1
Podstatná jména
- mužský a ženský rod, jednotné a množné číslo
- vždy se členem (nebo přivlastňovacím, či ukazovacím zájmenem)
člen určitý: le – mužský, la – ženský, les – množné mužský i ženský
čen neurčitý: un – mužský, une – ženský, des – množné mužský i ženský
le a la se před samohláskou zkracují na l‘
- množné číslo se tvoří přidáním -s (a ve výjimečných případech -x)
un frère – des frères
la botte – les bottes
un bateau – des bateaux
(-s ani -x označující množné číslo nijak nemění výslovnost)
- Pády jsou čtyři, tvoří se pomocí předložek, popřípadě pomocí vazby se
slovesem, tvar podstatného jména se nemění:
1. mon frère
2. les bottes de mon frère
3. avec mon frère
4. je vois mon frère
Předložky
de – (od, z, o)
de + le → du le bus – sortir du bus
(autobus – vystoupit z autobusu)
de + les → des les bus – sortir des bus
(autobusy – vystoupit z autobusů)
à – (k, v, u, do, při)
à + le → au le magasin – aller au magasin
(obchod – jít do obchodu)
à + les → aux les toilettes – aller aux toilettes
(toalety – jít na toalety)
2
Přídavná jména
1. Značný počet přídavných jmen má pro mužský i ženský rod stejný tvar. Jedná
se o všechna přídavná jména zakončená na němé -e
např. moderne, difficile, théorique
2. U většiny přídavných jmen se však tvar mužského a ženského rodu liší:
Ženský rod se tvoří přidáním -e
petit – petite malý – malá placé – placée umístěný – umístěná
Množné číslo se tvoří přidáním -s
petits – petites malí – malé placés – placées umístění – umístěné
modernes, difficiles, théoriques
Přídavná jména se (ve většině případů) stupňují přidáním slov: plus (více), le
plus (nejvíce)
petit, plus petit, le plus petit malý, menší, nejmenší
Příslovce
se tvoří většinou přidáním koncovky -ment k přídavnému jménu.
sûre – sûrement grave – gravement
jistý, samozřejmý – jistě, samozřejmě závažný – závažně
Příslovce, stejně jako přídavná jména, stupňují přidáním slov: „plus“ (více), „le plus“
(nejvíce).
Zájména
Přivlastňovací (často se používají místo členu)
můj, tvůj, jeho, náš, váš, jejich (bratr) moje, tvoje, jeho, naše, vaše, jejich (sestra)
mon, ton, son, notre, votre, leur (frère) ma, ta, sa, notre, votre, leur (sœur)
moji, tvoji, jeho, naši, vaši, jejich (bratři)/moje, tvoje, jeho, naše, vaše, jejich (sestry)
mes, tes, ses, nos, vos, leurs (frères/sœurs)
3
Slovesa
Francouzština má slovesa pravidelná a nepravidelná
Pravidelná spadají především do dvou tříd :
-er (arriver, parler, trouver)
-ir (finir)
arriver (přijít, přijet) finir (skončit)
j’arrive nous arrivons je finis nous finissons
tu arrives vous arrivez tu finis vous finissez
il/elle arrive ils/elles arivent il/elle finit ils/elle finissent
*Výrazy s on
on je zájmeno nesamostatné vždy spojené se slovesem ve 3. os. jednotného
čísla. Ve větě má funkci podmětu (podobně jako zájmeno il). On je téhož
původu jako homme a představuje výhradně lidské bytosti. V češtině
odpovídají zájmenu on různé výrazy:
On parle de Paris. – Mluví se o Paříži. / Mluvíme o Paříži.
On finit. – Končíme. / Končí se.
On frappe à la porte. – Někdo klepe na dveře. / Klepeme na dveře.
Zápor se tvoří tak, že se sloveso „obloží“ zápornými částicemi ne a pas.
Je suis. Je ne suis pas. Je parle. Je ne parle pas.
Já jsem. Já nejsem. Já mluvím. Já nemluvím.
Slovesa zvratná
já se umývám je me lave je m’appelle
ty se umýváš tu te laves tu t’appelles
on/ona se umývá il/elle se lave il/elle s’appelle
my se umýváme nous nous lavons nous nous appelons
vy se umýváte vous vous lavez vous vous appelez
oni/ony se umývají ils/elles se lavent ils/elles s’appellent
Zápor u zvratných sloves: Je ne me lave pas.
4
Sloveso být a mít
être – být avoir – mít
je suis nous sommes j’ai nous avons
tu es vous êtes tu as vous avez
il/elle est ils sont il/elle a ils ont
Oznamovací způsob: Tu parles. (Ty mluvíš.)
Otázka se tvoří:
inverzí pomocí výrazu est-ce que (jestlipak) intonací
Parles-tu ? Est-ce que tu parles ? Tu parles ?
Minulý čas sloves
Složené perfektum vyjadřuje jednorázový ukončený děj.
Tvoří podobně jako v češtině pomocí pomocného slovesa a příčestí, ale jako pomocné
sloveso se používá nejen sloveso „být“, ale i „mít“. (Jako např. v němčině: Ich bin
gekommen. Ich habe gesprochen; nebo v italštině: sono arrivato, ho parlato…))
Pomocné sloveso být se používá u sloves vyjadřujících pohyb a u zvratných sloves.
U všech ostatních se používá sloveso mít.
Příčestí se u pravidelných sloves nahrazením infinitivní koncovky:
parler – parlé
finir – fini
Já jsem přišel. Je suis arrivé. (Je ne suis pas arrivé.)
Já jsem mluvil. J’ai parlé. (Je n’ai pas parlé.)
Já jsem skončil. J’ai fini. (Je n’ai pas fini.)
Imperfektum vyjadřuje neohraničený nebo opakovaný děj nebo okolnosti jiného
děje. Tvoří přidáním koncovek
-ais, ais, ait, ions, iez, aient k základu 1. os. mn. č. přít. času.
je parlais nous parlions
tu parlais vous parliez
il/elle parlait ils parlaient