Alterace
Alterací rozumíme nahodilé zvyšování a snižování doškálných tónů tak, abychom jimi získali
citlivé tóny k tónům tónického kvintakordu (tóny tónického kvintakordu tedy nealterujeme).
K alteraci se tedy nabízí pouze druhý a čtvrtý stupeň tóniny (d,f), protože alterovaný stupeň šestý
as považujeme za výpůjčku z mollové subdominanty.
Možnosti alterace se liší v durové a mollové tónině (alterovaný tón nesmí enharmonicky zaměňovat
tóny tónického kvintakordu), v dur je možné alterovat tón d oběma směry a f vzhůru, v moll pak tón
d pouze dolů a f oběma směry.
Dur des-d-dis f-fis Moll des-d fes-f-fis
Tyto alterované tóny pak jsou součástí alterovaných akordů.
Alterované akordy – jsou doškálné akordy obohacené o alterované tóny. Typický v jejich složení
je interval zmenšené tercie (či její převrat - zvětšená sexta).
Charakteristika alterovaných akordů – alterujeme nejčastěji čtyřzvuky hlavních septakordů
(D7
, S+7
, ID7
a DS7
), větší napětí a snaha po rozvodu je dána přítomností citlivých tónů, a to nejen
přirozených, ale i umělých, tyto tóny jsou rozváděny vždy ve směru provedené alterace (zvýšené
tóny vedeme dále vzhůru, snížené dolů) a nesmějí být zdvojovány. Méně často bývají alterovány
kvintakordy (trojzvuky II, S, D nebo VII), zřídka akordy nónové (D9
, VII9
). Alterované akordy
nemají vlastní specifické funkční značky, pouze ke značkám standardním přidáváme informaci o
alterovaných tónech akordu pomocí posuvek.
Vznik alterovaných akordů – starší teorie byla postavena na chápání alterace jako zvyšování či
snižování tónů II a IV stupně v tónině, novější bere tyto tóny jako kombinace kvintakordů S a D
s tóny frygického a lydického kvintakordu (ovšem v podobě dur i moll).
Nepravé alterované akordy – akordy využívající alterovaných tónů, avšak neobsahující interval
zm.3.
Přehled alterovaných akordů:
Alterované dominanty – akordy D, D7
a D9
, alterované tóny d a f jsou kvintou a septimou akordů,
zvláštním případem je tzv. smetanovská dominanta neboli D se zvýšenou kvintou, patří mezi
nepravé alterované akordy, protože neobsahuje zm.3. Nejčastější verzí alterovaných dominant jsou
tvary akordů, v nichž je interval zm. 3 v podobě obratu, zv. 6. Rozváděn je pak do intervalu č.8.
Alterované subdominanty – akordy II, S, S+7
, alterované tóny d a f jsou primou a spodní septimou
(přidanou sextou), pro vytvoření pravých alterovaných akordů je třeba užít i v dur snížené
subdominantní tercie. Nejčastější jsou opět tvary utvořené v rozsahu zvětšené sexty. Mezi málo
užívané akordy patří S se sníženou primou.
Alterované akordy VII stupně – akordy VII a DS7
, alterované tóny d a f jsou tercie a kvinta akordů,
nejčastějšími tvary jsou tradičně akordy v rozsahu zv. 6. Při rozvodu některých tvarů alt. Akordů
vzniká paralelní postup č.5 o malou sekundu (mozartovské kvinty), tento postup je povolen.
Názvy alterovaných kvintakordů:
Tvrdě zmenšený Měkce dvojzmenšený Zmenšeně zmenšený
(dvojzmenšený)
Zmenšeně dvojzmenšený
(trojzmenšený)
h-dis-f h-d-fes h-des-f h-des-fes
Názvy alterovaných septakordů:
Tvrdě
zmenšeně
malý
Tvrdě
zmenšeně
zmenšený
Dvojzmenšeně
malý
Dvojzmenšeně
zmenšený
(trojzmenšený)
Měkce
dvojzmenšeně
zmenšený
Trojzmenšeně
zmenšený
Tvrdě
zmenšený
Měkce
zmenšený
Zvětšeně
malý
h-dis-f-a h-dis-f-as h-des-f-a h-des-f-as h-d-fes-as h-des-fes-as h-dis-fis-as h-d-fis-as b-d-fis-as
Názvy obratů alterovaných akordů:
Názvy jsou odvozovány ze základních tvarů – sextakord tvrdě zmenšeného kvintakordu (ne tvrdě
zmenšený sextakord), kvintsextakord tvrdě zmenšeně malého septakordu…
Užití alterovaných akordů:
- v období klasicismu byly užívány alterované akordy zvukově shodné s akordy známými z
diatoniky, zejména s D7
, akordy překvapují neočekávaným rozvodem (des-f-as-h = des-f-as-ces. Fa-c-dis
= f-a-c-es).
- rovněž od klasicismu se užíval tvrdě zmenšeně malý septakord (h-dis-f-a), který je zvukově
shodný se svým druhým obratem.
- nejzazší variantou, ke které dospěl klasicismus byla dominanta se zvýšenou kvintou (zvětšený
kvintakord – díky oblibě u Bedřicha Smetany nazývaná také smetanovská dominanta) a zvětšeně
malý septakord užívaný i v podobě sekundakordu.
Ostatní akordy, zejména alterované verze nónových akordů, se objevují teprve v novější harmonii,
stejně jako méně obvyklé alterované septakordy.
Alterované mimotonální dominanty – alterace mimotonálních dominant probíhá stejným
způsobem jako alterace tonálních akordů, alterují se druhý a čtvrtý stupeň dočasné tóniny. Akordy
jsou shodné s normálními alterovanými akordy, liší se pouze akordy rozvodnými (akordy, do
kterých jsou rozváděny). Rozvod d-fis-as-c do c-e-g je alterovaným akord S+, stejný souzvuk
vedený do akordu g-h-d je alterovaným mimotonálním akordem.
Dvojitá alterace – alterace téhož tónu akordu oběma směry, oba totožné tóny určené k alteraci jsou
vzdáleny o oktávu (nesmějí být na stejném místě), alterací od sebe vzniká interval dvojzvětšené
oktávy, užívanými variantami jsou dva akordy se sníženou primou a zvýšenou oktávou – v dur
sextakord VII stupně a v moll sextakord II stupně. Oba akordy rozvádíme do tóniky, dvojzvětšená
oktáva je vedena do intervalu decimy. Protože jsou tyto akordy zvukově shodné s dominantním
nónovým akordem, užívá k enharmonické modulaci.
Dvojitou alterací lze upravit také dominantní terckvartakord či vytvořit souzvuky kombinující různé
akordické součásti (frygický kvintakord+alterovaná dominanta, alterovaná subdominanta+lydický
kvintakord).
Nediatonické modulace
V oblasti chromatiky rozeznáváme několik typů modulací:
- Modulace chromatická – využívá chromatického postupu minimálně v jednom z hlasů a
minimálně jednoho společného tónu mezi vybranými akordy tóniny výchozí a cílové. Modulační
částí je tu dvojice akordů mezi nimiž dochází k daným charakteristickým postupům.
- Modulace enharmonická – využívá enharmonické záměny alespoň jednoho z tónů akordu
přenášejícího nás díky enharmonické změně do nové tóniny. Záměna může probíhat jak u akordů
doškálných, tak u alterovaných. Časté užívání enharmonických záměn v podobě rychlých
enharmonických modulací označujeme jako enharmoniku,
Velmi často dochází ke kombinaci obou jmenovaných modulací a vzniká tzv. chromatickoenharmonická
modulace.
- Modulace alterovanými akordy – využívá víceznačnosti alterovaných akordů a jejich schopnost
být enharmonicky zaměňovány za akordy doškálné. Mezi hlavní akordy užívané takto k modulaci
patří: Zvětšený kvintakord, zmenšený septakord, dominantní septakord, zvětšený
terckvartakord a nónový akord.
1. Modulace zvětšeným kvintakordem
Diatonika Chromatika Diatonika Chromatika
VI 1b D 5# II 1b VII 1b,5# III 5+ S 1b VII 5# II 1b, 5+
V dur: as-c-e g-h-dis des-f-a b-d-fis V moll: es-g-h fes-as-c b-d-fis des-f-a
Pro tóny zvýšené odrážkou je použito +
Přehodnocením těchto akordů lze modulovat mezi kterýmikoli dvěma tóninami (zv. kvintakordem
do 8 tónin, zaměněným zv. sextakordem do dalších 8 tónin, zaměněným zv. kvartsextakordem opět
do 8 tónin). g-h-dis = g-h-ces = g-ces-es
Nejčastěji bývají užívány zv.5 na dominantě v dur a na III stupni v moll, nejúčinnější modulací je
modulace přehodnocující zv.5 výchozí tóniny na zv.5 na dominantě tóniny cílové.
2. Modulace zmenšeným septakordem
Diatonika Chromatika Diatonika Chromatika
DS7
1b II7
1#3# III7
1b DS7
S7
1# 3+ D7
5b 7b
V dur: h-d-f-as dis-fis-a-c e-g-b-des V moll: h-d-f-as fis-a-c-es g-b-des-fes
Díky zaměnitelnosti zmenšeného septakordu lze každým z obratů modulovat do 6 tónin, opět lze
tedy modulovat do všech tónin. h-d-f-as = h-d-f-gis = h-d-eis-gis = h-cisis-eis-gis
3. Modulace tvrdě malým (dominantním) septakordem
Tvrdě malý septakord
Dur Moll
Diatonika Chromatika Diatonika Chromatika
D7
VII7
1b 7b T7b
II7
3# VII7
5# 3# D7
3+ VII7
S7
3+ II7
5+ 3# III7b
g-h-d-f b-d-f-as c-e-g-b d-fis-a-c h-dis-fis-a g-h-d-f b-d-f-as f-a-c-es d-fis-a-c es-g-b-des
Zvětšený kvintsextakord Dvojzvětšený terckvartakord
Dur Moll Dur Moll
des-f-as-h f-a-c-dis des-f-as-h as-c-es-fis as-c-dis-fis fes-as-h-d
Základním tvarem septakordu lze modulovat do 10 tónin, obraty – zvětšeným kvintsextakordem a
dvojzvětšeným terckvartakordem ještě do 6 dalších (4+2), celkem tedy lze modulovat do 16
různých tónin. g-h-d-f = g-h-d-eis = g-h-cisis-eis
Modulujeme-li s pomocí tvrdě malého septakordu, vyhledáme tóny frygického kvintakordu a
základní tón dominanty v obou tóninách, modulační akord pak klademe na tón oběma tóninám
společný či jeho enharmonickou záměnu.
4. Modulace zvětšeným terckvartakordem
Modulace zvětšeným terckvartakordem využívá tento obrat a jeho enharmonickou záměnu –
tvrdě zmenšeně malý septakord:
Zvětšený terckvartakord
Dur Moll
des-f-g-h f-a-h-dis as-c-d-fis des-f-g-h fes-as-b-d as-c-d-fis
Zvětšeným terckvartakordem lze modulovat do 6 tónin, zvětšená sexta je rozváděna do tónů
tónického kvintakordu, lze jej postavit na tónech frygického durového akordu v dur a frygického
mollového akordu v moll.
Des-f-g-h – lze jím přemodulovat do C dur, c moll, As dur, a moll, F dur, f moll – tedy do všech
tónin, v nichž je rozvodný tón zv. 6 – c – součástí tónického kvintakordu.
Tvrdě zmenšeně malý septakord
Dur Moll
d-fis-as-c g-h-des-f h-dis-f-a d-fis-as-c g-h-des-f b-d-fes-a
Tvrdě zmenšeně malý septakord – enharmonická záměna zvětšeného terckvartakordu, také jím
lze modulovat do 6 tónin, celkem se tak počet modulačních možností tohoto znějícího souzvuku
rozšiřuje na 12 tónin.
Modulujeme-li s pomocí zvětšeného terckvartakordu, také zde vyhledáme tóny frygického
kvintakordu a základní tón dominanty v obou tóninách, modulační akord pak klademe na tón oběma
tóninám společný či jeho enharmonickou záměnu.
5. Modulace dominantním nónovým akordem (velkým i malým)
Pro modulaci lze využít oba druhy nónového akordu (velký i malý), jejich postavením na různé
stupně tóniny tak lze velkým nónovým akordem a jeho enharmonickými záměnami modulovat do
14 tónin, malým a jeho záměnami pak do 9 tónin.
Velký dominantní nónový akord
Dur Moll
D9
II9
# VII9
7b T9
7b D9+
3+ VII9
S9
3+ III9
7b
g-h-d-f-a d-fis-a-c-e b-d-f-as-c c-e-g-b-d g-h-d-f-a b-d-f-as-c f-a-c-e-g es-g-b-des-f
Možné alterované tvary znějící shodně s velkým nónovým akordem:
Dvojalterovaný sextakord Alterované útvary na tónech frygického a lydického
kvintakordu
Dur Moll Dur Moll
VII 8# 6 1b II 8# 6 1b S VII II II
des-f-h-dis fes-as-d-fis f-a-c-dis-g h-dis-fis-a-des des-f-as-h-es d-fis-a-c-fes
Malý dominantní nónový akord
Dur Moll
D VII T D II III
g-h-d-f-as h-dis-fis-a-c c-e-g-b-des g-h-d-f-as d-fis-a-c-es es-g-b-des-fes
Také malý dominantní akord lze zaměňovat enharmonicky za další zvukově shodné tvary (malá
septima zaměněná za zv.6, malá nóna za zv.8) a modulovat jimi do různých tónin, příklady
přehodnocení:
b-d-f-as-ces - D9
3+ v es moll, b-d-f-as-h - VII 8+7 v c moll, b-d-f-gis-h - VII 6# 5 1b v a moll
(připomínám, že značka + v tomto textu alterovaných akordů nouzově nahrazuje značku odrážky)
Akordy undecimové a tercdecimové
Undecimový akord – nónový akord obohacený o další tercii
Tercdecimový akord – nónový akord obohacený o dvě další tercie
Oba tyto akordy se v klasické hudbě objevují zřídka a většinou ne jako akordy samostatné, ale jako
varianty průtažných akordů. Vynechávána bývá tercie, undecima a tercdecima jsou rozváděny dolů,
akord bývá upravován jako vícezvuk (pětihlas ap.).
Další harmonické jevy v novější hudbě:
Hudba 20. století a novější přináší řadu dalších harmonických možností, v přehledu alespoň
nejdůležitější pojmy:
Atonalita – hudební průběh je nezávislý ve vztahové rovině na jakékoli tónině (tedy vztahu k
jakékoli tónice)
Polytonalita - hudební průběh užívá dvě (bitonalita) nebo více tónin fungujících současně
Polyharmonie – současné užití znění dvou různých akordů (např. kombinace akordů dur a moll)
Paralelismy – postupy využívající posun intervalů nebo akordů bez ohledu na jejich obvyklé
vedení, spojování a rozvádění
Kromě odlišného zacházení se stávajícími akordy došlo v novodobé hudbě i k prověřování dalších
hudebních možností, např. stavba akordů po kvartách místo terciové stavby ad.