DEJINY ŘECKÉ LITERATURY 475 Helenistický svět 1. Nová epocha Skutečnost, že Alexandros, Aristoteles a Démosthenés v r. 323/2 př. n. 1. Systém téměř současně zemřeli, vzbuzuje dojem, že jsme se ocitli na konci jedné regionálních dlouhé éry. Nová epocha, jež se obvykle označuje jako "helenistická", se monarcmi otevírá rychlým rozpadem velké nadnárodní říše a vytvořením systému monarchií na regionálním základě ve východním Středomoří. Tento systém, otřásaný po desetiletí vážnými spory, se udržel přibližně jedno a půl století a postupně se hroutil pod římským tlakem. (K úplnému rozkladu soustavy států vzniklých po Alexandrově smrti však dochází mnohem později a ve skutečnosti tento proces končí teprve Augustovým vítězstvím nad Kleopatrou v r. 31 př. n. 1.) Pokud jde o přesnou periodizaci, potom stanovení jasného předělu mezi Nová dobami 'klasickou' a 'helenistickou' (původ a význam tohoto slova vysvět- 'kolonizace' líme později) vzbudilo na jedné straně rozpaky u těch, podle nichž kořeny * "^g^ité nové éry tkví v mentalitě, společenských postojích a v ideologiích, které se civilizace & prosadily již ve 4. stol. př. n. 1.; na druhé straně vzniká opačná tendence, zdůrazňující, že politické struktury, umělecká produkce atd. příznačné pro klasický městský stát, poliš, přežívají ještě dlouho po onom symbolickém datu. Oba tyto směry sice soustředily pozornost na určující činitele, nepostihly však zásadní změnu, k níž dochází v posledních letech Alexandrova života, zejména však v první fázi vlády jeho nástupců, a jež je skutečnou příčinou toho, že éra zahájená Alexandrem znamená počátek nového světa: jde o rozšíření řecké civilizace na obrovské území, které sahá od Kyrénaiky po Eufrat a na Balkánský poloostrov, prostřednictvím dominantních řeckých nebo helénizovaných vrstev prosadivších se v této zeměpisné oblasti. Ještě nikdy neměl počátek nového období tak zřejmý a přesný výchozí bod a tak bezprostředně vnímatelné a trvalé důsledky. Mezi nimi je nejdůležitější prudký růst 'řeckých' měst v onom nesmírném geografickém prostoru; v jistém smyslu jde o novou, mohutnou 'kolonizaci'. Je ovšem pravda, že události, jakými jsou proniknutí výpravy "deseti tisíc" řeckých žoldnéřů ve službách Kýra Mladšího do nitra perské říše, následné asijské putování účastníků tažení, střídavě přitahovaných a odrazovaných vidinou zakládání kolonií podél cesty od Kavkazu k Bosporu, a konečně i jejich vlastní zkušenost se 'slabostí' perského impéria, představovaly jevy, které předurčovaly role a procesy uskutečněné ve velkém v epoše helénismu. A je rovněž pravda, že návrat k 'monarchickým' vzorům - v tradičním rozporu s politickým ideálem městského státu - je proces, jenž poznamenal celé 4. stol. př. n. 1. Konkrétní podoby nabyl v osobách 'periferních' panovníků, ať už ze Salamíny na Kypru, nebo z Bosporu, a jeho nejdokonalejšími a nejvýmluvnějšími projevy jsou ísokratův Filippos a Xe- 476 HELENISTICKÉ OBDOBÍ tiofóntova Kýrova výchova. Ale novost éry, která začína vládou 'diadochů1 (tj. přímých dědiců Alexandrových), nespočíva pouze v soustavném zřizování nových měst, přesídlování obyvatelstva a v přehnaně orientalizující podobě 'monarchického' ideálu, přijaté poté, co Alexandros nařídil, aby jeho osoba byla uctívána jako ztělesněné božstvo. Spočívá především ve skutečnosti, že výsledkem tohoto dějinného procesu nebylo pouhé rozšíření řeckého ducha, ale i zrod zcela nové civilizace, založené na prolínání rozličných kultur, přičemž nelze jako hlavní vymezit žádný ze zdrojů, jež byly základem jejího vzniku. Koiné Dorozumívacím nástrojem této nové civilizace je řečtina, obohacená o prvky hebrejské, orientální atd., jejímž základem je attičtina v té podobě, v níž se ustálila koncem 4. stol. př. n. 1. Tzv. koiné (KOtvr|, tj. "společný jazyk") je tím nadnárodním jazykem, který se stal oficiálním jazykem v nově vzniklých státech spravovaných vládnoucí řecko-makedonskou vrstvou a běžně se používal v prostoru mezi severní Afrikou, hranicemi Indie a Pontu. Nejde tu však o jednoznačný pojem. Na jedné straně existuje koiné 'literární', jejíž podobaje známa z nejdůležitějších literárních děl. např. z Aristotela, z řeckého překladu Starého zákona (Septuaginta), z Eukleida, Poly-bia, Diodóra Sicilského. Ta zůstává základem spisovného jazyka téměř po dvě tisíciletí, až do pádu Byzance. Na druhé straně zde je i koiné mluvená či polospisovná, jejíchž písemných dokladů najdeme pochopitelně mnohem méně. Tento jazyk je zachycen v řecky psaných papyrech dokumentární povahy. Jedny z nejproslulejších obsahuje soubor "Zénónových papyrů". Zé-nón - tak jako mnozí jiní - se vydal hledat úspěch a bohatství do Egypta a jeho 'svěť obchodníků a úředníků, vyrostlý ve stínu mocného chráněnce Ptolemaia II. Filadelfa (283-246 př. n. 1.) Apollónia, se rozprostíral od Iónie přes Palestinu a Alexandrii, skutečnou mnohojazyčnou metropoli, po bohatý Faj-júm s mnoha výsadními právy, téměř až k samotnému ústí Nilu. Tomuto Řekovi, polovzdělanému a pracovitému, který se učil tvrdou každodenní zkušeností přistěhovalce, schopného obratně využívat mocných i tím, že jim slouží, patří chvála za to, že udržoval v dokonalém pořádku své písemnosti, dokonce i nejobyčejnější obchodní korespondenci. Jeho archiv, který zahrnuje i egyptské texty démotické (v lidovém jazyce), je jednou z hlavních památek "dokumentární papyrologie" a cenným pramenem poznání mluvené koiné. Tento jazyk je však zachován i v jednom velmi významném literárním textu, totiž v Novém zákoně, ne však v celém, ale přece jen v podstatné části děl, které jej tvoří. Obzvláště významné je Evangelium podle Marka, syna zámožné křesťanské rodiny z Jeruzaléma (Skutk}' apoštola, 12,12). V jeho souvětích jednoznačně převládá parataxe (např. v "podobenství o rozsévači" [4,3-9] se vyskytuje spojka "a" (kcú, kai) nejméně čtrnáctkrát za sebou!) a neuspořádaně se zde střídá přítomný čas s aoristem a imperfektem. Např. Kallimachovi, Řeku z Kyrény, se jistě jako vzdálené jevily sotva několik desetiletí staré Démosthenovy jemné zlomyslné narážky i pochybnosti o tom, zda byl Filippos Makedonský skutečně původem Řek. Nadvláda Z celkového pohledu se utváření východního helenistického světa jeví ř®