Užitečné chyby:


X Jméno: doporučoval bych Vám používat původní jménosled. Tak jako s tolerancí zachováváme
jménosled japonských osob (rodové – osobní jméno), tak zachovávat i naše jméno v našem jménosledu
(a v případě potřeby to pak Japoncům vysvětlovat, co z toho je mjódži a co namae).


X čiči-wo sonkei-šite imasu. V tomto případě jde o dlouhodobou záležitost, ne o momentální pocit, a
proto je lepší bez te iru:

líp: sonkei-šimasu


X Surowakia pište raději s ヴァ, ne　バ! “ba” je vlastně zkomolenina, vzniklá nesprávným čtením ヴァ.
Foneticky nejpřesnější je ale čisté WA:

スロワキア. Podobně Bratislava - ブラチスラワ、Ostrava - オストラワ


X tokidoki naka-ga ii, tokidoki kenka-wo šite imasu.

lépe: jokattari, ... šitari šimasu.


X Dan-to iu inu. V tomto případě, když nejde o plnovýznamové „iu“=říct, se nepíše znakem 言う, ale:

いう


X Ósama-jó-ni 王様ように

! Ósama-no-jó-ni


X při psaní názvů v latince je vhodné za ně umístit v závorce čtení názvu v katakaně.


X manédžá: „e“ je kráté:

! manedžá マネジャー


X takusan hito-to hanasu: pokud je počítaný objekt v nepřímém pádu, číselné určení musí být v
přívlastku:

! takusan-no hito-to...


X ...to oboemasu. - to znamená “zapamatovávám si, zapamatuji si”.

! Musí být v perfektu te-iru: ...to oboete imasu = pamatuji si, že...


X hisobo, hisofu: špatné čtení slov 曾祖母, 曽祖父:

! buď sósobo, sósofu そうそぼ，そうそふ, nebo hiibaba, hiidžidži ひいばば、ひいじじ. NB: “pra” je dlouhé hí ひい!


X šitte imasen: -te iru je sice povinné v pozitivu (šitte imasu), ale v záporu je:

! širimasen.


X ---okitaku nai só kara desu. “Pretože hovorí, že nechce...”

! –nai só-DA kara desu.


X dareka kóhí-wo nomitai?

lepšie: kóhí-wo nomitai hito(wa) iru (ka)?


X otósan-to wataši: když mluvíme o své rodině někomu mimo svého miuči (tj. v tomto případě mimo
rodiny), je “slušné” nepoužívat uctivé tvary, ale obyčejné: čiči, haha, sofu, sobo, odži, oba...:

! čiči-to wataši


X ane-to ane-no kazoku-wa Fransu-ni...

lépe: ane-wa kazoku-to Fransu-ni...


X ane-to wataši-no okásan-wa onadži nenrei... Aby se to nechápalo jako “sestřina a moje maminka” -

lépe: ane-wa wataši-no haha-to onadži nenrei...


X wataši-to ane-no okásan-wa čigaimasu

lépe: wataši-no haha-to ane-no haha-wa ..., nebo: wataši-to ane-wa haha-ga čigaimasu.



X mači-ni apáto-de sumimašita. Sloveso typu SUMU se nemůže vázat s přípodou –de. Obě určení místa
by tedy měla mít –ni. Pokud se tomu chcete vyhnout:

mači-ni aru apáto-ni. nebo mači-no apáto-ni


X apáto-ni sumimašita.  - sloveso sumu se bez –te iru používá jenom v případě přísudku všeobecného
(mači ni sumu hito = lidé bydlící ve městech), jinak vždy v –te iru, i v minulém čase:

sunde imašita.


X　午前7くらいに事務所に行く. Přípona –kurai znamená „úroveň množství“, podobně i –hodo. Když mluvíme o
množství, nebo o časové DÉLCE, tak je používáme. ALE, pokud jde o časový BOD (v kolik hodin), tak
v hovorovém jazyce se sice –kurai také používá, ale není to správné. V písemném projevu musí být
správné -goro:

! ７時ごろ　(bez -ni)