„Mní se to přece nelýká,'" řekl jsem mu, ,Já jsem jenom mravenec, co dře na samém konci řetězce. A o ničem jiném ani neuvažuju Takže jestli si teií malujete, že mě přiberete tlt> hry.,"
„Ty si, zdá se, pleteš pojmy," mlaskl nespokojeně mrůoul „Nikdo te nikam přibíral uebodlá. Itrkl jsem jen a pouze, že "i tě hor)Láme zajistit. Další mázky?"
„Zajímalo by mi, co jsou pnkoiilniei," olázal jsem se.
„Pokoutnícijsou (.vorové, co obývají podzemí. [>azují se Iřeha v metru nebo v kanálech, živi se městským od pudem, tm pájej i m1 ze stok. Mezi lilii ac; skoro nepletou, lakže o nich. ví jenom málokdo, l.idi většinou nenapadají, občas ale chyl holi íi sežerou nikoho, kdo se zírali! v podzemí. Sem tu ni prosti /mi/i v melnl údržbář, no."
„A Lo o nich vláda nevíí"
„Ale samozřejmě že o nich ví. Slát není tak blbý. Jistěže sn o pokoutnicJeh ví. 1 když jen na tich opravdu nej vyšších mi*-tech "
„Proč ale nikomu nic neřeknou, neboje nevyženou?"
„Tak za prvé," pravil mužík. „Kdyby to udři a li. vypukne pa-o Lká. Velká panika. Pochopitelně, komu by se taky líbilo pomyšlení, že se mu pod noha mu polinu kají bandy neznámých pohoř. Za druhé, vyháněl je nemá vůbec význam. Ncnídosl dobře možné poslal pod 1'okio jcduolkv Do i no hran v, aJjv pokoulníky V VI tou klu do pohledního, Oni (o tum dole znají jako svoje boty. Hy! by z lohn leda lotálni masakr.
Pak jsou tu i jiné fafelnry. Jedno z nejvělších hnízd mají píp kou lnici rovnoií pod císařským palácem, a jakmile by se něen přihodilo, prokopnu se \ noci ven 11 vylezou na povrch. A ty, en lam najdou, pak třeba začnou dlahoval dolů. Doveden si přetUijíví l poprask, eo hy v lom pří pude nastal v Japonsku, 11c? Pravé prolo vláda pokoulníky abytečně nedráždi a nechávaje na pokoji Naopak, pokud by hc ji h nimi podařilo spojil, získala by tím opravdový trumf. I kdyby byl třeba převrat nebo vypukla vrtlki, s pomocí pokonl ní kó se 11 íi rží vždycky, i 'oko ul nik přiviji - ijadei né války. Momentálně s nimi ide vláda žádné spojenectví nemá
bou totiž eii rémiié nedínrřiví ji s pozemskými Lidmi nechtějí II i ľ mít."
I „Já ale slyšel, že ne s nimi spřáhli kódmani." namítnul jsem biu to.
I „To se říká, lo je fakl. Jenomže i kdyby to byla pravda, nejde pravděpodobni o nie víc, než že kód m ani z nějakých důvodů ■ něčemu naverbovali několik málo z nich. Nedovedu Ú předsta-Kl, že by spolu mohli uzavřít nijaký trvalejší pakt. Toho se do-Bpravdv nemusíme bát." 1  , Jen Že teď přece po kont nic i 11 nes li p ro fesůra?" I „To se proslýchá, lo máš pravdu. Víc n turu ide nevím ani já. Kneilá *e ty |tirn"-il. že nám 111 slarý pjiii sehrál komedii, aby po Kbě mohl zahladit stopy. Situace je už tak spletitá, že se muže cokoliv,"
„O co pak ale profesorovi vlastně jde?"
„Profesorovi jde o jeden speciální výzkum," pravil mrňous, jlěež se síc všech možných stran jal nhdivnval svůj jsapulpvai. ílojíproli kalkulátorům i proti kndmnilůiu, a proto si na vlastni st pokračuje v bádání. Kódmani se snaží vyzrát na kalkulátory, jláioři chiéjí odklidil z cesty kód many a profesor lavíruje nimi a pokračuje ve výzkumech, které jsou bez problémů [to převrátil svit vzhůru nohama. K lomu ale: potřebuje tebe, ptf nemyslím tvoje schopno*li jako kalkulátoru. Potřebuje lelie něho, jako človeka.41
„Mě?" oláiííd jsem se překvapíme. „k čemu by potřeboval mě? naprosto normální člověk, eo nie zvláštního neumí. Tím někomu pomáhat převracel svět." „Taky bydlom moc rádi sňali odpověď," pravil mrňnus a rnz-DČil zapalovač v prsleeh. ..Nějaké dohady by til byly, jasná odpo-|ď ne. Kuždopádně se teď profesorovy výzkumy loéily všechny Diem tebe. Po hodně dlouhou dobu, a teď mu zbývalo už jen dělat poslední krok. Aniž hys o tom ly nit-o tušil." „A vy jste pak, až přijde ten poslední krok, hodlali doslat tum i mě samotného,"
„Hodlali," přisvědčil mrňous. .Jenomže on najednou začal
1Ů2
U3
,.I*rav«u, povídám!" zaslechl jsem pak ječet dívku, „ľravmi! Bude to? Pravou nohu dopředu! Okamžitě, vy kretén e!~
Konečně se tni povedlo vykročit třesoucí se pravou noha dopředu- V hlasech jako by zazněla příměs zklamání.
„A teď levá!"4 křičela dívka a já sunul dopředu levačku.
„Tak, tak, hezky držet rytmus! Pomalu jednou nohou po dnilir vpřed! Zvládáte to?"
Řekl jsem, že to zvládám, ale sám jsem si nebyl jistý, jestli mí j bylo opravdu slyšet. J i sty jsem si byl leda tím, ze se nás pokoulnu í, přesně jak to dívka říkala, pokoušejí sílou mocí odviset do sv*| husté tmy okolo. Pustil nám nejdřív ušima do těla strach, to nám Hif !>■ h• ni nohy, aby se pak mohli pomalu přiblížil už k nám.
Jak se mé nohy jednou daly do pohybu, posedla mě naopak náhlá touha dát se do běhu a upalovat ze všech sil. t téct co nuď. ná nejrychleji z celého tohohle strašného místa.
Dívka však, jaké) by to vycítila, natáhla ruku a pevně mi seva la zápěstí.
„Sviťte pod nohy," nařídila mi. „Otočte se zády ke zdi a pfl stupiijte krůček po krůčku bokem. Rozuměl jste?" „Rozuměl," ujistil jsem ji. „A za žádnou cenu nezvedejte světlo, slyšíte?" „Proč?"
„Protože jsou ted pokoutníci jiřímo před námi. Skoro luml u nás," pravila dívka téměř šeptem. Jestli tu baterku zvedm-te, uvidíte, jak vypadají. A pak už neodlcpíte nohy od země, za 1i| vám ručím."
Se světlem baterky namířeným pod nohy jsme se krok r.u krokem sunuli bokem podél steny vpřed. Tvář ná:n občas pohln-dil studení závan větru, přinášející odpudivý zápach leklých ryli. Měl jsem pokaždé dojem, že se zalknu. Ryl to pocit, jako bychom prolézali mršinou obludně velké ryby s vyhřezlými vnitřnostmi klen'1 se hemží červy. Řvaní pokoutníkii pokračovalo pořád dál lltraprotivnvini zvuky, které jako by někdo násilím ždímal od někud, odkud se snad ani žádné ozývat nemohou. Usní buliinU jsem měl převrácené naruby a ústa plná odporných slin.
372
Přes to všechno se ale mé nohy dokázaly po celou dobu reflexiv-1 Sunout do strany. Soustředil jsem se jen a jen na to, jak kladu jednu /a druhou, stále, bez ustání. Dívka na mě občas něco zavolala, lle mé uši ji neslyšely. Cítil jsem, že na okolní hfosy ve tmě zřejmě ízapomenu,eojen buduživ.Zese na měv nestřežené chvíli znovu teypou spolu s hlubokou černou Imon. A pak se, nevyhnutelně, utáhnou slizké spáry pokout nik ú a [jopadnou mí za nohy.
Přestal jsem už úplně tušit, kolik času mohlo uplynout od fcvíle, co jsme vkročili do okolního zlého snu. Modrá kontrolka Jpueovaěe v dívčině ruce pořád svítila, takže ta jistě nebylo tak louho, mně ale připadalo, že jím už jdeme druhou nebo třetí tttlinu.
Najednou jsme však ucítili, že se proudění vzduchu kolem ás změnilo. Zápach hniloby ustupoval, tlak v uších slábl, jako íyž opadává příliv, i zvuky se rozléhaly jinak. Než jsem se nadál, lěly už klasy jen jako šumění moře v dálce. Dostali jsme se z nej-loršího. Když dívka zvedla světlo ze země, dopadlo zas jen na levnou kamennou stěnu. Opřeli jsme se o ni, zhluboka si oddech-i a hřbetem niky setřeli z čela záplavy ledového potu.
Dlouhou dobu pak nikdo z nás neřekl jediné slovo. 1 vzdálený yk pokoutníkii nakonec ustal a v okolí se opět rozhostilo ticho. )o prázdna zněl jen tichounký zvuk. jako když někde okapává la,
„Co to jen v těch mrchách vyv olává takovou nenávist?" optal lem sc dívky,
„Svět světla a ti, co v něm Žijí," odpověděla ona.
„Nemůžu uvěřit, že by se kódmani vážně spřáhli s něčím Ddobným. I kdyby to pro né bylo nevímjak výhodné."
Na to mi dívka nedala žádnou odpověď. Namísto toho mi jen lovu pevně stiskla zápčsli.
„Poslyšte, víte, na co led myslím?"'
„To nevím," řekl jsem.
„Na to, jak by bylo krásné, kdybych do toho světa, co vás teď i-ká. mohla jít s vámi."
373 I