“Užitečné chyby”

                                      na poučení pro všechny



Tanošii desu ga, taih”en-de-mo arimasu. “ale je to taky těžké”. Velice správně použitý tvar. Když
máme sponu desu (taihen-desu) a potřebujeme tam dát “mo”, klademe ho na stejné místo, kde by bylo
“wa”, tudíž dochází k rozštěpení spony (“desu” > „de – arimasu“) a kontextovou částici vkládáme do
ní (de-wa-arimasu, de-mo-arimasu).


X kowaimasen Přípona –masen se přidává na druhý základ sloves. Kowai je ale přídavné jméno, to má
jinou morfologii.

! kowaku arimasen nebo kowaku nai-desu


X asai da kara – „asai“ je samo osebe prísudkom, nepotrebuje „da“:

! asai kara


X スロバキア – toto je mylná verze. Rozhodně pište:

! スロヴァキア 　(nebo foneticky ještě přesnější:) スロワキア


X katakanový „dĺžeň“ , na rozdiel od znaku „iči=1, sleduje SMER PÍSMA. To znamená, že v tategaki
(zvislom písaní) má tvar zvislej čiarky!


X tokugi-ga nai to omotte imasu. omotte iru vyjadruje, že „práve teraz o niečom konkrétnom mám taký
pocit/rozmýšľam“. Preto:

! v tomto prípade je lepšíe: omoimasu.


X スロバキア – toto je mylná verze. Rozhodně pište:

! スロヴァキア 　(nebo foneticky ještě přesnější:) スロワキア

X Hradec – místo „Furadecu“ se dá zapsat i přesněji:

ホラデツ (zachová se čisté „H“, a jestli po něm následuje U nebo O, to je jedno...)


X Nihongo-wo benkjó ši

! Nihongaku...


X Buruno-de rjó-ni sunde

! Buruno-(ni)-wa rjó-ni...


X rúmu-meito-to nakajokute

! rúmu-méto-to naka ga jokute, = mám dobré vztahy, NEBO: rúmu-méto-to nakajoku ... (v dobrém
vzájemném rozpoložení něco (...) děláme).


X tanošii seikacu-site

! Buď “tanošii seikacu-wo šite” nebo “tanošiku seikacu-šite”

X Naze nara.... kimemašita. Po “Naze nara” se věta musí končit “...no desu” nebo “...kara desu”:

! Naze nara ... kimeta no desu.


X džikan-wo sugitai. Sugiru je sloveso podmětové, nemá předmět (může být jenom “...-ga sugiru”.
Když chceme předmět s –wo, musíme použít jeho předmětový protějšek – sugosu:

! džikan-wo sugošitai

X Nigecukan-ni 21sai ni narimasu. Ne: „za dva měsíce“ se řekne:

! Nikagecu-go 二ヵ月後


X nisai tošišita desu „Je o dva roky mladší“

! ninen tošišita desu. „sai“ je rok svého osobního věku, kdežto tu se jedná o roky všeobecného
času.

X Wataši-ga otonašikute... Pokud tu nejde o vedlejší větu (Např. “Wataši-ga otonašii – to iu koto
wa...), tak to není správné. Podmět s GA je tehdy, když je na něm větný důraz (“To JÁ jsem pokojný
(ale... / ne on)”). V tomto případě ale důraz připadá na to, co teprv přijde (na otonašikute...),
takže:

! Wataši-wa otonašikute...


X Šumi-wa hon-wo yondari simasu. To zní nedokončeně: “Můj koníček čtu knihy”

! Šumi-wa hon-wo jondari suru koto desu.

X Zurín de umareta. V japonštině je třeba být ohleduplný vůči vnímateli našeho projevu, a proto
musíme předpokládat, že ne každému něco řekne pojem “Zurín”. Proto:

lepší: Zurín-to iu tokoro de / to iu mači de. Taky: ズリーン市で (což ale zní hodně formálně
a „technistně“, v situaci Džikošókai asi ne příliš vhodné).


X benkjó no rijó wa

? asi jste mysleli “rijú wa”. V tom případě se hodí úplně na konci věty dát –kara desu nebo –no
desu.


X –kedo je příliš hovorové. Ve slohu:

! –keredomo

 “va” v ová je lepší psát ヴァnebo (foneticky přesněji) ワ

X Džikošókai se musí začínat pozdravem:

! Hadžimemašite.


X Džikošókai se patří zakončit závěrečným pozdravem:

! Dózo jorošiku onegai šimas.


X gakubu = fakulta (větší jednotka)

! gakka = katedra (menší jednotka). V našem případě je lepší Nihongak-ka, ne Nihongo-gakka
(zabýváme se nejen japonštinou, ale i jinými aspekty japonologie)


X benkjó šimasu = budoucí čas („budu studovat“)

! benkjó šite imasu = studuji


X zakončení věty „kara.“ (-masu kara.) je silně hovorové a nehodí se do psaného textu!

! místo „jomemasu kara.“ pište „jomeru kara desu.“


X Nihon kenkjú wo manabu

! Nihongakka de benkjó suru


X kedo je příliš hovorové. V oficiálním ustním, a také písemném projev:

! keredomo


X dekinai desu: desu tvoří zdvořilý tvar jenom u přídavných jmen. U sloves:

! dekimasen


X hitobito-ni tecudau

! hitobito-wo  tecudau


X aitai desu kara. – to je příliš hovorové a neformální. V tomto případě se patří větu slušně
zakončit slovesem, i když jenom formální sponou:

! aitai kara desu.


X daigaku-wo socugjóšita toki, šingaku šijó to omotte imasu.

! je třeba to rozvít: gakuin-ni šingaku šijó...


X e-wo kaku – nepíše se znakem 書く, ale:

! 描く


X Kappacu-na seikacu-wo šite mimasu. Šite-mimasu znamená “urobím a uvidím / skúsim a uvidím”. V
tomto prípade ale ide o niečo iné, takže:

! suru-jó-ni šite imasu.