84
/. Bistřický
Lit.: Notices et extraits XXXII/2 pag. 146 num. XCVI; Haureau: Notices et extraits I. pag. B6; Bonnes pag. 202 num. 43.
Ms.: B. N. Lat. 483, 712, 383D, 3833, 14933, 14934, 1646D, Auxerre 39, Evreux 38.
RESUME
J. Bistřický: La collection d'Homelies qu'on appelle l'Homtliaire de Zdík
Des deux iioroillaires du XIIe siěcle qui se sont conserves dans les pays du royaume de Bohěme, l'Homiliaire d'Opatovice (en Bohéme) et l'Homiliaire qu'on est convenu d'appeler « de Zdík », on a eu, jusqu'a present, trěs peu d'application dans la littérature scientífique a 1'étude de ce dernier. D'une part, on acceptait sans critique 1'opinion de B. Dudik que les sermons de l'Homiliaire étaient l'ceuvre de Jindřich Zdík (t 1150), 1'évěque d'Olomouc en Moravie; d'autre part, on réprouvaít ce jugement de Dudik sans měme appuyer ce refus d'une raison quelconque. Le premier a essayer de faire une analyse de cet Homiliaire a été le feu historíen R. Holinka qui fut, malheureusement, empeché par la mort de finir ses etudes.
Le present article tache a résoudre, avant tout, le probléme de l'auteur, ou bien des auteurs des sermons individuels de rHomillaire, et s'occupe a quelques autres questions rattachées a la genese de l'Homiliaire, non seulement comme une collection de sermons homilátiques mais aussi comme un manuscrit.
Le texte des quatre-vingt-onze sermons de l'Homiliaire avec leur index fut conserve dans le manuscrit de l'ancienne bibliothěque du Chapitre d'Olomouc (sign. C 0 24) qui se trouve malntenant dans les Archives ďÉtat a Olomouc. Le manuscrit fut écrit par une seule main qui accuse l'ecrlture des temps vers la moitié du XII* siecle. Sur le premier folia en blanc, il y a deux notes additionnelles: «Sdiko Olomucensis eptscopus* et «Iste liber est Olomucensis ecclesie, anathema sit quicumque ipsum detinuerit furtive». Le texte des sermons fut corrigé plus tard par quatre autres copistes. Comme il a été constaté déja par E. Holinka, quelques-uns des sermons sont identiques avec ceux qui furent édités, sous le nom de Hildebert de Lavardin, dans le 171« volume de la Patrologie Migne Latine. Ces cinquante-trois sermons et encore huit autres n'appartiennent pas a Hildebert, mais au scolastique d'Angers Geoffroy Babion auquel le Catalogue de la bibliothěque de la Ville de Besancon attribue aussi douze autres sermons contenus dans l'Homiliaire. Yves des Charires Jut l'auteur de huit des sermons du měme Homiliaire, et Anselme de Canterbury ďun; les autres dix sermons sont anonymes, mais ils sont bases sur des manuscrits. (Une description détaillée du Codex entier avec toutes les indications sur les manuscrits, edition et la bibliographie se trouve dans la seconds partie de I'ouvrage.)
L'Homiliaire ne peut done pas étre l'ceuvre de 1'évéque d'Olomouc, mais il représente un choix de sermons d'origine étrangěre, pour la plupart frangaise. B. Dudik a fonde son idée de Zdík comme l'auteur de cet Homiliaire sur ['interpretation de la premiere note éerite additionnellement sur le folio 1 a qu'il croyait un autographe de Zdík. Mais cette note fut éerite par une main blen postérleure a celle du texte luí-měme; le copiste, en toute vraisemblance, éerivit le nom de l'eveque en meme temps qu'il rafralchissait l'ecriture de Fautre note laquelle était antéríeure a la premiere et peu éloignée du temps de 1'origine du manuscrit. Quant a la main dont cette note fut éerite, elle nous rappelle l'ecriture des correcteurs qui — comme on le voit quand on fait la comparaison du texte du manuscrit avec le texte édité — out base leur corrections sur le měme original dont s'etait servi aussi le copiste du manuscrit. Quoiqu'une comparaison paléographique de notre manuscrit avec des produits incontestables du Scriptorium d'Olomouc du XIIe siěcle n'ait pas encore été faite, II parait néanmoíns que le manuscrit fut écrit á~ Olomouc sur la base d'un original importe.
L'auteur exprime sa reconnaissance de beaucoup d'informations importantes sur les manuscrits strangers a la Bibliothěque Nationale de Paris, a M. Leclerq, et surtout a Mme Vernet de l'Institut de Recherche et d'Histoire des Testes.
Josef Tříska:
STŘEDOVĚKÝ LITERÁRNÍ KRUMLOV
Jihočeská oblast projevila ve středověku velký kulturní vzestup, a to jak přímo v rožmberské residenci v Krumlově,!) tak i v jiných místech, v Třeboni, ve Vyšším Brodě, v Bavorově a jinde. Již v polovině 13. stol. byli zde Vítkovci pány prosperujícího dominia, které se táhlo na straně bavorsko-rakouské až k Dunaji. Od poloviny 14. stol. měla pak užší rožmberská oblast s krumlovským sídlem již význam pro literární a knižní život a vědomě napodobovala a soupeřila s Prahou.
Předhusitský Krumlov bylo město s trojjazyčnou literaturou: latinskou, českou a německou. Z české slovesnosti počátků 14. stol. se v Krumlově dochovaly, v opisech o něco pozdějších, zlomky Dětinství Ježíšova. První jejich část nalezl r. 1885 krumlovský kaplan senior J. Jůsko na desce latinského prvotisku z r. 1474, obsahujícího latinský život Kristův.2) Mezeru mezi prvním a druhým krumlovským listem, necelé dva listy, nalezl A. Rodler, ředitel biskupského budějovického semináře, na deskách latinské inkunábule.5) Konservativní jazyk, rýmy i ráz Dětinství mají tradiční souvislost se starším legendárním cyklem (např. Dět. kruml. 5 prozvána, Jidáš drkolenský 10 prozván aj.). V prolínání tří jazykových kultur se s latinskými a českými legendami šířily ve 14. stol. i německé legendy, zvláště „Bruder Philipps des Karthäusers Marienleben" z počátku 14. stol. V Krumlově se dochovaly dva zlomky z tohoto německého Života Mariina: první z nich o 512 verších, psaný koncem 14. stol., byl na čtyřech pergamenových listech ve vazbě milánského prvotisku Epistolae Francisci Philelphi z r. 1461, který spolu asi s 250 prvotisky, rukopisy a mnohými listinami nalezl v klenuté místnosti nad velkou zákristií kostela J. Jůsko.4) Druhý zlomek je v minoritském rukopise 148, kde také písař Matouš Gluk opsal r. 1387 v jihočeském německém nářečí evangelní a epištolní perikopy pro krumlovské minority.
Literární rožmberská tradice se pojí teprve k Petrovi z Rožmberka
*) Český Krumlov. Jeho život a umělecký růst. Napsali Fr. Dvořák a j. Redakce a předmluva V. Mencla, 1948; V. Schmidt, Kulturelle Bedeutung der Stadt Krummau, MVGDB 48, 1910, 135—144.
2) A. Patera, Staročeský zbytek rýmovaného dětinství Ježíšova ze XIV. stol. CČM 59, 1B85, 114—126.
3) A. Patera, Nově nalezené zbytky staročeského rýmovaného „Dětinství Ježíšova" ze XIV. stol., CČM 63, 1889, 454—459.
*) V. E. Mourek, Krumauer bruchstück eines mitteldeutschen geistlichen gedientes, VKÖSN 1888, 3—33.
86
]. Tříska
Středověký literární Krumlov
Š7
(ť 1347), který vybudoval z Krumlova pevné rožmberské sídlo. K tomuto zkušenému právníku se tradičně váže již definitivní podoba Rožmberské knihy „Práva starého pána z Rožmberka", která ovsem má starší základy. První pamětní knihy založili v Krumlově minorite, uvedení sem r. 1357, a klarisky, uvedené 1361; byla to dvě nekrologia, kam zapisovali v kalendářním pořádku zesnulé spolubratry a sestry, klášterní dobrodince a přátele (Praha UK VI B 9, XIV B 15).s) Již „a. d. 1366 fr. Franciscus, conjessor sororum in Grumnau ord. s. Francisci fratrum minorum, ... collectarium fecit scribi, quem Iacobus de Pylzna finivit fer. V. in díe s. Dyonisi mar-tyris" (Praha UK XIII C 11). Svědectvím společenského vzestupu v Krumlově je slavnost ukazování ostatků s průvodem v 3. třetině 14. stol., která se konala každý rok o Božím těle a jejíž popis se dochoval v minoritském martyrologiu s nekrologiem (Praha UK XIV B 15, f. 139a— 141a). Pro lid obojího jazyka byly zde provolávány invokace české a německé.6) Z 2. pol. 14. stol. je také známá Zpovědní formule krumlovských klarisek.
Synové Petra z Rožmberka, Petr, Jošt, Jan a Oldřich, pečovali také o knižní kulturu v jižních Čechách. Třeboňskému klášteru, který 12. května 1367 založili, věnovali radu knih, jak svědčí záznam na mnoha rukopisech: „Liber monasterii s. Egidii canonicorum regularium in Witignaw alias in Trziebon comparatus per nobiles dominos de Rosemberg primos ipsius monasterii fundatores." Proto také v duchu kulturního vlivu české reformace 26. června 1380 ustanovily Anežka, roz. z Walsee, vdova po Joštu z Rožmberka, a její švagrová Alžběta, roz. z Halsu, manželka Janova, na radu a se souhlasem Petra a Jana z Rožmberka, při kostele sv. Víta v Krumlově pro český lid českého kazatele neboli oltářníka a zřídily pro něho nadaci. Pro jeho potřebu založily knihovnu,!) zvanou později kaplánskou, a zakládací listinou^) stanovily i její knihovní řád. Jeho ustanovení jsou po knihovní rubrice augustiniánských kanovníků jednům z nejstarších knihovních řádů: nařizují signovaní a pečlivé uchovávání knih, zakazují půjčovat mimo město. Knihovna kaplanů byla asi dřevěná skříň o čtyřech řadách (ordines); v každé řadě byly dvě přihrádky (capsae), v nichž byly v 1. polovině 15. století knihy signovaný a řazeny podle písmen abecedy. Ze starých signatur se zachovaly tyto:
5) J. Emler, Dvě nekrologia krumlovská, VKCSN 1887, 198 n.; J. M. Klimesch, Urkunden-und Regestenbuch des ... Klarissinnen-klosters in Krummau, Praha 1904, 1—34. _
6) Vydal F. Tadra, Ukazování sv. ostatků v Českém Krumlově v XIV. věku, CČM 54, 1880, 432— 437.
7) J. Volf, Založení t. zv. kaplanské knihovny v Českém Krumlově r. 1380, Marginálie 9, 1935, 1—8; K. Novotný ( = Fr. Mareš), Boj o český jazyk v kostele a ve škole v Č. Krumlově, ČČM 84, 1910, 402; J. Tříska, Soupis rukopisů kaplanské knihovny v Českém Krumlově v Soupisu rukopisu v Třeboni a v Českém Krumlově, Praha 1958.
8) V. Schmidt—A. Picha, Urkundenbuch der Stadt Krummau in Böhmen I, Praha 19C8, c. 257.
C. I B ordo primus     Kr. cap. 240	C. 11 ord. I B             Mus. XIV D 4 C. II or. I k              Kr. cap. 250
C. I L ordo 2us           Mus. XVII D 18 C. I N 21 ordinis       Mus. XIII E 7 C. I O 21 ordinis       Mus. XVI C 10 C. I R 21 ordinis        Mus. XIV B 12 C. I Z 2' ordinis        Mus. XIII D 4	C. II or. II h             Kr. cap. 191 C- II or. II 1             Mus. XII G 3
Cappsa prima C 3" ordinis Kŕ. cap. 243 D Tercii ordinis    „ 69 C. I H tercii ordinis    Mus. XIII E 10 C. I O Tercii ordinis    Mus. XIII E 2 C. I P or. Tercii         Mus. XVII D 21	C. II or. III ff            Mus. XIII F 13 C. II or. III R          Altům Vadum 48
C. I or. 4 B                Kr. cap. 245 C. I or. 4 C               Mus. XIII D 10 C. I or. 4 d               Mus. XIV D 3 C. I or. 4 ff              Mus. XIV B 8 C. I or. 4 S               Mus. XV C 6	C. II or. IIII C          Třeboň A 11
Na rozhraní 14.—15. stol. působily v Krumlově nebo měly k němu vztah významnější osobnosti. Jednou z nich byl vzdělaný krumlovský farář Hos-tislav z Bílska (t 1414), který mnohokrát vystupuje v rožmberské společnosti a v různých úředních funkcích a který podle F. M. Bartoše měl vliv na Petra Chelčického. V Krumlově roste počet písařů. R. 1395 Jan z Vyššího Brodu, odjinud z Krumlova, opsal vyšebrodský rukopis XXXIV. Rkp. krakovské UK 1234 je psán v Krumlově od písaře Václava r. 1395 na zakázku Stěknovu, a to pro kapli betlémskou (L. Klicman, VČA 1893, 72).
R. 1400 bylo opsáno v Krumlově Alphabetum aureum (Praha UK IX D 7 a V D 12). Ondřej z Chvalšin, menší mansionář kostela pražského, opsal dva rukopisy vyšebrodské: č. XVII v roce 1404 a č. 75, kde je Lucianus a Quadrlpartitus. Z krumlovského rožmberského okruhu humanistického z poč. 15. stol. pochází 1 rukopis pražské UK VIII A 19, kde je na f. 28a—34b opsáno proslulé petrarkovské Consilium paternum Caroli IV., a který byl darován kostelu ve Svinech. O české kazatele se nejvíce postaral kaplan Jindřicha z Rožmberka Jan, jinak Hašek z Krumlova, který pro ně opsal rukopisy pražské UK I C 28, Mus. X A 7, drkolenské 68 a první část č. 125 a věnoval jim musejní rukopis XIII D 4. Sám Jindřich z Rožmberka byl ve stycích s Janem z Jenštejna. „Ad christianissimum dominům Henricum" se ještě po jeho smrti obrací bludný skladatel veršovaných „Sermones ad Bohemos", blízký rožmberskému Krumlovu. Již před r. 1411 ještě za Jindřicha z Rožmberka (t 1412) proniklo do Krumlova husitství, bylo zde utiskováno, a proto Hus poslal list Janu Bradáčkovi (Barbatovi) do Krumlova a povzbuzoval své stoupence k statečnosti.9)
Vychytralý a lstivý diplomat Oldřich z Rožmberka (1403—1462) vytvořil
9) F. M. Bartoš, Husův ctitel ]. Bradáček z Krumlova, JSH 16, 1947.
88
/. Tříska
Stredoveký literárni Krumlou
89
na svém krumlovském okázalém dvore již ovzduší feudálně humanistické. Na humanistickou pohostinnost a způsob života na Krumlově, kde se spřátelil s Václavem z Krumlova, vzpomínal ještě v r. 1457 Eneáš Silvius v dopise Oldřichovi: Denique semper nobis ante oculos est humanitas Hla atque urbanltas, quam nobis et Procopio Rabenstetno ostendisti in Crume-nau.w) Oldřich nejen hospodářsky a společensky usiloval povznést postavení svého rodu, ale neštítil se ani listinných podvrhů, vzniklých v jeho velké kanceláři k podpoře rodových nároků. Vedle nich užíval i popula-risujících básnických fikcí. Sem patrí skladba ve vlasteneckém dalimi-lovském duchu s protikrálovskou tendencí „Král Přemysl Otakar a Závise", oslavující s různými básnickými příměsky a výmysly Závise jako člena rožmberského rodu. Genealogické zmínky o Vítkovi, otci růží, trubadurská romantika, jak „Závise mnoho dobrých písní skládáše", rytířský motiv
0 turneji a klání všelikém a kurtoasně elegicky závěr, že Závišovy „smrti mnohá paní plakala", poněkud ukazují náladu a vkus v Oldřichově okruhu. Z půdy připravené Oldřichem vznikla pak u jeho potomků fikce o italském původu Vítkovců.i1)
Z rožmberského prostředí a z italských vlivů vyrostl v padesátých letech Václav Hněvsín z Krumlova. Narodil se v Krumlově r. 1425. Studoval na universitě vídeňské a padovské (zde kanonické právo). Vystupoval v rožmberských službách. Stal se kanovníkem, děkanem pražské kapituly a administrátorem pražského arcibiskupství. Seznámil se jistě již r. 1451 s Eneášem Silviem, stal se jeho důvěrným přítelem a dal se do boje proti Roky-canovi. Zemřel náhle 13. 12. 1460.
Značná je literární činnost Václava z Krumlova. Z prvních prací je asi, jak soudí R. Urbánek, Oratio panegyrica de Meynhardo, barone inclyto Novodomaeo, nyní ztracená. Na dotaz Jindřicha z Rožmberka odpovídal ve dvou traktátcích asi z r. 1454: De delacione preciosarum vestium a De torneamentorum et hastiludiorum exercicio. V obou vystupuje plně právnické vzdělání autorovo. Oba spisy jsou scholastickým, logicky uspořádaným sepsáním bodů pro et contra, v nichž autor zaujímá střední stanovisko. Řadou definic, zpracovanou již poněkud traktátově, je i Tractatus de resti-tucione bonorum alienorum quocumque modo quesitorum, k němuž se druží právnický Modus legentibus Decretum intelligendi.
Z oboru theologie je Traktát neboli kázání o církvi, v němž hájí její jednotu. Na cestu bojovného katolictví se dává spisem De signis heretičorum (r. 1458), kterého se užívalo i ve výtahu Signa heretičorum triginta unum. Jako oficiální zástupce českého katolictví vydával pak Accusaciones contra Rokyczanatn, sepsané v 70 bodech. Dovršením cesty tohoto katolického právníka a theologa je r. 1459 obsáhlá Edicio contra Rokyczanam.
Knihovna učeného Václava z Krumlova byla veliká a různorodá. Byly v ní spisy hlavně z kanonického práva, dále theologická literatura, ale
1 spisy Cicéronovy a Ovidiovy, mamotrekt, z dobového písemnictví, týkajícího se sporů katolíků a utrakvistů, listy proti Husovi a Viklefovi, dopisy
**) Schmidt—Picha, Das wissenschaltliche Leben und der Humanismus in Kmmmaii lin 15. Jahrn., MVGDB 42, 1903, 64 n.
u) B. Rynešová, Kdy vznikla íikce o italském původu Vitkovcfl, Sborník Friedrichův, 1931, 369 n.; J. Salaba, Králová Kunhuta a rožmberská tradice, JSH 1946, 15—19.
Kapistránovy. Velmi by nás zajímal „Libellus de instruccione regis Wences-lai", který patřil asi do skupiny literárních rad (jako je Consilium pa-ternum). V některých rukopisech si dal Václav vymalovat i svůj znak (ex libris): žlutého dráčka v modrém štítě (např. Praha KNM XVII C 18a). Knihy Václava z Krumlova byly signovaný písmenem W a číslicí obyčejně římskou: W VI (Praha KNM XVII C 18a), W VIII (Praha Kapit. I 22-1), W IX (Praha Kapit. I 22-2), W XI (Vyšší Brod 121), W XVI (Praha Kapit. í 2), W XVII (Č. Krumlov, kaplan. 182), W XLI (Praha Kapit. I 66), W 56 (Č. Krumlov, kaplan. 178). Svou knihovnu odkázal Václav mladšímu krajanovi, administrátoru a děkanovi pražskému Janu Slmánkovl z Krumlova, který k ní pořídil Inventář, a po jeho smrti pražskému kostelu. V inventáři Knih Václava z Krumlova se praví o rukopise KNM XIII E 12: Magnus Al-bertus de officio misse, quem ego rubricavi et ad ligandum dedi. V expl. tohoto rkpu v KNM je psáno: ego Ioannes de Crumlow eundem rubricavi et ligari procuravi. Inventář knih Václava z Krumlova sepsal tedy Jan z Krumlova, nelze v něm však určit tyto Václavovy knihy: Praha UK I G 12 (opsal Traktát na f. 119a—129a), KNM XIII C 10, Kapit. Cim. 5, C 21-2, G 18, M 6 archiv. VI 5, Vyšší Brod 119.
K Václavovi z Krumlova jako vzoru se připojil i Hílarius Litoměřický (1412—1468), neměl však jeho mravní bezúhonnosti. Byl v hospodářských a politických stycích s Janem z Rožmberka. Když byl dán Jiří z Poděbrad r. 1466 papežem Pavlem II. do kladby, vyvinul Hilarius ofensivu proti králi a napsal „Traktát k Janovi z Rožmberka" o sesazení krále Jiřího.12) Originál traktátu chovaný na krumlovském hradě se dostal do tamní jesuitské koleje a odtud do pražské UK XVII F 32. Hilariovým protikladem, slovesně i ideově nejušlechtilejší osobností mezi humanisty pražského a rožmberského okruhu poděbradské doby byl Jan z Rabštejna, který své humanitní stanovisko ke králi Jiřímu projevil svým Dialogem.
Českým spisovatelem kroužku rožmberských katolických humanistů byl třetí syn Oldřicha z Rožmberka fošt z Rožmberka (1428—1467). Ovzduší na otcově dvoře, vliv jeho učitele Mikuláše ze Sedlčan, tvorba vagantů a rekatolisační úsilí působily z mládí nejvíce na jeho pozdější činnost. Stal se generálním převorem johanitů v zemích střední Evropy, proboštem vyšehradským a r. 1456 byl zvolen vratislavským biskupem.
Joštovy spisy se dochovaly v Korandově manuálníku (Praha UK XVII F 2). Za svého pobytu v Praze r. 1465 napsal „Spis králi Jiřímu proti přijímáni pod obojí". V „Listě královně fohanně" z r. 1467 doporučoval Jošt, výtečný kazatel, jednotu církve a jednotu národa. Téhož roku poslal králi Jiřímu „Třinádcte šprochuov vajovskijch". Působila zde na Jošta dieta nebo dictamina vagorum — skládání vagantů, která poznal v mládí na krumlovském dvoře a podle těchto „vagů" — vagantů nazval své Šprochy (průpo-vídky) „vajovskými".1') Tyto vajovské šprochy byly u nás uměleckým dozněním tvorby středověkých vagantů a žáků. Jejich obsah je obecný, obyčejně morální a didaktický, vtipně paradoxní. Péči věnoval Jošt formě: jsou to aforismy s rýmovanými kadencemi.
12) Zd. Tobolka, Hilaria Litoměřického Traktát k panu Janovi z Rozenberka, Praha 1898.
13) Viz Á. Truhlář, Dodatky a opravy k biografiím star. spisov. Ces., CČM: 1913, 168, č. 239.
90
/. Tříska
Středověký literárni Krumlov
91
Již v prvních dvou šproších narážel na vzájemnou souvislost obecných protikladů, zvláště dobra a zla, moudrosti a nemoudrosti: „Zlosyn najde zlosyny a dobrý nebude bez družiny." Tradice svetsky žákovská a žertovně misogynská byla tak silná, že varoval ve 12. šprochu před vládou kněží a žen. Joštovi odpověděl Třinádcti nešprochy vajovskpmi Václav Koranda ml. Také Joštův „Spis o spravedlnosti a nespravedlnosti" byl založen na morálních obsahových protikladech a stylizován v rýmovaných dikólech nebo trikólech. Tak Jošt latinskou scholastickou moudrost a její stylistické dovednosti vhodně zčeštil.u)
Krumlovský jagelonský humanismus byl pod vlivem boloňského profesora Filipa Beroalda st. (7. XI. 1453—17. VII. 1505),15) který byl známým podporovatelem a příznivcem českých studentů. Vedle mladých pánů z Rožmberka u něho z nejznámějších Krumlovanů studovali Alexandr z Krumlova (t 1496) a Martin z Krumlova, s nimiž pak stejně jako s Václavem z Rovného udržoval italský humanista přátelství po celý život. K humanistickému kroužku krumlovskému, který byl soustředěn kolem kancléře Václava z Rovného, patřil jak rožmberský hrad, tak „český kostel". Ráz kroužku není bohužel literárně tvůrčí, má ráz receptivní a přípravný, po jistých stránkách pak dovršuje starší domácí tradice krumlovského středověku.
Alexandra z Krumlova, který se stal postupně doktorem práv, farářem krumlovským, kanovníkem pražským a arcijáhnem bechyňským, povzbuzoval mnohokrát Beroaldus k pěstování literatury. 17. října 1489 mu píše: ,.Credo te, distentum sacerdocio sacerdotalibusque negociís, libris bellům indixisse, cum quibus redeundum est in graciam. lili te exornant, tu illos cole! Quid ením iam senescens homo potest facere melius quam se in ocio litterario collocare, quam inter Musas mansueciores diversari." Z knihovny Alexandra z Krumlova se zachoval rukopisný sborník původně píseckého oltárníka Řehoře v pražské KNM XVI F 11, kde se čte na pergamenovém ústřižku u předního přídeští: „Liber Iohannis notarii Welessinensis, iam autem Alexandři...", dále dva prvotisky: Ciceronovy Officiorum libri, Laelius a Cato (Benátky, Bernardinus de Novaria a Bernardinus de Luere, 1484 — Č. Kŕ. zám. kn.) a P. Lombarda Sententiarum libri (Norimberg, A. Koburger 1481 — Praha KNM 68 B 3).
Ze všech českých studentů si Beroaldus nejvíce oblíbil Martina Mareše z Krumlova, který u něho studoval na náklad svého švagra Václava z Rovného v letech 1487—1493. Jeho vývoj jako studenta můžeme sledovat v humanistické Beroaldově epistolografii. Martin je podle něho „bene moratus et bene litteratus" (18. VII. 1487); „Philomates ..., hoc est amator doctri-narum cupidusque discendi" (5. X. 1489); „inter scholasticos Transmonta-nos probatissimus" (1490); „Martinus Crumloviensis, Transmontanus qui-dem, sed probitate et erudicione Císmontants comparandus" (21. III. 1491); „Dignus profecto est Beroaldi contubernio, non indignus Volaterani amici-
u) Spisy Jošta z Rožmberka vyd. K. f. Erben ve Výboru Mat. 2, 722—731.
ls) B. Ryba, Filip Beroaldus a čeští humanisté, 1—39; Fr. Matouš, Soupis prvotisků z českobudějovických knihoven, 40—94; VI. Denkstein, Románská renesance v inkuna-bullch Jihočeských humanistů, 95—101. Tyto stati o krumlovském humanismu z okruhu Martina Mareše a Václava z Rovného vyšly ve ,,Zprávě o činnosti městského musea v Č. Budějovicích za léta 1932 a 1933", České Budějovice 1934.
cla, qui probos et modestos viros diligit, precipue litteris deditos" (Epištola Iacobi Volaterani 11. IV. 1491) ;„iam emunctus, iam eruditus est" (19. II. 1492); „Martinus noster ... existímat vitam sine litteris non esse vitalem, iam pastum disciplinarum cognoscit esse suavissimum" (3. VII. 1492).
Beroaldus s Martinem Marešem, který se stal doktorem práv, farářem krumlovským (po Alexandrovi), arcijáhnem bechyňským a kanovníkem i oficiálem vratislavským, udržoval písemný styk až do smrti (+ 14. II. 1499 ve Vratislavi). Ještě r. 1498 mu Beroaldus píše, že se zasnoubil, posílá mu svou knížku a těší se, že od něho brzy dostane dopis.
Martin již za studií boloňských si začal zakládat svou knihovnu, v níž jsou četně zastoupeni klasikové Platon, Caesar, Cicero, Suetonius, Plautus, Propertius, Vergilius a j. Do svých prvotisků si zapsal zpravidla: „Iste liber est mei Martini de Crumlovia." Mnohé si po straně také glosoval jako Ci ceronovy Tuskulské rozhovory. Sám si taká opsal dopisy Filipa Beroalda českým humanistům (Praha KNM X B 13).
Krumlovské sídlo rožmberské poutalo k sobě svou štědrostí a slávou i cizí humanisty. Tak v Krumlově v 1. 1497—1498 žil holandský básník Jakub Canter, který složil ve Zlaté Koruně drama Rosa Rosensis16) o původu Rožmberků z italských Ursinů a odtud „z llia a samé Venuše". Zprostředkovatelem této fikce byl mu snad Václav z Rovného [1448— 1531].l7) Václavův život byl naplněn činností hospodářského, úředního a kulturního rázu. Za jeho zásluhy jej Vladislav 6. března 1488 povýšil do vládyckého stavu a dal mu erb.18)
Už od mládí lákala Václava z Rovného krásná literatura středověká i humanistická: 6. 7, 1469 dokončil v Krumlově opis formulářové sbírky a komedie Polyxeny Leonarda Aretského (Praha UK I E 40), r. 1474 si opsal některé dopisy Eneáše Silvia, báseň Pamphilus a Alanův spis De fortuna (Praha UK I G 34), konečně si též opsal některé listy a spisy Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (Praha UK I D 3). S opravdovou vášní sbíral knihy (např. mu patřily pražský rkp KNM II C 10 z r. 1445, vyše-brodský 47 a jiné). Mnoho rukopisů a prvotisků získal od přátel, např. rukopisný lat. Nový zákon Jiřího z Litoměřic z r. 1472 (Praha KNM XIV F 18) mu po smrti Jiřího dal jeho bratr Křtěn, lat. Zjevení sv. Brigity (Praha KNM XIV C 12) mu daroval r. 1497 Petr z Rožmberka. Konečně po smrti svého švagra Martina Mareše (+ 1499) získal celou jeho knihovnu.
Vzdělaný rožmberský kancléř Václav z Rovného soustřeďoval kolem sebe humanistickou družinu krumlovskou jagelonské doby. Z literárních a společenských styků byla nejdůležitější Václavova korespondence s Filipem Beroaldem od 18. 7. 1487. Chválil kancléře a psal mu Bohuslav Ha-sištejnský z Lobkovic. Z Krumlovanů se přátelsky stýkal s Jiřím z Litoměřic, českým kazatelem v kostele a milovníkem knih. Stárnoucímu kanc-
u) B. Ryba, Iacobus Canter Frisius: Rosa Rosensis, Budapešť 1938.
17) H. Gross, Václav z Rovného, rožmberský kancléř na Krumlově, dobrodinec ústavů církevních. Zemřel 1531. Sborník historického kroužku 7, 190B, 193—199; 8, 1907, 77—90; V. Schmidt—A. Picha, Das wissenschaftliche Leben und der Humanismus in Krumraau im 15. Jahrhundert, MVGDB 42, 1903, 61—77; B. Lifka, Knihovny státních hradů a zámků, Praha 1954, 8—9.
1S) Orig. C. Krumlov, prelátský archiv C, 100, 32.
92
J. Tříska
Středověký literární Krumlov
93
léři byl podněcovatelem krumlovský kněz Ambrož, téměř jako jeho adoptivní syn.19) Balbín o činnosti Václava z Rovného praví: „ejus quaedam monimenta citantur, quae nondum in manus meas venerunť.20) V rožmberském kancléři jako osobnosti na přelomu dob splývalo středověké křesťanství s renesančním životním, literárním a výtvarným stylem.
Své sociální cítění projevil kancléř v poměru ke krumlovským kaplanům. Vidíme je např. v listině z 25. ledna 1499, kterou „kaplane, jinač ol-tářníci v kostele svatého Vita v Krumlově" slibují: „Jakož Václav z Rovného, kancléř ... pana Petra z Rožmberka, ... lítost na námi maje, že sme se neměli kde shrnuti, duom jest nám kupil ten, kterýž byl někdy Králuov pernikářuov, a jeho skutečně postúpil a nám i našim budúcim ... dal jest, ... podvolili sme se ... jednu do roka službu, kteráž latině anniversarius slove, udělati za svrchu psaného Václava, za pani Alžbětu manželku jeho..., za Apolenu dcerku jich ... i všecky jich přátely ... v neděli postní, jenž slove Iudica.21) Tento dům slul od té doby dům kaplanský.22) Václav si však o kaplany získal ještě trvalejší zásluhy: V letech 1518—1520 dal pro ně postavit u kostelních schodů krásný patrový dům — prostornou raně renesanční kaplanku s gotickými klenutími (sklepy). Tento velkolepý dar potvrdil 2. listopadu 1518, kdy také nařizuje: „kápla má všeckněm spolu svobodna býti, v kteréžto kniehy obecnie mají býti chovány."23) [Obecními knihami se rozumějí zřejmě společné (communes) knihy kaplanů, které mají ukládat v kapli v 1. patře.] Nad vchodem dal vytesat nápis: „Anno salutis MCCCCCXX Venceslaus Rovnensis." Do klenuté kaple pak uložili kaplani své dosavadní knižní poklady.
Václav, který knihy dostával, zase jiným dával. „Nábožným pannám kláštera krumlovského", kam vstoupila jeho dcera Apolena, „na památku Alžběty manželky ... najmilejšie" dal český žaltář. Ciceronův spis De of-ficiis věnoval Ambroži, třeboňským „spolubratrům" další dva prvotisky. Ale hned po dostavění kaplanky stal se starý kancléř největším knižním mecenášem jihočeským: kaplanům věnoval celou svou bohatou knihovnu s cennými rukopisy a tisky, které si horlivý sběratel za celý život nashromáždil. Do většiny knih zapsal vlastnoruční věnování, obyčejně v lapidární distichové formě „Authov constructe domus ..."
Doba Václava z Rovného je obdobím rozmachu krumlovských knihoven. 2 krumlovské fary tento rozvoj podporoval český kazatel a knihvazač Bartoloměj Trnka (+ 1533).
Stejně živý knižní ruch byl už v 2. pol, 15. stol. v klášteře. Zasloužili se o něj dva zdejší minoritě moravského původu Jiří z Opavy, český kazatel, a Michal z Krnova. Jiřího z Opavy byly minoritské rukopisy náboženského obsahu 72 a 146. Michal z Krnova si opsal čtyři postilové sbírky 144,145, 258 a Umprum D - 5888. Pro klášter opatřil také prvotisk Sermones Meffreth alias Ortulus regine, pars hyemalis (nyní v Zlaté Koruně). Rozkvět klášterní knihovny byl zvlášť v 1. 1479—1509 za kvardiána Václava, řečeného Valda Iuleus, o němž se v úmrtním kalendáři kláštera poznamenává: „Anno
1?) V. Břežan, Život Viléma z Rožmberka, Praíia 1647, 132—133.
20) B. Balbini Bohemia docta II, 292 (ed. R. Ungar).
21> Orig. C, Krumlov, prelátský archiv ve dvou. exemplářích: 1/D, 127, 12; 2/D, 122, 7.
22) Orig. Č. Krumlov, prelátský archiv B 40, D 123, 8.
23) H. Gross, Václav z Rovného ... Sborník historického kroužku 8, 1907, 87.
d M°CCCCC°IX° obiit ... fr. Wencesslaus dictus Walda Iuleus qui gerebat ojficium gwardianatus in Crumlovia XXX annos, qui edificare fecit ambi turri; ecíam librariam augmentavit in multis voluminíbus et aha multa bona fecit conventui"2*) Za něho byly také r. 1502 knihy i s ostatními cennými věcmi kláštera popsány.52) Dveře hradu a kaplánskeho domu byly otevřeny Čerstvému proudu humanistických tisků italských a německých, ale vydání Klasiků a humanismus za klášterní zdi nepronikaly.
Třetím desítiletím 15. století doznívá literární středověk, na jehož konci Václav z Rovného organicky dovršuje místní tradice jihočeské gotiky a uvedením i prosazováním humanismu zahajuje novověk ...
Přílohy 1.
Jnventarlum librorum reverendi'in Christo patris Wenceslai de Crumlow, decani et admi nistratoris archiepiscopatus Pragensis, quos legavit ad usům Iohannís de Crumlow in vita sua et post mortem eius sancte Pragensi ecclesie matri sue.
Primo in iure canonico:
Decretales.
Sextum.
Clementinas (Č. Krumlov, Kaplan. 181 (N° 37). Librum coneiliorum.
Lecturam super primo decretalium super prima parte (Praha KNM XVII C 18a). Lecturam super secunda parte primi libri decretalium.
Lecturam super prima parte secundi libri decretalium (Praha Kapit. I 22-1). Lecturam super 3°, 4° et 5'° libris decretalium simul in uno volumine
(Praha KNM XVII C 18b). Reportata super Digesto veteri. Repeticiones (Praha Kapit. I 22-2?). Mercuriales (Praha Kapit. I 2),
Lectura Iohannís de Lignano super primo et secundo decretalium in uno volumine
(Praha Kapit. I 7-1). Lectura super 3°, 4° et 5*° decretalium in uno volumine (Praha Kapit. I 7-2). Glosa Io. Mo(nachi] super VI. Repertorium super decreta.
Lectura super prima parte prími in asseribus destructis. Liber Inforciatus.
Sermones s. Thome de Aquino de venerabili eukaristía, cuius principium est De sacro-
sancto corpore domini. Item libellus de natlvitate s. Marie virginis et de intancia salvatoris, Item libellus de ínstruccione regis Wenceslai. Synonima Tulii in Rethorica (Praha Kapit. M 112). Ieronimus de virís illustribus.
Tulius de senectute, item de amicicia, item de oííiciis et hoc in uno volumine
(Praha KNM X A 9). Item liber quidam super 4° libro Sentenciarum. Architrennius autor In parvo libello.
24) J. M. Klimesch, UB Klariss.-Kr. 17.
25) Orig. Č. Krumlov, stát. archiv I 3 Kí> 50.
»
91
f. Tříska
Středověký literární Krumlov
95
Methamorphoseos Ovidii.
Item pustilla fratris Hugonis1) cardinaKs super psalterio
Autor Fortunatus.
Concilia quedam doctorum.
Conclusiones super libro Sentenciarum.
Quedam forme suplicacionum.
Item distinccioiies Mauricii.
Item história Yoseph. % Item Floretus (Praha Kapit. D 92-2). Passagium Francorum.
Sexterni In coopertorio, quorum principium est Excomunicatus malor. Mamotractus (Praha UK XIX B 4).
Magnus Albertus de officio misse, quem ego rubricavi et ad ligandum dedi
(Praha KNM XIII E 12). Albertus super ewangelio Missus est de beata virgine, quem similiter dedi ligare. Item plures sexterni, qui continent epistolas concordie contra Hus et Wikleph
(Praha Kapit. C 66-1). Item sexterni in epistolis Tulii. Item sexterni super simbolo. Item Acta concilii Constanciensis.
Item Epištole Cipriani in sexternis (Praha Kapít, A 81).
Item Tractatum de signis hereticorum.
Item Tractatum, qui incipit Spiritus est qui vivificat.
Item Tractatum de ecclesia et eleccione (Praha KNM XV D 5 ?).
Item plures epistolas Capistrani et aliorum.
Item libellos et tractatus pro hereticis et contra hereticos, quorum nescio nomina. Item plures Sermones de precipuis festivitatibus in diversis sexternis et cartis. 'tem sexterni sunt certi magni, qui continent partem Vincencii historiarum.
Originale Inventáru, quod Pragae in archivio capituli in cod IX, fol. 29ab asservatur, manu lohannis Simankonis de Crumlov conscriptum est.
2.
Anno domini MCCCCC secundo tyto věci v klášteře popsány jsCt: Item Volumina biblie quatuor in pargameno.
Item libii moralium, tria Volumina in pargameno (Praha Umprum B-5600). Item postile beati Thome super quatuor ewangelistas, quatuor volumina. Item pastorale beati Gregoři], tabulas super moralía. Item postilla magistri Matnie super epistolas dominicales tocius anni. Item Compendium theologice veritatis et Scintilla Bede super bibliám.
(Praha UK Krumlov Min. 42). Item Scolastica história. Item dialogon beati Gregorii.
Item legenda beati Francisci (Praha Umprum B-5818). Item Sermones de Sanctis, nova inpresslo. Item Sermones dominicales per circulum anni.
:) „fratris Hugonis" bis scribitur.
Item Quadragesimale Iakob de Voragine (Praha UK Krumlov Min. 257). Item Manutrattus (Praha UK Krumlov Min. 249). Item Soleloquium beati Augustini.
Item Sermones Bernhardi super cantica canticorum et epištola eius ad Eugenium papam
in parga(meno). Item Iacobinus de tempore. Item Sermones de tempore.
Item Sermones Wenceslai de Praga postilla, pars estivalis (Praha UK Krumlov Min. 97). Item aliud volumen cuiusdam, pars estivalis. Item Sermones boni de tempore, estivalis.
Item lectura Nicolai de Lira super quatuor ewangelistas in pargameno.
Item Registrum beati Gregorii, inpressio.
Item Vocabularius utriusque iuris.
Item Sermones de Sanctis in pargameno.
Item liber de sacramentis.
Item Cassiodorus super septem psalmos (Praha UK Krumlov Min. 56). Item Sermones super epistulas et ewangelia. Item Manutractus wlgaris.
Item Quadragesimale de tempore (Praha UK Krumlov Min. 8). Item Maleus maleficarum. Item Sermones Ortulus regine.
Item Holgot super libros sapiencie (Praha UK Krumlov Min. 70).
Item Vetus testamentům.
Item Thesaurus novus de tempore.
Item Sermones de tempore.
Item Sermones quadragesimales thesauri noví.
Item legende sanctorum in pargameno.
Item Summa Calderini super ius canonicum.
Item Codicium imperibile.
Item Casus Bernhardi long! super decretales.
Item Vocabularius utriusque iuris.
Item processus iuris.
Item vocabularius boemicalis et passio Christi.
Item pastille et collecclones super ewangelia per annum.
Item Sermones Ludovini in pargameno.
Item Sermones per annum.
Item Sermones de sancta virgine Katherina.
Item Sermones Mefret.
Item Leonhardus de Utino (?).
Item Sermones Bonventure.
Item Sermones Parati1) de tempore et sanctis.
Item Rupertus de Sanctis.
Item pars estivalis de Sanctis.
Item Quadragesimale gricet (?).
Item Henrici de tempore et Sanctis.
Item Dormi secure.
Item Concordancias super ewangelia.
*) scr. parate.
90
J. Tříska
Středověký literární Krumlov
Item Summa s. Berniiardi super ewangelio etemo.
Item Sermones magistři Váni de tempore.
Item discipuli de tempore et Sanctis,
Item Vitas patrům.
Item Speculum exemplorum.
Item Summa de viciis in pargameno.
Item lavacrum consciencie et tractatus de horis canonlcls dicendis. Item Tractatus de sacramentis et ymnarius et prosaritis cum glosa. Item postilla super ewangelia post pasche. Item Sermones de Sanctis.
Item Sermones Augustini ad heremitas et Summula confessionum Anthonini. Item libellus de septem sacramentis. Item Sermones de Sanctis in pargameno. Item Racionale divinorum. Item preceptorium aureum.
Item postilla magistr! Conradi (Praha UK Krumlov Min. 10). Item Sermones super epistolas. Item Breviloquus.
Item Holgot de tempore super ewangelia.
Item Sermones, epištole per circulum anni et quadragesímalía et dedicaciouem. Item Novum testamentům in papiro olim Petri de Praga. Item Biblia in papiro. Sermones diversi.
Item diversa collecta (Praha UK Krumlov Min. 139).
Item omelia de tempore et Sanctis egregium.
Item instituciones in pargameno.
Item secunda secunde beati Thome.
Item Summa predicancium.
Item Hugo super libros sentenciarum.
Item Clementine.
Item Summa angelica.
Item liber qui dicítur aurea Iingwa (Praha UK Krumlov Min. 67). Item pugna contra vicia et lumen anime. Item Sermones hiemales de tempore. Item Sermones de Sanctis. Item Sermones de tempore.
Item vocabularjus. ! Item Collectorium in latino (Praha UK Krumlov Min. 189). Item Sermones de tempore. Item alias Sermones de tempore.
Item Novum testamentům in papiro (Praha UK Krumlov Min. 147). Item Sermones de Sanctis in pargameno.
Item pars hiemalis de tempore (Praha UK Krumlov Min. 142).
Item pars estivalis de tempore (Praha UK Krumlov Min. 141).
Item iterum pars estivalis de tempore.
Item Sermones diversi.
Item iterum alii diverse collecte.
Item de creacione mundi in wlgari in thewtonico.
Item collecta de creacione celi et terre in teutonico.
Item postilla ewangeliorum dominicalium a penthecosten usque ad adventům
(Praha UK Krumlov Min. 73). Item collecta de sacramentis. Item biblia in theutonico, 21 pars. Item legenda sanctorum in theotunico. Item Sermones. Item Excerpta super iura. Item Thabula super iura, informacionem. Item Testamentům vetus in pargameno. Item Ludovicus de Sanctis in pargameno. Item Sermones de tempore et Sanctis. Item Summa rethorice magistři Guidonis. Item legenda sanctorum in theotunico wlgari. Item biblia theotunicalis. Item iterum prima pars biblie theotunicalis. Item iterum Sermones.
Item postilla Geminiani de tempore (Praha UK Krumlov Min. 3). Item Textus novi testamenti in papiro.
Item postilla Alberti, quadragesimale Iacobíní (Praha UK Krumlov Min. 5). Item Sumula super ewangelia super distincciones. Item Sermones de Sanctis.
Item Albertus super Missus est (Praha UK Krumlov Min. 7). Item postilla Conradi. Item Lira abbreviatus. Item Sermones diversi.
Item Quadragesimale lacobinl (Praha UK Krumlov Min. 63).
Item Collaciones fratris Nicolai ordinis fratrum minorum.
Item Mariale In pargameno.
Item descripcio potenciarum anime.
Item liber Intitulatus Laus Marie.
Item omelia de tempore et s(anctis), egregium librum. Item martilogium In pargameno (Praha UK XIV B 15). Item missalia quinque in pargameno. Item missalia inpressa duo in papiro. Item missale unum in papiro scriptum.
Item legenda de Sanctis de tempore, magnum opus in pargameno.
Item Graduale de tempore notatum in pargameno.
Item legenda s. Francisci in pargameno.
Item ordinarlum ordinis fratrum minorum in pargameno.
Item epistolarium in pargameno.
Item Brevlarium scriptum in papiro.
Item Collectorium in pargameno.
Item duo psalteria in pargameno.
Item Graduale de tempore et Sanctis. :
Item decern et septem casule simplices. Item cappa flavea cum rosulis aureis. Item cappa rubea de axamito. Item cappa antiqua cum aurea apparencia.
7 — Lúty filologické
98 f. Třlška
Item cappa rubea cum floribus distincta.
Item cappa flavea ex axamito.
Item cappa vlolacei colorls.
Item dialmaticarum-sex paria colorum diversarum.
Item casula nigra ex ssamlat.
Item casula nigra ex czendldort.
Item casula nigra cum rosulis rubeis.
Item casula rubea vetusta nimis.
Item casule due coloris citrini.
Item casula alba cum cruce aurea rosis desuper intextis.
item casula rubea ex damassko.
Item casula flavea albis floribus intextis.
Item casula violation coloris ex taffat cum nova cruce.
item casula celestis coloris cum cruce cum angelis.
Item casula celestis coloris cum floritms aureis et cum cruce aurea pulcra.
Item casula violaticii2) coloris tendens ad flavum cum simplici cruce.
Item casula viridis coloris cum flosculis pictis et nova cruce.
Item casula grisei coloris cum coloribus diversis, cruce aurea simplici.
Item casula diversorum colorum cum cruce magna multis ymaginibus.
Item casula viridis coloris cum cruce aurea et multis ymaginibus.
Item casula celestis coloris cum floribus coloris citrini cum cruce aurea sine ymaginibus.
Item casula tam rubei quam flavei coloris.
Item casula coloris celestis ex ssamlat cum cruce et ymaginibus.
Item casula alba ex ssamlat.
Item casula violacei coloris ex damassko nova sine cruce.
Item casula grisei coloris ex damassko cum cruce simplici.
Item flavei coloris ex axamito cum stellis aureis et cruce aurea.
Item casula nigra ex axamito cum cruce simplici.
Item casula nigra ex axamito sine cruce.
Item casula olim rubea, nunc vero in colorem citrinum versa.
Item casula grisei coloris cum multis pretextis.
Item casula viridis coloris ex (ax)amíto čum cruce simplici et cum rosulis.
[tem casúla rubea ex axamito cum cruce.
Item casule due rubee ex axamito nove sine cruce.
Item calices quatuor cum patents deaurati.
Item calices septem argentei cum patenis non deaurati.
Item pectorale argenteum parvum cum crucifixo ex altera sancti Nicolai.
item monštrancia cum reliquiis parva sancti Petri et Pauli, Fortuni et Bachií.
item crucem argenteam cum ymagine s. {Catherine.
Item crucem argenteam deauratam cum cristallo rotundo et reliquiis multis signatis de
lingno domini, Petri et Pauli, Andree, Katherine, appostolorum.
Item humeralia quinque cum figmentis argenteis deauratis, videlicet ista:
Prlmum cum tribus pectoralibus argenteis, partim deauratis.
Item rubeum super axamito cum uno pectorali argenteo et duobus angelis.
Item viridis coloris cum litteris deauratis: Maria hilf f.
Item viridis coloris ex damassko cum figmentis.
Item rubeum cum ymagine beate virginis cum puero baiulantis cum parvis margaritis.
2) sup. lin.: cei.
Středověkg literární Krumlov -.99
jiejn humerale cum ymagine s. Katherine et duatms litteris E deauratis. Item rsliqua humeralia ex margaritis servautur apüt sorores.
Oríg.: Č. Krumlov, archiv, castelli: duo bifolia chart, sign. I 3 KÍ 50. In f. 4b manu eaaeva: „Protož prosím vasie milosti." et manu 17:—18. saec. falsa descriptlo: „Kloster Hotjenfurth, Was in dem Kloster von Bücher beschrieben ist 1502. N° 7" Lité. B.".
Recentiore aevo ut possessio voluminum firmaretur, in omnibus fere codicibus manu saec. 17.—18, in primis filiis inscriptum est: „Conventus Crumlovensis B. M. V.irg. ordinis jratrum minorum Conv." vel „Monasterii Crumloviensis..." vel simili modo. Monasterio sanctimonialium a. 1782 dissoluto libri. multi infimae aetatis, quae sororibus pertinebant, in bibliothecam universitatis Pragensis pervenerunt (Klimesch, ÜB Klariss. CCCLXXX1II). Saec. 19. dimidio priore codices manu scripti medii aevi in dorsis signaturis albis, ex. gl'.: „Z 2" muniebantur. Säec. autem 20. ineurite Codices hl in inter, parte teg. prioris vel in folio primo plumbo caeruleo numero Arabico solum, ex. gr.: „147", signati sunt. Incunabula librique veteres typis impressi saec. 18.—19. signaturis in dursis instrucll sunt: 1. sign, nigra; 2. sign, alba; 3. sign, nigra veterrima in schedula. Bibhotheca usque ad áutumnum a. 1938 in monasterio Crumloviensi integra fere asservabatur, quandö CD-dices manu scriptos Vladimir Herain Pragam in museum artiurn artificiorumque (Umprum) avexit, qui codices secundo bello gentium finito iii bibliothecam universitatis Pragensis maximám partem pervenerunt. Incunabula et palaeotypi cum quinque codicibus manu scriptis in monasterio nianserünt usque ad annum 1950, quando monasterio dissoluto in museum Crumloviense deposit! sunt. Qui postea in bibliothecam Sanctae Coronae avecti sunt.
3. '
List Filipa Beroalda Martinu Maršoví z Krumlova „Doctori Martino Crumloviensi."
Venerabili ac erudito domino Martino fratri optimo et colendo. Mi Martine, mi frater, salve!
Vetús proverbium est Affricaní afferre semper aliquid novl. Epištola mea tibi quoque res novas scltu risuque dignaš afferret. Quid hoc est? inquíes. Ego lile maximus scortator, omnium mulierum vir, derisor maritorum^ subsannator coniugalis fastidii, sponsus factus sum. Dominus Vincencius Paleotus ille iurisconsultorum nostratlum clarissimus mihi nuperrime flliam desponsavit nec invenustam nec inamabílem. Ea nata est annos duo-devigíhti; flos est illibatus, benemorata, pudíce castequé educatá. Ot te břeviter absolvam, facit ad stomachum. Spero id coúnubium futurum fellcitatis voluptatisque plenissímum. Qui prius vítám celibem vivere destinaveram, nunc explosi celibátům nec recuse seribi in ordine marltorum. Scis íllud ethnici poete improbari:
Nec dulces natos veneris nec prémia norís.
Si ad nos in iubileo accesseris, invenles me auetum uxore, forsan et filiolo, Reliqua ex Víncentío cognosces, qui affatim omnia explícabit.
Mitto ad te Iibellum ex offícina nostra depromptum, nulli meorum, ut ego censeo, půst-ponendum. Tu perlege et iudica; scio tíhl míníme displíciturum, cul nihil nan meum per-placet. Cum alia erunt absoluta, que quottidle cuduntur, ad te íbunt.
Amicítíam ením fraternam, inter nos ceptam coalítamque, donec vřxero, dilígenter colam teque fraterně amabo. Mi Martine, nullo intervallo mea erga te benivolentia inter-morietur, sed vigebit flořebitque perenniter, nam ut Inquit ille, verus airior nullum novit habere morbum. Scribo, reseribe, visita me tüis litteris, que mihi sunt iucůndíssime. Mea tua sunt et tuorum,
7<
100 /• Tříska
v
Vale et me ama. Iota íamilia tibi salutem ascribit. Ex Bononia die sexto Maii MCCCCLXXXXVIII°.
Torus Tuus Philippus Beroaldus.
Qrig.: Č. Krumlov., bibl. casteli sine sign., in ultima pagina Operis ruralium commo-dorum Petri de Crescenciis, impressi Argentinae a. d. MCCCCLXXXVI, a Venceslao Rov-nensi capellanis Crumloviensibus dati. Epištola haec a Venceslao Rovnensi descripta vldetur esse. (Ad proverbium Afričani cf. Cie. De rep. II 54).
RÉSUMÉ
J. Tříska: De litteris Crumloviensibus medii aevi
lam saeculí XIV. dímídio priore cum dominorum de'Rosis seu de Rosenberg gratia Crumlov civítas Bohemíae, quam Eneas Silvius Piccolomini „Curvam insulam" appellat, multum et potentia et opibus profecísset, codices manu seripti religiosi plerumque argu-menti hic legebantur litteraeque dictabantur. Quibus temporíbus de castro, ecclesia, civitate Crumloviensibus maxime Petrus de Rosenberg, summus regni Eohemiae came-rarius, curavit; cul quoque auetori iura Bohemica, quae Kniha Rožmberská nuncupantur, aseribuntur. Saeculí huius dimidio posteriore litterarum studia in castro, ecclesia s. Viti, monasteriis fratrum et sororum s. Francisci et s. Clarae minorum florebant, libri díli-genter descrlbebantur, expllcabantur, in bibllothecis asservabantur. Inter prlmos larglssi-mosque donatores bibl. conventus Petrus de Rosenberg, praepositus capellae regiae in castro Pragensi, qui fratribus aliquot volumina splendida dědit, semper numerabitur.
Caroli IV. aevo natíone Bohemica in hoc oppido celeberrimo invalescente, ut Bohemis perspicue et aperte praedicaretur, duae fratrum Rosensium uxores Germanícae nationis praedicatorem sive altaristam Bohemicum in ecclesia parochiali a. 1380 Instituerunt. Cuius ad usům bibllothecam condiderunt curaveruntque, ut libri eerto ordlne dispositi summa cum vigilantia custodirentur neve cuiquam praeter lectores domesticos atque inquilinos exhiberentur. Hostislao de Bílsko plebano Crumloviensi eximio curam ani-marum usque ad annum mortis suae 1414 gerente cultus doctrinaque non solum Crumlovii, sed etiam per totum dominium Rosenbergense dominorum ipsorum auctoritate dilata-bantur. Dominorum de Rosis vi biblíotheca quoque ecclesiae Bavoroviensis iuxta institu-tiones bibliothecae praedicatoris Crumloviensis orta esse videtur. Adominis Rosensibus eorumque notariis, a monachis, praedicatoribus, capellanis, magistris, doctoribus, plebanis bibliothecae Crumlovienses vicinarumque civitatum ditabantur. E castro Crumloviensi libri saepe in rubea cute ligati rosisque pentaphyllís Rosenbergicis ornati donabantur. Primo saeculi XV. dimidio maxime crescebat praedicatoris seu altaristae Bohemorum ecclesiae bibliotheca, postea „capellanorum" nuncupata, quippe qua omneš capellani utebantur, cuius fontes Latini et Bohemíci, símplices et miniaturis exornati quattuor ordi-nibus et duabus capsis inserebantur atque iuxta capsas, ordines, litteras alphabeti signa-bantur (ex. gr. C. I or. 4 B).
: Studia litterarum renascentium, quas olim in aula Caroli IV. et in domo episcopalí Chremsiriensi Iohannes Noviforensis et familiäres eius coluerunt, motibus Hussiticis Crumlovii cum arx, ecclesia, civitas, fidei catholicae addictae, Ulrico de Rosenberg astute dominante numquam captae essent hucque nonnulli canonici ecclesiae Pragensis et alii sacerdates confugissent, interrupta non sunt. Crumlov caput fere catholicae partis fuit, ubi in dominio Ulrici satlrae et accusatlones et invectivae contra Hussitas et Viclephistas componebantur. Erant hi „Sermones ad Bohemos" et multae aliae satirae Bohemicae contra utraquistas. Crumlovii et in arce et in ecclesia clerici vagi saepe morabantur iblque dictamina varia recitabant. Bohemi Crumlovienses in Italia Pataviique studebant domnmque litteris humanioribus imbuti revertebantur auctores Romanos, lectiones ma-gistrorum, alios codices trans Alpes et Danubium ferentes. Itali rursus in vicem, qui In Bphemiam mittebantur, ut de religione Bohemorum disceptarent agerentque, Crumlo-vium frequentabant. Hie morabantur Iohannes de Capistrano et Iohannes de Carvayal cardinales praeeipueque Eneas Silvius Piccolomini, qui ibi cum Venceslao de Crumlov amicitiam iunxit. ■
Annis 1450—1480 gens Rosensis maximám auctoritatem in ecclesia catholica regnt
StředovĚký literární Krumlov 101
Bohenriae obtinuit. Crumlovio viri in iure canonico eruditissimi oriebantur locosque cano-nicorum Pragensium vel immo administrátorům archiepiscopatus Pragensis adepti sunt. Quorum primus Venceslaus de Crumlov (+ 1450) fuit, qui et Hněvsln vocabatur, Eneae familiaris primae admissionis" causarumque palatii apostolici auditor, decretorum doctor patavii eruditus, decanus, administrator archiepiscopatus Pragensis. Multos codices manu propria doml Pataviique exaravit; Patavii sibi comparavit lohannis de Lignano Reporta-ciones decretalium (nunc Prag. Capit. I. VII) et Ciceronis opera philosophica oratio-nesque selectas, quod corpus postea librariae capellanorum legavit (nunc Pragae Mus. X AS), Rhetorieam quoque Ciceronis, a. 1358 scriptam (nunc Prag. Capit. M. CXII), habuit. Composuit Orationem panegyricam de Meynhardo, barone inclyto Novodomaeo, quae nunc deslderatur. Quaestiones seu tractatus eius duo „De delacione preciosarum vestium" et „De torneameiitorum et hastiludiorum exercicio" ad nos pervenerunt. Ad ius quoque spectant „Tractatulus de restitucionibus bonorum alienorum quocumque modo quesitorum" et „Modus legentibus Decretum intelligendi". Fragmentům modo „Tractatus vel sermonis de ecclesia" ad nos pervenit. Unitatem ecclesiae defendit et haereses impugnat in opere, quod „De signis hereticorum" scriptum est. Contra Rokyczanam opera duo composuit: Accusationes contra Rokyczanam et Editionem contra Rokyczanam. Bibliothecae suae libros, qui plerumque llttera „W" cum numero signabantur insignique picto suo afficie-bantur, posteaspost mortem lohannis de Crumlow ecclesiae Pragensi legavit ac donavit. Fuit igitur non solum „crlstianissimus et preclarissimus" codice capituli Prag. O. LXXVIII testante, sed etiam vir bonus dicendi peritus Ciceronisque imitator quidam.
Iohannes de Crumlov, Slmanko Bohemice nuncupatus, decretorum doctor Patavii eruditus, canonicus, decanus, administrator, „homo lltteratus", inter ceteros capituli Pragensis canonicos humanitatis studia praecipue Crumlovii et Pragae exercebat; ad quos imprimis Hilarius de Litomierzicz (f 1469), Iohannes de Rabenstein (i-1473), Hanussius de Kolowrat pertlnuerunt. Ecclesiae Crumloviensi Iohannes de Crumlov quoque quosdam libros legavit.
Familiae Rosensi firmissime adhaesit filius tertius Ulrici Iodocus de Rosenberg, epi-scopus Vratislaviensis, „vir prudencie egregie" Iohanne de Rabenstein teste. Qui opera aliquot lingua Bohemica conscripsit.
Saeculo XV. exeunte Bohemi Bononiam frequentabant, ut lectiones fautoris sui Philipp! Beroaldi, litterarum professoris, audirent. Fuit hie imprimis Alexander de Crumlov, decretorum doctor, Petri et Ulrici Rosensium praeceptor, postea plebanus Crumloviensis canonicusque Pragensis. Cui nonnullas Beroaldus epistolas misit. Plus a Beroaldo lau-datus est Martinus Mares de Crumlovia, qui apud eum Bononiae sumptibus Venceslai Rovnensis, sororis suae mariti, annis 1487—1493 litterarum renascentium studio operam dabat maximamque partem codicis Prag. Mus. X B 13, epistolas Beroaldi ad Bohemos aliaque scripta continentis, hie descripsit. Decretorum doctor, canonicus Vratislaviensis, plebanus Crumloviensis (t 14. II. 1499) fuit. Editiones multas auctorum antiquorum typis impressas sibi comparavit.
Libros Martini Crumloviensis post mortem eius Venceslaus Rovnensis (1448—1531), sororius eius, acquisivit; qui principům Rosensium cancellarius, auctorum antiquorum amator Insignis codicumque nonnullorum scriptor a Bohuslao de Lobkowicz in epistolis laudatus est. Bibliothecam suam ditissimam varus modis collegit. Annis 1518—1520 Venceslaus secretarius Rosensis domum capellanorum seu capellaniam ad ecclesiam s. Viti erexit, cuius in capella bibliothecam, thesauros quondam praedicatoris sive altaristae Bohemorum in se continentem, capellani collocaverunt. Anno 1521 cancellarius überaus et munificus bibliothecam permultis Iibris suis scriptis et impressis locupletavit unicuique fere dedicationem inscribens.
Media aetate exeunte arteque typographica increbrescente alii quoque clerici biblio-thecas habuerunt, ex. gr. Bartholomeus Trnko, praedlcator Bohemorum ligatorque. In monasterlo Georglus de Opavia et Michael de Carnovia fratres minores de bibliotheca curabant, cuius libri a. 1502 descripti sunt.
Cum auctor constructae domus de vita decessisset, litterarum Crumlovlensium medii aevi historia finivit.