Národní velkofilmy v evropské němé kinematografii NIBELUNGOVÉ Produkční kontext • příprava a natáčení od r. 1922 do 1924 pro společnost Decla-Bioskop, která se později spojila s koncernem Ufa • náklady na realizaci 8 milionů marek: do té doby nejdražší německá produkce • film uctíván jako expresionistický masterpiece a německá odpověď na tehdejší US a italské epické filmy • místo Wagnera složil hudbu Gottfried Huppertz • Ufa využívala produkci k pravidelné propagaci - tisk byl dokonce pozván na natáčení závěru Pomsty Krimhildiny • 2. část nebyla tak populární -> Ufa reagovala změnami ve střihu a dodatečně vložila i scény ze Smrti bohatýra • postava Siegfrieda obecně jako součást diskurzů povzbuzujících národ • silný diskurz „bodnutí do zad“ v poválečném Německu - občané dostatečně nepodporovali vojáky, a stali se tak jednou z příčin porážky -> tato rétorika brzy začleněna do rasistických a xenofobních projevů vůči socialistům, Židům nebo nevěrným ženám - diskurz korespondující se Siegfriedem: jeho smrt ve filmu chápaná jako nečistá vražda poháněná politickým zástupcem a individuální touhou po moci - obraz jeho smrti dokonce jako pohlednice (Německo bodnuté do zad bolševickými Židy) Kracauer: Od Caligariho k Hitlerovi • von Harbou adaptovala dávné zdroje a pokusila se je naplnit současnými významy • Lang definoval film jako národní dokument, který má propagovat německou kulturu po celém světě -> předjímal Goebbelsovu propagandu • při sledování každému přijdou na mysl wagnerovské motivy • Hagen, který má být jen loajálním vazalem, ale dychtí po moci a tahá za nitky, předjímá typ nacistického lídra (Hitlera) • Lang upřednostňoval dekorativní kompozice, protože symbolizují osud - Gunning místo termínu Fate používá Destiny-machine -> posun od metafyziky k mechanice a materiálu • Lang sám v r. 1924 mluvil o komparzu jako o ornamentu – masa má status objektu • kompozice redukují lidské bytosti jen na doplněk středověké krajiny nebo ohromných budov - obrazové vzorce prohlubují dojem neodolatelné moci osudu - některé lidské obrazce ilustrují všemohoucnost diktátorství: vazalové nebo otroci (v Alberichově jeskyni triumf ornamentálního nad lidským) -> to můžeme vysledovat i v nacistickém režimu, který manifestoval silné ornamentální inklinace při organizování mas - Hitler neoslovoval stovky nebo tisíce posluchačů jako spíš obrovský ornament skládající se z tisíců částic - Triumf vůle Leni Riefenstahlové se u ornamentů masy inspiroval u Nibelungů Povaha zdrojů příběhu • film jako jeden z nejúspěšnějších pokusů v dějinách zachytit na plátně žánrové konvence středověké epiky • jen malý vliv Wagnera, jehož lidi běžně zmiňují • „statická“ povaha narativu Smrti bohatýra upomíná epickou rovinu středověkého díla • nacionalistické předsudky jsou falešnou asociací, ač možná nevyhnutelnou s ohledem na téma • neexistuje jedna autoritativní verze příběhu, ale několik různých variant • původ Siegfrieda v mytologii (sluneční mýtus), dějinách (Siegfried jako Arminius, hrdina z 1. století) a v lidové pověsti • původ Kriemhildy má zárodek v historickém faktu: Attila nalezen mrtvý ráno po své svatbě s burgundskou dívkou Ildico - podle zvěstí ho měla zabít jako pomstu za své bratry - z této události pramení nibelungský cyklus a samostatný příběh Siegfrieda byl připojen jako nezbytná motivace pro pomstu - rozdvojení na 2 odlišné verze: -> severní (Norskou), kde Siegfried znal Brunhildu ještě před tím než ji vyhrál pro Guntera -> jižní (Německou), kde je předchozí spojení potlačeno Povaha zdrojů příběhu • 4 hlavní zdroje ze 13. století: 1. 20 islandských básní a próz – Poetic Edda: jen minimální vliv 2. Volsungasaga (Island) – přejaté motivy sebevraždy Brunhildy a magického ohně 3. Sága Theodorika z Verony (Norsko) – přejatá postava Mima 4. Píseň o Nibelunzích - von Harbou pravděpodobně nepracovala se samotnými zdroji, ale se sekundární literaturou • její Kniha o Nibelunzích ne jako výchozí materiál pro film, ale jako vedlejší produkt – rozdíly ve struktuře oproti filmu (Smrt bohatýra de facto vyprávěna jako flashback v momentě, kdy Attila žádá Kriemhildu, aby se stala jeho ženou) - kniha nás lépe sbližuje s některými postavami a zavádí oproti filmu nadpřirozené prvky - animovaná sekvence Waltera Ruttmana se v knize neobjevuje - von Harbou objasňuje, že se Siegfried chce zmocnit Alberichova pokladu, aby měl věno pro Kriemhildu Povaha zdrojů příběhu • primární zdroj Píseň o Nibelunzích, oproti němuž udělali Lang s von Harbou 4 důležité modifikace: 1. Siegfriedovo mládí má kompletně nový narativ - scéna v Alberichově jeskyni je nová 2. vyprávění opouští řadu zbytných akcí 3. vynechání slavného momentu epiky, kdy si Brunhilda podmaňuje Guntera při svatební noci - poníží jej, když ho pověsí za šaty na hřebík na zdi 4. změna v zavraždění Kriemhildina a Attilova syna • jinak ale zachycuje ducha středověké epiky - rozvržení do 2 filmů slouží jako způsob, jak ukázat, že jde spíš o příběh Kriemhildy (od nevinnosti k barbarství) než Siegfrieda • to, že Lang s von Harbou využívají jako kompoziční motivaci boj o postavení mezi Kriemhildou a Brunhildou (a ne předchozí vztah Siegfrieda a Brunhildy), ukazuje podle Hauera, že Píseň o Nibelunzích je výchozím zdrojem • zároveň ale vliv dramatu, které se na přelomu 19. a 20. století věnovalo tématu (hlavně trilogie Friedricha Hebbela Die Nibelungen a Brunhilda Emanuela Geibela) - von Harbou jako mladá hrála Hebbelovu Kriemhildu - podobně jako Hebbel pracují Lang a von Harbou s kontrasty křesťanského Wormsu a pohanství Hagena s Brunhildou - podobná i změna v oblékání u Kriemhildy Povaha zdrojů příběhu • Geibel ustavuje Brunhildu jako Valkýru, což bylo ve středověkých zdrojích jen naznačené -> Lang to rozvíjí válečně vypadajícím kostýmem - Brunhilda se rovněž sama bodne po Siegfriedově smrti • chápání Písně o Nibelunzích ovlivněné dobovými názory a koncepty sentimentality, hrdinství a nacionalismu • Lang odmítal vliv Wagnera, ale samozřejmě oba znali jeho Prsten Nibelunga • Wagner čerpá ze severní tradice legendy • Siegfried obecně jako prostředek v rétorice vztažené k politice • přijetí filmu bylo ve Weimaru jiné než v případě nacistů • Lang se bránil, že nepracoval s anti-semitskými motivy Obsah obrázku exteriér, tráva, příroda, stojící Popis byl vytvořen automaticky Problematika verzí ve vztahu k interpretaci Nibelungů • pro export bylo běžnou praxí sestavovat tzv. „B“ negativy z druhých jetí – tyto verze ale jen vzácně v původní délce • Lang schválil jen původní film a protestoval proti pozdějšímu sestřihu – producent a distributor ho však ignorovali • namísto originálu dominovaly distribuci kratší verze, hlavně v zahraničí • změny ve Smrti bohatýra ovlivňovaly význam a interpretaci 1924: první sestřih - 10551 stop (3216m) 1925: sestřih pro export, který vytvořila Ufa – 9000 stop (2743m) 1933: znovuvydaný film pod názvem Siegfrieds Tod – 7383 stop (2250m) - vystřižené scény nelichotivě k Siegfriedovi a některé sekvence přeuspořádané tak, aby vylepšily jeho obraz - přidaný voiceover prolog namluvený Theodorem Loosem (Král Gunter) a pozměněná hudba Gottfrieda Huppertze -> ten byl pověřen, aby napsal hudbu, která bude kombinovat jeho původní doprovod a části z Wagnera -> Nibelungové už nepatřili německému lidu, kterému je Lang věnoval, ale nacistické straně - Goebbels se nechal v březnu 1933 slyšet, že Langovy Nibelungy obdivuje • později ještě kondenzovaná verze obou částí do jedné – Pomsta Krimhildina je hlavní film a části ze Smrti bohatýra jsou ukázány jako flashbacky Problematika verzí ve vztahu k interpretaci Nibelungů • americká kritika vycházela hlavně ze znovuvydané verze z r. 1933, která dominantně cirkulovala v prostoru, a uvažovala o ní – i přes vědomí více verzí – jako o originálu • pozdější verze například ignorují dělení do 7 zpěvů, doplňovaly vysvětlující mezititulky, přidaly „pohádkový“ úvodní titulek, měnily pojetí postav (např. drak) apod. • zatímco první verze ukazují vytvoření hrdiny občas s nelichotivými charakterizacemi Siegfrieda, ve verzi z r. 1933 ukazuje legendárního hrdinu, jejž královský dvůr očekává • došlo také k výrazným změnám u Ruttmanovy animované snové sekvence a trikové montáže Lotte Reinigerové Lang contra Wagner • Wagnerův operní cyklus nejznámější a nejpopulárnější adaptace, která byla nejvíce v povědomí publika, když Lang točil Nibelungy - Wagner získal kvazi-biblický status zdroje Siegfriedova příběhu a neoficiálního měřítka německé vysoké kultury • kvůli vědomí Wagnerova vlivu ho Lang nenáviděl ještě víc než obvykle neměl v oblibě klasickou hudbu • film měl rozptýlit poválečné chmury a zároveň oslavit Langovo německé občanství, které získal v roce 1922, a připomenout dlouho trvající místo národa v dějinách a podnítit občany k větší národní pýše - kromě toho 2. část Langova triptychu německé minulosti, přítomnosti a budoucnosti - rovněž atraktivní exportní titul pro Ufu (německá hyperinflace umožnila natáčet vysokorozpočtové filmy oproti ostatním státům) • asociace s Wagnerem umožňovala film prodávat v zahraničí diváků běžně pohrdajícím filmem • Lang nemohl ignorovat Wagnerův úspěch při „kolonizaci“ Písně o Nibelunzích -> konverzace běžně sklouzne k Wagnerovi • silně nesouhlasný k adaptaci Wagnera, ale zároveň neschopná ignorovat jeho dílo -> prvek, který je uvnitř díla, ale cizorodý vůči němu Lang contra Wagner • Nibelungové do jisté míry anti-wagnerovští, přestože řada scéna je založená na Wagnerovi buď jako imitace nebo reakce - film jako hádka s mrtvým skladatelem -> anti-adaptace: adaptace navržená tak, aby brala v potaz Wagnera rozporováním a opravováním toho, co Lang považuje za nepřesnou dřívější adaptaci materiálu, na nějž se chce zaměřit • Lang následuje syžet Písně o Nibelunzích bližším způsobem než Wagner - vynechává všechny události ze Zlata Rýna, Valkýry a Soumraku bohů - Langův hrdina nemá nadpřirozené schopnosti od bohů, ale tím, že vyhraje neviditelný plášť a vykoupe se v dračí krvi • následuje strukturu Hebbelovy hry včetně rozdělení na 2 části a dalších motivů -> Gunter jako jediný král a další 2 bratři utlačení do pozadí; Siegfriedovu minulost vypráví folkový zpěvák místo Hagena; meč Balmung jako náhodný přírůstek; začlenění Attily - von Harbou přebírá i Hebbelovo hláskování, Lang přebírá podobu dvora ve Wormsu a u Attily - nejsilnější odklon: vystřihnutí náboženské roviny • pouze začátek filmu si bere inspiraci od Wagnera: - překování meče Notung (v Písni o Nibelunzích chybí) - Lang zhušťuje první dva Wagnerovy akty (cca 2,5 hod) do dvou kotoučů ohraničujících jeden zpěv, než se s ním nadobro rozejde Lang contra Wagner • důležitější však je Langova anti-wagnerovská strategie prezentace - jediné postavy s okřídlenými helmami, které upomínají Wagnera, jsou Brunhilda, Gunter a Hagen Tronje – negativní postavy • způsob ukazování a ukazovacích referencí - identifikace postav a jejich pozic v diegezi - představování postav v epice ovlivňuje Wagnera, jehož postavy se repetitivně pořád někomu představují - film závisí na deixi více než na epice nebo opeře: mezititulky spíš potvrzují než ustavují identity postav • film předpokládá, že diváci znají funkci listu, který spadne Siegfriedovi na záda, když se koupe v krvi, protože ji nevysvětluje (podobně nevysvětluje ani další prvky) -> Lang drží vysvětlovací mezititulky na absolutním minimu • zároveň předpokládá znalost publika jednotlivých epizod, ale ne jejich pořadí nebo kauzalitu Lang contra Wagner • Langův Siegfried je méně laskavý a naivní - působí, že kalkuluje: například scéna se slibem pomoct Gunterovi • druhá část je anti-wagnerovská v odmítnutí Wagnerových rétorických strategií • Lang prý odmítal Wagnerovu hudbu v době premiéry - Ufa ji ale i tak chtěla, nicméně Wagnerovi potomci to zakázali -> Gottfried Huppertz adaptoval pastiše wagnerovsky znějících melodií pro standardní HW praktiky - používal rozpoznatelné melodie pro postavy a místa, než aby rozvíjel abstraktní myšlenky jako Wagner - vyhýbá se diegetickým hudebním narážkám • von Harbou nepracuje s epitety, které by ponoukaly publikum k posunu v sympatiích k postavám - součást širšího rozhodnutí držet postavy od jejich změn • Lang se v Pomstě Krimhildině vyhýbá velkým proslovům, což byl oblíbený Wagnerův postup • Langovy filmy jako nová forma vize, která se odlišuje od všech předchozích a zároveň prezentuje vše • ačkoliv chtěl Lang Wagnera vytlačit, tak v přijetí byl jeho film vnímaný jako Wagner ve filmu - samotný film je i wagnerovský v řadě ohledů, když upřednostňuje wagnerovskou vznešenost před ordinérní/všední Písní o Nibelunzích •