224 » 225 . PŘÍČESTÍ PŘÍTOMNÉ . KONJUNKTIV PŘÍT. - TVARY finir (kmen přítomný: nous finiss-ons)
je finissais [žafinise] tu finissais [tiifinise] il finissait [ilfinise]
nous finissions [nufinisjö] vous finissiez [vufinisje] ils finissaient [ilfinise]
Odlišný kmen má	imperfektum slovesa étre:	
j'étais [žete]	nous étions	[nuzetjö]
tu étais [tíiete]	vous étiez	[vuzetje]
il était [ilete]	ils étaient	[ilzete]
Pozn. 1. Celé jedn. číslo a 3. os čísla množného mají ve výslovnosti stejnou koncovku, tj. [e] (otevřené).
2. Užívání imperfekta viz 258.
224 PRÍČESTÍ PŘÍTOMNÉ
Tvoří se u všech sloves od téhož základu jako imperfektum, tj. od kmene přítomného, a to koncovkou -ant; např.:
trouver:	nous trouvons	— trouvant
finir:	nous finissons	— finissant
Odlišně se tvoří tatopříčestí: ětre - étant, avoir - ayant[ejä], savoir sachant.
Pozn. Užívání příčestí přít. viz 248.
225 KONJUNKTIV PŘÍTOMNÝ
Tvoří se ze základu, který dostaneme, oddělíme-li koncovku -ent 3. os. množného čísla přítomného času oznamovacího způsobu. Koncovky konjunktivu přítomného: -e, -es, -e; -ions, -iez, -ent.
KONJUNKTIV PŘÍTOMNÝ - TVARY • 225
(rouver
que je trouye que tu trou v es qu'il trouve	que nous trouvions que vous trouviez qu'ils trouvent
finir	
que je finisse que tu finisses qu'il finisse	que nous finissions que vous finissiez qu'ils finissent
U sloves, která mají v přítomném čase oznamovacího způsobu vlivem přízvuku střídání kmenové samohlásky, platí toto střídání i v konjunktivu, tj. v 1. a 2. os. množ. čísla je jiná samohláska než v ostatních tvarech, utvořených pravidelně od 3. os. množ. čísla. Týká se to těchto nepravidelných sloves: acquérir: que j'acquiere, que nous acquérions asseoir: que j'asseye (bez střídání kmenové samohlásky)
nebo: que j'assoie, que nous assoyions croire: que je croie, que nous croyions envoyer: que j'envoie, que nous envoyions fuir: que je fuie, que nous fuyions traire: que je traie, que nous trayions voir: que je voie, que nous voyions boire: que je boive, que nous buvions devoir: que je doive, que nous devions recevoir: queje recoive, que nous recevions mourir: queje meure, que nous mourions mouvoir: queje meuve, que nous mouvions prendre: queje prenne, que nous prenions tenir: queje tienne, que nous tenions venir: queje vienne, que nous venions
Střídání kmenové samohlásky se vyskytuje také u některých sloves 1. třídy, např. lever: queje lěve, que nous levions. (Další příklady viz 229n.)
346
347
226 • KONJUNKTIV IMPERFEKTA
TVARY
KONJUNKTIV IMPERFEKTA - TVARY • 226
Ke změnám kmene dochází v konjunktivu též u sloves: aller: que j'aille, que nous allions ľa I loir: qu'il faille
valoir: que je vaille, que nous valions vouloir: que je veuille. que nous voulions
Od odlišného základu se tvoří konjunktiv u těchto sloves: faire: que je fasse; pouvoir: que je puisse; savoir: que je sache. — Slovesa étre a avoir mají v konjunktivu zvláštní tvary, lišící se i koncovkami od ostatních sloves:
étre:
avoir:
que je sois, que tu sois, qu'il soit
que nous soyons, que vous soyez, qu'ils soient
que j'aie, que tu aies, qu'il ait
que nous ayons, que vous ayez, qu'ils aient
Pozn. 1. Před tvary konjunktivu klademe que — slůvko, které se před ním nejčastěji vyskytuje jako spojka, část spojkového sousloví nebo částice.
2. U všech sloves s výjimkou avoir, étre, faire, pouvoir, savoir má 1. a 2. os. množ. čísla týž tvar v konj. přít. jako v imperfektu ozn. způsobu, např. nous croyions mysleli jsme, que nous croyions abychom mysleli; vous preniez brali jste, que vous preniez abyste brali.
3. U všech sloves s výjimkou aller, avoir, étre, faire, pouvoir, savoir, valoir, vouloir má 3. os. mn. č. přít. času týž tvar v konj. a v ozn. způsobu: (qu')ils finissent, (qu')ils viennent.
4. U sloves, která mají střídání kmenové samohlásky, stačí si zapamatovat 1. os. jedn. čísla a 1. os. čísla množného, čímž jsou dány všechny ostatní tvary: que je recoive (que tu recoives, qu'il recoive, qu'ils reooivent), que nous recevions (que vous receviez).
226 KONJUNKTIV IMPERFEKTA
Tvoří se z jednoduchého perfekta. Prakticky je možno vycházet ze 3. os. jedn. čísla, kde se tvary jednoduchého perfekta a konjunktivu imperfekta vyslovují stejně; pravopisně se však tvary konjunktivu ve 3. os. jedn. čísla liší tím, že mají lomené znaménko aul. třídy kromě toho ještě koncové -t:
Jednoduché perfektum	Konjunktiv imperfekta	Jednoduché perfektum	Konjunktiv imperfekta
il trouva il finit	qu'il trouvät qu'il finit	il courut il vint -■-	qu'il courüt qu'il vint
Koncovky konjunktivu imperfekta:
trouver
-asse	-assions	-isse	-issions	-usse	-ussions	
-asses	-assiez	-isses	-issiez	-usses	-ussiez	
-at	-assent	-it	-issent	-üt	-ussent	
que je trouvasse que tu trouvasses qu'il trouvät	que nous trouvassions que vous trouvassiez qu'ils trouvassent
Obdobně: que je finisse, que je courusse atd. venir (obdobně tenir)	
que je vinsse [vě :s] que tu vinsses [vě :s] qu'il vint [vě]	que nous vinssions [věsjo] que vous vinssiez [věsje] qu'ils vinssent [vě :s]
Pozn. 1. S výjimkou 3. os. jedn. čísla jsou koncovky konjunktivu imperf. stejné jako koncovky konjunktivu přítomného, před nimiž je vložena skupina -ass-, -iss- nebo -uss-, popř. -SS-. U 2. tř. pravidelných sloves jsou ve všech osobách mimo 3. jednot, čísla tvary obou konjunktivů totožné.
2. Prakticky se nejčastěji setkáváme s 3. os., ostatní tvary jsou i v literárních dílech poměrně vzácné, zvláště u sloves 1. třídy, kde bývají považovány za nelibozvučné.
3. Užívání konjunktivu viz 269, 270.
348
349
269 • KONJUNKTIV VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ
KONJUNKTIV VE VĚTÁCH VEDLEJŠÍCH • 270
Je crois qu'on m'aurait averti á Myslím, že by mě byli včas upozor-temps. nili.
2. pravděpodobnost nebo pochybnost v minulosti: Jeanne aurait quitté Paris pour      Jana prý odjela z Paříže do Lyonu. Lyon.
II y aurait eu un accident sur cette Prý se na této silnici stala nějaká routě. nehoda. (Prý ... došlo k nehodě.)
Moi, j'aurais écrit cela? Já že jsem to napsal? (... že bych
to byl napsal?)
Pozn. 1. V kniž. stylu se minulý podmiň, způsob nahrazuje někdy konjunktivem plusquamperfekta: Qui 1'eút cru ? Kdo by si to byl pomyslil? Qui 1'eút dit ? Kdo by to byl řekl?
2. U způsobových sloves (devoir, pouvoir, savoir, vouloir) odpovídá často minulý podmiň, způsob českému minulému času (vyjadřuje nesplnění): Vous auriez du y aller. Měl jste tam jít. Elle aurait pu vous attendre. Mohla na vás počkat.
3. Podmínková souvětí viz 442; časová souslednost viz 271.
KONJUNKTIV
Konjunktiv je slovesný způsob užívaný převážně v určitých typech vedlejších vět, tj. v rámci souvětí. Ve větách jednoduchých je jeho užití méně časté.
269 KONJUNKTIV VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ
Nahrazuje hlavně neexistující tvary rozkazovacího způsobu 3. osoby; vyjadřuje tak
1. rozkaz, zákaz, výzvu, přání:
Que tout le monde soit prét! Ať jsou všichni připraveni!
Qu'on nous suive! Ať jdou za námi!
Qu'il me soit permis de rappeler les      Budiž mi dovoleno připomenout ony
événements. události.
Pourvu qu'il ne pleuve pas! Jen aby nepršelo!
2. zvolám s citovým zaujetím (rozhořčení nebo údiv): Moi que je fasse tout cela ce soir!      Já že bych měl tohle všechno dnes
večer udělat!
Qu'il ait changé ďavis depuis hier?      Že by si to byl od včerejška rozmyslel? (Ze by byl ... změnil názor?)
Pozn. 1. Jednoduchá věta s konjunktivem je zásadně uvozena částicí que nebo pourvu que. Výjimkou jsou tvary některých sloves (jako étre, pouvoir, savoir, devoir) většinou v ustálených spojeních a několik dalších obratů. Konjunktiv zde vyjadřuje:_____
a) přání, např.: Puisse-t-il y aller! Kéž by tam če/APuissiez-vous réussir! Kéž by se vám to podařilo! — Slovesa pouvoir se zde užívá ve všech osobách a s inverzí podmětu; týká se pečlivého projevu.
b) zvolání, např.: Vive la République! Ať žije republika! Vive la liberté! Ať žije svoboda!
c) předpoklad, např.: Soit un rectangle ABCD. Je dán obdélník ABCD. Soit a égal á 0 (zéro). Budiž a rovno nule. (V matematice.)
d) podmínku (vyjádřenou konjunktivem plusquamperfekta v kniž. stylu), např.: II eút sůrement compris. Byl by jistě porozuměl.
e) přípustku (konj. imperfekta sloves ětre a devoir v kniž. stylu), např.: Fút-il tout seul. / kdyby byl sám. Dút-elle s'en repentir plus tard. Byť toho měla později litovat.
2. Některé ustálené obraty s konjunktivem: soit ! [s"at] budiž! ne fút-ce que pour un moment byť i jen na chvilku; ne fút-ce que trěs lentement byť i velmi pomalu; entre nous soit dit mezi námi řečeno; >j:oůte que coúte (vaille que vaille) stůj co stůj (za každou cenu); passe pour cette fois pro tentokrát budiž! comprenne qui pourra ať to pochopí, kdo může; grand bien vous fasse ! ať slouží (ke zdraví)! advienne que pourra ať se stane cokoli; sauve qui peut zachraň se, kdo můžeš; ä Dieu ne plaise nedej Bůh; he vous en déplaise í prominutím (autant) que je sache pokud vím.
170 KONJUNKTIV VE VĚTÁCH VEDLEJŠÍCH
Plní v podstatě tři funkce: Především jej ve větě vedlejší vyžadují
a) některá slovesa, popř. podstatná nebo přídavná jména stojící ve větě řídící;
b) některé spojky a spojková sousloví uvádějící větu vedlejší.
Za druhé slouží konjunktiv ve vedlejší větě k odlišení významu od oznamovacího způsobu.
Za třetí je konjunktiv pouhou stylistickou variantou oznamovacího nebo podmiňovacího způsobu, popř. slouží k vyjádření jemného významového odstínu.
1. Konjunktiv závislý na obsahu věty řídící nebo na spojce ve větě vedlejší se vyskytuje:
• a) ve vedlejších větách podmětných a předmětných
(1) po slovesech a výrazech vyjadřujících vůli: II est nécessaire que nous venions.      Je nutné, abychom přišli.
428
429
270 • KONJUNKTIV VE VETÁCH VEDLEJŠÍCH
KONJUNKTIV VE VETÁCH VEDLEJŠÍCH • 270
(2) po slovesech a výrazech vyjadřujících cit:
Je suis heureux que vous le disiez.      Jsem rád, že to říkáte.
(3) po slovesech a výrazech vyjadřujících pochybnost:
Je doute qu'on puisse le faire. Pochybuji, že je možné to udělat.
Pozn. Podrobný výklad o užití konjunktivu ve větách podmětných a předmětných viz 433 n.
• b) ve vedlejších větách příslovečných uvozených některými spojkami a spojkovými souslovími:
(1) Lisez cela avant qu'elle soit de retour.
(2) Ce n'est pas qu'il soit sot, mais il ne travaille pas assez.
(3) Je vous le dis pour que vous le sachiez.
(4) Parlez de facon qu'on vous comprenne.
(5) A supposer que vous veniez tout seul, telephone/-moi d'abord.
(6) Nous sortirons bien qu'il fasse mauvais temps.
(7) II est parti sans qu'on s'en soit apercu.
Přečtěte si to, než se vrátí.
■ Ne že by byl hloupý, ale dost se neučí. (... dost nepracuje.) Říkám vám to, abyste to věděl (a).
Mluvte tak, aby vám bylo rozumět.
V případě, že byste přišel (zcela) sám, nejdříve mi zatelefonujte. Půjdeme ven, přesto že je ošklivo.
Odešel, aniž si toho někdo všiml.
Pozn. Užití konjunktivu ve vedl. větách příslovečných viz 437 n.
2. Konjunktiv slouží ve vedlejší větě k odlišení významu (jako protiklad způsobu oznamovacího):
?
II dit qu'on vient le voir chaque se-maine.
II dit qu'on vienne le voir chaque se-maine.
Kile entend que nous en parlons. Kile entend que nous en parlions.
Říká, že ho každý týden někdo navštěvuje.
Říká, aby ho každý týden někdo navštívil.
Slyší, že o tom mluvíme. Vyžaduje, abychom o tom mluvili.
Je suis d'avis qu'ils font ce qu'il faut.
Je suis d'avis qu'ils fassent ce qu'il faut.
Je suppose que vous voulez terminer ce travail cette semaine meine.
Supposons que vous vouliez terminer Ce travail cette semaine.
II prononce de telle maniere que lout le monde le comprend. II prononce de (telle) maniere que lout le monde le comprenne.
Le taxi roule lentement de sorte que nous pouvons voir certains monuments.
II roule lentement de sorte que nous puissions voir certains monuments.
Jsem toho názoru, že dělají, co je třeba.
Jsem toho názoru, aby dělali (že by měli dělat), co je třeba.
Předpokládám (mám za to), že chcete dokončit tuhle práci ještě tento týden.
Předpokládejme, že byste chtěl dokončit tuhle práci tento týden.
Vyslovuje tak, že mu všichni rozumějí.
Vyslovuje tak, aby mu všichni rozuměli.
Taxík jede pomalu, takže můžeme vidět některé památky.
Jede pomalu, tak abychom mohli vidět některé památky.
3. Konjunktiv jako pouhá stylistická varianta oznamovacího nebo podmiňovacího způsobu vyjadřuje popřípadě jemný významový odstín:
II scmble que l'occasion est (soit) favorable.
.le me rejouis de ce que vous venez (veniez) avec moi.
Je comprends qu'il ne viendra pas. ,lc comprends qu'il ne vienne pas.
Je ne dis pas que c'est faux. Je ne dis pas que ce soit faux.
Zdá se, že to je (že by to mohla být)
vhodná příležitost.
Mám radost, že jdete se mnou.
Chápu, že nepřijde. Chápu, že (proč) nepřijde.
Neříkám, že to je nesprávné. Neříkám, že by to (snad) bylo nesprávné.
430
431
270 . KONJUNKTIV VE VETÁCH VEDLEJŠÍCH
SOUSLEDNOST ČASOVÁ - OZNAMOVACÍ ZPŮSOB • 271
Croyez-vous que nous pouvons reus-      Myslíte, že se nám to může podařit?
sir?
Croyez-vous que nous puissions réus-sir?
Que c'est vrai, Que ce soit vrai,
c'est súr.
(Pour) autant que je m'en souviens (souvienne), il doit venir ce soir.
Tout malin qu'il est (soit), il s'est trompe.
Pozn. Podrobnější výklad viz 437n.
Myslíte, že by se nám to mohlo podařit ?
Že je to pravda, to je jisté.
Pokud si vzpomínám, má přijít dnes večer.
Třebaže je tak mazaný, zmýlil se, (Při vší své mazanosti...)
4. K uvedeným typům vedlejších vět řadíme též věty vztažné (uvozené vztažnými zájmeny) • a) vyjadřující zamýšlený cíl:
Essayons de trouver un specialisté Pokusme se sehnat nějakého od-qui pourrait (puisse) nous aider. horníka, který by nám mohl pomoci.
Srovnejme souvislost: podst. jméno blíže určené + oznam, způsob x podst. jméno s neurč. členem + konjunktiv, např.:
Montrez-moi l'ouvrier qui sait le faire.
Montrez-moi un ouvrier qui sache le faire (popř. qui saurait le faire).
Ukažte mi toho dělníka, který to umí. (Ví se, o koho jde.) Ukažte mi nějakého dělníka, který by to uměl. (Není v dané situaci znám.)
• b) závislé na spojení podstatného jména s přídavným jménem ve 3. stupni nebo s výrazy le premiér, le dernier, le seul, 1'unique (vyjadřujícími rovněž jedinečnost):
Voilá le plus grand hotel qu'on      Tady je největší hotel, který byl a construit dans ce pays. (... qu'on     postaven v této zemi. ait construit...)
Pozn. 1. Oznam, způsob zdůrazňuje skutečnost. 2. Podrobněji o vztažných větách viz 427.
171 SOUSLEDNOST ČASOVÁ
1. Souslednost časová v oznamovacím způsobu
Užívání časů ve vedlejších větách, zejména ve větách obsahových, v nepřímé a polopřímé řeči a v nepřímé otázce (viz 433, 435, 450n), se řídí ve francouzštině jinými pravidly, než tomu je v češtině.
Rozdíl se projevuje zvláště tehdy, když je sloveso řídící věty v některém minulém čase; časové vztahy obou vět se v tomto případě vyjadřují takto:
• a) současnost s dějem věty řídící vyjadřuje ve vedlejší větě imperfektum:
Paul m'a dit qu'il apprenait le fran- Pavel mi řekl, že se učí francouzsky. cais.
• b) předčasnost vzhledem k ději věty řídící vyjadřuje ve vedlejší větě předminulý čas:
Paul m'a dit qu'il avait appris le Pavel mi řekl, že se učil (naučil) francais. francouzsky.
• c) následnost vzhledem k ději věty řídící vyjadřuje podmiňovací způsob přítomný (jakožto „budoucí čas minulosti"):
Paul m'a dit qu'il apprendrait le Pavel mi řekl, že se bude učit fran-francais. couzsky.
Následný děj mající skončit před jiným následným dějem se vyjadřuje tvarem minulého podmiňovacího způsobu: Paul m'a dit qu'il apprendrait ľan-      Pavel mi řekl, že se bude učit glais quand il aurait appris le fran-      anglicky, až se naučí francouzsky. cais.
Je-li sloveso řídící věty v přítomném nebo budoucím čase, v přítomném podmiňovacím způsobu nebo v rozkazovacím způsobu, užívá se ve francouzštině ve vedlejší větě zhruba obdobných časů a způsobů jako v češtině.
Paul dit (dira, dirait) qu'il apprend le francais.
Dites-lui que vous apprenez cette langue.
Pavel říká (řekne, by řekl), že se učí francouzsky.
Řekněte mu, že se učíte tomuto jazyku.
432
433