Digenis Akritis / Dvojrodý hraničář „byzantský Homér“: jediný doklad epické poezie v Byzanci anonymní dílo vycházející z orálních písní vznik asi ve 12. století, nejstarší vrstvy orální tradice sahají do 10. stol. originál ztracen, dochovalo se několik jazykově i obsahově odlišných verzí (viz níže) kombinace epiky a románu v pobyzantské době ztraceno (známy jen lidové písně) objeveno znovu na konci 19. století následuje shrnutí obsahu dle tzv. Grottaferratské verze (podle italského kláštera Grotta Ferrata, kde byl rukopis nalezen) Píseň o emírovi (knihy 1–3) převažují rysy eposu • hrdina: syrský emír Žil jednou emír bohatý nad všechny blahorodé, však nadán byl též rozumem a velkou zmužilostí. Nebyl černý jak mouřenín, nýbrž půvabně plavý, a vous měl věru jako květ, nádherně kučeravý, a obočí jak věneček, vinutý, jemný, tmavý, a pohled divý, líbezný, vášnivě nedočkavý, jak poupě v keři růžovém vykvétající z tváře. Jak statný cypřiš spanilý bujelo jeho mládí, a kdo se na něj podíval, mínil, že vidí obraz. Malá Asie v době, do níž lze zhruba datovat děj eposu (na hranice mezi byzantskou oblastí Kppadokie a arabským územím) • nájezdy do Kappadokie • únos dívky • pátrání bratrů • prohraný souboj emíra s nejmladším bratrem Konstantinem • odchod emíra do Byzance a sňatek • povolání zpět emírovou matkou • cesta do Sýrie, zabití lva • návrat i s matkou Aj, nepohrdla nikterak překrásnou radou syna, nýbrž co půda úrodná přijala sémě víry a ihned vyrašil z ní plod, když vyřkla tato slova: „Skrz tebe věřím, dítě mé, v trojjediného Boha a s tebou šťastna odejdu do mocné Římské říše, kde mně pokřtěné odpustí Bůh všechny moje hříchy, a vděčna budu za světlo, jímž při křtu osvítíš mě.“ Podobně všichni příbuzní, již kolkolem tam stáli, a ostatní, již přišli s ní ve velikánském davu, hned jednohlasně zvolali, že vyznávají Krista: „My všichni chceme odejít do Římské říše s vámi, Lidová keramika s motivem (snad) z písní o Digenisovi Život Digenise (Digeneida) – knihy 4–8 • převažují rysy románu Zde začínají zmužilá hrdinství Hraničáře. I o tom, kterak uloupil nad všechny krásnou dívku a jak si ji vzal za ženu, zpěv čtvrtý pojednává. Však nejdříve připomenu vám Erótovu sílu. Aj, on jest věru kořínkem i počátkem vší lásky, z níž milování vyrůstá, jež rodí věrnou touhu, a ta, když časem zesílí, vynáší divné plody, jak nekonečné starosti, tak hrozný strach a úzkost, jak nebezpečí nesčetná, tak odchod od rodiny. – Aj, mladosti věk kvetoucí nám srdce rozervává a pobízí nás ke smělým, neuváženým činům, někdy k vyplutí na moře, jindy ke skoku v oheň. Jak draky příšerné, tak lvy i ostatní zvěř divou nebere touha nikterak, když zesílila, vážně, a nebojácné lupiče pokládá za nicotné. Temnotu má za denní svit a soutěsky za pláně, nespavost za odpočinek a vzdálenost za blízkost. A mnozí se i víry své pro věrnou lásku zřekli. • dětství a první lov ve 12. letech • láska k dceři generála a její únos • porážka generálova vojska a generálovo požehnání sňatku • návštěva císaře Basileia • putování po arabských pláních, záchrana a znásilnění unesené a opuštěné dívky (první Digenisova nevěra) – stěhování • život zahradě v boj s démonem-trojhlavým hadem, se lvem a s bandity, souboj s Amazonkou Maximu, druhá nevěra, zabití Maximu • výstavba paláce se zahradou, život v něm • onemocnění a smrt Digenis na novořecké poštovní známce • boj s Amazonkou Maximu, její svedení, zabití (jen G) Vtom dívka zcela zděšená po pádu vyskočivši, zlomeným hlasem vykřikla: ‚Smiluj se, já tě prosím, smiluj se, pane, nade mnou, nad poblouzněnou dívkou, a uznáš-li mě za hodnu, spojme se radši v lásce, jsem totiž panna doposud, neposkvrněná nikým. Jen tys nade mnou zvítězil, jen ty mě tedy získáš, a proti svým nepřátelům mě máš co svého druha.‘ ‚Ty nezemřeš, ó Maximú,‘ jsem jí hned odpověděl, ‚však nemohu tě učinit svou zákonitou chotí, neb mám už choť blahorodou a krásnou, v květu mládí, jejíž lásky se nezřeknu nikdy, ni na chvilinku. Nuž tedy posaďme se tam do stínu toho stromu, a pak ti v klidu vyložím všechno, co se mne týká.‘ I odešli jsme ke stromům, jež rostly z břehu řeky, a Maximú si omyla svou poraněnou ruku a čerstvou ránu potřela si osvědčenou mastí, již měl jsem vždycky ve zvyku brát do všech bitev s sebou. I pancíř s těla shodila, neboť jí bylo horko, a Maximina spodnice byla jak pavučinka, poskytující zřetelný pohled na její údy a ňadra, jež jen lehounce se dmula z její hrudi. Hned měl jsem duši raněnou nad kvetoucí tou krásou […] • smrt Digenise a jeho ženy Běda, a kam se poděl strach z pouhého jeho jména? Když bylo jméno Dvojrodý Hraničář vysloveno, zděsil se každý nepřítel v největší možné hrůze. Takovou bylť on obdařen velkou milostí Boží, že protivníky zaháněl jen zněním svého jména. A kdykoliv se úžasný hrdina vydal na lov, prchala všechna divá zvěř a ztrácela se v křoví. Však teď tu leží ve skromném a nevelikém hrobě, a všichni zří, že nepohne se k žádnému již činu. Kdo se to jenom osmělil silného muže spoutat? Kdo byl s to silou udolat neporazitelného? Thanatos věru přehořký, jenž má na starost všechny, a Charón třikrát prokletý, jenž všechny s sebou bere, a Hádés nenasytelný, tři hubitelé lidstva, trojice nemilosrdná, jež všechen lidský život a všechnu krásu rozdrtí a potře všechnu slávu, jež nemá s mládím soucitu ani před stářím úcty, jež nezná strachu před silou ni před bohatstvím bázně ni smilování nad krásou, nýbrž ji mění na prach. Popel a bahno smrduté je vše, co zanechává. Ztvárnění boje Digenise se smrtí – na obalu moderní audionahrávky akritovských písní rukopisy • G – Grottaferrata: 14. st., 3749 veršů, 8 knih • E – Escorial: 15. st. 1867 veršů, porušený • T – Trapezunt (klášter Sumela): opět ztracený, ale byl vydán • A – Atény (nalezen na Andru): pol. 17. století • P – Soluň (nalezen na Andru): prozaická verze • O – Oxford: rýmovaná verze 1. řecký rukopis objeven 1869 prozaická verze části eposu v ruštině Vzájemné vztahy zachovaných verzí orální tradice • formule „Hleď, krásko, jen ať nezlomíš své dávno dané sliby, že lásku nikdy nezapřeš, v níž pojila nás věrnost.“ Hleď arci, zlatý pane můj, ať nezlomíš své sliby, vždyť Bůh tě jistě zatratí, svedeš-li jinou ženu.“ • paralelismy • občasný rým vliv milostného románu • topoi (Erós) • ekfráze (krasosad) • koncept lásky inspirační zdroje • orální tradice původem z východních oblastí říše • helénistické romány • román o Alexandrovi • Homér • hagiografie historické pozadí historické prostředí: 9. – poč. 11. stol. • kommagenská vrstva • arabská expanze • paulikiáni • 1071 bitva u Mantzikertu Symboly, paralely • Digenisova dvourodost – dvojí přirozenost Krista • tři lupiči – tři lidské věky • démon – had: biblické konotace • dětský boj – Héraklés, Beowulf, honba za laní • 5. – 6. kniha G – ich forma – inspirace Odysseiou • dívka ve věži, hra na hudební nástroj pod oknem • pasivní role ženských hrdinek • otázka morálky Novořecké komiksové zpracování Digenisových dobrodružství Digenis jako iniciační román • cesta k novému mentálnímu a duchovnímu zrození • hranice tří hlavních fází: první lov, únos ženy a návštěva císaře • divá zvěř – překonání rozdvojení • dívka – zasvěcení • návštěva císaře – pouť ke světcům • samota, boj o Boží lásku, „zázraky“ • zahrada – paralela Ráje • příběh o lidské nedokonalosti • Digenis jako světec naruby Středověké paralely • Beowulf (10. st.?) • Píseň o Rolandovi (11. st.) • Píseň o Cidovi (12. st.) • Píseň o Nibelunzích (13. st.) • Delhemma, Sayyid Battal (12. st.) • Danishmendname (14. st. – turecky) Rolandova smrt od Jeana Fouqueta, cca 1455–1460