Experiment a literární druhy Poezie—próza—drama Experimentální literatura ESB102 Mezi literaturou a výtvarným uměním O experimentu v poezii Poezie jako experiment Možnosti •Jazykové •Fonická poezie •Minimalistická poezie – haiku •Onomatopoie • •Formální •Ustálené struktury – sonet •Metrum a rým – volný verš •Vizuální báseň • •Tematické •Balada, elegie •experimentální poezii charakterizuje zájem o stavbu jazyka, o sémantické vazby mezi jednotlivými částmi textu •tvůrci se více soustředili na materiální aspekt písma •rozkládají text na nejzákladnější částice a mnohdy ho propojují s jinými jazykovými systémy •zajímají se nejen o vizuální stránku textu, ale také o jeho zvukovou složku. •někteří autoři dokonce upustili od práce s vizuální či fonetickou podobou jazyka a prozkoumávali vztah znakového systému tj. znaku chápaného jako samostatný objekt. • Poezie jako experiment Možnosti •Poezie a význam – slova jako nositelé významů •Poezie a hudba – hudebnost slov •Poezie a obraz – hledání tvaru •nejpodstatnější v poezii je slovo samo o sobě – nese totiž určitou hudební tendenci – užití konkrétního slova dává poezii dvojí význam: •sémantický a hudební – na rozdíl od prózy, kde slovo často může být zaměněno, aniž by se změnil význam, v poezii je volba slov tím základním předpokladem •poezie vystupuje jako hudba jazyka – celá hudební složka poezie je obsažena v jazyce •nepřeložitelnost poezie – jakákoliv přeložená poezie bude vždy nějakým způsobem ochuzena, protože každý jazyk má jiný cit pro hudebnost, jiný cit pro melodii a rytmus – každý jazyk v poezii proto využívá tuto hudbu jinak , jinými prostředky, jiným postavením slova Sonet – redukce (Ivan Wernisch) Sonet – redukce (Ivan Wernisch) Poezie a hudba Hudba slov •„Ve Fasanenstrasse předčítá Peter Urban mé veselé historky ze života velikánů. Ředitel literárního domu si najednou všimne, že ve dveřích stojí a do sálu nakukuje Gelu Naum. Jelikož se o tomto velkém rumunském surrealistovi ví, že neumí ani trochu německy, ředitel vyskočí ze židle a nabídne se, že by tlumočil do francouzštiny. Ne, to ne, raději ne, odpovídá Gelu Naum, děkuji, já nepotřebuji rozumět slovům, přišel jsem si poslechnout poezii.“ • •Ivan Wernisch – Růžovejch květů sladká vůně (s. 73) Poezie a hudba Písničkáři •Bob Dylan, Leonard Cohen, Tom Waits •Jaroslav Hutka, Karel Kryl "Masters Of War" Come you masters of war You that build all the guns You that build the death planes You that build all the bombs You that hide behind walls You that hide behind desks I just want you to know I can see through your masks. You that never done nothin' But build to destroy You play with my world Like it's your little toy You put a gun in my hand And you hide from my eyes And you turn and run farther When the fast bullets fly. (The Freewheelin‘ Bob Dylan, 1963) Báseň v próze Ivan Wernisch •Představ si • •Představ si jemný, hustý déšť. Představ si, že se blížíš •k domu. •Ten dům se ti líbí. Představ si dům, jaký by se ti líbil. •Nyní budu ukazovat, co bych si ještě přál mít v básni: •trávník, pěšinu, kočku ve dveřích kůlny, stůl na ve- •randě. Vidíš? •Netrvám na ničem. Chceš, aby už byl večer? Dobrá, je •tedy večer, v lampě na verandě hoří knot. U lampy ně- •kdo sedí a dívá se k tobě. •Vidíš ozářený obličej: je to žena, je to muž? •Je to smutné? Není? To nechám na tobě. Teď poklá- •dám nohu na kamenný schod, z něhož déšť splachuje •bělavé okvětní lístky. • •(in Brokovnice pod kabátem, 2014) Zima Stále jsem hovořil o zimohrádku, až jsi řekla: tak mě tam zaveď. A tu jsem se počal vymlouvat: možná, že se zklameš, je to uprostřed polí a v lese jsou divoké kočky, na schodech jsou sochy, které si ovívají pohlaví lopuchou, nebudou se ti líbit. Přiznám se, řekl jsem, že jsem si něco vymyslel. Ale tys uhodla, že jsem si vymyslel všecko, a řeklas: už si taky myslím, že by se mi nelíbil, nemám ráda divoké kočky a nikdo nás tam nečeká, nemysli na to. (in Zimohrádek, 1965) Nonsense Lewis Carroll Jabberwocky 'Twas brillig, and the slithy toves Did gyre and gimble in the wabe; All mimsy were the borogoves, And the mome raths outgrabe. 'Beware the Jabberwock, my son! The jaws that bite, the claws that catch! Beware the Jubjub bird, and shun The frumious Bandersnatch!‚ Žvahlav Bylo smažno, lepě svihlí tlové se batoumali v dálnici, chrudošní byli borolové, na mamné krsy žárnící. „Ó synu, střez se Žvahlava, má zuby, drápy přeostré; střez se i Ptáka Neklava, zuřmící Bodostre!“ (překlad: Jaroslav Císař) Nonsense Ivan Wernisch •HULÁTY SERCE • •Huláty sercem zmíkaly, •zdouvaly čmourný zrouchy, čaďoury •dřípěly v zkouši, vícily mrhátu orkestónů, •hloupaček, kotáčů hurhál i klopiska zvozní; •ve trachtnou potentu vyšumral sám •mrapicán-huszár s klostýrou v klihni. Nonsense Daniil Charms •ZRZEK • •Byl jednou jeden zrzavý člověk, který neměl ani oči, ani uši. Neměl ani vlasy, takže „zrzek“ mu vlastně říkali jen tak. Nemohl mluvit, protože neměl ústa. Nos také neměl. Neměl dokonce ani ruce a nohy. Ani břicho neměl, ani záda neměl, ani páteř neměl a ani žádné vnitřnosti neměl. Nic neměl. Takže vlastně ani není jasné, o kom je řeč. Tak už o něm snad radši ani nebudeme mluvit. Vizuální poezie •Kaligramy – typografie reprodukuje vizuální podobu obsahu •Objektivní tvorba – písmeno jako objekt •Konkrétní poezie – obrazová složka dominuje jazykové Vizuální poezie Stéphane Mallarmé – Vrh kostek •„Vrh kostek Nikdy nevyloučí náhodu“ Vizuální poezie Morgenstern & Apollinaire Vizuální poezie Futurismus Vizuální poezie Dada Vizuální poezie André Breton – básně objekty Vizuální poezie e. e. cummings •Jak byste přičetli tuto báseň? https://cdn.shopify.com/s/files/1/1040/0892/products/100028_5c1b4cb0-1804-4a1b-b242-e550b50eb788.jp g?v=1486834670 https://cdn.i0.cz/public-data/02/12/9e581b6c3c38a0d46d9adcc51f15_w1262_h830_g8e422758473211e4b3d600 25900fea04.jpg?hash=463198b475d04ab2d1bf9f10946b2841 Experimentální poezie Česká scéna Bohumila Grögerová a Josef Hiršal Čeští básníci a překladatelé, kteří připravili ve 20. pol. 20. století dva sborníky experimentální poezie – jeden český, jeden zahraniční. Experimentální poezie Česká scéna v současnosti https://scontent-amt2-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/23172678_1579317138813700_7557136387536248791_n.jpg?_ nc_cat=0&oh=b398894b344abd600c931cb05d1a558f&oe=5B50F7A9 Psí víno časopis pro současnou poezii (nyní bohužel nevychází tištěně) Vizuální poezie Ladislav Novák Imaginativně-auditivní poezie Ian Mikyska – Partitury pro čtenáře (Praha: Psí víno, 2016) •Pro ty z Vás, které by zajímala současná česká poezie, především ta experimentální, doporučuji tuto knížku Iana Mikysky. Ukazuje, jak moc lze po hudební stránce se slovy vytvořit. •Vyzkoušejte si hrát si s jeho básněmi na dalším slidu. Experiment ve vyprávění Aspekty prozaického díla Soupis •Styl •Jazyk •Čas •Prostor •Prostředí •Žánr •Vypravěč •Postava •Promluvy • •Každé prozaické dílo se skládá z několika odhalitelných vrstev, které můžete při vlastním čtení sledovat. •Pokud se soustředíte na zkoumání prozaického díla, je vždy důležité začít těmito vrstvami. •Všechny na sebe navazují a dovolují pokračovat jedna od druhé. •Není možné správně analyzovat (a tím pádem i interpretovat) prozaické dílo, když pomineme některou z otázek po těchto činitelích. •I odpověď „K žádnému specifickému žánru se nevztahuje“ je správná, protože byla položena správná otázka. Aspekty prozaického díla Styl •Styl je specifickou vlastností textu. •Odvíjí a rozeznává se podle užití jazyka, podle příslušnosti k žánru a podle identifikace stylových aspektů. •Srovnejte např. styl románu Heinricha Bölla Ztracené čest Kateřiny Bloomové, který je napsán jako novinová reportáž. •Zde vložená ukázka je z knihy Édouarda Levého Deník, v níž záměrně pracoval se stylistikou novinových periodik, které ale záměrně zbavil všech aspektů, podstatných pro jejich funkci – jmen, dat, apod. Édouard Levé - Deník Narativní umění •Začátek—prostředek—konec •Aristoteles: „Začátek je to, co samo nenásleduje nutně po něčem jiném, ale po čem přirozeně následuje nebo se děje něco jiného; konec je naopak to, co samo přirozeně (…) následuje po něčem jiném, ale po čem už nenásleduje nic jiného, střed je to, co samo následuje po něčem jiném a po čem následuje něco dalšího.“ • •Fabule – o čem je vyprávěno = téma •Syžet – jakým způsobem o tom vyprávěno = stylové prostředky • • •Pásmo vypravěče •Pásmo postav • Aspekty prozaického díla Čas •Čas vnitřní – čas, který rozvíjí pochody postav v jejich vnitřním světě, v jejich uvažování, vzpomínkách, myšlenkách, je to čas, který zastavuje čas vnější; •Čas vnější – čas odehrávající se vnější skutečnosti, ten čas, který měříme hodinkami – čas, který svazuje. •Několik románů se odehraje během jediného dne, přesto mají mnoho stránek – většinu jejich času tvoří nejen zdvojené časové osy, ale i velký podíl právě vnitřního času: Joyce – Odysseus, Proust - HZČ V Uvězněná, Woolfová – Paní Dallowayová. •Epizodnost často souvisí s neukončitelností, tedy neustále se vrstvícím časem – Jakub a jeho pán, Tristram Shandy, Dobrý voják Švejk, Don Quichote – všechny by se skrze vrstvení epizod mohly rozvíjet do nekonečna. • •Zde můžete srovnat ukázku z románu Martina Amise Šíp času, který je vyprávěn celý pozpátku. Martin Amis – Šíp času Aspekty prozaického díla Prostor •Fikční svět •Malé světy (U. Eco) •Princip minimální odchylky (Marie-Laure Ryanová) •Prostor je vymezen vypravěčem a jeho postavami – nikdy neexistuje dál a mimo ně. Ale jak se správně ptá Umberto Eco ve svých procházkách literárními lesy – neožili už vlastně Sherlock Holmes a Anna Karenina a nepřekročili svůj literární prostor? •Realistické vs. nerealistické •Magický realismus – spojuje události historické relevance spolu s magickými projevy původní kultury •Edwin Abbot – Plochozemí – 2D román •https://www.youtube.com/watch?v=eyuNrm4VK2w https://neoluxor.cz/files/c/9788025712023.jpg Aspekty prozaického díla Vypravěč •Autor vs. Vypravěč •Vypravěč a autor nejsou nikdy totožné persony – autor tvoří vypravěče, skrze kterého tvoří fikční svět. •Vypravěč autorský – vševidoucí (diegetický) •Autor, který nahlíží do všech postav, do budoucnosti, minulosti, do přítomnosti. Ví vždy o všem – skrze něj poznáváme fikční svět v jeho celistvosti. •Vypravěč personální – vidoucí skrze postavu (mimetický) •Vypráví jedna z postav, případně se postavy střídají a tvoří obraz jako celek. •Vedlejší postava – Velký Gatsby, Na cestě -> o hlavním hrdinovi vypráví někdo z jeho okolí •Zmnožení pohledů – K majáku, Rašomon -> informace o událostech získáváme skrze více perspektiv •Změna postavy – Psí srdce, Flush -> vypravěčem není člověk Aspekty prozaického díla Vypravěč – oko kamery •Poodhrne závěs, aby lépe viděl. •Z tohoto nového zorného úhlu se mu jeví domek, chráněný dokola zahradou, jakoby v objektivu nějakého optického přístroje. • •Alain Robbe-Grillet – Gumy • • Oko kamery je technika, kterou používali spisovatele tzv. nového románu – sloužila k absolutní objektivizaci světa. Srov. mapku k románu Žárlivost A. Robbe-Grilleta – celý román je ideální ukázkou techniky nového románu. Aspekty prozaického díla Vypravěč – James Joyce •… na posezení na Rondu se starými okny posad mříž zakrývala třpytný zrak jen železo líbal milenec a na pootevřené noční vináry a kastaněty a na ten večer jak jsme v Algecirasu zmeškali parník hlídač si klidně chodil se svítilnou Ach a na moře občas ohnivě karmínové a na nádherné západy slunce a na roztodivné uličky a růžové a modré a žluté domy a na růžové sady a jasmín a fuchsie a kaktusy a na Gibraltar mých dívčích let kde jsem byla horská květina ano do vlasů jsem si zastrkovala růži jako andaluzská děvčata mám nosit červenou ano a na to jak mě pod maurskou hradbou políbil a já jsem si řekla ten nebo ten co na tom potom jsem ho očima požádala ať mě znovu požádá ano a on mě potom požádal ať ano řeknu ano má horská květino a nejprve jsem ho pažemi objala a stáhla k sobě už ucítil má navoněná ňadra ano a srdce mu bušilo jak divé a ano řekla jsem ano chci Ano Jymes Joyce - Odyseus Aspekty prozaického díla Vypravěč – Zmnožení pohledu Simpsonovi – Trilogie omylů S12 E18 Aspekty prozaického díla Vypravěč – Zmnožení pohledů •5 •To zjištění ho rozesmutnilo a znovu pomyslil, že je to zlomyslné; vždyť, kdyby ji tu byl potkal před šesti lety, kdy se sem nastěhoval, dalo by se snad všechno zachránit: stáří by ji nebylo ještě tolik poznamenalo, její zjev by se nebyl tolik odlišoval od obrazu ženy, kterou před patnácti lety milovat; bylo by bývalo v jeho silách překlenout odlišnost a oba obrazy (minulý i současný) vnímat jako jeden. Ale teď od sebe beznadějně odstávaly. • •6 •Neměla ráda řeči o stárnutí a smrti, protože v sobě obsahovaly fyzickou ošklivost, jež se jí příčila. Několikrát svému hostiteli opakovala téměř vzrušeně, že jeho názor je povrchní; vždyť člověk je prý víc než jen tělo, které chátrá, vždyť podstatné je přece dílo člověka, to, co tu člověk nechá pro jiné. M. Kundera – Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým (in Směšné lásky) Aspekty prozaického díla Postava •Antropocentrismus •Nejčastější postavou je bezvýhradně člověk •– napadnou vás knihy, kde to tak není? •Alegorie – postavy reprezentují něco jiného (vlastnosti, živly) •Experiment •Stanislav Lem – Solaris -> planetární oceány jako postavy •Milan Kundera – Nesnesitelná lehkost bytí -> postava jako manifestace určité ideje https://i.gr-assets.com/images/S/compressed.photo.goodreads.com/hostedimages/1453167006i/17790759.j pg Prolnutí žánrů Literatura a fotografie •W. G. Sebald - Austeritz André Breton - Nadja http://www.engramma.it/eOS/resources/images/100/100_forster_8-9.jpg Experiment v dramatu 20. století a popření Aristotela Experimentální literatura ESB102 Drama a jeho náležitosti •Divadelní hra: čtená X inscenovaná •Inscenace vs. Představení •Inscenace je zpodobnění divadelní hry konkrétním tvůrčím týmem – představení je jedno každé zvlášť. •Dramatický text •Text hry, jak se dostává ke čtenáři a inscenátorovi •1. Postavy •Dialogy, monology •2. Scénické poznámky •Prostor •Čas •Režijní poznámky https://cdn.i0.cz/public-data/24/7a/ac9c50eb32ebb73cae6aa6a974b4_w1024_h496_gi:photo:544295.jpg?has h=320843b2111914380864412fbc069a00 •Stejně jako u prózy, máme i zde základní aspekty dramatického díla, které je třeba mít vždy na paměti, pokud chceme konkrétní hru správně analyzovat a interpretovat – užitečněji řečeno: pokud jí chceme správně porozumět Aristoteles Poetika •Složky tragédie: •Děj—Povahokresba—Mluva—Myšlenková strana—Výprava—Hudba • •Pathos – drastický výjev tkvící ve zhoubném nebo bolestném jednání •Peripetie – přeměna probíhající události v její opak •Anagnorise – přeměna neznalosti v poznání •Katarze – očištění skrze umělecké dílo • •Aristotelova pravidla se především v období klasicismu (a dodnes používané v klasické dramaturgii) stala obligátními. •V 19. stoleí už jejich užívání narušovali Ibsen a Stringberg, ovšem ten skutečný přelom přišel až ve 20. století. Postupně se tak odstranily veškeré aspekty klasicistního dramatu, vše pro inovaci způsobu divadelní praxe, ale i divadelního psaní. Avantgardy Jarry a Apollinaire •Začátky divadelní avant-gardy spojujeme se dvěma zásadními hrami, které měly vliv na následující období literatury • •Alfred Jarry – Král Ubu •G. Apollianire – Prsy Tiresiovy Výsledek obrázku pro ubu roi 1965 Epické divadlo Odcizení v čínském lidovém divadle •Největším moderním inovátorem divadla byl Bertold Brecht. Přinesl do evropského divadla především aspekty divadla čínského (jiní teoretik Arthur Artaud zase přinesl do svého chápání tradiční divadlo z Bali) •Nejdůležitější jsou Zcizující efekt a Zbourání tzv. čtvrté stěny • •--- Čínský umělec především nehraje tak, jako by kromě tří stěn které ho obklopují, existovala ještě i čtvrtá. Dává najevo, že ví, že se lidé na něho dívají. --- Umělec se snaží na diváka působit cize, ba překvapivě. Dosahuje toho tím, že sama sebe a své produkce pozoruje s odstupem. Tak se věci, které předvádí, znevšedňují. --- Když umělec pozoruje sám sebe, což je umělý a umělecký akt sebeodcizení, nedovolí divákovi vcítit se natolik, že se zcela zřekne sebe sama, a vytváří velkolepý odstup od události. Divák se vciťuje do herce jako do pozorovatele. --- Pro herce je obtížné a úmorné vyvolávat v sobě každý večer určité emoce nebo nálady, naproti tomu je jednodušší předvést vnější příznaky, které tyto emoce provázejí nebo ohlašují. --- Hraje tak, že téměř po každé větě by mohl následovat úsudek publika, téměř každé gesto podléhá schválení publika. --- Čínský umělec není v transu. Lze ho v každém okamžiku přerušit. Nevypadne z role. Absurdní drama The Theatre of the Absurd •Eugene Ionesco, Arthur Adamov, Samuel Beckett •Plešatá zpěvačka (1950) •Čekání na Godota (1953) •Další autoři •Jean Genet (Služky, 1947), Fernando Arrabal, Slawomir Mrozek, Gűnter Grass, Václav Havel •Martin Esslin – Theatre of the Absurd (1962) •V češtině: Podstata, tradice a smysl absurdního dramatu (několik přeložených kapitol) •Ionesco a vymezení: •„Corneille, upřímně řečeno, mě nudí. Ctíme jej ze zvyku, aniž tomu věříme, jen z donucení. Dostali jsme to za úkol ve škole. Schiller je pro mne nesnesitelný. Mussetovy komedie jsou zdrobnělinky, Alfred de Vigny se nedá hrát. Krvavá dramata Victora Huga vzbuzují nanejvýš řehot. Dumas syn se svou Dámou s kaméliemi je směšně sentimentální. A ostatní! Oscar Wilde? Zábavička. Ibsen? Kam se hrabe! Stridberg? Nemotora“ • Absurdní drama Martin Esslin – teorie absurdního divadla •„Patří-li k dobré hře obratně zkonstruovaný děj, pak absurdní hry děj nebo zápletku v obvyklém smyslu nemají; •je-li neodmyslitelnou součástí dobré hry subtilní kresba charakterů a motivace, pak v těchto hrách nevystupují postavy, které by se daly označit za charaktery, nýbrž jakési loutky; •má-li mít dobrá hra jasně vymezený problém, který je na začátku náležitě vyložen a v závěru vyřešen, pak tyto hry nemají často konec ani začátek; •má-li být dobrá hra zrcadlem lidské přirozenosti a subtilně vykresleným obrazem mravů a života doby, pak tyto hry vypadají jako zrcadlové obrazy snů a hrůzných vidin; •jestliže účin dobré hry spočívá v pohotových replikách a vybroušených dialozích, pak v absurdním divadle se jen nesouvisle žvaní.“ • Beckett •Nejvýznamnějším dramatikem a inovátorem divadla v 2. pol. 20. století byl bezpochyby Samuel Beckett. •Beckett ve svých hrách (ale i románech) reguloval lidskou zkušenost na několik základních pohybů, několik základních zvuků. •Divadlo je často vyprázdněné, děj nikam nevede, postavy neví o čem mluví. Častým tématem je paměť, nemožnost změnit vlastní osud. •Častým prostředkem jsou dlouhé monology, často s vlastní minulostí, často se prolínající s jinými, ovšem bez možnosti slyšet jeden druhého. Beckett •Krapp‘s Last Tape (r. A. Egoyant) • •The End Game (r. • •Play (r. A. Mignola) • C:\Users\PC\Desktop\Obr & foto\79154867_10218204653701388_6214612064342638592_o.jpg Absurdní drama Samuel Beckett & Eugene Ionseco •Plešatá zpěvačka • •PAN SMITH: Byla to nejkrásnější mrtvola v celé Velké Británii. Nevypadala na svůj věk. Bobby, Bobby! Čtyři roky po smrti a stále byla teplá. Byla to opravdová živoucí mrtvola. A to stálé veselí. •PANÍ SMITHOVÁ: Nebožka Bobby! •PAN SMITH: Chceš snad říci nebožtík Bobby. •PANÍ SMITHOVÁ: Ne, myslím jeho ženu. Jmenovala se Bobby jako on, Bobby Watson. Protože měli stejné jméno, nemohl je člověk oslovením nikdy rozlišit, když je viděl pohromadě. Až po jeho smrti člověk doopravdy věděl, který byl který. Ale ještě dnes jsou lidé, kteří si ji pletou s nebožtíkem a posílají soustrastné projevy jemu. Znáš ji? •Čekání na Godota • Estragon: Co já vím, byli jsme tady. Vladimír: (se rozhlédne kolem) Je ti to tu povědomý? Estragon: To neříkám. Vladimír: No tak. Estragon: To nic neznamená. Vladimír: Ale ten strom… (Otočí se k publiku) Tohleto rašeliniště - - - Estragon: Říkám ti, že jsme tu včera nebyli. Tos měl zlej sen. Vladimír: A kde jsme včera byli, podle tebe? Estragon: Nevím. Jinde. Ve vedlejším kupé. Prázdna je tu dost Scénické poznámky Inscenace • Tato hra, opakuji, napsaná bělochem, je určená bílému obecenstvu. Ale kdyby, jakkoli je to nepravděpodobné, byla hrána jednoho večera před černým obecenstvem, musel by být na každé představení pozván jeden běloch – muž nebo žena. Organizátor představení ho půjde slavnostně uvítat, dá ho obléci do obřadního šatu a uvede ho na místo, nejraději do středu první řady křesel v orchestru. Bude se hrát pro něho. Na tohoto symbolického bělocha bude namířen reflektor po celou dobu představení. • A kdyby žádný běloch nechtěl přijít na představení? Nechť se rozdají černému obecenstvu u vchodu do sálu masky bělochů. A kdyby černoši odmítli masky, pak se použije manekýn. •Jean Genet - Černoši • Scénické poznámky Prostor •Přecházení: vykročí pravou nohou zprava doleva, levou nohou z leva do prava •Kroky: jasně slyšitelné, s výrazným rytmizovaným našlapováním •Půlobrat: doleva vlevo, doprava vpravo. •Text při přecházení: jak stanoveno v poznámkách, půlobrat vždy v tichu. •Osvětlení: slabé, chladné. Osvětlená je pouze plocha přecházení a postava; podlaha více než tělo, tělo více než tvář. Slabé bodové světlo zamíří na tvář ve chvilkách zastavení v místech L a P. V pozadí vlevo tenký vertikální paprsek, dosahující výšky tří metrů. •Hlasy: slabé, přednes pomalý. •Samuel Beckett – Kroky •https://www.youtube.com/watch?v=LPJBIvv13Bc Scénické poznámky Postavy •– „Děláte si nějaké plány? •– Předávkovat se, podřezat si žíly a pak se oběsit. •– To všechno najednou? •– To lze asi těžko mylně interpretovat jako volání o pomoc. •(Ticho.) •– To nebude fungovat. •– Jistěže bude. •– To nebude fungovat. Z předávkování budete ospalá a nebudete mít sílu podřezat si žíly. •(Ticho.) •– Budu stát na židli se smyčkou kolem krku. •(Ticho.) •– Kdybyste zůstala o samotě, myslíte, že byste si ublížila? •– Mám strach, že ano“ •Sarah Kane – 4.48 Psychóza Následovníci •Harold Pinter •Coolnes drama (In-Yer-Face Theatre) •Mark Ravenhill, Sarah Kane, Patrick Marber •Panické divadlo •Alejandro Jodorowsky •Rakouské drama •Elfride Jelinek, Ernst Jandl, Thomas Bernhard, Peter Handke • SouvisejÃcà obrázek