Zvláštní vyprávění zvláštního chlápka -druhá část
„Před chvílí jsem vám tu říkal něco o průměrností," povídá chlápek. „Nikoliv ovšem proto, že bych vám chtě] vyčítat tu vaši. Králce a jednoduše řečeno, jste průměrný, jelikož je takový i sám svět. Nebo myslíte, že ne?" „Já vám ani nevím."
„Svět samozřejmě je průměrný. 0 tom není sporu. Je ovšem průměrný od samého začátku? Nikoliv. Na samém počátku světa stojí chaos a chaos rozhodně průměrný není. Průměrnost začíná přesné v okamžiku, kdy lidstvo diverzifikuje své živobytí a výrobní prostředky. A její existence je utvrzena momentem, kdy Karl Marx ustanovuje proletariát. Proto ostatné také stalinismus přímo vyrůstá z marxismu. Já osobné se s Marxem ztotožňuji. Je totiž jed ním % nemnoha géniů, kteří si uchovali vzpomínku na primární chaos. Ve tomtéž smyslu se pak zlo-tožňují í s ľJostojevským. Marxismus jako takový ovšem odmítá m. Je totiž příliš prňměrný."
A vydal ze sebe tiché, nesouhlasné zamručení.
„Jsem k vám teď v maximální míře upřímný, Berle to jako protislužbu za to, jak upřímný jste ke mně před chvílí byl vy. Následně bych se vám ještě pokusil dát odpověd na vaší zmíněnou naivní otázku. Byl bych ovšem rád, abyste si uvědomil,
že jakmile váni tu odpověď poskytnu, budete už mít na výběr jen z velmi úzkého okruhu možností. Zkrátka a dobře, razantně jste si navýšil sázku, Jste s tím srozuměn?"
„Ono se asi stejné nedá nie jiného dělat," řekl jsem já.
„Právě teď umírá v téhle rezidenci starý muž,*4 řekl chlápek. „Z příčin, které jsou zcela jasné. Má v mozku ohromný krvavý nádor. Tak velký, žeje jím celý mozek zdeformován. Kolik toho o mozku víte z neurologického hlediska?"
„Skoro vůbec nic"
„Krátce a stručně, ten nádor představuje odjištěnou bombu. Krevní řečiště se ucpalo a následně nateklo do přímo groteskní podoby. Jako had, ro s|>olkJ golfový míček. Jak nádor jednou praskne, vyřadí rázem z činnosti celý mozek. V úvahu ovšem nepřipadá ani operace. K prasknutí totiž může postačit i sebenepatrnější impuls, Řečeno reálně: Nedá se s tím dělat nic jiného, než čekat na smrt. která může přijít zrovna tak za týden jako za měsíc To nikdo přesně neví."
Chlápek našpulil pasu a pomalu vydechl.
„Na samotné té smrti nebude nic až tak zvláštního. Pacient je starý člověk, jeho choroba byla přesně diagnostikována. Opravdu zvláštní však je, jak mohl pacient přvža az do dnešního dne"
Vůbec jsem netušil, kam tím vsím asi míří.
„Popravdě by nebylo nic divného na tom, kdyby smrt přišla už před dvaatřiceti lety," pokračoval chlápek. „Nebo třeba taky před dvaačtyřiceti. Krevní eystu v jeho hlavě poprvé objevil americký vojenský lékař, který byl pověřen kontrolou zdravotního slávu válečných zločinců třídy í. Došlo k tomu na podzim roku 1°46, krátce před Tokijským procesem. Lékař, který
146
147
mu cystu našel, utrpěl při pohledu na rentgenový snímok pořádný šok. Z hlediska lékařské vědy bylo totiž zcela neslýchané, aby kdokoli s tak velkou cystou v hlavě mohl být naživu - a navíc žít mnohem činoroději než většina jiných. A tak byl z věznice v Sugamo přemístěn do nemocnice svatého Lukáše, která tehdy byla zabraná pro účely americké armády, a tam byl podroben důkladným lékařským vyšetřením.
'ľa probíhala po celý jeden nik, nakonec ale nic neprokázala. Pouze to, že může kdykoli nastat smrt a že je samo o sobě hodně zvláštní, že pacient ještě vůbec žije. On ale nejen žil, on se navíc í nadále těšil výbornému zdraví a skvělé kondici. A v hlavě měl evidentně taky všechno v pořádku. Nikdo nechápal, jak je něco takového možné. Lékaři se octli ve slepé uličce. Někdo, kdo měl podle všeho hýl dávno mrtvý, si vesele běhal po světě.
Nezvratně se ovšem prokázalo několik jiných, byť ne tak vážných symptomů. Každých čtyřicet dní ho na tři dny zachvacovaly silné bolesti hlavy. Podle jeho vlastního (vržení prý poprvé přišly roku 1936, který byl také lékaři povalován za dobu vzniku cysty. Bolesti byly údajné tak strašné, že mu museli během jejich trvání podával utišující prostředky. Krátce a jednoduše drogy. Ty sice na jednu stranu jeho utrpení opravdu zmírnily, zároveň mu ale způsobilý zvláštní halucinace. Velice intenzivní halucinace. Jaké byly, to samozřejmě věděl nejlíp jen on sám, nepochybně se ale nejednalo o nic příjemného. Detailní záznamy o těchto halucinacích zůstaly všechny v rukou americké armády. Lékaři si o nich totiž vedli skutečně precizní zápisy. Podařilo se mi je nezákonnou cestou získat a několi-král jsem je pročetl a navzdory suchopárnému jazyku, jímž jsou psány, šlo o krajné úděsné čtení. Zažívat lakové vidiny na vlastní kůži a v pravidelných intervalech by vydržel jen málokdo.
148
Nikdo přitom ani netušil, odkud se vlastně přesně berou. Soudilo se jen, že bolesti hlavy mohou být zřejmě reakcí organis-mu na určitý druh energie, v pravidelných intervalech uvolňované cystou. A že v momentě, kdy byla tato reakce uměle odstraněna, uvedená energie zřejmě přímo stimulovala jisté části mozku a vyvolala už zmíněné vidiny. Jistěže jde jen o pouhou hypotézu, avšak takovou, která zaujala i samo velitelství americké armády natolik, že následně iniciovalo velmi důkladné šetření. Přísně tajné šetření, vedené informační službou. Dodnes není úplně jasné, proč se kvůli nějaké cystě v hlavě jediného člověka angažovala sama americká informační služba, lze si však představit několik možných vysvětlení. První možností je, že vlastně pod hlavičkou lékařského vyšetření prováděli vyšetřování poněkud ožehavějšího druhu. Šlo jim zkrátka o to, aby se zmocnili sítí, kterými přes suchozemskou Čínu proudily informace a opium, Cankajšek totiž dlouhodobě ustupoval a Američané tak postupně přicházeli o své čínské konexe. Za kontakty našeho pana profesura by jistě dali nevím co, podobný výs'ech ovšem nemohli provádět oficiální cestou, že. Zůstává faktem, že poté, eo prošel sérií různých šetření, byl pan profesor bez soudu propuštěn. Je zcela myslitelné, že tu došlo k nějaké tiché dohodě. Ze ho nechali jít oplátkou za poskytnuté informace.
Druhým vysvětlením by mohlo být, že chtěli objasnit přesnou souvislost mezi krevní eystou a tím, jak excentricky si počínal její nositel v roli pravicového lídra. To, jak ještě později vysvětlím i vám, je velmi zajímavý nápad. Myslím, že ale ani informační oddělení v tomto směru nakonec na nic nepřišlo. Ostatně jak by mohlo, když pro ně zůstávalo záhadou i to, že je ten člověk vůbec naživu':' Jasno by do celé té záležitosti mohla vnést snad jedině pitva. Takže zase jen další slepá ulička.
1Ů9
A konečně zbývá ta třetí možnost, že šlo o jakési vymýváni mozku. Jde o domněnku, že tu mohly být pomocí stimulů vysílaných do mozku vyvolávány jisté specifické reakce. To bylo tenkrát hodně v módě. Je nezvratným faktem, že v té době v USA vzniklo mnoho výzkumných týmů, které se zabývají právě touhle problematikou.
Nevíme přesně, na kterou z těchto tří možností se soustředilo vyšetřování, vedené informačním oddělením. A není ani jasne, jaké závěry pak byly následně vyvozeny. To všechno zmizelo v propadlišti dějin. Pravdu zná jen hrstka lídí z tehdejších nejvyšších kruhů americké armády a pak ovšem i pan profesor. Který ji ovšem do dnešního dne nikomu nesdělil - dokonce ani mně ne - a zřejmě také už ani nesdělí. Všechno, co vám teď vyprávím, jsou proto jen pouhé dohady."
Chlápek se odmlčel a tise si odkašlal. Kolik asi mohlo uplynout času od chvíle, co jsem vlezl do téhle místnosti? Nadobro jsem už o tom ztrácel ponětí.
„Známe ovšem ještě několik podrobnosti o situací v době vzniku cysty, tedy v roce 1936, V zimě roku 1932 byl pan profesor ve vězení za účast na přípravách atentátu na vysoce postavenou osobu a pobyl si tam už do června roku 1936. Dochovaly se jeho oficiální vězeňské i lékařské záznamy a něco známe i r. příležitostných vyprávění, která jsme si vyslechli. Suma sumárum jde. zhruba o toto. Krátce poté, co ho zavřeli, začal pan profesor trpět silnou nespavostí. A nebyla to ledajaká nespavost, ale nespavost ve velmi nebezpečném stadiu. Nezamhouřil oka třeba po tři nebo čtyři dny, občas dokonce po celý týden. Tehdejší policie totiž lámala politické zločince k přiznání odpíráním spánku. A v případě profesora, zapleteného do konfliktu mezi skupinou Císařské cesty it skupinou Kontroly, byl
1150
výslech obzvlášť tvrdý. Jakmile se vězeň pokusil usnout hned na něj lili studenou vodu, mlátili ho bambusovými meči, svítili mu do obličeje prudkým světlem - nedopřáli mu prosté ani chvilku souvislejšího spánku. Po pár měsících něčeho takového je většina lidí vyřízených. Prostě jim to zničí nervy potřebné ke spánku. A pak buď umřou, nebo se zblázní, nebo začnou trpět opravdu silnou nespavostí. Profesor se vydal právě touhle třetí cestou. A z té nespavosti se úplně vyléčil až na jaře 1936. Tedy v době, kdy se mu utvořila krevní eysta. Napadá vás k tomu necoľ"
„Nejspíš to, jestli mu extrémní nedostatek spánku nějak neporušil krevní ohěh v mozku a to následně nevyvolalo cystu?"'
„To je laké nejlogíčtější hypotéza, která se nabízí. A pokud na ni dokáže přijít i neodborník jako vy, musela zřejmě napadnout i tým amerických vojenských lékařů. Sama o sobě ovšem nepostačuje. Schází v ní, jak se domnívám, jistý zásadní faktor. Faktor, který podle mého názoru vyvolal vznik krevní cysty. Lidí s podobnou cystou se totiž najde dost, nemají ovšem zmíněné symptomy. A navíc taková hypotéza vůbec nevysvětluje, proč právě pari profesor zůstal naživu."
Co chlápek říkal, znělo celkem dost logicky.
„V souvislosti s cystou je třeba uvést ještě jeden zvláštní fii let Totiž ten, že od jara 1936 byl z profesora najednou docela jiný člověk. Do té doby se choval jen ja kn běžný řadový pravičák. Narodil se na I lokkaidu jako třetí syn v chudé rolnické rodině, ve dvanácti leteeh odešel z domu a vydal se do Koreje, nenadělal tam ale žádné štěstí, a tak se vrátil domů a dal se k pravičá-kům. Byl to takový ten horkokrevný typ, co se pořád ohání samiirajským mečem. A nejspíš neuměl ani pořádně číst. Jakmile ale v létě 1936 vySel z vězení, měl najednou všechny vlastnosti pravicového lídra. Měl charisma k získávání lidí na svou
151 |
stranu, měl neprůstřelnou logickou argumentací, dovedl řečněním strhávat lidí k fanatickým reakcím, niěl dar politické intuice, měl rozhodnost a především měl schopnost využít slabostí davu jitko páky k manipulování .společností."
Chlápek udělal pauzu a trochu si odkašlal,
„Nestal se z něj samozřejmě skutečný pravicový myslitel. Teorie a světonázor, které hlásal, byly dětinské a triviální. Na tom ale zase tolik nezálefe lo. Záleželo je n na tom, n a kol i k se na těch myšlenkách povede vystavět systém, podobně jako se Hitlerovi podařilo vystavět celostátní systém na stupidních teori-
n-li o životním |.u'iMuni nelni vládu.....-i niv, ľan profesur ^
ovsem tukovou cestou nevydal. Vybral si skrytou cestu žedé eminence. Navenek se vůbec neukazoval, o to víc ovlivňoval společnost z ústraní, Proto se také v roce 1937 vydal do Číny. Ale to nyní ponechine stranou a vraťme se k jeho krevní cystě. Chci zkrátka říci, že se období jejího vzniku časově zcela přesně shoduje s profesorovou zázračnou osobní proměnnu.
„Podle té vaší hypotézy," podotkl jsem, „spolu tedy krevní cysta a profesorova proměnu nesouvisejí jako příčina a následek, ale stojí paralelně vedle sebe a zastřešuje je ten zmíněný záhadný faktor."
„Jste opravdu chápavý," řekl chlápek. „Vyjádřil jste to jasné a přitom stručně."
„Jak s tím vším ale souvisí ovce?"
Chlápek vytáhl z pouzdra na cigarety druhé cigáro, znovu je urovnal špičkou nehtu a vsunul mezi rty. Nezapálil si ovšem. „Všechno pěkně popořádku, ano?" odtušil.
A na chvíli zavládlo tísnivé ticho.
„Vybudovali jsme impérium," řekl pak chlápek. „Mocné podzemní impérium. A zahrnuli jsme do něj všechno. Politické
152
kruhy, finanční kruhy, masmédia, státní byrokracii, kulturu a ještě leccos dalšího, co byste si zřejmě nedokázal ani představit Začlenili jsme do něj dokonce i ty, kdo nám nebyli přátelsky nakloněni. Obsáhli jsme vše od představitelů moci až po jejich protivníky. Téměř nikdo z nich si ani neuvědomil, že teď patří nám. Tak sofistikovaná je naše organizace. A celou tuhle organizaci vybudoval po válce pan profesor, sám, bez číkoli pomoci. Ovládl zkrátka celé podpalubí gigantické státní lodi. Stačí, aby vytáhl špunt, a loď poputuje ke dnu. A cestující poletí přes palubu, aniž by jim vůbec došlo, co se seběhlo."
A konečně si připálil tu svou cigaretu.
„Tahle organizace má ovšem i své limity. Například úmrtí panovníka. Stačí, aby k tomu došlo, a impérium se zhroutí. Je totiž zbudováno i udrožováno výhradně díky geniálnímu talentu jediného člověka. Výhradně díky onomu jistému záhadnému faktoru, pokud to mám vyjádřit jazykem své hypotézy. Pokud pan profesor zemře, je K vším konec. Naše organizace totiž není organizací byrokratického typu. Je to dokonalý mechanismus, korunovaný jediným geniálním mozkem. V tom je její smysl a zároveň i její slabina. Nebo raději řekněme: v tom byt její smysl i slabina. Po profesorově, smrti se totiž organ ízace zřejmě dřív nebo později rozštěpí a poté potopí do moře průměrnosti jako Valhalla zachvácená plameny. Nikdo nemá na to, aby to po našem profesorovi mohl převzít. Organizace bude rozdělena na spoustu menších částí, úplně jako když stihnete ohromný palác a na jeho místo nasázíte panelákové sídliště. Svět homogenity a vypoéilalelnosti. Svět, v němž neexistuje vůle k čemukoliv. Možná že to budete považovat za správné. Myslím to rozdělení, které má přijít. Zkuste se nad tím ale zamyslet. Je opravdu správné, aby se celé Japonsko změnilo vjedou
153