Od Mederna Gertenera
k Benediktu Riedovi
seminář, jarní semestr 2020 Jiří Kroupa
• Uvedení do semináře
• Petr Parléř a dědictví jeho poklasické katedrály
• Madern Gertener a stavby kolem Rýna Eva Kovaříková
• Projektování kleneb a „gotická“ geometrie Kateřina Gazdíková
• Ulrich von Ensingen: stavitel věží Jana Černocká
• Hans von Burghausen a jeho okolí mezi Bavorskem a Salzburgem Jakub Kříž
• Vídeňská huť sv. Štěpána Michaela Pinková
• Laurenz Spenning a nové pojetí stavitele – tvůrce Tatiana Dižová
• Moravské městské chrámy 15. století (Znojmo, Brno, Jihlava) Blanka Holíková
• Moravské městské chrámy 15. století (Olomouc, Hustopeče) Karolína Králíková
• Memoriální kostel v Doubravníku Johanka Horáková
• Arnold von Westfalen a saská architektura Ondřej Sácký
• Benedikt Ried a kroužená klenba Gajane Achverdjanová
Frankfurt am Main,
sv. Bartoloměj, od 1415
výkres věže
Madern Gertener
Francie ke konci Stoleté války
• Stoletá válka - 1337-1453
• Gotický „doktrinární“ styl (dědictví rayonanntní, dvorské gotiky - půdorys, klenba, prostor)
• „flamboyantní“ kružba
• dekorativně zdobené věže
• zámky v Burgundsku
Tours, Saint Gatien
loď – 2. polovina 14. století, průčelí – 1426
věže goticko-renesanční – 1507-1547
Vincennes, Sainte-Chapelle (původní architekt Raymond du Temple)
1379- (s přestávkami) 1480
model pařížská dvorská kaple
interiéry 16. století
Rouen, St-Maclou
Pierre Robin z Paříže, od 1436
Jacques Leroux, kol. 1480-1514
Poitiers, vévodský palác (velký sál)
vévoda Jan z Berry
Guy de Dammartin,
1388-1416
Mehun-sur-Yèvre (poblíž Bourges)
vévoda Jan z Berry, kol. 1400
Guy de Dammartin
Chartres, severní věž (horní patro)
1500-1513
Prostorová představa, vnějšek - vnitřek
Základní literatura:
Václav Richter, Das Raumproblem in der Gotik. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity.
Řada uměnovědná, F 8 / 1964, s. 27-33.
Václav Mencl (1905-1978): forma od plastické k optické, metodický koncept „vcítění“.
Jaromír Homolka, Josef Krása, Václav Mencl, Jaroslav Pešina, Josef Petráň, Pozdně gotické umění v
Čechách (1471-1526). Praha 1978.
Teze o prostoru Václava Richtera:
„Architekt měl na mysli představu prostoru ….“
Jan Santini Aichl, Zelená Hora u Žďáru, 1719
Prostor: omezený/konečný – neomezený/nekonečný Vnitřek – vnějšek
Václav Richter: architektonický prostor je pojem historický, tj. musí být doplněn o jiný mnohoznačnější pojem,
např.:
• Vnějšek – je prožitek pravěkého člověka, později pastevce, pohybujícího se v záalpském prostředí
• Vnitřek – je prožitkem mediteránního zemědělce s domy a hrobkami (domy mrtvých)
Vnitřek ve stavebních dějinách: sumerský zikkurat, egyptská pyramida, krétský palác, archaický řecký chrám – dominance vnitřku je
spojena s mytickými časovými strukturami věčného koloběhu
Řecká klasika: vynalezení prostoru
Vnitřek a „prostor“ = vnitřní prostor
Prostor: řecko- a římsko-helénistický (tektonický), římský (stereotomní), starokřesťanský,
aneb podle konceptu Aloise Riegla: od haptického k optickému vnímání prostoru
Dějiny prostorových způsobů antických/římských:
Prostor starověkého Říma I: Agregátové připojení prostorových a funkčních jednotek
Maxentius (305-312): Villa Romana del Casale /Piazza Armerina/
Prostor starověkého Říma II: Ohraničený – Hierarchický a sjednocený
Řím, Trajánovo forum (106-113) – Řím, Santo Stefano (455-468)
Prostor pozdně římský– byzantský: Ohraničný – Hierarchický a rozpínající se
Ravenna, San Vitale (526-547)
Istanbul, Svatí Sergius a Bacchus (527-536)
Prostor pozdně římský– „italský“:
Ohraničený – Hierarchický a směrový
Milano, San Lorenzo
370?, 400?
Předrománská segmentace prostorových jednotek („míst“) I
(na základě pozdně římském-byzantském):
Aachen, 794-814
Předrománská segmentace prostorových jednotek („míst“) II
(na základě raně křesťanském):
Cluny II, 981
Nový začátek, podstatný vnitřek: Románská architektura
Znovu podstatný vnitřek jako komplikovaná sestava míst - prostorových jednotek; k tomuto vnitřku se
připojoval vnějšek (tektonický či stereotomní).
• a) unifikace prostoru:
převažuje „ne-segmentace“ prostoru
• b) systematická integrace:
místo transeptu jasně oddělujícího prostor nebo nízkého transeptu,
regulérní křížení
• c) sjednocení průběžné osy směrem k oltáři
• c1) jistou variantou téhož: je chór vyvýšený nad kryptou,
nebo vložení chórového travé pod zvonicí.
Prostor románský I: Aditivní („přidávaný“)
na základě sčítání ohraničených prostorových jednotek - travée
Angoulême (1110-1128)
Vézelay (1120-1150)
Prostor románský II: Aditivní („přidávaný“) výstavbou v čase; loď na základě travée
Tournus, St. Philibert: 980 (černě), 1010-1020 (zeleně), 1030-1050 (růžově), 1066-1108 (oranžově),
kol. 1120 (úprava horních částí chóru a transeptu)
Prostorové sjednocení vnitřku, současně odkaz na původní záalpský vnějšek : Gotická architektura
Prostor je sice stále ještě vnitřek, ale ten je nyní pouze částí podstatného vnějšku, nekonečného prostoru universa
Václav Richter: onen sjednocený prostor se nyní stává prostorem neomezeným
a) V interiéru je prožívaný kolektivní mnohostí pohledů obce – pluralistický subjekt
b) Neomezený prostor není naivně realistický, ale intencionální, nadsmyslový – prostřednictvím barevných vitrají
c) Odhmotnění – zůstává ale stále určitá abstraktní, tektonická existence hmoty
Prostor gotický: Divisivní („rozčleněný“) vnitřek jako součást intencionálního podstatného vnějšku
prostor neomezený
Laon, katedrála (1170-1200)
Limburg an der Lahn (1206-1235)
odhmotnění
klasické gotiky
Reims – Bourges - Amiens
Auxerre, Saint-Étienne
chór:
dvorský, rayonantní „manýrismus“. kol. 1250
loď a transept:
doktrinární a pozdní gotika, 1320-1513
Pozdní gotika: obrácený vztah komponentů
Auxerre: transept pozdně gotický
Pozdně gotický nekonečný prostor
a) stává se přirozeným, subjektem uchopeným
kosmosem – síťová povaha stěny i klenby
b) severský naturalismus: pohled subjektu, který se nalézá
uvnitř světa jako neoddělitelné součástí stvoření
c) stavební hmota je opticky dematerializována skulptivní
metodou (opticky působivé kružby na stěnách)
Vendôme, opatský kostel (průčelí)
Václav Mencl: důraz na plasticitu článků
+ koncept prostorového vcítění
• Mříže vertikální a klenby-mříže:
husté, vodorovné mříže, oddělující
prostor časný od věčného,
konečný od nekonečného.
• Metafyzika síťových kleneb:
Mikuláš Kusánský (1401-1464) hovoří o nepřekročitelné
mříži, která uzavírá říši Boží, nedovoluje zprostředkování
Jiří Kroupa: nový význam odlišné konfigurace gotických prvků
(Akyrismus jako symptom mentalit na prahu raného novověku, 2001)
• Renesance: perspektivní recipování okolního světa
• Pozdní gotika pojímání světa spíše hapticky
jsou nám ostentativně představovány vizuální formy
• Odlišná charakteristika umělecké úlohy:
příležitost k formování, výrazová forma, vizuální význam (ve smyslu
Semperova pojmu)
• Prospetto x aspetto v renesanční teorii Daniela Barbara
(renesanční průhled, perspektiva – pozdně gotický zážitek, pohled)
• Akyrismus (Paul Frankl):
forma, která je užívána mimo svůj původní účel
• Akyron (rétorická forma, Quintilianus): forma nesprávná,
užívaná i proto, aby svou zdánlivou nesprávností na sebe upozornila
Příklad (a): zakřivená fiála (Brno, Stará radnice)
Příklad (b): tierceron (původně „třetí žebro“ mezi žebrem přímým a křížovým),
zdůraznění třetího žebra (Lincoln, katedrála: „crazy vaults“, kol. 1200),
parléřovská reforma a později: klenba obkročná (např. Brno, sv. Jakub)
Příklad (c): od portálu přes rámování arkýře až po memorii
Madern Gertener: Mainz, Memorienpforte, 1415
Peter Eseler z Mohuče: Kiedrich, Michaelskapelle, 1434
Reliéf (oltář nebo memorie?), sv. Jakuba Většího,
Rokytnice u Přerova, kol. 1489
Mistři z Freiburgu a Gmündu (Parléřové)
Literatura:
Karel Chytil, Petr Parléř, 1886; K otázce o původu mistrů gmündských, 1887; K rodopisu Parléřovců, 1896; O otázce parléřovské,
1901
Josef Neuwirth, Peter Parler von Gmünd, Dombaumeister in Prag, und seine Familie: ein Beitrag zur deutsch-österreichischen
Künstlergeschichte, 1891; Karl Maria Swoboda, Peter Parler. Dobaumeister und Bildhauer, 1940.
Anton Legner (Hrsg.), Die Parler und der schöne Stil 1350-1499. Europäische Kunst unter den Luxemburgern 1-3, 1978
Jana Maříková-Kubková a kol.: Katedrála viditelná a neviditelná I, II. Průvodce tisíciletou historií katedrály sv. Víta, Václava,
Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě. 2019
Vojtěch Birnbaum, Albert Kutal. Jaromír Homolka, Ivo Hlobil, Milena Bartlová
Viktor Kotrba, Jan Muk, Klára Benešovská, Jakub Vítovský
Václav Mencl, Trojí sloh Petra Parléře, in: Umění 1849, s. 249-278.
Václav Mencl, Podunajská reforma gotické katedrály, in: Umění XVII, 1969, s. 301-334.
Václav Mencl, Der Parlerstil Gmündener Meister, in: Umění s. 477-489
Anežka Merhautová (ed.), Katedrála sv. Víta v Praze. Praha 1994
Petr Chotěbor: Petr Parléř / Svatovítská katedrála 1356-1399. Správa Pražského hradu, Praha 1999.
Praha: Katedrála sv. Víta
Matyáš z Arrasu (kol. 1290-1352) v Praze
• 1342 Jan Lucemburský v Avignonu jedná s novým papežem Klementem VI. o politických záležitostech
• V téže době ohlašuje záměr vybudovat nové náhrobky pro sv. Václava a sv. Vojtěcha budovat novou katedrálu
• Matyáš z Arrasu: vedoucím mistrem svatovítské hutě od 1342 ?
• 1344: základní kámen ke stavbě podle projektu Matyáše z Arrasu
presbytář s chórovým ochozem a pěti radiálními kaplemi + po pěti kaplích na každé straně (výkres ve Vídni)
? Jižní průčelí svatováclavské kaple s výrazně lancetovým oknem snad
stavěl těsně před Matyášovým příchodem kameník, pracující pro
stavbu chóru klášterního kostela v Sedleci
Matyáš nestačil dokončit boční kaple, vytvořil však základy pro kapli sv. Michala/pozdější sakristii
Ohlasy Matyášova linearismu: především augustiniáni: Praha-Karlov, augustiniáni Litomyšl, hradní kaple Šternberk na Moravě;
stavitel kancléře a litomyšlského biskupa Jana ze Středy
Původ Matyášova stylu: Francie, šíření dvorského stylu směrem na jih
(Imitare Ecclesias Nobiles)
• Clermont-Ferrand, katedrála Notre Dame - Jean a Pierre Deschamps /des Champs (1218-1248-1280)
• Narbonne, St-Just et St-Pasteur,
– pozdně římský kostel, karolínský kostel
– 1272 (chór) – skončeno 1319, 1345 křížová chodba
– Jean Deschamps
– město zakázalo stavět přes hradby
– 1708 (dostavba v gotickém baroku)
– 1839 Viollet-le-Duc projektuje dostavbu
• Toulouse, katedrála St-Etienne
– flamboyantní západní portál z poloviny 15. století
– loď z 1. půle 13. století
– původní projekt mezi 1271-1275
– chór rayonantní, po 1279
– po 1317 klenby
Toulouse a Praha
Hypotéza Matyášova pokračovatele:
Ulrich (Ulricus, Ulhuss), královský stavitel a kameník, dvorní umělec Jana Lucemburského, pracoval 1333- 50. léta 14. stol.,
zemřel kol. 1360
Od krále Jana dostal statek Březina na Plzeňsku, 1353 Ulricus Maurer, 1356 magister lapicidarum
Dvorský pražský styl: stěna s podložkami rámujícími konzoly
první stavební etapa Karlštejna – kaple P. Marie (Kateřiny),
u sv. Víta zřejmě pracoval v letech 1352-1356 do příchodu Parléřů
Parléřové a „reforma klasické katedrály“
Mistři z Freiburgu a Gmündu: původ v okolí huti cisterciáckého kláštera v Salemu (u Bodamského jezera)
1285-1300: ochoz a chór
1319: loď (nedokončeno)
1423: západní vstupní část
• Petr z Basileje (zemřel kol. 1332):
věž Freiburgu do 1350
parléřovský znak ve druhém patře věže:
červený kůl na bílém štíte s kladivy
Jindřich Parléř (Henricus, Heinrich parlierer)
po 1300 ve Freiburgu – 1386 ve Švábsku
1333 žil ve Švábském Gmündu,
1341-1351: parléřem v Kolíně nad Rýnem
1351: projektantem kostela Heiligenkreuz ve Švábském Gmündu
1353-1360 Zwettl v rámci stavěného klášterního chrámu (1343-1363)
? 1356-60 mohl být u sv. Víta v Praze (jeden údaj o něm zní Jindřich Beham, tj. Čech) ?
60. léta cechmistrem kameníků a parléřem v Norimberku
Synové:
Michael z Freiburgu a Gmündu
Petr z Gmündu (tj.: Petr Parléř)
Příbuzní: Jan z Gmündu, Jindřich ml. z Freiburgu a Gmündu
Schwäbisch Gmünd
Heilig-Kreuz-Münster
loď: 1325-1341 (klenba až 1504-1521)
chór: 1351-1410 (klenba až 1491-1504)
Köln am Rhein, katedrála
a) od 1248:
domský stavitel Gerhard (podle Amiens)
1322: vysvěcen chór
b) stavitelé chóru, transeptu a obvodových
zdí:
Arnolf
Johann
Rudger do 1333
c) výstavba bočního halového dvoulodí:
Bartolomeus von Hamm
Parléřem byl Jindřich, 1351
zetěm dómského stavitele se stal Petr (Parléř)
Michal von Savoyen, od 1353 hlavním
mistrem
1360: jihozápadní věž jako součást fasády – Michael von Savoyen a Petr Parléř
Svatopetrský portál (Petr Parléř ?):
Heiligenkreuz ve Švábském Gmündu, 1351: založení chóru (Jindřich Parléř - otec)
1352-1362: Norimberk, Frauenkirche
(+ Petr Parléř ? – malá klenba při chóru)
1377: Ulm
Heinrich Beham (tj. Jindřich „Čech“) – chór a rozvržení haly
1387: po smrti otce jeho starší syn Michael z Freiburgu, porada o další stavbě
1387: stavbu přebírá Jindřich mladší (synovec?), nyní je stavěna bazilika
Parléřové – druhá generace
Michael Parléř (1320/1341 ve Freiburgu – před 1388 ve Švábsku)
• 1359 Zlatá Koruna,
• 1377-83 parléřem u sv. Víta?
• 1380 snad část cyklu světců nad vnějším triforiem („Horní triforium“)
• 1383-1388 ve Štrasburku
• po smrti svého otce přijel 1387 do Ulmu na poradu, brzy však umírá
Jindřich II. (mladší), Henrich, Henrichus de Gemunda, de de Freiburg, de Ulma
(1320/1340 ve Freiburgu nebo Gmundu – 1403/4 v Čechách?)
• Otec ani příbuzní nejsou známi, byl ale úzce spojen s Jindřichem Parléřem starším (stříbrný kůl na červenomodrém pozadí)
• 1373 jako sochař a kameník v Praze, socha sv. Václava 1377/1378
• zeť mistra Michaela Savojského z kolínského dómu
• 1381-1387 stavitel markraběte Jošta v Brně, bydlel u branky augustiniánského kláštera
• 1387-1391 Ulm (po něm nastupuje Ulrich von Ensingen)
• 1391-92 Milán
• Spolupráce s Petrem Parléřem a Michaelem Savojským: klenební experimenty – hrad Krakovec, na Špilberku vedle věže
zaniklá klenba s podporami mimo kouty jako v Krakovci
• Norimberk, poté zde byl parléřem u stavby Sebaldkirche
• Krásná kašna v Norimberku – stavební část
• tumba Břetislava I. u sv. Víta
• sochy sv. Václava, dívčí v Kolíně, pieta od sv. Tomáše
Petr Parléř (1333 Švábský Gmund – 1399 v Čechách)
Nápis na bustě u sv. Víta v Praze: Petrus Henrici parleri de colonia magistri de Gemunden
• ve 40. letech v Kolíně nad Rýnem, u otce a Bartolomea z Hammu, mistra kolínské katedrály
• 1351/53 se oženil Gertruda / Druda, s dcerou mistra Bartolomea
• kol. 1382 druhá manželka pocházela rovnběž z Porýní Alžběta /Agnes
• 1351-1356 spolu s otcem ve Švábském Gmündu
• po 1356: Praha (spolu s otcem?) – příbuznost chórových kaplí s Frauenkirche v Norimberku a v Gmündu
• po 1366 parléřem v Praze, později v dokumentu 1372 se píše olim Parlerius (někdejší parléř)
• 1366 Zlatá brána, kaple sv. Václava, sv. Zikmunda, západní pole sakristie
• 1370-1387 kaple Všech svatých vedle královského paláce
• 1380/1382 cesty do Kolína (tehdy snad svatopetrský portál)
• cesta do Štrasburku jako člen poselstva krále Václava IV. spolu s bratrem Michalem (kresba pro výzdobu vnějšku)
• 1385 měšťanem na Starém Městě pražském
• 1385 – síťová klenba u sv. Víta, 1392 slavnostní založení západní části
Sochařské a kamenické práce:
• 1377 – zaplacen Přemysl Otakar I. a Přemysl Otakar II.
• 1375-1399: pokračování rozestavěného Karlova mostu (projekt: 1357 – Otto, Ottlin, stavitel biskupa Jana z Dražic)
• Busty Matyáš z Arrasu, Václav z Radče, snad autoportrét ?; zato královská rodina ve vnitřním triforiu – zřejmě jiný kameník.
Heřman
Pět synů: Václav, Jan ml, Mikuláš (kněz a lékař, ale i lapicida)
Pavel (zemřel jako dítě) a Jan / Janek
Původní horní ukončení přízemí chóru jako v Gmündu)
Štrasburk – výkres se sochami
Václav z Radče, po 1385
Heřman (Hermannus), 1345-1395
1362 se oženil s Kateřinou, vdovou po Ulrichovi, kameníkovi Jana Lucemburského
1375 přední sochař ve svatovítské huti: Karel a císařovna a potom zřejmě další, poslední Jan Jindřich a Jana Bavorská
?? snad poslední prací Madona ze Šternberka (nebo mnohem spíše Jindřich z Gmündu? teze Ivo Hlobila)
Třetí generace:
Synové Petra Parléře a jeho pokračovatelé.
Václav de Praga, de castri (po 1352 – 1404)
• V 70. letech jako kameník na pražském hradu (spolu s bratrem)
• Od poloviny 80. let 1398 magister fabricae ještě za života otce (od 1398 Jan mladší)
• Po 1400 jsou snahy jej získat do Milána, 1403 je zpráva, že může přijet, ale ne z Prahy , ale z Vídně
• Od 1402 ve Vídni, 1494 psal posudky do Milána a zemřel
• Jeho nástupcem ve Vídni i v Praze (na čas): od 1404 Petr z Prachatic
• zvonice v Praze a Vídni, není jasné, kdo je autorem širokého okna a koruny
Jan ml. (kol. 1350-1406)
• 1377 – čtyři hlavy – zřejmě pro Horní triforium
• Od 1398 řídil věž a zvonici (snad ono nedokončené okno)
• Kutná Hora ?, půdorys a chór
Panicové z Prahy:
Legendární skupina kameníků – v 80. letech 15. století byli chváleni v kamenických příručkách.
Ve Vídni – tradice o dávných stavitelích a malířích s erby tří štítků.
Dvě teorie o jejich původu:
a) V posmrtném seznamu členů bratrstva sv. Lukáše v Praze jsou zmiňováni:
• panic Václav, panic Janek (a dodatečně panic Petr) – tj. dva synové + Petr z Prachatic ?
b) Protože se legenda šířila hlavně ve významných katedrálových centrech, je asi pravděpodobné, že jako „panicové z Prahy“ byli
nazýváni již o generaci starší následovníci Jindřicha staršího,
• tj. Michal, Petr a Jindřich ml. jako slavní umělci minulé doby.
Jejich umění dále zprostředkovali později formou skicáků mistr Roger a Mikuláš ze Štrasburku:
ve Štrasburku byl Michaelovým nástupcem právě Mikuláš (Niklas von Strassburg), zatímco mistr Roger pocházel z Kolína nad
Rýnem a určitě se znal s Petrem i Jindřichem ml.
Praha:
Erb malířského cechu z doby Rudolfa II.
Velcí stavitelé 1. poloviny 15. století
• „Pozdní Parléřové“ ve Vídni:
• Václav (syn Petra), Petr z Prachatic, Jan z Prachatic
• Michael Knab / Chnab (kol. 1340-po 1399)
• Wien, Bratislava
• Hans Krumenauer (mezi 1350/1360 - 1410)
– Bavorsko, Landshut, Pasov
• Ulrich von Ensingen (kol. 1359-1419)
• Švábsko: Ulm, Strassburg, Esslingen
• Matthäus Ensinger (+ 1463)
Petr z Prachatic (zemřel 1429)
Wien, St-Stephan, věž, 1390-1433
(dokončil ji Jan z Prachatic)
Michael Knab (kol. 1340-po 1399)
Spinnerin am Kreuz, Wiener Neustadt
Wien, Maria am Gestade (chór a věž – ovšem helma je
pozdější 1419-1428)
Ulrich von Ensingen (1359-1419)
Ulm, 1392-1417 (proměna haly na baziliku, věž)
• Hans von Burghausen (1350/1360 – 1432)
– Původně Vídeńská huť, poté Švábský Gmünd, Bavorsko: Landshut, Salzburg
• Hans Stethaimer (kol. 1400-1460/61)
– Synovec Hanse von Burghausen, dokončování Landshut (cihlová věž)
• Conrad Roritzer (kol. 1410-1475)
– Řezno, Norimberk (St. Lorenz)
Landshut, St-Martin, od 1395 (do 1500)
Hans Krummenauer
Hans von Burghausen
Hans Stethaimer
Landshut, Heilig-Geist-Kirche (špitální kostel)
1407-1461
Salzburg, františkánský kostel, původně románská loď farního kostela
od 1408:
Hans von Burghausen, Stephan Krumenauer
Norimberk, St. Lorenz
Konrad Roritzer z Řezna,
1439-1477
Řešení klenby je z větší části řešení technického problému,
jen zčásti estetického:
• Tvůrce začíná vynesením oblouku (Bogenaustragung).
• Klenební pole je dané půdorysem a hlavním obloukem
(Prinzipalbogen).
• Všechna žebra jsou přitom kreslena ve stejném půlkruhu,
přičemž poloměr hlavního oblouku volil architekt různě
(většinou byl polovinou délky diagonály).
• Stejně byl konstruován i pomocný ramenát (Lehrbogen).
• Pokud tedy analyzujeme žebrový vzorec klenby, musíme
vždy odlišovat to, co je dané technicky (a je to tedy u
různých umělců stejné) a do čeho naopak může umělec
zasáhnout předvolbou různých technických specifikací).
Projektování kleneb a „gotická“ geometrie
Literatura:
Werner Müller, různé texty, např.:
Einflüsse der Österreichischen und der Böhmisch-Sächsischen
Spätgotik in den Gewölbemustern des Jacob Facht von
Andernach, in: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte, XXVII,
1974
Laurenz Spenning, kol. 1400-1477
v letech 1454-1477 dómský stavitel u sv. Štěpána ve Vídni,
autor řady zachovaných výkresů,
tvůrce školské hutě (Vídeň, vídeňský ohlas: Brno)
Bratislava, drobné zakroužení mimo diagonály – počátek kroužené klenby
Hans Puchsbaum nebo Laurenz Spenning ?
Steyr. projekt klenby, 1456
Brno, Sv. Jakub, chór ?
Pozdně gotické haly na Moravě
Znojmo, farní kostel sv. Mikuláše
1338 – 1440
zpočátku plánován jako bazilika, posléze hala s „parléřovskou“ síťovou klenbou
Jihlava, farní kostel sv. Jakuba Většího
úpravy interiéru: 70. léta 14. stol. – pilíře v lodi, kol. 1500 – pozdně gotická kružba oken, sklenutí halového trojlodí
Olomouc, farní kostel sv. Mořice
1435-1454 klenba trojlodí – 1454-1483 stavba a zaklenutí trojlodního halového chóru
(obě boční lodě mají různý obrazec zaklenutí – zjevná ukázka práce s výkresy podle „hlavního oblouku“
kroužená klenba nad varhanní emporou, kol. 1500
Anton Pilgram, Brno, sv. Jakub
původní boční předsíň
kolem 1502
Hustopeče u Brna, původní presbytář 1512-1517
Doubravník, memoriální chrám rodu Pernštejnů, Povýšení sv. Kříže
1535-1557
Kroužené klenby
• Madern Gertener (1365-1430)
– Frankfurt a.M., Oppenheim, Mainz
• Hans Puchsbaum
– Wien-St. Stephan
• Laurenz Spenning
– Speyr, Bratislava, Znojmo, Brno-Sv. Jakub
• Anton Pilgram
– Brno, Wien, Bratislava
• Benedikt Ried (kol. 1454-1534)
– Praha, Kutná Hora
• Jacob Hailmann ze Schweinfurtu (+ 1526)
– Most, Annaberg
Madern Gertener, Frankfurt/Main, předsíň korunovačního dómu
Václav Mencl, schéma vývoje kroužených kleneb v Podunají a u nás
Ingolstadt, memoriální kaple farního chrámu, kol. 1520
Erhard Heidenreich
Benedikt Ried (1454-1536)
původně pevnostní stavitel
od 1485 v Praze
Kutná Hora, sv. Barbora, od 1512
Vladislavský sál, 1493-1502
Jakob Heilmann ze Schweinfurtu
(kol. 1475-1526)
Annaberg, městský kostel sv. Anny
Arnold von Westfalen
(kol. 1425 - 1480 /1481)
Míšeň (Meißen), Albrechtsburg
Sklípková klenba u nás
Soběslav, kostel sv. Petra a Pavla, 1499-1501
Slavonice
Pernštejn