VZNIK MĚSTSKÉ CIVILIZACE.
CHALKOLIT NA PŘEDNÍM VÝCHODĚ
Petra Maříková Vlčková
Kultura starověkého Předního východu a Egypta KLBcA02
2020-03-18

CHALKOLIT
¨Datace:
¤Jižní Levanta: 4700/4500-3700/3600 cal BC
¤Problémy: počáteční a závěrečná fáze
¨= doba zásadních změn socio-politického uspořádání společnosti, řemesel a jejich specializaci a
subsistenčních strategií a ekonomiky = rozrod populace
¨Termín: 1931-1932 Albright; výzkumy na Teleilat Ghassulu
¨Chronologické členění: ghassulian, beerševská chalkolitická kultura, ubaidská tradice (S, J) a
další lokální skupiny
¤Radiokarbonová data: raný (48/4700-4500 cal BC), střední (rozvinutý, 4500-39/3800 cal BC) a mladší
(3700-3500 cal BC) chalkolit
¨Podoba společnosti? Thomas E. Levy: chiefdoms
¨Lokality: Teleilat Ghassul, Shiqmim, Nahal Qanah, Nahal Mishmar, En Gedi apod.

Problémy: spadá mezi dva hlavní směry bádání: biblickou archeologii a zásadní fázi prehistorického
vývoje v lidské adaptaci. Pro někoho: závěrečná fáze prehistorického vývoje X pro někoho: počátek
historie: rozšíření metalurgie, rozsáhlé vesnice, bohatá pohřební výbava: počátek cesty k době
bronzové a urbánní společnosti.
Počátek: kritické období cca 1000 let: pozdně neolitické skupiny v J Levantě, především Wádí Rabah.
Zdá se, že chalkolit vyrůstá z jejich prostředí krátce po 5000 BC. Vnitřní členění: není jednotný
názor. Problém s definováním termínů: podobně „ghassulian“…
Konec: přechod k EBA I: několik faktorů: opuštění lokalit v určitých oblastech (obecně: snížení
počtu obyvatel: velikost sídel i jejich četnost), snížení výskytu složité architektury, vymizení
určitých kategorií hmotné kultury (symbolických předmětů: koruny, žezla apod). Důvody: klimatický
výkyvy (především hrozivé pro dry-farming regiony)
Termín chalkolit: Albright: 1931-32: nálezy keramiky starší než doba bronzová. 8 sezón výzkumů
Pontifikálního biblického institutu na Teleilat Ghassulu (1929-1938): Mallon. SV pobřeží Mrtvého
moře. Výzkumy v S Negevu: ustavení beerševského chalkolitu.
Jedny z nejznámějších nálezů: hromadný nález  z jeskyně Nahal Mišmar, zlaté kruhy z Nahal Qanah,
nálezy z jeskyně Pequiin, nástěnné malby z Telleilat Ghassulu…
Zemědělská produkce: i do dosud zemědělsky nevyužívaných oblastí: dry-farming; zvýšená závislost na
ovoci (olivy) a sekundárních produktech chovu zvířat (mléko) – vliv na diversifikaci ekonomiky.
Specializace řemesel: keramika, kámen, zpracování slonoviny. Největší pokrok: kovy
Thomas E. Levy: hierarchicky uspořádané společnosti (chiefdoms) vznikly jako reakce na snahu omezit
negativní dopady stále se snižujícího potenciálu zdrojů, především v souvislosti s protichůdnými
potřebami specializovaného polokočovného pastevectví a usedlého zemědělství. Zdůraznění adaptivní
role kultury na měnící se přírodní podmínky

CHALKOLIT V JIŽNÍ LEVANTĚ
¨Regionalizace vývoje: specifické kulturní projevy (sídliště“ tzv. široké domy, podzemní domy;
keramika: máselnice, picí rohy apod.)
¨Zdroje mědi: Wádí Feinán, Timna. Doklady zpracování: oblast Beerševy (Abú Matar)
¨Členění: ghassulian, beerševská chalk. kultura
¨Rituální chování:
¤Hromadný nález z jeskyně Nahal Mišmar
¤Chrámy a svatyně: En Gedi, Teleilat Ghassul, Gilat
¨Pohřbívání: ve vesnicích; sekundární: pohřební jeskyně, domy mrtvých, ossária apod.
¤Bohaté pohřební výbavy
¨

Regionalizace vývoje: hlavní oblast: Negev (Beerševa), S část údolí Jordánu (Neve Ur), J část údolí
Jordánu (Teleilat Ghassul) a S Izrael, S Jordánsko, Libanon (Golani).
Kadluby a na ztracenou formu
Nahal Mišmar: raná 1960s, jeskyně u Z břehu Mrtvého moře. Stovky složitých měděných předmětů a
ozdob: měděné bulavy, koruny, žezla,  a další: zabalené do rákosu: 14C data: mladší chalkolit. Co s
tím? Starší názory: vybavení svatyně En Gedi (15 km od sebe) X neodpovídá tomu. Nahal Mišmar: 1./4
4. tisíciletí= 4350 cal BC.

TELEILAT GHASSUL
¨SV pobřeží Mrtvého moře, Jordánsko
¨Chápána jako typická lokalita X výjimečné znaky: malby, typická keramika: máselnice, picí rohy X
jinde jen výjimečně
¨Výzkum: 1929: Pontifikální biblický institut v Římě
¨Nejvíce odkryté chalk. architektury, mimo Negev

Like at most other sites, houses are rectilinear, with dried mudbricks set on either clay or stone
foundations. Unlike at most other sites, however,
there is evidence for plastered walls, some repeatedly, including those with polychrome painted
designs and symbols.
settlement
plans suggests to Bourke (2001) that substantial variability of size, shape and construction exists
between individual dwellings and the attached courtyards. Tulayl 3, for instance, is dominated by
several multi-room complexes with brick-built bins, stone-lined storage pits and large pithoi
within the courtyards or storage and workrooms that open on to the courtyards (Bourke 2001, p.
120). Bourke further asserts that there are correlates between artifact types, building form and
the plastered wall paintings, where there is sufficient recorded detail, implying special, probably
ritual functions for these structures

CHALKOLIT V MEZOPOTÁMII
¨Období „mezi“: pozdní 6. a celé 5. tisíciletí
¨Tradiční kulturní schéma: Hassuna – Samarra – Halaf – Ubaid – Uruk
¤HUT
¨Základní členění:
¤Starší chalkolit: Ubaid, pozdní 6., 5. tisíciletí
¤Mladší chalkolit: Uruk, 4. tisíciletí
¨Chronologické členění:
¤Starší: Ubaid 1
¤Střední: Ubaid 2
¤Mladší: Ubaid 3-4
¤Pozdní: Uruk
¤Kolaps urucké civilizace a formování světa nastupující doby bronzové
¨
¨

„Mezi“: po neolitické revoluci X před městskou revolucí.
Lokality halafu: 4 znaky: keramika (zdobené stolní zboží), architektura (tholoi), způsob získávání
potravy (subsistenční strategie: dry-farming zemědělské vesnice a pastevectví), egalitární systém
směny (samostatné vesnice 1-2ha ).

UBAID V MEZOPOTÁMII
¨Eponymní lokalita: Tell el-Ubaid (J Irák)
¨Identifikace: Leonard Wooley 1923-24 na základě keramiky: konference v Bagdádu 1930 – definice
(spolu s Urukem a Džemdet Nasr)
¨Datace: pozdní 6. a 5. tisíciletí, cca 5500-4000 BC, cca 7500/7000-5800 BP
¨Tradiční členění: 6 stupňů podle vývoje keramiky:
¤Ubaid 0 / Tell Oueilli
¤Ubaid 1 / Eridu (starší chalkolit)
¤Ubaid 2 / Hádží-muhammad (střední chalkolit)
¤Ubaid 3: raný Ubaid
¤Ubaid 4:  mladý Ubaid (mladší chalkolit)
¤Ubaid 5: pozdní Ubaid
¨Nejstarší strukturované osídlení J Mezopotámie: vznik strukturované sítě měst
¨Expanze: c. 5300-5200 BC: JZ Irán – S Sýrie – JV Anatolie
¤Důvody: různé
¨Hlavní lokality: Tell el-Oeulli, Tell Abada, Tell el-Ubaid, Eridu, Susa, Ur, Uruk, Tepe Gawra,
Arpachiyah, Girsu, Tell Ukajr

Rané 6. tisíciletí: ubaidská keramická tradice: v oblasti J od Bagdádu na lokalitách jako Eridu,
Tell el-Oueilli. Následuje po Samarrské kultuře, Soudobá s Halafem.
Identifikace: Leonard Wooley: 30tá léta 20. století.
Datace: problém: jižní Mezopotámie (0-5: 6500-4200/4100 BCE) X jinde kratší trvání: severní
Mezopotámie: nástup až ve stupni Ubaid 2-3, 5300-4300 BCE, nahrazuje Halaf.
Eridu: Ubaid 1: 5000-4750 BC. Nejlépe doložen v Eridu (centrem města: chrám ze sušených cihel;
keramika: tmavohnědá geometrická malba: trojúhelníky, vlnky a čáry).
Hádží-Muhammad – Ubaid 2: 4750-4500 BC: lokalita Qa´alat Hádží Muhammad, J od Varky (Uruk). Eridu:
vrstva XIV-XII. Keramika podobná halafu (tmavá malba na světlém podkladu, lesklý podklad, motivy
geometrické). Stolní (původ z jižní Mezopotámie – artikl obchodu) i užitkové nádoby (nezdobené,
lokální). Často opravované.
Ubaid: 3-4: 4500-3500 BC. Na prahu vytváření prvních státních útvarů. Centrum: jižní Mezopotámie:
budovány mohutné chrámové komplexy. Hlavní lokality: Tell el-Ubaid, Eridu, Ur, Uruk, Girsu, Tell
Ukajr
Osídlení: zemědělské vesnice (zavlažování) a pastevectví; objevení se fenoménu chrámů; jednoznačná
a velmi jemná malovaná keramika (ne tak zdobná jako Halaf).
Nejstarší komplexní osídlení aluviálních plání jižní Mezopotámie. Následně se šíří S a Z podél
Tigrisu a Eufratu a nahrazuje nositele halafské kultury.
Důvody expanze: starší bádání: nejistota a sociální neklid způsobený boji, válečnými výpady,
klimatickými změnami, dlouhodobými suchy, epidemiemi zvířat, vyčerpáním půdy a vpády nomádů X nic
se neprojevuje v archeologickém materiálů. Současné bádání: bohaté kontakty mezi S a J Mezopotámií;
nebo vnímají Ubaid jako výsledek dlouhého a lokálního vývoje především v oblastech dříve
spadajících do halafského okruhu na S Sýrie a v Mezopotámii.
Ekonomika: závlahové zemědělství a specializovaný chov koz a ovcí, dobytek, prasata. Polokočovní
pastevci: každoroční stěhování stád na S. Využívání lokálních zdrojů: hlína, bitumen, měď. Obchod a
směna: hlavní ekonomický prvek, velký význam. Rozsáhlé vesnice a závislé osady – nárůst sociální
nerovnosti a hierarchizace společnosti. Stimul pro expanzi: nedostatek surovin (kromě hlíny): na
S-kámen a kov, na J: ryby a perly.
Ekonomika závislá na tributech: snaha o generování přebytku.
Konec ubaidu: snížení počtu městských center, některé lokality zničeny a opuštěny.

¨Zrození administrativy:
¤hliněné žetony (tokens): od neolitu
¤kruhová pečetítka: znak vlastnictví?
¨Umění: sošky
¤Monumentální architektury (chrámy a zikkuraty, paláce, hradby): slouží k popsání světa a místa
člověka v něm: odůvodnění nerovnosti
¨Společnost: zvýšení bipolární sociální stratifikace, potlačení egalitářské společnosti. Objevení
se elity a dědičných vůdců (chieftains) spojovaných s chrámy a sýpkami – Thorkid Jacobsen
„primitivní demokracie“
¨Pohřební zvyklosti: idealizované ztvárnění a udržení sociálních vazeb v komunitách a ideologie
¤Existence regionálních rozdílů

Sošky, zpravidla ženské, někdy s dítětem. Výzdoba: malování, tetování, šperky
Hlavičky hadů s vystouplýma očima,
Pohřby:  výbava – značné rozdíly mezi jednotlivými hroby – odraz sociální nerovnosti. Mizí: v
pozdním Ubaidu. Regionální rozdíly v pohřebištích.
Pohřebiště pro Eridu: pohřby jednotlivců. Výbava: jemně zdobené mísy, pálené sošky z hlíny.
Způsob udržení vazeb v komunitě, práva držby půdy a dědictví: důraz kladen na komunitu,
společenství.

TELL EL-UBAID
¨250 km S od Perského zálivu; Z od starověkého Uru, J Mesopotámie
¨Výzkum: Henry Hall (1919, BM), C. Leonard Wooley (1923-24), Seton Lloyd (1937), Oriental Institute
of the University of Chicago
¨Osídlení: především Ubaid (vrchol kolem 4100 BC), raně dynastické období (chrám a pohřebiště)
¨Tzv. ubaidský dům: přízemní stavba s obytnou střechou. Centrální chodba a místnosti s jasně
definovanými funkcemi
Tzv. Ubaidský dům

Dnes: cca 250 km S od Perského zálivu X pobřežní hranice byla dříve mnohem blíže. Tell 500x300 m,
2m nad okolním terénem.
Časté jsou opakované opravy domů a architektury
Typy domů: trojprostorové domy a tzv. T-domy: dlouhá centrální místnost s menšími bočními
prostorami
Ubaidský dům: přízemní s přístupnou střechou – různé aktivity, větší než neolitické domy, centrální
chodba s bočními místnostmi, jednotlivé místnosti mají jednoznačné funkční určení (spaní, vaření,
přijímání návštěv: na základě nálezů, způsobu přístupu apod.)

ERIDU
¨Tell Abu Shahrain, 12 km JZ od Uru
¨Výzkum: kolem WWII: Seton Lloyd, Fuad Safar a irácká správa památek
¨Počátek: proto-Ubaid
¨proto-urbánní centrum: jedno z nejstarších měst na světě
¨Chrámová architektura: bůh Enki: centrum města:
¤10 fází chrámů
¤Nejstarší: jednoduchá MB svatyně
¤10. fáze: na velké plaftormě,  trojprostorová dispozice s místnostmi přístupnými z centrální
chodby
¨Rozsáhlé pohřebiště:
¤Cca 1000 pohřbů X 200 prozkoumaných
¤Výbava: keramika, nástroje, sošky
¨

Chrámy: podobné architektuře domů, rohy orientované na světové strany. Vnější stěny: zdobení pomocí
nik, někdy mohou stát na vyvýšené platformě.

UBAID V SEVERNÍ LEVANTĚ
¨Raně chalkolitické období: přechod od venkovského rozptýleného osídlení ke komplexním městským
celkům – během 5. tisíciletí X archeologicky málo známé
¨Sýrie: do Ubaidského kulturního komplexu: závěr 6. tisíciletí
¤Existence přechodného horizontu Halaf-Ubaid
¨Změny: materiální kultura (nové typy malované i nezdobené keramiky), společenský život,
architektura (mizí tholoi)
¨Osídlení: povodí Eufratu až po pobřeží Středozemního moře
¨Struktura osídlení: pravidelné vzdálenosti cca 10-20 km; menší sídla (do 1ha)
¨Pohřebiště: pohřby v rámci sídlišť  X existují i vlastní pohřebiště

Pozdní 6.-5. století: velmi málo prozkoumané v Sýrii X zásadní význam: přechod od venkovského
rozptýleného osídlení ke komplexním městským celkům
Změny: materiální kultura; společenský život (polokočovný způsob pasteveckého života nahrazen
usedlým, do značné míry); architektura (mizí tholoi: nahrazeny pravoúhlými domy s mnoha
místnostmi).
Přechod od Halafu k Ubaidu: jako výsledek dlouhého a lokálního vývoje především v oblastech dříve
spadajících do halafského okruhu na S Sýrie a v Mezopotámii: 1. zavedení inovací ve výrobě
keramiky: zavedení pomalu otáčejícího hrnčířského kruhu nebo desky = jednodušší X
standardizovanější keramické tvary a výzdobné prvky a zároveň i důvod rychlého rozšíření ubaidské
keramiky na PřV.
2. akulturace: proces přijetí prvků ubaidské kultury pokládané na vyšší původně lokálními
halafskými společnostmi. Zastánci: na konci 6. tisíciletí představovala halafská kultura
anachronismus neschopný se přizpůsobit změněným se podmínkám. Předpokládají, že halafská společnost
byla založena na extenzivním osidlováním nových a volných regionů X když už nebylo kam, společnost
potřebovala přejít na jiný způsob, tj. intenzivní
3. Akkermanns: podobnosti mezi hmotnou kulturou Sýrie a Mezopotámie napovídají poměrně intenzivním
kontaktům X existují i výrazné regionální odlišnosti. Pravděpodobně: současná existence, překrývání
se a vzájemného propojování sociálních struktur o různých rozsazích a různých skupin založených na
hospodářském, ideologickém nebo politickém základě.
Archeologie: doklad dlouhého vývoje trvajícího několik staletí spíše než náhlé změny. Lidé i nadále
sídlí v menších a rozptýlených osadách a jejich subsistenční strategie představuje mix zemědělské
produkce (dry farming), chovu dobytka a lovu. Málo dokladů společenského rozrůznění X mobilita
narůstá na významu.
Pohřebiště: Mashnaqa a Kaškašuk II v SV Sýrii, Arpachiya a Tepe Gawra v S Iráku. Taková pohřebiště
se výjimečně objevují již v závěru neolitu X charakteristická především pro Ubaid. Nikde nebylo
pohřebiště prozkoumané celé a nalezené počty jsou nízké: Mashnaqa: 25 jedinců, Kaškašuk II: cca 100
pohřbených (časté superpozice: doklad dlouhodobého používání). Děti spíše chybí. Kostrové ritus,
tělo uložené na boku, zakryté rohožemi

CHALKOLIT V SEVERNÍ LEVANTĚ - Byblos
¨Jediné místo s kontinuálním osídlením
¨Téměř celé prozkoumané – Maurice Dunand: periodizace pro vývoj celé pobřežní oblasti S Levanty
¨Pohřbívání: pohřby v nádobách (2097, bohatá výbava: 3652 předmětů), kostrové i v jeskyních
¨Osídlení: obydlí (oválná – charakteristická jen pro Byblos, pravoúhlá) a sila z pisé (vepřovice),
zpevněné cesty
¤Sidon-Dakerman: opevněné osídlení
¨Podobná struktura osídlení: Sidon-Dakerman, Ras Shamra, Hama apod.
¨

Dunand: označoval období za „eneolitické“ – „énéolithique ancienne“ 5700-5000 BP/4500-3700 cal. BC
(vrstvy XXXIX-XXXVIII); „énéolithique récent“ 5000-4200 BP/3700-3000 cal. BC (vrstvy
XXXVIII-XXXIII)
Osídlení: ne tak kompaktní jako v neolitu – využití volných prostor
Byblos: neopevněn – přírodní ostrožna
Obdobná struktura zástavby: Ras Shamra, Sidon-Dakerman, Hama apod.
Hroby: převažují pohřby v nádobách.
Milodary: keramika, ozdoby, kostěnné předměty a věci ze zlata a stříbra.

URUK V MEZOPOTÁMII
¨c. 4000-3100 BC = protohistorická fáze chalkolitického období s přechodem do rané doby bronzové =
objevení se městské společnosti v jižní Mezopotámii: středobod této civilizace X archeologická
znalost regionu je nedostatečná
¤Důvody: ? Ekologická pestrost
¨Projev celospolečenské změny: hierarchizace struktury osídlení
¨Ekonomika: rozsáhlý redistribuční systém
¤Vzájemně propojený systém městských center, především v jižní Mezopotámii: ve střední a jižní
Babylonii

Předchozí kultura: Ubaid. Následuje: Džemdet Nasr. Procesy vedoucí k  celé řadě inovací zárodečného
významu pro vznik států, měst a písma. Existence složité společnosti hierarchicky organizované a
zabývající se specializovanými pracemi.
Důvody pro jižní Mezopotámii: ekologická pestrost: močály (ryby, ptáci, vodní bůvoli), závlahové
zemědělství: obilí, ovocné sady, zejména datle. V blízkosti: stepi: ovce a kozy, lov= specializace
zpracování: rybáři, rolníci, zahradníci, lovci, pastevci apod.
Projev celospolečenské změny – „městská revoluce“: hierarchizace struktury osídlení: síť
rozptýleného vesnického osídlení, menších a větších měst a nakonec i rozsáhlých středisek jako
např. Uruk (200ha). Objevení se monumentální chrámové a administrativní architektury: velká potřeba
organizované a především specializované (architekti, cihláři, různí řemeslníci apod.) pracovní
síly. Tyto jednotky: organizované politické jednotky – městské státy. Politické uspořádání odráží
hierarchické uspořádání společnosti jako takové. Popis situace: často náboženské termíny: nejvíce
informací: okrsek bohyně Inanny v Uruku (Eanna district).
Zavedení nových administrativních postupů: potřeba zapsat osobní vlastnictví, zaznamenat složité
obchodní vztahy z pozice centrálních úřadů: rozvoj písma, zavedení cylindrických pečetních válečků.
Ekonomika: rozsáhlý redistribuční systém: Byly určeny přesné dávky pro každou pospolitost.
Příspěvky se hromadily v ústředí nebo sběrných centrech k tomuto účelu zřízených. Směnu musel někdo
řídit: potřeba autority a ta vyžadovala ideologické odůvodnění, proč se populace musí vzdát části
svých produktů: náboženství. Dávky se odevzdávaly chrámu a bohu a ten zpětně rozdělovat = chrámové
hospodářství. Eanna: budovy značně rozsáhlé, až 50x80m a bohatě zdobené.
Chrámové hospodářství: pozice správce: shromažďování a přerozdělování: nástroje a postupy
byrokracie – standardizace popisu společnosti a jejích produktů. V čele správy: člověk, jehož moc
se odvozovala od jeho fce v chrámu. Badatelé: „kněz-král“
Střední Babylonie: cca 3 centra o rozloze asi 30-50 ha, jižní Babylonie: jediné centrum – Uruk,
přes 70 ha. Poměrně rychlý proces usazování do té doby polokočnovného obyvatelstva

¨Závěrečná fáze: objevení se klínového písma (Uruk, 34.-32. stol. BC): tzv. prvotní klínové písmo
¤Pečetní válečky
¤Súsy: tzv. buly se žetony
¤Číselné tabulky
¨Keramika: hrubá, nezdobená, masová produkce: formy, hrnčířský kruh
¤Tzv. misky se zkoseným okrajem
¨Specializace řemesel
¨Umění: vyjádření smyslu života – tzv. urucká váza
¨

Klínové písmo: prvotní forma. Není jasný vztah k sumerskému jazyku nebo i dalším semitským jazykům.
Psalo se ve sloupcích odshora dolů a zprava doleva.
Pečetní válečky: malé, 3 cm vysoké, do 2cm v průměru: perleť, kost, fajáns, různé druhy kamene.
Buly se žetony: nejvíce doložené v Súsách, Z Irán. Duté hliněné koule s otisky pečetí a uvnitř se
žetony: kamenné nebo hliněné předměty malých rozměrů s podobě kuželů, koule, kotouče, válce apod.
označovaly určité množství zboží.
4. tisíciletí: keramika otevřených tvarů, poměrně hrubá, nezdobená, točená na kruhu: masová
produkce zaměřená na kvantitu: charakteristickým zástupcem: tzv. misky se zkoseným okrajem, objev:
Eanna XII (počátek 4. tisíciletí): mělká misky, hrubě vyrobená pomocí formy, standardizované
rozměry: hlavním charakteristickým rysem uruckých lokalit
Specializace řemesel: Uruk: dílna na zpracování kovu: řada žlábků lemovaných zahloubenými pecemi.
Odlévání do forem
Urucká váza: obrazné vyjádření úlohy chrámového komplexu Eanna v urucké společnosti: shromažďoval
plodiny země, jako by to byly obětiny bohyni. Jeden člověk (větší postavy) jedná jako prostředník –
představené chrámové organizace, označován titulem EN, sumersky „pán“
1m vysoká alabastrová váza nalezená ve skladišti kultovních předmětů vrstvy Uruk III. Procesí
nahých mužů nesoucích mísy, nádoby a koše obsahující zemědělské produkty. Spodní část: Ovce, kozy,
obilí = veškerá produkce země. Vrchol: ženská postava bohyně Inanny stojící proti mužskému zemskému
vládci

URUK, Warka
¨Nejvýznamnější z raných měst: jediné známé centrum v jádrové oblasti J Mezopotámie
¤3 hlavní telly: Eanna, Kullab a Irigal
¨Výzkum: Německá orientální společnost (39 sezón); od 2001: DAIK: geofyzika, vrtvy, DPZ
¨2 hlavní archeologicky prozkoumaná místa:
¤Eanna, okrsek bohyně Inanny
¤Kullab, okrsek boha Ana
¨Chronologická sekvence: 18 hlavních fází od 6. tisíciletí (XVIII: 5300-4575 cal BC)
¨Obrovský nárůst osídlení plochy: od cca 70 ha po 210 ha (100 ha Uruk samotný, min. 5.5 km2): kolem
2900 BC: 50-80 000 obyvatel
Pozdní Uruk IV, ca. 3200-3000 BC

Cca 60 km SZ od iráckého města Násiríja, JV Irák. Jedna z hlavních archeologických lokalit:
osídlení od obejdu po pozdní antiku. Vrchol osídlení: kolem 2900 BC: 6km2 s 50-80 000 obyvateli.
Podle Sumerských seznamů králů mu vládl v 27. století Gilgameš.
Kultovní okrsky: bohyně lásky a války Innany zvaná Eanna a čtvrť nebeského boha Ana, zvaná Kullab.
Hlavní pozornost: Eanna s hloubkovou sondáží o 18 hlavních fázích od 6, tisíciletí.
Vrstva XVIII. Poskytla kalibrované radiokarbonové datum 5300-4575 BC.
Stratigrafie: XVIII-XVII: předurucký vývoj, XVI-XIII: tzv. protourucká kultura, XII-IX: raně urucká
fáze, VIII-VII: střední urucký stupeň, VI-IV: pozdně urucká kultura (konvenční datum 3500-3200 BC)
Monumentální architektura: počíná ve vrstvě VI: tzv. chrámem s kamennými klíny (Steinstifttempel) s
velkou střední lodí. Stěny chrámu z litého betonu nesly červeno-bílo-černou výzdobu kamennými
klíny. Budova uzavřena ohradní zdí, vnější stěny obíleny, vnitřní opatřen mozaikovou výzdobou
modrými a žluto-modrými klíny z kamene.
Vrstva V: tzv. vápencový chrám, Kalksteintempel.
Nejrozsáhlejší architektonické doklady: vrstva IV. Zatím však nejsou známy vztahy mezi jednotlivými
budovami. Následují další chrámové stavby
Kullab: cca 400 m JZ od Eanny: již na počátku urucké kultury: podoba půdorysu halového trojlodí n a
vyvýšené terase. Do roku 3000: minimálně 5x přestavěna. Jeho podobu zvanou tzv. Bílý chrám na
sklonku 4. tisíciletí doplnila Kamenná budova (Steingebaude: otevřená a částečně zahloubené dvorana
snad kultovního významu s pódiem na způsob oltáře vybavená pro konání úliteb)
Městská zástavba: zkoumána jen výjimečně. Proslulost: urucká hradba s výstavbou kladenou do 1 nebo
2. fáze raně dynastického období (cca. 3000-2600 BC), kterou staří Sumerové připisovali Gilgamešovi

URUCKÁ EXPANZE
¨Urucká hmotná kultura mimo J Mezopotámii: interpretace?
¤Kolonizace? Zábor území?
¤Doklad existence obchodních kolonií mezopotámských obchodníků?
¤Přijmutí urucké kultury místními elitami?
¨Expanze: kolem poloviny 4. tisíciletí BC: přechod střední / pozdní Uruk
¨Intruzivní urucká sídliště v S Masopotámii: různé typy: drobné obchodní stanice (nejmenší,
nejstarší, bezprostřední okolí staršího a původního chalkolitického centra: okolí Kueltepe, Balích
– Hammam et-Turkman, horní Chábúr: Tell Brak, Hamoukar)  - obchodní stanice převezmou původní
centrum (pozdní Uruk, Karchemiš, Ninive, Tell Hamoukar, Tell Brak) – do té doby neosídlené oblasti
(horní Eufrat, Habuba Kabira)
¨Súsiána: JZ Írán. Centrum: Súsy

Paradox: nejvíce informací o uruckém období: z oblastí mimo vlastní jižní Mesopotámii: Z Irán, S
Sýrie, J Turecko
Celé komunity v S Levantě používají jiho mezopotámské stavební postupy, keramiku i předměty denní
spotřeby X jinde jsou tyto předměty zastoupeny jen podílem. Tento fenomén zdokumentován v Sýrii, S
Mezopotámii, JV Anatolii a Z a JZ Iránu (tzv. oblast Súsiany). Společně s ním: objevení se a
rozšíření i nejstarší urbanizovaných, komplexních, literárních společností na PřV. Tento fenomén
nazýván tzv. uruckou expanzí
Súsy: centralizace moci: počátkem 4. tisíciletí. Následně: pod vlivem J Mezopotámie. Monumentální
architektura: mohutná vyvýšená platforma, na níž asi stály chrámy.
Pozdně urucké období: charakteristická hmotná kultura: buly se žetony, číselné tabulky apod.
Pravděpodobně ovládaly část Íránu a pohoří Zagros (výjimečné případy: až vzdálenost 1000 km od
Sús).

URUK V SEVERNÍ LEVANTĚ
¨Počátek 4. tisíciletí: nízká úroveň centralizace moci v menších střediscích: po ustoupení Ubaidu –
tzv. pozdně chalkolitické skupiny
¨Množství uruckých lokalit po celé Sýrii: od poloviny do závěru 4. tisíciletí.
¨Prvky urucké civilizace se projevují lokálně odlišně
¨Rozrod osídlení:
¤zakládání nových míst: Habuba Kabira (střední Eufrat)
¤Tell Brak  (SV Sýrie): původní populace: nový chrám, tzv. chrám očí
¨Urucké kulturní prvky: půdorysy a výzdoba budov, keramika (misky se zkoseným okrajem), buly se
žetony a číselné tabulky
¨

Celé komunity používají jiho mezopotámské stavební postupy, keramiku i předměty denní spotřeby X
jinde jsou tyto předměty zastoupeny jen podílem. Tento fenomén zdokumentován v Sýrii, S
Mezopotámii, JV Anatolii a Z Iránu. Společně s ním: objevení se a rozšíření i nejstarší
urbanizovaných, komplexních, literárních společností na PřV. Tento fenomén nazýván tzv. uruckou
expanzí
Lokální ovlivňování původních chalkolitických společenstev: lokálně rozdílné. Neexistuje místo,
které by fungovalo jako Súsy, tj. prostředník mězi tímto regionem a jižní Mezopotámií.
Počátek 4. tisíciletí: nízká úroveň centralizace moci v menších střediscích: po ustoupení Ubaidu –
tzv. pozdně chalkolitické skupiny
Následně: zakládání nových sídlišť na panenském území: Habúba Kabíra na středním Eufratu se stala
místem hustě obydleným s opevněným městem a hmotnou kulturou silně ovlivněnou jižní Mezopotámií
Tell Brak: monumentální chrám vykazující místní náboženské tradice promýšené s architektonickým
ztvárněním z jižní Mezopotámie: půdorys chrámu, jeho postavení na vyvýšené platformě a výzdobu v
podobě kolíků
X jinde: vliv Uruku jen na několika málo místech: Arslantepe v J Turecku: místní elity začali
napodobovat jižní praxi a začali se stavbou monumentální architektury.
Stará sídliště, př. Tepe Gaura se zcela nepřítomným vlivem Uruku.
Archaické klínové písmo, které se na jihu objevuje ve vrstvě Uruk IVa se na sever vůbec nedostalo.
Přerušení styků? X společenské změny se projevují: vznik městských středisek, vznik společenské
hierarchie a hospodářské organizace. Někde urucký vliv jen podpořil již existující domácí trendy:
např. Hamúkar

TELL BRAK
¨Nagar, Nawar, tell v povodí horního Chábúru: jeden z největších tellů v S Mezopotámii
¨Křižovatka obchodních tras
¨Osídlení: od neolitu po středoasyrské období
¨Eye temple: prozkoumán Maxem Mallowanem, 1930s (počáteční fáze: první polovina 4. tisíciletí)
¨Tell Madžnúna a Tell Brak: masový hrob minimálně 175 jedinců a 375 zvířat: pozdně chalkolitické
období: spíše doklad lokálního konfliktu

Křižovatka obchodních tras: od Tigridu směrem na S do na kovy bohaté Anatolie; V-Z směr: Eufrat –
Středozemní moře, cca 50 km SV od města Hasake
Tell: 40 ha, výška přes 40m X tell představuje jen 20 procent celé aglomerace: obsahující vnější
město a věnec závislých osad v bezprostředním okolí (celkem 300ha)
Masové hroby: na více místech lokality:

ZÁNIK URUCKÉHO KOMPLEXU
¨V celém rozsahu komplexu: úplné přerušení kontaktů
¨Osídlení:
¤Některá sídliště opuštěna: Habuba Kebira
¤Jinde: návrat k lokálním tradicím
¨Súsiana: protoelamský stát
¨Uruk? Chrámové stavby v Eanně pobořeny a postaveny nové. Tabulky: podobnost s kulturou Džemdet
Nasr
¨Uruk: ponechává si svůj význam X objevují se nová centra
¨Následuje: kultura Džemdet  Nasr a raně dynastické období = RANÁ DOBA BRONZOVÁ

S Mezopotámie: venkovské osídlení a egalitární zřízení
Súsiana: nově příchozí obyvatelstvo, asi ze Zagrosu – vytváří tzv. protoelamský stát= zřejmý
předchůdce následujících státních útvarů.  Udržení si  uruckých tradic X jejich přizpůsobení
vlastním potřebám. Zvláštní písmo – protoelamské – tabulky až ve vzdálenosti 1200 km od Sús
Uruk: chrámové stavby pobořeny a srovnány se zemí: v následující vrstvě (III): množství nových
staveb, v nich tabulky – mnohem vyspělejší. Obdobné: Džemdet Nasr

KULTURA DŽEMDET NASR
¨3100-2900 BC. J Mezopotámie
¤Současná s ranou kulturou vrstvy Ninive V v Horní Mezopotámii
¨Eponymní lokalita: Džemdet Nasr
¤26 km SV od Kiše
¤Výzkum: Stephen Langdon, Roger Matthews
¨Lokality: Šuruppak, Nippur, Ur, Uruk atd.
¨Charakteristiky: rodící se byrokracie, vzrůstající sociální nerovnost
¨Materiální kultura: bohatě zdobená monochromní i polychromní keramika (geometrické a figurativní
vzory) X jen malá část keramické produkce: společensky zařazující prostředí elit
¨Formativní doba klínového písma

Rozšíření: geograficky omezené na centrální a jižní Irák = lokální skupina vyvíjející se z
předchozí urucké kultury a pokračující do následujícího Raně dynastického období = protohistorické
období
Od počátku 20. století: obchodníci se starožitnostmi prodávají kolekce tabulek s archaickou formou
klínového písma a krásně zdobenou monochromatickou i polychromní keramikou,  všechny jsou uváděny,
že pochází z Džemdet Nasru X ve skutečnosti jsou odjinud. Stephen Langdon výzkum 1926: rozsáhlá
cihlová stavba s kolekcí keramiky a cca 150-180 tabulkami s proto-klínovým písmem.
Eponymní lokalita: „Malý Nasrův pahorek“ – jméno místního šejcha. Sestává ze dvou pahorků (A, B).
Původně stepní, polopouštní oblast X dnes hojně zavlažovaná a zemědělsky využívaná oblast. A:
140x160 m, výška cca 3m a plocha 1,5ha. B: bezprostředně SV od A, 350x300m, 7.5ha, výška cca 3,5m
nad dnešní okolní terén.
Počátek sídliště: Ubaid X doložen jen v keramice, ne vlastními výzkumy. Nejstarší stopy osídlení:
středourucké období (polovina 4. tisíciletí BC). Pozdní urucké osídlení: velmi intenzivní: pahorek
B.
Džemdet Nasr období: osídlení o ploše 4-6 ha na pahorku B. Velká cihlová stavba objevená Langdonem
s tabulkami (plocha 0.4ha) – snad sídlo vysokého úředníka
Keramika: geometrické a figurativní vzory: stromy, ptáci, ryby, kozy, škorpioni, hadi X tato
keramika nalézána jen v elitním nebo rituálním prostředí a tvoří jen malou část keramické produkce.
Formativní období klínového písma: nejstarší tabulky: Uruk (konec 4. tisíciletí – lehce předchází
vlastní Džemdet Nasr kultuře): mnoho změn: vedle piktogramů se objevují abstraktní obrazce a
charakteristické klínové znaky. Jazyk není znám, ale asi sumerština. Texty: administrativní
charakter