IV. Existují slovníky středověké latiny?
Otázka, existuje-li vůbec nějaký slovník středověké latiny, je jednou z nejčastějších v začátečnických středolatinských cvičeních. Lze ji zodpovědět jednoznačně - slovníky opravdu existují, ale problém sám jednoduchý není: Středověká latina je totiž i po lexikální stránce velmi rozrůzněný jev, její varianty se od sebe navzájem Uší geograficky, chronologicky a mnohdy i v jednotlivých autorských osobnostech. Je tomu tak proto, že je to svým způsobem živý jazyk (bude o tom řeč v kapitole XII), který se v ústech a literárních projevech uživatelů přirozeně modifikuje. Týž jev lze pozorovat u moderních a vůbec živých jazyků v jejich členění na dialekty, nebo u vulgární starověké latiny. Středověká latina má však tu zvláštnost, že se takto proměňuje jazyk vlastně spisovný. Příčinou nemožnosti vzniku spisovné normy, která by psaný jazyk kodifikovala jako jednolitý jev, byla - při veškeré univerzalitě latinského středověku - relativní vzájemná izolovanost jednotlivých kulturních center a omezená možnost komunikace na nebývale velkém území prakticky celé západní a střední Evropy. Sestavit při této nejednotnosti jednotný slovník, který by byl přesný a nevyvolával mylný dojem, že každé slovo v něm je normativní a že náleží slovní zásobě kteréhokoli středověkého autora bez ohledu na místo a dobu, není možné. Z toho důvodu mají všechny náročnější slovníky středověké latiny tři zvláštnosti: za prvé bývají omezovány teritoriálně i chronologicky, za druhé jsou většinou diferenční k některému klasickému slovníku a za třetí bývají většinou zároveň glosáři, tj. výkladovými slovníky (příslušné výklady bývají vypracovány buď v klasické latině nebo v moderním jazyce, často tak i onak).
Glosáře vznikaly již ve středověku17 a jejich studium má dnes význam nejen pro lexikografii a pro jazykovědu vůbec, neboť jsou významným pramenem např. i pro obecnou historii, pro dějiny vědy, dějiny kultury a mentalit. Nejznámější jsou slovníky-glosáře (glosáře bývají tématické nebo abecední, jednotlivá hesla jsou často uvedena etymologií slova) „Glossae Salomonis" jinak „Liber glossarum", u nás známý jako „Mater verborum", vzniklý asi v 10. stol. ve svatohavelském klášteře za řízení opata Šalomouna III., slovník Papiův „Elementárním doctrinae rudimentům" z 11. stol., slovník Hugutia z Pisy „Liber derivationum" z přelomu 12 a 13.století (zejména Hugutia často citují i autoři českolatinské literatury) a slovník Johanna Balba s názvem „Catholicon sive Prosodia" ze 13. stol. V Čechách poloviny 14. století byl činný slovnikár
Edice středověkých glosářů: Corpus glossariomm Latřnorum. a G. Lowe inchoatum...ed,G. G0tz,l-6, Lipsiac 1888-1923 (1. svazek, vydaný jako poslední, podává obsáhlou historii glosářů). - Glossaria Latina iussu Academiae Britannicae edita, 1-5, Paris 1926-1931. České glosáře: V. Hanka, Sbírka nejdávnějších slovníků latinsko-českých s obsahem neznámých slov v abecedním pořádku česko-latinském (Vetustissima vocabularia Latine— Bohemica, jiný titul „Catholicon magnum latino-theutonico-bohemicum"), Praha 1833.
Claretus, Bartoloměj z Chlumce (Bartholomaeus de Solentia).18 Praiím vědeckým slovníkem středověké latiny je „Glossarium", jehož autorem je již zmíněný Carolus du Fresne sieur Du Cange (1610-1688). Du Cange se narodil vAmicnsu, tam pak také studoval,na jezuitské koleji, pak studoval práva v Orleansu a provozoval právnickou praxi v Paříži, Usadil se v Amiensu a oddával se pouze soukromé vědecké práci, r. 1668 přesídlil do Paříže. Byl znalcem římského a řeckého práva a pracoval v byzantologii, k níž vydal řadu historických textů. Jeho největším dílem je „Glossarium ad scriptores mediae et infimae Latirátatis" (1678) a „Glossarium ad scriptores mediae et infimae Grae-citatis" (1688). Tyto slovníky byly zároveň i encyklopedií reálií a byly vybudovány převážně na francouzském materiálu. Později bylo latinské „Glossarium" mnohokrát znovu vydáno a doplňováno.19
S rozvojem historické vědy v 19. století vznikají další slovníky, vlastně výtahy z Du Cange a doplňky k němu.20 Většinou jsou teritoriálně nebo tématicky specializovány, dnes se jich užívá jen pokud nemáme k dispozici některý z dále uvedených moderních slovníků (Niermeyer, Blaisc).
Na počátku tohoto století se stalo zřejmým, že slovník Du Cangea musí být nahrazen, že však na takové dílo nestačí síly jedince. Proto v r. 1920 na sjezdu krátce předtím (1919) ustavené Union Académique internationale v Bruselu přednesl Henri Pirenne (1862-1935) návrh na kolektivní přepracování starého glosáře. Vznikla tak komise, Comité du Cange, jako koordinační orgán pro práci na novém slovníku středověké latiny a ALMA - Archivům Latinitalis Medii Aevi neboli Bulctin du Cange (od r. 1924), časopis pro otázky středola-tinského lexika a lexikografie. Organizace má sídlo v Bruselu a centrální kancelář v Paříži. Diferenčním východiskem pro tvorbu nového slovníku se stal nikoli Du Cange, nýbrž slovník Forcelliniho (viz dále) a časovými mezníky jsou
Jeho slovnikárske práce („Glossarius", ,,Bohemarius", „Vocabularíus") vydal V. Flajš-hans, Klaret a jeho družina, I-H, Praha 1926-1928
Po prvním třísvazkovém vydání z r. 1678 vyšel jeho přetisk (r.1679) ve Frankfurtu nad Mohanem, v letech 1733-1736 vyšlo v Paříži šestidílné vydání upravené Mauriny, o třicet let později k němu vydal čtyřsvazkový doplněk benediktin P. Carpentler, v letech 1840-1850 vyšlo vPaříži sedrnidílné vydání G.A.L. Henschela a konečně v letech 1883-1887 zpracoval L. Favre vydání desetisvazkové, které bylo nově otištěno ještě v letech 1937-1940 v Paříži a v r. 1954 ve Šlýrském Hradci. - V r. 1906 byl k du Caiigeovi vydán samostatný dodatek: Ch, Schmidt, Petit Supplement au dictionaire de Du Cange. E. Brinckmeier, Glossarium diplomaticum, Gotha 1885-1856
L. Dieffenbach, (Novum) Glossarium Latino-Gennaniciim mediae et iiifrmae Latinitatis, Frankfurt n. Moh. 1857 (1867, přetisk 1968)
W.H. Maigne d'Arnis, Lexicon Manuale ad scriptores mediae et infimae Latinitatis, Paříž
1858, 1866, 2.vyd. 1890, otisk Hildesheim-New York 1977
A. Bartal, Glossarium mediae ct infimae Latinitatis Regni Hungariae, Lipsko 1901
V. Brandl, Glossarium illustrans bohemico-moravicos fontes, Brno 1876 - lze použít pro
české poměry, ale v omezené míře, neboť latinsko-česká část tohoto slovníčku, účelově
zpracovaného pro uživatele archívního materiálu, je velmi stručná.
20
21
léta 800-1200. Období po horním časovém mezníku jsou zpracovávána pouze jednotlivými účastnickými akademiemi v národních slovnících.
Pod řídící mezinárodní komisí pracují v jednotlivých účastnických zemích národní orgány: na Slovníku středověké latiny v českých zemích zahájí práci a rozvrhl ji B. Ryba a nyní v ní pokračuje tým pracovníků Ústavu pro klasická studia Akademie věd ČR pod vedením Zuzany Silagiové-Pospíšilové (po B. Rybovi vedla po dlouhou dobu - v letech 1953-1990 - práce na Slovníku v tehdejším Kabinetě pro studia řecká, římská a latinská ČSAV D. Martínková). Zvláštností české excerpce a zpracování je, že věnuje pozornost nejen pramenům vydaným Jak je téměř pravidlem u ostatních národních slovníků, ale i rukopisným.
Centrální mezinárodní slovník středověké latiny, Novum Glossarium Mediae Latinitatis ab anno DCCC usque ad annum MCC, jehož první sešit (s písmenem L) vyšel r. 1957, dospěl rokem 1987 k 13. sešitu (paniscardus-parruha). Slovník redigoval nejprve Belgičan H.Pirenne, po něm vedli lexikografické práce postupně F. Blatt, Y. Lefěvre a J. Monfrin. Ke slovníku vyšel „Index scriptorum novus mediae Latinitatis ab anno 800 usque ad annum 1200, qui afferuiitur in Novo Glossario ab Academiis consociatis iuris publici facto" (1973)21.
Národní slovníky středověké latiny vycházejí v rámci této aktivity v několika zemích:
Slownik Laciny Sredniowiecznej v Polsce, Wroclaw-Warszawa-Kraków (od r 1953)
Dictionary of medieval. Latin from British sources, London od r. 195722 Mittellateiniches Wörterbuch, München (Berlin) od r. 1959 Glossarium Mediae Latinitatis Cataloniae, Barcelona od r. 1960 Glossarium mediae Latinitatis Sueciae, Stcockholm od r. 1968 Glossarium Latinitatis Medii Aevi Finlandicae, Helsinki od r. 1958 F. Arnaldi, P. Smiraglia, Latinitatis Italicae medii aevi inde ab a. CDLXXVI ada. MXXLI lexicon imperfectum, Torino od r. 1970 („Addenda" od r. 1978 v časopise ALMA)23
Lexicon Latinitatis Medii Aevi Iugoslaviae, 2 sv., Zagreb, 1973-1978 Lexicon latinitatis Nederlandicae medii aevi, Amsterdam-Leiden od r. 1977
Slovník zpracovává materiál z let 800-1200 z celé Evropy, uplatňuje se v něm snaha postihnout latinu na území celé Evropy jako jednotný jazyk, co nejméně zasažený vlivy národních jazyků. Je nediferencuj - chce postihnout celou slovní zásobu latiny daného obdob! včetně výrazů i významů převzatých z klasické latiny.
Srv. též J.H. Baxter - Ch. Johnson, Medieval Latin Word-list from British and Irish Sources, London-Oxford 1934 (pro obd. 1000-1700. 2. vyd. 1962). - Revised Word-list by R.E.Latham, London 1965
Přípravou k tomuto dílu byl menší slovník Latinitatis Italicae Medii aevi inde ab anno CDLXXVT usque ad annum MXTÍ Lexicon imperfectum, eura et studio Františci Arnaldi 1-4, Bruxelles 1939-1964
Lexicon Latinitatis Medii Aevi Hungarorum, Budapest od r. 198724 Lexicon mediae Latinitatis Danicae, Kopenhaven od r. 1987 Thesaurus Linguae Scriptorum Operumque Latino-Belgicorum Medii Aevi -přípravné práce
Plný titul slovníku české středověké latiny zní Mediae Latinitatis Lexicon Bohcmorum - Slovník středověké latiny v českých zemích. Jeho 1. sešit (a-afíugo) vyšel r. 1977, dosud vyšly ve 14 sešitech 2 svazky (A-C, D-H)25. Mimo mezinárodní lexikografický projekt vznikly další slovníky-: Albert Blaise, Lexicon Latinitatis Medii aevi (Corpus Christianorum, Conti-nuatio mediaevalis, Turnholti 1975 ( o „Corpus Christianorum" viz níže v kap. V). J.F. Niermeyer, Mediae Latinitatis lexicon minus, Leiden 1976 (týká se slovní zásoby celé latinsky mluvící Evropy do konce 12. stol. s přesahy až do 14. stol, určen je především pro práci s historickými prameny)
Menší rozsah mají:
E.Habel - M.Gröbel, Mittellateinisches Glossar, Paderborn 1931, 3. vyd. 1962. Otisk 2. vyd. z r. 1959 vyšel r. 1989 Paderborn-München-Wien-Zürich26
Karl Langosch, Mittellateinisch-deutsches Handwörterbuch, Darmstadt 1983
*****
Pro práci se středověkým latinským textem je kromě těchto slovníků nutno užívat i obvykle dostupnějších slovníků latiny klasické, křesťanské a pozdní,
A)  Slovníky klasické latiny:
vedle obvyklého slovníku Fr. Novotného lze doporučit: KE. Georges, Ausführliches lateinisch-deutsches Handwörterbuch 1-11, 10. vyd. Basel-Stuttgart 1959. - K tomuto slovníku existuje méně známý a pro náš účel velmi cenný dodatek, v němž jsou zaznamenány zvláštní podoby latinských klasických slov, morfologicky nebo graficky pozměněných v archaické době, v pozdějším vývoji nebo ve vulgární latině: KE. Georges, Lexikon der Lateinischen Wortformen, Leipzig 1890
24 Srv.J. Matl, O stavu práce na národních slovnících středověké latiny, ZJKF 1985, 1-3, str. 25-32
25 Slovník je diferenční - základem je slovník Georgesův (viz dále v textu, 8. vyd. Hannover-Leipzig 1913), hesla jsou zpracována latinsky a česky
26 Doprovází jej předmluva H.-D. Hermanna „EMlhrung zur Neuafgabe des Mittellateinischen Glossars „Mediävistik und Mittellatein"
22
23
R, Klotz, Handwörterbuch der lateinischen Sprache I IV, Braunschweig 1857
(Georges i Klotz zaznamenávají i slovní zásobu latinské patristky asi do 4. stol.)
I.Ch. Dvorečtí), Latinsko russkij slovar, 2. vyd. Moskva 1976 (velmi
dobrý, srovnatelný s Georgesem nebo Kloztem a dostupnější).
Z menších slovníků, vyšlých v bývalém Československu, lze doporučit
jediný
J. Špaňár - V. Hrabovský, Latinsko-slovenský a slovensko—latinský slovník, Bratislava 1970 (1. vyd.)
Vyšší odborné a vědecké nároky splňují:
A. Forcellini - V. De Vit, Totius Latinitalis Lexicon, Prati 1858-1875 (excerpce sahá až do 6. stol.)
Thesaurus linguae Latinae, od r. 1900, v současné době má ThLL pracoviště v Mnichově. Dosud neúplný, vyšel po písmeno „p". Má zvláštní řadu vlastních jmen.
Oxford Latin Dictionary, 1982 a dále (sahá jen do r. 200, bez křesťanských autorů)
B)   Slovníky křesťanské a pozdní latiny
B. J, Schmid - A. Sleumer, Kirchenlateinisches Wörterbuch, Limburg 1926, 3. vyd. Bonn 196227
A. Blaise, Dictionnaire Latin-Frangais des auteurs chrétiens, l.vyd. Strassbourg 1954, přetisk k dodatky a opravami Turnhout 1962, 4. vyd. 1975 (v řadě „Corpus Christianorum, viz níže v kap. V) A.  Jougan,  Slownik košcielny laciňsko- polski,   3.  vyd. Poznan-Warszawa-Lublin 1958
A. Sonter, A Glóssary ofLater Latin to 600, Oxford 1949
$$$$$
Z praktických důvodů je ve zvláštních případech možno konzultovat také speciální terminologické příručky, např.:
Pracovní heslář právněhistorického terminologického slovníku, zprac. B. Roučka - V. Růžička, Ústav státu a práva ČSAV, Praha 1975 V. Elznic - V. Palivec, Latinsko-český slovník genealogický, Genealogická a heraldická společnost, Praha 1976
Slovník obsahuje i vl. jména a materiál, kteiý vyjadřuje podtitul: „Ausführliches Wortverzeichnis zum Römischen Missale, Breviarium, Rituale, Graduale, Pontißcale, Caeremo-niale, Martyrologium, sowie zur Vulgáta und zum Codex iuris canonici").
Pro určování místních jmen, jež mívají ve středověkých textech rozličné varianty (zejm. po stránce grafiky), je nezbytné užívat příručky Graessse - Benedikt - Plechl, Orbis Latinus (Lexikon lateinischer geographischen Namen des Mittelalters und der Neuzeit), rozšířené vydání Braunschweig 1972 (starší vydání pouze pod jm. Graesse). Supplement 1980 (2. vyd., přetisk 1982). Slovník je k dispozici i v přiměním jednosvazkovém vydání.: Orbis Latinus, Handausgabe, Lateinisch-Deutsch, Deutsch-Lateinisch, Braunschweig 1971.
Ze slovní zásoby vycházejí slovníky a konkordance k jednotlivým autorům nebo žánrovým Či chronologickým celkům. Používáme jich při určování autorství, citátů atd. Vzhledem ke zvláštnímu vztahu středověkých tvůrců k literárnímu vlastnictví, k časté anonymitě a k hojnému uvádění tzv. autorit jsou to příručky nanejvýš potřebné.
A) Biblické konkordance: pro nedostatek novějších pomůcek se u nás často užívá starých konkordancí z 18. století. Jinak je běžně užívána konkordance Vulgatae editionis Bibliorum sacrorum concordantiae ad recognitionem
jussu Sixti V.....Bibliis adhibitam, eura et studio F.B. Dutipron, ed. octava,
Parisiis 1880 (totožné s vyd. F.G. Tonini, Prato 1861).
Nejlepší nová konkordance, která bere v úvahu i různočtení vulgátnlch textů: Novae concordantiae Bibliorum sacrorum iuxta Vulgátam versionem eritice editam, quas digessit Bonifatius Fischer OSB, 1-5, Stuttgart-Bad Cannstatt 1977
B) Indexy k jednotlivým autorům nebo okruhům:
např.: P.F. Jones, A Concprdance to the „História ecclesiatica" of Bede (The Medieval Academy of America, 2), Leiden
R.J. Deferrari, M.I. Barry, I. McGuiness, A Lexicon of St. Thomas...., Washington 1943-1953
zásadní význam pro badatele o středověku vůbec mají
Wortkonkordanz zum Decretum Gratiani. Bearb. von T. Reuter und G. Silagi, 1-5, München, MGH, 1990
Lateinisches Hexameter-Lexikon. Dichterisches Formalgut von Ennius bis zum Archipoeta 1-6, zusammengestellt von O. Schumann, München, MGH 1979-1981. Ergänzungsband - Stellenregister, 1989
Většina starších slovníků k autorům bude záhy antikvována díky snaze zpracovat veškeré tyto autory počítačově: v řadě „Alpha-Omega" nakladatelství Olms v Hildcsheimu vycházejí dvě řady takovýchto konkordancí, A - klasická, B -středověká.
24
25
Kromě toho dnes již existují celé soubory textů klasických a křesťanských (vč. středověkých) autorů v počítačových databázích na discích, takže je možno najít hledané místo nebo citát mnohem rychleji a snadněji než porriocí klasických slovníků a rejstříků.28 Literatura ke kap. IV:
D. Krämer, Lateinische Lexikographie (zpráva informuje i o středolatinských slovnících a přináší bibliografii), in: Wörterbücher, Dictionaries, Diction-naires (Ein international Handbuch zur Lexikographie), Berlin-New York 2, 1990, str. 1713-1722
Blaisův středolatinský slovník (A. Blaise, Lexicon Latiniatis Medii Aevi) podává na str. *vii-ix dobrý seznam slovníků středověké latiny. Téměř úplný soupis u nás dostupných a užívaných slovníků většinou klasické (a tzv. „živé") latiny přinášejí Z. Quitt a P. Kuchařský ve svém „Česko-latinském slovníku" (Praha 1992), str. 17-18.
Informace o práci na českém středolatinském slovníku (LB) přinášejí články v Listech filologických a ve Zprávách Jednoty klasických filologů. - Problematice středolatinské lexikografie bylo věnováno trojčíslo 1-3 ZJKF'1985.
Byly již pořízeny a na dobře vybavených pracovištích jsou k dispozici počítačové databáze k biblickému textu, k Mignově Latinské Patrologii a ke Corpus Christianorum. Z kompetentních institucí a příslušných periodik uveďme: LASLA (revue), Organisation internationale pour ľétudes des langues anciennes par ordinateur, Liege od r, 1974 - CETEDOC (Centre de traitement electronique des documents de 1'Université Catholique de Louvain) - GITA (Grupe dlnfbrmatique et de traitement automatique de la faculté de Philosophie et lettres de 1 "Universitě de Bruxelles - srv; sborník Probleme der Edition Mittel- und Neulateinischer Texte, Boppard 1978 (Deutsche Forschungsgesellschaft, Harald Boldt Verlag, 1978, it. překlad La critica dei testi Latini Medievali e Umanistici, Roma 1984), který obsahuje stati o kybernetice a latinských textech (W. Ott) a o počítačích a lat. textech (J. Mau) - J. Hilten, Computers and the classics, Akroterion XXIV, 1989, str. 244-250-1 Kepartová, Využití počítačů ve vědách o starověku, LF 112, 1989,113-120 upozorňuji, že na Ústavu řeckých a latinských studií VV UK v Praze bylo zřízeno informační centrum „Aetatum memoria", které k dnešnímu datu vlastní 1) databázi z děl 166 nejvýznamnějších pozdně antických a středověkých latinských spisovatelů, 2) souborné dílo celkem 318 autorů archaické, klasické a část, i pozdní římské literatury a hebrejský, řecký, latinský a anglický text bible, 3) soubor epigrafických a pa-pyrologických sbírek řady amerických universit, 4) soupis 400 tisíc incipitů děl středověké i antické latinsky psané literatury. (Za informaci vděčím řediteli centra dr. Janu Kalivodovi.)
V. Kde hledat středověké latinsky psané texty a jakých pomůcek užívat při jejich studiu
Pracujeme-li v oblasti střcdolatinského jazyka nebo středověké latinské literatury, přicházíme do styku buď s texty vydanými nebo s rukopisy. Nejdříve se budeme zabývat těmi, jež jsou nám již přístupny v edicích - starších Či novějších nebo opravdu už moderních kritických.
AI Vydané texty
Středověké texty, ať už literární nebo diplomatické, nacházíme vydány buď jednotlivě (knižně, dosti často v časopisech) nebo v celých řadách a sbírkách, jako je tomu např.u Patrologie J, P. Migne, u sbírky MGH nebo u českých FRB (viz výše v kap. 11).
1) Chronologicky vzato je prvním důležitým textem pro naši práci latinský text bible. Je to, jak o tom ještě bude řeč v kap. X, překlad biblického textu z původních jazyků do latiny, pořízený Hieronyniem na přelomu 4. a 5. stol, tzv. Vulgáta. Tato verze (Biblia sacra iuxta Vulgátam versionem) byla, i když s různými textovými variantami - různočteními, známá, užívaná a závazná po celý středověk (dnes ji v praxi katolické církve nahrazuje tzv. „Neovulgata"). V posledních dvou staletích vyšel text Vulgáty v několika kritických úpravách, nejnovější je tzv. benediktinská edice, jejíž 3. vyd. vyšlo ve Stuttgartu r. 1983.
(Konkordance k Vulgátě viz v kap. IV). I středověké glosy a komentáře k biblickým textům zpracovává F. Stegmtiller, Repertorium biblicum Medii Aevi, 1-VII, Madrid 1940-1955.
2) Zejména zabýváme-li se traktátovou, právnickou a teologickou literaturou, musíme se umět orientovat v kanonickém právu. Jeho základní edicí je Corpus iuris canonici, ed. E. Friedberg, Leipzig 1878 (přetisk ve Št. Hradci 1959). Pro práci medievisty přicházejí v úvahu sv. I. - „Decretum Magistri Gratiani" a sv. II. - „Decretalium colleetiones". (Index k „Decretum Gratiani" vizvkap. IV.)
3) Církevní autoři tzv. patristiky (křesťanského starověku) i scholastiky jsou dodnes nejúplněji vydáni v uvedeném Patrologiae ctirsus completus, Series Latina, J.P. Migne. Novější je řada CSEL - Corpus seriptorum ecc-lesiastieorum Latinorum, která začala vycházet ve Vídni v r. 1866, do r. 1986 vyšlo 89 svazků, dále Corpus Christianorum v Turnhoutu (Belgie) , které má
26
27