KAPITOLA DRUHÁ
IZ A N A KI a IZANA Ml
Tehdy přikázali nebeští bohové společným rozhodnutím bohu jménem
ízanaki a bohyni jménem Izanami:"* „Dotvořte a zhustěte onen plovoucí
škraloupek země."
Pak za tím účelem předali oběma bohům skvostné kopí.9*
Obě božstva poté stanula na nebeském plovoucím mostě,87 sklopila
ono skvostné kopí, ponořila je do proudících vod a zavírila jím. A hle.
když kopí pozvedla, sůl,8* která z jeho hrotu skanula, ztuhla v ostrov.
A byl to ostrov, který je zván Onógóro.
85 Představa, že nebeská božstva pověřují pozemské bohy nebeským mandátem, je zřejmě umělá a vznikla pod vlivem čínské mytologie o mandátu nebes (Macumu-rai%6).
tó   Japonsky nupoke, doslova „perlové kopí", případné „kopí jako perla". „Perla"* j c zde metaforickým nebo synekdochickým symbolem dekoratívnosti. JT   Most se zřejmě objevil proto, aby na něm mohla božství důstojně stát. Nejde tedy o most spojující břehy vodního toku.
3S V dosl- překladu snad „mořská slaň", případně „solná sedlina", resp. země. ** Podle lidové etymologie snad „samotuhnoucí" nebo „sebesrážejíci", přesnější však bude chápat tento název jako oživení onomatopoického výrazu korv (případně komkoro), tedy „ostrůvek vzniklý tuhnutím míšené směsi". Jedná se nepochybně o mytický ostrov, který se pisatel kroniky Kediiki snažil pojmout jako skutečný ostrov ve Vnitřním (úžinovém) moři (Seto naikai) někde poblíž ostrova Apa di (Awadži), ale tyto pokusy nepůsobí přesvědčivě. Stejně jako u později popsaného ostrova Apa (Awa) je identifikace s konkrétním ostrovem včenč ncopod-statnČDÍ.
Božstva pak sestoupila z nebe. Vysoko nad zemi spatřila nebeský
a při něm rozsáhlý Osmisáhový palác.'" \k\í sc otáz;i] Iza.naki své choti: „Do |;iké míry jt doiuoreiio Lvuje
Můžeš mi to říci?" I odvětila mu: „Už je skoro utvořeno a dotvořeno, jen na jednom se mu čehosi nedostává."
o pravil Izanaici: „Také mé tělo je utvořeno a dotvořeno, jen na místě mu cosi přebývá. Překryji tedy tvůj nedostatek svým cm, zasunu jej, doplním tak tvé tčío a zplodíme říši. Co o tom
rá," odpověděla mu, „Obejděme tedy tento sloup a sejděme sc
siní.
[ZANAKl řekl: „Ty obcházej po pravé straně, až dojdeš ke mně. Já obcházet po levé, až dojdu k tobě,"1 * se sesli, pravila [ZANAMl: „Jak krásný jinochl"
staro japonský sáli {piri>) v teto dobr údajné představoval vzdálenost od prostředníku leví rulty kc konci prostředníku pravé ruky u pru m ěmc dospělé i rozpažený ma rukama, Zde však posvátni číslovka osm spíš jen naznačuje „mnoho" nebo „všechny". Osmička [coby třetí mocnina dvou) se objevuje kultuře i v unikátním starém číselném systému, založeném částečné na cista dvě, Na japonských ostrovech byla osmička odnepaměti pokládána Číslo.
tradičního výkladu sloup ani palác tilů bohové nestvořili, ale pouie Podle Motooriho {1926-2B: 193) má sloup falické konotace a symbolizu-muže a zeny, přičemž muž je při „kanonickém" spojení nahoře (nebe, axem dok (leme, podlaha). Fslickou Interpretaci připisují sloupu i Mimt? ) a Suzuki (2009). Chození nebo tanec kolem sloupu byly pravdepodobnú součástí archaických svatebních obřadů. Podle Macumury (1956) byly pořizovány z kmene stromu a o stromu se soudilo, ic je vybaven plodivou sile novomanželé ucházejí. Podle Nišidy (10.56) strom roste směrem k nebi h náboženstvích bohové užívali stromu, aby sestoupili na zem. Mimo-Kšida v obcházeni nebeského sioupu pokus uniknout následkům incestu, prvotní pár tvořili vlastné sourozenci.
i
45
iciítva pak sestoupila z nebe. Vysolte nad zemí spatřila nebeský 2 při něm rozsáhlý Osmisáhový paláce
SC Otázal izanakj své choti: „Do jaké míry je dotvořeno tvoje íůžes mi to říci?"
rěcila mu: „Už je skoro utvořeno a dotvořeno, jen na jednom
se mu čehosi nedostává."
pravil Izanaki: „Také mc tělo je utvořeno a dotvořeno, jen na
miste mu cosi přebývá. Překryji tedy tvůj nedostatek svým
im, zasunu jej, doplním tak tvé télo a zplodíme říši. Co o tom p
rá," odpověděla mu. „Obejděme tedy tento sloup a sejděme se sini.u,[
Pote Izaíiak! řekl: „Ty obcházej po pravé straně, až dojdeš ke mně. já
obcházet po levé, až dojdu k tobě." Když sc sesli, pravila Izanamj; „Jak krásný jinocha
Jcócn starojaponský sáh {pirě} v teto dobr údajně představoval vzdálenost od pry SLrccJniku levé ruky Ice. leortti prostředníku pravé ruky u průměrné dospěle ■ *rozpaženýma rukama. 2de vsak posvátná číslovka osm spis jen naznačuje .mnoho" nebo „všechny'". Osmička (coby třetí mocnina dvou) se objevuje kŕ kultuře i v unikátním starém ríselnérn Systému, založeném čásrečně na h - i^i.< dvě. Na japonských ostrovech byla osmička odnepaměti pokládána lané číslo.
Podle tradičního výkladu sloup ani palác tito bohové nestvořili, ale pouje Podle Motooriho (l^ib-S&í 193) má sloup falické konotace a symbolizu-mužc a ženy, přičemž muž je při ..kanonickém'' spojení nahoře (nebe, a žena dole (země. podlaha). Faliekou Interpretaci připisuji sloupu i Hifata S) a Sumki (2009), Chození nebo tance kolem sloupu byly pravděpodob-Japonsku součásti archaických svatebních obřadů. Podle Macumury (1956) byly , pořizovaný z kmene stromu a o stromu sc soudilo, že j e vybaven plodivou si-oniž se novomanželé ucházejí, Podle Niíidy (1956) strom roste aminem t oebi iických náboženstvích bohové užívali stromů, aby sestoupili na zem. Mimo-tidi Nišida v obcházení nebeského sloupu pokus uniknout následkům incestu, mboi prvotní pár tvořili vlastné sourozenci.
] pravil [ZANAKl: „Jak spanilá dívka!"*
Nato ale poznamenal Izanaki ke sve paní: „Není dobré, že první slovo měla zena."
Přesto se spojili a na místě svého svazku pak zplodili dítě. Byla to však Pijavice (Pmu ko).^3 Naložili ji tedy na rákosový člun a spustili po řece.
Potom zplodili Pěnový ostrov (Apa sima)-,j Ani ten nepatrí k uznávaným potomkům božstev. Oba bohové se nad tím pozastavili a shodli se na jediném: „Obé děti, které jsme zplodili, se nám nevydařily. Musíme o tom podat zprávu nebeským bohům"
Vypravili se tedy ihned na Vysokou nebeskou pláň a žádali sbor božstev o radu. Bohové se sešli, vykonali velkou věštbu"15 a pronesli konečný výrok následujícího znění: „Není dobré, že první promluvila žena. Vraťte se zpátky na 2em a opakujte, co jste řekJi*
f sestoupila obe božstva na ostrov Onogóro a znovu obešla onen nebeský sloup.
A tu pravil Jzanaki: Jak spanilá dívka!"
AI za nami pravila: „Jak krásný jinoch!1*
Po tčch slovech byli opčt svoji a zplodili ostrov zvaný Mladý bůh rýžových kJasů z Apa di (Apa di nó pů no sa wake no sima),5* Dále
v Ve skutečnosti oba říkají jen slova dud ni Jati, což v jedné možné interpretaci znamení „jak. jsi skvělý (skvějí)'1. Může to ale také znamenat „tohle je výborné", ba i „tohle je na mc" a může [o být chápáno [zcela obecně jako určité pozitivní hodnoceni prvotního svazku muže a ženy.
M Použitý japonský výřat pint ic může znamenal „pijavice1" a ukazovat na slabé nebo invalidní díiě, odsouzené ke krutému zavržení puhěním po vodě. Týž výřat může afc stejné tak znamenat ^syn slunce" nebo „dcera slunce". M1 Pokud j e výklad správný a j edná se o pěnu (su>a), nikoii o pro so {aps), měl by ná-Kfiv ostrova správně znít Awa Jima a nikoli Apa sírna. Chyba mohla vzniknout v důsledku středověkých opisů nebo skutečného hláskového kolísání. 1S Veštba byla provedena na základě rozboru puklin a trhlin ni povrchu jeleníclt kosti
íft Dnešní ostrov Awadíi (v době Nara označovaný jako Apa di) ve Vnitrním moři nedaleko Ósaky je tradičně považován za stredobod plození ostrovů, ale jc pravděpodobnější, žc pojmenování ostrova je naopak pomčrně nové. V mýtu zjevně
ostrov Jjo s dvojím jménem (]jď uô puta na No swa),t Tento má jedno telo, ale čtyři tváře: co tvář, to zvláštní jméno. Jsou to [jo zvaná Překrásná dívka (E pime), země Sánu ki,u zvaná jinoch přicházející se světa bohů (Ipi jór! PIKO), země Apa zvaná Bohyně 1 krmě {Opo gě tu pime)" a země Tosa zvaná Statečný jinoch, pra-
bohů (Take jôbi wakě).bf zplodili ostrov Oki se třemi ostrůvky v pozadí (Okt no mitugo ij, jehož vedlejší název je Statný jinoch itvořený nebesy (Ame no ■oro wakě).
ftsce zplodili ostrov Tukusi.1511 tento ostrov má jedno tčto a čtyři tvá-i tvář. to jméno. Země Tukusi'" se narývá Mladík zvaný Bílé slunce .Pí wakě), zatímco země Tojo kuni'*3 je zvána Mladý bůh četných (Tojó pi wakě)4 země Pi"4 se nazývá Takp p i muka pi tqjô kuzí pi ~~ť': i konečně země K tmu so'"4 je zvána Chrabrý jinoch pocháze-nec (TAK e pt líľAKE). - ■ . r.odiii ostrov Iki zvaný Jede:: l nebeských sloupů (Amf pitó tu íle ostrov Tu sima zvaný AfciE N ô SA de jor1 pime1"7 a konečně
o ioľiítretní, dnes existující ostrov. Ostravy mají v tomto animistickém pojeri čet různých jmen a cjsto se u nich rozlišuje i pohlaví.
I možných interpretací tohoto jména se vztahuje k tomu, že Ijo je jed-ostrova Sikoku, jednak starí provincie na jeho území (nynější prefektúry
Dorini prefektúra Kagawa.
i Bohyne potravy. Zemi Apa lze chápat j ako „říši prosa", anebo to jňůít- být rtaršľka na nereálný Penový ostrov a správni forma by byla Awa. tWYii prefektúra Tokusima. Dm lni ostrov Kjúsú. ZÄuba dnešní prefektúra Fukuoka,
iti prefektúra Óita. Cfcoii drtešniho Nagasaki.
Mnqm není jasný- Snad Statečný mladík schopný velkých činů, s tvári obrl-ksJunci. Stejně nejasný je i význam daääích jmen, u nichž není uveden český ' phmo v textu.
Btocšni prefektúry Kumamoto, Kagošima a část prefektúry Mijazaki. Sne! temná nebeská princezna přicházející ze sveta bohu.
^Hkiili ostrov Ijo s dvojím jménem (Ijů No puta na tiů SiMA).,ľ Tento ■ má jedno tělo, ale čtyři tváře: co tvář, to zvláštní jméno. Jsou to ijo řvaná Překrásná dívka (E pime), země Sanu ki'*"'1 zvaná Jinoch i přicházející ze sveta bohů (ÍPl JÓRI piko), země Apa zvaná Bohyne ■ krmé (Opo GĚ TU pjme)" a zeme Tosa zvaná Statečný jinoch, pro-úk bohů (Také jori w a ke). ms Pit zplodili ostrov Oki se třemi ostrůvky v pozadí (Okí tfó MiTUGO l), jehož vedlejší název je Statný jinoch stvořený nebesy (Ani no
!IORÓ WAKl).
ftjié zplodili ostrov Tukusi.'a 1 tento ostrov má jedno tělo a čtyři tvá-:oo tvář, to jméno. ZemeTukusii;i se nazývá Mladík zvaný Bílé slunce n wakě), zatímco země To j ô kuni1"' je zvána Mladý bůh četných í (T5j6 pi také), země FiJS* se nazývá Také pi muka p i rojo kqzi pí í wakě " a konečně země Kuma so13^ je zvána Chrabrý jinoch pocháze-
i: slunce (Také pi wakě), ftk zplodili ostrov Iki zvaný f eden z nebeských sloupí" (AmĚ pito tu . dále ostrov Tu sima zvaný Amě n ó sa u é jóm pime™7 a koneěně
: o konkrétni, dnes esislujíeí citrúv. Ostrovy mají v tomto animUtickem pojetí
. .1 různých jmen a často í e u nich rozlišuje i pohlaví. Jedna z možných interpretací tohoto jméns se vztahuje k [tímu. í= Ijii jc jerd-:v ostrov) Sikoku, jednak Staré provincie na jeho území (nynější prefektúry
Doešni prefektúra Kagawa.
Jtebo Bohyne potravy. Zemi Apa lze chápat jako „říši prosa'', anebo to muže být
In* narážka na nereálný Pí nory ostrov a správna fonna by byla Awa.
Dneirsi prefektúra Tokušima.
Dnešní ostrov Kjúiú.
Zhruba dnešní prefektura Fukjoka,
Dnešní ptefektura Óita.
Okolí dnešního Nagasaki.
"ji není jasný. Snad Statečný mladík schopný velkých činů, s tváří obfá-k slunci- Stejní nejasný je i význam dalších jmen, u nichž není uveden český l přímo v testu.
Dnešní prefektúry Kumamoto, Kagošims a část prefektúry M i j a 7:1 ki, Sftad jemná nebeská princezna přicházející ze světa bohů.
47
Á
Staro} nem f jc vůh japoK pnrč i ale pa po risk ostroA Sunco o skle mytcd mi hi dobo* mimo genca ktcri slimo
w
rukof pokb no 2* Kre.: pro | ni bo:
nez i rekor skycr celou nč pk PO řádní riny ;
pOM 3 pOl
a hot klad
pim.
48
A
ostrov Sado. Po nčm zplodili Veliký ostrov nesčetných podzimních vážek ve stínu hor (Opo jamatô tojó aki tu sima), jehož další název jc Mocný jinoch z nebeské oblohy a pán četných [dožinkových] pod zima (Ama tu mi sora tójó aki tu ne wajcě).
Těchto osm ostrovů zplodili dříve než všechny ostatní, a proto se jň říká Osmero velkých ostrovů (OpO ja sima KUNl).IDÍ
Poté se vrátili, odkud vyšli, a zplodili ostrůvek Kibi no kozíma^ "ft má také ještě jiný název: Take pi kata wakě."* Dále zplodili Ostrov sladkých červených bobů (Adu kí sima)'1' zvaný též Velká vznešená bohyně s holýma rukama (Opo no te pime). Dále pak Velký ostrov (Opo sima),d který má ještě další název OpO tamaru wakě,ttj
Pak zplodili Ženský ostrov (WoMlNA sima), jehož vedlejší název je Je počátek nebes (Amé no pito tu ne). Dále zplodili Blízký ostrov (Tika no ! ma)."4 Jeho jiný název je Mužský ostrov (O siwo). A konečně Ostrovy dvojčata (Puta go no sima) neboli Dvojitý nebeský dům (Ame ho puta ja)*
Zplodili tsdy celkem šest ostrovů, počínaje ostrovem Kiel no kouma 3 koní* Dvojitý* nebeským domem.
Když takto dokončili plození své vlasti, zplodili ještě další božsť.. Zprvu zplodili Božstvo velkých počinů (Opo kóto oposi po nó kami).*
ma),n
]edmÍ
líS 1M
Osmička zde opět miižc znarneim „přemnoho". Poloostrov Kozíma {Kodaiina) při březích prefektúry O kajania. 1K   Snad Statečný mladík s tváří obrácenou fc slunci.
'"   Sódošima, ostrůvek mezi dnešní prefektúrou Okajama a ostrovem Sikoku. 11J   Patrně dnešni ostrov Jaširodžima v prefektúre Jamaguči,
Nesrozumitelné, snad Mocný jinoch Tamaru. "4 Osuov v souostrovi Gotó pří západním pobřeží Kjúžú, blízký je snad z hlediska Gf. "5 Snad dnešní Odžima a Medžima,,mužský" a „ženský*4 ostrůvek v souostroví Gam v prefektúre Nagasaki.
"b  Tato božstva, vyjadřují domnělé nebo skuiečné vlastnosti různých japonských ( trovů. Patří k nim vlastnosti obyvatel a typické přírodní jevy a síly. Božstva mají i jen jména a i ta jsou někdy dosti zmatená. U některých z nich se nedá bezpečně urc*: ani pohlaví a obecně víme o všech jen velmi málo (Jamaguči a Kónoši 1997). "7   Místo QpifSi se uí.ívá i zkrácený tvar asi. Velký počui snad znamená plozeni a 1 žování japonského území. Jméno se vyskytuje i v jiných podobách í jinou etymologí.
tdéji zplodili božstva zvaná Mladý bůh skalin a půdy (Ifa tu ti biko í kam i) a Vznešená bohyne skalin a písku (ípa su pime no kami), dá Je ľbeského boha vanoucího větru (Amě no puki wo nó kamí), Mladého ha velkých domů (Opo ja biko no kamí), Mladého mužného boha nc-ocího vítr (Kaea mótu wakě osi wo no kamí), božstvo moře zvané Itt božstvo námořních cest (Opo wa tu mi nô kamí), boha přístavů mého Mocný bůh pohlcující rázem [nečistoty a neŕe s Li] (Paja aki tu dhô kamí) a jeho sestru Vznešenou bohyni pohlcující rázem [nečis-
.rřtSti] (PAfAAKl tu fim e nů kamí)Z1" teoupnost oú Božstva vel kýt h počinů [Opů kôtô oposi ro no kamí) po Vzneše-behyni pahlcujícf rázem [nečiätoLv a nsřMti] (Paja akí tu pime ho kamí) tvoří cellttm bchu.'"
^Kzmínéná božstva Mocný bůh pohlcující rázem [nečistoty a ne-Paja aki tu piko) a Vznešená bohyně pohlcující rázem [ntčisLoty aí] (Paja aki tu pime) vládnou jedno ŕekám a druhé mořím a zplo-ipolu Božstvo zpěněného příboje (Awa nagi pjó kamí) a Božstvo ýeh vln (Awa nami no kamí), Božstvo lehce zvířené vodní hla-fliíRA nagi ho kamí) a Božstvo lehce zvlněné vodní hladiny (Tun* ■o kamí), dále Nebeské božstvo vodních předělů (Amě no mi ku-Jtó kamí) a Pozemské božstvo vodnich předělů (Kum no mi kľma-UMÍ) a konečně Nebeské božstvo s naběračkou (amě nô kupiza ■.Mí) a Pozemské božstvo s naberačkou (KuNI no teufiza mot1
presvedčivé poznám kv v Kníie ňhhidů áůby Htsgi (f.Hgt šikí) naznačuji tato •fatihujíci význam .polykající nečistoty'', že obé božstva zajišťují rychlou ou očistu i od různých neřesti a hříšných proviněni. Některé znaky po-tčehto jménech, například ítki, „podzim", nejsou důležité z hlediska význa-pouze naznačují výslovnost.
poery v těctuo glnjách občas nesouhlas i h hlavním textem. Důvod Je určit.
rif: je rekonstruována na základe různých verzí, jež si vzájemné odporují.
i
pne ale ps
MM 5utt:
D 4X>
mi h
iMi
gene ktexi
no z Krou
5°
Posloupnost od Božstva zpěněného příboje (Awa nagi no kami) po Pozemské hoistve s naběračkou (Kuní no kukiza moti no kami) tvoří celkem crem božstev.
Poté [IžanAki a Izanami] zplodili boha větru, jehož jméno je Mladý bůh mocného dechu (Si na tu piko ho kami).'11 Pak zplodili boha stromů a dřeva, jehož jméno je Bůh životni siíy stonku [a kmenů] (Kuku no ti n ó KAMl). Dále zplodili boha hor, jehož jméno je Mocný b&h velehor (Opo jama tu mi no kami). Poté zplodili Bohyni luhů, jejíž jiné jméno je Mladičká bohyně traviny zvané kaja131 {Kaja nů pime no kami) a jež je rovněž nazýván? Bohyne moci [travnatých] plíní (No r>u ti no kami).
Posloupnost bohů od Mladého boha mocného dechu (Si na tu piko no kami} po Bohyni moci [travnatýchj plání (No dj n nů kamí) tvoří celkem čryn bohově,
Z výše zmíněných božstev Mocný bůh veiehor (Opo jama tu mi no kamí') vládne horám a Bohyně moci [travnatých] plání (No duti no KAfcií) vládne luhům.
Mocný bůh velehor a Bohyně moci [travnatých] plání spolu zplodili Nebeského boha posvátné moci půdy (Amě nô s a puti no kami) a Pozemského boha posvátné moci půdy (Kuni no Sa duti no kami). Nebeského boha posvátné mlhy (Ame nô s a gíri no kami) a Pozemského b«ha posvátné mlhy (Ku ni n ď Sa Gíhi tiä katáí), Boha temných nebeských vchodů [a průchodů] (Ame n ô kvra to no kam!) a Bohyni temných pozemských vchodů [a průchodů] (Kubíi no kuha to nó kamí),í3 a téz Mladého boha velkých vchodů a [velkých] oken (Opo to máto piko nô xami) a Mladou bohyni velkých vchodů a [velkých] oken (Opo to matů pime no kami).
-r.
Výra e (a patrne znamená „v místech ", 121 Osdobnice finska {\fottainknj tiHtusity
"3  Tato dvě božstva chybí v rukopise Kodziii ze sbírek chrámu Sinpukudži (Ón . Kannon) v Nagoji. Existují také erotické interpretace, jež mohly vést k jejich tabu> zaci. Novější interpreti výraz kuta vykládají bud jako „doliny" či „průsmyky" (tow ■ asociační zdůvodnění podávají napr. Ogihara a Kórtosu 1973), nebo ho doslovně čtou jako „velké dveře*1 » interpretují jako synckdochkké označení domu a sídel (jamaguči aKóncsi 1997)-
ost od Pozemského boha posvátné půdy (Kuní no SA gíri no kamí) po Mla-»Éofy^' velkých vchodů a [velkých] oken (Oco to máto pime no kamí) tvoří osm bohů, pacno dalšího boha, kterého [Izanak: ;•. 1/anami | /plodili, jr Bůh rych-pták s člunem z vonného dřeva pevným jako skála (TÓRi tiä íPA pvue n 5 kamt). Jeho jiné jméno je Nebeské ptačí božstvo na lodi ■ó tóri PUNE nó kamí). Dále pak zplodili Vznešenou bohyni bo-krmě (Opo ge tu pime NÓ KAMÍ) a boha ohně zvaného Mužný bůh o hoření (Fí ho jagi paja wo no kamí). Jeho jiné jméno je Statný bůh šlehajících plamenů (Pi no kaka biko nů kamí) a další jméno moci planoucí půdy (Pi nó k agu tutj nó kamí). Při tomto porodu si IZANAMl spálila rodidla, roznemohla se a byla a na lože.11* Z jejích zvratků se zrodil Bůh hor se železnou ru-(Kana jama biko nó KAMÍ) a Bohyné hor se železnou rudou (Kana MM E NÓ KAMÍ), Z jejích výkalů vzešel pak bůh hnoje zvaný Mladý tušlechťující půdu (Pani jasu biko n ó kamí), z její močí sc zrodila vody a vláhy (Mi tu pa no me no kamí)115 a z ní se posléze naro-Mbdičký bůh plodnosti (Waku musu pi nó kamí).'2* Dcerou tohoto
Bnu (r^II-lS) upozorňuje m podobnost mezi ohněm, který jc symbolem zá-onemotnéní, a menstruačním a porodním krvácením. Obojí má stejnou je spojováno s negatívni představou bolesti, zkázy nebo nečistoty. Srovnání x činěna s pomerné banálním pálením podzimních travin, nebo u Macumu-i přesvědčivěji s mocným sopečným výbuchem. Motoori (1926-28/1) na popisu smrti IzANAMI usuzuje, že japonští bohové jsou smrtelní a odcháae-ejomi stejně jako lidé. Tím tedy japonské bohy polidšťuje a zároveň odmí-samurajskou morálku, podle níž mají lidé potlačovat své přirozené city, izuje na to, že i bohové se uměji radovat a naříkat. Těž rvaná MlDU pime, tedy Vznesená bohyné vod. Později je někdy ztotožňová-HaŠIHFMF (po většinu doby Nara pravděpodobně Pasi pime, v době Heian FAsi bohyní mostu vUdži, která hraje důležitou roli v kapitole „Bohyně strážkyne I v Příběhu prince GenJžiho. Představa výkalů, z nichž se zrodila božstva úrodné intoči, z níž se zrodila božstva spojená s vodou, deštěm a závlahami, svědčí í o znalosti významu hnojení a ve spojení s archeologickým průzkumem po-razsah zemědělských znalostí v době fajoi (zhruba 300 př. rju L aí 300 n, 1,), ar saku ve jméně je zřejmě spojením morfému wäkit („mladý") s těžko sro-ným výrazem u, který patrně představuje bahno jako základ plození.
f
51
boha je Vzneseni bohyne plození přehojných potravin (TÓjů tf kú ějme MÔ kamí)."7
Bohyně Izanami po porodu boha ohně zemřela a byla ostatními božstvy unesena do záhrobí."*
POjt&JpriOSt NíbííttťhO pt3(íri0 božství riS lodi (AjjĚ mO T&fll HJNE NO K*tit) po Vznesenou bohyni nesčetných potravin (Tojo ukě bime ho kamí) tvoh" osm bohů.
Izanakt a Izanami zplodili společné čtrnáct ostrovů a celkem třicet pet božstev.
Tato [božstva] porodila Iianihi dříve, než zesnuta a odešla do světa bohů. Jen ostrov Onog6t* nezplodili a tak* Pijavice (Píru kq) a Pinový estrov (apa íima) m nepočítají jako [vydařené] děti.
Izanakí pravil: „Má drahá paní, co jsem to učinil! Vyměnil jsem život pouhého dítěte za váš."
Pak se připlazil k podušce nešťastné Izanami a plakal jí u nohou. Bohyně, která se zrodila z Léchto slz, sídlí nyní u kořene stromu unito na hoře Kagu jarná'"'1 a její jméno je Bohyně mnoha plačících žen (Naki sapa me no kamt),130
Zesnulou bohyni pak pohrbil na hoře Pi ba na pomezí provincií Id umo a Papa kí,131
Nato Izahaki vytasil meč [dlouhý] deset čepeli111 a sťal Bohu planoucí půdy (Kaou tu ti tíó kamí) hlavg.1" Krev. která u lpěla na čepeli onoho
SrjH ro:oín,! šc Vznešenou bohyni bohaté krm ŕ (Ofo     tu Pir^F no KAMÍ), "-'   Záhrobím jc mírjĚua říše Jóňri (viz dále). Podle kruniky NihaHšůiti je [/an-v pochována ve vsi Aii ma v kraji Kuma no v provincii Kí (dnešní okres Minamimuro v provincii Wakajama) a místní lidé ji uctívají hudbou, zpěvem a tancem. Zřejmě jde O pozdní vložku, spojenou i dotvářením mýiu ustavné svatyni Kuma no. ™  Ama ka^u jama. v překladu Zářná nebeská hora: podle legend sestoupila z nebe. m  Tradičné bývá označována jako Bohyně plaček z močálu naplakaných slz. "J   Tento zápis o místě pohřbu v oblasti Id umo je nepochybně značně starý, ale presto mohl být doplněn dodatečně a motivován požadavkem oslavit známou svatyni. ^  Asidvaapůlmetrovýaí třímetrovýmeč- Jiná možní interpretaCc jc ,.mcč s deseti čepelemi".
[J1 Porod tohoto planoucího ditčte. kterč jc označováno různými jmény, je považován í3 prvotní příčinu zranění, onemocnění a úmrtí bohyně IZAřfAMI,
meče, pak dotekla až ke skupině balvanů zvané Shluk pobřežních skal svlažovaných horkou vodou,1,4 kde se z ní zrodil Bůh štěpící skály (Ipa saki) no kamj), dále Bůh štěpící kořeny (Ne saku no kamí) a konečně Mužný bůh dnící skály (Ipa tutu ho v/o no kamí), ta bohovi.1'5
Krev, která ulpěla na pochvě božského meee, se pak rozběhla po po-ivatných kamenech, a tak se zrodil Vznešený bůh hbitého blesku (Mi k a paja pí n5 kamí),1'* dále pak Bůh hbité záře ohně (Pí paja pi hó kamí)1'7 a po něm Chrabrý mužný bůh vzneseného blesku (TakE miiía Du ťi no *o no KAMi),'lS jehož jiné jméno je Chrabrý bůh oplývající bojovou silou (Take pu tu nó kamí). I3S Bývá rovněž nazýván Všestranně smělý bůh •prývající bojovou silou (TÓ[Ó [take] pu Tu ho kamí). Tri bohové.4=
Krev, která se nahromadila na pochvě meče, protekla mezi prsty bojovníka a dala vznik bohu zvanému Temný bůh vody, přivolávač deště jKl'ra okami no kamí),'*' a konečné také Bohu vodních řas v temných podzemních slujích (Kuha mí tu p a nu kamí).uí
lák se zrodilo celkem osm bohů. počínaje Bohem štěpícím skaly b konče Bohem vodních •as v tímných podíemílííh tlujích.
Bůh, který se zrodil z useknuté hiavy zabitého Boha planouc! půdy Aagu TUTi nó kami), s e jmenuje Bůh moci hlavního svahu hor (Ma saka jima tu mi no kamí). Bůh, který sc zrodil z jeho hrudi, se jmenuje Bůh menší hory (Odů Jama tu mí nô kamí) a bůh, který se zrodil z bři-. se jmenuje Bůh moci nejzazších hor (Oku jama tu mi no kamí).
Ju ti pa mura (nebo Ju iu ipa mura). Jde o tři božstva souše a skal. Tež Smelé božstvo blesku. Hbitou září je múírn blesk. faác též Bůh mocného blesku.
Jeho slavné vyobrazení s mečem se nachmi ve svatyni Katori ve mésté Sawara ídauře Či ba. >Ce o tři božstva ohně.
":.        svprk .h vláhy, f cic f) božstvo ú rot.: y.
patrné iaké Bůh sýpek a vody. Jde opít nepochybné o jedno z božstev vody, ale jména je nesrozumitelný.
Dále pak jméno boha, který se zrodil z mužského přirození, je Bůh moci temných [lesů a] hor (Kura jama tu mi nó kamí) a bůh, který se zrodil z Iívc ruky, sc nazývá Rflh moci hor a hustých hvozdů (Stci jama tu mi pfO kamí), Bůh, který se zrodil z pravé ruky, se nazývá Bůh moci podhůří (Pň jama tu mi no kamí). Bůh zrozený z levé nohy se jmenuje Bůh moci luhů a hor (Paha jama tu mi hó kamí) a bůh zrozený z pravé nohy Bůh moci nesčetných hor (To jama tu mí no kamí).
Po5lDLjriĎit od Boha moci hlavního svahu hor po Boha moíi nesčetných hor tvoři osm bohů.
Název mece, kterým byl síat Bůh planoucí půdy, je Mužný nebeský meč s ostrou čepelí (AmĚ no wo fa bari)141 nebo také Mužný posvátný meč s ostrou čepelí (Itu nó wo pa bari).144
Cesta do říše Juruj144
] rozhodl se Izanaki, že se vypraví do říše Jomi"2a svou pani Izanami. Paní vyšla ven, zavřela za sebou dveře paláce'4* a Izanaki jí řekl: „Má drahá
"5  Jde o hříčku s výrazy „mocný nebeský meč'1 a ..nebeská skalní sluj". '"A   Zde jde nepochybně o proces kaleni Oceli, Z ťúí )e meč zhotoven. Podle Cugiiy (1954) byli zabitím bohů ohně, skalin a vod zneškodněni bohové zemětřesení, kteří předtím ničili, tavili a zaplavovali široká pásma hor.
* Vkronice Nihwriekii v modlitbách majtv vládne izaiíAKI Svřm lidí, zatímco Izanami je vládkyní Fíše Jomi. Ta byla zře] mě spravována určitými bohy 1 lidé tam žiii podobně jako na zemi, ale panovalo tam přítmí a nečistota. Podle Phblippiho (1969) soudí Gotó (1947) a Kidder (1959), že představ? říše Jôm'i a vstupu zavaleného kamenem je založena na charakteru hrobek v době mohyl [kafaři), jež trvala od 3. do 7. stol. Macumura (1956 a j^M-^) poukazuje na to, že puvodné o podzemí neslo. Kronika Koi&h popisuje vstup do léw země jako průchod průsmykem, který je zavalený balvanem. Nebožtíci bývali také pohřbíváni na stromech, zanecháváni v travinách luk, hluboko v horách, v präsmycjch a v jeskyních, nebo potopeni pod vodu i 5 plavidlem. Cuda (1948—50) vsak. upozorňuje, že vKů&iki papis světa mrtvých nenavazuje na jiné části díla.
* Popis není zcela jasný v důsledku nesrozumitelného užití jednoho znaku bez souvislosti S konleitem. Jde o znak „Stoupat" (Bf), který se obvykle čte webem* ttgänt ci té.
ženo! Říše, kterou jsme spolu zplodili, není ještě dokončena. Proto bych chtěl, abyste se vrátila domů."
Na to mu Izanami odpověděla: „Nejdražší manželi! Bohužel, moc dlouho jste mne nechal čekat, a tak jsem musela sníst pokrm, který byl připraven na peci v kuchyni říše Jomí.'47 Velmi si, drahý muži, cením [•oho, že jste za mnou přišel až sem do této končiny. Ráda bych se k vám cítila, ale musím se poradit s bohy této říše. Než to vyřídím, nesmíte woc vidět.<1Mfl
Po těch slovech se vrátila do paláce. Izanaki na ni drahný čas mar-mé čekal, ale když sc již nemohl dočkat, vylomil jeden z četných silech zubů kouzelného hřebínku, jejž měl 2asunutý do vlasů na pravém ipanku, a pak jej zapálil. Bylo to jediné světlo,145 jímž si posvítil, aby se jzhlédl.
Ahle. v útrobách paní Izanami se s hlasitým čvachtáním rozlézali čer-Nä hlavě jí pobýval Veliký hrom,'50 na prsou Ohnivý hrom, v břišním ytu Černý hrom, v ochmýření rodidel Třeštící hrom, na levé ruce Mla-7 hrom, na pravé Pozemský hrom, na levé noze Hřímající hrom a na íř Hrom uložený ke spánku. Celkem tak na jejím těle spočívalo osm jů, osmero božských pomocníků.
Společným požívaním pokrmu s lidmi určité skupiny nebo kraje se vytváří ma-Tztah Yz-ájemnosti. Takovýto vztah znesnadnil izanami návrat ze zemí, jejíž jednou požila. Uvedený pokrm vKodiiki mohi být připraven na nečistém ohni, klad z těla nemocného zvířete nebo z nemocné rostliny.
Wle Philippiho (1969) jde zřejmě o tzv. „tabu nakázané komnaty'1, „tabu styku lými" a „tabu vyhledávaní zemřelých", kroniky iVŕApnŕŕŕ/ vzniklo na základě následujících událostí tabu zakazují-ve tmě jen jedno světlo nebo zahazovat ve tmě hřebínck. Motoori (1926-v první polovině 19. století podobný zákaz v oblastí Iivami a As ion (1950) podobné zvyky ještě v r, 1S82 v Tokiu, rýrazu ikaduti, doslova „jaký to (hrozný) duch!", je slovo „duch" obvykle jako „hrom". Cuda (Í94S-50) vsak interpretuje vdaném kontextu rento pio _had". „duch zemřelého" nebo „démon". Macumura (1956) Cudovu tezi Podle Širatoriho (1955) vyrostli tito „hadi" z červů, kteří jsou symbolem du-■dého.
Izanaki byl při tom pohledu tak zděšen, že se z říše Jomí pokusil uprchnout, ale jeho božská paní řekla: „Dal jste mi poznat mou hanbu.'"
Vzápětí pak za ním vyslala ohyzdné babice z říše Jomi,1^ aby jej chytily.
Izanaki sňal z hlavy četnou, čelenku a hodil ji za sebe, ahle, vzápětí vyrostl za ním ker s planým vínem. Babice je trhaly a hltaly a on stačil utéci.
Pak ulomil jeden z četných zubů kouzelného bambusového hřebín-ku, který mel vsunutý do vlasů na pravém spánku, a hodil jej za sebe. A hic, vzápětí z něho vyrazil bambusový výhonek. Babice jej utrhly a zhltly a Izanaki zatím stačil utéci."jJ Atak postavila Izanami bohy oněch osmi hromů do čela mocného vojska, které se hnalo za jejím mužem. Ten však tasil meč [dlouhý] deset čepelí, který mel zasunutý za opaskem, a prchaje mával jím za sebou. Presto mu bohové hromů byli neustále v patách.
Když dorazili k úpatí plochého hraničního návrší Jomo tu pita saka na hranicich říše Jomí, utrhl Izanaki tři broskve, ktevé zde rostly, a vrhl je proti pronásledovatclkám, takže se všechny obrátily zpět kprůsmyku ve vrchu Jomo tu pita saka a uprchly.
Pak Izanaki řekl duchům oních broskví:^ „Ochraňujte tuto Střední říši rákosových planin'51 i se všemi smrtelníky, kteří vzešli jako zelená
151 JaponskyJoateluiikSme. Tyto babizny jsou pomocnice Izanami, což dokládá, ze Izaramí se již srejmĚ sula královnou fííe Jomí.
155 Podobné příběhy o zastavování pronásledovatelů jsou známy po celém svčté. Hřebínek je zázračný asi proto, že dokáže měnit vzhled osob. Podobná zázračné je „os-rnisáhové zrcadlo'" (/ď m) a dalši pomůcky. Rostliny i předměty využívají své přirozené síly dané jejich běžným způsobem vzniku nebo užití, aby ohroženého jedince chránily. 153 Broskve hrají podobnom roli i v čínských příbězích. Vliv čínské kultury na tento příběh je velmi pravděpodobný.
J5J Střední říše rákosových planin, která leží mezi nebem 3 říší Jómi (podsvětím), japonsky Asipantwttfáewtktiiti, je označení našeho svět*. Podle Konoíiho (2007) Je vsak nutné interpretovat polohu Střední říše a říše Jóin'i plošně v jedné rovině, Střední říše pák leží uprostřed této plochy, vcctle říše Jomí 3 zvlášť odlehlé říše Ne, kde pobýva] Susa no wo. Také podle něho netze Hši Jomi chápat obecni jako říst mrtvých. Kónoíi se proto neshoduje s tradičním vyobrazením tří velkých idejí {dat sůh Jtá), které vznikly v Motooriho intelektuálním okruhu a předjímají tradičnější představy o nadzemním a podzemním světě.
tráva,Si z tohoto prázdného pozemského světa/5* Chraňte naši říši, až jí bude zle, jako jste stále ochraňovali mne."
I označil bohy těchto broskví společným jménem Veliká a vznešená mocná božstva (Opo kam u d u mi hó mikótó).
Nakonec jej dohnala i sama ÍZahamj, a tak dal Izanaki přivléci obrovský balvan, s nímž pohne jen tisíc mužů,'5T a postaví J jej na onom pahorku zvaném Jomo tu pira saka do cesty z říše j drní.
Nyní tedy stáli on i jeho paní tváří v tvář a on jí oznámil, že ji propou-fcL*54 Nato IZAHAMI pravila: „Můj drahý muži, pokud své rozhodnutí ne-tmcníš, zadávím k;iidý den v tvé říši tisk lidí,'' AIZAHAKl na to odvětil: „Milá ženo! Jestliže zadávíš v mé říši každý tisíc lidí, já dám každý den postavit patnáct set chýší pro rodičky, aby v nich po rodily-
A tak v naší zemi každým dnem umírá na tisíc lidí, ale na patnáct set ch sc rodí.
Kdnošiho (199j) srovnání kronik KoMiki 5 iYfWíwrríila před sestupem iz*hak[-aTzArJAMi na jem všechna přédchoaí božstva údajné pouze na Vysolte nebeské pláni. Doslova „pomíjivý zelený lidský porost" {aimikiůídůpiioghta). Slovo mttsiki (zde přeloženo jako „prázdný") sc rovněž překládá jako .skutečný". Jde o nebožskou, světskou realitu, které není na stejné úrovni jako bohové, ffií lidé nebožské podstaty patři pou« k této realitě. Jsou přirovnáváni k zele-■jlé nebo k volně bujícímu býlí. Kroniky Kodiikš a Nihsn hki se však vznikem této dále nezabývají, vypravují jen o světě vztaženém svým původem k božstvům. : :.iky liprfo>ióipa. Vstup do říše jómi se podoba vstupu 4tí hrobky. :íIí- délku úseku, po němž IZAHAKI prchal, si stěží lze představit jako pouhý vstup do . Mácu mu fa (195ti) vidi vUmrtú balvanu Hraniční boísTVO (Sai HÔ KAMi), kteit podobu kamene a chrání oblast sousedních vesnic před démony z vnějšího svě-Mlcdem k malému významu tohoto božstva \c všsk podle Kónošiho (2007) tato
ice nepravděpodobná, V souladu s interpretací vNihenhki chápeme záhadná slova kMS, km 19 jako ntuál rozchodu, m.igii:ky ubřad ndmílnuti. Srov. s uiiiini podobně znějícího ve slově norila, což je doslova „obřad pronesení šintoisticfcé modlitby". ■Ěacumura ([Q.S&) na základě představ o působení duše slov folotíama poukazuje rétoriky v řešení potyček a sporů, Ke konceptu íotodama viz připojenou Denisy Vostré na s. 318-310.
ix.■■.Mi je pro toto své počínáni nazývána Mocná paní [říše Jomi] 0ÔMÔ tu opo kami), a protože dohnala Jzanakiho, je též nazývána Bohyně mílových kroků a četných cest (Ti sikí no opo kami1).
Balvan, který bohyni odvrátU od dalšího postupu, je nazýván Balvan odvrácení (Ti rap e st no opo kamí) nebo Velký bůh říše Jomi (JÔ1HÍ tu to no opo kamí). A ono zmíněné ploché návrší na cestě do Jomi je dnešní Ipu ja zaka v provincii ldumo.lto
IZANAKIHO OČiSta
A tehdy pravil Izanaki: „Brrr v jak hrozné, odporné zemi jsem to byl! Musím se očistit."161
Když pak dorazil na pláň Apa ki para n ústí řekyTati baria v oblasti Pi muka163 na ostrově Tukusi, očisti] se a věnoval se zaříkávání.
Poté odhodil sukovici, jez se rázem proměnila v Boha cest opírajícího se o hůl (Tuki tatu punato no kami). Dále odhodil pás a ten se proměnil v boha zvaného Mm no n aga ti p a no kami "n Pak odhodil vak,1*"1 kLerý
Cugjta (1956: 66) tvrdí, že průsmyk lpn ja. zaka býval původně hlavní spojnicí mezi provincií mi Idumo a Jama to, jejíž přerušeni znamenalo roztržku mezi vládci obou oblastí. Možná jde o dodatečnou interpretaci nahodile geografické podobnosti íĽid lokality s místem popisovaný en v i nýtu.
Očista vodou je obřad běžný i v dnešním kultu j/stá Motoori (ig2Ů-2&) odmítá náboženskou interpretaci termínu s tím, že něco takového bylo starým Japoncům neznámé. Čínská kronika Wej-čchi vší k v záznamu ie 3. století píše o obyvatelích království Jamatai a jejich tradičních zvycích: „Když někdo zemře, oplakávají jej deset dní a přitom se zdrží požívání masa. Hlavní pozůstalí naříkají, zatímco ostatní zpívají, tančí a pijí rýžové vino. Po pohřbu se jde celá rodina očistil koupelí.'1 ltä V překladu Výsluní, doslova „přivráceno k slunci", Dnešní výslovnost }e Hjúga, tož je bývalá provincie V jihovýchodní části ostrova Kjúšú (prefektúra. Mijazaki). ""■ V překladu snad Bůh předlouhé cesty mezi skalami, případně bůh zubu předlouhých cest,
nt»  V některých rukopisech se místo slova „vak" vyskytuje r5uknice".