SBORNÍK PRACl FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY
STUDIA MINORA FACULTATIS PHILOSOPHICAE UNIVERSITATIS BRUNENSIS
A 46,1998
ONDŘEJ SEFCÍKOTÁZKA
STAROEVROPSKÉHO PŮVODU
H Y D R O N Y M A OLŠE
0. V tomto příspěvku si klademe za úkol předložit novou etymologii jména
řeky Olše a zároveň na jejím příkladu demonstrovat možnosti (a zároveň i jistá
omezení) tzv. staroevropské hypotézy.
1.1. Řeka Olše/Olza je dlouhá 83 km, pramení v polských Beskydech u Istebné
a vlévá se do Odry nad Starým Bohumínem (Lutterer-Majtán-Šrámek:
223).
1.2. První písemná zmínka o řece je z roku 1290 (superfluvium Olzam), další
pak z roku 1450 (Olzam) (Lutterer-Majtán-Šrámek: 255, Borek: 22, Udolph:
215).
1.3. V dialektech českých i polských je řeka označována jako Olza (LuttererMajtán-Šrámek:
222).
1.4. Jméno Olše řece Olze bylo přiřčeno lidovou etymologií, aby tak byl posílen
„více český" charakter Těšínská (ve stejné době na polské straně byl z obdobných
důvodů prosazován název „více polský" Olsza).
1.4.1. Etymologii slovanskou od apelativa olše je nutné odmítnout již pro
materiály z dialektů a historických pramenů. Proto za základ bádání je nutno
vzít jméno Olza, které je doloženo jak v dialektech, tak v pramenech. Toto hydronymum
však nemá, zdá se, slovanskou etymologii, je pro slovanskou etymologii
nejasné.
Proto můžeme přijmout za svou hypotézu o předslovanském původu jména
řeky Olzy.
Vzhledem k tomu, že předslovanské jazyky, kterými se hovořilo na našem
území, se nedochovaly jinak, než právě jako toponyma, musíme vždy při pokusech
o etymologii toponyma jako předslovanského vzít v úvahu systematičnost
takové etymologie.
2. Nejkomplexnějším systémem se vyznačuje staroevropské hypotéza, kterou
mnohaletým výzkumem vytvořil Hans Krahe a jeho žáci a následovníci (W.
P. Schmid, J. Udolph a další).
2.1. Jako staroevropské může být označeno takové hydronymum, které splňuje
některé důležité podmínky. O jejich specifikaci se pokusil svého času W.
46 ONDŘEJ ŠEFClK
P. Schmid a stanovil několik pravidel, při jejichž splnění je hydronymum považováno
za staroevropské:
1. Der Begriff Alteuropa und das Adjektiv alteuropáisch bezeichnen eine
bestimmte Klasse von Gewássernamen.
2. Ein Gewássername gehort dann in die Klasse der alteuropáischen Namen,
wenn folgende Bedingungen erfullt sind:
2.1. Der Name muB mit den Mitteln der Indogermanistik analysiert werden
konnen, d.h. ihm muB die Struktur idg. Erbwórter zugewiessen werden. Er besteht
also aus einem lexikalischen Element L(exem) + einem wortbildenden
Element M i und einem flexivischen Element M2.
2.2. Die Lexeme stammen aus dem semantischen Feld von „Fluss, flieBen,
Feuchtigkeit, Násse" und anderen Eigenschaften des Wassers.
2.3. M i + M2 sind stets # 0, d.h. Wurzelstámme fehlen.
2.4. Der Name muB gemaB den Regeln seiner Struktur morphologische Entsprechungen
in anderen Teilen Europas haben.
2.5. Struktur und Verbreitung des Namens verbieten jegliche Zuordnung zu
einer bestimmten Einzelsprache. (Schmid: 131).
Shmeme-li tedy tyto teze, vidíme, že v případě staroevropského „jazyka" hovoříme
o jazyce indoevropském a to takovém, kterým se hovořilo na velké ploše
Evropy před rozpadem tohoto staroevropského kontinua na jednotlivé indoevropské
jazykové větve Evropy (podrobněji Šefčík: 12-14, 53-55).
Indoevropská příslušnost Staroevropanů byla napadena před časem T. Vennemannem
(Vennemann: 215-284), avšak nepříliš přesvědčivě. Z následné polemiky
byl nejvýraznější příspěvek P. R. Kitsonův (Kitson: 73-118).
Bylo by rovněž namístě uvést repertoár nejběžnějších staroevropských hydronymických
sufixů, tak, jak je identifikoval a popsal Hans Krahe.
Ten klasifikoval staroevropské sufixy do dvou kategorií:
a) sufixy jednoduché
za sufixy jednoduché považuje Krahe:
-a (-o-), -ia (-io), -ua (-uo-), -ma (-mo-), -na (-no-), -ra (-ro-), -la (-/o-), -nta
(-nt(o)-)/-ntia (-ntio-), -sa (-so-)l-sia (-sio-), -sta (-sto-), -ka (-ko-), -ta (-to-)
(Krahe 1964: s. 62-66).
Výše uvedené sufixy tvoří dle H. Kraheho u jednotlivých kořenů následující
řady:
Ala Alma Alana Alara Alanta-Alantia Alisa
Ara Arma Arona Arura Aranta-Arantia Arisa
Ava Auma Avena Avara Avanta-Avantia Avesa
... (Krahe 1964: 65).
b) vícečetné sufixy
Vícečetné sufixy vznikají vzájemnou kombinací více sufixů jednoduchých
(Krahe 1964: 66-70).
K systému sufixů je nutné podotknout, že jejich počet je otevřený.
3. Etymologie
3.1. Borek spolu s Lehrem-Splawinským. vycházejí ze starší etymologie M i lewského
(Jezyk polski, 164-169). Ten etymologizuje z ide. tvaru *AU-ga, při-
OTÁZKA STAROEVROPSKÉHO PŮVODU HYDRONYMA OLŠE 47
čemž *ali- přiřazuje význam „bílý" (srovnáno s het. alis ,,bílý"(?)) a *-ga je
hodnoceno jako starý sufix objevující se i v struga < *ířr«-<ide. *sreu(Milewski:165).
Z *AUga > sl. *Olbdza > čes., pol. Olza (Lehr-Splawiňski: 58-
59, Borek: 22).
3.2. Etymologie Jurgena Udolpha vychází z předpokládaného tvaru *Aliga >
sl. *Olbga > *Oldza. Tak soudí kromě, Milewského, Bořka a LehraSplawinského
ostatně i kolektiv autorů „Zeměpisných jmen..." (LuttererMajtán-Šrámek:
222-223).
Udolph přináší soubor hydronym: Algá, Allge, Algupýs, Algupis ( Afgupis,
Aik-upis ), Alguvá, Algasis, Algetos, Algaw z východního Pruska, Litvy, Lotyšska,
Kuronska a Běloruska, řeku Alguštica a lokalitu Algunja na Balkáně, lokalitu
v Etrurii Algae, španělské řeky Algama, Algameca, Algamitas a lýdskou lokalitu
áXyi& (Udolph: 215-219).
Udolph rekonstruuje kořenovou podobu *el-g/*ol-g- „zapáchat, hnít"
(Udolph: 215-219), Olza tedy znamená dle Udolpha „páchnoucí řeka", což je
motivace jistě sémanticky možná; přinesl ji už K. Buga, který spojil naše hydronymum
s rus. olbgá „bažina, bláto" a srovnával s lot. alga (Buga: 201). Obdobně
soudí i autoři „Zeměpisných jmen..." (Lutterer-Majtán-Šrámek: 223).
3.3. Obraťme však svou pozornost zpět k Hansi Krahemu a povšimněme si,
že Krahe nalézá relativně vysoký počet řek s kořenem *el-/*ol-/*al- (tj. *Hel-)
po celé Evropě. A jak je vidět z tabulky uvedené výše, tvoří přímo jeden z pilířů
staroevropské hydronymie.
Pokud předpokládáme, že dnešní Olza < psi. *Olbza < germánská Mfca po
uplatnění Vernerova zákona (jako Jizera < germánská *Izara < staroevropská
*Isará) vzniklá z původního, staroevropského *Alisa (nejspíše keltským zprostředkováním).
V duchu staroevropské teorie můžeme považovat *al- za kořen
a *-sa za hydronymický sufix (viz výše).
Nyní je ovšem nutné dokázat, že naše rekonstruovaná *Alisa je vskutku staroevropská
a ne kupříkladu keltská.
Vezměme do ruky mapu Evropy a zanesme do ní hydronyma od stejného kořene
*al- motivována různými sufixy.
Jedná se o řeku Ala v Norsku, lotyškou řeku Ala, přítok Bereziny Ola, potok
a stejnojmenné město Ala při Adiži.
Další tvary zastupuje řeka v Latiu Allia /Alia (LiviusV 37,7), řeka při Jiilichu
*Alia > Elle a přítok Upé Aléja.
Též je možné jmenovat říčku *Alva (?) > Olve v povodí Labe (stará Alva,Olva),
řeku *Alava > Allow v Comwallu a > Allaw na Anglesey, jezero Alowe (1355) ve
východním Prusku < *Alavia, jezero na Litvě Alové a lotyšskou řeku Álave.
Hydronyma typu *Alaventa jsou velmi častá ve Velké Británii. Jmenujme
Alwent Beck (1235 Alewenť) u Durhamu, Alwin/ Alwyn (1200 Alewent) v Nortumberlandu,
Allen (1275 Alwent), také v Northumberlandu a Allan Water (12.
st. Aloent, cca 1160 Alewent), přítok Tweedu ve Skotsku.
Existují rovněž nř-sufixové tvary — za všechny přítok Neckaru Alantia (773)
> Elz a stejnojmenný přítok Moselly, něm. Elte (1014 Alindé), severozápadně
španělskou řeku Alenza < *Alentia a lit. Alantá.
48 ONDŘEJ SEFClK
Z r-sufixů snad stačí jmenovat řeku Alara (10%), dnešní Aller, přítok Wesery.
Pro nás nejzajímavější však jsou í-sufixy, už pro jejich vztah k naší Olze, kterou
rovněž považujeme za sufígovanou pomocí -s-.
Alsa (Plinius III 126 an.), dnešní Ausa, se vlévá do Jadranu při Aquilei, Aha,
dnešní Als při Vídni, řeka Alsá na Litvě, existují dvě toskánské říčky Elsa a jedna
stejnojmenná na Sicílii. Z báze *Alsina, *Elsana můžeme jmenovat německou
Else (v 13. st. Elsene), Use (1108 Ilisina), ŤekuAuze < *Alisa, přítok Auby,
přítok Rýna Elisa (983), dále Ausenne < Alisenm < Alisontia ve Francii, k ní
pak další francouzské řeky jako jsou Ausonne < Alisontia, Auzance ve Vendée,
Alsance (též Alrance, Rance), přítok Rh6ny Lozence a Auzances (1195
Alsanciá), odvozené od *Alisantia (Krahe 1954: 49, Krahe 1964: 35-38).
Co do sémantického obsahu staroevropského kořene *al-, Krahe nachází lot.
ní-kmen aluots „Quelle", lit. alěti „von Wasser uberschwemmt werden", alměti
„unaufhdrlich stromen", aíměs, eímés, plur. „aus dem Kórper flieBende Materie,
Blutserum", adv. almaís „eilig, heftig" (Krahel964: 35). Jméno Olza snad tedy
znamenalo prostě jen „tok", což je z hlediska pravidel pro určování staroevropských
hydronym naprosto regulérní.
4. Můžeme tedy jméno řeky Olzy považovat za prokázané staroevropské, neboť
vyhovuje jak svým sémantickým obsahem, tak i možností zařazení do širší
staroevropské struktury slovotvorné a zároveň rozšíření příbuzných hydronym
přesvědčivě ukazuje nemožnost přisoudit našemu hydronymu keltský či germánský
původ.
LITERATURA:
BOREK, H. — Wšród šlaskich nazw, Opole 1991
BUGA, K. — Slavjano-baltijskija etimologii, In: Russkij filologičeskij věstník, 72,187-202
KRAHE, H. — Sprache und Vorzeit. Europaische Vorgeschichte nach dem Zeugnis der Sprache,
Heidelberg 1954
KRAHE, H. — Unsere áltesten Flussnamen, Wiesbaden 1964
KrrsoN, P. R. — British and European River-names, In: Transactions of the Philological Society,
Volume 94:2 (1996) 73-118
LEHR-SPLAWIŇSKI, T. — O pochodzeniu Slowian, Poznali 1941
LUTTERER, I. -MAJTAN, M . -ŠRAMEK, R. — Zeměpisná jména Československa — Slovník vybraných
zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje, Praha 1982
MILEWSKI, T. — Olza, In: Jezyk polski 23,164-166
SCHMID, W. P. — Das Lateinische und die Alteuropa-Theorie, In: Indogermanische Forschungen,
90,1985,129-146
SEFCIK, O.- Pfedslovanská toponymie českých zemí (v tisku)
UDOLPH, J. — Die Stellung der Gewassernamen Polens innerhalb der Alteuropaischen Hydronymie,
Beitráge zur Namenforschung 31, Heidelberg
VENNEMANN, T. — Linguistic Reconstruction in the Context of European Prehistory, In: Transactions
of the Philological Society Volume 92:2 (1994), 215-284
OTÁZKA STAROEVROPSKÉHO PŮVODU HYDRONYMA OLŠE 49
THE QUESTION OF THE OLD EUROPEAN ORIGIN
OF OLŠE RTVER-NAME
Former form of OlSeriver-nameis Olza. That foím is well known by dialects and by historical
sources and it is imposible to make some relations between Olzariver-nameand Czech tree-name
olSe „alder". As we can see there isn' t any sufficient slavonie etymology for Olza river-name.
In that case we expect that Olzariver-namehas an earlier than slavonie origin. By Czech and
Polish forms Olza we can deduce Slavic form *Olbza from Germanic * Aliza under Verner' s Law
(like Jizera < Germ. *Izara < Old European *Isara) < Old European *Alisa (probably intermediated
by Celtic). Reconstructedriver-namecan be related with Hans Krahe' s hydronymic suffix
-sa and hydronymic root *al- (compared with lat. aluots „well" etc).
Ondřej Sefčík
Ústav jazykovědy
Filozofické fakulty MU
Ama Nováka 1
66088 Brno