědošek! Oni mně o vás vevevckládali" doslovně vyráží starému myslivci flintu z ruky! Bylo by třeba ocitovat téměř celý text Bystroušky, větičku za větičkou, abychom vychutnali celou její roztomilost, a přece by ještě stále chybělo to hlavni: jedinečný humor a půvab, s nimž to vše deklamačné „scaso-val" a orchestrálně podkTeslil Janáček! Hudební stavivo, jehož Janáček k vytvořeni tohoto operního Pana používá, má takovou opravdu |ianthcistickou jednolitost, že by tu opětným dohadům - správným i příliš horlivým - stran nejrůznějšich spojitosti nebylo konce. Pokusme se vystopovat aspoň ty nejhlavnějši, i když význam této práce pro pochopeni díla nebudeme nijak přeceňovat. („Chci blažen být i bez mistrů", říká ohnivý Walther Stolzing v Mistrech pěvcích. Podobně může mít posluchač plnv požitek z Lišky Bystroušky, aniž by odborně pronik až do těch nej skrytějších zákrutů thematické práce. A Janáček sám píše o rozborech v souvislosti s Ama-rem:, Rozumět textu a vycítit z tonů kouzlo jara a lásky - a dílko své dila "j Vy Každý ..rozbor" motivů jc přítěži pro chvíli pojímání Časově prvním z těchto nejdůsažnějších motivů je nesmělv motiv male Bystroušky - - - SI Obráží so nejen hned v kombinované variante nýbrž lze právem považovat za jeho obměnu brzy na to i motivy a nápévky 1 c-e '—J TJ— NUli Bviľfouika Mi mi. ma.mi 1 Chk, ch*, cha, ehaí ba snad i nářek, jimž sc tento úlovek brzy na to vidí nucena komentovat pí revirníková, i s jeho orchestrálním převtělením (1 í)» U .1 p,f*v' Cha chachaeh»f br - sli - ol při femž vítězné „chachachacha" nyni připadá Bystroušce! Přenechávám čtenáři. chcc-Ii vzhledem k pojmové spojitosti spatřovat další obměny v molivcích, při nichž přelud milenky znepokojuje nebohého rechtora (1 g-h) n ]iak i faráře (I i). vidím však i hudebně přesvědčivou spojitost motivu les motivy tj _ lk při nichž Bystrouška vypráví o době strávené v myslivně d o »vťm „lidském vychováni" („Kradla jsem" atd.!), ba i s komicky nařikavým nápěvkem „padlé" Bystroušky (1 f) A - o - o u t a s jeho obměnou orchestrální (1 m) i sborovou (1 n), ln Kily a buj jíž zdeptaní rodičové (alty a basy!) odpovídají při svatebním reji bezstarostnému jásotu mladých. Snad ještě vetší důležitosti je elegicky nápěv (2 a), vztahujici se nejprve na uvězněnou Bystroušku a obsahující dva samostatně i Rpoleěně se pak vyvíjející motivy, jak vidno z těchto dvou skupin: n Jjp m W m i 1 i — Motiv 0 (,.Ou. ou") vytváří ostatně novou skupinu v podzimně re-signovaném předposledním obraze, takže bychom jej snad nejpřiléhavěji nazvali motivem teskněni. Podobně vysvitne nám význam osminového motivu 3 a, který zahajuje a - jako výraz truchleni modré vážky nad lapenou Bystrouškou - i zakončuje 1. obraz, pak-li si všimneme jeho zvláště rytmické príbuznosti jednak s nápěvkem, kterým začíná a téměř končí obraz svatební (3 b), jednak s nápěvkem, kterým vzpomíná revirník 3c To byl drn po n* - ii ivai-W a který- zazněl už dříve se vztahem na svatbu ílaraštovu. Rozhodně to pak nebude pouhý „motiv mušek"! Poměrněmenši úkol (pouze v rámci III. jednáni) je při řčen nápěvu Bystroušky jako milující manželky a mámy, nápěvu, jenž je zéroven dalším příkladem Janáčkova ..hudebního veršováni" pomoci opakováni textu datcimmo Poclrj, potkej to li po-vimrvmřii-ci mí-ji io si po ■ v í - m r v mŕ - n - c i m»ji a jenž se nám významně připomene v tklivé dohře po Bystrouščině nenadálé smrti a - jakožto apotheosa plodnosti - i v hymnickém vyznění celého díla. V rámci téhož dějství dovádí krom toho čiperný popěvek liščích mlárfat* (tdvaathertinovými fig\irttccmi\ Bi-ti ht.ka kli - bo-ru. ne-it py-tel bram-bo-rů. * Nipévfk, odvoicny pHmo symbolicky te ivaltbni hudby. 84 85 neboť neméně než ve vážne Kátě - ba tím spíš - překypuje pochopitelně i ve veselé Bystroušce budebnost námětu do různých popěvků, jako do revirnikova .".Bývalo, bývalo, dávno už není", zejména pak do obou HaraŠtovvch: „Déž (- když) sem vandroval" a „Když (!) jsem já sel okolo hája zeleného" - podobně jako vitální náplň akce překypuje několikrát, zvláště ovsem při liščí svatbě, do tance až bacchantíckého. Neboť příroda nadchla zde Janáěka k hudební kyprosti, jakou se muže i z jeho oper pochlubit už jedině Pastorkyňa a Káťa. Mezi eŠemi operami mistrovými bude nám však Liška Bystrouška vždy obzvláště milá jako ztělesnění životního optimismu a jasu. jako blaživě bezstarostný výlet fantasie - jako feský Sen noci svatojanské. VĚC MAKROPULOS y i \ire TtyslrnnJlfj vyrovnal se přibližně sedmdesátiletý' Janáček s iirl-|rnii jmrtrln«ti r^™f™^~ŕämjjfjJo^ abych tab řekl - Jimdi "f^nŕhn" ji? [5 na zemí- Bystroušku uneho -na rozdil od TYmnhiidto doitihnjr fSx sjnrÍQQ0sná3íi^al aleTm"Jf"„ tu - spolu s *,v;íf_m jiných - if" malA Rvsjr""*1^! rj*k by mime z oka vypadla" --šWcrt-^ř-^Ak-pwo^ *vé věčné písni, ve svp tjjfá tJtUSJ "Ve Věci Makropulos staví se problém palčivěji, naléhavěji, yzdoro-viťěji "mi kriytiyehom moA/i ten svůj zívol libovolně prodloužit, kdy-_ bychom mohli_žít cele věJĚvTne pouze;sVenT potomšty_u,~nTbrz vJasTaT bvtosti?^Ť*edy hainTeToysVa^ÔTOtA „ffit či neJivt". položeni ňTéBT ^^njjj^^s^^^^^iv^^ci nebyl spokojen s tou nasi jepici jsouc-nostiTbyicTneJiyt spoKojen se životni lhůtou, která je nám dopraja_ prirodoujiXterá se nám zda lák KratVuu k luifiu, abuliuill Vskunali7eo bychom chtěli vykonat, poznali, co bychom chtěli poznat a prožili, co bychom chtěli prožít. A KarcJ CaPfifc pr.kjtuiij»^m n&m na ni nňfuivŕď utopistickým příběhem: předpokládaje jakýai. /.ázjgiějiý aliwiržLvota -prSvř t,v5c Makropulos" —,glavi před nás ženskou bytost přes 300 let „ňjläBouY^ obdařenou všemi dary' těla i ducha - a my místo vysněného věčnefiojitládi se zamrazením vidíme jen umělc^rfržnvanou masku _ lhládÍ.-Oad"'* *krývfl - Hanini ij^npsk^-vj~— peeayCE""^, rjnismtui ,1 - smrtil"'' •""i\ nnňJťV'1 už jen obludnými upomínkami na minulost, jako je ten degenerovaný Hauk. „Ach nemá se tak dlouho žít. ó kdybyste věděli, jak se vám lehko žije!... Pro vás má všecko smysl! Všecko má pro vás cenu! Hlupci. vy jste tak šťastni pro tu pitomou náhodu, že tak brzo zemřete," volá „nesmrtelná" k smrtelným, a hlasy lidstva v orchestru přiznávají v pokorné ozvéně: ..My jsme tak šťastnil Chtít víc n»mii»i»niP<" ,\ 14 i Inj&ng nripn—-ř*r1 yrnbá v krjte nřPni-Mní Smi II llllliilnál lil ní, ne se smírným r"nfvrm jnlnr v Lišce Bystroušce, itjbri. x t:iU44p**ou u^uau a pluj pí včdumim naradoxnnsf i lidské exiitence, která jen právě tou naší smrtelnosti dává v našich očích cenu nesmrtelnosti a jen tou efemérni krátkosti života činí životní hodnoty plně žádoucími - byť i právě z toho mohla plynout jistá útěcha, jistá optimistickú výslednice. 87 MohíaJ Neboť proti Čapkov ň thesi se da namítnout, že nejeden pozemšťan propadá oné „přesycenosti" i bez životního elixíru, ve ?ěku | mnohem nižším, než v jakém před ním predstupuje Hmilia Marty, a na- j opak. že jiný i v nejvyísiiu věku zachovává si svěží poměr k životu, 1 a Že problém snad tedy nelkvi v r/rIre života, jako spíše v jeho stylu... Ale v uměni přece vůbec nikdy nejde o konkrétní, všeobecně platné řešení a these (i kde samo takové řešení nebo these — Cosi ían tuttel — předstírá), nýbrž o individuálně přesvědčivé řešení zvláštních předpokladů díla. Tím méně mohu se ztotožňovali s námitkami, s nimiž eěl-šiiiou přijal:* Jjinárkovu volbu pr^miéruvá kritika, jakoby se zde byl skladatel Pastorkyně nechal zlákat nameteni suchopárně právnickým, jehož zamotané nitky lze stěží sledovat v činohře, natož v opeře, kde sro/imiilolnosi slova je ještě podstatně pochybnější. Připusťme, že advokátní kancelář neni obzvláště poeMeknu místnosti a proces o dí-(liľt\ i obzvláště poetickou záležitostí — i když od jeiio výsledku závisí, zda si bude či nebude musit jeden z účastníků vpálit kulku do hlavy. Ale jakmile do kanceláře vstoupí žena jako tato Kmilia Marty, pak »ii neříkejte, že tu jde ještě o „právnický suchopár". Nezáleží pak dokonce ani na tom. j.smc-li s to skutečně sledovat všecky ty nitky procesu a - f«c neuloží e či ne: s b či nitru, pochytinic-li v daném rik-.-mižiku vždy aspoň tulik, abychom pociťovali celou hrdinfiinu výjimečnost. Pravda, trpči a příkřejší základní tůn djcjn utfjjj t"a| •\aMgáJ,ilrrirlr i trpči u ptlKciSrjlŮuvu.£uď«íuii, mluvu, která se neopáji ani hudeb-nostl lidu, jako v Její pastorkyni, ani hudcbrnutl letních nocí, jako v Kátě Kahanové, ítni hudebitustl rozkošně primitivujhu živočišného děni jako v Lišce Hysl mušce - mluvu, která v misi ech, jako je v II. jednání výstup Gregorův s „ledovatíeí" hrdinkou, svou tvrdošíjnou pHkrosti až bulí. Je tu za to hudebnost věkové dálky, jejíž jeden půl -dobu císaře Rudolfa - syntbolisujl fanfáry trubek, lesních rohů a kotíťt v předehře z,a scénou (la s příbuzným motivem lb), druhý půl - zkhadný zjev "J.lľleté a přece věčně mladé Emilie Marty -viola ďaitiour šě svým tateľvTT£— ' m>™*m* Je tu dále hudebnost dusného, zlověstně vášnivého vzplanuti Gregorova ke stejně fascinující jako odpudivé hrdince, jak sálá na př. i orchestru při jeho slovech „Dýchlo to na mne jako z výhně", a kontrastující hudebnost svěžího, polodétského románku mezi Junkem a Krístín-kou, (Jak je rozkošné to její „Ne, nelíbat!... Já mám teď jiné itaroati" -totiž zpívat jako „ta Marty"!). A jak dovede Janáček několika tahy podchytit každou výrazovou nebo charakterisační možnost textu, jako Kristinčin obdiv rozkvetlými nápěvky 3 Andiuite Bole, la J* krás Ti) 11: .kilo x-i: 10 ni Itfa rippo-řn nebo horečné napětí při Martině sdělení 5, VPmiOií dom* bý.va-la lako-iá %kht\. v i jak pohotově bere za »lovu advokáta Kolcnatého t Jeho Prestissimo 8« M [ Jak udčřně tlumočí Martin chlad po jejim „Neehď (klav. v. 5lj ubo J*i Kristinřině otázce ve 11- jednám: ..Mysli*, že by mohla miti někoho ráda"?"'. g Moderato 8-r 1 1 \ J její tesknou únavu při slovech 7 - ti o lo jen u^ ri f//.| nelni ill. jednáni), jak žalostně zalká, když Pnis čte dopis svěho mrtvého syna: „Táto buď štásten. ale já —*' ■ - j A mrazivou sugestívností zachycuje v III. jednáni bolestné mystérium někdejšího přerodu 161eté Eliany! tm Maestoso Ale i z detailů zcela prosaiekých dovede Janáček vykřesat hudbu a básnické nebo aspoň charakterisační představy, jako hned z úvodních povzdechů starého Vítka 11 j*» *ch Bo-ícl Jed-na ho-di-na. nebo ze zmínek o francouzské revoluci a šlechtě fanfárovvmi motivkv a zvláště názorně z režijní poznámky „Kolenatv čmárá podrážděně po papíru": Allegro A volá-lí před Um Vítek do telefonu „Haló. doktor Kolenatv?". zni to jako halekání na horách - jedna dálka vyvolává představu druhé. Nebo, rqádi v III, jprlnáni Ľnmnrná. gH'["t f|h>' vpustila sluhu, n ,■ - n in ilv" Prusovi zor^vn ? ŕehť.vratllŕ )fhn tynn ' Janáček toto zaklepáni a^i^^krlLuľeIi-n>'t>r>- ~ ^yt'-t""" nž<,}|^iji smrti. Nejsilněji ale ospravedlňuje Janáček svoje zhudebněni (podávaje zároveň důkaz, jak je si vědom - při všem „naturalismu" - stylisačniho a idcahsujiciho posláni hudby) v závitu opery, kde pouhou feuitletoao- 91 í von rozprávku činohry přetavuje ve velkorysý, citovč mocné vzrušený doslov své hrdinky, jaký ovsem pak nemůže - opět na rozdíl od Činohry - zakončit nic jiného, než jej i smrt pred očima diváka. Kolik bezedného, bezútešného smutku - jakoby to zněla teskná melodie celého lidství - dovedl zde Janáček vložit do lidově prostého nápěvu provázejícího její slova „Ale ve mně se život zastavil, Ježíši Kriste, a nemůže dál! Jc to, Kristinko, stejně marné zpívat ti mlčet. Omrzí bvl dnhrv, omrzi bvt^atrev^JWzi, ?ejněr nmni nebe, A {člověk'! požňaTTe v""nernjimh'lň, jjjSg^A když se pak po marném nabízeni zázračného efixJru Kristince(, .iúiťtřš slavná, budeš zpívat jak Elinu Marty!") zhroutí, uzavírá se opona nad jedním z nej neskutečnějších a přece nej otřesnějších dramat lidské jsoucnosti. Z MRTVÉHO DOMU Ve svém románu Zápisky z mrtvého domu Dostojevský v podobč vzpomínek smyšleného Alexandra Petroviče Gorjančikova jodavá vlastni dojmy -/ dnbv. kterou prožil jako politický vězeň na aimri. Mrtvý Hiimi j-jvT pTávĚ žflláí^jnjsjtOjJkde^^ svobodná vále "je" - i-.poú na vciidt -.• uuurlvma* .okleštěná, spoutána^ Jim už je řečtino, že i iiiiĽ-1 ani nemůže vykazovat nějaké čiftgjrjatifci|%l.rffini jifišravy,..nýhri jen dlpuhj^smutncju^^ij^tjia^ím — a mnohdy nezaslouženě ^jajarme-nýcli a sobe na mypp pn-itavcnvch existencí^z nichž jednotlivé vy st u -]>uji do popredi^ěn odlišnosti povahy a okolností, jež je přivedly do žaláře. Ze Janáček si takový námět zvolil k zhudebnéní, překvapilo neméně (a ze stanoviska divadelního ještě pochopitelněji), než když králce před lim proměnil v operu Čapkovu Včc Makropulos, Janáček sám o tom prozradil, že ho lákalo to „divadlo v divadle" ftotLž_dtvadeini hra vězňů pro vězně"ve n ]e- árarpnijtr. (iJckým než dramatickým, t. jJ_spT^jéfi divadelně liěelným se^ayenim nejyyraznéjikb-románovýen ^na^H.pn praště m 7ÁkouM_kontray,tu, nežli ftflimi VTlovy jednotlivý celek ňŕi zá'kliídJL^^P^u^nÄ noho vijpojc, jaký byl v zásadě možný jistě i v dramatu kolektivním. JioiiuaiKy^šíiýtai námět aspoň těch kontrastních pr\rkň pod Šedivým " povrchem mnohem vire, než by se na první pohled zdálo, a Janáček daných možnosti po tělo stránce snad ani nemohl využit mistrněji a také dramaticky promyšleněji, než něinil (aě prý' se pustil do komposice na základě pouhého čtyřstránkového scénáře!). Je tu především základni -protiklad vězněných a věznitelft, představovaných nadutými a ,,řízným", jen v opicilidským", rozuměj neumáleně bodrým píacmajorem - protiklad, jehož vyhrocením v Gorjancikovův pokus o zavražděni jeho trýznitele koněi prvni jednáni. Je tu vsak i protiklad mezi zločinci skutečnými (i když aspoň ty, kteři se nám zpovídají, přivedl do „mrtvého domu" zločin spáchaný z pohnutek citových - „erime passionel", jak říkají Francouzi) a .jjolU tickým přestupníkem" Gorjaněikovcm. mezi vězni „chodily" a vězněm „pánem" - protiklad, jenž opět vede ke srážce zakončující jednáni. tlnthf zraněním malého Aljeji na místí Gorjančikova, čímž je dán zase prechod do pmsiředi 1. obrazu III. jednáni - vězeňské nemocníce,kde j Petroviě, odvdčěuje st" svému malému dafíe s t finskému příteli tmi, že hol uči psát a - odpouštět. Neboť tak to káže tsá, prorok boží.1 f\ tento Aljeja, spanilý květ lidovosti, ditě nedotčené přírody, který přes to tuSl v Ježíši, blouzně o něm v horečce, kus vysněného lepšího života - tento Aljeja je pak.snnrjisn.ě, hé7djěnnn spojkou mezi oběma vězeňskými svě-ty - lidovým a intrlpkhiAln|Jm"jjeji ostatnŕ nn konci díla spěji přece jen °i'ět k sj-njbesE.Jt.dyz vězňové^jyjrpstiľ teskně^ale bez ~t£n€ítanm' zeji „pájia" v „nový život" opojenými vykřikly „Svoboda, svobodíc-ku!'^ A mezi oběma nejtemnějšimi úseky díla — m u cením PeŤŕovTc ovým s jeho zoufalvm odvetným pokusem v I. jednání na jedné straně a zrané nim Aljcjovým s následující prízračnou noční scénou v primitivní vězeňské nemocnici na druhé — světlý kontrast „prázdníku" aa břehu Irtyšc, se sluncem (sluncem!), zvony, pirožky, skutečnými „hosty" a hlavně onou kouzelnou scénou „divadla v divadle" - kouzelnou přes nebo právě pro jej i mužskou neohmhannst (jeť vězni přirozeně hrána po „starnřecku" - s muži i v ženských rolích!), kouzelnou přes pfizračně nehorázné „veselí" vězňů, a oběma svými donjuanskými náměty přece zase (jak správně poznamenal již dr. Firkušný;) co" nejsamozřejměji 1 T. ), v klamu Jtiti (Aljeja Je mohamedáni), žádný Isuk, Jtik míl výtahl -Kuními se tni,*, Ir lenlu Aljeja. jcíle Jimnvějřií Kpriiwtiicc |>usňŕko i Pastorkyní, miisl hýl r«ivhfí (>friM;iv.iv.'ni MMirálipm, nikoli Icrmreml * Odkaz L. J. I připravující primitivně erotický výstup „mladého vězně" a pobehlici, i když jinak celá pantomima nemá s hlavním dějem žádnou dramaticky „napínavou" spojitost (jako třeba její „slavnější" se&tra v Komediantech..,), nýbrž představuje pouhé - „divertimento". Ze druhá z obou pantomim má za námět oblíbenou u Husů (viz Musorgského Soročinský jarmark a Čajkovského Stře vičky) historku o „dobročinné" ženušce, která nestačí schovávat jednoho milence před druhým (motiv známý ostatně u/ z Tisíce u jedné unci), sesiluje pouze misi ni kolorit (na misku jevištích v Mrtvém domě bohužel obyčejně úplně potlačovaný).' Ale ani různé ty příběhy, jimiž jednotliví vězňové se zpovídají, jak se dostali na Sibiř, nezůstávají záležitostí jen epickou, netvoři pouhé řádění episod, nýbrž dík osobité nebo i činné reakci ostatních vězňů, stávají se konec konců také záležitostí všech a tak přece jen i součásti děje. Poskytují tak Janáčkovi nejen dalši možnost k vystižení genia loci typicky ruskými pořejtadlyj&ko „Malý ptáček, ostrý drápek" nebo fatalistické „Propadlo, co s vozu upadlo" (Skuratov ve II. jednání) nebo lidovými jiopěvky na okraj hlavního textového pásma, k němuž pak tvoří jakýsi náladový protiklad (zač. II. jednání a popěvek „Ej pláce, pláče malé kozáče" na konci II, jednáni): umožňují mu nad to takové prohnání, ba protínáni dojmů, že vznikaji, abych tak řekl po janáč-kovsku, hotové výrazové splttny. Tak nu pf. — a to je nejvlastněji!, opravdu geniální přídavek Janáčkův k Dostojevskému — když ve III. jednáni v téže chvíli, kdy SÍSkov vypravuje, kterak zabil Akulku, umírá opodál, Šiškovém dosud nepoznán, Filka (ve vězeni pode jménem Luka), původce jejího i Šiškovova neštěstí. Ba i výkřik stařečkův „Člověk zahynul" jakoby tu současně komentoval smrt Akulčinu i smrt Filkovu. (Podobný, náladově arci odlišný, ale stejně mrazivý příklad takové výrazové spletny obsahoval ostatně už Zápisník zmizelého: mezitím co ženské hlasy za scénou jakoby již předem oplakávaly pád Jankův, svůdná cikánka vpadá s krutým úsměškem: „Pořad tady enom jako solný slp stojíš...") A kde se dojmy nemohou takto spájct v přímo jinotajný celek, tam aspoň stíhají se. ráz na ráz. V I. jednáni na příklad Luka své vyprávění, jak jej kat týral, koněi slovy: „Myslím, že umírám..." Jiný by ted* připojil obšírnou, sumil u plnou dohru: nic takového Janáček (a Dosto-jevský)! Naopak, stařičký vězeň sc ptá s naivnnstí až posměšnou: „Aumrcľs?" Úplný přelom nálady, místo obvyklého vyzněni! Stejně, ' Slcjnt Jako loď (tvrnbot nvguodnrhn rozletu!), nn ktfrt ic mb oriehrivtit divadelní hro víiňů. "I íkpi když Skuratov ve II, jednáni vypravuje o své neverné Lujze.dává Janáček do toho,.opilým vrznem" docela ncsentimenlálné pokřikovat ..Lže! Všechno lže!" A když Skuratov dovyprávěl, tu misto epilogu citovaná již rozpustilá písnička spoluvězňů s hruhozrnými narážkami na hrdinku vypravováni,Totéž, když áiškov v rovněž už citované scéně III. jednání pozná v právě zemřelém spoluvězni svého soka Pilku: zatim co u jiného zášť by nyní ztichla aspoň před majestátem smrti, Janáčkův Šiškov i ve chvílí všeobecného dojeti upadá dosvéstarénesmiritelnosti-jenorchestr zatruchli a „stařeček" dodá nad mrtvým: „I jeho matka zrodila"... Jinak ale ani hudba Mrtvého domu - s výjimkou hlavně rozsáhlé předehry, jež (s použitím prvků určených původně pro houslový koncert!) stupňuje se od baladického vstupního nápěvu 1* přes vznosný fanfárovitý motiv až ke spojeni jich obou; s výjimkou dále i závěru díla, vystavěného na nápěvku „Svoboda, svobodička" nerozlévá se do siře, neřku-li aby se poddávala nějakému l>TÍckému opojení.' A prcce i bjjjdta^fciié^Jftyž^ké'' opery, je pb»a ncjbuiMtUidi 4itr»n jcholxpnrovanf ní mohu viodepHt a*pt>ň poukaz na drtivou 'f,auf;nientar-iu'.>bmenu ph vyprávěni Luko»í(kl. v. 50). sr souíjmiou rvrhkjii obměnou v basech. * V Jana/kově originále nepodává se mu ostatně ani v lom závěru, nýbrž vrad « « npuilŕn\ini viaii do t«knr resipíace... JeviUnr urínnějU lávřr. kterf známe i lljvfmihn výtaho a z divadla, vytvorili na podnět Oty /.(lká, reiiíéra premiéry, Hv. Chlubna a Břrt. Bakala, který krom toho doplnil instrumentáři celé opery. odstínů:, ve. vyrtfá^'čníJiukj)y^iJkQ_Síikovpyé je^to hudba výbuchů a výkřiků, dusících příliS těžké vzpomínáni; y ústcčTí primitivů Skura-lova nebo Sapklná nabývá až ddtskýTiraVého n Jřtsky í^zradiiclíôTJ-7.u, strTiújiTůJaiyni ryimcmv pô^hbTrrrTT.'jeo'ti^Tšrejnč, jako v prvním jimavé tesknila s včzni po domové; je loutkově roztomilá i loutkově pitvorou, nakonec pak valčíkoví rozjarená v divadelní hře vězňů a jako rušný doprovod rukodělné práce (na zač. II. jednáni) osvěžuje jvoji zdravou hmotností.* Jednotlivé motivy, z nichž nutno uvést aspoň ještě dvojitý motiv 4., mající oběma svými složkami širší posláni, netvoří sice tak úzké mono-thematické vztahy, jako v operách předchozích. Tim spiše však_raažno «de mluvit n mnnpthpmflrismu v tom srnY$luLžc — podobně jako v Kátě m- jeden jediný motiv ovládá celé dílo téměř díttátojsky; motiv osudu. Dostojevský ve svém románu (na počátku VIII. kapitoly) snaží se vystihnout psychickou pohnutku většiny zločinů jako temný, živelný pud osudem pronásledovaného člověka, přece jednou se tomuto osudu vzepřít a rozbiti všecka trýznivá pouta jedním zoufale velkým rozmachem svobodné vůle, po němž arci následuje tim hroznější nesvoboda. Tak i tento motiv vykazuje nejprve mohutné vzepěti ve vášnivé disso-nanci a potom pád do temného mollového kvintakordu: Zahajuje varovně - po předehře - hned I. jednáni, v dalším průběhu se pak hlásí jako děsivý symbol, jako neodvratná kletba zejména všude tam, kde ve vyprávěni jednotlivých vězňů se blíži katastrofa, nebo kde osud doléhá na ně tak či onak znovu: při bičování právě privedeného Gor-jančikova v I. jednáni za to, že se opovážil prohlásit se za politického ■ Kterak ide nevzpomenout rovni! „rukodělně" pfedebry ke ii. jednáni Novákova Karlilejna, podobně oivěiujld uproUrtd duchové problematiky dua? 97 vězně, dále pred teskným sborem vězňů „Neuvidí oko již těch krajů, v kterých já zrozen", během vypraveni Lukova (při slovech „Tak i propadla moje hlava" a při ličení, jak probodl trýznitele důstojníka); nebo ve 111. jednáni zejména po slovech třeštícího Skuratova „Já pistol přitiskl k celu a...", při vypravování Šiškovově o nešťastné Akulce - po slovech „Vstávej, Akulko, tvůj je konec", také však v osudové slavném okamžiku, kdy spadnou okovy s nohou Petrovičových a on se vrací ve „zlatou svobodu", (Pro vnitřní spojitost Janáčkova životního dila je příznačná zase podobnost mezi tímto motivem a motivem, který se v podobném významu objevuje celé desítiletí před tím v Zápisníku zmizelého, ve spojitosti se slovy ,,Co komu súreno, tou neuteče", kterážto slova opčt doslovné zaznívají ústy sboru v Kátě Kabanove před hrdinčiným vyznáním vinyl) Ze všeho, co tu bylo o Janáčkové posmrtné opeře řečeno, je jasno, že - názvem počínaje - může a také chce si činit jistě ze všech Janáčkových jevištních děl nej menši nárok na libivost a snadný úspěch. Jestliže však zejména její strohá ncscntimentálnosl (ph nejžhavější vášnivostí!) či ni ji pro vkus širokých vrstev ještě nezvyklejší, než Janáčkova novost hudební, pak je zase nesporno, že právě ji vdŕči Janáčkovo dilo i velké části za svou jedinečnou životni pravdivost a bezprostřednost. A ta je rcnnéjši, než všecko falešné pozlátko nebo papírová ušlechtilost. Ze ostatně ani jemu nebylo lehko podobné věci tvořit, dosvědčuji sto-va, která napsalo této své „černé" opeře Kamile Stósslové; „Připadá mi, jak bych v ni po stupních niže"a niže kráče!, až na dno lidstva nej-bidnčjšich lidi. A to se tčžko kráčí". Bylo mu záhy na to souzeno, aby - nikdy nespatře ani ncuslyše svého díla - sestoupil ještě hloub - až tam, kde se nad každým z nás zavírají vlny času. Ale dilo. jež se stalo jeho závětí i s Um vyznáním víry v Hošíka, je nadčasové a palčivě živé jako v první den. 98 DOSLOV Interpretace, Rekl jsem hned v předmluvě, že za důležitější než nejpodrobnf jši a nejkrásněji i výklady považuji iiué prováděni Janáčka, Nebude snad proto s místa, když nakonec: vĚJiniťjatt-atikxtlíkjsIov i otázce reprodukce. _ Neboť málokterý dramatický skladatel M^ajr frm ^rnjp^^rfff j*řřNé níBTfvel! ome. i bezděční- — y^yJ^Jla^í^h^i^^Joziíi&^ZĚ^ éo. a vposledních dvanáctí letech jeho života, mezi dvTaŠcdesjtkpu a čtyři a-sedmdes4tkÍäLlpJíal3£aÍ^^ předstižený už jenom Iieroickým vý- konem hluchého Smetany. Napsalt v té do Oč — v^dltTTirgy ;,rneifflch'' děl, jako jr>mi W>|PlqfTTlfftftlrrti'liw Tmím Pultu r-h-r Ifľ-arírtj^.TrjIírJ.. Mládí, Corrcertratr^Dcadla, Capriccio, Sjnfonietta atd. atd._ — rrejnéně než pÄoperr'v^hTt^apď^BrouČka do XV. stôľeti (dok. Í918)~ KáťuKa-bahovou "(f&2Í), Příhody Ijšký Býštrou^y~ft923J,^^ 0924) a Z mrtvého dpjm.uj[líJ28)! Bylo by vic než malicherným vytýkat mu, že tu či onde zanechal některé problémy nedořešeny. Zbývá nyní otázka, do jaké míry máme my šťastní pozůstalí právo nebo dokonce j] o vin no st tyto problémy dořešit. Je to olázka zásadní, která se netýká jen Janáčka, která je vsak u něho o to složitější, oč Liké zmíněné předpoklady jeho tvorby byly zvláštnější. Při rozboru jednotlivých oper zejména Osudu a Výletu na Měsíc - neskrývali jsme si problematičnost, kterou místy vykazují po stránce libretni a která v připadC Osudu dokonce způ sobi la, í.e dilo dodnes nebylo scénicky provedeno. Naznačili jsme tam í prostředky, jimiž by '■nad bylo možno tragickému osudu díla bez hlubších zásahů odpomoci. Menšim, i když rovněž důležitým problémem (zvláště v operách jako Z mrtvého domu. kde téměř celý děj se „odehrává" jen ve vyprávěni jednotlivých osob) jsoiinejasnosti_j^^ Janáček často zhusťuje dikci - at už vlastni nebo cizi-'tak, že zejména na divadle, kd^o*rti rrmsíta času k přemýšleni nad každým slovem (pokud vůbec nezanikne ve vlnách orchestru.) smysl posluchači unikán Keřekneť Janáček např, (v Broučkovi) „zelená jak brcSFV, nýbrž, ,z^taiA,Jjru4ľ, vynechává podmet mríohuyi-täíií, kde js ,ncp$straäätakv - nehledě k rasismům, jako „sedmcŕôglázi]" fajkniaký^ visYJdoueí) v. Mrtvém d orné a-pod^_lakjch y b y ló mbžrjolžnrlejti říci, že čiinméně času vyžaduji obyčejně Janacttový vély, abychom "]V vyfšfeeli li (igspr přečetl i), 99 lim více k tomu, abychom jim porozuměli... 13a někdy nám ten jeho osobitý sToli^trpádSliTäjTO^lCc. uměni, zcela málo slovy říci - něco zcela záhadného. Leckde může arci herec gestem nebo způsobem přednesu doplnit, tcJaoJélřehirk" pochopeni slov. Tak na př. když ve III. jednání Mrtvého domu při vyprávění Siskovově o Akulce čerevin přitakává: „Ano, na konec nebij (t. j. nebijes-li) ženy, tak ona...", muže herce příslušným gestem doplnit vynechaná slova „nasadí ti parohy". Podobně může v I. jednání „velký vězeň" svůj náhlý výpad „Dirjulina kráva, stelná z chleba čistáka, k hodům vrhne šestnáct telátek" dokreslit posměšným poukazem na tlouštku „malého" vězně. Ze pak tam, kde zpěvák cituje ve vyprávěni výroky jiných (jako když Bystrouška vypravuje Lišákovi o sve „výměně názorů" s revirníkem nebo v různých vyprávěních vězňů v Mrtvém domě), odliši je „intonaci" (abych užil Saljapinova výrazu) i gestem co nejplastičtěji, rozumí se snad samo sebou. Někde však prostředky herecké a přednesové nestačí a je třeba odhodlat se k určitým textovým retuším. Vzorem v tom ohledu mohou nám býti zmíněné jižopravy..kLeré provedl ve svých překladech Janáčkových oper se stejnou bdělosti jako taktem tylax Brod, jeden z prvních, kdož Janáčka pochopili a prosazovali a tudíž povznesený nade všecko podezřeni z nedostatku piety. K příkladům, které jsem uvedl již při Kátě Kahanové, stůjž zde jeho doplněk ještě jeden passus zlí. jednání Věci Makropulos. F.milia se posmívá Gregorovi když jí hrozil zabitím, nebude-li ho milovat: „Což jsem tu pro vaše Tubljení?'1 „Já vás miluji", naléhá znovu Gregor a Marty odsekne: „Tedy vxb se!" Zde Brod v překladu opět spríivnc opravuje, energicky podškrtávaje: „Tedy zab scrjf.'11 (Rozumi se ovšem také. že misto onoho Aljejova „Isaka" v III. jednání Mrtvého domu dává Brod správně „Ježíš".) Jinak věci filologického rázu se netýkají tolik oper (vzdor malým nedůslednostem v Pastorkyni, o Výletu do XV- století ani nemluvě), jako spíše Glagolské mše. A nejsou už ani tak záležitostí dirigentů . nebo režisérů, jako spíše nakladatelů, kteří by míli ve vážnějších případech taková nedopatřeni za pomoci spolehlivých znalců opravit už v tisku.1 Ovšem - i když podobné včci nepodceňujeme (i zpěvákovi se lépe zpívá a hraje, v(-|i také ro zpivá a co hraje), přece nás konec konců zajímají pouze jako jeden ze střízlivých předpokladů výrazové životnosti ' *■ *TC} bu'U.a dovoluje; neboC kdo by na př. chlíl opravit filologicky nc*pr»vny důrai kouír|n(ho ,,YCruju" na tprivní „Víru/u"? 1011 a živelnosti vlastního provedení. Kde té je dosaženo, zmlkne - jak už řečeno - u Janáčka všecko rozumování, tak jako si každý rozmysli přiblížit sc k horskému přívalu s mikroskopem v ruce. To ovšem neznamená nějaké hrant al fresco. Naopak: právě aby se výraz mohl co nejsvobodněji rozvinout (nehledě na zmíněnou srozumitelnost texlu i akce) musí u Janáčka předcházel pro hudební i herecké stránce, v orchestru i na scéně, trpělivější příprava, než snad u kteréhokoli skladatele. Hned při hudebním studiu bude nám překonávat nemalé překážky. Leckde stanem zprvu bezradně nad tempovými předpisy vzájemně si odporujícími (snad je to ndkdy zbytek tempové změny v pojetí Janáčka samotného, jak prý' se u něho dost často přiházívalo); tak jako nejednou žádá Piu mosso při stejném nebo dokonce pomalejším metronomickém údaji, předpisuje zase na př. v úvodu ke III. jednání Věci Makropulos po allegru 8/ť andante, ačkoli se nové čtvrtě maji zřejmě rovnat předchozím osminám, takže má být předepsáno vlastně Tempo doppiol Ještě problematičtějším je odvozeni nového tempa tam, kde v jiném hlase tempový- poměr nesouhlasí. Bude nám dále třeba luštit a po př. obejit záhadné požadavky nástrojové, o nichž byla řeč již v ůvoďu.Zvúk orebestiiĹhiide se. nám při prvnirh JŮUtĚtíSJl ariflt Pi^tT tu beznadějneprázdným, tu zas beznadějně Jiutným«-d^uáin peuauu práíď^io rtránce dynamické, rytmické a intonační., nci ^aiiÁbaXA^TQhlisU^^^b^t^' ^ah-napsal jiný dirigent — .uhrJUt^Jj^jauiQhé dflo samo sebou. Janáček nikdy--' IJjďt'>e i-Trfi^Iě~pbÍ£yi netušené světy a s přckVapTnTm^pbzná-me, re těch rctušíTe "^laklij^ se'zprvu /..\'ih.i ;i h: musíme spise „retušovati" svoje navykle zvukoví představy. Spor o to^TíiTli šě Janáček hráTpředevším hudebnc~cTp7ě. * 102 jen občas „oprášiť' Pastorkyni ^podobně jako i stran B. Smetany jsme (aspoň vůči clZmí) stále J?5tC1rrjmincs unius libri - Prodané nevěsty; také ostatní Mistrovy opery musí zaujmout své místo, musí se stát majetkem všech lidi dobré vůle. Neboť umělecké poklady se neskrývají pod zemi, ba ani ne v archivech: jsou tím lépe zabezpečeny, čim více jsou přístupny všem, čim více jsou majetkem skutečně národním. ESE OBRAZOVĚ PRÍLOHY fSnlmkg Jninitkon/ch rukopisu : lólogntfitktho archivu hudebního spisovatele JtirOílom Raabo t> fírni.l Nairl k ,,Annŕ Kanninř", kterou Janáček c.htŕl komponovat pŕlmo na ruskí lest, (Z* str. S.) Sipévkovŕ ťrty k opeř* „Pani mincmistrova". (Za str. 16.) Stránka i nedokončené opery ,,?>iva mrtvola" podle Tolstebo. (Za str. 24.) Leoi Janáŕek: stránka rukopisného klavirnihn výtahu opery ,.Počátek romAnu". (Za str. 40.) Strankí libreta ...lej! pastorkyní" s motivickými poznámkami Janáčkovými. (Za M r. 48.) Titulní list libreta Fedory Bartošove „Osud". (Z* str. 50.) Stránka z partitury k opere ..Výlety pana Broutka". (Z* str. 64.) Stránka r partitury k opere „Kata Knbatiovä". (Za str. 72.) OBSAH Předmluva........................ 7 Ovod. (Osobnost a sloh).................. 9 Šárka Rákoš Rákoczy. - Počátek románu............. 35 Její pastorkyňa...................... 41 Osud........................... 50 Výlety pana Broučka................... 62 Káťa Kahanová..................... 70 Příhody lišky Bystroušky.................. 78 Věc Makropulos...................... 87 z* mrtvého domu..................... 93 Doslov (Interpretace)................... 90 Seznam obrazových příloh................ 104 ZKRATKY II. n. Hudrbnl revue noj>. A, 1«. - Dopisy Leoie Janáčka Art. Beklorysoví JAROSLAV VOCEL LEOŠ JANÁČEK DRAMATIK V r. 194$ o nákladu 1S00 ejliiki vydala Hudební matic* Umělecké bttedg v Prav. Podft typografické funt)iry J. Viehnara pytitkta frcnrCur-tkou antikvou Průmyslotré tiskárna s Praze, 1. cydánl. Ona výtisku 99 Ktt,