Resumé



Jan Assmann ve svém textu reflektuje práce sociologa Maurice Halbwachse a historika Aby Warburga,
kteří nezávisle na sebe přišli s dvěma odlišnými teoriemi kolektivní/sociální paměti. Jejich jinak
rozdílné práce se ale údajně shodují ohledně zděděné paměti.

Na to Assmann navazuje každodenní komunikací. Ta se podle něj vyznačuje vysokým stupněm
„nespecifikace“, tematickou nestabilitou a dezorganizací a může být obsažena v kolektivní paměti.
V tu chvíli se stává komunikační pamětí, jenž je typicky charakterizovaná svým vztahem ke všednímu
dni. Naopak kulturní paměť je charakterizovaná svou vzdáleností od každodennosti.

Kulturní paměť má zdroj v pevném bodě v minulosti. Tyto pevné body jsou výjimečné události, které
jsou v paměti dané kultury udržovány prostřednictvím kulturních formací (jako jsou texty) a
institucionálních komunikací. Jako příklad udává Assmann židovský kalendář, který je plný svátků,
jenž připomínají události a postavy z židovské historie. Tím se vytvářejí ostrovy času, ke kterým
se daná společnost vrací. Tyto ostrovy času se dostávají do paměti retrospektivní kontemplativitou,
což je výraz, s kterým přišel Aby Warburg.

Warburg ve svém díle hledá spojitost mezi pamětí a jazykem a Halbwachs zase tématizuje souvislost
mezi pamětí a skupinou. Assmannova teorie kulturní paměti se pak snaží spojit všechny tyto tři póly
- paměť, kulturu a skupinu – dohromady.

Kulturní paměť má tedy následující charakteristiky – konkretizace identity a s tím spojenou
kapacitu, která se obnovuje. Dále formu, uspořádání, povinnost a schopnost reflexe.

Pojem kulturní paměti tedy zahrnuje tu část znovupoužitelných textů, představ a rituálů, které jsou
typické pro každou společnost v každé epoše jejíž kultivace slouží k stabilizování a potvrzení
vlastní sebe-představy té určité společnosti. Každá společnost si pak buduje vědomí své vlastní
jedinečnosti a jednoty.