ÚKOL 3



Na podzim roku 2019 se mi dostala do ruky kniha Generace normalizace obsahující rozhovory
s bývalými absolventy FAMU. Jedním z těchto absolventů byla i režisérka Angelika Hanauerová, která
na FAMU studovala v letech 1962-1968. Paní Hanauerová v knize uvádí, že si po vystudování školy
namohla najít práci v oboru. Tento problém měli kvůli tehdejší politické situaci i další její
bývalí spolužáci. Co mě ale zaujalo, byla jedna věta, kterou paní Hanauerová v souvislosti se
zmíněným tématem v knize říká. Cituji: „Když potom vyšla další generace, o čtyři roky mladší než
my, kteří nebyli možná natolik ovlivněni těmi reformními komunisty, protože se mezitím na FAMU
vyměnil profesorský sbor, tak už získali zaměstnání.“^1 Tento na první pohled nevinný výrok, mě na
konec přivedl k otázce, jenž se stala základem pro celou moji práci. Opravdu měli absolventi FAMU,
kteří začali studovat na počátku normalizace již pod dohledem obměněného učitelské sboru, lepší
výchozí pozici pro získání práce v oboru?


^1 BAREŠOVÁ, Marie; CZESANY DVOŘÁKOVÁ, Tereza. Generace normalizace. Praha: Národní filmový archiv,
2017, s. 53.



Režisér – tvůrce, filmař

Film – snímek, dílo

Kantor – učitel, pedagog

Debut – první film, prvotina

FAMU – škola, fakulta